Brokolice od čumáčku po ocas

Ano, čtete správně. Emancipační boj zuří u zeleniny stejnou měrou jako u masa. Libová filátka a křehké růžičky se hřejí na výsluní. Vše ostatní, méně líbivé a neznámé, končí v koši.

Brokolice je pěkný příklad takového bezpráví.

Kupujeme ji hlavně kvůli zeleným růžičkám. Tuhý zelený košťál ale často zůstává nepovšimnut. Není se čemu divit — na pohled to opravdu není fešák. Dole je vždycky oschlý, nahoře podivně rozvětvený a po celé délce z něj trčí podivné listy nebo tuhá žebra.

Pokud ho ale nakrojíte, otevře se vám úplně jiný pohled.

Slupka a dřevitá vlákna sice sahají několik milimetrů hluboko, pod nimi je ale naprosto čistá a ničím nepřerušovaná dužina.

Je hned několik způsobů jak se s košťálem vypořádat. Ten úplně nejhrubší je vše nasekat na kousky, uvařit a brutálně rozmixovat. Část vláken změkne a část rozsekáte na kousky. Jistá dřevitost tam ale vždycky zůstane. Košťály taky můžete uvařit v celku a slupku i vlákna z něj odstranit, až bude úplně měkký. Nebo ho prostě použijete jako aromatickou podporu do zeleninového vývaru.

Pokud chcete mít úplně čistý košťál už za syrova, je potřeba ho pořádně oloupat. Nejprve nožem nahrubo a potom škrabkou. Na řezu vidíte, že vlákna jsou až těsně pod slupkou. Při loupání škrabkou to poznáte ihned. Tuhé a neposedné hobliny najednou přejdou v hladkou a světle zelenou dužinu.

Košťál z brokolice je uvnitř stejně křehký a nasládlý jako mladá kedlubna (bodejť by ne). V kuchyni se tedy k němu můžete chovat úplně stejně. A klíďo můžete opisovat u receptů na chřest i na artyčoky.

Nejlepší je syrový a jen tak — zasloužená odměna kuchaře za rozborku brokolice. Můžete ho ale i lehce podusit na másle nebo uvařit a zpracovat spolu z růžičkami. Pokud ho budete dávat do salátů nebo do woku, prožeňte ho přes mandolínu na šikmé a teňoulinké plátky.

Hlavně už ale košťál z brokolice nikdy nevyhazujte. A pokud ji budete příště nakupovat, vybírejte i podle košťálu.

Reklama

Komentáře

Tak tak :) Škoda něco vyhazovat, když už to vyrostlo a dá se to sníst. A křupavoučký brokolicový košťál je dobrota sám o sobě!

I kdybych se s ním snažila cokoliv udělat, mám smůlu. Všechny košťály a špičky dostane morče a přes to u mnás vlak nejede :)

zrovna mi na másle spokojeně chrochtají brokolicové růžičky. A mezi nimi si hoví i oloupaný a na kolečka pokrájený košťál. Jellikož brokolice u nás v poslední době dost „frčí“, stále mě trápilo, co s tím obludným zbytkem, který jsem nevyužívala. Tohle famózně prosté řešení přišlo nějak samo od sebe a měsíc už nedělám jinak. Koneckonců dělám to samé třeba i s květákovými listy. Když jsou pěkné, řádně omyté, pokrájené na kousky, tak třebas i jen tak podušené jsou skvělé – chutnají jak kedlubna či čínské zelí. A takový kotlík plný voňavého dušeného „květákozelí“ je už slušný základ pro dalí večeři.

Jojo, též vždycky loupu košťál a vařím jej spolu s růžičkami, nebo ho osmahnu na pánvi s máslem a čerstvými chilli papričkami. Ale křoupat samotný by mě ho nenapadlo, hanba mi!

Znám a téměř vždy je košťál labužnicky schroupán :-)

Zatím jsem užívala ten „nejhrubší“ způsob, takže díky za inspiraci, brokolici jinak miluju :-).

Když vaříme něco z brokolice, na kedlubnovou pochoutku se vždycky těším a spravedlivě se o ni dělíme, ale někdy ho „obětuju“ a přikrájíme ho oloupaný do jídla taky. Rozhodně by mě nenapadlo ho vyhodit :-))

fuuu až sa hanbím.. toto ma fakt nenapadlo. celé roky som to poctivo vyhadzoval :(

Tak tak, škoda vyhozovat výbornou část zeleniny :)
Obvykle ho oloupaný krájím na kostičky a dávám do polévky.
Ale ani když se mi nechce loupat, tak v žádném případě nezahodím, hodím do vývaru. To platí hlavně pro košťály, které mají uprostřed takovou tu podélnou puklou dutinu, ta bývá nevzhledně oschlá a nelíbí se mi (a vykrajovat ji mě nebaví).

No však, nejradši spapat pěkně jen tak, jako kedlubnu. :D Nebo ho občas dávám do „číny“ po česku. Dá se s nim dělat prakticky cokoliv. Ale hlavně!! Je to dobrý! :))

Podobně se dají zužitkovat oloupané košťály prakticky všech „brassica“, růžičkové kapusty, kale, purple sprouting broccoli (sorry, nevím všechny názvy česky).
Vztahuje se hlavně na zahrádkáře, kteří ke košťálům (stalks) mají přístup.

Se nevyhazuje ! Tak jako listky od redkvicek, nat z mrkvi, slupky vseho druhu … vse do zbytku se zuzitkuje :-) Jen na ten kompost nemam co hodit :-/

↪ 14 elitera: z lupení od ředkviček úžasnou polévku typu „velouté“ (krémové konzistence ale bez použítí smetany takže z toho není kalorická bomba). z mrkvové natě (pouze té jarní) slané muffiny a koláče, polévku velouté, mrkvové pesto atd. v sezóně lupení, tedy na jaře, bude pár receptů na mém blogu ale můžu poslat recept mailem předem ;-)

↪ 17 Martin: Jeslti se na Pepina díváte dobře, tak vidíte, že toho zabírá opravdu dost. Takže jo — jen s nožem to uděláte rychleji, se škrabkou ne o moc pomalejc a zachováte té dužiny více :) Recept i Pepin parádní!

Ja jej susim a kdyz chci delat polevku a zrovna nam malo zeleniny,sup tam s nim a je vyborna,kdo ma,tak v susicce,kdo ne,trena u topeni,nebo i zamrazit jde,to sane jde pouzit i u kvetaku,ale je mozna trochu tuzsi:-)

Ja samotna kostal taky vzdy spotrebuju. Bud do vareni nebo zviratum. Ale – nemam to ted presne podlozeno – slysela jsem, ze prave v kostalu se koncentruji dusicnany, zrejme z hnojiv a nemusi to byt uplne kosher.

Tak tak, škoda vyhadzovať takú dobrú vec. Už dávno nevyhadzujem a používam namiesto kalerábu (kedlubny), alebo keď robím brokolicovú polievku, tak olúpaný hlúb dam orestovať skôr než dám ružičky.

kdyz jsem pred lety coby novopeceny bylozravec objevila brokolici, samozrejme jsem pri loupani otestovala i kostal. pravda, delila jsem se o nej s morcetem, ale vetsinu jsem ho zchroustala prave pri loupani :) morce uz nemam, po letech jim uz zase i maso, ale pri cisteni tehle bajecne zeleniny (ale i treba kvetaku) porad uziram :P

↪ 23 sham: „morce uz nemam, po letech jim uz zase i maso“

To vyznelo trosku legracne :)

Co vy na to?

nepovinný, ale díky němu máte obrázek (jak?)