Hledat
Katowicke rurki
Víte, jak funguje detektor Ostraváků? Pokusný subjekt necháte minutu zírat na titulní fotku. Pokud jeho výraz zjihne, ústa uslintnou a tvář lehce zčervená – máte pozitivní výsledek! ;)
U běžného vzorku populace přijde jen to slinění, to je obyčejná reakce – negativní výsledek. K reakci na tři křížky je ještě navíc potřeba, aby subjekt projevil jistou dávku hluboce zasutých kulino-emocí. Proč ale zrovna u tohoto obrázku, a ne při pohledu třeba na ostravskou klobásu? Protože na fotce je úkaz jménem katowicke rurki. Jediné nejmilejší severomoravské – trubičky z křupavého oplatkového těsta plněné pařížskou šlehačkou.
Fajna a pěkna specialita
Pokud vím, rozšířené byly vždy jen na severní Moravě a hlavně v Ostravě. Sám snad ani neznám (staršího) Ostraváka, který by nevěděl o proslulé výrobně se stánkem v Dlouhé ulici kousek od Masarykova náměstí. Rurki se tam prodávaly a hlavně pekly na místě celou řádku let.
Skrz prodejní okénko jste tam mohli při čekání ve frontě vždycky pozorovat výrobu. Řídké těsto, které se lilo do rozpálené formy, obratné chvaty cukrářek při rolování hotových rurek i při plnění krému do trubiček. Lidi taky lákala úžasná vůně z pečení, která se linula na obě strany ulice.
Když mě kdysi doma pro rurki posílali, dával jsem si vždycky jednu čerstvou hned na místě. Jen několik minut po naplnění totiž byly nejkřupavější. S tím, jak vlhký krém sáknul do křehkých trubiček od konců, stávaly se kousek po kousku vláčnější.
Právě takové jsem přinášel domů zabalené do papíru, přesně jak je vidíte na první fotce. U krajů už byly pěkně rozměklé s fousky čouhajícího krému. Na zcela křupavé rurki měl zkrátka nárok jen šťastlivec, který je zrovna dostal za úkol přinést.
Když tak o tom teď uvažuji, je to jedna z nejsilnějších kulinárních vzpomínek, které jsem si z Ostravy odnesl. O to víc mě pak potěšilo, když jsem zjistil, že se i po zániku původní výrobny rurki ve městě stále dělají… ;)
Tradice polská čili italská
Ještě předtím, než jsem se po jejich stopách vypravil, pokoušel jsem se zjistit, proč se vlastně používá ten polský název? Hledal jsem všude možně, ale jediné, na co jsem přišel, je, že tohle spojení s Katovicemi známe snad jen tady v Česku (rád se nechám opravit).
Cukrářský výrobek, který se shoduje s našimi rurkami, se tam totiž označuje jako rurki włoskie. Je to po překladu ještě vtipnější, protože jsou to pro změnu zase italské trubičky! Abych to zjednodušil do jednoho spojení – italské trubičky z Polska v Ostravě.
Rurki na obrázcích z Polska, tady a tu, vypadají přesně (krom pařížské šlehačky) jako ty, které si pamatuji z minulosti. Několikavrstvá trubička upečená dozlatova s typickým vzorem a naplněná pravou šlehačkou z 30% smetany. Varšavská cukrárna, kterou zmiňují oba články, je prý dokonce dělá už od roku 1948 a pan majitel Robert Przewłocki dokonce popisuje i jejich charakteristické hygroskopické vlastnosti (vcucávání vlhkosti ze šlehačky)!
Rostlinná současnost
Katowicke rurki dnes v Ostravě najdete hned na dvou místech. Jedna provozovna je v obchodním centru Futurum, druhou najdete v blízkosti prodejny Hruška na Hornické ulici. Já jsem rurki vyzkoušel pro jistotu na obou místech.
Současná podoba rurek je už trochu jiná. Mírně odlišná je textura i podoba trubiček a živočišnou šlehačku zase nahradila ta umělá rostlinná. Rurki se ale i dnes na obou místech pečou i plní ručně, to se naštěstí nezměnilo.
Fotky, které vidíte, jsem udělal v provozovně u paní Kopřivové (prodejna u Hrušky), která byla tak hodná, že mi současnou podobu poodhalila a nechala mě udělat i pár fotek.
Ukázala mi i ručně vyrobenou mašinu na pečení, kde se trubičky pečou. Všechno je to až nepříjemně intenzivní manuální činnost, kdy se musí těsto mezi nažhavenými deskami pokaždé slisovat. Rurki se po upečení uchovávají v kontejneru, aby nenavlhly. Krémem se plní, až když si pro ně přijde zákazník.
Na to, proč se dnes už nepoužívá obyčejná šlehačka, jsme se samozřejmě ptal. Odpovědi jsou zhruba stejné, jako uslyšíte všude jinde (v současné české cukrařině) – cena (rurki jsou teď na 11 Kč) a výhody při zpracování (s rostlinnou se dělá lépe, nerozteče se tak snadno v teple).
Chuť krému alespoň od paní Kopřivové (o krému ze stánku ve Futuru raději nehovořím) se dá přežít. Samozřejmě chuťové čistoty a hlavně nenapodobitelné konzistence krému z normální šlehačky to nikdy nedosáhne. Nevím, o kolik by byly takto plněné trubičky dražší nebo o kolik přesně by to bylo pracnější, ale rozhodně vím, že si je příště zkusím naplnit šlehačkou sám doma!
Otázka druhá je samozřejmě ta, jaká byla ve skutečnosti receptura originálních rurek z původní provozovny. Jak se lišila výroba, těsto na trubičky a krém? A kdo s tím vůbec jako první přišel?
Teď už to asi v chuťové paměti exaktně nevypátráme, alespoň prozatím si musíme vystačit s tou současnou podobou. Díky ale za ni! Každá lokální rarita je dobrá, když se k ní dá tak trvale přilnout… ,)
Haló, je tu kupa otázek! Znáte ostravské katowicke rurki? Jestli jo – odkud a kam jste na ně chodili/chodíte? Byli jste někdy ve Varšavě a ochutnali jste ty od pana Przewłockiho? Připomínají vám něco jiného – co? Plněných trubiček není nikdy dost – jaké oblíbené jsou ty vaše? A jaká je vaše nejodvážnější teorie jejich vzniku v Česku? A nakonec ta nejzásadnější – pařížská, nebo obyč? ;)
Reklama
Komentáře
Jak tak na to koukám, mám pocit, že něco podobného bylo kdysi k dostání i tady u nás v Brně (jen ty trubičky byly kratší a s větším průměrem, plněné byly taky pařížskou šlehačkou), nevzpomněl byste si někdo?
Neznám, ale v odpovědi na poslední otázku mám jasno: Pařížská. vždy, všude a v jakémkoliv zákusku (-:
Mr. C. zase jste mě donutil sjet si nakoupit tuhle dobrotu. Zitra po fajrontu valim za pani Kopřivovu bo už teď slintam jak ohař :)
A ještě jednou díky za znovuobjevení této ostravské kulinářské klasiky.
Ve Vimperku na starém náměstí je kavárnička, kterou se osměluji doporučit vaší pozornosti. Říkám jí trubičkárna, neb se tam prodávají ty jedině pravé a dle originální receptury hotovené hořické trubičky. Jediným majitelem originální receptury je totiž dcera jejich autora, která je manželkou pána, kterého nejspíš ve Vimperku uvidíte za pultem. Chválit nebudu, ochutnejte.
Rurki neznám, ale třeba hořické trubičky nebo griliášové ty můžu :o) Pařížskou šlehačku miluju!
taky bych doporucil na tuto dobrutku maly kramek v českém Těšíně, kde se zastavil cas (vizuelne) ale maj tam proste jednoznace nej „RURKI“ v cene 15 kč za nekonecny kus…pro mistni je to na rohu ulice smetanovy a dvorakove…kousek od hranice …preji dobre posmakovani---posledni zkusenost predevcirem :)
Nejsem z Ostravy a slintám taky. :-))))
Tyhle trubičky neznám, ale když jsem byla děcko, ve Vršovicích v cukrárně na Kodaňské pekli trubičky a plnili je šlehačkou. Už nikdy jsem neochutnala lepší trubičky! Čerstvé, voňavé, s pravou šlehačkou. Ach…:-(
V Brně na náměstí svobody stával mezí morovým sloupem a ústím české stánek, ve kterém se prodávalo občerstvení – mj i tehyle trubičky. Délka cca 20 cm, průměr asi 2,5 cm, hladké, bez vzorkování. Náplň klasická bílá šlehačka, pařížskou si vůbec nevybavuju. Cena 3 Kč. Bylo to někdy mezi 1980–90–95, možná i později
Rurki taky neznám, ale výrobním procesem mi to připomnělo kornouty na italskou zmrzlinu, co se prodávala někdy v polovině devadesátých let v Praze ve Spálené ulici.
Nikde jinde jsem výrobu kornoutů na místě od té doby neviděl (nejsem velkým fanouškem zmrzliny), ale pamatuju si, že to byl velký rozdíl oproti obvyklým prefabrikátům.
Cukrárna ve Vimperku je úžasná. Kromě trubiček tam mají nejlepší jahodovou zmrzlinu, kterou jsem kdy jedla.
Fotka nahoře vypadá velmi lákavě, jsem ráda, že jsem se opět dověděla o nějaké „nové“ krajové specialitě, ale abych pravdu řekla, trubičku s rostlinnou šlehačkou bych si asi nekoupila a jen těžko mě přesvědčíte, že je úžasná. Pokud se šlehačky týká, pařížsku miluju, ale tady bych si možná spíš dosadila bílou, ale nejlepší by bylo zkusit obojí. Až budu mít cestu do Polska, zkusím se dopátrat těch pravých rurek. Jo a jak je to s těma hořickýma trubičkama? Jaká je pravá náplň, koupila jsem si totiž nedávno jedny v obchodě a bylo na nich uvedeno, že jsou pravé, byly docela pěkně zabalené a nápň byla z tuhého rostlinného tuku s příměsí kakaa a vůbec mi nechutnala, no ale pokud to tak má podle původní receptury skutečně být, respektuji to (ale kupovat si je nebudu).
aida:
a bylo to taky takové to lehké oplatkové těsto? ;) zajímavé!
Kytka:
v tom sem taky za jedno :)
hugo:
znovuobjevení je to alespoň pro mne! :) osobně jsem před pár týdny vůbec netušil, že v ostravě ještě jsou…
baobab:
děkuji za tip :) hořické jsou o kousek z jiného těsta. mě jen na nich ubíjí stejně jako tady na rurkách ty náplně s rostl. tuky. třeba ve vimperku nezklamou! :)
tchiwas:
díky za tip. že jsou v těšíne jsem slyšel, bohužel mi nikdo nebyl schopen říct, kde přesně! :) takžy ty ulic enejsou jen pro místí, to si nemyslete :) díky! a obligátní otázka – maj šlehačku nebo rostl. krém?
Pivli:
ještě teplé, čerstvé srolované anaplněné trubičcce se nic nevyrovná to je jisté :) doma to napodobit moc nejde.. ať žijou stánky!
Anonymní:
troufnete si tipnout z jajé hmoty ty trubičky byly? jestli spíš k hoříckým, nebo více křupavým sladším? moc zajímavé, díky
Nemůžu si pomoct, ale pokud má někdo stánek, specializovaný na trubičky se šlehačkou, tak si může koupit starší výrobník šlehačky (chápu, že nový je drahý) a při kupování velkých balení šlehačky v Makru to nemůže být dražší než sprej.
Tady by pomohla výchova: pokud by se denně několik zákazníků zeptalo, jakou šlehačkou to plní, a pak odešlo, třeba by to vedlo ke změně.
LLook:
těsto bude hodně podobné i na kornouty :) sám to zatím trefuju a studuju. až přijdu na možnost, jak je dělat doma, dám hned vědět…
Martina:
ale to jsme asi četla jiný článek, než ten, který jsem napsal :) úžasné katowicke rurki skutečně byly a píšu přesně proč tomu tak bylo. současný stav také nijak nepřikrašluji a máte to v článku o rostlinném krému explicitně.
jsem prostě jen rád, že rurki v ostravě žijí. kdoví, třeba se časem zvýší spotřeba/výroba a vyplatí se je někomu dělat podle původního receptu. přesná čísla z ostravy znám a je to bohužel zatím jen pár desítek kusů/den v obou provozovnách.
ad 8:
Ten stánek i ty trubičky si pamatuji. Patřil myslím k protější cukrárně, teď je tam místo cukroví prodejna Bonton. Trubičky byly plněné bílou šlehačkou a když se do nich člověk zakousl, rozpadaly se na štěpinky – tedy pokud byly právě čerstvé. Jinak tou šlehačkou velmi rychle navlhaly. Ale byla to náramná dobrota! Taky tam na ně stála v jednom kuse fronta. Stánek, u kterého bývala v létě i zahrádka, vzal zasvé při úpravách Svoboďáku. Každopádně tam býval před rokem 1989 a pak ještě i nějakou dobu poté. Myslím, že později než 1995 už tam nebyl.
Cuketka:
Není nad pravou pařížskou šlehačku. Používání rostlinné je pro výrobce možná jednodušší, pro nás, kteří vzpomínají na lahůdky z dětství, ale docela depresivní. Proč to tehdy šlo a dnes ne? Proč nám pořád někdo strká pod nos náhražky? Lidi, vzpomínáte na griliášové trubičky plněné bílou nebo pařížskou šlehačkou? Ty dnešní s rostlinnou jim nesahají ani po paty.
15 Cuketka:
Trubičky byly křupavé sladší.
Dodatek – jen tak ze zvědavosti jsem mrkla na e-bay.de a je tam 30 použitých výrobníků.
Helli:
tak to bylo určitě něco podobného. kdoví kdo to tady v česku šířil a odkud se to vzalo. mašiny na pečení nejsou zrovna levná ani jednoduchá záležitost… ;)
ad rostl. tuky:
ta tolerance rostl. tuků je mezi cukráři a kozumenty tak vysoká, že to nebude zrovna jednoduché napravit. rurki, hořické trubičky s náplní, pardubický perník, klasické zákusky…
třeba chráněná značka CHZO (chráněné zeměpisné označení od EU) – pardubický perník má v ofiko receptuře zakódované náhražky hned dvě – invertovaný cukr místo medu a poleva z rostl. tuku místo čokolády.
kdo za to může? těžko říct. pravděpodobně masivní uklouznutí na popularitě rostlinných tuků v 90. letech napříč cukrářským oborem, jejich nízká cena a rozšíření promakaných polotovarů to jen dorazilo
Naďa:
to z ní velmi velmi nebezpečně! :)
21 Cuketka:
Trubičky byly hladké z tenkého sladkého křupavého těsta, úplně je před sebou vidím. Měli je tam na kupkách prázdné, plnili je až pro jednotlivé zákazníky. Občas jim na tácku zbylo několik naplněných, to když náhodou nestála u okénka fronta. Většinou tam ale fronta byla a lidi spořádaně čekali, až na ně dojde řada. Málokdo si bral jenom jednu. Ovšem ty nervy, když prázdných trubiček ubývalo a tác s dalšími čerstvými nikde!
Ohledně rostlinné šlehačky a jejího masového rozšíření bez ohledu na její mizernou chuť si myslím, že svou zásluhu na tom má i to, že tolik nerozmáčí křehké zákusky a pro výrobce je tudíž pohodlnější. Mé oblíbené griliášové trubičky nebo rakvičky plněné pravou šlehačkou, ale třeba i dřívější větrníky po nějaké době od naplnění zvlhly, takže ve vitríně jich nikdy nemohla být velká zásoba. S rostlinnou šlehačkou jich ovšem může výrobce naflákat plno, ony mu vydrží dokonce i do druhého dne. Chuť už je pro něj asi druhořadá.
Pamatujete si někdo na to, že dřív se rakvičky plnily nejen nahoře, ale i uvnitř korpusu? Ten míval ve svém středu kulatý otvor, tím se nastříkala šlehačka dovnitř a potom se udělalo pěkné zdobení i nahoře. Na žlutou rakvičku přišla bílá šlehačka, na kakaovou se použila pařížská. Pane bože, to bývala dobrota! Dnes je vnitřek dutý a nahoře je rostlinná náhražka. Brrr.
Add 8: hlavně v tom stánku mívali čerstvou jahodovou pěnu, ještě teplou, takovou tu, kterou se snad plní indiánky, a točili ji do kornoutků :) jej, co bych za to dala, abych to mohla zkusit znovu a připomenout si dětství!
25 Sibyla:
Ano, přesně! Taky si vzpomínám! Byla to bezvadná a velmi chutná finta na likvidaci přebytku bílků.
Tehdejší indiánky byly o moc lepší, než jsou ty dnešní. Taky mi mnohem víc chutnala jejich tehdejší hnědá cukrová poleva. Aktuálně se dělají s polevou „čokoládovou“, tedy opět rostlinnou, což už není ono. Ta křupavá cukrová byla mnohem lepší, konzistenci měla jako žlutá poleva, kterou vidíme na sněhových kuřátkách, která prodávají hlavně na Velikonoce. Aspoň ta vypadají jako z dob mého dětstvíl. Indiánky už bohužel ne.
Helli 23:
U nás v Blansku a v Jedovnicích (Moravský kras) se vyrábí rakvičky plněné náplní z vaječného likéru, nahoře s pravou šlehajdou. Kalorická bomba s boulema za ušima :o)
no, pane Cuketko, dostal jste mě snad ještě víc než Impulsovým kradením. Takže asi jste z Ostravy ? No já taky, katovické rurki znám z více míst v Ostravě :-). Dlouhá ulice a i jiná místa velmi dobře znám, nebudu dělat reklamu těm místům, kde se doposud prodávají.
Ale v jednom mám jasno – no samozřejmě pařížská šlehačka … To je snad jasné :-).
Křup a pařížská, to jsou rurki :-)
A pokud jde o vyzkoušení v Polsku, ano, zkusil jsem. V Krakově, Katovicích i ve Varšavě. Potvrzuji název „italské rurki“. V okolí centra je těch míst dost, Varšavské rurki jsou stejně dobré jak ty ostravské, jen se jmenují jinak … :-)
A pro zajímavost – i v Gdaňsku jsou rurki a chutnají skvěle :-)
Doufám, že se ozvete a že můj příspěvek nezapadne …
pane C., v tom kramku na Dlouhe si nejakou dobu privydelavala v duchodu moje babicka – odhadem tak pred 30 lety… cili nam nosila takove ty opecene kousky co vznikaly vytlacenim prebytecneho testa na tom stroji :-) recept na tu parizskou penu uz vam ale bohuzel nesezenu…
Neusmál jsem se, neslintal jsem. Vzledem k tomu, že cukrovinky jím velice zřídka, tak chci originální šlehačku a ne žádnou eklhaft náhražku, co chutná jako když si člověk lízne lékařský vazelíny. A protože se vždycky zeptám, čím to plní, a zpravidla se dozvím že rostlinnou „šlehačkou“ tak se pěkně poděkuji.
Pane c. což takhel někdy napsat „oblbinky“ tj. vypsat případy, kdy obchodníci vnucují náhražky – šlehačka z rostlinného tuku, křehčené maso, „sýry“ rostlinného původu atd.
Helli:
Ovšem ty nervy, když prázdných trubiček ubývalo a tác s dalšími čerstvými nikde!
tak teď už je to na 105% jisté, že to byly stejné rurky :) jak jinak tohle přivodit?
Dejwyd:
a můžete prosím prozradit ta místa? já jsem další nenašel. je tot asi tím že jsem tam jen párkrát za rok, ale pěkně prosím, dejte mi vědět kde je mají dál :)
s tím polskem jste mě taky potěšil, te´d budu všechny známé, kteří tam pojedou úkolovat a hlavně až vyjedu taky, tak se po nich pořádně podívám… díky za tip! :)
me by třeba zajímalo odkud je ta mašinka na plnění krémem (z článku o cukrárně ve varšavě), jeslti je polské výroby, nebo třeba z itálie? a hlavně, jak se to majngot do toho polska vůbec dostalo… ;)
Bada:
no vida :) mě se zatím přímý kontakt na bývalé zaměstnance nepodařilo získat, ale ještě jsem to nevzdal… tak třeba se poštěstí, nebo někdo ze čtenářů ví? :)
David:
materiál na oblbinky (mimochodem skvělý termín!, asi vám ho šlohnu jestli můžu ;) se pomali sbírá, minimálně v cukrařině je toho ažaž. mě osobně nejvíce dere, že se zjednodušeniny a náhražky dopracovaly až do ochranných známek a jejich recpetur. to je podle mě ostuda a definitivní obraz úpadku v oboru… :(
Katowicke rurki jsou prostě klasika! Nejsem přímo z Ostravy, ale jsem z podhůří Beskyd a u nás se dělá i Katowický kornout, což je v podstatě obdoba rurek akorát pro pořádné chlapy:) Kdo by se taky mazal s pidi rurkama, když se muže zahryznout do kornoutu:)
Tady je strojů…http://www.omega-bakery.com/sk/stroje.asp?kat_uid=055V7T26NB&reUID=
možná by to šlo i takhle:
http://www.eiskon.cz/…porzioni.pdf
A je to s nimi stejně jako s ojetými auty: když nemá našinec na nový, koupí přes e-bay, zprostředkovatele nebo jinak jetý ze zahraničí.
31: Jistě pane c. uděluji vám jako držitel autorských práv na slovo „oblbinky“ souhlas s jeho nevýhradním a neomezeným užíváním bez nároku na honorář :p Naopak slovo „oblbio“ si nárokuji výhradně pro sebe a může být pouze citováno s uvedením zdroje. :)
Ehm, pane Cuketko: děkuji, že jste se ozval. Nu, v Ostravě katowicke rurki, no kolem centra je jich pár, no a pak v Porubě na „lenince“ či v cukrárně u Oblouku …
Anebo třeba v chráněné cukrárně „u věžáku“ v centru, schválně nepíšu přesné názvy ulic, jste z Ostravy, víte, kde to je :-)
A ty polské, no tady budu asi přesnější. Krakovské předměstí ve Varšavě a tamní cukrárna. Pak vedle hlavního náměstí okénko, pak od hlavního náměstí jít vpravo a u kostela nad řekou uvidíte cukrárnu, kde jsou zase trubky…
Katovice – no hned vedle nádraží, nejde to minout.
A Krakov ? Sejdete z hradu a jsou tam klucííí cukrárenští … A mají tam všude pařížskou :-)
Zdali jsou přístroje z Itálie, no to jsem se neptal. Nenapadlo mě to…
jo, ja jen, kdo chce delat oplatky, tak na slovensku je dosud u nekteryh rodin zvykem vlastnit oplatkovac – s nejruznejsimi vanocnimi, svatymi ci jinymi motivy – my take jeden vlastnime. je to super, muzete delat oplatky nejruznejsich druhu, nebo je pak natocit a vytvoerit rurku – dedecek to tak dela, a ja si je plnim bilou slehackou. jinak originalne se na slovensku ji oplatky s medem(a kdo chce, s trochou jemne nakrajeneho cesneku). http://www.magropom.sk/productpro.html (ale ted si nevzpominam odkud je nas, dedecek nam ho proste ze slovenska privezl a naucil, jak na to), testa jsou ruzna, moje oblibena vychytavka je trocha najemno rozemletych orisku do nich:-)
tak mame presne ten, ktery prodava vyse uvedena firma. okruhly oblatkovac:-) dobrou chut.
Katowicke rurki byly vždycky za odměnu. Po cestě z obchoďáku Ostravica, jsme se stavovali na „jednu“ do okýnka v Dlouhé ulici. Jako malý jsem sotva viděl do okýnka a pokaždé když si dnes na Katowicke rurki vzpomenu, vybavím si deštivou Ostravu a dnes již zavřený stánek s párky v rohlíku na Puchmajerově. ;)
Příjemná vzpomínka, díky.
rurki wloskie ci rurki z kremem jsou snad v celem Polsku. Klasicka napln je vanilkova. Neni to cista slehacka. Je to jakysi pudinkovy krem se slehackou. Tu vuni a chut nezapomenu do konce zivota. Krupave, zlate, jeste teple rurki s tim nejuzasnejsim na svete kremem, ktery nevi co je margarin. To je moje detstvi. A takovych specialit tam bylo vic. Pączki neboli koblizky plnene pravou konfiturou z ruzi, sypane pomerancovou kurkou. Smazene do zlata na pravem veprovem sadle. Vzdusne a lehke. Leskle a vonave po pomerancich a ruzich…
Jé, připoměl jste mi dětství, bydlela jsem s babičkou a dědečkem naproti okénku v Dlouhé. Dědeček mi vždycky dával drobné, abych si skočila pro rurku, tak toužebně jsem čuměla na okýnko z okna a ta vůně, ta se nedala vydržet:)
17 Cuketka:
Ale nebojte, četla jsem pozorně a celé a s chutí (teda až po ten současný stav rurek) a jen jsem to okomentovala a zahrnula i reakci na Tchiwase, který zdá se si na rurkách pochutnává i dnes :o), ale fakt je, že na jiném místě, o náplni se nezmiňuje, takže kdoví, třeba on chodí i dnes na ty šlehačkové :o)
Karolina:
o tom kornoutu slyšim prvně :) asi nějaká adresa provozovny nebude co? :)
Naďa:
jedny máslové rurky s citronovou kůrou, co jsem odkoukal ve švajcu se pkely jen v takové jednoduché litinové „kazajce“ (dva pláty) se vzorem normálně na plynu nebo v ohni… to asi sháním spíš :)
David:
děkuji. oblbio vám milrád přenechám :) oblbinky mě ale baví dosti!!
Dejwyd:
díky za další a další místa. ale proč ten strach z uvádění ulic? to je jako odnese čert, když to tu napíšete? dyť to pomali ani já nenajdu takhle :) díky
Juli:
tak teď jste mi zavařila!!! přesně tohle jsem hledal na doma a myslím že už je rozhdonuto :)) že by rekonstrukce pravých rurek na doma! :) nový projekt na obzoru hej hou :)
prozradíte, jak děláte oplatkové těsto? recepis třeb ai pro představu? :)
děkuju moc
a hele je krasavce:
http://www.magropom.sk/productpro.html
Úplně jste mě dostal… mám reakci na 3 křížky, to nejmín. Když jsem viděla ten obrázek – byla jsem rázem o 20 let zpátky u okýnka ve frontě.., no nebudu to zbytečně popisovat, je to tam v textu „šecko přesně napsane“. A jakmile jsem si vyzvedla dvě rurki do papirku do ruky, zamířila jsem o pár kroku vedle, kde smažili bramorové placky… kde jsou ty časy…
44 + 45:
Cukee, plánuješ zřídit své prodejní okénko? Kde bude? Budeš mít pobočku v Brně?
Hlásím se k odběru! :-)) Ale jenom s pravou šlehačkou, prosím!
Monika:
tak tak, mám to uplně stejně… :)
Helli:
zatím ne :) zatím! :)
jinak jak se tak hrabu ve světě pečených oplatek a trubiček, bylo by to snad na jeden megadlouhej článek. po celém světě jich existuje nespočet variací, někde se oplatkuje silněji, někde méně, ale jsou skoro všude .) naprosto úžasné. myslím že to bez oplatkovače pro pokusy nepřežiju… :)
Nevzpomínáte si náhodou, kolik stála jedna trubička? Nejsilnější pocit, který ze svého dětství a mládí totiž na rurki mám, byla lítost, že si můžu koupit jenom jednu. Ta vůně!
Alena:
myslím že to začínalo někde u 3 Kč a pak po listopadu to šlo nahoru i přes 10 Kč… jistý si ale nejsem :)
na blogu probíhá nezbytný (a neodkladný) bezpečnostní update redakčního systému – blog se zdá ustál na 100%, dočasně nám ale „zahučelo“ diskuzní fórum. omluva za výpadek! :)
Jiste ze pamatuji. Z Privoza do mesta u Namesti Lidovych milici (coz bude to same misto, co o nem pisete v clanku). Urcite parizska, ale rozhodne smetana!
Ty zmiňované kornouty jsem také někde viděl, jen si ne a ne vzpomenout, kde to bylo. Možná Karviná, ale spíše Havířov.
Rurki síce nepoznám, úplne mi to ale pripomenulo babičku a jej parížsku šľahačku z domácej smotany, ktorú sme z hrnca vyjedali s cukrárenskými oplátkami…to boli časy:)
Rurki byly nejlepší za mého kamaráda Očka,který tam před 25 lety byl přidělen za trest z restauraci 1.cenové a asi nekradl tak moc jako ostatní,protože dělal největší tržby do té doby…Jinak byly úžasné a snídali to veksláci u Tuzexu v centru.Úplně jsem na to zapoměl a čtvrt století jsem to nejedl,ale ta chuť se mi vybavuje…Myslím dokonce,že stály 1,60 Kč. Jinak je to naprosto jednoduché,stačí nešidit suroviny a dělat to poctivě,jako každé pohostinství,buffé nebo Michelin Restaurant..Marcel
Ještě bych k těm vzpomínkám dodal, že když jsme jakožto nezkušení náctiletí kluci (z 30km vzdálené Kopřivnice) dojídali poprvé trubičku, šlehačka z konce skončila obvykle na zemi nebo na oblečení…s jednou výjimkou se nám to stalo všem, kteří jsme tam tehdy poprvé byli…
Další tip na diskusi: zmrzlina v Mošnově na kterou se stojí i 20m fronty…proč je lepší než jinde?
Kdysi jsme takhle na zmrzlinu jezdili do ValMezu na náměstí (80.léta)
jsem ostravak!
uuf. dal bych si az bysem se oblizoval za usiskami :-D
…Víte, jak funguje detektor Ostraváků? Pokusný subjekt necháte minutu zírat na titulní fotku. Pokud jeho výraz zjihne, ústa uslintnou a tvář lehce zčervená – máte pozitivní výsledek! ;)
Tyhle trubičky si vybavuju z Karviné – jezdily jsme tam na prázdniny a občas se s babičkou vydaly do „starého“ města – kde nám je, ve stánku, ještě s korbačíky kupovala.. ještě teď si vybavuju tu chuť :)
omlouvám se, že odpovídám tak pozdě – recept časem dodám, když bude potřeba. ke stroji se dodávají i recepty, ale ty snad ani nemám vyzkoušené. jinak na ebazarech slůovensky /oblatkovac, stroj na oblatky/ jsme videla i nejake starozitnosti co se snad polozi na kamna ci sporak, jinak vypadaji pomerne identicky, jen bez privodni snury, takze pripadne takhle… a i pouzite elektricke se prodavaji, myslim, ze jim nic nebude… dejte veedet, jak to dopadne
Potvrzuji, že podobné trubičky se kdysi prodávaly ve stánku na Svoboďáku v Brně.Byly výborné a cena byla , tuším, 1,50,– Kčs za kus.Jen šlehačka byla bílá,neslazená.
hanlivý komentář byl odstraněn administrátorem
Připojuji se k 4. baobab. Tato starosvětská cukrárna na náměstí ve Vimperku dělá trubičky podobné hořickým, ale dle mého lepší. Jen nevím, jak moc jsou podobné těm katowickým, páč jsem je neměl. Tyto jsou plněny buď něčím ztuženým, nebo jsou naplněny pravou šlehačkou před zákazníkem přímo ze stroje. Nejlepší jsou asi polomáčené se šlehačkou.
Rurki si pamatuju z let 1973–1993, kdy jsem do Ostravy jezdil z Mostu k babičce. Ta idylka – odjet z Mostu a být v Ostravě o prázdninách! :-)
Rurki se postupně prodávaly ve stánku na Smetanově nám. (nevím, zda „odjakživa“ nebo jen pár let kvůli nějaké rekonstrukci, bylo to určitě v druhé polovině 70. let, u takového divného bufetu „za rohem“, byl tam tuším i předprodej dopravního podniku) a pak v okénku v Elektře (tam si pamatuju jen, že je měli ua odlišnou cenu „s italskou šlehačkou“ a „s pařížským krémem“, ale asi jsem je tam nikdy nekoupil, vždy, když jsem tam byl, měli zavřeno) a pak samozřejmě v Dlouhé. V 70. letech bych cenu hádal na 1,50/1,60 Kčs, v Dlouhé je pak po většinu 80. let měli za 2,20 Kč, to vím určitě. Řekl bych, že před usazením v Dlouhé rurki na čas zmizely, ale nejvýše na pár měsíců. Babička bydlela na náměstí „nad Tuzexem“, velmi buržoazní ohromný světlý byt s dlaždičkami v kuchyni (Ostrava je pro mne navždy spojena s komfortním bydlením, to jsou paradoxy!), vím, že jsem rurki jedl většinou v kuchyni, protože když z druhé strany ukápl „pařížský krém“, nezasvinil jsem nic a o likvidaci se postaral babiččin pes – Amina Jo – a babička říkala v singuláru i plurálu jediný tvar – „rurke“ :-)
Zdraví všechny,nevíte někdo jak se jmenuje strojek na výrobu těchto trubiček a kde by se to dalo koupit,dík…
Znám!!! Jako každý správný ostravak. :-) Na to okénko v ulici u náměstí se nedá zapomenout. Vždy, když jsem šla kolem, jsem musela aspoň jednu dát. To co se ale dělá v Ově teď, to už není ono. To už jen když mě přepadne nostalgie. Ale udělal jste mi s tímto článkem radost. :-)
jmenuje se to oblatkovac, zadej do googlu – vyskoci ti slovenska firma ktera to prodavaa jak pro domacnosti, tak pro profi uziti. viz vyse…
jéjéjé, vzpomínám si na ně, na ty nejlepší, ostravské, mńam…
Katovické kornouty dělají dodnes i ve Frýdku-Místku, v okýnku pod lidovkou :) samozřejmě s pařížskou šlehačkou :) jejich cena se sice ztrojnásobila, ale jinak jsou stejné jako před 20 lety :) mňam mňam
Na stánek i trubičky si pamatuju, chodili jsme tam s babičkou na mls:-)
Pokud někdy pojedu do Varšavy, určitě ochutnám.
A co se týče krému – ani jeden, já bych si vymyslela nějakou variaci s vanilkou, prostě nejsem pařížská:D
je to jako snova vzpominka na detstvi. jako mala holka jsem vyrustala v ostrave. rurki jsme kupovali, jen kdyz se z hrabuvky jelo do centra. kousek od OD ostravice. bylo to blaho, porad vim, jak chutnaly. je to takova magie, ani nevim, jestli by bylo ted dobre zkouset jine, mohlo by byt zklamani.
dalsi dobrota byla tocena smetanova mandlova zmrzka v hrabuvce v budoucnosti. velka za 2,10 :-)
znate to.
Jsem znechucen jak může někdo napsat článek který se nezakládá na pravdě mi to spíše připadá jako konkurenční boj aby jinde měli odbyt když paní dělá trubičky tak to vždy podchod provoní a navíc jsem paní nikdy neviděl aby si na ruce nedala rukavice a jestli že si zapálí cigaretu tak dodržuje hygienické předpisy je to vidět že pan honza neví co píše za tohle by se paní mohla obrátit na soudy za křivé obvinění a určitě by to vyhrála
Ahoj Cuketko :o)
Narazila jsem čistě náhodou na tvůj web a jakmile jsem se přelouskala tvou pekelnou výzvou, už těžko mě odsud někdo dostane. Úchvatné!
Nicméně, chtěla jsem reagovat na tento článek … Katowické rurky mám spojené s dětstvím (což zní trochu vtipně, když podotknu, že je mi dvacet), kdy mně a mé mladší sestře maminka vždycky koupila jednu do ruky a pár „na doma“. Přesně v tom okýnku u Masarykáče. Pak se vzpomínky vytrácejí … jakmile jsem vyrostla a začala jezdit do centra sama, náhodou jsem objevila ono okýnko a vrátila se dětská léta. jaké bylo mé zklamání, když se po pár letech výrobna zavřela. Pá měsíců se rurky prodávaly v té Martinovské pekárně a masně vedle Mekáče, a pak zmizely z centra nadobro. Natrefila jsem na ně stejně jako ty ve Futuru, ale … to vůbec nejsou rurky. Bez pařížského krému? Nikdy!
Mona:
já pořád věřím, že si to ostravští cukráři/podnikavci časem uvědomí a rurky v pravé podobě se vrátí. určitě to bude trvat, ale přijde to ;) nevěřím tomu, že by dlouhodobě mohly prosperovat rurky s rostlinnou šl. teď je to ale určitě těžké, vždyť se podívejte na ty ceny. 11 – 13 Kč to snad ani nepokrývá náklady…resp odváží se to vůbec někdo nacenit, aby to šlo normálně?
To prodejní okýnko v Ostravě si moc dobře pamatuji, jako malá, jsem ho při žádné z návštěv Ov neopomenula, o co větší byl pak můj šok a rozčarování, když to zrušili:( V Karviné rurki taky dostanete- konkrétně v Ráji „pod nábytkem“, akorát si nevybavuji, jestli používají pařížskou nebo ne.
Na katowicke rurki jsme s nasima chodili pokazde, kdyz jsme byli v Ostrave. Jeste kdyz jsem tam studoval na jazykovce v 96 tak je tam tusim v te ulici delali. Pozdeji jsem se po nich shanel a nikdy jsem je potom v Ostrave neobjevil. Jestli si vzpominam tak meli dve ruzne naplne. Ale urcite bych si za tu pravou slehackovou priplatil. Z rostlinnych tuku se mi zveda zaludek. Tesim, az budu v Ostrave ze opet zkusim.
Cuketko, tak Katowicke rurky si pamatuji. Chodila jsem na ne, kdyz jsem chodila za mamkou do prace, pracovala v centru. Vetsinou tam vzdycky postaval nejaky rurek chtivy zakaznik, myslim, ze to byla opravdu jedina prodejna v cele Ostrave. A ja jsem je mela rada, kdyz uz byly trosku navlhle..byla to pekna mnamka :-). Uz jsem tam par let nebyla, takze ani nevim, ze uz se neprodavaji. Jejich velkym konkurentem byly gofry, ktere se proavaly vedle Hornickeho domu…
V Těšíně fungují už trubičky přes deste let, je to trochu od ruky, ale kdo hledá, najde. Je to první odbočku při výjezdu z Polska. Těsto je zde o něco hrubší než v ostravě, ale hlavně používají zde klasickou živočišnou (žádnou rostilinnou) šlehačku…
Já si rurky pamatuju z Havířova!! Chodily jsme si se sestrou vždy, když jsme jely na návštěvu k prarodičům. Teď už tam myslím nejsou, bylo to na autobusové zastávce před divadlem (snad se nepletu, už je to mnoho let, opravte mě havířovští), a potvrzuji výskyt trubiček v těšíně, opravdu tam mají i skutečnou šlehačku.
Plus chci vyzvednout, že s hořickýma se to nedá ani srovnávat :-D FAKT!!! Rurki mají křupavé těsto, sladké, bílé. Hořické jsou takové měkké, hodně namotaných tenkých plátečků těsta bez chuti…rurki jsou jen jedno silnější těsto smotnuté jedenkrát. no a chuť…jak něco milujete v dětství, to se nedá srovnávat…:-)
Vzpomínky na rurki se vážou k mému dětství. Jako dítě jsem měla to potěšení absolvovat soukromou exkurzi jejich výroby, protože jsem se přímo u okýnka ztratila mému dědečkovi při sobotní dopolední procházce. Díky tomu si dodnes pamatuji, že v 80. letech byla přímo naproti výkladní skříň se svatebními šaty.
Paní, které tenkrát vyráběly a prodávaly rurki se mě ujaly, a tak jsem zbytek dopoledne strávila tím, že jsem jim mohla pomáhat, ale hlavně ochutnávat holou trubičku, holý krém i všechno dohromady :-). No bylo to úžasné. Asi za 2 hodiny dorazil i zoufalý děda, byli jsme vyba´veni touto pochoutkou na cestu a já mám dodnes zážitek :-D
Zdravím pane Cuketko, přidávám se do diskuze se vzpomínkou na Havířovský kornout plněný pravou pařížskou šlehačkou, který mi před dvaceti lety kupovala babička v Havířově. S touto silnou vzpomínkou jsem již několik let zvažoval, že tuto vymizelou tradici v Havířově obnovím. Po dlouhém zvažování a přemýšlení se svou ženou zítra začínáme prodávat Havířovský kornout s pravou pařížksou šlehačkou:-))
Kornout je kupovaný,ale šlehačku si vyrábímě sami-svou domácí čerstvou pařížskou!!! Rádi uvítáme nové zákazníky a milovníky pravé pařížské šlehačky:-)
pěkný večer Cukrárna Adelin
Katowicke rurki – vůně linoucí se z vykachlíkovaného okýnka, skvělá pařížská šlehačka… to jsou prázdniny u babičky v Ostravě ;) Nedávno jsem si na ně vzpomněla. Asi důvod navštívit babičku… fakt jsem myslela, že už je nedělají. Díky za tip.
aaa, tak tady zase někdo zkoušel šidit.. rostliná šlehačka, no tak to zase musí bejt hnus.. nesnáším tyhle šizunky, co chtějí všude a na všem šidit, hlavně aby co nejvíc vydělali.. blééé
Ty v tom Českém Těšíně jsou opravdu bezkonkurenční, plněné pravou šlehačkou – bílou nebo pařížskou. jsou přesně takové, jako byly kdysi v Ostravě.
Ahoj.Taky se dlouhá léta prodávali v Havířově. Nedávno jsme je měli v Polském Těšíně nebo v B.B. a tak je samozřejmě plní skutečnou šlehačkou (nemají s tím problém).
Do Ostravy to nemáme daleko a na Katowické rurki si z dětství moc dobře pamatuju! Balada neskutečná,snědla bych jich tenkrát sto a dneska rovnou tisíc!Už do Ostravy jezdím málo,takže na rurki už jsem od dětství nenarazila.U nás v cukrárně však prodávají trubičky hodně podobným těm Katowickým,mnohem kratší,ale plněné parádní pařížskou šlehajdou,kterou tak miluju!Jo,jo!
↪ 4 baobab: V neděli jsem byl na hořických trubičkách ve Vimperku. Nic se nezměnilo, atmosféra jak z první republiky, úžasné trubičky (skořicové i oříškové), vynikající čokoláda z čokolády, šlehačka ze zásobníku na šlehačku (pane, sprej do cukrárny nepatří – jak jsem se dozvěděl na můj dotaz). Narozdíl od Baobabu – já chválím, protože jsem ochutnal (Baobab jistě taky…)
Ach bože, rurki!! Tomu se žádné, ani hořické ani jiné trubičky nevyrovnají! Já už v Ostravě pár let nejsem, ale tohle vyloženě patří k mému dětství. A asi sednu na Pendolino nebo RJ a zajedu si tam na ně! Díky za připomenutí.
rurki dobrý, ale já v dětství milovala Pražský dezert! byl samozřejmě s pařížskou šlehačkou.. (-:
↪ 36 Juli – oplatkovac:
Dobrý den, mohla byste mi prosím poslat recepty na oplatky. Objednala jsem si pod stromeček oplatkovač z Tchiba a ráda bych použila již ověřené a vyzkoušené recepty. Děkuji předem – hanah
Tak rurki se nám do Ostravy vrátily. Prodávají je teď v palačinkárně u náměstí naproti bývalé Martinovské masny, a docela ujdou. Dělají je sice spíš z vaflového těsta, ale zato s pravou pařížskou šlehačkou, a chuťově je to opravdu ono. Zas jsem se vrátila do dětských chuťových vzpomínek.
B.
Když už je tady debata o trubičkách, víte že Opavská Prima umí jako jediná v evropě vyrobit trubičky plněné zmrzlinou?
↪ 91 Anonymní: Hm, trubičky se zmrzlinou zní dobře. Šlo by to i se skutečnou zmrzlinou, nebo to jde jen s tou mraženou hmotou, kterou Prima za zmrzlinu vydává?
Nevíte kde sehnat za rozumnou cenu oplatkovač na ty tenke trubicky?
↪ 93 diamanttka: Už to proběhlo tady (vyrobce http://www.magropom.sk/)
i v diskuzi o vánočních oplatkách snad )http://www.cuketka.cz/?p=3163). Je to teda celkem pálka, levněji jen po bazarech (občas a spíš na slovensku). Jinak občas prodává i Tchibo stroj na oplatky na zmrzlinu, srolovat se z toho dají i kornouty, ale jsou maličko tlustější a má to takovou tu mřížku:) http://conovehonakopci.cz/?….
Farfalla, děkuju za odpověď, o magropomu jsem věděla, ale doufala jsem, že je ještě jinej výrobce. Škoda, že není nějaký v čechách.
Trubičky si moc dobře pamatuji, když jsme vyrazily s mamkou do Ostravy na nákupy, tak to byla zastávka předtím, než nám jel autobus domů. Dnes bohužel do centra Ostravy není téměř pro co jít.
My je máme zase ve Frýdku- Místku jako katowicky kornout. Je to sladký úzky kornout a krém. Předevčírem jsem si na něj zašla, a je úžasný !
Ahoj lidi!
Prosim najde se nekdo kdo zna recept na vyrobu trubicek.Budu se revangovat.
a ja chodziłem z mamą na katowickie rurki w Katowicach jak byłem mały:D pozdrowienia z Katowic
Poradí mne nekdo kde sezenu prístroj na vyrobu trubicek?? dekuji
↪ 100 Zdenek: Asi pět řádků nad vámi a dále v diskuzi, viz ↪ 94 farfalla: :)
Dobrý deň,ja pochádzam zo slovenska a tiež vyrábam rurky také isté ako tieto katowicke ale bez plnky.Chcela by som Vás poprosiť čí by ste mi nemohla dať recept na tú plnku do tých tyčiniek.Za odpoveď Vám moc ďakujem. Z POZDRAVOM DIANA.
↪ 102 diana: Je to klasická pařížská šlehačka, nic víc. Buď koupíte už hotovou v kelímku, nebo je potřeba vyrobit. Ve smetaně na šlehání rozpustíte čokoládu a poté směs necháte vychladit přes noc. Pak normálně vyšlehat nebo do šlehačkovače :)
Zdravím pane Cuketko.
Tak jak píšete pamatuji si tu prodejnu vedle Masarykova náměstí, na tu vůni teplých pečených oplatků a ta hříšně dobrá šlehačka. Ty vzpomínky jsou tak voňavé. My našly rurky naproti MM centra, kdo nezná, tak je to kousek od Masarykova náměstí. Obsluhovala nás slečna mladá, což znamenalo, že tu původní vůni nezná. Překvapilo nás, že rurky vytáhla z mrazáku a vzala tu chemickou příšeru, co se nazývá rostlinná šlehačka. No co budu psát, zklamání hrozné. ach jo. Prostě teplá rurka s pařížskou šlehačkou a to tou, co potkala kravičku, je prostě už jen ve vzpomínkách. P.S. když jsem tam zavedla svého muže, Pražáka, tak nadšený nebyl. No nedivím se. Já bych taky nebyla. Pěkný den :o)