Milujete vietnamské jídlo?

A chybí vám kontakty s podobným postižením? Minulý týden jsem narazil na skupinu s názvem Ăn Praha, kde se právě lidé se slabostí pro Vietnam sdružují. Jestli jsem to správně pochopil, vyměňují si tipy na vietnamské podniky v Praze a sdílí mezi sebou informace, jak se k dobré vietnamské kuchyni dostat. Našel jsem tam report z prvního srazu, mini-slovník a i seznam míst. Je to malé, možná to brzy uvadne, ale třeba taky ne. Já budu po očku určitě sledovat. Pokud místní scénu okolo vietnamské kuchyně sledujete, nenechte si ujít.

Přiznám se, že na Scuku Vietnam trochu flákáme, ale v Praze a Brně máme alespoň pár záchytných bodů, kde můžete začít. Velké vietnamské potraviny a bistro Hai Há v tržnici Sapa, malý bufáč v Holešovicích (v poslední době šel bohužel docela dolů) a ještě jeden špendl pro vietnamské bistro v brněnské tržnici na Olomoucké (sice vyhořela, ale bistra prý jedou). Až na jaře rozmrznu, pokusím se pár nových špendlíků přidat. Vždy je to ale na hraně — místa jsou buď ne úplně přístupná nebo se vyskytují v pásmu pochybné kvality (Hanoi ve Slezské či obskurnost v Ostrovní). Tak uvidíme… ;)

Reklama

Komentáře

ted jsem se vratila z Hanoi – maji novy jidelni listek (sekce vietnamske speciality sice zustala, ale je „pocestela“ a uz chybi jen krucek k fotkam za 89,– :(). A bun cha nijak zvlast krupava.. navic bez bylinek :(

↪ 1 venika: no jo no, je to šizené, osekané :( pořád nechápu jejich koncept – vařit hnusnou čínu a deset vybledlých vietnamských jídel k tomu… našince ani své tím přeci nenalákají ne?

↪ 2 pan Cuketka: ja se za tmy do Sapy bojim :-) a pak uz nic jineho vlastne neznam, takze to by mohla byt odpoved na lakadla u mnohych… nouze :-/. A pravidelne tam potkavame kupy cizincu, takze na ne asi odkazuje nejaky pruvodce.

Bistra na Olomoucké jedou (jsou v neshořelé části areálu), manžel tam občas jezdívá na oběd a asi tak jednou za měsíc se tam podívám i já. Jen jsme se teď poněkud vystrašili při té reportáži z nelegálních vietnamských jatek v Praze, na jednom záběru bylo něco, co velice připomínalo jídlo, které jsme si onehdy koupili u paní majitelky bistra jako tradiční vietnamskou novoroční specialitu Bánh chung. ;-)

Už jsem v sapě projed měsíční výdělek, ale musim říct, že neustále prosazované Hai Há má velkou konkurenci v zadní uličce (za Hai Há doprava, vnitřní uličkou, předposlední stánek). Sice tam Buncá rozpalují fénem, o to lepší ale porce (včetně pholífky) jsou. p.s. Naproti salon krásy :)

Hanoi mám ob ulici, oblíbil jsem si tam Bun Bo Nam Bo, to je asi z jejich nabídky nejlepší.

rozhodně doporučuji překoštovat pho v bistru dragon II. u brněnského svoboďáku. interier je sice umakartově trapný, osazenstvo pak silně „multi-kulti“ se všemi pozitivy i negativy (potkávají se tam stravenkoví policisté s cashovými kapsáři z bronxu a další různé živly a štatlaři). ale pho zatím ani jednou nezklamala co kvality i do kvantity. ale pravda, nic jiného jsem tam nikdy nejedl, protože když už tam jdu, tak nemám důvod, lepší jsem doposud jinde nedostal.
jako referenci prikládám recenzi od kašpika: http://brno.idnes.cz/…o-zpravy.asp?…

Vynikající (tedy ne stylem, ale jídlem) je vietnamská restaurace v Sokolovské ulici – má to VELMI blízko originální vietnamské kuchyni a opravdu porovnatelné s jídly v Sapě (myslím tím v té originální na severu Vietnamu) atd. Potvrzeno též od čechů, co ve Vietnamu žili.

O další tak dobré bohužel nevím.

↪ 8 Milka: ↪ 10 L.A.: naposledy jsem byl loni a to se ještě celkem sbírali dokupy, doporučit se to nedalo ani ve snu ;)

já má teď s hanoi, s vietnamským stánkem v holeškách i s tím místem na sokolovské problém s pho. poté co jsem si na zkoušku v sapě koupil jejich spešl pho bujonovou kostičku, rozlišuju pražské pho na polívku a) „poctivě naředěnou z bujonu“ b) „děsně naředěnou z bujonu“… nezlobte se na mě, ale v tomhle jsem škarohlíd :)

↪ 5 Tomáš H.: díky, za tip – neznám ;)

↪ 4 aida: nelegální jatka, hygiena, spousta dochucovadel – no jo, nejsou to jenom voňavé bylinky. ale v našich podmínkách to k těm pár místům s viet. jídlem tak nějak patří… ,)

↪ 13 L.A.: no né, nedám za to ruku do ohně, ale schválně si při příštím nákupu v Sapě naberte vzorky kostičkových bujonů pho bo/ga aj. a zkuste s tím doma trochu poblbnout, pak poblbnout se super receptem od Jaden ze Steamy Kitchen http://steamykitchen.com/…oup-pho.html – má tam parádně vysvětlený princip základu a odlišnosti v použití aromatiky ;)

V Holešovicích mi nepřijde ani tak že by se zhoršovali, jako spíš že mají dost výkyvy – někdy super, někdy jen dobré a střídá se to třeba ze dne na den. U bún-cha to kolísá imho víc, než u pholívky. Na naprostou mizérii jsem tam zatím nenarazil, i ten nejslabší výkon, co tam podali stále předčil jídlo ve spoustě hospod a restaurací. Ale ve srovnání s tím, co jsem si odtamtud pamatoval to i tak bylo škoda. Když k tomu přidám ty zprávy o černých jatkách a podobně (na druhou stranu spoustu vietnamců vidím nakupovat maso a další suroviny zcela oficiálně v Makru, takže se tam rozhodně nedá udělat rovnítko vietnamský podnik = suroviny pochybného původu) ale mám čím dál tím víc chuť si tahle jídla vařit spíš doma, než si je dávat venku.

Hanoi ani bistro na Sokolovské mě moc nenadchlo. Zatím nejlepší vietnamské jídlo mimo tržnice jsem měla v Praze v restauraci v Biskupské ulici (když se jde z ulice Na Poříčí je to zkraje vlevo). Nejsem si jistá jménem podniku, myslím, že to bylo Paradise. Prezentují se jako asijská restaurace, ale na lístku mají spoustu vietnamských jídel za cenu okolo stovky. Vyzkoušeli jsme pho s hovězím a několika málo bylinkami a skleněné nudle s krevetami. Prostředí je přijatelně asijské, čisto, obsluha milá.

Díky za tipy. V Sapě jsem ještě nebyla, plánovala jsem návštěvu na předminulý víkend, ale selhal lidský (kamárádský) faktor, snad jindy… Recept je super, jen než to uvařím doma, budu potřebovat ochutnat origoš.

↪ 14 pan Cuketka: jo, steamy kitchen je fajn, asi pred dvema lety tam mela recept na chleba bez hneteni za pomoci dvouletehpo synka, nebo tak nejak:-)
a holesovice pro zacatek nebyly spatne.

Dragon II u brněnského svoboďáku není autentická vietnamské kuchyně. Je to mix čínsko-asijké kuchyně, který všichni z těchto bister známe, snad jen pho je Ok. Vietnamské autentické jídlo lze v Brně najít asi jen na tržnici Olomoucká, ale možná mi něco uniklo (Dragon ale opravdu nee).
Pro neznalé návštěvníky má Olomoucká v pondělí zavírací den.
Ale většina bister je tam na hraně tolerance k hygienickým návykům evropana, ale co naděláme, když nám chutná, že.....
Co se týká poctivosti bujónu v pho, mám o něm vážné pochybnosti. I „U mámy“, mých viet. favoritů, občas ten glutaman cítím až moc. V Brně jsem na pho, ve které by nebyl, ještě asi nenarazil. Ostatně, kdo by se s tím vařil 6 hodin, jak by to mělo být správně.....

↪ 19 mill: to je jako v těch Holešovicích, tam je taky většina nabídky klasická „česká čína“, pár vietnamských jídel je stranou na dvou A4kách vedle okénka a bez obrázků.

↪ 12 baobab:

↪ 11 pan Cuketka: rovněž by mě zajímalo, co myslíte tím: „v našich podmínkách“? Copak v ČR nelze legálně nakoupit vepřové maso? Je nutné držet prasata v garáži bez světla, vody a krmiva? Nechci tady nějak idealizovat jatka legální, ale ty fotky byly opravdu silná káva. Vietnamské jídlo (alespoň to, co jsem ochutnal) mám velice rád (a nikdy mi po něm nic nebylo), ale nevalná úroveň mimo Sapu a podobné reportáže, mě přivádí k internetu a domácí přípravě.

↪ 21 jenda: odkážu vás na svůj předchozí zápisek o vietnamské kuchyni, který to shrnuje: http://www.cuketka.cz/?…

v podstatě se o žádné vietnamské kuchyni u nás nedá moc mluvit – restaurace mimo komunitu spíše živoří nebo neexistují. ty jatka jsem myslel tak, že pokud se o výlety do sapy a bistra pokoušíte, tak prostě tyhle aféry máte v zorném poli a musíte se s nimi nějak vypořádat ;) naše podmínky = stav, kdy je i přes rozsáhlou vietnamskou komunitu její kuchyně pro našince nedostupná nebo neznámá.

11&22> Přesně tak… Projel jsem celý Vietnam a ta úroveň stravování je prostě úplně jinde než u nás (rozuměj na mnohem nižší úrovni), ale neznamená to, že by tu nemohla být dobrá, z nějakého důvodu ale neni a je u nás prostě tak nějak ostrouhaná a odbývaná.

Jinak v té Sokolovské jsem byl naposled asi před 2–3 měsíci a už nevím co jsem přesně měl, ale bylo to téměř totožné s pravou vietnamskou chutí. Také žiji s člověkem, který tam téměř rok žil a zároveň máme známé co tam pracovali i třeba 4–5 let a shodují se, že tato v Sokolovské má k pravé vietnamské téměř nejblíž z celé Prahy. Tím to přesto nechci nijak vehementně doporučovati :).

↪ 22 pan Cuketka: Chápu, Váš článek znám a plně s ním souzním. Ten paradoxní stav-početná viet. komunitu/nepočetné viet. bistra-rest. nějak nechápu. Ale třeba se to časem zlepší a s tím i to okolo!

V Praze je nová malá rodinná VIETNAMSKÁ restaurace se jménem REMEMBER v ulici Biskupská v Praze 1. Mají skvělé PHO, dobré Bun Cha a výborné spring rolls s čerstvou bylinkou a jistě i něco dalšího, což jsem zatím ale neochutnal. Vyzvěděl jsem, že jsou schopni udělat i můj oblíbený papájový salát GOI DU DU. Pho je podle mě nejlepší ve městě /žádný glutaman/, pro dokonalé servírování je požádejte, aby vám to přinesli „jako ve Vietnamu“ a dostanete navíc koriandr, mungo a nakládaný bambus. Vřele všem doporučuji!

Hanoi jsem měl na začátku celkem rád, ale fakt mám pocit, že posledních pár měsíců se dost zhoršila. Mimojiné jsme tam byli se známou vietnamkou (znala se i s personálem a tak) a místní Pho výslovně nedoporučovala. Bujón z kostky nebujón na můj vkus jsou dost skoupí na bylinky. Když je hlad tak tam phở v nouzi sním, ale není to SAPA.

Na bún bò nam bọ chodím sem tam do naprosto hrozného bistra mezi místní opilce na Nádraží Strašnice a umí, když zrovna je k dostání – takové vietnamské pad thai :-). Přes Prahu bych tam nejel, ale pro místní to může být fajn tip. Umí i phở, ale moc bych nedal za to, že bude taky z kostky.

No a bún chả ze SAPY asi nemá nikde mimo tržnice konkurenci… přecijen ten jejich venkovní gril dělá svoje. Taky mám rád bánh mì (bageta s paštikou, koriandrem atd.) hned vedle Hai Há. Pečou si vlastní bagetky a fakt to stojí za těch pár korun :-).

po Pho Viet Huong na Sokolovské se na Karlíně zrodila druhá vietnamská restaurace, na Křižíkově za číslem 77, směrem na Karlínské náměstí. Název nevím, byl jsem tam někdy v říjnu čerstvě po otevření. Kromě vietnamské klasiky (provozují vietnamci) nabízejí i thajskou. Phó bó se jim tehdy moc nepovedla, ale dost možná už na tom zapracovali

Já mám štěstí, že v bytě vedle mě bydlí moc příjemná vietnamská rodina a ti mi někdy nosí ty jejich dobroty:) Vaří výborně a už mě k sobě pozvali i na pár lekcí vaření, takže nem, krevetky a další věci zvládám sama:)

dovolím si taky přidat jeden tip na docela dobré pho… včera jsme byli s přítelkyní v DBK na Budějovické, kde v tamním foodcourtu je taková ta klasická vietnamská/asijská restaurace (neplést si s tamním Cactusem), kde nabízejí kromě klasiky, sushi, pho ga i pho bo…Stojí 89Kč a dříve obě pha obsahovala hrozně málo zeleniny, což dost snižovalo celkovou chuť… včera nás ale překvapili a zeleniny tam bylo opravdu dost a bujónu tam na druhou stranu bylo opravdu málo, nevím jestli to je čistě momentální stav nebo zda došlo ke změně… ale raději hodnocení přenechám větším odborníkům;-)

ad holešovice – zhoršilo se dost bun cha, bohužel. navrhuju, aby jim to všichni příchozí a kupující říkali… že to bylo lepší. imho to pomůže

Remember v biskupske prave proverovan, zavitky, pho, bun ca, ty jo stoji to za navstevu. Dokonce i trochu foodstyleingu.

Nevíte někdo, jestli někdo nevaří vientamská jídla ve východních čechách – hradec králové a okolí?
rádi bysme ochutnali nějakou dobrou „bun cha“

↪ 28 petr: Na Phó nezapracovali:( Dnes jsem polévku vyzkoušela a po třech lžících požádala o účet. Voda v talíři snad neviděla ani pho kostičku, nudle byly převařené a maso zatuchlé. Číšník mi říká: Vám to asi nechutná, vy jste to už asi někdy jedla… Rozhodně nedoporučuji.

DŮLEŽITOST ETNICKÝCH KUCHYNÍ
Znalost stravovacích zvyklostí zahraničních hostů a etnických skupin, kterým byla kdysi přikládána veliká důležitost, pomalu ale jistě ztrácí na své důležitosti.
Každého zahraničního hosta sice potěší, když se na českém jídelním lístku objeví nějaké oblíbené jídlo jeho domácí kuchyně, a pokud je upravené podle jeho představ, tak mu daná restaurace dokonce udělá velkou radost, ale aby restaurace přizpůsobili své jídelní lístky stravovacím zvyklostem každé skupině zahraniční klientely, by byl dnes úkol téměř nad lidské síly.
Nemluvím ale o etnických restauracích, ve kterých jídla, sled jejich podávání a způsob servisu by měl odpovídat zvyklostem dané kuchyně. Mám na mysli průměrné restaurace s mezinárodní, a dnes již globální klientelou. Takové restaurace se musí řídit mezinárodně akceptovanými zvyklostmi moderní gastronomie. Nicméně v případech, že některá etnická skupina tvoří podstatnou část mezinárodní klientely by charakteristiku takové kuchyně měli znát i sofistikovaní hosté.
Já se studiem etnických kuchyní zabývám téměř od začátku mé odborné kariéry, a jako jeden z mála jsem během let mé praxe měl možnost se zásady některých kuchyní naučit přímo v zemích jejich původu, ale musím se přiznat, že nejvíce jsem se o etnických kuchyních naučil v Americe, kde jich je nekonečná řada.
Americe se také říká “Melting pot of all nations“, neboli kotel ve kterém se mísí a taví všechno to, co vlny imigrantů sebou do Ameriky přinesly. Někteří imigranti si ze své vlasti nepřivezli nic jiného než vzpomínky na jídla, na která byli zvyklí doma, a které uměli eventuálně po domácku připravit. Mnozí z nich neměli žádnou profesi a mnohdy ani žádné vzdělání, a tak začínali svoji kariéru ve své nové vlasti na těch nejnižších stupních v kuchyních restaurací a hotelů. Amerika je ale země příležitostí, a tak jakmile si ušetřili pár dolarů a získali určitou praxi, tak si otevřeli vlastní etnickou restauraci, a tak vlastně vznikla americká diversifikovaná gastronomie. Nejvíce toto bylo zaznamenáno u Asiatů, zejména u Číňanů.
Hlavní rozmach etnických restaurací v Americe byl však zaznamenán až po druhé světové válce. Američtí vojáci během svého pobytu v různých zemích si zvykli na jídla všemožných etnických kuchyní, a těchto jídel se po skončení války domáhali i doma a tak vlastně vznikly ty velké řetězce italských, německých a francouzských restaurací.
Údobí rozmachu a popularity etnických restaurací, a to nejenom v Americe, začalo ale až rozmachem mezinárodního cestovního ruchu koncem dvacátého století a v Česku až po tak zvané Sametové revoluci. Lidé se na svých cestách seznamovali s mnoha neznámými jídly, z nichž některé si natolik oblíbili, že je dnes ocení i na domácích jídelních lístcích.
Toto platí i o České republice, kde až do osmdesátých let minulého století mimo kuchyně české byla známa jen kuchyně francouzská, italská, bulharská, eventuálně ruská a čínská representovaná jedinou, a proto nejlepší čínskou restaurací ve Vodičkově ulici v Praze, ve které jsem měl tu čest být ředitelem.
Dnes je ale i Česku těch rádoby francouzských, a hlavně čínských nebo vietnamských restaurací, více než je zdrávo, a tak jako kdysi v Americe, tak dnes i u nás, jsou tyto restaurace většinou otevírány lidmi, kteří o charakteristikách jejich vlastních kuchyní nemají potuchy a o hygieně a ekonomice ani nemluvě, takže se nemůžete divit, že ta úroveň českého pohostinství, jehož součástí tyto restaurace jsou, podle toho vypadá.
Etnické kuchyně mají základ v jídlech krajových případně regionálních kuchyní, které vznikly na základě dostupnosti potřebných surovin, místního výrobního zařízení a na základě technik známých v dané zemi v době jejich vzniku. Později byla příprava těchto jídel ovlivněna tradicemi případně náboženskými předpisy.
Popularita některých regionálních jídel překročila hranice oblasti svého původu a tato jídla se stala populárními etnickými specialitami dané národnostní kuchyně. Etnické kuchyně si dnes ve světě získávají stále větší a větší popularitu avšak na mezinárodním jevišti se udrží jedině kuchyně která může nabídnout jídla které si získala oblibu u větší skupiny lidí.
Příkladem toho může být původní kuchyně mexická, která až do čtyřicátých let neměla vyhraněný charakter ani v samotném Mexiku. Ve skutečnosti její mezinárodní popularita začala až po získání obliby v Kalifornii, Arizoně a v Texasu, kde dala dokonce základ dnes velice populární kuchyni zvané Teď-meč.
Tex-mex kuchyně zpopularizovala mexickou kuchyni natolik, že její popularita se v Americe dostává do popředí před kuchyni čínskou a italskou. Netrvalo ale dlouho než tato neo-mexická kuchyně překročila hranice Ameriky, a stala se oblíbenou téměř po celém světě, přičemž ale jen málo lidí ví, že dnešní tak zvaná mexická jídla vlastně mexická nejsou. Dá se říci, že vtom je vlastně ta je jejich „konkurence-schopnost“ s mezinárodními kuchyněmi jako jsou kuchyně francouzská, italská a čínská.
Bohužel něco takového se o české kuchyni říci nedá. I když jsou česká jídla, která by se po patřičných úpravách na mezinárodních jídelních lístcích uchytila. Opravte mně pokud se mýlím, ale podle mého názoru čeští kuchaři místo toho, aby se snažili některá česká jídla upravit požadavkům současné mezinárodní gastronomie, se stále ještě vzhlíží v té archaické francouzské kuchyni, které odzvonilo již i v samotné Francii.
Místo toho aby se honili za všemi těmi medailemi a jídly které nemají s českou gastronomií vůbec co společného, by se měli koncentrovat na modernizaci domácí české kuchyně, která jak si myslím, má v současné době co dělat aby si udržela vlastní identitu na domácím trhu, natožpak aby mohla usilovat o popularitu ne globálních jídelních lístcích takovými nesmyslnými programy jako je „Ochutnejte českou republiku“. Na světových restauračních jídelních lístcích najdete jídla mnoha etnických cuisines, ale mě osobně se na nich nepodařilo nalézt ani jedno jídlo české.

Tento článek jsem na stránkách http://www.hostovka.cz uveřejnil již před několika lety, ale teď, po přečtení všech těch diskusních příspěvků na stránkách http://www.cuketka.cz na téma vietnamské kuchyně, se stal opět aktuální.
Já jsem se s vietnamskou kuchyní seznámil již v roce 1945 ještě ve Francouzské Indočíně, kde jsem strávil asi 2 roky a jsem přesvědčen, že domácí vietnamská kuchyně se od té doby v dnešním Vietnamu nezměnila. Restaurační kuchyně v tehdejší době byla ale do velké míry ovlivněna kuchyni francouzskou a pochybuji, že se sní dnes ve Vietnamu setkáte.
Navštívil jsem několik vietnamských a několik rádoby čínských restaurací v Česku, ale mohu vám říci, že až na nějaké výjimky, jídla podávaná v těchto restauracích mají s původními jídly velmi málo co společného.
Byli byste totiž velice naivní, pokud byste si mysleli že ta jídla připravují školení kuchaři, podle nějakých standardních receptur. Proto se také v těchto restauracích setkáte i s něčím takovým, že večerní směna těchto „kuchařů“ připravuje určitá jídla jinak než směna ranní.
To víte, čeští kuchaři, většinou vyučení, s maturitou a někteří s tituly doktorů, to mají již déle než 50 let velice jednoduché, protože stále ještě se mohou držet někdejších státních norem, ale ti Vietnamci, z nichž ani jeden není vyučený, to nemají tak lehké a tak prostě dělají, co umí.
Co vám tedy já mohu poradit je, abyste v těch českých etnických restauracích jedli to co vám chutná a co odpovídá ceně, a abyste na těch jídlech nezkoumali, zda byly připraveny podle nějakých standardních receptur, protože to se vám stejně nepodaří.

MICHAEL KLIMA CEC, CCE,
Certified Executive Chef, Certified Culinary Educator,
Certified Hospitality Industry Consultant, Professor Emeritus of
Triton College, Illinois, USA, člen Syndikátu novinářů ČR,
Freelance Writer, čestný člen AKC ČR od 1989, nositel zlaté medaile Magdaleny Dobromily Rettigové
e-mail: klima@steakgrill.cz , http://www.hostovka.cz, http://www.steakgrill.cz

Poslušně hlásím, že před týdnem, po rekonstrukci znovuotevřeli Vietnamské bistro v ulici Na Slupi (zhruba naproti kostelu Zvěstování Panny Marie ). Vnitřek nepřipomíná nic z již Cuketkou kritizovanou špeluňku. Interiér se kompletně změnil a vyměnilo se kompletně i osazenstvo včetně kuchaře. Nabízí zde asi 35–40 jídel z vietnamské (bun-cha, bun-nem, pho), čínské (polévky a kung-fu klasika :o) i thajské (různé kotlíky s karí) kuchyně.
Pekingská polévka byla první týden k jídlu gratis, tudíž jsem ji měl možnost 4× ochutnat. Chuťově to nebyla žádná velká magie, už jsem jedl lepší a i teplejší.
Thajské kotlíky s karí byly chutné, jen mi příšlo, že kokosové mléko v nich bylo dost vodové (doma se mi pěkně zahustí).
Čínská jídla jsou stejná jako v 90 % restaurací, plus mají asi dvě novinky.
Zklamala mě bun-cha, na kterou jsem se těšil a kterou mám odzkoušenou ze SAPA. Maso tentokráte nechutnalo jako moravský vrabec (viz Cuketkova recenze cca pred rokem…trochu jsem tehdá nechápal, ale asi si pan Cuketka vzal ráno pár piniových oříšků pod jazyk :o), ale jako obyčejné vypečené škvarky posypané pepřem…a to za 89,– Kč… zlatý „moravský vrabec“…
Pho-bo bylo (z doslechu) prý vodové, ale jinak ušlo.
Bistro doporučuji navštívit a kdo si nevybere , toho čeká smažák s hranolky za 49,– (dost dumpingova cena, že…) nebo 3 kousky rolek ném za 45,– .
Foto bistra: http://img339.imageshack.us/i/vitd.jpg/ abyste nezabloudili.

Vietnamské bistro v ulici Na Slupi do své nabídky čerstvě zařadilo „Bun Bo Nam Bo“  – je toho v misce docela kotel, ale mám takovy pocit, ze používají všechny příchutě z prášku (na dně misky mi zbylo po dojedení docela dost takového toho „kořeníčka“ z čínských instantních polévek).
„Bun Bo Nam Bo“ obsahovalo listový salát, mungo klíčky, rýžové nudle, hovězí maso, stejnou zálivku jako na Bun Cha a celé to bylo posypané smaženou cibulkou (taková zvláštní, jakoby instantní :o)) a drcenými buráky.
I dělník by se najedl dosyta. Cena 99,–Kč (tedy žádná lidovka ) a fotka: http://img851.imageshack.us/…bonambo.jpg/

Druhou novinkou je smažené Pho (vyzkouším a napíši co nejdíve).

zdravím, ve Slavíkově ulici, v rohu náměstí Jiřího z Poděbrad, pravděpodobně docela nedávo otevřeli zajímavou vietnamskou restauraci/spíš fast food, který se tváří velmi zajímavě. Myslím, že se jmenuje něco jako PHOland, ale neměl jsem možnost tam nic vyzkoušet, pouze nakouknout… ulicí voněl vývar z pho, viděl jsem v nabídce sushi a „jinačí“ jídla než ty na co je člověk zvyklý z klasických čín…

Dnes jsem vyzkousel hovezi Pho (89,–) v Remember v Biskupske ulici. Porce obrovska, chut vyborna (ale priznavam, ze nemam s cim srovnavat). Pani s ruskym prizvukem sice neni z nejprijemnejsich, ale da se to „skousnout“ :)

V Biskupske jsem byl a chodil tam i driv, kdyz tam bylo cinske restro, ale muzu rici, ze je fakt uzasne, moc dobra jidla.

Chodím pravidelně do SAPy a samozřejmě i tam se situace mění, osvědčená stravovací místa mizí a nových nějak nepřibývá. Myslíte, že mám pravdu nebo se mýlím? Předevčírem jsem byl nepříjemně překvapen vybíleným stánkem vedle polévkárny tofušnek (2. ulička za Hai-Ha), kde velmi sympatická rodina nabízela vedle polévek, bun cha i v létě sladké směsi s ledem. Myslíte si, že se tito lidé přesouvají mimo SAPU nebo se vrací zpět do země otců?

Komentáře jsou uzavřeny.