Tenhle vývarový trend si tedy nechám klidně líbit! Přípravu domácího vývaru sice zvládám (poctivý kuřecí, rychlý ze zbytků pečeně, univerzální zeleninový i telecí), ale sami to asi znáte – ne vždy je na výrobu nálada (chuť, energie, čas).
Dnes tu mám dva vývary od dvou českých výrobců, tak pár krátkých poznámek po ochutnání.
Kuřecí vývar (Konečně vývar, 49 Kč 0,5l)
Praktické balení, rozumný objem a pořád ještě snesitelná cena. Vývar v lednici lehce želíruje, úplně tuhý ale není. Vývar není zcela zbavený tuku a tak ho najdete ulpívat na víčku a na hladině.
Chuťově fajn a jako základ v nouzi, když nemám vlastní – proč ne. Vývar je bez konzervace a bez soli, takže ideální na vaření. Pokud nečekáte extra silný slepičí nebo tmavý vývar s opékáním základu, myslím, že projde. Jediná věc, co mi trochu vadila, je (na můj vkus) docela silný projev koření.
Konečně vývar dělají i vývar zeleninový. Je ale za stejnou cenu (49 Kč za 0,5 l) a tam se přiznám, že se to pro mě láme a v takové podobě mi ten produkt nedává smysl. Celkově ale fandím a moc se těším na jejich hovězí vývar (který snad časem taky bude).
Hovězí vývar (Naše Maso, 118 Kč 0,75 l)
Na rozdíl od předchozího vývaru zvolili v Ambiente trochu nepraktický objem i balení. Vývar totiž v lednici želíruje dotuha, takže ho ven přes úzké hrdlo musíte buď vyšťourat lžící, nebo zahřát celý i se sklenicí, aby povolil. Obyčejný půllitrový plastový kelímek (nebo sklenice jako u konkurence) by mi možná přišel lepší (i ztuhlý vývar se dá okamžitě vyklopit, nebo odebrat po částech).
Technicky a chuťově je ale vývar top. Má fantasticky čistou chuť, je koncentrovaný a má vysoký obsah želatiny (i za tepla tu vyšší viskozitu na tuty poznáte). Je čistý a perfektně zbavený tuku. Opět bez konzervace a bez soli (takže s omezenou trvanlivostí a nutností skladovat v lednici).
Oproti předchozímu kuřecímu, který by do dvou hodin zvládl i úplně průměrný kuchař, tak tady u hovězího se víc projevuje rozdíl mezi profi a domácí výrobou. Nechci nikoho urazit, ale málokterý domácí kuchař by doma zvládl udělat stejný produkt.
Silný hovězí vývar dělají i v TRMS a doufám, že se mi podaří najít i jiná místa (takže další srovnání ještě určitě bude). Stejně tak mám ještě z Amasa jejich demi-glace, co jsem ještě nestihl otestovat.
Pokud jste sami narazili na tuzemského výrobce vývaru (balený a ve volném prodeji), dejte mi vědět. Rád vyzkouším další nové věci!
13. duben 2015 18:04:41
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pátek! Prý ať si ho zdekantuju den předem. A ještě že tak. Na dně mělo tolik sedimentu, že byste tím vykrmili kapra. Basic oranžáda od Terpina (cena okolo 400 Kč). Nečiřeno, nefiltrováno, zkvašeno spontánně a macerováno 3 dny na slupkách.
Šípky, jahody, ostružiny. Hodně suché, možná až s vlezlou kyselinou a nebýt tříslovin, tak spíš krátké v dochuti. Každopádně takhle byste asi rulandské šedé nepoznali.
20. únor 2015 16:02:02
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Pokud jste trochu zmatení z posledních zpráv z oblasti výživy a hledáte nějaký ucelený, nezávislý a na důkazech postavený zdroj, tak čtěte.
Zpráva komise pro americká výživová doporučení shrnuje spoustu poznatků v rozmezí let 2010 až 2015. Dělalo na ní hodně chytrých lidí, kteří měli dostatečný rozpočet, čas i potřebné vzdělání, aby analyzovali současné otázky ve výživě.
Přečíst celé se to nedá, ale můžete si tam projít věci, které vás zajímají. Mimo jiné třeba současný náhled na kávu a kofein, doporučení ohledně příjmu cholesterolu, vztah příjmu nasycených tuků a kardiovaskulárních chorob (část D, kapitola 6).
Možná trochu těžký kalibr, ale podle mě určitě lepší než pročítání článků o výživě v médiích, které jsou nepřesné a plné bulvárních interpretací. (Plus samozřejmě mějte na paměti, že vše platí primárně pro americkou populaci.)
20. únor 2015 13:02:12 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Co se stane, když posypete maso solí? Není to nijak zapeklitý rébus. Má to zhruba tři odlišné fáze. Mrkněte i na fotky, které sice vypadají stejně, ale po rozkliknutí rozdíl zřetelně uvidíte.
V první fázi teda nic moc. Krystalky soli prostě ulpívají na mase. Během chvilky se to ale změní, sůl se rozpustí a splyne s povrchem masa.
V druhé fázi to jde ještě dál a povrch masa se viditelně orosí. Vysoká koncetrace soli na povrchu vytáhne vodu z masa. Tohle trvá asi 30 až 45 minut, někdy i déle.
A konečně třetí fáze pro trpělivé. Voda z povrchu se vstřebává zpátky do masa a to má jakoby matný lepkavý povrch i o něco sytější barvu. Koncentrace soli se vyrovnávají. Povrch masa je změněný reakcí soli s proteiny svalových vláken.
Teď zpátky na začátek. Ve které fázi je tak asi nejlepší dát maso na pánev? V první i druhé fázi bude maso na povrchu vlhké a to asi není moc dobře. Maso by se při kontaktu s horkým olejem nejdřív chvíli dusilo a pak teprve opékalo.
Maso z třetí fáze je nejvíc v pohodě. Je suché a jeho povrch už je částečně změněný reakcí se solí. Máte také jistotu, že bude rovnoměrně a dostatečně ochucené.
To jsou tak nějak v kostce argumenty pro včasné nasolení masa. Klidně i několik hodin před tepelnou úpravou. A ideálně ještě na mřížce v lednici, aby okolo něj mohl volně proudit vzduch (když mírně zaschne, vůbec to nevadí).
Neplatí to ale samozřejmě vždy. Pro některé typy jídel tyhle změny z nasolení vůbec nechcete. O tom klidně příště.
19. únor 2015 18:02:31
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Chefsteps uvolnili první dvě videa z jejich placené kávové lekce. No-Press French Press a Liar's Latte.
Autorem metody na french press bez použití pístu je Tim Wendelboe respektive James Hoffman. Argument pro metodu je takový, že se při použití pístu v kávě zvíří jemný sediment a ta je pak zbytečně prašná. Pokud se nechá káva po rozbití krusty pouze odstát, získáme údajně kávu s nižším obsahem jemného sedimentu.
Připomíná to trochu turka (jednoduchou zalitou kávu) a jestli si říkáte, jestli to nebude po té sedimentaci (3 až 5 minut navíc) přeextrahované, tak prý ne. Extrakce se po rozbití krusty výrazně utlumuje.
Dnes letmo otestováno a hm – asi v pohodě. Rozdíl oproti běžné metodě jsem ale moc nepoznal. Kdybyste se s tím někdo chtěl drbat, obě metody se dají porovnat přelitím hotové kávy přes papírový filtr (uvidíte množství zachyceného sedimentu). Hodně to ale bude záviset na tom, jak s pístem ve skutečnosti pracujete.
Falešné latte je jiný příběh. Do kávy se přidá stabilizátor xanthan (znáte třeba z moderních průmyslových jogurtů) a vše se rozmixuje tyčovým mixérem, aby se do kávy dostaly bubliny. Nezkoušel jsem, ale výraz samotných autorů při ochutnávání ("hm, trochu hnusný, ale lidi to bude bavit") mě moc k otestování nemotivuje. Tak třeba se obětujete a dáte mi vědět? :)
18. únor 2015 13:02:39
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
USA zatím sice nemají tak přísnou legislativu jako v EU, potravinové alergie tam ale jedou jako velké téma už několik let. Bodejť by taky ně – kvůli své nemoci se musí při jídle venku hlídat skoro 15 miliónů Američanů.
V článků dávají pár podrobných příkladů z praxe amerických restaurací, které jdou v řešení alergenů i nad rámec naší evropské legislativy. Výjimkou nejsou na míru ušitá menu pro každý typ alergie zvlášt i flexibilní systém menu, který přízpůsobuje jídla přesně podle přání hosta.
Řeší se tam i mýty okolo alergií (jsou stejně blbé jako u nás) a klíčovost vzdělání lidí v gastronomii. V kontextu některých trucujících hospodských v Česku hodně poučné.
17. únor 2015 18:02:31 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku