Zápisník

Proč je blogger sprosté slovo?

Přesně kvůli blbům a blbkám jako je tahle paní. Pokud vám minulý týden unikla aférka s trefným hashtagem #bloggerblackmail, tak alespoň stručné vysvětlění.

Blogerka se chtěla vecpat do nově otevřené cukrárny s tím, že za vzorky zadarmo napíše recenzi na svém blogu. Zaměstnanci cukrárny ale její žádost na místě nějak nezpracovali a nabídli ji zdarma jen šálek čaje.

Blogerka z toho ovšem chytla amok a obratem jim to osolila na svém Instagramu, kde dotyčnou cukrárnu v několika postech slušně pomluvila. Podnik si to samozřejmě nedal líbit, hlasitě se bránil a skandál byl na světě.

Z celé kauzy doporučuji sjet alespoň závěrečné vysvětlení nebohé blogerky, které úplně dokonale ilustruje, jak je mimo (WTF ve stylu "víte, kdo já jsem a kolik mě to blogování vlastně stojí úsilí?").

Dlouhou jsem si myslel, že je takové chování specifikum českého prostředí, ale evidentně není.

Recenze a pozitivně laděné články, které vznikají na základě pozvání na jídlo zdarma jsou mor, který rozkládá jakoukoliv základní důvěru v psaní o jídle.

Nevěřili byste, kolik mám podobných pozvánek neustále v inboxu a jak to podniky neustále zkoušejí. Z druhé strany to zase znají sami poctiví provozovatelé podniků, kteří dostávají podobné poptávky od blogerů a novinářů (ano – v ČR se to týká i klasických médií). A čtenářům z toho pak jde hlava kolem... :/

Přitom stačí úplně elementární a jednoduchá pravidla.

Recenze psát výhradně bez pozvání a na vlastní náklady. A pokud už nedejbože obsah na základě pozvánek a vzorků zdarma vzniká, tak jej důsledně značit a čtenářům vše poctivě a transparentně sdělit.

Pro novináře a blogery obecně – zadarmo se nikam necpat. A pro podniky to samé v bledě modrém– lacinou publicitu si prostě nekupovat. Nikam to nevede!

Vejce s nevyhraněnou orientací

Ahoy, jsem vajíčko! Sedím si tady na krajíčku, jsem rozpolcené a mám problém s identitou. Jsem naměkko? Nebo natvrdo?

1. Pražský espresso marathon

Poslední dobou jsem okolo sebe slyšel hodně vzdychání nad českou kulturou espressa. ňíkal jsem si ale, že to přeci nemůže být zas tak hrozné. Češi už si tento druh kávy docela oblíbili. Nově otevírané i zavedené kavárny espresso dělají a připravují z něj řadu odvozených nápojů. Kavárny v Praze jsou zaplněné, espresso mašinky i směsi jsou k vidění v obyčejných i specializovaných obchůdcích. Napadlo mě, že by nebylo špatné udělat si aktuální obrázek o tom, jaké espresso se pije v Praze. Oslovil jsem Ondru z GurmetKlub.cz a Jardu & Jardu z La Bohéme Café. Společně jsem pak naplánovali a absolvovali následující výlet... ;)

Plná huba odrobinek

Představte si, že pracujete v americké cukrárně. Celý den tam prodáváte brownies, které krájíte na velkém tácu. Zákazníci jsou nesnesitelní a vaše šéf...

Tam, kde prýští tygrované espresso

Tam, kde káva má nad lidmi moc. Jedině tam můžete vidět věci, jako tady na obrázku. Právě se rodící espresso z čerstvě upražené kávy, zázrak pomalu se odlepující emulze z filtru a nádhernou tygrovanou cremu na závěr...