Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).
Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.
Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.
Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).
Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.
Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).
Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.
A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).
Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.
Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.
Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.
Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).
Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.
Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).
Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.
Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.
Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.
Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru
14. říjen 2015 13:10:25
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jiří Sládek a jeho brew crew dnes přísně úřadovali. A strašně mi sedli do noty s připravenými letními drinky.
Cascara fizz (45 Kč) a Aperol cascara fizz (70 Kč) je asi to nejlepší pojetí kávy, ve kterém se dá příblížit k letní limonádě. I v alko verzi velmi lehké, neulepené a osvěžující.
To hlavní bylo ale v disciplíně filtrované kávy na ledu. Kávu Iced Nano Challa & Mosaic (80 Kč, na fotce) si budu pamatovat asi ještě hodně dlouho.
Lehká a květinově navoněná Etiopie (z berlínského Barnu) byla udělaná v aeropressu na led. K namleté kávě byla ale přidaná i špetka chemele Mosaic, který se s aromatickým výrazem kávy pěkně překrýval (sám o sobě má květinové a tropické aroma), takže po zchlazení chuť i aroma zčásti dopumpoval.
Kdyby vám tuhle kávu někdo podal bez upozornění na dochmelení, vsadím se, že byste ani nemrkli a brali byste to jako příjemně aromatický filtr na ledu (a chmel by vás vážně nenapadl).
Já jsem z toho ještě teď nadšený a přesně tenhle styl, kdy se v kávovém drinku jen mírně pošťouchne určitá výchozí vlastnost, mě děsně baví. Fištrón & finesa, 2v1! :)
13. červen 2015 19:06:34
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Zahrádka, jahody a veltlín Wimmer–Czerny. Hmmm... :)
12. červen 2015 21:06:28
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Spokojená návštěva. Pořídil jsem si jen hodně blbé fotky, tak jen velmi stručně. Při příští návštěvě napravím a vezmu to víc do detailu.
Ochutnal jsem jejich Chicago style hotdog, který je s párkem ze 100 % hovězího masa (dodává Ambiente). Mají na míru upečenou a podle mě i dost povedenou žemli – měkká, kyprá, nedrolí se a je přiměřeně nasládlá. K párku je ještě okurkový relish, cibulka, rajče a salát.
Chuťově skvělé, jen tomu trochu vázla kompozice a půlka kondimentů mi při jídle popadala na tácek (je tam toho prostě moc a na velké kusy). Jinak je ale hot dog příjemně vyvážený, šťavnatý a nemáte pocit, že byste byli zaplácnutí suchým rohlíkem (který v klasické české verzi vždycky naschvál přebývá).
Zatím jsem se do nových pražských podniků nijak zásadně nepouštěl, takže ještě nemám pořádné srovnání. Tohle mě ale docela bavilo.
Příště toho naberu víc a ve více lidech. Plus tedy určitě ještě obejdu Hot God a Mad Dog.
12. červen 2015 16:06:01 - Trvalý odkaz - Sdílet na FacebookuMají tu nejlepší ledovou kávu, kterou jsem v Praze zatím ochutnal. Dal jsem si ji už asi pětkrát za sebou a je to konzistentně spičkový zážitek.
Kávu připravují jako batch brew (tj. velkou dávku v profi kávovaru naráz). Poté ji rychle zchladí bez naředění ledem a dají ji v uzavřené nádobě do lednice. Plně vychlazenou ji pak podávají do sklenice s ledem a s řezem citronu.
Oproti cold brew v lahvičkách je to tak o řád výš. I když je káva plně vychlazená, tak má i přesto pěkně plné a bohaté aroma. Tam, kde jsem byl u cold brew vděčný za alespoň malinký náznak oříšků nebo čokolády, tak tady můžu v aroma objevovat hned několiv vrstev s převažující ovocnou složkou.
Aromatické nebe a dudy!
Acidita, jeden z hlavních argumentů pro cold brew (kdy bývá při studeném louhování nižší), tu určitě je, ale na ledu a s tak pěkným aroma kávy je jednoznačně pozitivní a osvěžující prvek. A čerstvý citron to jenom stvrzuje.
Budu určitě hledat další pěkně příklady po Praze. Tohle je ale pro mě zatím top. Jestli máte tip na lepší, nenechávejte si ho pro sebe!
Studené káva v archivu:
Ochutnávka Coffe Room espresso na ledu
Ochutnávka Black Coral Cold Brew
Ochutnávka Coffee Room Cold Brew
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee Cold Brew
Nitro cold brew doma
12. červen 2015 16:06:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku