Zápisník

Brambory na Marsu? Hodně ztuha

Dnes něco pro fanoušky sci-fi, ale hlavně pro ty, co už viděli nebo četli Marťana (pokud se bojíte spoilerů, nečtěte dál).

Jak moc realistická je v Marťanovi pasáž s pěstováním brambor? Šlo by to v reálu stejně? A je možné na Marsu vůbec něco pěstovat? Vemu to pěkně postupně.

Uspěl by hlavní hrdina s popsaným pěstováním v reálu?
Bohužel moc ne. Sázel brambory určené k jídlu, které se na cestu do vesmíru obvykle ozařují a lyofilizují, takže ztrácejí schopnost klíčit. To za prvé.

Druhý problém by měl se světlem. Na Marsu je nižší intenzita slunečního záření (asi 60 % ve srovnání se Zemí). Plus brambory pěstoval v uzavřeném prostoru s minimem oken. Aby rostliny přežily, musel by jim výrazně přisvítit LED světlem o specifické vlnové délce (energii by měl z jaderného reaktoru nebo ze solárních panelů).

Třetí zrada byla v samotné půdě, která obsahuje jedovaté perchloráty. Půdu z Marsu by tedy musel nějakým způsobem promýt a vysušit.

Půda na Marsu ale není zas až tak mrtvá
Podle NASA (i podle pokusů) půda obsahuje většinu potřebných prvků i realativní dostatek dusíku. Bohužel ale není jasné v jakých přesných poměrech (a jestli neobsahuje škodlivé těžké kovy).

Pro pěstování by možná bylo praktičtější akvaponické pěstování, kdy jsou rostliny ve vodě s přesně dávkovanými nutrienty.

A co voda?
Na produkci kilo biomasy v uzavřeném systému je potřeba zhruba 200 l vody. Tu by bylo potřeba na Mars přivézt (neskutečně drahé) nebo ji na Marsu vytěžit (zatím neskutečně obtížné).

Podle NASA už voda na Marsu je, není ale úplně jisté jak ji snadno vytěžit a jaké by na to bylo spolehnutí. Je jí hodně na pólech, tam je ale zase děsná zima. Kolik a jak hluboko je vody pod zemí se zatím moc neví.

Co nižší gravitace a tlak?
Podle pokusů, které dělá NASA ve vesmíru, už víme, že se rostliny při růstu objedou i bez gravitace (nebo v pohodě s nižší gravitací). Jsou naprogramované tak, že růst kořenů orientují opačně od zdroje světla.

Další malou výhodou je to, že rostliny nepotřebují k růstu plný atmosférický tlak a vystačí si (pro přežití) zhruba s jeho desetinou. To je super, protože by se ušetřilo na provozu vesmírného skleníku k pěstování. Praktické to ale zase moc není, protože případný zahradník by musel do skleníku chodit ve skafandru.

Výhodou pěstování rostlin je to, že do systému přidávají kyslík a odebírají kysličník uhličitý. Aby ale na uzavřený systém bylo spolehnutí, musel by mít obrovský rezervní objem (aby se pokryly rozdíly v čase), což zase všechno komplikuje (scénář ve filmu by byl reálný jen s pořádnou zásobou plynů a klasickými výměníky).

Přežil by hlavní hrdina jen na bramborách?
Dost obtížně, ale v knize si pomáhal dalšími potravinami a nutričními doplňky, takže asi ano.

Naše pozemská dieta zahrnuje přibližně 1000 druhů. Absolutní minimum, se kterým se pro tyhle účely operuje je asi 30 až 40 druhů, ideálně alespoň 50. A minimální pěstební plocha pro super-intenzivní pěstování, ze které by vyžil jeden člověk, je asi 50 m2 (pro jídlo, pro kyslík stačí 25 m2).

Na to aby něco takového v reálu fungovalo, je ale potřeba další zkoumání a pokusy. Je potřeba ještě přesněji vědět, co všechno na Marsu je a co by se muselo přivézt. A navržený systém by musel být neskutečně odolný a spolehlivý.

Lidé jsou ve vesmíru a na oběžné dráze už několik let. Zatím jsme ale jen u jednoduchého systému s názvem Veggie, který zvládl vypěstovat salát.

Bonus tip
Pokud vás bavil Marťan, možná vás zaujme Aurora nebo Seveneves. Téma přežití ve vesmíru a křehkosti života na Zemi na plné obátky.

Čtěte dále
10 WTF momentů v jídle a pití ve vesmíru

Óda na supermarketová rajčata

Tohle je totálně boží! :) Měl by se člověk cítit provinile, když si v zimě koupí rajčata v supermarketu? Ježišmárjá, jen to ne!

Skvělá esej s recepty od šéfkuchařky Amandy Cohen z restaurace Dirt Candy.

Zimní rajčata určitě nevoní tolik jako rajčata na vrcholu sezóny, ale zase z nich není potřeba dělat polysterén. To je fakt blbost.

Určitě můžete utéct k sterilovaným rajčatům San Marzano v plechovce, ta mimo sezónu fungují skvěle. Z těch čerstvých se zase v zimě výborně drží rajčata třešňová.

A rozhoduje taky úprava. Pečená rajčata, omáčky z rajčat, dlouhé dušení a výrazné ochucení. To všechno vám v zimě dokáže ulehčit život. Nebojte se toho!

Svaly v T-bone steaku

Zrovna jsem si nasolil krásný T-bone, a než se mi pěkně nasolí, tak alespoň krátké anatomické opáčko.

T-bone je vlastně složený ze dvou steaků – obsahuje svíčkovou (to je ten menší sval vlevo) a nízký roštěnec. Oba svaly naléhají na bederní obratel, který na řezu tvoří písmeno T. Okolo nich jsou pak ještě k zastižení menší svalíky a tukový kryt.

Steak na fotce je z TRMS, doba zrání 6+ týdnů, váha okolo půl kila (cena 514 Kč).

Legenda k fotce:
1 – Psoas major (svíčková)
2 – Psoas minor
3 – Longissimus (nízký roštěnec)
4 – Multifidus dorsi

Snad jsem to teda trefil. Jestli najdete chybu, dejte vědět... :)

A pokud si chcete pohrát s identifikací svalů v hovězím mase, tak tady je super 3D model s identfikací svalových skupin.

Egg and Chips – lilek roubovaný na bramboru

Britská semenářská firma Thompson & Morgan přišla na trh se zeleninovým Frankensteinem neboli lilkobramborou.

Jedná se o rostlinu lilku, která je naroubovaná na bramboru (běžně se takto roubují třeba okurky na dýni). Vrchní část rostliny normálně plodí lilky a dolní část zase brambory.

Tentokrát to ale není žádná revoluční plodina, ale spíš zpestření pro domácí pěstitele. Lilkobrambor je totiž vhodný pro pěstování v nádobách, takže se vám v pohodě vejde třeba na balkon, kde budete mít lilek i bramboru na jednom místě.

Firma předtím dělala něco podobného i s rajčetem, kde to funguje obdobně. Lilky, rajčata i brambory jsou totiž v rostlinné říší blízcí příbuzní, takže jim to šlape i takto pospolu.

Čtěte dále (jaro se blíží):
7 tipů jak rozjet jedlý balkon
Zahrádka na dvou metrech

GMO brambory Innate™ schváleny na US trhu

Když už jsme u těch brambor, v USA právě regulátoři schválili druhou generaci GMO brambor Innate™, takže mohou jít na volný trh.

Nově vyšlechtěné brambory řeší hned několik problémů, které se při produkci brambor vyskytují.

Innate brambory jsou odolné proti vzniku tmavých skvrn, které vznikají při transportu (takové ty šedé fleky, co jsou vidět po oloupání) a značně snížené je u nich i hnědnutí (určitě znáte, když nastrouháte brambory na bramboráky). Obojí se zdá jako blbost, ale v běžné výrobě potravin to způsobuje značné ztráty nebo náklady navíc (které se tímto dají eliminovat).

Mají o 90 % menší obsah asparaginu, což je prekurzor pro rakovinotvorný akrylamid, který vzniká při smažení a opékání brambor (nebo kdekoliv, při teplotách vyšších než 120 °C).

Brambory mají i sníženou produkci jednoduchých cukrů, takže jsou odolnější proti chladu a mohou se skladovat delší dobu při teplotách okolo nuly (obyč brambory v chladu sládnou). A aby toho ještě nebylo málo, jsou Innate brambory rezistentní proti plísni ramborové.

Dost slušný a ambiciózní pokus, řekl bych. Tak uvidíme, jak uspějí na trhu.

Rozhodovat totiž bude i přijetí veřejnosti (silné naladění proti GMO), přijetí klíčových hráčů na trhu (výrobci potravin, zemědělci), chování v běžném zemědělském provozu (cena, hnojení, pesticity) a samozřejmě i kulinární atraktivita (chuť, vůně, vlastnosti při vaření).