Zápisník

Zachrání nás bio hovězí a domácí uzené?

Jen krátká reakce na úvahu o zjištěních WHO, protože podobných komentářů jsem viděl víc. Podle takových úvah je za zvýšeným rizikem rakoviny u masa a uzenin hlavně maso nevalné kvality z konvenčních chovů.

Není to ale úplně tak. Alespoň podle zkoumaných mechanismů, které k rakovině tlustého střeva pravděpodobně vedou.

Pár příkladů:
Jako první třeba párek, který bude považován za kvalitní, bude mít vysoký podíl masa (bez separátu) a bude od zkušeného uzenáře z malé výroby. O míře karcinogenity to ale bohužel moc nevypoví. Rozhodující bude, kolik dusitanů bylo pro konzervaci takové uzeniny použito (a tady může uzenář použít stejné množství jako ve velké výrobě). A potom to, jak si párek doma připravíte. Pokud ho budete opékat na tuku při vysoké teplotě, tak obsah nebezpečných látek ještě zvýšíte.

Podobně třeba s krásným vepřovým masem, které si doma sami vyudíte. Maso můžete mít klidně ze šťastného vepříka. O míře karcinogenity ale bude rozhodovat koncentrace karcinogenů, kterou masu dodáte z kouře. A ta může být klidně o řád vyšší než u průmyslové (a uznávám o dost slabší) uzenině, která používá jinou technologii.

To samé s hovězím masem z biochovu. Ano, maso může mít odlišné složení (např. díky pastvě). Nezpochybňuji ani etický a ekologický dopad takového stylu produkce (tam mohou být rozdíly obrovské).

Karcinogeny (heterocyklické aminy a polyaromatické uhlovodíky) si ale v mase vyrobíme sami třeba při grilování nebo při prudkém opékání steaků na pánvi. A konkrétně u červeného masa je v podezření i samotný obsah hemu, který opět se způsobem produkce nesouvisí (bude ho mít každé maso).

Jinými slovy – ano, bio produkce, šetrné chovy zvířat i malá výroba potravin samozřejmě mají svoje pozitiva (všemu nesmírně fandím a kupuji pravidelně). Ve vztahu k riziku rakoviny tlustého střeva, ale zatím podle známých mechanismů, rozhoduje pravděpodobně něco jiného (technologie výroby, příprava).

A samozřejmě stále platí to, co jsem zmiňoval minule. Riziko je ve srovnání např. s kouřením jen malé a navíc se týká dlouhodobé nadměrné spotřeby masa.

Nová inspirace na Prkýnku

Výhonková brokolice "tonnato". Osloví myslím i broccoli-haters :) #prkýnko

Brokolice tonnato

V Marks & Spencer opravdu prodávají krásnou výhonkovou brokolici. Je ale dost drahá a kdovíjak složitě importovaná až z Keni. Tak snad mi odpustíte jeden studijní nákup. O tom, že bych podobnou zeleninu u nás rád viděl častěji, už jsem tu jednou psal.

Růžičky téhle brokolice jsou oddělené. Košťál se hezky větví a zůstává tenký a křupavý (bez vláken či tuhé slupky). Odpadá tak dělení růžiček i čištění košťálu.

Jak jsem ji upravil?

S výrazně ohucenou zálivkou na způsob vitello tonnato. Ke košťálové zelenině je to teď asi moje nejoblíbenější kombinace. Garantuji vám, že vás to osloví, i když zrovna brokolici moc nemusíte.

Roxmixoval jsem tuňáka, majonézu, citronovou šťávu a kapary. Dochutil jsem trochou rybí omáčky (tekuté ančovičky) a pepřem. Brokolice je jednoduše blanšírovaná v osolené vodě (3 minuty max). Nic víc není potřeba.

V jiné variantě nechám stejný dresink a brokolici udělám na zádíčka. Funguje to samozřejmě stejně dobře s květákem i růžičkovou kapustou. Brokolice je ale top! A nemůžu se dočkat, až si ji v létě udělám na grilu.