Rozruch okolo esky je teď na samém vrcholu a určitě jste už viděli spoustu náhodných výkřiků a fotek z místa.
Podnik je ale otevřený jen pár dní, takže se hodnocení ještě vyhnu. Přidám spíše pár postřehů, které mě při první návštěvě napadly.
Co tedy vlastně otevření Esky znamená?
1) Severská kuchyně přichází do Česka
S otevřením Esky tu máme první pořádný pokus o kuchyni inspirovanou severskou gastronomií (jejími metodami i filozofií). Sám tomuhle směru děsně fandím a věřím, že je to pro české podmínky schůdná cesta. Bude hodně zajímavé sledovat reakce a přijetí Esky právě v tomto ohledu.
Pro osvěžení si projeďte třeba moje starší zápisky:
Noma
Relae (2015)
Relae (2011)
Kadeau
Pohled z Kodaně
Vaříme s jehličím
I bez ohledu na to, jestli nakonec bude z Esky úspěšná restaurace, mám radost už jen z toho, že sem vane severní vítr. A nebojte, na olomoucké Entrée myslím také, jen jsem se tam ještě nedostal (těším se moc!).
2) Ambiente zhodnocuje dlouhodobé investice do lidí
V Ambiente dlouhodobě investují do rozvoje svých lidí. Umožňují jim cestovat na zahraniční stáže a nabírat know–how přímo v zahraničních restauracích. Jen z prvního pohledu na jídlo v Esce je to hodně znát. Takový podnik nejde otevřít ze dne na den. Je potřeba dlouholetého úsilí a lidí, kteří se dlouhodobě vzdělávají (taky musí mít zájem, motivaci a profi zázemí k rozvoji).
3) Důležitý je i přesah z La Degustation
Ten ztělesňuje šéfkuchař Martin Štangl, který v La degustation pracoval 9 let (jako zástupce šéfkuchaře). Pokud jste si někdy přáli (jako já) nějakou méně formální a dostupnější formu La Degustation, tak s otevřením Esky se vám tohle přání tak trochu splnilo.
4) Ambiente testuje nový koncept pekárny
Český chleba, který si zatím v Ambiente pekli v Pizza Nuova a v Café Savoy, je teď zřejmě zralý na samostatný koncept pekárny. Pokud bude úspěšný, může se pekárna v budoucnu prosadit i jako úplně samostatný podnik. Podobně vznikalo Naše maso.
5) Výběrová káva jde dál dopředu
To samé platí o kávě. Ambiente si s Eskou zároveň nenápadně oťukává moderní koncept kavárny postavený na výběrové kávě, který může podle úspěšnosti kdykoliv osamostatnit. Kromě kavárny v přízemí se ale výběrová káva silně promítá i do zážitku v restauraci. Barista dostává podobnou roli jako sommeliér a doporučuje hostům párování kávy s jídlem. Jít za výběrovou kávou do Savoye nebo do Pastacaffé by mě nenapadlo ani ve snu. S Eskou se tohle mění.
6) Jídla v Esce otestují jak jsou hosté v Česku konzervativní
Menu v Esce je hodně odvážné a nekompromisní. Na talíři je spousta nezvyklých surovin a po vzoru severské kuchyně i prakticky chybí přílohy (zůstává jen chléb). Jen maso, luštěniny a spousta zeleniny. Pro českého konzervativního hosta je to bezpochyby velká výzva. Na Esce se ukáže, jestli už nazrála doba na podobně odvážné podniky.
7) Kvašení jde do mainstreamu
Eska si vybrala fermentaci jako jeden z hlavních buzzwordů, který tlačí úplně všude. Fermentované limonády, obilniny i zelenina. To tady taky ještě pořádně nebylo, nebo to zatím nikdo nebyl schopný tak dobře využít. Opět bude zajímavé sledovat, jak budou kvašené výrobky pro lidi zajímavé. A jestli se povede odstartovat novou vlnu zájmu o všechno kvašené.
8) Ve vinném lístku jsou konečně normální vína
Přírodní vína ze sortimentu Veltlinu a Winegeek.cz válcují celou vinnou kartu. A je tam i tolik oranžových vín, že mají i vlastní kolonku. Pro fanoušky okrajových žánrů asi nic nového, opět to ale podtrhuje to, v čem je Eska jiná a jak je progresivní.
Restaurace teď jede testovací provoz až do konce listopadu a spousta věcí ještě chybí (snídaně, obědy). Jakmile to ale rozjedou naplno, určitě se do Esky ještě vrátím a probereme to podrobně i s jídlem a pitím.
11. listopad 2015 00:11:00
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Přidávám první ze střípků z Barcelony. Staronový objev Can Paixano (La Xampanyeria), který je zaměřený na zcela samostatný pohostinský žánr – popíjení v hlučné tlačenici.
Nejdřív vystojíte malou frontu venku (pokud je). Pak se protlučete k baru a odlovíte číšníka. Objednáte a pak se snažíte ustát okolní tlačenici a neustále proudění davu.
Je to docela sranda a nevím k čemu o přirovnat. Sobotní Náplavka v poledne je ale proti tomu úplně mrtvolná zóna.
Dělají tu všechno možné – malé tapas i obložené chleby. Hlavní je ale dát si sklenku místního šumivého vína cava.
Can Paixano doporučuji jako bezva trenažér pro všechny ostýchavé hosty ihned po příjezdu. Pokud projdete tímhle, budete mít všechny kontaktní dovednosti hosta naprosto v malíku.
Bacha na otvíračku, je kontraintuitivní. A taky bacha na ceny. Pořád je to tu neuvěřitelně levné.
2. červen 2015 15:06:14
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Jako reklamní kampaň nevím, ale jako velký senzorický experiment provedený na pivní veřejnosti dost dobrý! Očekávání, naučené chutě, kulturní kontext, naše emoce – u toho všeho je vliv na vnímání chutí, vůní a hlavně celkového zážitku dost dobře popsaný prakticky u libovolné komodity (káva, víno, pivo, jídlo).
Jsme zkrátka nastaveni tak, že samotná chuť jídla nebo pití tvoří jen malou část zážitku, který jsme schopni vnímat.
Pokud se motáte okolo jídla (a obzvlášť pokud o něm něco veřejně píšete), měla by to být jedna z prvních věcí, kterou byste si měli v hlavě srovnat a uvědomit. Pozorní jedinci na to snad ani nepotřebují kampaň Gambrinusu, ale ty ostatní to třeba alespoň trochu trkne.
Pivníci v testu obstáli naprosto s přehledem a ještě k tomu sepsali pár zasvěcených postřehů. Mrkněte na to – není totiž Gambrinus jako Gambrinus.
Pro širší kontext přidávám reklamu (z letošního Superbowlu), kde si dělá Budweiser z pivní znalců taky srandu. A né, že by to nebylo alespoň trochu vtipné:
2. červen 2015 08:06:58 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Pár kritických hlasů a náhled do zákulisí populární ankety World’s 50 Best Restaurants v článku na New York Times. Mezi kritiky patří kupodivu i Joël Robuchon. Více o zmíněné petici Occupy 50 Best asi nejlíp přímo u zdroje.
1. červen 2015 21:06:04 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku
Jsem dost lenivý psát odsud průběžně, ale pár top zážitků určitě nazápiskuju. Na fotce část dnešního oběda - navalles.
30. květen 2015 17:05:52
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku
Čtvrtá a zatím poslední zastávka u studené kávy je u Black Coral Coffee Cold Brew (330 ml za 150 Kč), který jsem včera kupoval v Maso a kobliha.
Abychom to měli pestré, tak zrovna Black Coral je jednám z prvních cold brew, který se prodává jako kávový koncentrát v o něco silnější koncentraci. Na obalu značí, že by měla jedna lahvička odpovídat šesti šálkům. Doporučenou míru naředění jsem ale na obalu nenašel.
Chutí a vůní je Black Coral docela blízko vzorku Colt Brew a převládají v něm oříšky a nugát (káva na obalu je Brazil Bob-o-link). Má jen mírnou hořkost, v dochuti ale bohužel už i mírnou vyčichlost a zoxidovanost (po starší kávě).
Na láhvi bylo značené datum spotřeby do 30. května, takže je dost možné, že jsem vzorek zachytil až na samotném konci trvanlivosti.
Kávu jsem krom toho zkoušel zkoušel i na ledu a v mírném naředění a držela se obstojně. Škoda jen těch nečerstvých tónů.
V sérii ochutnávek cold brew a cold dripů to byl můj poslední vzorek. Pokud chcete, sežeňte si ještě Café Zapatista a cold brew prý dělají i v Dos Mundos (neověřeno).
Já si teď dám od lahvovaného cold brew chvíli pauzu a zaměřím se spíš na různé podoby studené kávy přímo v kavárnách.
U lahvovaných vzorků jsem totiž zatím nenarazil na výrobek, který by mi 100% vyhovoval. A naopak v kavárnách už jsem pár skvělých zážitků se studenou kávou měl. Zkusím je postupně zdokumentovat a o ty, které mě bavily nejvíc, se určitě rád podělím.
Studená káva v archivu:
Ochutnávka Coffee Room
Ochutnávka Colt Brew
Ochutnávka AnonymouS Coffee
Nitro cold brew doma
27. květen 2015 14:05:40
- Trvalý odkaz
- Sdílet na Facebooku