Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Hospoda v New York Times

Jak chutná česká kuchyně ve světě? Bere ji vůbec někdo vážně a může se prosadit mezi ostřílenými mazáky? Zatím to jsou všechno spíše hypotetické otázk...

Tip k poslechu

O tom, jaký je to na našem malém písečku problém, najít profesionála z gastronomie, který je ochotný (a schopný) zapojit se do veřejné debaty, "jsem...

Cidre Première

Těším se na podzim. Ať je klíďo sychravý a mokrý. Mně to neva, budu pít český cider. Objevil jsem dalšího producenta jabčáku na scéně — černošickou Cidrerie!