Reprezentativní trojka španělských olivových olejů různých odrůd a různých oblastí. Po asi týdenním seznamování/flirtování jsem s nimi velice spokojen a jejich novými chutěmi jsem si opět trošku rozšířil rozhled. Pojďte se na ně podívat zblízka, protože můj plánovaný olivový trojboj ňecko vs. Itálie vs. Španělsko se blíží….
Palacio de Andilla (C.R.D.O. Aceite del Bajo Aragón)
První kousek je zcela typický pro Zaragozu a s ní související region Bajo Aragón. U mých hostitelů patřil mezi ty oblíbenější a stejně je to mu tak i u většiny místních obyvatel (60% produkce skončí v oblasti) a dokonce i v celém Španělsku.
Vybraný vzorek vyprodukovaný v zemědělském družstvu s šíleně dlouhým názvem Sociedad Cooperativa Oleícola Aragonesa de Valdealgorfa patří stejně jako ostatní do nově (od r. 2001) vytvořené denominace Aceite del Bajo Aragón (oblast Teruel a jihozápad oblasti Zaragoza). Pod tento jednotný celek spadá 34 firem a družstev (8000 rodin!), které obhospodařují plochu cca 37000 hektarů a vyprodukují ročně cca 1,2 milionu litrů olivového oleje (drtivá většina v kvalitě extra virgin)!
Pro olej z této oblasti je charakteristická odrůda Empeltre, která musí tvořit minimálně 80% směsi v oleji (může být doplněno odrůdami Arbequina a Royal). Tato odrůda olivovníků dává typický nazlátlý olivový olej, který má spíše méně výraznou, ale zase příjemně jemnou chuť.
Tento vzorek splnil definici pro oblast beze zbytku. Barva je bezchybně zlatavá, čirá, bez sebemenšího nádechu zelené (člověk by až tipoval olivový olej nižšího stupně nebo dokonce slunečnicový). Ve vůni téměř ticho po pěšince, marně byste hledali nějakou čerstvě posečenou trávu či ovoce, přesto všechno velice příjemná. V chuti opět klid rozvaha – tělnatý, hustý, až máslový. To, že se jedná o špičkový extra virgin prozradí až typické finální škrábání v krku (které stojí za to ;)
Za pozornost ještě stojí také adjustáž lahve. Všimněte si docela kýčovitého obalu se zlatým písmem (přitom cena je jen kolem cca 5 Euro) a dosti nepraktického korkového špuntu (za chvíli je celý zmaštěný a vaše prsty s ním) v malé hranaté láhvi s neprakticky tlustým kulatým hrdlem. Nevhodné je také použití čirého skla, ve kterém olivové oleje rychleji stránou…
Já osobně dávám přednost spíše ostřejším a lehkým olejům plných ovoce a čerstvě posečené trávy, přesto tomuto oleji nemůžu nic vytknout. Ze stejného regionu jsem chutnal i dvě naprosto konzumní varianty (ovšem také extra virgin) balené v plastu a obě byly stejně jako tento silně návykové. Zejména se jedná o kombinaci s čerstvým bílým chlebem, kde slouží tenhle olej jako takové superjemné olivové máslíčko. Pokud tedy u olivových olejů nemáte rádi ostrost a výraznost, tak tenhle španělský typ si určitě zapamatujte. Ta ne moc nevhodná a trošku přezdobená lahev je spíše na škodu, vůbec bych se tedy nebál levnějších bratříčků Aragónů…
Arbequina (Colección Hispania Mediterranea Rihuelo)
Velmi zajímavý extra virgin, který je možná zajímavější zvnějšku, než zevnitř. Jedná se totiž o jakousi gourmet řadu jednoodrůdových olivových olejů od firmy Rihuelo. Olej je balený v lahvi, která se záměrně velice podobá lahvím na víno. Tvar, etiketa, označení data sklizně a dokonce i korková zátka, kterou musíte vyndat vývrtkout! Nebýt to půlitrová lahev, rozlišení by bylo na první pohled těžké. Pochvala jde za láhev z tmavého skla (ta zátka je však opět tragicky nepraktická).
I když to na lahvi není moc inzerováno, tak olej pocházi z oblasti znamé především pro své víno – La Rioja. Samotná odrůda olivovníku Arbequina je však typická spíše pro Katalánsko, kde je také nejvíce rozšířena. Typické jsou pro ni – měnší plod, velký poměr pecka/dužina a nutnost ručního sbírání („el ordeño“ – oliva za olivou).
Podobně jako předchozí vzorek je i Arbequina spíše jemnější. Ve vůni už je sice o něco živější (mihne se tam sušené ovoce a malinký závan travníčku), v chuti je ale opět stejně polštářovitě jemná a dokonce ještě více máslová (a trošku oříšková) než Bajo Aragon. Závěrečné škrabkání v krku je slabší, ale zase po něm zůstane příjemná sametová dochuť.
Opět bych jej doporučil zejména olivovým začátečníkům a milovníkům klasické jemné chuti másla. I když není Arbequina chuťově moc razantní, opět zde hrozí nebezpečí návyku. Spolu s obyčejným bílým chlebem to není jen svačina, ale lahodný dezert! Zkoušel jsem i na klasické bruschetě nebo v salátech, ale tam se mi trošku ztrácel (zejména s čenekem nebo když se temperamentněji okoeření).
Castillo de Tabernas (Olivar del Desierto – Almeria, 0,1!)
Celou trojici uzavřu tím nejzajímavějším vzorkem a sice extra virgin olivovým olejem pocházejícím z jediné pouště v Evropě! Jedinečný původ oleje Castillo de Tabernas také zaručuje ojedinělé parametry – tento olej se totiž vyznačuje aciditou max. 0,1 (obsah volné kys. oleové). U acidity platí, že čím je menší, tak tím je olej čerstvější/mladší (vyroben z méně zralých oliv). Tím jak olivový olej stárne, nebo tím jak je vyroben z více a více vyzrálých oliv, tak se acidita zvyšuje. Neexistuje však přímý vztah mezi aciditou a chuťovými parametry, takže může být i naprosto výtečný olej s aciditou vyšší a naopak.
Kolem té jejich pouště rozvíjí firma spostu marketingových ehm… sdělení a celkově dost tlačí na pilu, aby byl olej prezentován jako tzv. gourmet. Koho ty omáčky okolo zajímají, tak ho rovnou odkazuji na povídání na stránkách výrobce. Ne že by nebyly zajímavé ;)
Olej je vyroben z olivovníků odrůdy Picual, které by měly dávat oleje ovocnější, pikantnější a celkově živější/ostřejší. U tohoto vzorku to platí, ale osobně jsem čekal trošku více. Barva je příjemně svěže zelenkavá se žlutými problesky. Ve vůni je konečně čerstvá travička, i když ne zrovna nějak supervýrazná. V chuti není tak kulaťoučký a slaďoučký jako oba přechozí. Je více výrazný, jako by trošku pepřový. Ovocnou stránku reprezentuje v chuti náznak jablka, jinak je to ale docela slabota. Závěrečné škrábaní v krku nastupuje velice rychle a dlouho přetrvává.
Na fotce vidíte opět jiný druh uzávěru – minikorek zabudovaný do plastu. Je to už o něco praktičtější, ale pořád mi to přijde jako zbytečné upřednostňování efektu před funkcí. Klasické plastové nálevky, jaké má většina olivových olejů z ňecka ci Itálie, jsou prostě nenahraditelné. A navíc je tady použita opět ta čirá skleněná lahev! :/
Těžko se mi tady vyhlašuje vítěz, možná až později s odstupem času a po delším používání. Všechny oleje jsou docela zajímavé, ale nejvíc mě asi fascinujou ty z regionu Bajo Aragón. O když jsou uplně beznadějně placaté, žluté a ne moc výrazné (a taky docela levné!), tak jsou strašně návykové (za týden dvě deci v čudu!;) Uvidíme… Právě shromažďuji vzorky na střet olivových olejů z ňecka, Itálie a Španělska, tak až to budu mít všechno hezky vedle sebe, budeme určitě zas o kousek chytřejší ;)
Máte doma taky nějaké španělské oliváče? Jak jste s nimi spokojeni? Poslouchají, nezlobí?
Hledat
