Jde pevně kupředu naše zem

Pan Cuketka, gastronomický obrozenec. Takže kdyby ti zbylo na vizitkách bílé místo, víš co s ním… :-) I když „osvícenec“ by ti možná svědčilo lépe.

Tento necitelný zásah do krajiny má i spojitost s letošními povodněmi. Voda která naprší se nemá kde zachytit a spláchne se rychle do napřímených koryt řek a bere s sebou i ona hnojiva=živiny pro sinice=nemáme se kde koupat. Teď jsem byl asi dva týdny u známého v Dolních Rakousech a na tohle stejné si také stěžoval. Doslovně:„Mechanizace zemědělství paradoxně snížila úrodnost krajiny“…nehledě na to že dříve v zemědělství pracovala téměř třetina národa a teď je to okolo 5%.....už končím. Na tole téma jsme strávili pěkný a dlouhý večer nad rakouskými Veltlíny a Zweigelty a bylo by to na dlouho…a já musím pracovat

Po roce 1989 byla vracena zemědělská půda bývalým vlastníkům nebo jejich dědicům, pokud se o ni ovšem přihlásili… Problém je spíš v tom, že zmizela právě ta vrstva drobných rolníků (láníků, pololáníků, čtvrtláníků, u náz zvaní též kovozemědělci či chcankaři ;o)) ), kteří drobná nudloidní políčka obdělávali a vyžínali meze. Ti, kteří si půdu nechali navrátit, ji ve většině případů obratem střelili realitce (u větších měst) anebo se o ni nestarali, čímž došli do konfliktu se zákonem, protože vlastník půdy je povinen ji obdělávat. Jen velmi málo lidí zaslechlo volání krve předků a začalo na půdě hospodařit. Velikým problémem ale je to, že jediný majetek, který nebyl v restitucích vracen, byl majetek prvorepublikových hospodářských družstev. Prosím nepleťte si to s JZD, to spolu nesouvisí. To byl tehdejší potravinářský zpracovatelský průmysl (pivovary, lihovary, mlýny, pekárny atd.) A to je, kromě devastace krajiny, další důvod, proč potraviny u nás nejsou tím, čím by být mohly. Ten, kdo s touto výrobou dnes začíná, je vystaven šikaně kontrolních orgánů a spoustě zbytečných byrokratických požadavků. A to je taky jeden z důvodů, proč rakouského či německého farmáře uživí pár zvířat a několikahektarová farma, zatímco náš farmář musí mít pro uživení mnohonásobně víc hektarů. K tomu samozřejmě mechanizaci a : „…pes jitrničku sežral…“ a jde to furt dokola ;o)) Protože ceny vstupů do zemědělství jsou na světové úrovni (mechanizace, chemie, léčiva, energie), zatímco ceny výstupů (obilí, maso, mléko atd.) jsou ve většině případů dnes nižší než před rokem 1989. Já nevím, jak z toho. Na to mám malou hlavu.

Krajina nám mizí před očima zahlušená povrchovými doly(vsaďte se že limity budou prolomeny), dálnicemi , monstrózními stavbami super a hypermarketů,„sídelní kaší“ v okolí větších měst a taky tou „kulturní stepí“ = naše širé jézéďácké lány .

Ona je především po bedničkách (z pohledu celkové produkce) mizivá poptávka, i když tady se vám zdá, jaké je to terno.
A nezapomínejte, že ve EU-15 poslední desetiletí tlačili do zemědělců prachy dotacemi horem dolem. A i tak je to zbytečné, tamní venkov se vylidňuje, zemědělci končí, jejich půdu kupují velké podniky a scelují. Tento proces bude pokračovat do budoucna. Malovýroba je nákladná a takovou produkci si může dovolit výhradně kupovat jen úzká skupina obyvatel.

Jestli by to někoho zajímalo, hodně dobře psával o venkově Bohuslav Blažek http://www.bohuslavblazek.cz/ R.I.P. a taky okrajově, kromě výše zmíněných, Václav Cílek http://www.vilemwalter.cz/cilek.htm

Dobrý den, nejsem žádný gastronomický odborník, na tento web jsem se dostal poprvé a z odkazu na stránkách Sedmé generace. Vidím, že s pravidelnými návštěvníky mě spojuje upřednostnění produktů malých a místních zemědelců, nebo nejlépe zeleniny a ovoce od známých, příbuzných nebo dokonce s vlastní pomocí vypěstované. Chtěl bych se vyjádřit ke dvou názorům. Predevsim Ovečce co se týká vrácení pozemků po roce 89, naší rodině byla vrácena z původních 12ha pouze čtvrtina, resp. polovina společně s další příbuznou, druhou polovinu si za zemřelé příbuzné přivlastnil stát, asi za to že se nám o ní tak dobře 40 let staral. Nezbývá mi než šetřit a zpět ji vykoupit, postupně bych se chtěl dopracovat k jakési větší potravinové samostatnosti. Jestli je to reálné bez předaných znalostní po předcích se nezabývám, je třeba to zkusit. Druhým tématem na které jsem chtěl reagovat je otázka velkoprodukce. Řekl bych že inspirací může být i pozemková reforma ve dvacátých letech, po níž patřilo asi sedmdesát procent zemědělské půdy vlasníkům s maximálně 5ha zemědelské půdy a asi dvacet procent vlastníkům s maximálně 20ha, zbytek ještě část vlstníků s plochou mezi 20–50ha a jen zlomek vlastníků měl nad 50ha. To vše na v podstatě stený počet obyvatel. Jak již zde na diskuzi bylo napsáno, není dnes přiliš lidí, kteří by byly ochotní pěstovat si a chovat vlastní prostředky k obživě, a byli by rádi za takovou pomoc, namísto třeba části sociální podpory. Ale možná, brzo … nouze ukáže a pak se třes nadnárodní podniku a velkoproducente jedů balených do igelitů s názvy dnes už neexistujích pochutin… půda se rozdělí mezi hladové, kteří asi nebudou vědět co s ní, snad se to naučí. Jinak, jak bylo v článku o knize uvedeno proces sjednocení pozemků nastal po válce i v tržně orientovaném zbytku světa, probíhalo to v podstatě stejně jen se kromě státu do toho pletli také velké podniky.