Finské poklady II. – restaurace

Toto je cestovatelské okénko moderního primitiva z Česka, který se rozhodl v krátkém časovém rozmezí vyžrat to nejlepší z finské fauny a flóry. Necestoval, nelovil, nesbíral – seděl na zadku a jedl, co mu nosili! Zkrátka a dobře pan Cuketka v Helsinkách…

Druhý díl mých cestopisných poznámek z Helsinek. Předem se omlouvám, že se článek tak nabobtnal, ale jakékoliv krácení bylo vyloučeno. Klidně si ho dejte na víckrát, myslím že to vůbec neuškodí. Navíc chystám ještě minimálně další dva díly – dovezené produkty a tržnice!

Propagace finské kultury a Helsinki menu

Finové jsou geniální a jejich propagace a prezentace finského gastronomického bohatství je přímo ukázková! Finové, na rozdíl od nás, mají v tom, co je jejich autentická kuchyně dokonale jasno a hrdě to prezentují. Pro cizince vybudovali prezentaci Taste of Finland, na které se můžete se vším detailně seznámit. Doporučuji!

Na celé stránky jsem narazil až později, poprvé jsem totiž zachytil pouze jednu z jejich aktivit – Helsinki menu. Zastřešující organizace Finfood vybírá pro všechny regiony a důležitá města restaurace, ve kterých jsou za jasných podmínek nabízena degustační menu obsahující typické speciality. Zní to složitě (a zaručeně i organizace musela být pekelná!), ale je to ohromně blbuvzdorné!!! Finfood a spolupracující restaurace prostě pro každý region vyberou to hlavní, co stojí za to ochutnat. Přidají k tomu garanci kvality, jednotnou reklamu a označení na jídelních lístcích. Natvrdlý turista (= cuketka) pak už jen vybere z adresáře, dorazí na místo a zabodne prstík na menu s trojzubcem (logo celé akce) a baští (= obohacuje se kulturním dědictvím Finska).

Tato celostátní akce běží už několik let a například v Helsinkách vyhlašují na konec každé sezóny nejlepší Helsinki menu v tom kterém podniku. Tuším, že menu je ustálené po celý rok a vždy na začátku nové sezóny se vyberou nové podniky, které sestaví nová menu. Neříkal jsem už, že Finové jsou geniální??? Kéž bychom se něčeho podobného dočkali v Česku. ,)

Nyní přejdeme od teorie k praxi!

Restaurant Kuu

Jako první jde na řadu obrovská pecka v podobě Ravintola Kuu (ravintola = restaurace), které dávám minimálně 9/10. Vybral jsem ji ze seznamu Helisnki menu víceméně náhodně, podle internetu a taky podle ceny za menu. Kuu je trošku mimo centrum Helsinek (500 tis. obyvatel) a je to takový malý nenápadný podnik v lepší rezidenční čtvrti.

Personál z nás měl při vstupu trošku hrůzu, byli jsme bez rezervace, nevhodně oblečení, zmoklí a vůbec dvě takové typicky české slepice. I přesto se zachovali naprosto profesionálně, nekroutili bulvama a rovnou nás usadili k jednomu volnému dvojstolečku. Po celou dobu návštěvy byli ohromně fajn!

Objednávka byla jednoduchá, vybrali jsme dvě menu – již zmiňované Helsinki menu (36 euro) a druhé Kuun menu (38,50 euro), zřejmě menu podniku. K pití jsme si dali (já poprvé ve Finsku) pivo Lapin Kulta (4,70 euro) – opravdu s étericky prchavou až neviditelnou pěnou, jinak ale fajn. Dokonce mám pocit, že když se jim na tom pivu udělá pěna, jsou z toho mírně rozpačití :)

Helsinki menu začínalo okounem s bylinkami na syrovo (hrudka uprostřed) a šafránovou omáčkou (žluté šmouhy). K tomu ještě cihlička z nakládané ryby a v ní zapíchnutý sladký kreker z karamelizovaného chlebíku.

Bylo to fajn, ale tento předkrm jednoznačně rozválcovala tradiční polévka s lososem a žitným chlebem (Kuun menu). Najdete ji skoro v každém průvodci a já jsem moc rád, že jsem ji poprvé ochutnal právě v Kuu – fantasticky lehký, chutný, rozplývající se losos (obrovský kus), posazený v mléčné polévce s koprem a bramborama. Žitný chléb samozřejmě nezaostával a myslím, že mi navždy změnil vnímání žitného pečiva :) Opomněl jsem dodat, že před předkrmy přišla ošatka s pěti druhy finského chleba a talířek se soleným máslem. Teď si nadávám, že jsem tu ošatku nefotnul přímo. Byl to první finský chléb, který jsem ochutnal a opět jsem nenacházel slov…

Spanilá jízda pokračuje rolkou z candáta se zeleninkou a bramborovou kaší. Rolka měla bílý filet zvenčí, uvnitř pak plňka z rozsekaného rybího masa s koprem. K tomu báječná zeleninka (cuketka, mrkev, cibulka) v citronovém másle. Celá ta směs byla navíc použita pro ochucení kaše (kterou tímto vyhlašuji za cuketkovu kaši roku 2006). Neuvěřitelně dobré to bylo!

Následuje potenciální zlatý hřeb toho příspěvku – sobí filet s omáčkou z portského, s ochucenou kaší a s kroupama (obrázek také na titulce). Tento chod mi potvrdil, že se vyplatí cestovat a nacházet v sobě Bourdainovskou bestii! Sobí maso má texturu někde mezi svíčkovou a vepřovými játry, neuvěřitelně jemné červené maso, s chutí zvěřiny a hovězího. Musel jsem se přidržovat stolečku toto bylo na 11/10. Ihned odjeďte do Finska!!!! Nemusím snad ani popisovat dokonale sedící sladkou omáčku, opět ochucenou kaši (tady jsem bohužel zapomněl čím!) a lahodné kroupy. Hej, kroupy? Jo, kroupy!

U dezertů už jsem se trošku uklidnil – lehký vanilkový bavorský krém (puding) s rebarborou, všechno plovoucí v jahodové majdě.

Tady čokoládový dortík a záhadná zmrzlina z žlutých bobulek tyrni (obrázky). Nejsem si jist českým překladem (čtenáři napověděli – rakytník řešetlákový?), anglicky je to sea buckthorn. Tyrni je jeden z mnoha druhů pro nás exotických bobulí, které se sbírají hlavně na severu země. Marmeládám z nich věnuji celý jeden příspěvek, je to opravdu fascinující. Chuť je jemně natrpklá, skoro až zeleninová, kyselá, bobulkovitá. Z té zmrzliny jsme byli asi nejvíce perplex a všem našim chuťovým buňkám padaly miniaturní čelisti.

Kuu celkově – jedinečný zážitek na celý život, ukázkové uvedení do finské gastronomie a řada zápisů do mého ošoupaného notýsku chutí.

Jak vidíte na obrázku, který jsem fotil v centru Helsinek (stojíc na zamrzlém moři), neměl jsem moc pěkné počasí (+3 st. C., sníh s deštěm). Pojďme se rychle ohřát do dalšího podniku.

Lappi Restaurant

Když jsem do Helsinek vyrážel, řekl jsem si – bez bělokura se nevracím! Nejen bělokura, ale i průřez laponskou kuchyní nabízeli v restaurantu Lappi. Na rozdíl od předchozího Kuu si nás personál nezamiloval a tvářil se nakysle až odměřeně (pracovně = výraz tři dny starého plesnivého citrónu).

V Lapii provádějí jednu srandovní věc a sice, že se snaží nebohého turistu ohromit jídelním lístkem v jeho rodné řeči. A světe div se, našli tam jeden zaprášený český jídelňák i pro nás! Text pravděpodobně sestavil nějaký vykořeněný emigrant, nebo našinec přes zašuměnou telefonní linku, protože byl plný chyb a roztomilých přehmatů. Vůbec netuším jak to mělo zafungovat? :)

Menu jsme značně osekali, chtěli jsme si dát losa, bělokura, nějaký ten typický dezert a raději rychle vypadnout. Koukněte se na fotky interiéru. I když to vypadá na první pohled fajn, tak uvnitř je to ošuntělé a umělé ( i když je to většinou ze dřeva). Plus body dávám za přidělenou obsluhu – autentickou lepou Laponku v laponském kroji!

Na první fotce vidíte pečený losí hřbet s malinovou omáčkou a šťouchačkama (31,50 euro!). Ve srovnání se sobem je losí maso o úroveň níže, přišlo mi to jako mdlejší kančí maso a ne zrovna měkoučké. Omáčka byla fajn ale brambory úplně obyčejné, hraniční (viz Kuu!!!).

Nyní vzácná prsa bělokura upravený do závitků se slaninou, smetanovou omáčkou a rizotem z kuřátek (37 euro). Bělokur zklamal podobně jako los – obyčejné tužší drůbeží maso. Ani lovec, ani kuchař, ani cuketka a ani bělokur evidentně neměli dobrý den. Vše ovšem přímo zázračně zachránilo to nenápadné rizoto s krásně svítivě žlutými kuřátky (typické pro jižní Finsko). Naprostý zásah na komoru – intenzivní houbová vůně, lahodná mazlavá textura, neskutečná chuť. Od letoška sbírám jenom kuřátka!

Dezert – malinová pěna, borůvková zmrzlina a dvě maliny s mikrokaňkou omáčky z bílé čokolády (8,70 euro). Uspokojivé! Hlavně pěna pěnoucí :)

Druhý je úplně jako vystřižený z turistického průvodce – zvláštní laponský sýr leipäjuustoa se smetanovou omáčkou se skořicí a džemem ze žlutých malin (arktický druh moruší, 8,70 euro). Hodně typické, ale nijak ohromující – omáčka byla navíc šíleně vodnatá. K sýru i k džemu z morušek se ještě dostanu v dalším díle, o nic nepřijdete.

Celkově na nás Lappi působilo jako předražená past na turisty, kde se neobtěžují přinést ani kůrku chleba navíc. Nebyl jsem nadšený, nedoporučuji…, ALE MĚL JSEM KONEČNĚ TOHO ZATRACENÉHO BĚLOKURA!!!

Café Ursula

Café Ursula byla označena jako horký tip nejen v průvodci Marco Polo, ale i ve většině dalších zdrojů. V době naší návštěvy však bylo beznadějně zavřeno, sněhem zapadáno a nekompromisně nepohostinno. Jejich „famous shrimp sandwich“ a prosluněnou vyhlídku si tedy nechávám pro příště :)

Karelia

Další vtipný tip z průvodce Marco Polo Finsko byla finsko-karelská restaurace Karelia, ze které se nakonec vylíhnul klasický „komunistický“ multifunkční kulturák v zapadlé rezidenční čtvrti! Zapadli jsme naprosto ukázkově, neboť na místě právě probíhal výroční sjezd finských sběratelů známek! K naší značné dezorientaci navíc přispěla právě probíhající obědová pauza a desítky pocupitávajících delegátů v důchodovém věku.

Jídlo jsme ale nakonec našli v podobě „all-you-can“ eat bufetu (tužím že za 10 euro). Nevím jestli to byla autentická karelská kuchyně (obdoba ruské kuch.), každopádně to pro nás byla dost sranda a byli jsme z místního prostředí úplně vyjevení. Na talíři vidíte „karelský guláš“, kousek zapékané ryby, obligátní brusinky, červenou řepu, chlebík a kvašené okurky. K pití karelské pivo, sladký kvas a tradiční řídká a kyselá finská káva.

Kappeli

Jeden z nejznámějších a nejstarších (1867) zavedených podniků v Helsinkách, oblíbené místo pro setkávání umělců a podobné havěti. Je úplně v centru, uprostřed kolonády/parku/náměstí Espalandi, kde na sebe nekompromisně strhává pozornost. Kappeli je totiž nádherná!!! Hlavně v noci :)

Podívali jsme se tam těsně před mým odletem, což bylo asi kolem dvanácté, kdy měla otvírat hlavní restaurace. Chvíli předtím jsem proseděli v její rušné kavárně, kde byly docela překvapivě příjemné ceny, nabídka nápojů, svačin a jednoduchého menu dne (polévka). S úderem dvanácté jsme okamžitě vtrhli do restaurace, kde se nás ujala přísná, ale férová slečna Katrina (nebo Uršula, myslím že byla sadomasochistka, skautka nebo něco podobného). Teď si nadávám, že jsem docela idiot a nenafotil jsem vám celý interiér, bylo to strhující.

Na mou omluvu musím uvést, že jsem trpěl syndromem ve Finsku nazývaným KRAPULA (=kocovina) a tak jsem se dost dobře neorientoval. Předchozí rozlučková noc, kdy po pekelné domácí sauně s několika pivy, následovala dlouhá debata s tatínkem hostitelem, byla náročná. Pili jsme Koskenkorvu, mluvili finsky a ujišťovali jsme se navzájem o naší vzájemné lásce k Rusku. Klíčová slova byla – Dubček a tanky ,)

Zpět do Kappeli (kaple). Stejně jako v Kuu přišla vhod nabídka z šesti druhů chlebiku, plus máslo. Chléb naproto čerstvý, voňavý a stejně jako v Kuu zdarma! S finským chlebem bych chtěl mít jednou děti! Taky nám slečna Katrina poctivě nosila jednu karafu s vodou za druhou. Taky zdarma! To je na krapulu nejlepší.

Předkrm byl geniální, protože pokryl hned několik typických finských chuťovek. Vidíte za studena uzeného lososa, řez pečínky ze soba (úplně vlevo, to placaté), marinované rybky muikkuja (malinké, asi jako sardinky), tartar z hříbků (nevidíte, ale o nic jste nepřišli), marinovaná cibulka na kyselo (božská při krapule, trůní na vršku), sladký chlebík z červené řepy (hnědý čtvereček v popředí), marinovanou červenou řepu (také jest vidno) a ještě ochucený olivový olej. To vše za 11 euro a já smekám! Encyklopedie na talíři!

Toto je položka z menu označovaná jako klasika Kappeli – losí karbanátek se šťouchanými brambory, s omáčkou z červeného vína, s brusinkami (pekelně trpké) a s hráškem (18 euro). Tak jak to vypadá, tak nějak to i chutnalo – zkrátka klasika (karbanátek s kaší). Je vtipné, že ať ten karboš připravíte z jakéhokoliv tvora, tak jeho chuť má stále podobnou oběžnici :)))

Symbolické rozloučení v podobě gruntu všech gruntů – tradiční lososové polévky. Toto je obří porce za 14,50 euro, měli však i menší, předkrmovou za 9 euro. Losos nebyl tak nepolapitelně rozplývavý jako v Kuu (viz výše), za to ho bylo asi půl kila a celá polévka byla o něco silněji ochucená. Finská polévka s lososem je droga. Je vám jedno, že je venku mínus padesát, že vám zamrzli psi a že vám beznadějně zapadává chatka sněhem. Máte tu polévku a to je všechno, co potřebujete!

Jak vidíte, Finsko nezklamalo a připravilo mi několik nezapomenutelných zážitků. Mám sto tisíc chutí vypravit se tam znovu. Příště třeba kousek vedle do Švédska nebo Norska. Cuketkův cestovatelský démon byl na chvíli uchlácholen. Kdo ví, na jak dlouho. :)

Související články

Pokud máte stále ještě chuť číst, nebo alespoň mlsně mžourat na obrázky – následují další cestovatelské články:

Reklama

Komentáře

Cuketko, tohle se ale nedá rozdělit na několik chodů! Zhltala jsem to pěkně všechno najednou. Páni!

Zajimave:) U me jednoznacne vitezi predkrm a lososova polevka z Kappeli. Ceny na Finsko a lokalitu velmi slusne a krom toho to vypada ne velkou dobrotu :-)

Ach jo, sakrys, sakrys… probouzi se ve mne nostalgie, na fotce z more je videt rozek domu, kde jsem ctyri roky v Suomi bydlel. Navstevu velmi uprimne zavidim! :)

Jinak do Ursuly se hodi vypravit zasadne v lete, respektive kdykoliv, kdy uz staci slunecni svit na posezeni do odpolednich hodin. Maji tam hodne fajn sendvice a hlavne zmrzlinu, ktera se k dobani na primorskem bulvaru opravdu hodi.

Pro jednu z pripadnych dalsich navstev lehce dekadentni tip – restaurace Memphis, ktere spadaji pod hotel Sokos. NUTNO zazit! Fantasticke prostredi, obsluha, drinky a samozrejme pokrmy – nejlepsi burgery, ktere jsem v Evrope kdy jedl a ktere definitivne potvrzuji, ze dobre udelany burger ma pravo byt soucasti menu velmi vytribeneho podniku. Krome toho nabizi Memphis take asi nejchutnejsi dezert, jaky jsem v zivote ochutnal, totiz slehane Mascarpone s velice bohatym, hutnym brusinkovym dzemem a najemno nasekanymi cookies. Kaloricky je to prakticky stejne, jako predchozi predkrm+hlavni jidlo dohromady, ale ten pozitek…! :)

s tou trpkou žluto oranžovou bobulí jste se Cuketko trefil, je to skutečně řešetlák, moje noční můra z dětství – babička z toho dělá zavařeninu, která má potenciál utrhnout komukoliv hlavu… můžu zapůjčit na degustaci…

Finska lososova polevka je droga, souhlasim – a kupodivu ty, ktere se podavaji v restauracich jsou stejne uzasne jako ty domaci. Jinak smich, ktery nasledoval po precteni vety „S finskym chlebem bych jednou chtel mit deti!“ mi urcite prodlouzil zivot a nekolid dni.
Cekani na part II se vyplatil :-) Diky!

Opět pěkný článek, dík. Nemáte někdo recept na tu polévku, nějak se mi ho nedaří najít.

Tyrni = Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides)
Velmi bohatý na vitamíny : vysoký obsah C, údajně nejvyšší obsah ze všech rostlinných plodů vitamínu E, obsah karotenu (B) jako u mrkve.

Buckthorn je myslím rakytník řešetlákový, který se u nás zatím pěstuje spíš na okrasu (http://www.ordinace.cz/clanek/rakytnik-resetlakovy/). Nedávno jsem si koupil ze zvědavosti holandský rakytníkovo-jablečný džem, ale žádný zvláštní kulinární zážitek to nebyl, byl poměrně dost trpký a kyselý (trochu jako šípky), ale je to prý vitamínová bomba.

Děkuji všem za ten rakytník! Mám v kredenci dvě marmošky na ochutnání. V té zmrzlině byl špičkový, trpký, ale vyvážený ostatními složkami.

Frix:

:) záviím vám tu zkušenost! kvalitní burgry, to je moje skryté hoby. tip na restaurant si poznačím, aler kdo ví, kdy se tam vrátím….

Vivid:

vaše babička se vyzná!!! :)))

Lanka:

já doufám!! (a tu větu myslím smrtelně vážně) :)))

mn:

recpet neznám a zatím jsem po něm nepátral.chci si ten zážitek uchovat takový, jaký je… ale kdo ví? :)

Vita:

díky! ,)

kocour:

díky za upozornění, ta rostlinka mi byla zatím skryta. zkusím popátra, zasadit, něke kousek užrat a tak podobně…. bomba to je a nejen vitámínová! :)

To byla ta zmrzlina přímo z rakytníku? Matka ho má na zahrádce, ale je to opravdu hodně trpké a kyselé, takže se to musí asi nějak vhodně upravovat a kombinovat.

mn:

nedal bych ruku do ohně, že ten český rakytník odpovídá rakytníku fisnkému. oni přeci jen mají tzv. arktické odrůdy, které by měly být odlišné. základ té zmrzliny asi neodhalíme, rozhdoně nebyla trpká, že by kroutila pusou, to určitě ne. spíše velice svěží, pikantní, kyselkavé ovocné/kořenité chuti… :)

v Kuu to zkrátka nějak vyšpekulovali!

Moc pěkně napsaná a vyfocená kulinární reportáž. Nejvíc mě asi taky vzala ta lososová polévka. Cuketko, našla jsem si tvůj web teprve nedávno a tímhle jsi mi udělal skutečnou radost, miluju Skandinávce. Možná by se dalo něco podotknout taky k finskému nádobí a nápojovému sklu, v kultuře stolování je tenhle národ jednička. Vlastně v Kappeli je to i vidět. (Hlavně že už nepíšeš, jak si obaluješ a smažíš slaninu a poléváš si ji majonézou, to byl recept jako od „baviče“ Petra Novotného. :-P)

Mejdžr Millechuck:

diky ,) stolování bylo všude na vysoké úrovni, snad kromě toho Lappi, které připomínalo spíše lepší pivnici. Kuu a Kappeli fantastické, ale může to být trošku zkreslené cenovou skupinovu, v tomto nemám odhad, takže nedokážu posoudit.

ad slanina: stejně jako jsem měl finské období, tak tohle byl takový malý jednodenní záchvat amerického období :))) bohužel ty americké dny se mi občas přihodí, ale podle mně je to dost sranda… ,)

rakytník řešetlákový, s tím už jsem se měl čest setkat
taková hrozně kyselá bobule (tipnul bych ph -1) :-)

Tak já vám dám recept. Mám ho od jednoho skoro Fina, ale je možné, že jsme si to doma už trochu optimalizovali. Takže na litr polévky:

- 1/2 l vody třeba s kuřecím bujónem
- uvařit v tom bramboru, dvě mrkve (teď nevím, jestli to nemá být obráceně :-)
- půl litru mléka, případně si pomoci sladkou smetanou
- trocha kopru
- na poslední chvíli přidat lososa (podkovičku, žádnou uzenou placku), s ním už ale nevařit, dojde sám

No a je to dobrota.

Jo – toho lososa tam nedáváme v jedné velké kostce, jak je vidět na jednom z obrázků. Hezky natrhat na kousky.

Bravo! Poučil jsem se a pobavil se. Válíte!

Mimochodem, kroupy jsou, zdá se, právě dosti v módě. Zde se to pak nazývá barley risotto a doprovází to většinou zvěřinu, nebo kachnu.

Já kroupami nastavuji bramborovou kaši – a jak to Anglánům chutná! Oni kroupy znají, coby výplň některých polévek a stews.
Minulý týden jsem impulsivně koupil pohanku (buckwheat), vcelku. Jsem spokojen. Je to, po uvaření, v podobné kategorii sytičů a dodavatelů textůry jako kroupy a rýže, zejména hnědá rýže a nebo červená Camargue.
S pohankou už trochu (jihovýchodně) odbíhám, ale zeměpisně snad od Finska ani tak moc ne, ne? ;-)

Quo: Dík za recept, jen co se dostanu pro čerstvou rybu tak ho vyzkouším.

Lunruj:

jak se dělá kyselý rakytníkový smajlík??? :)))

Quo:

díky moc, já snad nakonec neodolám a zkusím to taky!

Jednorožec:

,) díky, jsem rád, že se líbilo! moje kuchyň neviěla kroupy už několik let a evidentně dozrál čas na změnu!!! všechno to tradičně „zdravé“ zrní při kombinaci s hnědou omáčkou z masa…. ajajaja, jen si to představím a…. :)

mn:

téměř nápodobně :)

Ad recept.
Buď použít místo kuřecího vývaru rybí a potom rybu nechat jen dojít (jemnější), nebo s kuřecím rybu aspoň 5 min. mírně povařit pro chuť.
Brambor víc než mrkvičky :) 2:1. Po dovaření trošku másla na zjemnění.

Dík Quo za recept, navnadil mě a tak jsem koukal na nějakou ofiko verzi
a nejvíckrát se mi pod Lohikeitto objevil tento recept. Je opravdu jen mírně jiný než tvá verze, tak jen pro úplnost.

1l vody
3 středně velké brambory na kostky
2 střední cibule na jemno
sůl
pepř
1 bobkový list
1 filet z lososa 500 – 600g. na větší „kostky“
1 šlehačka
kopr

1. Do horké vody!! dát brambory, cibuli, sůl, pepř a bobkový list. Vodu přivedeme k varu a zmírníme.
2. Vaříme cca 10 min pod pokličkou.
3. Přidáme lososa, zakryjeme a vaříme dalších 5 min. Dokud maso nejde jednoduše oddělit vidličkou.
4. Vyndáme bobkáč.
5. Rozmícháme šlehačku s 1/2 šálkem polévky, nalijeme zpět do hrnce a zasypeme koprem.
6. Hotovo
Je to hrozně jednoduchý recept a proto se dá jednoduše zvojtit :)). Použít opravdu jen pepř a sůl.
No! podravka, koření na ryby apod.:))

moje kuchyň neviěla kroupy už několik let

Je zajímavé, jak některé potraviny přicházejí do a vycházejí z módy.
Celkem nedávno tu frčela polenta, coby módní příloha ke všemu možnému a nemožnému.
Asi před 25ti lety mě přátelé přivezli z Turecka semínka rukoly, protože jim to tam v salátu moc chutnalo. Tehdá o rukole v Anglii nikdo, krom pár vysoce študovaných botaniků, nic nevěděl. Dnes je prakticky nemožné se naobědvat bez účasti alespoň několika symbolických lístků.

Aha, nevěděl jsem, že se jmenuje Lohikeitto, proto jsem nic nenašel. Dík. Teď ještě jak se to asi čte :)

Moc zajimave cteni ! Co se tyce krup, tak ja se za ne moc primlouvam. Jecmene kroupy jsou velice lecive, pusobi dobre pri chorobach zaludku, strev, dvanactniku. Dale ten slem a tuk, co vznikne pri vareni, tak ten perfektne vaze zivocisne tuky a cholestreol, takze kdo zaroven holduje masicku, tak kroupy jsou super priloha ! V minulosti byly kroupy obilovinou cislo jedna a nejak se na ne zapomnelo. Tak se jich nebojte, jsou moc dobre a nejenom v prdelacce. Rakytnik je od staroveku pouzivan pro lecive vlastnosti. Moc me to nadchlo,ze ve Finsku jsou tak progresivni a pouzivaji v gastronomii stare proverene lecive ingredience !

matesola:

pěkně jste to rozvinul, v Kuu by to asi odpovídalo v Kappeli tam podle mého odhadu přidali ještě rybí vývar (taky to pojmenovali Kappeli’s salmon soup, takže nějakou změnu bych tam čekal. díky! teď už bych to snad měl uvařit a zde odprezentovat povinně :))

nebo se toho někdo ujme a pošle nám výsledek na obrázku???

Jednorožec:

jj, je to nějaké kolektivní podvědomí závislé na národnostech, má to setrvačnost v řádu let, ale někdy přijde změna rychlostí blesku. v česku je to pěkný příklad na míchaném nápoji mojito, se kterým to tady dosáhlo téměř absurdních proporcí :o)

kroupičky tady určutě ještě zpropaguju, v hlavě se mi honí spousta líbezných kombinací!!

Peta:

teď jste mně na ty korupy navnadila ještě více!!! :) stím šlemem to potvrzuji, chová se to (alespoň v puse) podobně jako italská arborio či carnaroli rýže, na povrchu měkká rozplizlá vrstvička pro akumulaci chutí a uvnitř al dente… parááááda!

tím rakytníkem je to dáno také tím, že Finové jsou úchylové úplně na všechny bobulky, takže vše co vyšťourají a nasbírají v té své krásně rozlehlé, čisté a nezalidněné přírodě – tak hezky zpracují a konzumují. kopeček brusinek dávají ke každému jídlu doma, skoro jako my tatarku nebo okurek.

teď mi přišel poštou reklamní letáček z krakonošova zahradnictví a rakytník (1 samec opylovač a 2 samice za 210,- Kč) má v jejich nabídce pěkný odstaveček.

Kroupy jsme měli zrovna minulý weekend, na pláži ve Walesu. Byly skoro vodorovné a jak pane štípaly do tváře! :-)

Jednorožec:

Doufám, že jste při tom nestál pod rakytníkem, to by bylo vo kejhák :)

A pane Cuketko, byla v těch polívkách ve finsku ta mrkev z prvního receptu? A není v tom druhém moc cibule? Já to určitě prubnu a můžu i vyfotit.

matesola:
Jasně, ale když už se učím nové finské slovíčko :) proč se nezeptat a nenaučit se ho rovnou správně. Jsem vycvičený k opatrnosti ze světa čajů, kde v tomto směru panuje mimořádný zmatek – různé transkripce, různě zkomolené názvy atd. Nicméně letmo jsem mrknul na něco o finštině a zdá se, že se to opravdu vyslovuje podobně jako by to bylo napsané v češtině, jen ty dvě „t“ se čtou jako dlouhé „t“ :)

mn:
o výslovnosti nebyla ani zmínka, Vy jste se ptal jak se to asi čte :)))

Rakytník doporučuji před zpracováním nechat přemrznout ;-) Něco jako „ledové víno“ ;-)

mn:

mrkev jseem tam rozhodně nepotkal, cibulka tam byla, ne na jemno ale na kolečka, určitě nejvíc asi brambor a jak říkám ve verzi kappeli tam byl silnější masový (rybí?) vývar.

s těmi tt je to opravdu tt, finové se vždycky u toho tak srandovně zaseknou jakoby kokotali. opravdu je to prvních pár chvil, než si člověk zvykne, moc ftipné :)

Bí:

díky za tip! právě jsem tu rakytníkovou marmeládu otavřel a ochuntal. dělají to hodně na sladko, podíl ovoce 35%, prostě úplně normální sladká marmoška, ale s exotickou příchutí :)

boze muuuuuj, ja zesilim, slintam, mam halucinace, chci do finska!!!!!!!!!!!!!!!!

:) jo ruisleipä tedy žitný chleba je mňamka…
A zkoušel pan Cuketka také salmiakki? :)

salmiakki:

já předem věděl, co je to zač, tak jsem ochutnal jen kousek bonbónu a moje nejhorší obavy se potvrdily. rozhodně nejsem fanda :) ale pokud v tom někdo jedete, budete ve finsku v ráji!

Co to je? to zní jako salmiak (chlorid amonný v potravinářství E510)

zjednodušeně řečeno je to příchuť jakou u nás mají pendreky, taková ostrá anýzová chuť. dělaj z toho cukrovinky, někdo mi tu psal, že i alkohol.

buyakasha,
jak je na tom údajně připravovaná reportáž o valašské zabíjačce??

matesola:

vypadá to cool jak byk, už naten váš nový sajt běžím… :)

Henry:

:)) no hned jak si zandám zpátky žlučník, du na to :)

salmiakki: a taky salmiakova zmrzlina. Barva nevabna, ale chutnala mi.

Ja jsem tu! a bez chleba, salmiakki, lososa, hernekeitto, panukakku, karjalan piirakka a sauny jiz nemohu ziti!! Za deset dni odjizdim … uaaaa!! Prosim, zacnete nekdo pect SKUTECNY finsky chleba v Cechach!! … at se tam aspon trosku tesim :)

Komentáře jsou uzavřeny.