Passion Chocolat

Z archivu

Zase jsem byl očarován! Mocná čarodějka, madame Nadine Musso, mě zmákla magickou hůlkou z čokolády Valrhona přímo za bílého dne. Attention, nebezpečná kouzla sladké Francie se šíří z Passion Chocolat! ;)

Jen jeden dortík, jediný

Manželé Nadine a Jean-Francois Musso se od letoška ujmuli kolonizace široké oblasti okolo náměstí Míru. Jejich nové cukrářství v Italské ulici je rodinný podnik, ve kterém prezentují převážně vlastní um cukrářský a pekařský.

Paní Nadine (která je skoro vždy přítomna) měla striktní politiku pro fotografování a tak jsem vám fotnul pouze několik mňaměk na talířku. Mrkněte se ale na jejich webovky nebo na aglicky psaný článek z Czech Please a uvidíte jednoduchý a hravý design z rukou českých designerů. Sedíte u malých stolečků obklopeni stěnami s kakaovníky a čučíte přímo do chřtánu obrovské vitríny (sakra drahá a vyrobená na míru) s vystavenými lahůdkami.

Výrobna všemožných laskomin je součástí zázemí, proto je maximální čerstvost a autenticita zajištěna. K jednoduchým slaným chuťovkách (sendviče, těstoviny), dortíkům, cukrovinkám a pralinkám se podává káva Lavazza a čaje Dilmah. Podnik je vhodný zejména na snídani, na pokec u dortíku nebo na doražení po jídle v jedné z mnoha blízkých restaurací (které dezerty konkurují stěží).

To, co vidíte na titulce, je malý výběr z desítek různých pralinek a bonbónů z místní dílny (ceny okolo 25,– Kč / kousek). Na druhém obrázku je francouzská klasika – dortík mille-feuille z vrstviček křehkého „listového“ těsta s výplní z lahodného krému. Vypadá zvláštně, krájí se blbě, ale ten orgasmus tam prostě je! ;) Dvoubarevná laskomina se šlehačkovým příčeskem a růžovou proužkovanou sukní je zase dortík s kaštanovým pyré. Osobně fanda nejsem, ale v tomto případě ze mě udělali dočasného konvertitu! Cena dortíků je od 45,– Kč.

Pečené kaštany vám viditelně v tomto období nedají spát a tak jsem speciélně pro vás ochutnal vzácnou specialitu – marron glacé (45,– Kč). Paní Nadine mi vysvětlila, že se jedná o produkt Vysoké Školy Cukrářské, který dovážejí z Francie extra. Zjednodušeně je to kandovaný kaštan s povrchem glazovaným cukrem a s velejemnou výplní podobnou sirupu. Kaštan se nejprve povaří tepelně neupravuje a zpracovává se postupně v několika cukernatých lázních o různé koncetraci.

Žluté sluníčko s ožehnutým sněhem (!!!) je citronový dortík se základnou z křupavého těstíčka, zářivé slunce vejpůl je zase kandovaná clementine (mandarinka). Opět neskutečný úkaz! Je celá měkoučka včetně šlupičky, jednotlivé měsíčky pak skrývají ten nejlepší mandarinkový sirup, jaký jsem kdy viděl (od vzoru viděti pusou). Úžasné že?

Musím se přiznat, že za velkou část mého okouzlení může úžasná paní Nadine Musso. To s jakým zapálením a elegancí své produkty prezentuje, to je balzám na duši každé malé cuketky a výuková lekce pro jakoukoliv nafučenou konkurenci. Zajděte tam sami a uvidíte, že (vyjímečně) nekecám! Za chvíli to totiž bude totálně in a nebude tam k hnutí, natož k potřebnému u… ;)

Paní Nadine mluví francouzsky, česky i anglicky, ale vzhledem k mé embryonální français nám to šlo nejlépe anglicky. O všem sladkém i nesladkém bych tam s ní dokázal hovořit (pan Ukecnutka) až do zavíračky, naštěstí jsem byl zavčasu (za kabát) extrahován ven! Au revoir! ;)

Reklama

Komentáře

Teda už se mi zbýhají sliny…co nejdřív tam přijdu zvířit prach:-) (teda jestli tam nějaký vůbec zbyde)..mňamky

bože! A já to má do Prahy skoro 200 km! Ale už vím kam tam příště zamířím. Nejen polaskat chuťové buňky, ale asi i hodit řeč ;-)
Ty „ledové kaštany“ moc nemusím, je to děsně sladké. Nejvíc se ve Francii prodávají před vánoci.
Ale mám malou připomínku:kaštany se NEJDňÍVE POVAňÍ a až pak se několikrát máčí v sirupu. Celý proces je docela zdlouhavý ;-)

Já můžu vše výše zmíněné jen potvrdit. Mr. Cukrketkou za(pře)nechaná výslužka byla prostě parádní. Akorát tam musím zavolat a zjistit jak dostanu Valrhonu z obleku a čalounění auta :)))

Nadpozemsky dokonalé :-) To snad ani není potřeba komentovat. Tak a jdu doma hledat kus čokolády, jinak to se mnou bude k nevydržení. Jsem z toho tady u vytržení :-)

Bali :-) nevezmeme tu Prahu útokem? :-) Tohle je důvod! :-)

Sice bych si dala radši ten „milfoj“, ale už dlabu mé oblíbené želé v čokoládě. To se fakt nedalo vydržet. Cuketka nám pak zaplatí odtučňovací pobyt v lázních ;-)
Dolce: mě už se ta Praha asi letos nepodaří :-(

Tak to je fajn, že je paní Musso milá a přátelská. Hlavně aby jí to vydrželo :-). V Gourmandu v Dlouhé se její krajané za pultem tváří jako pokrevní příbuzní Escoffiera, kteří se s českým plebsem neradi zahazují. Fakt jsou v e l m i odtažití.

Bebovka:

zajděte, jsem zvědav co řeknete na paní Nadine ;)

Bali:

samozřejmě že kecám (moc cukru v krvi)!!! povaří ano, děkujů! ad sezónnost – snaží se sezónu pěkně držet taky jsem se ptal jestli zkusí nějaké české recepty a tak mi předvedli jeden dortík založený na skořici…, na české téma ale určitě něco v budoucnu vyvedou :) moc rád bych to pak viděl!!

matesola:

žišmankote, ti čilani!!! v hiltnu naruší plynovod a způsobí evakuaci 2500 osob a pak se zasviní od čokolády! jak typické… :)

DolceVita:

tohle by za to určitě stálo, ale nejlépe po stejně dobrém obědě :) mě se to líbilo i jako inspirace, alespoň jedne z těch klasických francoizských dortíků musím zkusti uklohnit sám ,)

Bali:

milfoj byl moc dorbroj, z celé várky mě zneškodnil asi nejvíc. mělo to takový pěkně hutný krém a ty destičky, ze kterých je to poskládané, eňo-ňuňo! ,)

Major Milčák:

Au Gourmand je vždy docela přeplněný a na pokec není čas. o čem by si taky ale člověk popovídal s českou prodavačkou? ;))) paní Nadine je osobnost, takže klade jisté nároky i na hosta. nechci strašit, nechte se překvapit! ;) je to zážitek!

Žádná česká prodavačka. Francouzi s poker face.

Bože, to je náhera!
Vy nám ale dáváte, pane Cuketko!To už je skoro na Chocholouška!Jestli se tam po práci vypravím, už neodejdu nebo budu taktéž potupně vynesena ven, jako autor článku.Ech…
Mno, ještě, že jsem pekla štrůdl.Českej, ale božskej.Z pomazánkového másla.:)))Voní po celém baráku.Jinak by to asi se mnou u PC seklo.

na slovensku to volame kremese. aspon podla ingrediencii z receptu.

Vypadá to moc dobře, ale ty stránky pouze ve francouzštině mne mrzí. Možná nejsem dost kosmopolitní, ale přece jen mají ten svůj podnik v Praze, ne…?

vypada to vsechno tuze krasne..)mam dotaz zcela mimo..nezna prosim nekdo z vas trik jak elegantne oddelit kost od kachnich prsou..??dekuju mockrat…)

Orange: taky to pociťuji tak trochu jako přezíravost vůči Čechům. Jako kdyby ani nečekali, že tam budou chodit.No, já se tam někdy určitě podívám, zajímá mě, jestli jsou rovnocennou konkurencí pro Au Gourmand v Dlouhé. Pro Majora Milčáka: na mě tam byli vždy příjemní, nemůžu si stěžovat.

Cokolada krasna, ten vrstvickovej dortik taky, akorat jak jsem koukla na ty jejich stranky jenom ve francouzstine – pro mne je to taky hodne odrazujici.

Jsem dost překvapen negativní reakcí na francouzštinu – ve francouzském podniku.
Předem: francouzsky umím hrozně málo a blbě (samouk) a coby Brit bych k nim měl pociťovat v srdci zášť (nepociťuji).

Mne osobně cizí jazyky nevadí, a to ani „na vlastním dvorku“, je-li to o něčem, co mě baví – jídlo! Vidím to jako přínos a rád se pár slovíček přiučím.
Stalo se tak kdysi s prudkým rozvojem indických restaurací zde u nás v UK. Díky jim vím, co je ghí (to slovo už se i zde jednou objevilo), ale také sabzi, chana, bhindi, aloo, saag, gobi, murgh, naan… A to ani nevím, je-li to v jazyce Pundžábí, nebo Gudžerátí, nebo Bengálí. (Snad jsou tyto kulinární termiti v indickém sub-kontinentě universální?)

Nepříčí se mi cizí slova jako linguini, fettucini, farfale. Orecchiette. Výrazy jako supa di fagioli, tartufi freschi. (Omluvte případné chybné hláskování).
Tzatziki, hummous, taramasalata. Spanokopita.
Felafel, tabbouleh. Jeden si časem zvykne a rozšíří si obzor.

Jogurt!! Pizza!!!! :-)

Jednorožec: názvy dortů ve francouzštině mi nevadí, naopak, ale stránka by měla být dvojjazyčná, co se týká ostatních věcí – kontakt apod. Však ani Indové v Londýně nemají asi menu kompletně hindsky včetně otvírací doby nebo seznamu ingrediencí.

Jednorožec – já francouzštinu miluju, ač se ji teprve začínám učit, ale trošku mi vadí, že podnik, který je v centru Prahy, očividně, tedy aspoň podle těch stránek, jim nestojí ani za trošku češtiny, kromě první věty na titulní stránce. Ocenila bych malinké přizpůsobení (samozřejmě, v reálu to může být jiné, pan. C uváděl, že paní mluví česky, ale ze stránek to nevyplývá). Tož tak :-)

Ještě chci dodat – ježiš, já se nemůžu vykecat najednou – že názvy dobrot mi vůbec nevadí v cizí řeči, naopak, vždyť české ekvivalenty ani nejsou, ale základní fakta bych česky přivítala. A už mlčím

Teda ty dortíky vypadají strašně nebezpečně! Budu tomu čelit a půjdu se tam statečně nejen podívat! K té francouzštině, ale vždyť uvítání je na úvodní stránce i česky, a že je zbytek ve francouzštině, kteroužto nijak dalece nevládnu, mi vůbec nevadí. Nechme se překvapit, třeba stránky časem získají i českou verzi. Mě teda to oslovení v naší mateřštině na hlavní stránce zatím bohatě uspokojilo.

i když mluvím francouzsky, jsem také pro dvojjazyčné stránky v Praze. Protože, kdybych fr.neuměla ani ťuk, tak by mi to sakra rozčilovalo! Ale i tak se k nim těším ;-)

ALL: vzdyt na tech strankach si nahore vpravo muzete vybrat anglictinu, ktera je jiste vetsine z nas blizsi.

Filip: No jo, máš pravdu, odkaz není přímo na homepage, tak jsem si toho nevšimla.

Tedˇ si můžu zapamatovat další z francouzských slovíček: accueil – homepage

A nebyl ten dortík Mille-feuille v poněkud upravené verzi českým žloutkovým řezem, který s laskonkou a punčákem kraloval cukrárnám mého dětství?

ad Mille-feuille:

děkuji za alternativní názvy, svět cukrářství je určitě hóóóódně propojený a určitě ani nechybí věčné bitvy o to, kdo byl v položení té které sladké vrstvy první :)

v poslední době ochutnávám české dortíky už skoro jen studijně, někdy to chce opravdu odvahu to konzumovat. hlavně náplně – bez chuti, plné našlehaného tuku (a tím nemyslím máslo) a jen tak aby se neřeklo obarvené zbytkovým množstvím kakaa. já vím,že dobrých cukráren s tradičníma dortíkama je určitě hodně, já mám prostě jen smůlu :)

ad web stránky bez češtiny:

osobně vyznávám stejně dobrodružného ducha (podobně jak to nastínil Jednorožec) a vrhám se do té terminoložii střemhlav :) v případě webíku, vám ale dám za pravdu – ta čeština by tam měla být. na druhou stranu – adresa je v doméně .com a je dost dobře možné, že neslouží jako primární prezentace pro ČR, ale má mít širší dosah :)

jinak paní Nadine česky mluví dobře, do eng jsme přešli hlavně proto, že jsme se potřebovali shodnoutna názvech surovin a postupech. pokud jsme to pochopil správně, tak už si tam zaučuje novou proidavačku, která už spanile-rodile čecho-mlufčí ;)))

Hned, jak jsem si toto v pátek přečetla, nemohla jsem se soboty dočkat a ochutnávala hned na místě a protože dobré věci se mají sdílet, nechala jsem si pár kousků zabalit i domů. Dneska jsem tam musela znova… Je to nebezbečné, neb mateřská v našich zeměpisných šířkách bohužel nepočítá s pravidelnou návštěvou takovýchto zařízení. Nejvíce mi chutnal koláček, kterému tady říkáme Pražský koláč, ale chuťově je to úplně někde jinde. Nevíte někdo, jak se to jmenuje francouzsky? Paní majitelka mi říkala, že je to Brioche, ale to je podle mně něco úplně jiného…

Už vím, kam povede má první cesta, až zanedlouho pojedu do Prahy. :) Děkuji!!
Á propos – nevíte někdo, kde by se dalo sehnat kakaové máslo? Nevzpomínám si, že bych ho někdy v některém z běžnějších obchodů viděla. Na internetu inzerují čtyřkilový kbelík, což pro mě není úplně to pravé. Stačilo by mi tak nanejvýše půl kila na nějaké pokusy.

Pane Cuketko, s českými dortíky Vás naprosto chápu. I já se jim už dlouho vyhýbám. Není to myslím jen sentimentem, že v dobách našeho dětství byly o dost kvalitnější a chutnaly o dost lépe, zkrátka zdejší cukráři neměli přístup k „vysoké škole chemické“ podobně proto, paradoxně, byly lepší i uzeniny. Ale zas se pivo a jogurt zkazily od tří dnů max..
A dneska konečně plna zvědovosti do tohoto podniku vyrážím!

jojo, to bude Tarte tropezienne. Těsto je jako na Brioche a ve Francii se koláč sype hrudkami cukru. Pražský koláč se sype drobenkou.

renata:

takýže se vám tam líbilo? co říkáte na interiér? je sice veselý, ale ještě možná kousek chladný… a co paní Nadine? :))) co se týče terminologie, tak bych jí docela věřil. zabývá se tím mnoho let a většinu dílek, dělá její manžel přímo na místě :)

iliska:

:)))

kdysi dávno jsem ho taky shnáněl, chtěl jsem si vyrábět domácí nugát a jiné cukrářské blbiny, ale naštěstí mě to přešlo. k pětikilovce už nebylo daleko!!! ;o)

Romana:

jé, to jste mě zase na něco nalákala! tak jestli tam budu příště, hodim na TT čumku ;)

Dv:

to jsem vás zase do něčeho navezl!! ;) schválně napište jak se vám tam líbilo a jaký jste z toho měla pocit :) dnes jsem šel kolem, děsně jsem nestíhal, a tak jsem alespoň v duchu udělal jedno malé bonžůrrrrrrrrrr přes výlohu ;)

(mimochodem, do té jejich krásné výlohy se jim někdo strefil kamenem!! :()

Bali:

co já se všecko nedozvím!!! mám mezery!!!! mezi žubi, které patří ucpat dorty!!! :)

Romana, Bali: děkuji, to je přesně ono!!
p. Cuketka: paní Nadine je velice milá, usměvavá, ráda poradí, prostě dáma na svém místě. Navíc si myslím, že si moc dobře zvolila lokalitu, neb na Vinohradech je to samej Francouz. Co se interiéru týče, tak mně nejvíce uchvátil ten dlouhý pult plný dobrot a to tak, že jsem ani nestačila prozkoumat vedlejší čokomístnost…

Tak já od té doby, co jsem na mateřské, do města moc nepřijdu, ale tohle mě tam určitě dostane… A co znalci čokolády? Já musím říct, že na vaření čoko dobrůtek většinou používám Lindt… tak jsem na toto opravdu zvědavá!

No tedy!!!!Už abych byla po výplatě a mohla se tam pořádně rozšoupnout, protože to vypadá, že nezůstane u dvou- tří kousíčků a jedné dobré kávy, ale že to bude mela!!!!

No tak já nevím… na základě článku jsem se do kavárny vypravila minulý čtvrtek. Dala jsem si „milfoj“, maminka jen lehký biskvit /ochucená krémová čokoláda na sušence/, kluci dostali dortík s marcipánem a „Černý les“. Možná to tak nebylo, ale některé dortíčky nám připadaly trochu za zenitem, tedy ne moc čerstvé. Těžko říct, jak dlouho dopředu je připravují a jak dlouho leží na pultě. Kavárna byla skoro prázdná a štíhlá paní /Nadine?/ za pultem téměř nekomunikovala. Prostředí není vůbec vhodné pro menší děti, tak jsme zaplatili 250 Kč a raději odešli. Zavítat tam jen s kamarádkou na kafíčko, možná bych zklamaná nebyla.
Jinak ceny těch „větších“ dortů jsou kolem 80 Kč, což se mi zdá na kavárnu fakt dost.
Takže celkový dojem – nic moc, příště jdu jinam.

Až budete někdy v Brně, zavítejte do naší staré dobré cukrárny Aidy – dortíky jsou tu chuťově mnohem lepší a za třetinové ceny.

Docela často chodím okolo a vždycky aspoň očkem kouknu do výlohy. Dortíky sice jsou krásné, ale od návštěvy mě odrazuje, že návštěvnost je prakticky nulová. Snad jen jednou jsem zahlídla, že by tam bylo víc než 5 lidí.

Já jsem si tam minulý týden dala zkušebně tarte Tatin a cafe latte a musím říct, že jsem byla velmi spokojená. Pravý Tatin jsem ještě nikdy neochutnala, představovala jsem si ho na základě fotek s krustou z lepivého karamelu. Tenhle byl prost jakékoliv upatlanosti, jenom čistá jablka nakrájená na velké kusy a zkaramelizovaná do skvěle hořkosladka na dobrém domácím křehkém těstě (nebylo listové, kterého jsem už přejedená z různých listových fast foodů). Kafe uvařili dobré, a hlavně hodně horké, což oceňuju. Když to srovnám třeba s kavárnou Louvre, kam občas chodím, tak tady se mi líbí nekuřácké prostředí a daleko větší výběr zákusků (ta „čerstvost“ bude asi stejná) a – zatím – i jejich vyšší kvalita. Terénní průzkum Passion Chocolat bude ještě pokračovat :-).

Profesionální přístup k zákazníkům, usměvavá tvář paní Nadine a zručnost pana Jean-Francois při výrobě cukrovinek – dokonalé. Přeju jim aby se jim dařilo.

Tak mám za sebou návštěvu v kouzelném světě lahůdek paní Nadine. Ochutnala jsem od každého něco, pralinky, kaštany, marcipán, dortík i horkou Valrhonu a dojem je prostě božský. Chutě jsou vyrovnané, výrazně sladké a originální. Je tam zkrátka vidět ten francouzský šarm a elegance. Všem doporučuji a design prodejny vás zkrátka dostane…

děkuji všem za zprávy z průzkumných nájezdů, zatím se kukám drží. dostal jsem děsnou chuť na valrhonu opět.. chjooo chm jaj ,)

Do cukrárny manželů Musso chodím už od jejího založení – musím říci, že jsem na tamních – zejména čokoládových potěšeních – závislá. :-) Na naprostý vrchol blaha mě dostává zejména čokoládová pěna, která je součástí některých božských výrobků. Bohužel jsem již na dortík s ní dlouho nenarazila, neb každodenně repertoár částečně obměňují a tento druh zákusků patřil mezi velmi drahé, tak je možná proto tak často nedělají? Nevím. Co se týče čerstvosti – manžel paní Nadine peče každou noc zákusky nové, navíc pokud dorazíte před koncem otevírací doby – račte si všimnout, že jim toho již moc nezbývá. Cena – přesto, že jsem studentka a pracuji jen na malý úvazek, mi připadá přiměřená – stačí se jen pobavit s paní Nadine o tom, jak kvalitní suroviny na výrobu laskominek shání. Osobně si myslím, že pokud někomu nepřipadá chuť dortíků výrazná, je to spíš tím, že v normálních cukrárnách jsou to výrobky á la chemická laboratoř a v porovnání s čistě přírodními a kvalitními surovinami nám to připadá výraznější a možná i čerstvější. Sama jsem byla jednou překvapena tím, že když jsem vybalila nějakou německou vánočku zatavenou z celofánu, vypadala jako by byla naprosto „fresh“, ale to obstarala zase pouze chemie – datum výroby bylo již měsíc pryč…! A co se týče webowek, jsou v podstatě úplně nové, teprve rozpracované a budou samozřejmě i v češtině.

Takže se nenechte odradit a klidně zaveďte řeč i s paní Nadine, ona je taktně rezervovaná, pokud cítí, že se nechcete nechat rušit, ale pokud stojíte o kontakt, rozzáří se a ráda si popovídá!

Zuzka:

ona je taktně rezervovaná, pokud cítí, že se nechcete nechat rušit, ale pokud stojíte o kontakt, rozzáří se a ráda si popovídá!

přesně! :)))

ad výběr a čerstvost, můžu potvrdit – není to nuda, rotuje to a jednoduše to co se napeče, to je pak v pultiku :)

ceny jsou v pořádku. kdyby byly nižší je to pak už neúcta k surovinám a k řemeslné práci…

Bali: v Pečených kaštanech.Vrtalo mi to hlavou, tak jsem si to našla v komentářích.

No, abych byla zcela upřímná, tak nevím, jestli je to tím, že jsem u paní Nadine byla poměrně nedávno (tj. ode dne otevření cukrárny uplynulo již hodně vody), ale tu její vychvalovanou čokoládu bych já osobně ohodnotila jako velmi řídké a navíc ještě vlažné kakao. Dortíky nebyly nic moc, navíc byly oschlé. Jediné, co mají všechny produkty v cukrárně společné, je vysoká cena, za kterou ale člověk neodstane kvalitu, kterou by očekával… Takže já už tam opravdu víckrát nepůjdu…

Sonome:

tady se určitě neshodneme. passion chocolat drží od otevření až do současnosti konzistenci, chodím tam minimálně 1 za dva týdny. na nic z toho, co jste tady uvedla, jsem doposud nenarazil.

Sonome: Tak tady souhlasím na 100% s panem C. také chodím jednou za 14 dní (no dobrá někdy i týdně) a pokud přijdu odpoledne stane se, že mají málo zboží, ale oschlou věc jsem neviděla nikdy. Vždyť pečou denně a pokud jsem si odnesla dortíky domů, tak se neohřály dost dlouho aby oschly.
Je fakt, že tekutou čokoládu jsem si zatím nedala, ale pochybuji že by byla nedobrá či konzistenci řídkého kakaa… (při kombinaci čokoládový dortík a čokoláda bych padla pod stoleček na otravu sladkým :-)). Je pravda, že mi jednou jedinkrát nechutnal mučenkový dortík, ale to bylo mojí chutí, nikoliv kvalitou surovin. Je to snad nejlepší cukrárna v Praze!

Pro pana C. a Janku: Jak říkala teta Kateřina: více děr, více syslů, více hlav, více smyslů… Já přece nezpochybňuji ani Vaše chutě, ani Vaše dobré zkušenosti. Ale prosím pochopte, že když mi něco nechutná, nebudu to vychvalovat jen proto, že tak činí ostatní… Hodnocení jídla a obecně toho, co se nám líbí a co nám chutná, je přece stejně subjektivní, jako např. hodnocení filmů. Třeba jsme s kamarádkou prostě jen ten den měly smůlu. I to se může stát. Ale za tím, co jsem napsala, si stojím, bez ohledu na to, zda se mnou budete či nebudete souhlasit.

Sonome:

dyť já také jen píši, že se s vámi neshodnu a že sem na něco podobného nenarazil ;)

nic víc

Tak jsme se tam konečně vypravili a dortíky stojí 60–90 Kč. Čaj 70 Kč. Sonome má pravdu, zrovna Pražský koláč /Tarte Tropezienne/ byl mírně oschlý. Zato druhý dortík Merengue /nebo tak nějak/ byl vynikající. Vlastně – chuť měl přesně jako stará dobrá nešizená laskonka. Domů jsem si koupila pár kousků kandovaného ovoce a želé a nejvíc mi chutnalo meruňkové /jako kdybych tam cítila chuť přepuštěného másla/. Když to porovnám s Au Gourmand v Dlouhé, tak při stejných cenách a kvalitě jsou v Musso dorty menší. Zase jich mají více druhů, ale nevěřím, že je dělají všechny každý den a pak se opravdu může stát, že některý není čerstvý. Ale rozhodně jsem tam nebyla naposled.

Zato jsem byla zklamaná z cukrárny Kamel ve Francouzské, co někde na webu taky lidé chválili, koupila jsem tam pár kousků a malinový měl takový divný „ocas“. I ostatní nebyly tak úžasné, jak se psalo.

Prosím, neví někdo, zda se někde vyskytují ty skvělé kaštanové zákusky, na něž jsme v šedesátých letech chodívali k Myšákovi ? Byly báječné a zavzpomínala bych si při nich na své mlado. Současní provozovatelé „Myšáka“ o nich nic netuší, ptala jsem se.

Romana: Cukrárna Kamel mě nikdy nezlamala, ani nikoho, koho znám… asi špatný den?

Komentáře jsou uzavřeny.