Projekt Vesničan

Hloupý nápad s předsevzetím z prášku a kilo zvědavosti rozmetané tyčovým mixérem kritického myšlení. Špetka nadšení a pytlík samotuhnoucí skepse. Protřepat, nechat odležet, požívat. Projekt Vesničan… ;)

Měsíc a kousek jste se mohli kochat (či nechat trýznit) mými zlomyslnými odpočítávačkami po stranách.
Spousta z vás mě prokoukla, ještě než jsem začal, jiní ne. Neva! Okamžik formálního odhalení projektu pro všechny je stejně tady ;)

Nápad

Dobrovolně se odstřihnout od klasické zásobovací sítě.

Nechodit pro jídlo do supermarketu.

Používat potraviny základní a průmyslově neopracované.

Vařit podle sezóny.

Pro maso si chodit na farmu.

Nebrat ohled na certifikace a nálepky.

Nechat si moderní způsob života.

A nezbláznit se z toho všeho! ;)

Proč?

Všichni tak nějak cítíme, že jsme se původnímu jídlu (a snad i přírodě) vzdálili víc, než je nám milé. Určitě víc, než naše babičky. V obchodech máme všechno. Někdy ale nevíme odkud to je, z čeho to je a hlavně jestli je to pro nás vůbec dobré.

Žijeme ve městě a nikdy v životě si nic k jídlu nevyrobíme. Dělají to za nás zemědělci a potravinářský průmysl? Je to pro nás výhodný obchod? Co tím ztrácíme a co naopak získáváme?

Takové a podobné myšlenky (mršky!;) se mi poslední dobou honily hlavou. Jistě se k nim dá načíst a dohledat spousta faktů, třeba i odpovědí. Mě ale zajímají experimenty, průzkumy práce v poli! :)

Co se tedy doopravdy stane, když si na jeden měsíc odpustím některé výdobytky moderní civilizace a jiné si ponechám. Umřu hlady, nudou nebo prací? ;)))

Provedení

Právě to se pokusím zjistit a vy můžete být u toho. Do 5. března se pokusím přizpůsobit bodům, které jsem si sám navrhl v úvodu. Budu toho hodně shánět, hledat a asi i vařit a vyrábět. O všem pak budu psát formou deníkových zápisků na blogu.

Vesničan zároveň nebude vše dřít na kost, za každou cenu a až do důsledků. Celý měsíc chci běžně fungovat a pokud to bude možné, nerad bych strávil veškerý volný čas vlastní produkci celozrnné mouky a naháněním slepic v předsíni.

Vesničan je obyčejný městský týpek s nedostatkem času. S internetem a motorizovanými dopravními prostředky. Se závislostí na kávě a čokoládě. A s penězi, samozřejmě!

Mezi zápisky se budu snažit nasázet posty s příbuznou tématikou. Ty ostatní ale taky úplně nezmizí. Pokud vše půjde podle plánu, tak si pro vás na konci připravím malé shrnutí. Uvidíme.

Přidejte se

Po celou dobu projektu mi můžete všemožně fandit, dávat mi tipy, rady a komentáře. Budu za ně moc rád a tak trochu s nimi i počítám… ;))

Pokud jste blázni a dobrodruhové, můžete se přidat! Buď úplně, nebo zcela podle vašich pravidel. Nechám to na vás. Můžete o tom psát čtenářské zápisky, komentáře pod články, nebo ke mně do pošty. Můžete o tom psát na svém blogu, nebo jinde. Ať už jste v Česku nebo kdekoliv po světě! ;)

Opravdu to nechám na vás. A sám uznávám, že je to pěkně blbej nápad, začít s tím takhle na konci zimy, kdy je čerstvých a snadno dostupných surovin nejméně.

A kdyby se vám nechtělo opravdu vůbec nic. Pusťte si alespoň jednu pěknou písničku. Má příznačný název – Život na vesnici (mp3)… ;)

Nyní je tedy všechno oficiálně venku. Nastává nejlepší fáze – volná zábava. Bojím se, že to do toho pátého nedoklepu. Přežiju to vůbec? Bez fidorek, uzeninek a průmyslových laskominek??? Maminkóóóóóó!!!! Já se asi bojíííííííííííííííííím…!!!!!! :))))

Reklama

Komentáře

„Nechat si moderní způsob života.“ Ach jo… a já myslel, že s námi budeš komunikovat prostřednictvím kouřových signálů. ;o)

Ale hlavně a předně: držím palce!

Btw: zrovna dnes na ČT24 běžel zajímavý rozhovor s nějakou paní od Food. Padlo tam i pár vět o „návratu ke kořenům“ coby zajímavému trendu v gastronomii. Jsem zvědavý na průběh, výsledek. Hlavně přežij. ;o)

Četla jsem nedávno v novinách o rodině Angličanů, která rok žila jen z vlastních výpěstků nebo z lokálně dosažitelných surovin (což bylo trochu jiné, protože cíl byl jíst jen lokální věci, ne nahánět vlastní slepice mimo supermarket :o)) ale psali, že nejkrušnější byl právě leden/únor.

Takže moc držím palce!!! Nápad mi přijde super a jsem zvědavá, jaké (ne)chtěné zážitky vám (a zprostředkovaně nám) to připraví.

Fandím a držím palce. Už jenom proto, že jsem vesničan a vesnice je jiná, než si vesničan z města představuje, což mi došlo až teď. Docela bych uvítal výslednou tabulku, kolik času jsi věnoval shánění jídla a jeho přípravě v porovnání s regulárním schedůlem. Důsledky se asi ukážou samy, stejně jako návrhy na to, co a jak dělat, aby budoucí vesničanování bylo snazší (počítám nějak dopředu s tím, že to nebude prtel;-))

To je krásne bláznivo odvážny nápad! Hlásim sa ako fanynka (časom i ako 1/4 vesničanka :-) a budem mocne držať palce. Každopádne to bude riadna zábava, sa teším na priebeh. „Nechodit pro jídlo do supermarketu“ – to si nedokážem predstaviť. Dúfam, že sa nájdu nejaké prekvapivé cesty ako preč od produktov, ktoré sa tvária ako niečo, ale samy nevedia čo sú. To by bolo skvelé a mohutne prínosné. Fjandím, fjandím všetkým vesničanovi!

Jůůů, určitě budu fandit! Kdyby bylo nejhůř, můžu přivézt nějaké ty domácí džemíky, co jsem v létě navařila z ovoce soukromých pěstitelů na Zelňáku ;)

muhehehehehe. určitě se to dá zvládnout a já vám moc fandím. nicméně to bude chtít celou řadu obětí…

Velmi odvážný nápad, těším se na výsledky.
Tak jako Žufanka mohu nabídnout něco z domácích zdrojů, paštiku, máslo, vejce, marmošky, bylinky a nějakou tu pálenku na spálení bacila.
Takto nejzdravěji jím jen na statku ve Francii, ti snad kupují jen kafe a cukr ;-)

JO, tak to zni fakt dobre. Napisu o tom v blogu. Coby nyni mestka pani odkojena vesnickym zivotem tusim, ze to bude dosti slozite, bo na vesnici kdyz uz nekdo neco pestuje, tak to vymenuje, ne prodava. Krome jablek a slivky. (Jako slivovice). Nabidla bych med, ale po dvou reportazich v televizi, ze med nebude, byl muj otec zasazen meduchtivymi obcany z okoli, takze med neni. Nicmene hodne zdaru.

Držím pěsti, ale dejte pozor, ať se nám nescvrknete a neseschnete. Co bychom bez Vás dělali. I když si myslím, že únor není úplně nejideálnější měsíc na podobný experiment. I tak hodně zdaru a jsem zvědavá na průběh a výsledek.

A do obchůdků „zdravé výživy“ budete chodit? To by Vám mohlo vypestřit jídelníček:)

Mistře Cuketko hluboce smekám. Fandit budu o sto šest :)

Zajímavý nápad, jsem fakt zvědavá, jak to dopadne. Jsme rok přestěhovaní z města na totální pidivesnici (asi 80 lidí) a nějak přirozenou cestou se postupně propracováváme k tomu ideálu, ale je to hlavně o sousedech, přátelích a přátelích přátel – soused zabíjí býčka, tak Vám přenechá malý nebo velký balíček; další sousedi mají velký skleník a malou spotřebu; další zase slepice a na samotě nad vesnicí chovají kravky a dělají super tvaroh a sýry. Jo a domácí nepasterované mléko od kraviček (a případně i koz) co se pasou od jara do podzimu venku je věc, za kterou bych dřív ve městě snad i zabíjela – kdo neochutnal, nepochopí. Za něco se platí, za něco nabízí vlastní služby, celou zimu si rozkresluju zeleninovou a ovocnou zahradu, které budeme letos zakládat a už se nemůžu dočkat první sklizně – ono to chutná úplně jinak, když je to z vlastního (loni jsme museli vystačit jen s úrodou ze stromů, které máme na zahradě, ale i tak je to úplně jiný pocit). Takže přeju hodně úspěchů, ale vesničanem se člověk stane až fakt tím přestěhováním na vesnici – a tím myslím skutečnou vesnici plnou starousedlíků a ne satelit plný novostaveb přilepený k nějaké původní vesničce.

Zní to dobře, řekla bych, že přímo poeticky, ale v reálu si to nedokážu představit. Na to závěrečné shrnutí jsem fakt hrozně zvědavá, nedočkavostí si asi uhryžu všechny nehty :-)

Fandím a držím palce. Myslím, že kromě období je nejhorší na celé akci míra nepohodlí – užíváme zcela přirozeně luxusu vyběhnout si jen tak pro cokoli, co člověk zrovna potřebuje a na co má chuť. Vesničan bude muset daleko víc plánovat..Taky skladovací prostory pro potraviny v městkých bytech teda nic moc.. A co restaurace? Zříkáte se jich úplně, nebo budou nějaké výjimky typu bio?

Zajimavé. Stejně jako ostatní se moc těším na první praktické poznatky :-)

Přidávám se k fanouškům, ale i k pochybovačům, zda únor je opravdu ta nejšťastnější volba k experimentu. Nastává totiž tzv „hungry gap“ (středověký termín), kdy zásoby z loňského podzimu pozvolna docházejí a nové věci se ještě na zahradách a polích nějaký čas neobjeví.

Přeju hodně štěstí, pane C.! V létě by si na to troufl každý, přežít takhle v zimě, to je skutečná výzva pro pravého lovce-sběrače! :)

hm:) maso nepotrebuji, ale nepredstavuji si, kam chodit pro zaleninu, kdyz ne do supermarketu (vazne me to zajima. okouzlily me v ruznych knizkach popisu francouzskych trhu, ale nevim, je neco takoveho v Praze? (s ohledem taky na to, ze ja osobne motorizovany prostredek nevlastnim, takze nemohu zaskocit na nejakou farmu jen tak pro brambory a mleko) a nebude ta zelenina treba zmrzla?) a je prodejna zdrave vyzivy vydobytek moderni civilizace nebo ne? a co vietnamske prodejny? pekarny? nebo chleb si taky budete pect?:)
co se tyce sezonnich potravin, neni to zas tak spatne – fazole, kroupy a oves, zeli, mrkev, jablka by meli stacit:) (ne, vazne, mluvim jako byvala studentka, co si musela prozit na 300kc tydne:))
k kazdem pripade – drzim palce

Hola Cuketo… Jak to budeš dělat na Stříbrný…? Povezeš si „vesnický“ zásoby s sebou, nebo půjdeme za mrazivé noci vyplenit sýpky, stodoly, kurníky a stáje za čáru do Saska…? :o)

Tedy, krásný projekt, fandím moc! Těším se na poznatky.

Myslím, že také dost záleží na tom, v jakém městě (a kde – zda má třeba možnost skladovacích prostorů) člověk bydlí a co všechno se dá sehnat mimo supermarkety – mluvím o základních potravinách, hlavně zelenině – a co všechno je pro to schopen obětovat – např. jestli se rozhodne kupovat tedy zeleninu v supermarketu, v krámku Ovoce – Zelenina, nebo shání spolehlivý domácí zdroj v okolí, nebo si jezdí pro zeleninu na (bio)farmu.

Jinak já jako městský člověk se podle podobných bodů snažím řídit už pár let, a musím říct, že jsem zdravá, šťastná a spokojená. Mám radost kdykoliv se mi povede se zase o kousek „přiblížit“ – např. nedávno jsem si začala péct svůj kváskový chléb. Všechno je ale samozřejmě o prioritách – dávno už netoužím po fidorkách, protože chuť na tyhle sladkosti prostě časem vymizela. Kdybych se měla užírat tím, co všechno nemůžu, nemyslím že by to byl zdravý přístup.

děkuji všem za fandivé i podnětné komenty, bohužel na ně nezvládnu zareagovat po jednom ;)

návštěvy restaurací ano, malé obchůdky ano, bioobchůdky taky ano – bez nich by to myslím nešlo.

v rukávu mámsamozřejmě jeden ústřední zásobovací trik, který včas odhalím.

ad název „vesničan“ – nejde mi to to kopírovat život na vesnici. v česku je procento cca urbanizace 75%. projekt je zacílen na tuto skupinu a na to jaké jsou alternativní cesty zásobování, mimo konvenční produkci.

ad únor – termín byl vybrán záměrně takto nešťastně. motto je těžce na cvičišti, lehce na bojišti. snad vás moje únorové hungry gap úsilí inspiruje :)

už v úvodu jsem taky naznačil, že nebudu zbytečně tlačit na pilu. takže když se nebude dařit, zásobím se konvenčně. do supermarketu ale stejně nevlezu, to samé platí o průmyslově opracovaných „koncových“ potravinách. těm se podle mě lze spolehlivě vyhnout :)

Doporučuji k tomu vhodnou četbu, sice už přes století starou, avšak velmi podnětnou: Henry David Thoreau -
Walden aneb Život v lesích. Čte se to prima i cestou z nákupu, jen z toho pak má člověk provinilý pocit..

Bez Fidora? No mamamiaaaaa :) Budu držet jednu v pohotovosti a v případě skonávání ji pošlu po kurýrovi!

jestli můžu prosit, zkuste sledovat přesně náklady, zejména s tou orientací na bioobchůdky.

sektik:

díky za tip :) nečetl jsem, ale viděl jsem jakýsi tv dokument. zařádím! :)

hanele:

no jo, sem drsňák. šáhnul jsem si na ty nejkrutější závislosti :)

stepanek:

rovnou říkám, že přesné náklady určo nedodám, přibližné, nebo alespoň nějaké ceny ku srovnání určitě budou! ;)

Ať se projektu daří :o) Určitě se to zvládnout dá, mám s tím bohaté zkušenosti. Když je nejhůř, funguje výměnný obchod (sepíši úřední dopis pro souseda = dostanu králíka :-)

V rámci projektu Vesničan je jistě povoleno přijmout pozvání na oběd k opravdovým vesničanům :o))) Zvu vás! V tomto období je na návštěvy ta nejlepší doba. Dala by se stihnout nějaká zabijačka, myslivecké hody nebo něco podobného.
Z vesnice se nikdy nejezdilo s prázdnou, něco z letní zákonzervované úrody bych vám přibalila na cestu domů s sebou ;-) Tenhle projekt se určitě přežít dá a bude to v mnohém velmi inspirativní. Držím palce!

Klobouk dolu, mily pane Cuketko… jen tak mimochodem podotykam, ze jsem Vas objevila, kdyz jsem na celem netu hledala recept na chleba, ktery si ode mme pral dostat muj pritel pod stromecek… s krasnou kurkou a dirama uvnitr, pry jedl kdysi podobny v Italii a od te doby na nej nemohl nikde narazit… Vas projekt Vesnican je skvely napad, sami se s pritelem snazime byt co nejmene zavisli na prumyslove zpracovanych potravinach, hodne veci si vyrabime sami doma, mohla bych o tom dlouho psat, a do budoucna jsme odhodlani jeste „pritvrdit“… nicmene ted jsme na delsi dobu v jednom vetsim meste v Kanade a kdyz clovek vidi vsechno to junk food v jejich megamarketech, je to trochu na bednu, jeste pred 15 lety pri me prvni ceste za ocean jsem to povazovala pomalu za zazrak, ted jen za symbol neskutecneho konzumu… nicmene i tady se chceme drzet co nejvic vsech zasad, ktere jste si dal za sve predsevzeti i Vy… tak si muzeme drzet palce navzajem, ja Vam je drzim urcite.

Budu držet palce, oceňuju tu odvahu pustit se do toho v únoru. Říkám si, jestli se Vás zima coby novopečeného vesničana nezeptá, co jste dělal v létě, na podzim…

Jinak se symbolicky přidám vypěstováním řeřichy, utlučením másla a upečením chleba ;-) (i když ingredience do toho budou stejně komerční)

Velmi mě baví jak banda „pepíku“ odtržena od přirozeného života začína generalizovat a vracet se zpátky na stromy. Spousta z nás má sýry, mléko, zeleninu, ovoce i vejce a spoustu dalších pochutin z vlastních zdrojů a nepotřebuje zakládat projekty. Přesto, že stále ctíme tradice a přírodu nepotřebujeme se honosit dnes již zprofanovanou nálepkou BIO…pro nás je to běžný život, tak jako denně přežívat v této společnosti, které kapitalistická krize z nadvýroby zřejmě již začíná vymývat mozky.

DolceVita:

vesničan ve vesnici je jasný, to už jsem tady opakoval a není to cílem. při počtu lidí, kteří žijí ve městech, není ani samozásobování ani samoprodukce základních surovin možná.

i na vesnici si s klidem zafičíte do kauflandu nebo do makra ;) takže dá se opravdu vše :) berte vesničana spíše jako reakci na stav našich obchodů a úroveň „základních“ potravin v nich :)

Martina:

tak to jo, beru! máslo,chlebík i řeřicha jsou super. poěmr čas výkon podle mě naprosté šlágry :)

veničanka:

hlavně když se dobře bavíte :) ale ne vážně:

zpátky na stromy se rozhodně vracet nechci. nechci mít ani vlastní políčko, ani vlastní slepičky, ani vlastní vepřín. i když vy to asi berete jako normu a doporučila byste takhle se zařídit všem pepíkům :) drtivá většina populace se zkrátka vlastní produkcí potravin nikdy zabývat nebude.

o tom jak moc nebo málo jsou schopni současní lidé na vesnici vystačit s vlastní produkcí se moc přít nechci. když se ale podívám na krachy malých prodejen potravin a masivní rozšíření supermarketů a diskontů všude v zemi, o něčem to svědčí. zboží tam o víkednu zakoupené a autíčkem dovezené je jistě cenově, výhodné, kvaltiní a prosté bio nálepek :)

hanina:

to s tím chlebikem potěšilo. už jsem to určitě psal. to je zrpovna jeden příklad jak s minimem úsilí radikálně zvednou kvalitu svého jídla.

za běžných okolností by se o tom měl stara pekař ve vašem sousedství :) ale je tam vůbec nějaký? a peče vůbec chleba?

za držení palců díky, taky teda držím, na oplátku :)

špatnej nápad. Měl jste začít v době, kdy si můžete udělat zásoby na zimu. Typicky městskej přístup :D

David:

v tom připadku špatně pochopeno. ať už dělám zásoby teď nebo bych je sháněl před zimou, stejně by nebyly z mých zdrojů. není v tom tedy žádný rozdíl :)

Líbí se mi vaše pojetí věci, hned jsem si vzpomněl na jeden britský pořad, ve kterém se jeden kuchař odhodlal žít na venkově a z vlastních surovin a zdrojů. Náramě se mu dařilo (mmj výstavy prasat, zelenin, ovoce, směnný obchod…), ale to bylo až moc radikální, takhle nám můžete ukázat jak to jde v našich podmínkách a nepříliš měnit životní styl ;). Taže líbí a budu se těšit na průběh mise :).

Lucianka:

LOL teď jste mě dostala :D jestli vám to přijde použito pejorativně, smekám klobouk před vaší imaginací!

Mimochodem, pocitate take s tim, ze klasicky Vesnican musi zvladnout nakup do 17:00, nebot smisene zbozi, stejne jako trebas posta, zaviraji v tuto pro-pracujici-nestihnutelnou dobu? A v sobotu, nedeli narazite maximalne na zamrizovany vstup do obchodu?
:)
Nemyslim to nijak zle, jsem ukrutne zvedava na Vase poznatky a zavery. Tesim se! Pekne dny :) Hlavne prezijte, at se muzeme tesit na dalsi clanecky :)

Lucianka:

bariéry určitě budou, ale po téhle linii rozhodně ne. zpět k bodům, které jsem si vytyčil na začátku. chci zachovat prostředí i životní styl městského člověka. všechy + i -, které k tomu patří :) to je ten trik.

(i když je pravda, že zamřížovaný vchod jednoty vypadá tak romaticky :)))

pane C., nebojte se. budu-li jako reprezentativní vzorek vesnických prodejen brát tu u nás na chalupě, kde ovšem jako matka na rodičovské dovolené trávím půl léta (místopisně je to Pardubicko), tak nakupovat se sice dá jen do čtyř hodin odpoledne (třikrát týdně, dvakrát jen dopoledne), ale zato je na dvě hodiny dopoledne otevřeno i v sobotu.

základní zásobovací mořnosti: mléko čerstvé nevedou, jen tetrapack, ten je ovšem volně. chleba a pečivo doporučuji objednat, jinak není jisté, že budou mít volné. maso, uzeniny se vozí jednou týdně, ovozel dvakrát, a to spíš druhy, které si lidi nepěstují sami (banány, citrusy). vejce mají málokdy, předpokládá se, že místní mají na dvorečku a lufťáci si vozej (anebo mají sousedy, kteří mají na dvorečku).
zato ovšem není lepšího místa, kde se dozvědět všechny novinky z okolí. nechápu, k čemu má vesnice místní rozhlas, stačilo by to říct v konzumu a ono se to roznese…

Já žiji ve městě, do Tesca s 24 hodin provozem to mám asi 4 minuty autem, ale mám docela velkou zahradu sloužící, mimo jiné, k pěstování zeleniny a „soft fruit“ – angreštu, rybízu, atp.
Během pozdního léta a na podzim se vždy nadýmám pýchou, když se mi podaří dát na stůl chutné jídlo skoro výlučně z naší zahrady. Ta vyjímka je olivový olej, sůl a pepř – to nedovedu!

Nevím zatím, co má přesně pan Cuketka za lubem. Trochu by se mohlo zdát, že chce jíst dort a zachovat ho celý (he wants to eat his cake and keep it), jak praví místní pořekadlo. Uvidíme. :-)

Vůbec se nedivím, že volí přístup, kde si stanoví své osobní mantinely – odsud až posud. V situaci, kde vše je vždy k mání – jahody v únoru – a skoro vše předpřipravené pro mikrovlnku – je to platná (valid) cesta. Určitá omezení soustředí mysl: proslov trvající maximálně minutu, rýmující se básnička nebo haiku o 17ti slabikách, jídlo pouze z omezeného počtu surovin, hra na housle se třemi strunami (Paganinni si prý záměrně nařezával Géčko tak, aby mu během koncertu prasklo a pak bez přerušení vše mistrně dohrál na zbývajících strunách.)

Ať je to jakkoliv, akce zde očividně přináší bohatou úrodu zajímavých a čtivých příspěvků. Už tím je úspěšná!

Já myslím, že ty relativně volné mantinely hned od začátku jsou rozumné. Co mám tak vypozorováno, když se začne příliš ambiciozně, vždycky se pak najde kupa lidí, kteří si to experimentátora rádi kopnou. Viz blog Evy Pallotto, která se chtěla pokusit vyžít se životním minimem, a diskuze u něj.
Já jsem zvědavá hlavně na závěry z tohohle pokusu, zda budou nějak přínosné. Jestli to přesvědčí pár lidí, že se v Praze dá žít ze sezonního a lokálního, bude to fajn.

ona by vás ta zamřížovaná romantika přešly, když by doma něco nutně chybělo .. jedinou výhodu na malém městě shledávám, že si snad něco můžete půjčit od sousedů :)

Však ono to zas tak tragicky náročné nebude. Česká zelenina se v Praze – byť po málu – podle mé zkušenosti na trzích (zejm. Havelák a Holešovice) sehnat dá, když na to člověk vyhradí čas a naučí se rozeznávat farmáře od „překupníků“. Další možnost je pár bioobchodů, kam se na objednávku pravdidelně dovážejí „zeleninové košíky“ přímo od farmářů. Není to žádná bohatá nabídka, ale člověk zase objeví skvostné dávno zapomenuté recepty a pak se pestrost navrátí. Horší už je to podle mého s luštěninami a podobně. Ty se mi moc zdejší shánět nedaří a když si chci do únorového salátu z (českého) čínského zelí dodat třeba klíčenou čočku, tak dostanu leda dovozovou.

A dneska mě napadlo, proč si pan Cuketka vybral únor. Protože je to nejkratší měsíc ;-))

Cuketkoushu, te zvem na véču a může hádat, jestli jsme byli v supráči nebo v lokálnim shopíku…, he? Nevim, jestli se na to tady někdo už neptal, ale když půjdeš do reštiky nebo ke kámošům na jídlo, tak to teda nebudeš řešit, jo? Abys pak nejed jen po hospodách…che

54. čočku (českou) naklíčit můžete doma sám, stejně jako hrách(český) , soju, respektive azuki(dovozové)…
…případně řeřichu, tu stačí vysypat z pytlíčku na vlhkou vatu a za chvíli je zelené na salát.

1R:

Trochu by se mohlo zdát, že chce jíst dort a zachovat ho celý (he wants to eat his cake and keep it), jak praví místní pořekadlo. Uvidíme. :-)

á byl sjem odhalen :) !!! skandál!

omezení jsou z důvodu, jaký tu nadnesla Michala  – nechci do sebe nechat zbytečně kopat. projekt je čistě moje idea, soukromá, ve volném čase a za vlastní peníze… v podstatě bych se na toakév nápady mohl vyprdnouti že? ;) ))

Michala:

dtto ;)

Vědma:

určitě. např můj hlavní zdroj zeleniny je dostupný jen v předem výhlášenou a omezenou dobu v předem dané, množství. celý týden se kněmu nedostanu. více v následných článcích :) stejné to mám s masem.

Jndr:

ano ano, míříte správně :) blíže v následných článcích, kde to proberu pordrobně. se surovinami, které nelze produkovat na nem území nemám problém. jde o to uečit které to sou a které to nutně být musí. koření, citróny, zázvor, káva, kakao, etc etc. u těchto druhů ale vesničanský pohled aplikuji také, jen v jiném ohledu…

Pedrýta:

restaurace brát budu, pokud je ale použiju, udělám si u nich v deníku malý audit , za jakou cenu to prošlo a co splnilo/nesplino a proč. domácí návštěvy jsou určit dobrý únik, proč ne? :) duch, který jsem si nastavil to určitě podporuje :) lidi by se měli víc navštěvovat a vařit pro durhé :)))) jsem všemi deseti pro!

Pochopil jsem to dobře, že projekt vesničan spočívá v tom, že si pan c bude doma vařit? :D

(technická – davidův koment se mi podařilo omylem vysmahnout při mazání spamu, obnoveno ze zálohy o kousek později)

Pivli! Za informáciu, kde bych sehnal českou čočku i hrách bych byl dost rád – ty co se běžně prodávají v obchodech, jsou dovozové… Že to jde, moc dobře vím – ale kde sehnat luštěniny nedovážené přes půl kontinentu či světa, to je pro mě už dlouho záhadou.

Pane Cuketko, už se těším na vaše objevy! Snad mi doplní můj běžný arzenál.

Českou čočku? Hmhm … ta se dělal na slovensku, je teplomilná. Tuzemskej hrách prodává tuším lagris, rozhodně u tuzemských pěstitelů nakupuje. Nebo kupte přímo od pěstitele, existuje svaz pěstitelů luskovin, tak se poptejte.

64. Tak tak, nevyjádřila jsem se úplně přesně, omlouvám se. Čočka (až na tu červenou nebo žlutou) – bývá ze Slovenska (jsem federalistka :-)), ale hrách stopro český.

Česká, slovenská..není to v tomhle případě jedno?

Jo, jo mily zlaty, pekare jsem tu stacila objevit behem prvnich par dni, nemeckeho a polskeho, nad jejich vyrobky, sladkymi i slanymi by se clovek uslintal, ovsem kdyt ma tak hluboko do kapsy jako ja, muze si nechat zajit chut, konkretne chleba, a to nejenom u pekare, ale v kteremkoli malem ci vetsim kramu, je tu hodne drahy. A tak se radeji hodlam zitra vydat do Value Village, to je neco na zposb obrovskeho sekace, sehnat tam prislusny hrnec, all-purpose flower uz mam, yeast a troubu taky, takze budu pect nas vlastni i tady za oceanem. Mimochodem doma jsem si puvodni recept trochu pozmenila, davala jsem hladkou mouku napul s celozrnnou.Kdyz si clovek natre takovy cerstvy chlebicek trochou doma vyskvareneho sadla a posype ho vlastorucne vypestovanou cibulovou nati nebo rerichou, je to mana nebeska.

Tak mi pořád není úplně jasné gró projektu… je to o tom

1.jestli se dá fungovat jen s lokálními dodavateli (trhy, místní farmáři… co ještě zbývá???) tj. s potravinami s „průkazem původu“?
2.Nebo o tom jak vytěsnit ze svého života supermarkety a nakupovat tedy i potraviny bez „průkazu původu“ ale v koloniálu nebo čínském zelinářství jako na správné vesnici?
3. kupovat základní potraviny a co lze, připravit si doma? Tak jak to dělají lidé co šetří – u kamarádky rok jedli brambory, zelí, domácí chleba a ovoce, zeleninu a maso od známých … bylo to prý fajn, ale šlo to provozovat jen tehdy – ve spoustě volného času mezi chozením na pohovory a úřad práce :-)

Body 1. a 2. mi nejdou dohromady a popis projektu je v tomto dost nejasný. Možná proto je tu i pár popuzených reakcí ve stylu – vy z města už nevíte co roupama, ale zkuste si to tady na vsi…

Já to původně pochopila jako tu 3. Ale je fakt, že jasné to není a některé pozdější zprávy to nepotvrzují, např. ty návštěvy restaurace. Možná by nám pomohlo k pochopení, kdyby pan Cuketka nastínil, jak si vedl o víkendu.

je to kombinace 1 a 3, malinké obchůdky v okolí mého bydliště u mě bohužel propadají. průkaz původu je rozhodně důležitý

prodejna chlebíčků s pekárenskými výrobky – chlebíčky se jen montují na místě z hrubě průmyslově opracovaných produktů, pečivo je snda od odkolka. neprošlo.

vietnamské obchůdky mám za rohem dva – nabídka se absolutně neliší od supermarketu, vše velkoprodukce, průmyslově zpracované potraviny, nesezonní zelenina z dovozu etc. etc.

70: lidé co šetří
Mladý malíř Alfons Mucha si v Paříži koupil lacino pytel čočky a na tom dlouhou dobu přežíval, IIRC (dle biografie psané jeho synem Jiřím).
Jeden renesanční umělec, jehož jméno mi uniká  – už ho mám – Piero di Cosimo, existoval výhradně na natvrdo vařených vejcích.
(http://renaissance-art.suite101.com/…rs_are_these)

V obou případech lze jen doufat, že tito umělci žili bez trvalých partnerů, ošleháni vlastními větry.

Tož ste sa ludé zbláznili vy nevíte že pro zdraví je nejlepší domácí vyuzená klobása je vidět že opravdu nevíte co je zdravá strava.

moravák:

mile rád vás vezmu za slovo :)

1R:

tito umělci žili bez trvalých partnerů, ošleháni vlastními větry.

:))))) tohle mi nedělejte :)))) se zde ošlehám o podlahu!

1R: to jste mě zklamal. Moře za rohem a vlastní sůl si neodpařujete :D
Projektu Vesničan fandím, ať už je pejorativní, nebo ne. Morální podporu poskytnu leda tak v tom, že si taky přečtu Thoreaua, kterého jsem měla číst kdysi a jako správný student jsem se na to vyflákla :) Ale vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu dětí bych řekla, že to bude maximum, co zvládnu a budu ráda, když si zajdu do toho supermarketu přes ulici. Tak jdu vysypat řeřichu na mokrou vatu, k tomu máslu a chlebu se taky přidám. Myšlenkou na nahánění slepic po obýváku si budu krátit volné chvíle a vykládat o tom pohádku před spaním ;)

Vladka: řeřichu už mám nasazenou taky. Dneska už se naštěstí zazelenala, ale ještě včera vypadala zdálky v té mističce jak sádlo se škvarkama, to mě dost dráždilo ;-)

Pane Cuketko, v tomto dobrodružství Vám moc fandím a jsem zvědavá na výsledky. Něco bude zřejmě obtížnější, ale „vo tom to je“. Indiáni sice toto období nazývali „hladovými měsíci“, ale já myslím, že Cuketka má dost vláhy, aby přežil (a) :-)))
Mít k tomu dostatek času a podmínky, zkusila bych to hned!

Mohu jeden dodatek ?
Pan C píše " když se ale podívám na krachy malých prodejen potravin a masivní rozšíření supermarketů a diskontů všude v zemi, o něčem to svědčí. zboží tam o víkednu zakoupené a autíčkem dovezené je jistě cenově, výhodné, kvaltiní a prosté bio nálepek :)"

k tomu jako pravý vesničan dodávám – obchody tady poblíž máme dva — katastrofální JEdnotu a ještě horšího soukromníka

jejich zboží není ani cenově výhodné ani kvalitní, je rozhodně prosté jakýkoliv bio nálepek

prostě oba prodávají odpad, na rozdíl od Kauflandu však draze

a mě – když slyším idylické naivní adorace "malých obchodníků, malých obchůdků " může trefit málem šlak

:-))

Magda:

to jste významově reagovala kousek vedle. narážel jsem pouze na to, že na velikosti sídla, kde máte trvalé bydliště nezáleží – závisíte na stejné obchodní síti. tj vesničan nevesničan, stejně ty zdroje jsou stejné.

jestli jste si z toho odvodila naivní adoraci, je mi líto :)

ano, díky moc za vysvětlení
Ke zdrojům – přijde mi že přece jen ve velkém městě jsou mnohem snažší a dostupnější. Bydlíme ve středních Čechách – a jakýkoliv lepší obchod je od nás hodně daleko – na kilometry, obrážet to po kouskách autem je neekologické – – právě že mít dostupnou stejnou obchodní sít jako mnohý Pražák – uhůů, to by bylo žůžo :-))

Malé obchodníky, místní, zde kousek máme, ale jsou tragičtí –přeprodávají draze to nejlevnější z Makra – výběr nula
:-((

p.s. Přece jen se vyjádřuji příliš kostrbatě, jak tak koukám.
Měla jsem to napsat jinak – potraviny s jasným původem a potraviny od lokálních malopěstitelů se asi nejlépe stejně seženou ve velkých městech. Ne na vesnici, kam se nedostane už vůbec nic. Je, pravda, možnost, vzít si auto a objíždět velké okolí – ale kde zůstala ona ekologie ?

žádná položka není povinná a váš email nebude zveřejněn

jak to krásně zní … :) tak jinak … tak svobodně …

diky cuketko za to co delas, at se Ti dari!

Není to nakonec tak, že českými zemědělci jsou už jenom zahrádkáři? Dnešní vesnice se mi v naprosté většině jeví jako nedovybavené město. Copak jsou někde vsi, kde mají v chlívku prase, ve chlévě krávu a kozu, na dvoře husy a slepice, v kotci králíky? Na rybníčku na návsi se cachtaly kachny, tráva bývala všude oždíbaná od hus, sem tam kravinec. To jsou vzpomínky z dětství. Matné. Dneska i na tu zabijačku se prase objedná.
Ti, co hospodaří, to jsou snad jen nadšenci z města, kteří naplňují své ideály. Ne venkově už zemědělci nejsou. Je tam dojíždění za prací do města nebo nezaměstnanost.

Komentáře jsou uzavřeny.