Hledat
Yokan
Už jste někdy na návštěvě rozbili vázu a pak honem museli přemýšlet kde ji sehnat? Něco podobného jsem vyvedl dnes. Místo rozbité vázy to ale byl poslední sežraný kousek japonské delikatesy yōkan…
Slyšíte dobře, sežral jsem poslední yōkan. Je to sladkost odvozená z širší rodiny dezertů na bázi sladké pasty z fazolek azuki. V této variantě se akorát k fazolkám přidá agar a vznikne z toho pružná lesklá cihlička.
Běžně mám k čemukoliv z azuki pasty odpor, mahagonová polínka yōkanu jsem si ale zalíbil. Mají krásně hladkou texturu a velmi delikátní chuť. Plus vypadají divně a jsou úžasně lehké.
V japonských obchodech u nás jsou dost drahé. Za 100g porci není problém vyplajznout i přes 100,– Kč. Je to děsná vydřidušina, jsou to přeci pořád jen fazole s cukrem! ;)
Domácí želé z fazolek azuki
Zpět k mé potřebě co nejrychleji uklohnit odpovídající náhradu za kupný produkt. Rychlá rešerše v knihovně a na internetu prozradila, že yōkan není nic složitého. Celý proces výroby spočívá ve dvou základních krocích a nezabere ani ne hodinku aktivní práce.
Ingredience:
- šálek fazolí azuki (má je každá bio prodejna)
- šálek cukru (krupice)
- malý pytlík agaru (8g)
- voda, špetka soli
- formičky na tvarování
V první části si připravíme azuki pastu. V druhé zase dáme všechno dohromady s agarem. Fazole azuki je potřeba namočit přes noc, nebo alespoň svařit ve vodě a poté slít. Ano, azuki mají silný prdotvorný potenciál a pokud tento krok vynecháte, sami si jej můžete změřit.
Jakmile máte fazolky připraveny, dejte je vařit v dostatečné množství vody něco málo přes hodinu, dokud nebudou měkké. Poznáte to tak, že jim začne pukat slupka a začnou se rozpadat. Odstavte je a slijte vodu.
Nejhorší část, kterou jsem se z tradičního (a ještě o kus komplikovanějšího) postupu neodvážil vynechat , je propasírování azuki přes cedník. Jde to ztuha, ale jde to. Cílem je vyloučit slupky a získat co nejjemnější kaši bez hrudek.
Na obrázku vidíte tři různá skupenství – pevné, rozvařené a propasírované. Pokud byste si chtěli azuki pastu uchovat pro jiný recept, přidali byste teď do ní cukr, za tepla rozmíchali a nechali vychladnout. My budeme postupovat jinak, rovnou s agarem.
Do silnostěnného kastrólu nebo pánve dáme šálek vody a agar. Na mírném plameni přivedeme k varu a počkáme než se agar rozpustí. Poté do vody přidejte cukr a zase počkejte, až se rozpustí. Nakonec přijdete pastu z azuki a rozmíchejte.
Celou směs povařte asi 20 minut na mírném plameni, dokud nebude mít konzistenci rozpuštěné čokolády. Čím déle budete vařit a odpařovat vodu, tím tužší yōkan bude.
Hotovou mixturu pak už jen nalijte do formy (ideální je obdélníková, do výšky cca 2–3 cm) a necháte zchladit. Yōkan díky agaru ztuhne skoro hned. Uchovávejte i podávejte vychlazené, nejlépe k japonskému čaji. Já si Yōkan užívám u čtení, protože nedrobí, maximálně ulpívá.
Teď už mi jen zbývá, abych yōkan nějak chytře nakrájel a nacpal do původních obalů s japonskými klikyháky. Nikdo by si toho neměl všimnout. Doufám… ;)
Reklama
Komentáře
yokan mam taky moc rad, ale nikdy me nenapadlo pidit se po recepisu:) zni to celkem easy (az na pasirovani, ktere nesnasim s jakymkoliv vstupem), tak asi taky vyzkousim. kdo yokan nikdy nemel, doporucuju zkusit!
Znám něco podobného se žlutým hrachem, bez agaru. Jmenuje se to snad Císařova pochoutka, zde míněn císař čínský.
homi:
hele jdi do toho! :) to pasírování je sice trošku drbačka, ale z jedné dávky se udělá tak 5 klasických balení a to už podle mě stojí za to. dá se s tím samozřejmě neskutečně vyblbnout, přidávat příchuťě, dělat to s vrstvou zeleného čaje, kořením etc etc. variací je nespočet :)
LIKO:
to sedí, yokan si prý japonci půjčili od číňanů, místo agaru tam rvali želatinu z vývaru tuším :)
Aha, to jsem možná jednou něco z té „rodiny“ jedla a chutnalo mi to, jen to bylo dost sladké. Musím někde vyhrabat papírek, který jsem si tehdy schovala pro pozdější identifikaci. (Kolega přivezl z Japonska a většina lidí se po tom ošklíbala.)
Hm…to nevypadá vůbec špatně! Konečně bych mohla tyhle malé zatrolené fazolky nějak využít, protože nám doma zrovna moc nejedou a jen se válejí ve spíži…určitě vyzkouším!:-)
Martina:
já sjem se na to taky ze začátku ošklíbal, až jsem to nakonec takto nepěkně sežral, málem i spapírkem :) na onbalu není jediná rozumná abeceda, jen gramáž :)))
Foxy:
zkuste, mě se tohle děsně zalíbilo :) je to oddech od klasické kontinentální tradice plné vajec, mouky a cukru .)
teda toho cukru je tam 1:1, ale texura agaru to zjemňuje, takže to nepřijde tak sladké (alespoň mně)
Klobuk dole! Netradicne dezerty ma vzdy niecim pritahovali… asi tym cukrom :-)
Bomba! Azuki doma mám, nechávám je klíčit. Ale tohle vidím tedy poprvé.
Něco podobného, jak už zmiňuje LIKO jsem kdysi dávno ochutnala, bylo to určitě ze žlutého hrachu, aspoň podle barvy soudím. Už si skoro nepamatuji, jak to chutnalo, jen vím, že toho byl kousek a dala bych si bývala ještě…
Krásné fotky, elegantní!
Zajímavé! Zatím jsem neobjevila nic, co by mi z azuki fazolí chutnalo (hlavně né pasta). Ale možná tomu dám ještě šanci. Vypadá to jako čokoládový pudink, tak to přece nemůže být špatný, no ne?
No teda, to koukám! Zrovna mám jeden před sebou, ale že tu najdu recept, to bych se nenadál. Můj kousek je malý, 25×75×15 mm, váží 50 g. Dělají se i mnohem větší, někdy se do nich vkládají jedlé kaštany. Asi jako byste do té Vaší formy naskládal středem řádku vařených jedlých kaštanů. Záda jim budou vidět.
Japonci ho běžně podávají, když se servíruje mačča, prostě si napřed kouskem jókanu prosladí pusu a pak si cucnou hořkého čaje.
Ať děláte, co děláte, základem je bobová nebo fazolová pasta, meteorismu neujdete.
Možná by to šlo vyrobit i z bílých nebo jakýchkoli jiných fazolí nebo ze sójových bobů.
Kde seženu malý pytlík agaru?
Yo, a česká transkripce je jókan.
2. Měla jsem kdysi čínskou kuchařku, kde tento recept byl. Tenkrát jsem ho zkusila, ale moc mi to nechutnalo. Jenže to byly mé kuchařské začátky, takže chyby byla pravděpodobně u mně.
Recept je tady:http://labuznik.com/…m_posts2.php?…
10: Matně si vzpomínám, že moje matka dávala do sladké náplně dortu bílé fazole, rozetřené. Byla to ale nejspíš z nouze ctnost, náhražka něčeho, co nebylo k dostání a možná recept z války.
Chutnalo to dobře.
Dneska jsem z ledné Japonky doloval rozumy ohledně jókanu. Tak tedy ten, co váží 50 g, stojí v Japonsku asi 100 jenů, dělme pěti, dvacet korun. Pro srovnání – za 100 jenů je plechovka koly nebo studené kávy z automatu na ulici, nejlevnější kafe v Donutu stojí 4 krát tolik. Jókan už podle ní asi nikdo doma nedělá. Vyrábět z jiných fazolí nebo bobů nedoporučuje, azuki se používají proto, že jsou sladké.
Jinak pasta z fazolí utřená s cukrem se používá jako nádivka do rýžových koláčků. Kam my marmeládu, tam oni anko.
Práškový čaj miluju, líbil se mi i čajový obřad. Mám plechovku doma (byla drahá jako čert), na jednom ezoterickém festivalu jsem v čajovně pila práškový čaj s kondenzovaným mlékem, je to asi barbarství, ale bylo to také výborné. Chodili jsem tam na to každý den.
Agar prodávají v obchůdcích se zdravou stravou.
baobab: Na rýžové koláčky se už nějaký čas chystám, ingredience nakoupeny, teď to ještě zrealizovat. Fascinuje mě ta jejich konzistence:-)
Kdysi dávno, ještě za komunistů, jsem dělala tu čínskou variantu z hrachu, bylo to v jedné z čínských kuchařek od paní Tchang Hejzlarové, která už léta adaptuje svou rodnou kuchyni na naše české poměry :-)
Ale po pravdě mi to nechutnalo a bylo to jedno z mála jídel, které skončilo nakonec v odpadkovém koši. Takže si asi tuto variantu taky odpustím.
Michala: Mě zase fascinuje Vaše odvaha něco takového dělat.
Juana: Právě jókan nemusí nutně chutnat každému. Je to jiný svět, jiná kultura. Kolik lidí se ošklíbne nad chobotnicí nebo syrovou rybou, nad škeblí se i žaludek zvedne:-) Japonci nejí králíky, Arabové a Židé vepřové a Číňani snědí všechno. Zatím jediné, co jsem nezkusil, když jsem mohl, byly larvy bource morušového. To prostě nešlo.
Pan Cuketka: Čínská císařova pochoutka z hrachu, jak ji tedy znám já, je bez želatiny (vývarů). Čistě hrách a cukr. Mimochodem z hrachu jdou ty šlupky líp, protože se přejede nasucho válečkem, ofoukne se a teprve pak se vaří. Jednou jsem to dělala a je to přímo nebeská mňamka.
me by pane C.zajimalo, jak to delate, ze vazite porad takovych 45kg a pritom ochutnavate kdeco. Ji to za vas nekdo jiny? Mate 4 zaludky? Ulcerozni kolitidu?
17: Přátelé, typičtí Angličané (pardon, ona je Skotka) byli vloni v Japonsku, polo-pracovně na tři týdny, částečně bytem v rodinách. Zhubli o několik kil.
Mluvili o opakovaných trapasech, kdy nechtěli hostitele urazit a přesto nemohli pozřít, co před ně bylo postaveno. Marně očima tápali po nějakých blízkých květináčích, urnách, dózách.
to bude něco pro moji dceru, Japonofilku! Asi to zkusím. Včera jsme spolu byly na véči v restauraci Miyabi a ona briskně naobjednala nějaký věci, kterejm jsem nerozuměla. Ani jsem nestačila zareagovat. Ten účet pak stál za to:-) Ale úžasnej zážitek. Mimochodem, doporučuji „salát“ z houbiček shitaké, božské!!
8: Azuki taky nechávám jen klíčit
Jeee, už vím co vyzkouším hned jak bude čas vyvařovat. Včera totiž proběhl maraton alá rebarbora a Guo Tie. Výsledky uveřejním až od pana C. zjistím jak vkládat fotky apd.
Mě by, ellinor, zase zajímalo, jestli byste se takhle ptala, kdyby měl třeba autor blogu 120 kg, jaktože je tak tlustý a jestli náhodou moc nežere nebo nemá nějakou poruchu?
Jako neberte to prosím nějak extra osobně, ale mám hodně štíhlou kamarádku (přirozeně) a díky ní vím, jak se tyhle řeči mohou člověka dotknout.
Pardon za off topic:)
Jaký je rozdíl mezi agarem a běžnou želatinou (z prášku nebo v plátcích)
Želatinu nemohou vegetariáni – je ze zviřátek. Je-li z vepříků, pak ji nemohou ani některé nábožné osoby.
Agar je z mořských řas a tyto starosti odpadají.
Jsou určitě i jiné rozdíly, o těch se možná zmíní jiní.
něco přidám, ve složení je rozdíl jasný, zmíním ve výsledku:
želé z agaru není tak krásně průsvitné ani „amarounoidní“ – je zkrátka tužší. něco málo na ukázku je tady: http://www.cuketka.cz/?… agar taky tuhne rychleji, hned jak chladne. želatině to trvá déle a je třeba ji dát do lednice.
to je tak zhruba vše ;)
Agar se může vařit (nebo dokonce musí?), želatina nesmí ( stahuje se těsně před varem).
Já tedy sladinkový agar používal, když jsem si kultivoval nějaké houbičky nebo bakterie. S želatinou to tedy šlo taky, takže rozdíl nevidím :)
Některé rozdíly asi nejspíš nejsou vidět…
Potlesk! Cokoliv amarounovitého já rád :) a tahle sladkost je super, takže jdu na věc :o)
ad 24: omluva všem hubeným: jelikož se celý život potýkám spíše s problémem své nadměrnosti, tak by mě nenapadlo, že velmi štíhlá postava může někomu nevyhovovat. Nemyslela jsem to zle, jen jsem skutečně chtěla znát ochutnávací strategii páně C., třeba by totiž poradil, jak ochutnat maximum a přitom se nenacpat k prasknutí, což bych nejen já uvítala.
tak tohle zrovna neni moje gusto.. mel jsem moznost ochutnat pravou specialitu z Japonska…zadna slava..ale je fakt ze na prepravu idealni.. v pohode to vydrzelo cestu vlakem a lodi a nakonec ledadlem do CR:)
Tak hlásím, že Cukína tyhle japonské amarouny trefil velice přesně – vyzkoušeno a než jsem se otočil, komplet zkonzumováno mým psem… Jelikož je to japonec, shiba inu, tak o autenticitě receptu již netřeba pochybovat :)
hmmm to prubnu. plus mam doma recept na cosi podobneho sladkeho puvodem z ciny, ze zluteho hrachu. prubnu oboje a porovnam:)
už mi to tu chladne. Akorát ještě umýt ten hrnec, ve kterém se to vařilo…
pár poznámek k dnešnímu páchání Yokanu, adzuki nebyly tak červený jako zde (nevadí), pasírování je děsnej vopruz…nezávidim nikomu ani sobě při zejtřejším páchání další verze, přidal sem skořici, je to možná lepší, vařit 20 minut ani náhodou, i 10 bylo moc… možná bych to lil(soukal) do formiček na vánoční cukroví (košíčky) (zejtra to tak teda udělám, aby to nevypadalo jako kus něčeho vykydnutýho do kastrolu (chce to malej kastrol – je toho míň než sem čekal))
37: to je zajímavé, mě naopak 20 minut nestačilo a aby se rozpadaly a daly pasírovat, musel jsem vařit dýl.
měl sem je namočené přes 18 hodin ve vodě… (měnil sem vodu průběžně) rozpadaly se již bez vaření
37 – 39
U luštěnin všeobecně: doba varu záleží na jejich stáří.
Re: datum na pytlíku. Četl jsem o nekalých praktikách, kdy osoby (často z tzv Východní Evropy) jsou zde zaměstnány roztrháváním starých pytlíků a přesýpáním potravin do nových, čerstvých obalů…
Dovařeno a ochutnáno. Trochu to připomíná karobový pudink, nebo je to tím, že jsem použila třtinový cukr? Rozhodně zajímavé zpestření mlsních chvilek. Příště zkusím také rýžové knedlíčky s fazolovou pastou.
Tak už mi chladne druhá várka yokanu. Vzhledem k tomu, že jsem tentokrát dělal z větší dávky jsem to po chvilce ručního pasírování a při představě co mě ještě čeká nevydržel a došel si koupit pasírku, což vřele doporučuju všem, kdo by tohle chtěli dělat častěji. je to jednak snazší a jednak jsem měl lepší výtěžnost.
Po nějaké pasírce koukám, máte tip? Objevila jsem buď cedník s takovým podivným mechanismem – připadá mi, že obyčejný cedník a lžíce splní tutéž službu, nebo pak poměrně drahé nerez mlýnky…
Jen poznámka k nadýmání způsobenému luštěninami: dá se snadno eliminovat, když luštěninu vaříte s kouskem (asi 10cm) mořské řasy, nejlépe „kombu“. Ta se dá sehnat v obchodech se zdravou výživou, 50g stojí necelých 100Kč. Řasu samotnou pak můžete přidat do salátu, rýže nebo jen tak sníst, je velmi zdravá.
Důležité je také slít namáčecí vodu a vařit luštěninu ve vodě čerstvé.
43: já koupil ten cedník s podivným mechanismem (dřevěný váleček a kovová „stěrka“, obojí poháněno kličkou. A funguje to docela dobře – cedník a lžíce sice splní tutéž službu, ale s větší námahou.
Včera jsme s přítelkyní tuto laskominu vyzkoušeli. Nikdy jsem neměl tu čest okoštovat pravou originelní, takže nevím, jak moc jsme se přiblížili. Je to velmi lahodné a chuťově mi to připomíná nejspíš pohankovou kaši nasladko.
Také jsem se nechal inspirovat. Jelikož jsem nikdy neokusil originál, neměl jsem možnost porovnat. Chuťově mi tato laskomina nevyhovovala – připomínala sypké, jakoby škrobové fíky. Ale v práci se po ní parádně zatočilo, tak yokan nemusel končit v koši :)
http://keba.rajce.idnes.cz/Varenicko/#…
Když říkáte, že vám normálně azuki pasta moc nejede, zkoušel jste už knedlíčky mandžú? (http://picasaweb.google.com/…/Vsehochut02#…) To je můj osobní azuki favorit :) Zatím si užívám faktu, že si je můžu koupit v supermarketu, ale až se vrátím domů, poperu se s receptem. Díky za zprávu, že azuki jsou i u nás k sehnání :)
chci se zeptat . . . kde se takováhle nádhera sežene??mluvim zde o originálním Yōkan
Big: V obchodech s japonskými potraviny, třeba na Kladenské v Shochiku nebo tuším i kousek od Kulaťáku v Japa Shopu. Balení stojí myslím kolem 150 Kč, je to celkem drahé.
Tak moje zkušenost je, že se k tomu musí člověk projíst, jak k olivám, ale mám obavu, že pak se to stává návykové. Udělala jsem s třinovým cukrem předpokládaje, že japonci tam bílou řepu asi moc nepěstují. Mám dotaz – jak dlouho to asi vydrží, než se to zkazí? Je to třeba uchovávat v lednici?
Míša:
jsou tam cukry, proteiny, agar – ideální živná půda pro mikrobiologické pokusy. určitě do ledničky :)
jinak souhlas – je to jedna z „těch věcí“, ke které se člověk dostane až postupem času. ale pak se má :)
Mám dotaz, v Thajsku jsem narazila na podivnou černou rosolovitou hmotu, vzpomněla jsem si na tento článek a musela jsem jí vyzkoušet :) Moc mi to tedy nejelo…Tady jsou dokumentární fotky. Je to totéž, o čem se tu píše? Z nápisech na obalu jsem moc moudrá nebyla :)
http://lh6.ggpht.com/…P8040247.JPG
http://lh4.ggpht.com/…P8040249.JPG
Díky!
Jehudith – a muzete zkusit trosku popsat, jak to chutnalo?
Ale asi jde nejspíš o grass jelly – želé, které se dělá z nějaké rostliny příbuzné mátě.
Pokud je to ono, tak to s yokanem moc společného nemá. :)
No, popsat to jde dost tezko…nebylo to moc sladke, takove blee želé :) ted uz vubec nevim, ale nechutnalo nam to vubec. Nevím, k čemu to tak přirovnat, ale po mátě to nevonělo ani nechutnalo.
Byl jsem dotahnut do Palladia do running sushi, asi jedine, co mi tam prislo zajimavy a s cim bych se jinak nesetkal – dezert z zelatiny. Tvar kostka, dve vrstvy, horni cira, bez chuti, v ni nejake ovoce. Dolni mlecne bila, hodne sladka.
Hledam jak divy, ale porad nemuzu urcit, z ceho nebo co byla ta spodni zelatina. Nevite nekdo?
Diky :-)
Musím říct, že proklikat se od úvodní stránky až k tomuhle receptu je tak trochu heroický výkon (bez nějakého rejstříku). Když už jsem si dal takovou práci, tak bych to měl taky nějak zúročit, takže jsem skočil do prodejny se zdravou výživou a hledal fazole. Byly pod názvem Adzuki bio. Agar jsem nikde neviděl, ale zeptal jsem se a ejhle – měli ho schovanej u pokladny. Včera namočeno (250g), dnes uvařeno, propasírováno, finalizováno a před chvílí i ochutnáno.
Díky.
Děkuji za recept, včera jsem yokan poprvé zkusila. Píši, protože se chci podělit o malý zlepšovák. To pasírování je skutečně hrozná dřina, ale po dvou-třech várkách jsem přišla na funkční zlepšovák. Nalila jsem do fazolek vodu a ručním mixerem to celé rozmixovala. Vzniklou kaši jsem pak již velmi snadno propasírovala přes síto. Oproti „suchému“ trápení mi zbyl mnohem menší odpad. Pak jsem vařila už jako marmeládu – do propasírované kaše jsem přidala rozmíchaný cukr s agarem a míchala až do varu. Yokan se povedl a vypadá jako na obrázku pana Cuketky. Takže doporučuji a zbytečně se s tou dobrotou nedřete. Martina :-)