33 švýcarských jednohubek pana Cuketky

Švýcarko – to jsou především nádherné hory, v těch horách tunely, u tunelů pastviny, na pastvinách krávy, v kravách mléko, z mléka sýry a v sýrech tunely a v tunelech pan Cuketka…

Mám tady pro vás několik obrázků, které jsem pořídil v průběhu své návštěvy v St. Gallenu. Celé městečko bylo na celé dva týdny v zajetí megalomanského gastro-agro veletrhu OLMA, na kterém jste, snad jen kromě jaderných hlavic, našli téměř cokoliv.

Hned na úvod mě zaujala tahle obrovská pyramida obložená bedýnkami s čerstvým ovocem a zeleninou. Jednalo se o kampaň podporující konzumaci čersvého ovozelu s hlavním sloganem 5 am Tag, tedy pět porcí ovoce a zeleniny na den:

Součástí byla i prezentace různých netradičních druhů, edukační program a možnost zakoupení oficiálně posvěcené igelitky za 2,– CHF:

Jeden typicky švýcarský exponát – neustále dětmi obložený trenážér na dojení:

Usednout za štokrdle jsem se neodvážil, zato jsem neodolal obřímu degustačnímu pavilonu, ve kterém to hučelo už pěkně z dálky. Zde jeden z ulízaných prezentérů, který pouze za pomocí párátka, za den přendal do úst všech návštěvníku tunu sýrových vzorků:

Všechny výrobky jste mohli nejen do sytosti ochutnávat, ale také za velmi zvýhodněné ceny nakupovat. Tady sekce patřící sýru Gruyére a na něm založené směsi na fondue:

Zde moc dobrá a voňavá sýrová atrakce – raclette. je to taková obrovská kostka sýra, na kterou svítí z jedné strany gril. Jakmile začne povrch sýra krásně bublat a zlátnout, zkušená obsluha jedním plynulým pohybem povrch sýra setře na talířek a ihned podává s chlebem. Pravá esence všech úprav švýcarského sýra!!!

Hned vedle v prodeji celé rakletové kostky, ale i plátky do menších domácích mašinek (jednu doma taky mám!):

Obrovská kola pravého švýcarského ementálu, mne uhranula na první pohled nejen svým vzhledem. Zapomeňte na umělou hmotu, která se tady v ČR pod názvem ementál vesele prodává…

Pro všechny bioskeptiky tady mám cca dvacet metrů dlouhý úsek s vitrínami natřískanými sýry v biokvalitě. Abyste mi věřili, tak tady alespoň čtyři vitríny. První.

Druhá.

Třetí.

Čtvrtá. Vidíte, že nekecám!

Zkrátka: Echt Bio = Echt Cool ;)

Snová krajka ze sýra Tete de Moine,

kterou vám osobně odřízne mnich, v takovém tom jejich batman oblečku nahnědo.

Smradlavá záplava sýra Vacherin Mont d'Or:

A další a další desítky druhů sýra až do úplného vyčerpání chuťových buněk. Jmenujte jakoukoliv značku švýcarského sýra a byla tam! Připomínám jen, že drtivá většina sýrů je vyrobena z nepasterizovaného a tudíž o 100% chutnějšíh mléka!!!

Přesouváme se do uzenářské části, kde se konaly degustační orgie v úplně stejném rozsahu. K nesnesení perfekcionisticky připravéné stánky s neustále se doplňujícími talíři se vzorky k ochutnání:

Jauvajs!!!

Skoro každý třetí stánek obsahoval speciality z koňského masa v neobvykle širokém spektru:

Zejména neuzené, sušené a přírodně fermentované kousky byly k zbláznění dobré!

Po jídle troška kultury. Sexy.

Součástí OLMY je i prestižní chovatelská výstava dobytka všech možných kategorií. V uličkách desítky archetypálních kraviček, u stropu zavěšeny tisíce různě velikých zvonků:

Nebýt čiperných závodníků:

Byla by to uspávající nuda :)))

Kromě konvenčního dobytka se vystavovaly i tradiční nebo ohrožené druhy užitkových zvířat. Mezi záplavou mečícíh a bečících ohrádek jsme tak našli i pravé švýcarské tmavé včely, které jsou v poslední době vytlačovány jinými druhy. Na ochutnávku jsem si ondnesl malou skleničku jejich medu, kterou ochutnám v příštím medovém zastavení…

Samozřejmě nebyli by to švýcaři, kdyby součástí nebyl alhohol v jákekoliv podobě a v jakémkoliv nejlépe obrovském množství. Oba dva obrovské pavilony s degustacemi vína, piva i lihovin byly doslova v obležení a uličkami se absolutně nedalo procházet:

Ochutnali jsem i vína od několika lokálních vinařů, ale vzhledem k okolní atmosféře, to nebylo moc příjemné. Ono totiž švýcaři jsou v tomto docela hovádka a jsou schopni i běhěm degustace vína hulit, jak fabriky! Pavilony tak spíše připomínaly obrovskou hlučnou hospodu, než místo, kdy byste se rádi seznámili s novým vínem. Docela jsem čuměl, že si to ti vinaři nechají líbit…

Samozřejmě, že jsem poctivě ochutnával i mimo OLMU. Vybírám tradiční specalitu podávanou všude v okolí Bodamského jezera – kousky okouna naložené v octě a smažené v těstíčku. Překvapivě úplně bez kostí a na okouna perfektní maso!

Nočky z bramborového těsta s kousky slaniny uvnitř, zabalené to špenátových listů, k tomu smetanová omáčka a posypka z nakrájené sušené šunky. Název speciality jsem úspěšně vytěsnil a ano, to osamocené rajče v obloze je opravdu vtipné ,)

Na typické pánvičce připravená švýcarská klasika – bramborové rösti se sýrem, cibulkou a s volským okem. Rösti to jsou zjednodušeně takové hruběji nastrouhané brambory, nejdříve opečené a poté vždy s něčím dobrým zapečené (většinou stačí jen ty rambory, něco slaniny a sýr). I když to vypadá jednoduše, tak techniku přípravy jsem zatím doma nezvládl…

Na závěr sladká tečka a zároveň můj nejnovější objev – öpfechüechli (čteme oépfešuešli? ;) Jsou to takové lahodné jablečné kotoučky v županu, podávané se skořicovým cukrem a vanilkovou omáčkou. Měl jsem je asi čtyřikrát a vězte, že jejich recepturu tady budu brzy názorně atakovat!

Ze země swissu jest toto prozatím vše. Bylo to konzistenci postrádající a stručnou rychloprudkostí překypující, ale než by mělo toto váleti se v mém digitálním šuplíku, raději vám jsem zde vše vystavil ;)

Máte-li k obrázkům nějaké dotazy – neváhejte, pište a vznášejte své dotazy směle!

Reklama

Komentáře

Rösti mi přijde jako klasická bramborová omeleta. Nastrouhaj se brambory na hrubo, hodí na pánev, lehce udusaj. Po převrácení se tam hodí sýr a na závěr se to zalije vejcem. Ideální např. ke špenátu. S čím máš problém Cuketko?

ufffff, tak to je teda pekny masakr, takovahle akce … boze, tam pristi rok musim jet. Mistre Cuketko, co takhle vypravit mikrobus?

skvele fotky.
inac kym si si nacpaval pupik na veltrhu, tu v Tydnu vysiel clanok o biopotravinach, ale myslim, ze nic extra zaujimave.

Rösti je pro Švýcara stejně široké a posvátné téma jako pro Itala těstoviny a nedá shrnout se shrnout v několika větách, ale pokusím se předat základní know-how nasbírané od švýcarských přátel a kolegů:

- Brambory mají být spíš lojovité a ne moc vodnaté

- Brambory se mají uvařit ve slupce do poloměkka (spíš méně než více, hlavně u moučnatých brambor) a nechat vychladnout nejlépe přes noc v ledničce

- Oloupu a nastrouhám nahrubo, osolím a ev. přidám bylinky

- Na těžké pánvi nebo na pekáčku rozpálím tuk (puristé povolulují pouze máslo nebo sádlo, ale já používám klidně i olivový olej) a strouhané brambory velmi krátce orestuji

- Pak stáhnu plamen a nejlépe prkénkem stlačím VELMI SILNĚ nastrouhané brambory do relativně tenké vrstvy. Pánev nechám opékat na velmi mírném plameni s občasným potřesením, aby se brambory uvolnily ode dna. Pekáček dám do trouby.

- Rösti se peče nebo opéká VELMI POMALU, min 10 – 15 min po každé straně (v pekáčku pochopitelně neobracím :-) dokud není křupavé a do zlatova. Pokud je placka vysušená a do hněda, už je to moc.

- Pokud Rösti není příloha, ale samostatný chod, mohu bramborovou směs ochutit proužky cibule nebo anglické slaniny, případně v pekáčku posypat strouhaným sýrem (ideálně Le Gruyére, velmi doporučuji) nebo něj (ni, ně?) rozklepnu vejce.

- Alternativa: Rösti mohu dělat i ze syrových brambor, potom je ale příprava mnohem delší – 20-30 minut po jedné straně na pánvi (obracím přes talíř) případně v pekáči ve velmi tenké vrstvě peču cca 50-60 min, nutno vyzkoušet a odladit v konkrétních podmínkách (hodně záleží na parametrech trouby)

- Stejně na to má každá švýcarská hospodyně vlastní know-how, které se skládá z rad matky nebo tchyně a dloooouhého cviku

Gurmetklub.cz:
jj,

[email protected]:

bio uzeniny byly, ale docela mi to pak už všechno unikalo. byl to šrumec. já si ale myslím, že v podstatě veškeré potraviny vyrobené podle švýcarských norem mají velice blízko k BIO. hodně těch uzenin jsou lokální speciality s dlouholetou tradicí, vyráběné většinou pouze poloprůmyslově za pomocí klasických postupů. jen u těch echt supermarketových mutací salámů pak člověk samozřejmě najde klasické konzervanty atp…

Kristýna & Michal:

:) do St. gallenu jezdí každý den české busy s cenou zpáteční jízdenky cca 1700,- Kč + nějaké to bydlení. vstupné tuším bylo cca 15CHF, takže to není zas až taková hrůza se tam dostat

Sim:
díky za tip, oni v poslední době začínají o jídle vydávat docela zajímavé články… musim je nějak proklepnout anebo se k nim přidat ;)

[email protected] & kocour & rösti:

no mám problém s tím trefit tu výslednou chuť a konzistenci… souhlasím s kocourem, že je to ohne prdel ,) a zároveň dík za podrobný postup, já to zase někdy znovu zkusím ;)

taky nemám tu jejich klasickou pánvičku, na které se to dá opéct a potom rovnou zapéct v troubě.

jo a v pozadí jde vidět zeleninové rösti – blanšírovaná zeleninka a přes to gruyére… mě jinak asi nejvícechutná varianta s hříbkama, sýrem a se slaninkou….

Na okouna dobré ?!? Okoun je naše nejchutnější ryba (když pominu pstruha potočního – ale toho zabít je zvěrstvo).
Kostí co do počtu taky nemá moc, vzhledem k běžným rozmětům okounů jsou však drobnější a tudíž nepříjemnější.
Zde použita ideální kombinace k likvidaci kostí :
- marinováním v kyselém prostředí kosti měknou
- smažením se drobné kosti „rozpouští“
To musel být skvělá pochoutka !

Jinak skvělý článek, klidně by toho mohlo být mnohem více.

Rösti: Aha, tak to vytvářím barbarskou verzi, ale je to jednoduché rychlé a dobré.
I když klasický postup má taky něco do sebe, určitě zkusím.
Vůbec ty švýcarský jídla vypadají dobře: začíná rybí sezóna, tak nebude od věci když zkusím nějakou rybu v octě a v těstíčku.

Jinak opravdu moc pěkná reportáž, klidně se, Cuketko, neboj víc rozepsat. Taková akce musí z pohledu Čecha vypadat jako neskutečný sen.

Cuketka:
To chce opravdu spíš cvik a trochu experimentování nez tu pánev.
Ta efektní těžká kovaná pánev se používá hlavně v restauracích, ale není nutná – spousta lidí používá běžné pánve (jakákoliv steaková pánev vyhoví) se stejně dobrými výsledky a naopak jsem pod názvem Rösti taky jednou dostal jen efektně naservírovanou zapečenou bramborovou kaši (v Chamu, kanton Zug).
A v naší švýcarské závodce pekli docela slušné Rösti na obyčejném zapékacím plechu.

o tom, ze Svajciari produkuju fakt excelentne vina som pucula, tak ochutnal si nejake Cuketko, alebo sa nepodarilo ?

Dita:

,)

Vita:

napsal jsi to správně, šlo o ty kosti. takhle krásně bez kostí jsem okouna ještě neměl a je pravda, že ty malinké kousky byly k uzoufání křupavě šťavatě dobré a že je okoun mým novým sladkovodním favoritem – hned vedle pstroužka a candáta.

ještě větší překvápko je, že tuhle typickou místní specialitu připravují v obyčejném yugo/turko kebab bistru!!! rybky nakupujou čerstvé přímo u bodamsee, které je ze st. gallenu vzdálené cca 45 minut autem… kdyby někdo věděl, jestli se něco podbného dělá v Česku a jak seto jmenuje, budu vděčný.

[email protected]:

souhlasím s kocourem – hlavně když nám chutná! o nic jiného přeci nejde :) ve Švýcarsku určitě ještě párkrát budu, takže nebojte další kousky budou.

já bych se rád rozepsal více, ale věřte mi, že když se člověk (potažmo cuketka) podívá na to cédéčko, kde na něj čeká 500 fotografií ke zpracování a nejraději by ke každé napsal celý článek, tak je nakonec rád, že vybere těch 33 střípků. a ty střípky se mohou servírovat ihned! ;)

kocour:

já se snad do rosti pustím ještě dnes ;)

aljosa:

ochutnal jsem cca 10 docela fajn vzorků od tří vinařů. ale jak jsem už psal – to zakouřené prostředí, hluk a všudypřítomné strkání, tlačenice – to pro mě není ta správná atmoška a já se na to víno nedokážu soustředit. byla to zhruba stejná bitka jako na valtických vinných trzích, akorát že se tam k tomu všemu ještě popíjel všemožný jiný alkohol a ještě se kouřilo.

Já už tu možnost ochutnávky švýcarského vína měla… A bylo to asi zatím to nej, co jsem kdy pila!
Ročník 97(b. víno), ale teď si nevzpomenu jaká odrůda to byla (nemám u sebe svůj zápisník)….Byl to gastronomický orgazmus v podobě smetanového hebkého příjemně zakulaceného pohlazení po jazyku a čichové buňky si užily jemně nasládlého aroma, které ale nebylo nijak vlezlé nebo nepříjemné…Prostě lahoda….ale to bylo jen 1x :-( a už je to rok zpátky… :-( (ve frankfurtské restauraci s michelin oceněním…o jídle snad ani nemusím mluvit…to už jsem jen u stolu slastí přivírala oči :-) …. a z toho zážitku žiju do dnes…

Kristýna:

wow, hvězdičková mišelinka – to muselo stát za to! já ještě v životě nebyl! souhlasím, že některé zážitky si člověk nese celý život ,)

Kocour: Barbarskou verzí jsem jen myslel, že ty placky nedělám jako národní specialitu, ale takovým jednoduchým způsobem nad kterým by asi nějaký Švýcar kroutil hlavou. Nic špatného na svém stylu nevidím, to rozhodně ne. Ale budu těm omeletám teď říkat barbarské roští, ony ty nudličky nastrouhaných brambor k tomu svádí :).

Ahoj, taky, když jsem byl na jaře ve Švýcarsku, jsem měl tu čest ochutnat pravý Ementál a to přímo v kraji jeho vzniku. Přímo u malovýrobce v jedné vesničce, údajně se přímo do výroby nesmí, ale pan mistr pro nás udělal výjimku, ba dokonce nás vzal i do sklepů, kde zrají – úžasná vůně. No abych se vrátil k myšlence, okusil jsem pravý Ementál, i když byl stokrát lepší než náš z nabízených to byl ten horší. Ostatní názvy si už nepamatuju, ale hned jsem si od něj koupil kilo jeho nejlepšího sýra. ;-) Prostě Švýcaři umí.

Jinak pro zajímavost:
U nich se na výrobu sýra pasou krávy volně venku a v zimě se krmí pouze senem, údajně to má velký vliv na kvalitu. Exkrementy po zvířecích miláčcích se uklízí i na louce, protože by to cítily krávy ze sena a nežraly ho. Pokud bude mít kráva nemoc a tím zkažené mléko, pokazí se celá várka sýrů – pozná se to tak, že sýr je propadlý.

Hmmm, kdyz to tu tak vidim a ctu – nemate prosim nahodou nekdo tip na nejakou dobrou restaruaci u nas, kde by podavali svycarskou kuchyni (nejlepe Praha a okoli)? Zkousel jsem hledat, ale zatim ne moc uspesne. Za pripadne tipy predem dekuji.

Pan Cuketka, ja Vas asi zabijem. Napiste hned na uvod, ze citat tieto stranky nalacno je SKODLIVE!

Jen:

asi souhlasím, ementaler je ze všech švýcarských sýrů ten nejméně výrazný, ale chutnal jsem teď hodně vyzrálé ementály a bylo to něco úplně jiného, takže je beru opět na milost :)

jsou to ty 8 a 12 měsíců zrající:
http://www.emmentaler.ch/index.php?uid=52

ad kravičky: LOL ;)

keddie:

netuším, zajímavý dotaz!, zkusím se podívat ale myslím že nic není…

satyr_ik:

:)))

[...] Sýr je zvláštní zejména svým servírováním. Celý asi 15cm bochník se krájí na polovinu, která se vkládá do tzv. Girolle. Na téhle jednoduché mašince s rotujícím nožem se sýr ručně seškrabuje do jednotlivých rozetek. Mnicha, Girolle i čerstvě ukrojenou rozetku sýra můžete vidět v mých třiatřiceti jednohubkách (přibližně v půlce). [...]

Pro Keddie
Od zitrka, t.j. 01.12.2006 se kona v Delvite cely tyden degustace Original Svycarskeho Premium syra Tilsiter, a to hned ve trech ruznych variantach: Tilsiter prirodni, Tilsiter smetanovy a Tilsiter delicates. Zaroven je mozno si tento syr koupit. Jedna se o Original produkt, zeme puvodu Svycarsko, dovezeny do CR.
Zaroven prikladam recept na Fondue ze syru Tilsiter:
Tilsiter Fondue
Množství pro 4 osoby:
1 rozpůlený stroužek česneku
3 dl bílého vína
1 čajová lžička citronové šťávy
600 gr. nastrouhaného sýra Tilsiter červený, delicates
200 gr. nastrouhaného sýra Tilsiter žlutý, smetanový
4 rovné čajové lžíčky Maizeny – škrobové moučky
1 sklenička třešňovice
pepř, muškátový oříšek
Caquelon (nádobu na Fondue) vytřeme stroužkem česneku a nasypeme do něj nastrouhaný sýr Tilsiter, přidáme škrobovou moučku, bílé víno, citronovou šťávu a vše zamícháme. Postavíme na plotnu a při střední teplotě neustále mícháme, až se sýr rozpustí. Přidáme skleničku třešňovice, okořeníme pepřem a muškátovým oříškem a okamžitě servírujeme na připravený Rechaud (vařič na Fondue).
Je mozno si tedy tu spravnou pohodu se Svycarskym syrem a Fondue vytvorit s prateli doma.
Dobrou chut!

Komentáře jsou uzavřeny.