Budapešť II. – restaurace Gundel a Kéhli
Vydatný předkrm jste již doufám zhltli, následuje dvojitý hlavní chod v podobě výjimečných restaurací Gundel a Kéhli. Dojde i k zamihotání deseti cuketek z desíti…
Kéhli vendéglő
Za tip na návštěvu restaurace Kéhli vděčím čtenáři Kocourovi, který mi něco o Budapešti prozradil do mailu. Nebýt jeho, přišel bych o jeden z nejlepších zážitků z Budapešti. Díky! ;) (Malá nápověda pro ostatní – pan Cuketka vaše tipy do mailu a do komentářů přímo zbožňuje!)
I když to na první pohled nevypadá, tak Kéhli je vyhlášený budapešťský podnik založený již v roce 1899 rodinou Kéhli. V jejich seznamu V.I.P. hostů najdeme Václava Havla, Vinetůa nebo třeba i Terminátora. Ti všichni vzdali hold nenápadné tradiční hospůdce na okraji města. Cesta k ní je docela napínavá, nejdříve mega-betonový most přes Dunaj, poté výhled na desítky nechutných paneláků. Kéhli, spolu s několika málo domy a kostelem, se komoušům ubránili a dodnes tvoří poklidnou oázu mezi panelovými útesy.
Usazeni jsem byli svižně. Restaurace má bar, velkou hlavní jídelnu, malebnou zahrádku ve dvorku a hned vedle ní malou prosvětlenou jídelničku, kde jsme seděli my. Styl je spíše selský, rustikální, přesto jsou všechny stoly perfektně upraveny a prostřeny. Všimněte si fikaného svícnu – baňka se zkumavkou plné vody, ve které svíčka plave. Nezáleží jak se zkracuje, zákony fyziky udržují stále stejný kousek nad vodou!
Ujal se nás svérázný pan číšník, postarší s obstojnou angličtinou, který si po každé naší objednávce něco mrmlal pod maďarským fousem. Mně připadal vtipný, úplně jsem si ho představoval, jak si se stejným přístupem vychutnával celebrity ;) K pití jsem srdnatě kombinoval maďarské pivo Dreher a nějaký maďarský ryzlink spolu se zbytkem skupiny. Wine list byl maďarsky, takže si nepamatuji oblast ani vinaře. Ročník 2002 – ryzlink méně čiperný, ale za 3000 HUFů a k jídlu posloužil dobře.
Toliko ke kvantově skokovému snoubení, přistupme k polévkám (680 – 780 HUF). Ta nad odstavcem je rybářova polévka s kousky ryb a na paprice.
Dále jsme měli lesní houbovou se žlutým hřibem (yellow boletus – klouzek?), gulášovou a ještě dvě, které si nepamatuji. Všechny byly sice s paprikou, dalo by se říci upapo (univerzální papriková polévka), ale výtečné a dobře nakombinované s hlavní příchutí.
Já jsem si objednal sebevražedný special soup – hovězí vývar s morkovou kostí, servírovaný v nádherném smaltovaném kastrůlku (1980 HUF). U okolních stolů si ji objednával skoro každý, zřejmě místní oblíbená specialita!
Polévku servírují se dvěma nádhernýma morkovýma kostma, pohodlně zabalené do ubrousku pro snadný úchop spolu s morkovou vidličkou na šťourání.
To vše ještě s porcí toastů s česnekem!
A aby toho ještě nebylo málo, tak pikantní papriková směs a čerstvá zelená paprika!
Kosti obsahovaly velkorysé množství morku fantastické konzistence i chuti. S česnekovým toastem a vývarem to byla koncentrovaná masožroutova mana.
V tomto okamžiku jsem již levitoval i se židlí pět centimetrů nad zemí a hlavou se mi honilo – Creutzfelde & Jakobe račte vstoupit! Jsem připraven platit svým trouchnivým mozkem!
Zapomněl jsem dodat, že ta polívka byla naprosto fantastická – se šafránem, zeleninkou, masíčkem a jedním obřím játrovým knödlem ;) Co dodat? Jestli to nevíte, tak takhle vypadá deset cuketek z desíti!
Pojďme na finále. Následuje místní specialita – filé z candáta upravené podle strýčka Pišty Takácse (2980 HUF). Bazální úprava, přesto úplný a bezchybný pokrm. Přejemné candátí masíčko (bez jediné kostičky) v kombinaci s houbami na bylinkách (typická maďároš varianta), k tomu vařený brambor s máslem a bylinkami. Jsem rád, že jsem měl tu čest ochutnat.
Tady zvěřinová specialita – bažant s ovocnou náplňkou (švestky, meruňky, …) ve slanině, jablky z trouby, bramoborovou kaší a košíčkem s brusinkovou marmeládou (3980 HUF). Kéhli umí i zvěřinu. Naprosto bez chyby!
Na posledním obrázku jsou fritované kousky candáta, podávané s bylinkovými brambory a omáčkovníkem plným “tatarské” omáčky. Trošku slabší úprava, candát si přesto zachoval svou bezkonkurenční jemnost a šťavnatost.
Jak vidíte oběd v Kéhli rovná se absolutní smyslové anihilaci. Ceny za tyto lahůdky jsou velice přístupné. Drtivá většina českých podniků ve stejné kategorii se může odejít klouzat na exkurzi do Budapešti. Dezerty jsme s největším sebezapřením přeskočili a pospíchali jsme zpět do víru velkoměsta. Návštěva Kéhli byl jedinečný zážitek a při jakékoliv další návštěvě Budapešti to bude můj domovský podnik. (A ten morek…!)
Gundel Restaurant
Přitvrdíme. Restaurace Gundel patří mezi TOP 5 podniků z Budapešti a možná i z celého Maďarska (minimálně cenami pokrmů), přesto ještě nedosáhla ani na jednu Michelinovu hvězdu (pokud se nymýlím). Historie podniku sahá až do roku 1894, kdy se ještě jmenoval Wampetics. Ten v roce 1910 převzal Károly Gundel a vybudoval z něj novou budapešťskou legendu. Po roce 1949 následovalo znárodnění a dlouhodobá dehonestace státním molochem, kterou v roce roce 1992 ukončili Ronald S. Lauder a George Lang (původem Maďar). Podnik postavili na nohy, redesignovali, navrhli nový koncept a protože byli docela v ráži, přikoupili k restauraci i vlastní tokajskou vinici.
Gundel sídlí v mohutné vile se zahradou v blízkosti parku a náměstí hrdinů. Interiéry i exteriéry (vyžaduje Javu) jsou upraveny do těch nejmenších detailů a už na první pohled má to místo něco do sebe. Atmosféra, feng-shui nebo duch místa – to jsou nepochybně hlavní zbraně, které vás uzemní již při vstupu na pozemek. Dá se to krájet.
Usazení po mé předchozí rezervaci proběhlo naprosto hladce. Přišel jsem přesně na dvanáct, kdy otvírají, navíc byl pěkný den, takže jsem si vybral místo v obrovské zahradě. Mohutné javory (nebo platany) porostlé břečťany, květinové záhonky, vkusné stolování a opět naprosto dokonalá atmosféra, na kterou snad mají Gundeláči patent. Začal jsem minerálkou (0,7l 1350 HUF, v samostatném chladiči) a výběrem z pečiva s bylinkovým máslem. Vše bylo oká, všimněte si ale krásných talířků a příborů – vše nadesignováno speciálně pro Gundel s typickými emblémy a slony.
Na másle dokonce papírek s logem, ale to už mi přišlo trošku moc, navíc se takhle nepěkně umastil. Ve výběru z menu jsem kopíroval základní gundelácké šestichodové menu, které jsem kvůli časové tísni zredukoval na tři. Začíná se paštikou z maďarských husích jater připravených na Tokajském (4800 HUF). Ta paštika se dělá z maďarské obdoby foie gras, ale jen to tak není pojmenováno. Jak vidíte na fotce podávají paštiku ve dvou plátcích, k tomu malá houska, cherry rajče, stříkanec z balsamikové redukce, polníček a aby toho ještě nebylo málo, tak je tam aspik z Tokajského. Co nevidíte je taková meruňková (možná i další ovoce) marmeláda, která se schovává za plátkem paštiky.
Tento chod je automaticky podáván s deckou Tokaj Aszú (5 putní, r. 2000) z jejich domácí vinice (na obrázku). Tokajské i tokajem ochucená paštika vyšlo v pěkné harmonii. Zbytek talíře už mi přišel méně smysluplný – rajče, polníček i ty balsamikové čmáranice mě spíše rušily. I přesto to byl fantastický zážitek z tradičního pokrmu a dokonalého snoubení vína.
Jako hlavní chod jsem si dal opět candáta – na pánvi připravený filet z candáta ve stylu Gundel, na listovém špenátu, s omáčkou z Egri Chardonnay a “zeleninovými perlami” (5720 HUF). Byla to absolutně majestátní a bezchybná flákota z candáta, bez kostičky, superjemná a v ústech se rozplývající. Omáčka i špenát byly spíše slabší, zeleninové perly v podobě kuliček z mrkve, brambor a cuketek byly vtipné a pěkně ladily. Když bych si měl vybrat mezi candátem z Gundelu a Kéhli, tak by velice těsně vyhrálo Kéhli. Kdybychom přihlédli i k ceně je to ještě jasnější. Perličkou bylo servírování perfektně temperované porce pod klasickým kupolovitým poklopem.
K rybce šlo na doporučení obsluhy víno u kterého si nejsem dvakrát jistý původem, i když mi to bylo dvakrát zopakováno. Mělo by to ale být víno vzácnější maďarské odrůdy Kéknyelű z Badacsonyi ročník 2004 (1800 HUF) – lehké suché bílé, k rybce se přilévalo skoro samo.
Jako dezert nemohlo jít nic jiného, než zdejší nejslavnější receptura – palačinka Gundel (1520 HUF) na klasický způsob. Je to palačinka s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávaná s čokoládovou omáčkou. Znám ji už asi deset let a teprve teď jsem měl možnost ochutnat originál! Palačinka i s náplňkou byla dokonalá, čokoládová omáčka připomínala spíše pudink, ale perfektně vše jistila. K palačince šlo opět Tokajské – Disznókő Tokaji Aszú 4 p. 2001 (1500 HUF), velice pěkné!
Jak vidíte Gundel je hódně drahý a upřímně si myslím, že nepodává úplně ideální poměr cena/výkon. Platíte tady hodně za značku a místo, ale pokud si to chcete zkusit, tak proč ne – je to docela zábavná show! ;) Nezmínil jsem servis, který byl naprosto bezchybný, “fiendly” a snažil se na 120%! Už v začátku, nějakým mi záhadným způsobem, vycítili mé tempo (v důsledku časové tísně rychlejší) a sázeli jednotlivé chody přesně podle mých potřeb. Bez čekání či popahánění. Pán s příborama si mě odhadl a při rovnání příborů pro jednotlivé chody, mi je hned vysvětlil, abych se snáze vyhnul faux pas.
Zajímavost na závěr – v obou restauracích bylo již na účtě započteno spropitné. V Kéhli to bylo 500 HUF na osobu, v Gundelu připočítají 12% k celému účtu.
To byla Budapešť, hlavní město našich rakousko-uherských spoluobčanů. Těším se na repeté!
Loading ...
35 ks komentářů Přidat vlastní
Zcela nepokryte a uprimne ti zavidim ten hovezi vyvar z naservirovanymi morkovymi kostmi:) V podstate velmi jednoduche, ale k dokonalosti dotazene jidlo.. toasty s cesnekam a bonus v podobe papricek.. co k tomu dodat. Pro me tip cislo jedna!
Candát vypadá fenomenálně. Neměl jsem to číst při ránu, teď se nebudu moct dočkat poledne… kdy si zajdu na nějaké vepřo, knedlo… :-)
No, vyzera to ako vcelku silny zazitok. Aj ked – ja som skor na take tie jednoduchsie jedla, ako rezen, sote, halusky, dve stocene palacinky s lekvarom, zeleninovy salat, atd… :))) A – poriadne porcie :) Ale, toto by som si nenechal ujst a vychutnal by som si to. Bravurna reportaz takto po ranku. Len tie obrazky – keby isli rozkliknut – ach… to by som slintal.
Parádní report (podle mě v žoldu maďarské centrály cestovního ruchu :)))) ) a souhlas s Ondrou, …jakožto polívkový a hlavně vývarový typ, bych se asi utloukl.
Maďarská kachní nebo i husí játra mívá občas CIPA za cenu kolem 300,-/kilo a nemají chybu.
Je vidět, že od časů Švejka: “Chlastej ty kluku maďarská…vy byste nás takhle nehostili”, se už hodně změnilo :))
Jen uplně malinkatá otázka. V restauraci typu Gundel, osobně předpokládám pečivo vlastní výroby. Asi-Brioška u FG tak vypadá, co sezamový chlebánek na kuvéráku?
polívka s morkem:
no jestli jste si všimli, tak ta jediná získala 10/10+ :) naprostý soiuhlas, jídlo z dostupných surovin, i na tom smaltovaném kastrolku není nic světoborného, přesto ta kombinace je absolutně geniální!!! vůbec bych se nezlobil, kdyby to tady v česku někdo opsal.
osobně mě takový ten “gadget” servis s nějakým udělátkem nebo fíglem vždy dostane…
NIRO:
jj, přesně jak vypadal, tak i chutnal :)
Laxo:
myslím, že v Kéhli by splnili vaše požadavky na jedničku, viz ta šílená polévka – bylo to tak pro dva!
matesola:
lol. ty maďarská játra prodávají (např. na tržnici) v malé pixličce (tuším že 200g) za cca 2500 HUF jako paštiku, en bloc (celá, neporušená) pak za 4500 (větší pixle)
to pečivo nevím s jistotou, ale sázím, že je z vlastní pekárny. ty nabízené druhy byly velice pidi a nezvyklých tvarů. chlebánek byl kupodivu mírně nahrřátý, zřejmě aby vyvolal dojem rovnou z pece. škoda že nemám k dispozici fotku té ošatky. kdybych tu nabídku porovnal s finskými podniky, které tu byly, tak gundel bohužel nelepí :)
ad maďaři:
nevím co se tam za pár posledních let stalo, ale hlavně s angličtinou pokročili hodně dopředu. skoro nikde nebyl problém se nějak domluvit. velice potěšilo!
Možná se toho vývaru v této podobě někdy dočkáme. Nebude to ale dřív než nám všem polezou ušima polévky z bochníku :)
Pane Cuketko, mate jedine stesti, ze se dnes vecer chystam do udajne nejlepsi italske restaurace ve Varsave, jinak bych zavisti musel tlouct do obrazovky (poslintanou klavesnici uz jsem odepsal).
skip:
a kampak? nějaké detaily??? :)
Morek a telecí mozeček – toť mana mého dětství. Nejlépe na čerstvém, ještě vlahém krajíci normalizačního chleba… Když už je řeč o Rakousku-Uhersku :-))), moje babička vyráběla jablečný závin z jemného bramborového těsta, vymodelovaný do knedlového tvaru, zavinutý do utěrky a vařený nad párou. ňíkala tomu zásadně “kotě” a dušovala se, že recept je původně maďarský. Umořené “kotě” se sypalo opraženou strouhankou, cukrem a hojně polévalo rozpuštěným máslem. Ani vzdáleně podobný recept jsem nikde nenašla (babička neprozradila…) Neříká to někomu něco???
Čardášově temperamentní reportáž, která prošla trávicím traktem cestovatele-gurmána, který dokáže v ruce žonglovat s příborem i fotoaparátem. Opět nahozená udička s opravdu chutnou návnadou :-) Kdo dostal nápad se tam podívat, tak jsem díky této senza cuketko-gastro-hungary-špionáži našla dobré tipy na stylové pochutnání v pravé maďarské “čárdě”. Maďarsko je svůdné a z těch fotek jsou cítit chutné vůně :-) Chtělo by to zažít na vlastní oči a žaludek.
http://www.madarsko.com/informace/bonuskarta.php
pan Cuketka:
http://www.venezia.com.pl
A podrobnosti :)? Carpaccio, Linguine alle vongole veraci, Filetto alla Rossini, Panna cotta con frutta. Pro mne včerejší večeře překonala o malý fous i pražské Aromi. Interiér není možna tak okázalý a nepřivezou vám výstavku ryb na vozíčku ke stolu – ale vše bylo tak absolutně čerstvé, delikátně a rychle připravené, že jsem tomu až nechtěl věřit. Takže pokud někdy budete v Polsku a bigoš, žurek i Karol Wojtyla vám polezou ušima, doporučuji si odskočit na kus nefalšované Itálie :)
Skvostné, je fakt co závidět. Také bych asi morkové kosti neodolala. Vzpomínka na dětství je tak živá. Jen mě překvapil ten světlý toust, já bych čekala čerstvě pečený chleba, nějak si to takhle ani nedokážu představit. A co že jste opomenul slavné pečeném kachničky. Prý to je lahůůůdečka…
Škoda že jsem tohle nečetla před mou návštěvou budapešti (bohuzel uz skoro pred rokem). Takhle jsme se shodli jen na Ruzswurmu, z cukráren kaváren nezklamal také turistický Gerbeaud a Central – všude byly vynikající dorty. Od té doby přemýšlím nad tím, zda někde je recept na flödni (pravopisem si nejsem jistá) dort co vrstva, to zážitek (mák, ořechy,jablka..)
Jiřinka:
stím kotětem jste mě dostala. vypadá to na absolutní lahůdku. název sedí naprosto dokonale!!!! :) bohužel nepoznám tajemství tohoto repcetu…
Dolce_Vita:
to co jste objevila je poklad pro všechny cestující směr jihovýchod! děkuju moc a moc!! :)
skip:
pěkné, pěkné. aromi rozhodně není neprůstřelné, takže se nedivím!
Ája:
jé aájo, bílý toast byl naprosto fajn, nebly to takový ten kupný čteverc(triangl) ale klasický bílý chléb jižního stylu, rozhodně bych neměnil :) kachničku jsem měl v plánu doknce i ve speciální kachní rstuaci nebo v gundelu, ale nakonec jsem se rozhodl pro porovnání kavlity candáta ve dvou různých podnicích (viz článek) :)
Dv:
maďarské cukrárny na mě zatím udělaly ten nejlepší dojem, vidím že nejsem sám. nezoufejte – budepaešť je opravdu malý kouske a prodloužených víkendů ještě bude!!! :) s flodni vám moc neporadím, možná mrkněte se na http://www.ruszwurm.hu/ mají tam kompletní cukrářskou kuchařku v maďarštině, tak alespoň pro odpíchnutí :)
ojojoj, cely den tu brecim! Detska pojistka na PC mne sem nechtela pustit! A protoze to neni muj PC nevedela jsem heslo! Ale uz ho vim ;-)
Jen zkoukam, ktere slovo vadilo! Ten stejny problem byl na Dolcevite a zavinilo to slovo ORGIE!!!
Tady hledam a nevidim!
Jojo, ty hromady cerstvych kachnich a husich jater na kazdem trhu!! To ani Frantici tu nemaji!
Jatro pekne nalozit v terine do Calvadosu a pak upect, to jsou ty prave orgieeeeeeeeeee ;-)
Že by food-porn ;-)
Bali, že by food-porn? ;-)
Omlouvám se za double :’( Druhé slovo platí. První leze z…
Bali:
dětské pojistky pod deklik! sakryš :) možná nepřežily to do nebe volající explicitní zobrazení morku!! explictní představa pečených jatýrek zase provokuje můj filtr :))
matesola:
…z gatí ;) možná bych tam měl dávat hvězdičky, aby ani jedno francouzské dítě něpřišlo o morek :))))))
Jen poznámečku: slony má Gundel prot, že stojí hned vedle zoologické zahrady, která má secesní vchod a secesní pavilon slonů, takže ten motiv je otamtud (samotná budova restaurace – rovněž secesní – vypadá jako původní součást areálu zahrady. A kousek od Gundelu jsou slavné Széchenyiho lázně, to je taky slast, i když ne kulinářská.
lysil:
anoano. to zoo klidně vynechte, ale lázně szechanyi ne. když jem v B nikdy nevynechám, jako apetizér: http://www.budapestgyogyfurdoi.hu ;)
naproti ZOO je stanek kde delalji vyborne langose!!! Jedny nejlepsi z Budapesti! Druhe jsou ty v patre Hlavni trznice! Nejlepsi jsou s kysanou koprovou smetanou ;-)
Bali: kolem toho sem sel nekolikrat a pokazde ve stavu ze jsem to minul. bud omamen ze seychenyi, nebo potaciv se z gundele, nebo pred gundeli, nebo nikdo nsemi stat. tak nejak proste :) skoda ho, langosa jednoho!
Dobry den, pane Cuketko! Já jsem madarka z Budapesti, ale ziji ted v Bruselu. To mne hrozne tesi, ze jse vám to líbilo v Budapesti (cetla sjem taky prvni cást), jestli jeste jednou prijedete, muzu vam taky dat info kde se muze jít dobre (neturisticky)
Prominte, jestli mam gramatické chyby, uz jsem hodne zapomela z cestiny. A jestli chcete, muzu vam poslat autenticky recept na ten flodni.
Zsofi:
Češtinu máte moc pěknou! Koukám také, že máte moc pěkné stránky :) Budapešť byla opravdu skvělá, jestli máte jakékoliv tipy na dobré jídlo (nejlépe maďarskou kuchyni) klidně mi je napište sem. Do Budapešti se chystám oipět na podzim s podobným záměrem jako minule – dobře se najíst, něco nafotit a pěkně se vyláznit!!! ;))
Zkuste rybi restauraci Horgasztanya, maji nejlepsi halaszle v Budapesti! Oblibena i mezi budapestany, priznive ceny. Naposledy jsme take navstivili rets Bagolvar, tradicni madarska kuchny (specialita, osazenstvo tvori pouze zeny.
Já bych se hlásila o recept na bákoňské kotletky s hříbky. A moc prosím.
Ondrej K.:
B. chystám na opodzim … lázně až pěkně přituhne :) !!! děkuji za tipy :)) píšu si do cuketkovníku!
Cuketka:
Malinko jsem zapatral ve starych odkazech a nasel toto: http://www.bagolyvar.com/index.php?…
Prekvapilo mne, ze restaurace ma stejneho majitele, jako Gundel. Stoji za navstevu, pochutnate si.
No říká se o ní, že nabízí lepší poměr cena/výkon než Gundel, dokonce i lepší atmo. Btw od Gundelu je vzdálená, co by Gundelem dohodil :)) Je to hned za rohem, mlsně jsem si ji prohlížel ale ani budget ani časový rámec nedovoli… Příště! Děkuji za referenci… ,)
v Budapesti mi v restauracich vadilo automaticky zapocitane spropitne…poprve jsem se pomerne hodne pohadal, podruhe rezignoval a potreti uz jsem do restaurace nesel…pro nasince neco hodne ztezka akcepovatelneho…zajimalo by me, jak moc je toto legalni…z pohledu zakaznika to skoro vypada jako okradani, zaplatite za neco, co jste si neobjednali a na co jste ani nebyli upozorneni na jidelnim listku ci v menu.....imho by to snad slo vymoci zpet soudne, toto preci neni v EU akceptovatelne…;(
koukal:
jj, je to tak a je nutno s tím počítat. tuším, že to mají vždy vyvěšené někde na cedulce nebo napsané na jídelním lístku. no ale stejně v maďarštině, takže si člověk moc nepomůže! :) mě to přijde o zvyku, samozřejmě všichni (včetně pana C.) napoprvé silně brbrali…
v Kehli jsem byl ve ctvrtek, omylem jsem si objednal Wienerschnitzel, ale i ten byl vynikajici – pres celej talir se spoustou kase, zadny blbiny okolo, jen listek salatu a tohle – naprosta dokonalost
woot:
omylem jsem si objednal Wienerschnitzel
pomócc, udělal ste mi fatální záchvat smíchu :)))) já bych si v kéhli omylem objednal naprosto cokoliv!!!!
kolegove se taky oblizovali az za usima, jeden si dal kapri polevku (o ktere tu uz nekdo psal) ve velkym hrnci. nejdriv si dal slusne k sobe do hrnku a nabizel, ale kdyz ochutnal zblajzl ji celou
Přidat komentář