Chleba z Mirabelle

Paradox dánských chlebů. Uvnitř mívají krásně vlhkou a kyprou střídu, která je nabušená chutí. Bývají tak akorát kyselé, pekně vybarvené (přirozeným pigmentem z mouky) a k tomu i úžasné voňavé (z části i z vykřupané kůrky). Potud paráda a takové chleby u nás zatím nikde neuvidíte.

Dost často to ale bývají placáky a ve střídě mají defekty. Dánové si zkrátka s tvarováním moc hlavu nedělají a stejně tak moc nehrotí ani optimální délku kynutí.

Chleba na obrázku je z pekárny Mirabelle, která patří mezi podniky šéfkuchaře Puglisiho. Je to cca 1,5 kg velký pecen a stál 40 DKK. Hodně placatý a s moučnou sraženinou ve střídě (vzniká při tvarování, když se vnější silně pomoučená část dostane dovnitř). Druhý pecen, co jsme kupovali, měl zase ve střídě tužší zdrclé proužky, takže taky ne úplně ideál.

Jedli jsme v Manfreds i v Relae, pro které Mirabelle také dodává. Na stole jsme ale vždycky měli chléb o dost zdařilejší. Takže tady spíš problém s konzistencí v pekárně.

Abych ale jen nebrblal. Mimo těch prohřešků je to fakt pěkný příklad severského stylu pečení (viz výše). A strašně rád bych si pro takový typ chleba chtěl zajít i někde u nás.

10. květen 2015 20:05:12 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Karel ví

Odpusťte, to není kuchyně, to je krmení Diomédových koní, kteří jak známo žrali maso. Ti, kdo to snědli, vstávali od jídla jaksi zavalití, lesklí a ...

26. červenec 2011 16:07:38 - Trvalý odkaz - Sdílet na Facebooku

Zápisník

pana Cuketky

Chleba z Mirabelle

Karel ví

Obětní beránci

Prázdninová soutěž s partnerem blogu

Kam na kávu v Londýně?

Panzanella