Kde nakupuje Vesničan?

Čím se živí a jak se mu daří? Pět měsíců od zahájení Vesničana vám přináším přehled zdrojů a praktických zkušeností s nimi. Jsou důkladně otestované a můžete je z fleku zařadit do své patice spotřebitele

Vesničan se mi od spuštění pěkně zakulatil. Některé teorií naostřené hrany se totiž časem zahladily nesmlouvavou praxí. I o tom tento přehled bude. Lokálně vyčuraný.

Pro každou oblast uvádím zdroje i základní strategii pro každodenní provoz. Podle mých zkušeností jde v současné době vesničanit relativně klidně, bez časového stresu i levně. Omlouvám se za polopatickou formu, ale jinak to sepsat nejde a terén blogu je pro to naprosto vyhovující… ;)

Maso

Začneme tím nejsnadnějším. Momentů, kdy jsem úplně bez masa, je s Vesničanem opravdu minimum. Nemusím pro něj chodit do supermarketu s skoro nikdy k řezníkovi, všechno obstarají dodávky z farem.

O vepřové (a nově i hovězí) se mi stará biofarma Sasov. V Praze má hned několik odběrových a svozových míst. Kvalitou i způsobem chovu je to pro mě v Česku číslo jedna. Skvělé jsou i jejich brambory v papírových pytlích a uherák.

Hovězí a telecí mám z ekofarmy Šumava. Do Prahy dodávají nárazově, odběrové místo vám prozradí, pokud je kontaktujete. Nejčastěji maso dostanete v 5kg mixu předního a zadního masa + 3 kg kostí za 1000,– Kč. Je to jedna z desítek farem v Česku, pokud chvíli pohledáte, určitě najdete další.

Na kuřecí jsem našel hned tři zdroje. Nejprve „domácí kuřata“ od pana Štencla z Nymburska, který je nárazově dodává za cenu okolo 220,– Kč (za 1,8 kg, který mám zrovna v mražáku). Kuřata chová „bez chemie“, v malém a s výběhem. Jako bonus dodává další produkty ze dvora – vajíčka (á 4,– Kč) nebo bylinkové sirupy (meduňkový!). Kontakt na něj dostanete na webu Biospotřebitel.cz.

Další dva zdroje jsou od větších firem, které se zabývají biokuřaty. Ta od Abatisu i od Bioparku seženete ve větších bioobchodech, Biopark dokonce v supermarketech.

U všech tří zdrojů se jedná o kuřata ve stáří okolo 3 měsíců. některá delší a pomalejší růst nesou lépe, některá hůře (tužší a gumovější maso). U mě osobně vede maso z Bioparku (jedno dvoukilové vyjde asi na 500,– Kč) a to o celou délku před ostatními. Skvěle chutnající, měkké a křehké maso. Stačí ho osolit, dát do Remosky a už se nikdy nevrátíte k jinému zdroji…

Za posledního půl roku taky bylo zajímavé sledovat vývoj ceny biokuřecího. Z nějakých nesmyslných dovozů v ceně 500,– Kč za kilo se cena dostala až na současných 199,– Kč za kilo u kuřat z Bioparku. Klidně se vsadím, že to půjde ještě níž!

Uzeniny z konvenčních zdrojů vynechávám úplně. V restauracích si jich beztak nechtěně užiji dostatek. Pokud mě občas honí mlsná, zkouším věci ze specializovaných lahůdkářství z dovozu. Je to paradox, vím, ale funguje mi to skvěle a nestěžuji si. Hledání opravdických českých řezníků a uzenářů se tady budu věnovat zevrubněji a jindy. O čerstvých rybách platí to samé.

Poslední postřeh k masu patří k velikosti domácí spotřeby, která u mě šla razantně dolů. Čučím na to jako jelen, ale je to tak – za poslední měsíc jsem koupil jen dvě kuřata a půl kila vepřového. Maso si samozřejmě dávám i v restauracích, ale zas tak moc ho nebude. Když to hodně zprůměrují jím venku 3–4× za týden. Fascinující!

Pokud tedy řešíte jakoukoliv úpravu diety nebo jídelníčku, zkuste tohle. Kvalitní maso z farmy vám bude svou relativní nedostupností regulovat spotřebu. Mění se i přístup k masu v jídel. Člověk si ho víc všímá a víc si ho užije… :)

Vajíčka

Dá se říct, že za těch pět měsíců jsem si vybudoval dokonalý odpor k vajíčkům s nálepkou bio. Při většině mých nákupů byla vejce nemožně drahá, prťavá a nepříliš kvalitní (vodnatá, špinavá, kvůli nízkému obratu na pultech i stará). Občas je teď ještě koupím, ale jen jako nouzovku nejvyššího stupně před umělými boulemi z klecí (těm se vyhýbám úplně).

Vejce z výběhu (ne nutně bio) v Česku teprve čekají na svoji příležitost. Možná se dočkáme v roce 2010, kdy bude současná podoba klecového chovu v EU postavena mimo zákon (pokud samozřejmě chovatelská lobby neprosadí výjimku), prozatím je to ale velká bída. Na jedné straně nepřijatelná vejce z klecí, na straně druhé předražená biovajíčka.

I proto u mě hrají prim vejce z domácích zdrojů. Ty mám dva, oba ze dvora. Jeden je nalepený na bedýnkový coop při Biozahradě. Druhý představuje malý rodinný chov slepic, který mám jen kousek od baráku (na mapě tady). Nádherná vejce jsou za 3,– Kč. Slípky i chov můžu navíc kontrolovat při každé projížďce na kole! ;)

Co vidím jako ideál? Vejce z menších chovů, tak jak to má např. farma Abatis, s venkovním výběhem, zelenýmkrmením, ale bez bio certifikace. Cenou i kvalitou bych byl spokojen.

Zelenina a ovoce

Obojí má velice jednoduché řešení. Mimo sezónu bedýnky, v sezóně Holešovická tržnice. Není na tom co štelovat, oba systémy se skvěle doplňují. V tržnici je nyní minimálně dvacet prodejních míst, kde dostanete zeleninu a ovoce přímo z farmy.

Cvičně jsem si teď udělal vycházku do dvou různých supermarketů a jejich nabídka je cenou, kvalitou i výběrem naprostý výsměch. To samé bohužel platí o všudypřítomných vietnamských obchůdcích. Zboží sice udržují ve fajn stavu i za docela přijatelné ceny, nerespektují ale lokální zdroje ani sezónu a nejsou schopni dodat takový výběr, jaký máte na tržnici.

Ve srovnání se ovozelem z bedýnek a z tržnice bledne i zelenina v bioprodejnách. Je drahá, z dovozu a velice vágně sleduje sezónu. Typický obrázek – malý koutek na straně prodejny se scvrklou zeleninou za šílené ceny. Kvůli nízkému obratu zboží mají často i silně odfláknutý styl prodeje – nekompletní popisky, nízkou frekvenci dodávek, nedostatek informací o zboží. Na přiloženém papíru ve folii si musíte hledat v tabulce, odkud to přivezli… :/ Děkuji, nechci.

Není to nic proti zelenině a ovoci z ekologického zemědělství, které jsou často v nadstandardní kvalitě, ale proti způsobu prodeje. Podle mě člověk, který zažije alespoň jednu návštěvu tržnice a alespoň jednu dodávku bedýnky, už nikdy nemůže s klidným svědomím nakupovat v bioobchodě.

Zní to možná černobíle nebo zaslepeně, ale tak to cítím (rozumem, jestli chápete)! Vyzkoušet si to navíc můžete sami! ;)

Mléko a sýry

Podařilo se mi najít několik zdrojů nepasterizovaného plnotučného mléka z prodeje ze dvora, kvůli špatné dostupnosti a nárazové nabídce se mi ale ani jeden zdroj nepodařilo zařadit do běžného denního rytmu. Volba tedy padla na biomléko od menších dodavatelů.

Významnější zdroje jsou pro mě asi tři – mléko Amálka, mléko z Poběžovic a mléko od paní Citterbartové (kozí farma Březí). Všechny tři vynikají plnou chutí mléka, plnotučností a tím, že nejsou homogenizovaná (mají slupku ze smetany). Společně ale mají jedno velké ALE, kterým je špatná trvanlivost.

Snad v každém jednom nákupu ze tří jsem narazil na zkyslé mléko dlouho před vypršením trvanlivosti. Nejsem si jistý, čím přesně to je, ale týká se to všech tří značek. Pokud můžu tipovat, roli bude opět hrát nízký obrat a neodborný způsob prodeje v malých bioprodejnách. U obyčejné bio Olmy ze supermarketu, kterou jsem kupoval dřív, se mi toto nikdy nestalo. Relativně šetrná pasterizace a vynechání homogenizace je sice fajn, v konečném důsledku to ale pro konzumenta není velká výhra.

Úplně mě to od nákupů neodradilo, ale k „alternativnímu“ mléku jsem teď s klidem přidal i to konvenční, které kupuju od Vietnamce za rohem. Zase jsme u toho, že tady chybí střední cesta. Co je menší zlo? Průměrná sterilní a polotučná konvence nebo občasné nas*ání nazlobení se ze zkaženého biomlíka za 35,– Kč? :)

Sýry jsou o něco snadnější. Dají se koupit ve větším a nekazí se tolik. Produkce malých českých sýrařů je ale stále v plenkách a řekněme si to na rovinu – je na úplně základní úrovni. Můžete najít tvaroh, jednoduchý čerstvý sýr nebo základní pokus o sýr plísňový, pořád jsou to ale jen slabé odvary „skutečných“ sýrů.

Něco jsem sehnal na farmě (třeba tady), něco bylo k bedýnkách, zbytek v bioprodejnách, kde sýry z farem často končí. V Česku vznikají různé aktivity , jak produkci sýrů v malém pozvednout. Zemědělci si můžou udělat základní kurzy a dokonce ani hygienické normy pro malou produkci nejsou až tak přísné. Chybí tady ale prostě tradice a zkušenost. Vše je v počátku.

Až tedy někdo uvidíte profesionálního sýraře, který pracuje v malém a dělá dobré sýry, dejte mi vědět. Zatím jsem takového nenašel… :(

Máslo a tuky

Podobné zklamání přišlo i v másle. Sehnal jsem několik různých másel z menších zdrojů. Jedno od „govinďáků“ z malé farmy, jedno oravské ze Slovenska ze stánku v metru. Obě balené jen tak v mikrotenu a obě se značným potenciálem ke žluknutí, to oravské navíc vždy s pachem uzených sýrů jako „bonus“.

O něco lépe na tom jsou biomásla. V jejich neprospěch hraje pouze cena. Jinak nemám žádných výhrad, např. máslo od Polabských mlékáren – Milko, které vyhrálo České bio 2009, a máslo od Amálky chuťově nikdy nezklame. Naopak! Z nabídky másla jsem ochutnal asi deset českých značek a tyhle dvě mi sedí zatím nejvíc. Nabídka másla se ale neustále rozrůstá, třeba začnou čeští výrobci experimentovat i s lehce zakysanými variantami. Uvidíme!

Zkoušel jsem i domácí výrobu ze smetany podle Vlaďky, ale na pravidelné využití mě nenadchlo.

První dva měsíce jsem se dokonce obešel bez olivového oleje. Dařilo se mi vyžít při použití másla a sádla. Zkusil jsem dýňový i řepkový olej. Teď už ale musím konstatovat, že bez olivového oleje nemůžu žít a s velkým oddychnutím jsem se k němu vrátil. Byla to zajímavá exkurze o několik desítek let zpět, s pětilitrovým kanystrem řeckého oleje Sitia z lahůdkářství se ale cítím bezpečněji… :)

Pečivo a těstoviny

První tři měsíce jsme se snad bez výjimky držel domácího pečení chleba. Šlo to naprosto v klidu, dalo by se říct že i s umoučeným prstem v nose. Frekvence cca co 2–3 dny myslím nezabije nikoho, dá se to stíhat i s obyčejnou troubou Morou. Teď občas do spotřebitelského koše připustím i Cvrčovický chléb. Jednak na něj v domácích podmínkách nemám a jednak ne naprosto fantastický! ;)

Kvůli počátečnímu bojkotu Fidorek a Tatranek jsme se naučil docela slušně péct buchty v Remosce. Teď, když je letní ovoce, je to ještě jednodušší. Pokorně ale musím přiznat, že receptory z dětství se mi přebít nepodařilo a průmyslové sladkosti se občas objeví.

Z venkovních zdrojů musím do nebes a ještě výš vychválit Café St. Tropez. Pokud by všechny ostatní cukrárny v Praze lehly popelem, nezaznamenal bych změnu. Můžete mi říkat, že mám v tomto klapky na očích, ale to nejsou klapky! Ale levandulové makrónky z dílny mistra Musso! ;)

Možná ještě Erhartova cukrárna. Jejich dorty mi nesedí, ale třeba jejich kokosovou laskonku za 15,– Kč totálně žeru. U obou firem ctím řemeslo a poctivost, která je z jejich díla vidět v každém detailu. Kdyby bylo takových zařízení víc (sýrárny, řezníci, ovozely), nemusel bych dělat vesničana.

Můj nejnovější objev posledního měsíce jsou domácí těstoviny, kterými občas nahrazuji pečení chleba. Jsou rychlejší a možná ještě o kus bližší profesionálnímu výsledku. Vydatně mi pomáhá italský strojek Imperia. O nových fintách při výrobě a receptech více později. Teď na léto je to úplný balzám na duši… ;)

Velice technicky a nestylově jsem se dokodrcal na konec seznamu. I tak jsem beztak vynechal řadu důležitých detailů. Sami vidíte, že se vesničan trochu rozmělnil do kompromisu. Mně osobně to s odstupem moc nevadí, právě naopak – z měsíčního survivalu s nejistým výsledkem se mi podařilo vykřesat udržitelný (časově, finančně) životní styl.

Pokud vám v mém výčtu cokoliv chybí nebo to vidíte jinak, dejte vědět v komentářích. Tipy na původní zdroje a vaše nové objevy jsou samozřejmě vždy vítány! ;)

Brno jako vesnice?

Reklama

Komentáře

Pekne zdravim,
pokud jde o syry domaci provenience, vrele doporucuji syry z biofarmy v Drzovicich u Usteka. Sami tam chovaji kozy a ovce a vykupuji k tomu jeste kravske mleko od sousedu, takze delaji vsechny druhy. Myslim, ze do Prahy vozi pouze cerstve syry, ale kdyz mate cestu a stavite se primo na farme, zacnou se objevovat ruzne archivni speciality))

Jedna poznámka : už půl roku se obejdu bez másla :) Nahrazuju ho na jedné straně olivovým olejem (teď právě kanystříkem z toskánského Bolgheri :) a na druhé straně mazlavým kozím sýrem.

A vlastně druhá poznámka: domácí těstoviny jsou jasně nejlepší!

Vesničanovy zkušenosti mi mluví z duše. S biomlékem mám úplně stejnou zkušenost. Za ty peníze to naštve, i když nikdy jsem ho nevylila, ale udělala třeba tvaroh nebo se to někdy dalo jako kefír. Holešovická tržnice je teď zejména v létě ráj! Propadám tam obvykle extatickým záchvatům – a přesně jak píšete, s bedýnkama to ladí. S biozeleniny z obchodu jsem byla kolikrát zklamaná a říkala si, jak to, že jejich mrkev je vždycky taková nějaká matná a trpká proti té sladké hnojené, konvenční. Slušnou nabídku i prezentaci zeleniny má pražský Biotop, jinak bída.
A Erhartova laskonka je jasný favorit! Ještě kremnole stojí za hřích. Café Saint Tropez pochopitelně zcela vede..No a na cestě je i ten zmrzlinovej stroj :)

Co se týče těch sýrů, tak co zkusit domácí vlastnoruční výrobu? Domácí sýry Jsou výborné a navíc obohacené o nádech dobrodružství, protože člověk je překvapen, co mu z toho vlastně vyleze. Není s tím ani moc práce. Respektive, nějaký čas to zabere, ale práce s mlékem je moc příjemná. Dá se to dělat nárazově, vyhradit tomu třeba den a udělat si sýry s různou dobou zrání. Pak mám na dlouho vystaráno a už jen baštím. Děláme to tak už pár let, a to k plné spokojenosti celé rodiny.

antonius:

to je právě ono, sterilní čerstvý sýr si můžu s trochou štěstí dělat doma :) je to ale bez výrazu a bez chuti. děkuju ale za tip, poohlédnu se po nich, díky! .)

majkl barista:

moc lokální a sezónní tedy není

ale naopak! ;) stačí ignorovat italskou školu směsí, kdy neznám její složení (teď nemyslím prosté uvedení 100% arabiky) ani původ kávy + vynechat importované tovární kafe z velkých pražíren i baristy, kteří o své kávě nic neví, neznají složení své směsi, datum pražení a hned je veseleji.

mix z jendodruhovek, espresso z lokálních pražíren (cs, lbc, mc) a občas nějaká fair trade káva – pro vesničana ideální mix :)

Sklenička:

mě to bez másla moc nejde :) ale tukové nálady se neustále mění. uvidíme, třeba zase v zimě skončim čistě na husím sádle :)))

Já se optám: nějakej receptík na domácí těstoviny bez vajec by se našel? Nebo všichni děláte vaječné?

Zdravím,
doporučím kozí farmu Pěnčín, tam jsme v zimě koupili moc dobré sýry, mléko i tvaroh,měli tam i uzenou kozí nožku – na tu jsem teda odvahu neměla – ale Cuketka je statečný, třeba to prubne :)

Sýry se dají opravdu bez problémů dělat doma – bydlím v pražském minibytě, nemám ani sklep, ale jde to, třeba camembert mi v pohodě uzraje i v hrnci v ložnici. Přidala bych i fotku, ale tady to asi nejde.

Jinak jste super „prošlapal cestičky“ pro Pražáky chtivé domácké stravy, díky Vašemu článku si již od jara spokojeně bedýnkuju :)

Pane Cuketko, už dlouho se chci zeptat, kde kupujete ten cvrčkovický chleba?

Helena a Kami
Nenapsaly byste třeba do zápisků, jak vyrábíte?

11. Cvrčovický chleba mívají v Davelských uzenářstvích. A je skutečně moc dobrý.

Zdravím. Naprosto souhlasím s popisem a způsobem prodeje ovoce a zeleniny v bioprodejnách. Když pominu fakt, že často vypadá zelenina nevábně, vadí mi zásadně jejich neprůhledné ceny. Často až po zaplacení poznám z účtenky, že jsem za bio květák zaplatila osmdesát korun! V bývalém Albiu mají svůj specielní způsob odhánění zákazníků od nákupu bio ovoce a zeleniny – zboží si musíte sami zvážit (dosud je to ještě legrace), pak vyhledat kód každého ovoce v tabulce a pak vyťukat zvláštní kombinaci křížků, kódů a dalších tlačítek… Jiným než flegmatickým osobnostem nedoporučuji :-)

priscilo – nevím, co znamená napsat do zápisků, jinak se o postup (upravený pro podmínky minikuchyně v minibytě, není to samozřejmě klasická výroba jak na farmě) ráda podělím. Kam se to píše?

18: v pravém sloupci stránek máte nahoře několik bloků, jedním z nich jsou zápisky čtenářů a v něm je dole odkaz nový zápisek. Tam už by vás to mělo navést, kdyžtak si napište o radu panu C.

dík:)
Tak jsem sepsala výrobu sýrů do těch Zápisků a doufám, že se to tam někam uložilo.

Pipi:

jo, toto je skutečně neakcepovatelné :/ dycky mě to naprdne. když srovnám tržnici nebo bedýnku, můžou se jít zahrabat.

vEruska:

děkuju, už jsem přidal i do článku :)

kami:

článke už vidím, hned jak doladíme fotky, dám ho online :) děkuju moc!

Přemýšlel jsem jak je to při striktním vesničení s luštěninami? Těch bych se dost nerad vzdával a o místní produkci moc nevím.

Tedy samozřejmě kromě obligátního hrachu a fazolí. Dá se koupit lokální čočka nebo cizrna?

Kytka:

luštěniny, obilniny – tady jsem postupoval od začátku přísněji (vše z dovozu jsem vynechal), teď to dělám tak, že věci které se u nás neprodukují, kupuju. příklad – pohanku sháním za každou cenu vždy z česka, rýži na risotto (kterou si nedokážu odpustit) ale klidně z itálie.

možná jsem měl dopsat odstaveček nezbytnosti – spadá tam třeba koření, sladidla, káva etc. to jsou věci, kde podle mě import není na škodu, nebo věci, které se tady vůbec neprodukují. úplně hard core jádro vesnična byly oblasti které jsem vyjmenoval – živočišné produkty a ovozel ;)

Cvrčovický chleba: Ve vietnamských sámoškách to nemám šanci poznat, leda že by byl v igelitu balený..A davelská uzenářství? Poradíte, Pivli, aspoň jedno konkrétní? To jsou uzenářství v Davli, nebo ta, která berou uzeniny z Davle? Každopádně konkrétní tip by se hodil:) díky!

Jedno Davelské uzenářství je v Ječné, poblíž tramvajové zastávky Štěpánská.

28: Děkuju..taky bych to někdy mohla než se začnu ptát zadat do vyhledávače, což..:)

Mám trochu nedostatky ve vzdělání – je to tak, že když chce hospodář mléko, musí odstavit tele už po dvou týdnech a ještě to opakovat každý rok?

eva:

v konvenci ano, tele jde pryč po 10 dnech, v ekologickém zem. se tele nedostavuje, vydojí se jen přebytek, co si nevezme. alespoň takové info jsem dostal na kurzu dojení na ekofarmě Medník :) http://usedlost.cz/

31.eva
Naše babička tele neodstavuje, nějakou dobu (2–3 týdny) vypije všechno mléko tele, pak už zbývá i pro lidi, pak jde tele na porážku a všechno mlíko (tj. kolem 20 litrů) spotřebujem buď my lidi, nebo ho vypije prase, pak mlíka postupně ubývá a když kráva dojí pod 5 litrů, tak ji babička zas připustí a je další tele a tak pořád dokola. Vychází to na kratší dobu než 1 tele/rok.

Samozřejmě teda jen o kousek, dá se to zaokrouhlit na 1 tele/rok. V pokročilé březosti už kráva nedojí, takže i tak ryzí vesničanka jako babička musí samozřejmě nějakou dobu kupovat normální krabicový mlíko :)

…no, tak to nevím, jestli jsem ráda, že to vím. Maso nejím, ale bez mléka a hlavně sýrů bych se asi neobešla. Tak alespoň budu důslednější v tom bio. Už mi to nějakou dobu leží v hlavě, není snadný být zvířetem.

A proč? To zvíře nijak ničím nestrádá, není mu nijak ubližováno. To je prostě běh světa. Je fakt, že tele má krásný oči a je celkově sympatický. Ale žádným speciálním zvířetem vyňatým z přirozeného koloběhu predace ho to ve skutečnosti nedělá. Ale to je prostě problém na naší straně, vpodstatě uměle vytvořený mateřskými pudy a dojímáním se nad krásným čumáčkem. Nad šeredným ostrorepem nikdo nezapláče, protože to není nic, co by se dalo vzít do náruče a pomuchlat.

35. A co Vás na tom tak rozhodilo? Jak jinak chcete získat od krávy mléko? A následně pak sýry a jiné výrobky?

No, běh světa si představuju tak, že když se narodí mládě, má šanci přezít. Někdo/něco ho může ulovit, ale taky nemusí. Mimochodem, pozor na rychlé soudy. Snažím se nezabíjet ani hmyz.
Ale s ostrorepem jsem si rozšířila obzory -:)

35 – 38: V Anglii není neobvyklé potkat, zejména mezi studenty, vegany. Nejí nic, co pochází ze zvířat, jako mléčné výrobky, vejce, želatina. Nenosí vlněné věci, boty a výrobky z kůže, nemalují štětci ze štětin, atd.
Několik jsem jich poznal. Imponoval mě jejich idealismus a zásadovost.
Že by ale zrovna sálali zdravím (tj „krev a mléko“ dojem) nemohu říci; zejména v zimních měsících byla na nich zřetelná jakási neduživost, chudokrevnost.

ad zkysle mleko, babicka zrusila odber ze statku take ze stejneho duvodu, ze bylo posledni dobou zkysle. sama nevi cim to, jelikoz s tim byla spokojena, ale pak zavzpominala na svoji maminku. ta pry vzdy kdyz se blizila bourka pospichala do sklepa pro mliko a rychle ho prevarila. pokud to neudelala, tak mliko zkyslo. takze pry na to ma vliv i pocasi, ale jestli je na tom neco pravdy nevim

Určitě!!! A vzhledem k tomu, že v poslední době bouří stále, je jasné, čím to je. Stalo se mi minulý týden to samé, koupila jsem si v bio obchodě půl litru úžasného mléka, bylo sladké, expirace za pár dní. přišla bouřka, jdu si nalít a bylo zkyslé.

Cvrčkovický chleba mají třeba v řeznictví na Korunní ulici, přímo u zastávky Šumavská. Uznávám, je dobrý, ale nejvíc mi stejně chutná chleba z pekárny v Rudné.

Jestli hledáte ovčí sýry mnoha druhů včetně výborné vážené brynzy, másla a žinčice přímo ze Slovenska, zajeďte si metrem na stanici Želivského, kde v podchodu funguje stánek i se slovenskou prodavačkou.

Tentýž je i v metru na Hradčanské a v Tescu Letňany (vedle stánku s pralinkami).

45: na Chodově vedle hypernovy taky, je to docela rozsáhlá síť.

Já se, přiznám že mi jejich výrobky moc nesedly. Máslo vždy načichlé od uzených sýrů a strašně rychle žluklé. Neuzené sýry taky děsně navoněné kouřem od těch uzených. Občas něco (brynzu) vemu, ale nepřesvědčili mě :)

47. máslo jsem měla 1× a bylo prima. Sýry mi chutnají, hlsavně nitě. Možná, že to kupuješ u stánku, kde to špatně skladují. Nebo máš zkušenost z více míst? Když bývali u nás na Pankráci, nemělo to chybu. Chjo…

dycky na hradčanské, ale myslm že nízkým obratem a točením zboží to není. prostě máslo zabalené v mikrotenu nevydrží a lape cizí pachy. to samé s máslem od goviďáků, keří rolku balí to potr fólie, tam mi to přijde ještě horší

49: Jo, jo … jednou jsem si ho koupil, smrdělo eklhaft zažlukle. Nikdy více.

49. Tak jsem asi měla štěstí na extra čerstvou dávku. ;-)
Ale koupila jsem ho jen jednou, sýry opakovaně. A ty byly bez problémů Nojo, mikroteňáky jsou hnus a folie taky.

Až na to, že hygi podmínky pro malé mlékárny a sýrárny opravdu jednoduché nejsou. Základní vybavení za milion a půl není sranda, k tomu pruda od namyšlených úředníků, kteří krávu neviděli. Nedávno vydaná vyhláška moc nepomáhá, chybí konkrétní pojednání o tom, co vlastně v malé faremní mlékárně musí / mělo by / může být. Tak vyrábím tak trochu ilegálně a zásobuju odvážné přátele. Ale jinak veskrze souhlas. Nedávno při sýření zkyslo mléko (za bouřky:-), nebylo to poznat, kyslé v počátcích, zjistila jsem to až po přidání syřidla. Dobrý tvaroh z toho taky nebyl, tak jsem vytvarovala bochánky a sledovala, jak se hmota při pokojové teplotě mění – zrajou úžasné tvarůžky.

Bruja – fandím!
Kdybych nebyl tak přespolní (až zámořský), tak bych hned ‚odvážně‘ objednával!
Best wishes.

Cvrčovický chléb prodávají také v bývalém Plusu(teď Penny market)na Zahradním městě.

Nepodařilo se mi najít kontakt na pana Štencla dodávajícího kuřata. Pomůže, prosím, někdo mě a dalším méně bystrým??? Jinak pěnčínská farma je opravdu paráda a jejich sýry také. Kdo se neštítí uzenin, tak doporučuji podnikovou prodejnu tismického masokombinátu. Vyrábějí uzeniny bez náhražek a dokonce i bio uzeniny, ty tam zatím ovšem nemají. Asi končí výhradně v supermarketech. :-(

Dívám se nevěřícně na tuto stránku…Opravdu platíte tolik za značku Bio, když veškeré ingredience seženete na normálním ( ne satelitním ) venkově za pár kaček a možná i zadarmo? Mám krůty, osmdesát králíků, třicet slepic a prasátko, všechno lítá po zahradě, ale že by to bylo Bio?! Sorry, pro mě je to normální!

56: Jak kdy a jak v čem – u některých biopotravin je rozdíl v ceně oproti konvenci obrovský, u některých malý nebo žádný, takže nakupovat některé suroviny bio není žádný problém, na ostatní holt musím třeba našetřit a dopřát si je raději méně často.

Druhá věc je, že když žijete na venkově, připadá vám to všechno jednoduché. Ale kdybych já jako obyvatel velkého města přijel do vaší vesnice a chtěl tam nakoupit tyto suroviny, stálo by mě to spoustu času, než bych se dopídil toho, kdo by mi co byl ochoten prodat – to jsou informace, které vy třeba znáte tak dobře, že je považujete za automatické, ale ono to vůbec automatické není. Nehledě na čas a energii vynaložené na cestu a nehledě na to, že by mi část místních třeba své produkty prodat odmítla, protože nejsem místní.

57: Nevím, jak to máte daleko na vesnici, ale možná by to bylo méňe času a energie než slítat celou Prahu. Na vsi jsou lidé ochotní ( samozřejmě, že ne všichni ) a vstřícní. Ovšem je tam přímá úměra s chováním kupujícího. Ale to asi takhle funguje všude. Arogancí si ochotu nevydupete a peníze nejsou všechno. Mimoto trh pro nemístní funguje, protože místní mají pro sebe dost. A když nemají, dají radu nebo informaci co kdo kde má. To je z mého pohledu. Třeba máte jiné zkušenosti.

Vlada:

klíčová data >70 lidí v ČR nežije na vesnici. já hledám model právě pro lidi ve městech, v klasickém bytě a třeba i bez příbuzných na vesnici, kteří by usnadnili samozásobování.

zkuste se na chvilku vžít do této role, brzy vám dojde, že shánět něco na vesnici by bylo ještě náročnější, než se zdá. už jen najít kontakty, vše si domluvit a koneckonců tam i zajet.

když si teď ve městě spojím systém bedýnek, objednávání masa z farmy, občasný nákup na tržnici a kombinaci s produkty v obchodech od biofarmářů, myslí, že pro lidi z města nenajdete lepší a dokonce ani levnější alternativu! :)

Dát za kuře 500 korun, koupit zkyslé biomléko ( informace z Vašich stránek ) nebo někam zaject? Neznám spotřebu Vašeho vozu, ale opravdu se nemohu vžít do role lidí ve městě.

Vlada:

asi to pořád nechápete a bez trošky emapatie se asi niky nezadaří :)

1. nemám auto 2. mléko – kde je tedy nejbližší člověk z vesnice, který mi třikrát týdně prodá mléko a jak dlouho k němu pojedu? jak se budeme domlouvat na předání 3. kde je nejbližší člověk z vesnice, který mi prodá kuřata? kde ho najdu a jak si budu pro kuřata jezdit? kolik mi to zabere času? dodá mi je už zpracovaná, chlazená?

kolik mi jen tyto dvě položky ukrojí z pracovního týdne a zadaří se vůbec?

Omlouvám se, že jsem asi narušil poklidný běh Vašich stránek svou neznalostí. Netušil jsem, že nemáte vůz a zřejmě ani telefon, když je i problém s prodejcem se domluvit. Nevím odkud jste, takže Vám těžko poradím, jsem z Jižních Čech takže to je asi pro Vás daleko.Ještě jednou se omlouvám a přeju Vám hodně zdaru při hledání nejschůdnější cesty k nálepce Bio.:-)

Vlada:

nic tu nenarušujete :) já se vám jen snažím vysvětlit úskalí z pohledu městského člověka. telefon mám, ale znovu – vy předpokládáte že mám v diáři automaticky uložen seznam všech prodejců z okolních vesnic kolem prahy?

ad značka bio – pokud vám z textu vyplnynulo, že mi jde o nákup bioproduktů, zkuste to pročíst ještě jednou. když sahám po bio, je to proto, že je to v mém dosahu jediná „vesnická“ / farmová alternativa.

58: Mám, hlavně díky skautingu, spoustu kamarádů na vesnicích po celé republice. A také mám kamarády, kteří se z města na vesnici odstěhovali. Takže to, že na vesnicích jsou lidé ochotní vím. Ale taky vím, že určitá bariéra a počáteční odstup tam prostě je (ať se chovám jakkoliv slušně a vstřícně) a překonat ji nějakou (někdy i dost dlouhou) dobu trvá.

Druhá věc je potom to, že ve vesnicích v okolí Prahy dnes tvoří většinu obyvatel lidé, kteří tam pouze přespávají, žádná zvířata ani zeleninu nepěstují a každý den jezdí do práce do Prahy. A ta menšina starousedlíků je většinou na všechny pražáky alergická, hází je do jednoho pytle a nerozlišuje jestli se chovám slušně a vstřícně, což já dělám. Ano, věřím že to jde, jak je ostatně popsáno v tom článku, ale není to zdaleka tak jednoduché, jak si zřejmě představujete.

Nejsem si jistá, že bych zkrátka vyrazila někam na vesnici, zazvonila u prvního statku a řekla : Dobrý den, já si jedu pro vajíčka – to je přece nesmysl.

64: Naprostý souhlas – ony už se i ty vesnice hodně mění. Babička bydlí v malé vesničce asi 35 km od Prahy. Dřív tam měl skoro každý drůbež, kozy, králíky… Dneska už tam téměř dosahuje satelitní zástavba rozrůstající se Prahy a ani starousedlíci už nechovají tolik zvířat jako dřív (s pěstováním zeleniny je to obdobné). Takže si sice přivezu od babičky okurky a rajčata a sousedka mi za pytel suchého chleba dá občas staženého králíka, ale že bych jezdila „nakupovat“ na vesnici místo do supermarketu, tak to ani náhodou.

62, 63
Přesně tak. Já bych navíc ani nemusela shánět, máme na vesnici řadu příbuzných s hospodářstvím, kteří nám jsou ochotni prodat cokoli, maso, mléko, vejce, zeleninu… Navíc babička nám neustále nabízí všechno možné a rozhodně ne ke koupi, že. A i tak, jako Pražka bez auta, nemám šanci. Jde to jakž takž s masem – jednou za čas nám ho přiveze třeba švagr nebo rodiče a nacpem ho do mrazáku. Ale cokoli, co je určené k rychlé spotřebě, především ovoce, zelenina a mléko, je prostě neprůchodné. A proto jsem odběratelem bedýnek a považuju to za vynikající řešení.

64. – mimo téma – ale – nick Kytka odpovídá skautskému jménu? Nemáte čirou náhodou něco společného s pražským střediskem Blaník? Jen tak:)

68: Ano Kytka je moje skautská přezdívka, ale s Blaníkem moc společného nemám – tedy pár lidí odtamtud asi znám, ale to je vše.

Asi máte pravdu v tom, že podoba vesnic se mění a 35 km od Prahy je vlastně skoro Praha. Než se zabývat doma brázdou brambor, tak je radši koupím v supermarketu, ale ty klasické vesnice se vším možným tady pořád jsou. Na druhou stranu uznávám, že pro Vás nedostupné. Ty hranice mezi Pražáky a vesničany bohužel přetrvávají, možná se zvětšily…záleží na lidech. Jo a ještě, přijít a zazvonit u prvních vrat statku s tím, že jsem tady pro vajíčka.....To možná odpovídá té aroganci. Takhle bych to asi nezkoušel. :-))

61: Psal jste, že nevíte, jak se budete domlouvat na předání. Z toho jsem mylně usoudil, že nemáte telefon. Kontakty je druhá věc. Možná že je to pro Vás zpátečnický krok od netu k novinám, ale zkusil jste inzeráty, kde se nabízí od vepřového, domácích zabijaček přes kuřata až po samozběr jablek a rybízu? Nehledat v Blesku, Aha! a podobných novinách!! :-))

64: V článku 56 jsem mluvil o venkově a dal jsem důraz na – ne satelitním.
Navíc barieru mezi lidmi netvoří jen to, odkud jste, ale i zločinnost. Ono pustit si do baráku jen tak cizího…asi i to nás všechny odcizuje.

70. Nemyslím si, že bych byla arogantní Pražák, i když si to jistě spoustu lidí myslí :-) ale jak se tedy mám dopátrat, kde ty vajíčka koupím? A v kterých novinách se to tedy dočtu? Děkuji

70: To je právě to, o čem jsem mluvil – zjistit co a jak je pro člověka odjinud, který se nechce chovat arogantně (mimo jiné proto, že by pak nezjistil vůbec nic) nadlouho.

71: Blesk ani Aha nečtu, ale bohužel takovéto inzeráty nevídám ani v Hospodářkách nebo Lidovkách. Dokonce ani v MF Dnes. Takové inzeráty vidím vždycky jen v regionálních novinách, které v Praze nekoupím – musel bych nejdřív vyjet na venkov jen pro ty noviny. Ještě by se možná něco dalo najít v Annonci, tu se přiznávám, nekupuji, tak nevím.

72: JJ, to chápu, já jen že najít nesatelitní venkov v blízkém okolí Prahy nebo jiného velkého města je nereálné, musí se jet podstatně dál. Sám jsem takto 6 let bydlel ve vesnici hned za Prahou a viděl jak to funguje.
Co se týče té druhé části, je to podle mě kombinace rizika s tím, že to není běžně potřeba – dřív spoustu věcí nebo strojů neměl každý, ale spíš měl každý něco a navzájem si to půjčovali. Dnes má spíš každý všechno, co pro sebe potřebuje a ta potřeba si věci navzájem půjčovat je podstatně nižší.

Pan Cuketka odsuzuje klecový chov slepic, ale sám žije v klecovém chovu – v Praze.Protože pozitiva převažují nad negativy:Nepřeberné množství restaurací,obchodů s delikatesami.Na každém rohu špičkově vybavená nemocnice s houfem špičkových (a českých!) lékařů. atd.Množství jiných služeb všeho druhu.A nikdo ho každý den nebije – většinu slepic ve volném výběhu terorizují ostatní, výše postavené slepice ( takzvaný klofací pořadník).
Pavel

76.: A Vy žijete ve volnéch chovu? A na kterém stupni žebříčku se pohybujete? Jste klofán nebo klofete kolem sebe? Řekla bych, že to druhé…

Domácí vajíčka koupíte u mně od domácích slepiček
č.t.558 651 307 okr.Frýdek-Místek

Co vy na to?

nepovinný, ale díky němu máte obrázek (jak?)