Barcelona food trip

Píšete vy…

Je těžké sedět doma, když jsou ty letenky tak proklatě levné. Člověk ani neví jak a najednou letí na víkend do Barcelony a když už tam je, měl by taky něco sníst, protože památkama a krásným počasím se nenají. Následuje přehled o tom co a kde jsem si obstaral k snědku.

V Barceloně jsem byl poprvé v létě a tehdy se mi vyborně hodil Cuketkův článek. Chtěl jsem se vrátit na ověřená místa, vyzkoušet podniky, do kterých jsem se v létě nedostal a pochopitleně zkusit i podniky, kam noha Cuketkova nevkročila. Pokud budete chtít do nějakého podniku zajít, možná se Vám bude hodit mapa.

Can paixano neboli La Champagneria

Tohle je skutečně nezprostředkovatelné, to se musí zažít. Byl jsem tam už v létě a zašel jsem rád znovu. Ujaly se nás sympatické španělky, s angličtinou se tam člověk příliš nenají, takže mi bylo vysvětleno, že sendviče (bocadillas) se prodávají po dvou a s lahvi Cava to přišlo na 8.70 EUR pokud si dobře pamatuju. Hlídač u vchodu se stará o to aby lidi chodili kouřit ven a nedělali tam kravál. Nával je tam fakt slušnej, obava jestli vypijeme celou lahev byla zbytečná, minimálně třetinu jsme vylili jak do nás neustále někdo strkal. Taky není problém dolít někomu, kdo přežívá na svém decimetru čtverečním vedle vás. Genius loci tam také tvoří házení odpadků na zem. Když nás to vyplivlo, odešli jsme se vzapamatovat na pláž, kde se cestou dá koupit skvělá zmrzlina (2.40 EUR).

La Boqueria

Další místo, kvůli kterému jsem článek nazval trip. Velká krytá tržnice v centru hned vedle Las Ramblas. Absolutní nabídka, absolutní čerstvost a taky obsolutní mačkanice. Je tam i několik bister, kde se dá najíst, pokud dokážete třeba čtvrt hodinu odolávat proudům lidi, kteří se kolem valí. Bistra navíc zavírají kolem čtvrté, kdy končí provoz i stánkaři.

Pinotxo bar

V tržnici se dá snadno najít, je hned na začátku, když přijdete z Las ramblas. Jelikož španělsky umím jen to co jsem se naučil při sledování Terminátora, neměl jsem šanci se příliš dozvědět. Obsluhu tvoří šéf, starší pán, který se neustále zdraví (španělsky) s lidma co chodí kolem, kuchař a tři chlápci co obsluhují, občas něco dají na gril a nechávají se dirigovat šéfem. To vsechno na ploše asi čtyř metrů čtverečních.

Rozhodl jsem se čekat a dočkal jsem se. Obsluha naštěstí uměla anglicky a jelikož nikde žádná nabídka nebyla vidět, nechal jsem si doporucit Butifarra a la cerves – grilovaná klobáska se zeleninovým salátem (8 EUR), malou porci Estofat de vedell – v podstatě guláš s bramborem (5.50 EUR) a k tomu malou plzeň (2.50 EUR). Jelokoz jsem byl jasnej gringo, s obsluhou jsem si nepokecal a to mi přislo škoda, je cítit, že ten podnik je hodně populární, ale informace se podavájí asi pouze ve španělštině. Okolo si hodně dávali obrovské krevety a jiné velké mořské krásky, ale neměl jsem nálatu na pitvání, takže netuším co a az kolik se dá pořídit.

Jako asi všechny porce ve španělské kuchyni i zde byly hodně malé aby člověk zvládnul tři nebo čtyři chody. Účet na 16 EUR a absence jakékoliv účasti ve mě nechaly menší pocit zklamání.

Dong Lin

Aneb nejlepší poměr ceny a porce. Snadno dostupná čínská restaurace kousek od centra (dvě zastávky metrem). Po vstupu mě usadila sympatická číňanka a s jídelním listkem (jídla v angličtině) přinesla i misku takových jakoby chipsů, které nemají skoro žádnou chuť, na jazyku se rozplynou a jsou docela mastné. Vybral jsem si polévku Wan-Tun (3.05 EUR), nudle s kuřecím masem (4.50 EUR) a čínske pivo značky Tsingtao (2.60 EUR).

Polévka byla neuvěřitelně dobrá. Identifikoval jsem miniaturni slane krevetky, nakrájenou vaječnou omeletu, nudle s masovou náplní a pak něco co byla buď řasa nebo houba. Porce nudlí byla nesnězitelná a možná jsem si měl dát něco zajímavějšího. Tsingtao je světlé pivo, kterého se není třeba obávat. Určitě bych zašel znovu a dal si neco s naprosto šíleným názvem, protože Wan-Tun polévka dává tušit zajímavé zážitky.

Udon

Další exkurze mimo geograficky tradiční kuchyni – nudlový bar! Asi jsem těch nudlí z Dong Lin neměl dost a tak jsem vešel. U vchodu je potřeba počkat až si vás obsluha všimne a zeptá se jestli chcete jídlo s sebou nebo se posadit. Já se chtěl posadit, což stejně jako angličtina nebyl problém. Dal jsem si Yaki Udon Chicken – nudle s kuřecím masem (já říkám „neměň koně v půli cesty“) (8.27 EUR), nechal jsem si doporučit Very good roll (3.97 EUR) a pil jsem vodu (půl litru za 1.54 EUR).

Defaultní příbor jsou hůlky a obslující slečna se chápavě očima na dálku zeptala jestli jsem OK. Úplně jistý jsem si s tím nebyl, ale zavírali až za dvě hodiny, takže jsem se tvářil, že jsem víc než OK. Porce nudlí byla hodne slušná a chuťově určitě lepší než v Dong Lin. Very good roll je nudlová variace na sushi, vlastně jen rýže byla nahrazena nudlema, klasicky zarolováno do řasy a pak ještě obaleno v těstícku a osmaženo. Uvnitř losos, mango a majonéza. Úžasná chuť! Příště si asi odpustím nudle a dám si dvě nebo tři jídla z Side dishes menu.

La Fonda

Cuketka nekecal, tohle je výborná restaurace, v centru a se super cenama. V létě jsem si dal polední menu (8.20 EUR) a letos jsem měl v zaměřovači paellu. U vchodu nečekaně nebyla fronta, bohužel nám nabídli jen místo v kuřáckém suterénu nebo 40 minut čekání na nekuřácké místo. Vzhledem k tomu jak španělé vyhulují, jsem se loučil se šťastnýma vzpomínkama, ale naštěstí tam snad nikdo nekouřil nebo měli hodně vychytané větrání. Bohužel nás posadili snad k jedinému stolu bez lampičky, takže fotky nic moc.

Objednávka zněla jasně. El plat de La Fonda – talíř tapas, protože na paellu se trochu čeká (5.71 EUR), paella mixta – klasika, co dodat (12.26 za porci pro dva), sangria – holčičí sladké pití (3.50 EUR) a vin de la casa – neměl jsem obavu, že by jejich rozlévané vino dělalo krvavé boule za ušima (půl litru 2.20 EUR). Talíř s tapas zkrátil čekání a jeho posádku tvořily „jednohubky“ šesti různých druhů. Nejlepší byla asi nakládaná paprika a bramborová omeleta. Na paellu jsme čekali asi 25 minut, ale stálo to za to, když teda pominu, že u verze mixta jsem očekával kuřecí maso, místo kterého alternovalo maso vepřové. Tohle, jak by někdo řekl, španělské rizoto, se podávalo přímo v pánvi ve které se vařilo a ta pánev je stylově zašlá a taky pekelně horká.

La Fonda je podnik kam zajdu asi pokaždé když v Barceloně budu. Ani jednou jsem zatím nemusel čekat frontu, ale rád si ji někdy vystojím, je proč trpět.

Tapas bar Sagardi

Měl jsem pocit, že klasický tapas bar je to co mi ještě chybí. Tapas to je něco mezi naší jednohubkou a chlebíčkem. Základ je asi vždy nakrájená bageta a pak už je to jen na fantazii kuchaře. Sladké, slané, masové i vegetariánské, vždy propíchnuté párátkem. Trochu jsem měl z té španělské tlačenice strach, ale měl jsem štěsti, za barem obsluhovala příjemná slečna z čech, která mne velmi příjemně zbavila tapasového panictvi. Vysvětlila mi, že mám chtít talíř na který si pak beru tapas umístěné po celé delce baru (odhadem tak 20 druhů, které se průběžně mění). Cena za jednu takovou chuťovku je docela dost, 1.70 EUR, ale holt se tam člověk nejde najíst, ale pochutnat si. K pití se doporučuje speciální suché víno, speciálně z výšky nalévane, čímž se udělají malinké bublinky. Název ani cenu nevím. Nebo se pije tzv. „krátké pivo“, což je skutečně veselá porce piva, odhadem asi jedno deci ovšem ve třetinkové sklenici.

Takový byl tedy můj food trip v Barceloně, budu rád za každý flashback, ale asi si budu muset v létě znovu udělat menší výlet, takže neváhejte v komentářích doporučit další místa, která stoji za prověření.

Komentáře

no vida, az tam pojedu, poznamenam si jmena podniku a zodnotim :)

Moje kamarádka tam teď studuje a strašně trpí, protože tam nemají „normální“ (středoevropský) chléb. Nemáte někdo tip na nějaký obchod, aby chudák nemusela jíst pořád bagety? :)

Olivovník: dle poznatů kamaradů, kteří v Barce a vůbec po celém Španělsku jak pevninském i ostrovním dost cestovali a žili tam cca tři roky, je to nemožné, snad prý v německých a podobných (výjímečných) obchodech se dá sehnat něco přibližně stejného… Nezbývá jí, než si k narozeninám, svátkům a dalším podobným dnům přát expres DHL zaslaný bochník chleba :-) Studovala jsem v Portugalsku a po návratu domů jsem se asi týden cpala jen chlebem (s hořičí, máslem, vysočinou…samé labužnické pochoutky :D) a k tomu si dávala podmáslí, pivo, turka… Jo cizí kuchyně jsou super, ale člověk se strašně rád vrací „do svého“ (taky od té doby nemohu ani cítit toastový chleba…neboť jsem tam po měsíci jejich „chlebů a baget nic jiného nejedla a to už je téměř tři roky zpátky…) Ovšem mohu-li to přisuzovat právě tomuto, spíš však celkově stravě a životu tam, zhubla jsem tam za čtvrt roku sedm kilo :D
Když přijela moje Portugalská kamarádka sem k nám, odmítla jíst "bread with herbs“ a já se cítila velmi uraženě… Strašně si pochutnávala, celých deset dní, na toastovém chlebu bez „herbs“ (kmín…) :-)

Ad navrat do sveho – moje rec, ja si koupil tvaruzky a pivo =)

Díky, Blanule. :) Taky jsem jí doporučila, aby se poohlédla po nějakém německém nebo polském obchůdku, ale zatím je tam krátce a neměla možnost něco takového najít.
I já mám v zahraničí odžitých pěkných pár pátků a taky se vrhám na chléb, když se octnu doma. Teď jsem se jej naučila péct. Ačkoli není stejný jako ten doma, velmi se mi ulevilo. To, čemu tady říkají „chléb“, jsou docela obyčejné housky z bílého těsta. :)
Když jsem byla naposledy doma, nemohla jsem se nabažit kyselého zelí a kyselých okurek. :)

Olivovnik: Ano nejlepsi je si ho sam upect.Po 3 letech na anglickych toustech si ho pravidelne delam doma, na pozadani zaslu recept na chleba ktery je chutny a relativne rychle vyrobeny.

Pěkný článeček! Čtu ho před obědem, takže lehce sliním.
Jen u těch rolls ze Udonu bych řekla, že uvnitř bylo avokádo a nikoliv mango. :-))) Ale já si to občas taky pletu, říkám mango a myslím avokádo a naopak.
Mastné chipsy v Dong Lin byly asi krevetové. Prodávají (i podávají) také v ČR. Souhlasím, že nic moc.
Český (moravský, slovenský) chléb je nenahraditelný, takhle jsem trpěla v ňecku a Chorvatsku, ač jejich kuchyni mám ráda, plakala jsem po tmavém pečivu a nebyla jsem sama.

:-)))) Nojo, kdo se v tom má vyznat. Kdybychom znali jen jablka, mrkev, cibuli a zelí, nemáme s tím problém.

jojo, s tim vracením „do svýho“ absolutní souhlas. i když tady v Berlíně neni problém sehnat „českej“ chleba panč německej krustenbrot je nämlich to samý. zato za českej rohlík bych teda zabíjela!!!!!!
mně přijde že německý kusový pečivo je buď strašně hnusný nebo strašně drahý…v pekarnach je ok ale za jednu „housku“ kolem 0,80,– a vic a to co prodavaj v supermarketech je celkem blevajz a taky to neni levny…běda tomu kdo si prede mnou bude stezovat ze zdrazili pecivo a ze housky v praze stoji dve koruny pade jedna!

Vrtule: ty ceny k nám dojdou taky. Já já kupuji pletenou housku za 6, oproti 20 v Německu je opravdu levnějsí, ale na jak dlouho. Chystám se tam na nějaké ty drobné nákupy, protože mi přijde, že u nás to „lepší jídlo“ (značkové sýry, uzeniny, ml. výrobky..) častokrát dražší než tam a výběr menší. O přístupu prodejců k zákazníkovi ani nemluvím, v tom máme, jako Češi, hrozné rezervy. O velikosti trhu jako námitku beru jen z půlky, EU je EU, jeden trh, ne? Taky ta kvalita, mám dojem, že jíme z jejich pohledu kvality II-III.. třídu-„odpadky“ (mlčim, mlčim, Jednorožec mi určitě už dýchá na komentář :-)) – v dobrém )

Olivovník: bola som v BCN dlho a tiež mi veľmi chýbal náš „poctivý, naozajstný“ chlebík. Jediná možnosť, ako si ho aspoň raz za čas dopriať, je kúpiť si ho v ruskom obchode. Jeden sa nachádza blízko Las Ramblas – ak ideš smerom k pláži, čiže „dole“, je v jednej z prvých uličiek napravo, zabudla som ako sa volá…
Ďalší sa nachádza na Travesseria de Gracia, smerom k centru mesta napravo, približne pri zastávke metra Verdaguer.
Samozrejme, je drahší ako fajnové biele bagetky a jeho málo. Takisto nie je úplne čerstvý – keďže je to dovoz. Ale úprimne – raz za čas je to skutočná pochúťka. V ruských obchodíkoch navyše nájdeš aj iné dobroty, ktoré si často začneš vážiť ako skvosty až keď nie sú samozrejmosťou.
Veľa zdaru tvojej kamarátke!
Mira

Díky, Mirko. :) Kamarádka je Běloruska, takže speciality z ruského obchůdku jí budou důvěrně známé.

Tak jsme v červnu otestovali la Fondu – hrůza a děs. Africký personál měl problémy se španělštinou (catalá neumím) Paella mixta napůl vepřový morkový kosti, nevoňavý záchody- Prostě taková lepší naše čtyřka. Ani fronta už před vchodem nestála…

Ahoj Cuketko! Pozdravujeme z Barcelony! Dali sme na tvoje rady a zašli do LaFonda. Našli sme to bez problémov a dokonca sme mali šťastie, že sme nemuseli čakať v rade. Ochutnali sme presne podľa pokynov POaelu Mixtu, aby sme dlho nečakali tak aj tapas a k tomu sangriu. Výborne sme si pochutnali, takže vrelo odporúčame ďalej:)

Co vy na to?