Zápisník

Proč rád koukám na fotky jídel, které nebudu nikdy jíst

Tady je zrovna perfektní příklad – procházka aktuálním degustačním menu Noma Japan.

Za prvé
Jsem strašně zvědavý. I kdybyste pod takový odkaz schovali atomovou bombu, kliknu na to. Ekvivalent štěnete, kterému musí hlavu ze zábradlí soustružit hasiči. Nemůžu si pomoct!

Za druhé
Každé takové menu bývá natřískané surovinami, které ale lautr neznám. Následuje dlouhé hledání v knihovně, gůglení a tak podobně. Jinými slovy – rád si u toho připadám úplně hloupě a pak to ještě raději napravuju. A v noci ve snu mě pak z těch surovin zkouší Jan Rosák v imaginárním kvízovém pořadu (kecám, ale jednou to přijde).

Za třetí
U surovin, které naopak znám, jsou zase použity techniky, které bych u nich nečekal, nebo by mě v životě nenapadly realizovat. To samozřejmě okamžitě svádí k domácím pokusům.

A fakt už poslední důvod
Chuťové kombinace! Nad některými fakt kroutím hlavou (tady třeba syrové krevety a lesní mravenci), jiné mě ale zaujmou natolik, že si je pak chci zkusit i v domácích podmínkách (kedlubna vařená s kvasnicemi).

Shrnuto podtrženo – závislák jak jelen!

Máta

Na teploměru jsem dnes naměřil 12 stupňů, začalo tedy jarní balkonové poklízení. Staré květináčky, pytlíky se zbytky hlíny, jedno barmanské míchátko...

Dvě pozvánky a kalendářík

Aneb co uvízlo v cuketkově schránce: Slow Food Prague - Jsme to co jíme? (1. března 2007) Je obezita správné téma pro TV show nebo spíš návod na šik...

Moravská chalupa v Brně

Pan C. tentokrát opustil naše začmouzené velkoměsto a zamířil na Moravu, do jiného začmouzeného skvostu - do Brna! Zvolil podnik relativně cenově př...

Lost in Translation

Koničiva! Právě jsem zažil kulturní šok, ze kterého se vám musím ihned vyzpovídat. Kolem obchůdku s japonskými specialitami chodím už pěkně dlouho a...