Měsíc: Červenec 2006 strana 2

Na obrázku vidíte tři baculaté jarní fíky na cca tříletém fíkovníku (již zasazený ve volné zemi). Pomalinku už nasazuje i malé kuličky letních plodů, tak mu šíleně držím palce ať to stihne do října všechno pěkně porodit a vychovat. Prosím, ať je vedro až do záááří!

Jak už jsem minule avizoval, můj hlavní „objective“ v Karlově Varli byla Kávárna potmě. Jak se tam celému Cuketkově týmu líbilo? Obstál nový projekt v českých podmínkách? Vzali si provozovatelé poučení od původních tvůrců myšlenky z restaurace Blindekuh?

Představení Kavárny potmě

Kavárna potmě je na české podmínky unikátní projekt Světlušky (resp. Nadace partnerství Českého rozhlasu). Cílem je vytvoření gastonomického zařízení (v tomto případě kavárny) jehož jediným imperativem je černočerná absolutní tma a nevidomí obsluhující. Myšlenka to samozřejmě není původní. První restauraci tohoto typu na světě otevřeli již před sedmi lety ve švýcarském Zürichu (restaurace Slepá Kráva = Blindekuh). Další napodobeniny na sebe samozřejmě nenechaly čekat. Jednou z nich je i projekt Kavárny potmě. V tomto případě však myslím, že opičení není na škodu a pouze prospěje dobré věci :)

Vítejte ve tmě!

Kavárnička byla otevřena po celý průběh Karlovarského filmového festivalu v krásném láze�?ském prostředí prostředí. Kavárna byla poskládána z unimobuněk (zapůjčila filrma Skanska) a velmi vkusně zahalena do designového černého potahu s jednoduchou grafikou (obrázek Světlušky, logo, místo pro podpisy celebrit).

Před kavárnou byla vždy potřeba vystát cca 30ti minutovou frontu (smekám zájmu návštěvníků festivalu!). V průběhu jste se dozvěděli všechny potřebné informace, mohli jste si zakouit propagační předměty Svěštlušky (náramky, hrnečky, trička) a postupně se psychicky připravit na svůj vstup do temnot.

Jak vidíte na cedulce, systém kavárny byl velice jednoduchý. Za cenu 45,– Kč jste dostali jednu kávu/čaj + hrneček, který jste si mohli po skončení odnést na památku. Každý další nápoj (voda, džusy) vás stál 30,– Kč. Před vstupem do kavárny jste si počkali na místo a obdrželi jste čtyři konzumační lístečky pro kontrolu. Obsluha u stolu vám poté za každý nápoj jeden lísteček odtrhla a podle jejich počtu jste venku, opět na světle, zaplatili.

Frontu jsme statečně vystáli a pak se ve formaci třech statečných vrhli dovnitř pod velmi profesionálním vedením slečny uvaděčky Markéty. Ta nás nejdříve uvedla do předsí�?ky (ještě osvětlena) uzavřela za námi dveře a po vytvoření pěkného vláčku nás zavedla rovnou do tmy.

V kavárně potmě je celkem šest stolečků po čtyřech. V celku bez problémů jsem byli uvedeni k tomu našemu a byli jsme předáni do péče našeho číšníka (baristy? ;) Matěje. Ten obratem odebral naše objednávky (3× presso Illy, cukr, smetana, voda) a za malou chvilku se vrátil se vším k našemu stolku. Presso (lungo) bylo servírováno sice v pěkném, ale na presso nevhodném hrnečku bez podšálku. Voda potom asi z praktických důvodů v kelímku.

Káva byla výborná, ale podobně jako v Blindekuh jsme jí moc nevěnovali pozornost. Naše nebohá oslepená tělíčka totiž věnovala 99% procent své aktivity zpracovávání nových vjemů a psychické stabilizaci. U stolečku jsem se pořád museli navzájem ujišťovat, že tam pořád všichni jsme a že se nikdo neztratil. Atmosféra vskutku napínavá, elektrizující a vzrušující…

Měli jsme docela na spěch a tak se naše návštěva skončila asi po necelých 20 minutách. Slečna Markéta si pro nás po krátkém čekání přišla a opět ve vláčkové formaci nás naprosto tápající a osleplé krtky vyvrhla nazpět do nažhaveného odpoledního slunce. Po krátkém rozkoukání jsme zplatili, zapsali se do návštěvní knihy, poděkovali a zase jsme pelášili do víru festivalu :)

Závěr

Samozřejmě si neodpustím několik kritických poznámek, které se při srovnání s originálem Blindekuh samy nabízejí. Kavárna potmě je samozřejmě úplně první prototyp, ale pokud provozovatelé uvažují a nějakém trvalém provozu – měli by se zaměřit na zaplácnutí několika málo mušek:

• nekvalitní tma – na rozdíl od absolutně černé Blindekuh, se v Kavárně potmě asi po cca 10 minutách dalo rozkoukat (prosvítaly spoje v unimobu�?kách, ve ventilaci a šly vidět siluety, dvěře atp.)
• kompromisy v servisu – podle mně škodí kelímky, přizpůsobený hrneček atp. naprosto bych neustupoval a servíroval bych vše jako v klasické kavárně
• přechodová komůrka – při odchodu chybí adaptační, mírně osvětlený prostor pro adaptaci na světlo, zažít oslepení přímým sluncem, není opravdu příjemný zážitek :/

I přesto vše – devět cuketek z desíti!

Update 2007

• Kavárna potmě 2007 (6. – 13.6. 2007, Ovocný trh)

Pěkně jsem si to dnes všechno nabil na Petynce (jak by řekla postava z filmu W.Allena …catching my skin cancer whole day) Příjemně sluncem znaven jsem pak pojal myšlenku něco pěkného si naložit, něco co jsem si nakonec stejně nenaložil…

Má nakládací volba padla na suroviny volně inspirované docela obstojným salátovým sýrem Tartare, který jsem si oblíbil do těstovin – jen tak s rajčátky a drceným česnekem. Rozhodl jsem se, že tu umělinu doběhnu, předběhnu a vůbec tak nějak absolutně s ní jednou provždy vyběhnu :) Šátralka pana Cuketky vylovila a připravila:

• kolečko čerstvého sýru Kromilk
• obyč černé olivy
• zbytek naložených česneko-petrželkových zelených oliv (primitivo)
• růžový & asertivní bio česnek
• průstřih z bylinkové zahrádky (libeček, petržel, pažitka, bazalka, majoránka, tymián)
• olivový olej Salvagno
• sůl, drcený troj-pepř
  

  To vše během hektických tří minut rozkrájela, pomačkala, umyla, nakrouhala a promíchala. Eee-Primitivo! Bohužel k nakládací fázi již nebylo dost politické vůle. Všechno jsem totiž zblajznul ve fázi ochutnavací! Divím se, že se zachránilo alespoň malé ilustrační sousto pro fotografii…

  Neváhejte a mixujte s čerstvým sýrem cokoliv. Jakékoliv salátové dresinky a pre-made produkty do salátu vedle těchto jednoduchých a svěžích variací blednou závistí a nepomůže jim dokonce ani přidaný stabilizátor. Doporučuji začít od základní muchlovačky zelených bylinek s olivovým olejem a postupně své chutě rozvíjet tím správným směrem. Snadnější recept už snad ani neexistuje. Časová a surovinová náročnost je bazální. Tak hop na to!

  Dnes odjíždím konečně do Filmové KarlVarle, mrknu se na nějaký ten filmik, Světlušku a v pátek mě tady zase máte. Hezké tropické svátky!

Jistě vám zde neunikla moje mini-reportáž z černočerné tmy restaurace Blindekuh. Nyní máte šanci zažít něco podobného na právě probíhajícím filmovém festivalu v Karlových Varech.

Světluška ve spolupráci s Anetou Langerovou pro vás připravila unikátní projekt Kavárny potmě. V kavárně si můžete na vlastní kůži vyzkoušet jaké je to být opravdu potmě, obsluhu navíc zajišťujě speciálně školený personál z řad nevidomých. Jestli se letos do Varů dokodrcám (snad ve čtvrtek), určitě si návštěvu nenechám ujít :)

Máte-li možnost se tam podívat, neváhejte! – je to jedinečný zážitek, na který hned tak nezapomenete!!!

V pátek jsem opět neuniknul své pravidelné nákupní horečce na Šestce. Proklepnul jsem postupně osvědčené Albio, nový Country Life, lahůdky Robertson a nakonec jedny „fajne & male“ lahůdky bez internetové prezentace…

Bio rajčata, kozí camembert a kozí žervé

Vemu to hezky popořádku a začnu v Albiu, kterému sand už nikdy neuniknu. Jako první jsem lapnul moje oblíbené ciabattky a jeden celozrnný chlebík. Ciabatty byly grandiózní, jako obvykle, celozrnný pšeničný chlénb raději bez komentáře ;)

V chladícím pultu jsem omrknul nabídku masa – hovězí, vepřové, kuřecí a nějaké ty bio uzeniny. Slušný, ale pořád malinkatý výběr. Zato vedlejší pult s méčnými výrobky však překypuje zbožím. Tentokrát jsem si doplnil své vědomostní a chuťové portfolio o německý kozí camembert Andechser za (OMG!) 68,– Kč a o kozí žervé z Ratibořic za 35,– Kč.

Camembert i přes velmi fotogenický vzhled příliš nezaujal a pro příště si svých několik korunek nechám pro něco lepšího. Podle datumu již slušně vyzrálý, přesto poměrně bez chuti a dle mého i vyschlý. Raději jsem to nebožátko rozpekl v troubě .) Žervé taky nic moc – chuť ani taková ta jemná přírodní ani pikantní vyzrálá, zkrátka něco mezitím a to mne moc neoslovuje. Z Ratibořic doporučuji jakýkoliv jiný druh.

V Albiu jsem ještě nakonec lapnul dvě biorajčátka za 142,– Kč/kg. Ojoj! Jedno rajče za dvacku, to je docela pálka. Nechám je ještě chvilku nabíjet sluníčkem za oknem a potom doufám, že se bude konat chu´tová ekstase, nebo je půjdu vyreklamovat!

Nový Country Life a bio česnek

Zdá se, že se na naší Šestce konečně rozhoří pořádná biobitka. Svědčí o tom otevření nového County Lifu necelých 250m od Albia na ul. ČSL armády ;) Prodejna zatím zející prázdnotou (zákaznickou), zato již příjemně zabydlená zbožím všeho druhu a typicky nasládlým biozápachem. Celkově na mne prodejna působí o třídu horším dojmem než blízká konkurence (design, atmosféra). Nabídka je od oka víceméně obdobná. Je tam více zeleniny, ale na druhou stranu chybí maso! A to je chyba protože cuketka je, jak všichni víme, MASOŽRAV�? (ham!).

U zeleniny mně chybělo podrobné označení půvpdu (jméno zemědělce/farmy) na jaké jsem zvyklý z Albia. Za širší nabídku tady zaplatili čerstvostí, i když je to možná způsobeno počátečním malým obratem prodejny. Z nabídky jsem si vybral pěkný růžovoučký bio česnek za 169,– Kč / kg (nebojte vyšlo to tři paličky za 15,– Kč).

Mám značné výhrady k personálu (2 slečny), který byl dosti protivný a jevil známky nepříjemného rušení zákazníkem. 1) dotaz na nabídku masa se neobešel bez uštěpačné poznámky a koulení očima 2) problémy s vážením česneku (kutálení po pokladně, poznámky) 3) na žádost o účtenku reakce: „si ji podejte sám“ (čímž se rozumí nahnutí přes pult a vytrhnutí vyjeté účtenky rovnou z pokladny) OMG! OMG! OMG!

Zatím tedy Albio vs. Country Life 1:0!

Robertson a jeho klobásky Cumberland

Jestli byla fotka k vepřovým kotletkám na parmezánu foodpornografická, tak dnešní titulka s klobáskama je foodporno nejtvrdšího kalibru :) Klobásky Cumberland (a např. tady) jsou tradiční klobásky z Anglie, přesněji z regionu Cumberland. Jedná se o čerstvé vepřové klobásky s typickým kořením. Důraz je kladen na použití lokálních čerstvých surovin bez aditiv.

Já, jelikož jsem klobásky Cumberland nikdy neměl tu příležitost ochutnat, tak nemůžu moc srovnávat. Přesto mně klobásky z lahůdkářství Robertson zachutnaly. Cena je 200,– Kč/kg, za jedno půlkilové balení cca 15 kousků tedy zaplatíte cca 100,– Kč. Klobásky se mají péct buď v troubě nebo jen tak na pánvi či grilu. Chuťově se blíží norimberským klobáskám nebo klobáskám vinným.

Trošku zklamání je, že pan Robertson do těch svých přidává aditiva (E451, E221, E300). Je to trošku škoda. Za tuhle cenu bych čekal čestvý produkt bez použití chemie :/ Přesto na jeho steaky nezapomenu! ;)

Noname lahůdky a kozí máslo

Hned kousíček od Robertsona (cca několik metrů směrem zpět ke kulaťáku) je malinkaté lahůdkářství, které nabízí hotové lahůdky i polotovary (různé obalované „věci“). Neodolal jsem a spíše ze srandy jsem si vzal tři karbenátky, každý á 9,– Kč (žampionový, brokolicový, masový). Chm, nebylo to špatný ;)

Kromě lahůdek mají poměrně širokou nabídku holandských kozích produktů Cabrima. Nejvíce mne zaujalo kozí máslo za cca 39,– Kč. Kozí máslo jsem nikdy neměl a tak jsem neodolal. Čekal jsem všeliký horor, který se ovšem vůbec nekonal! Kozí máslo překvapí svou sněhobílou barvou a naprosto fantastickou jemnou vo�?avou chutí po čerstvém mléce a po kokosu (jo!). Z celého dnešního nákupu doporučuji jedině tohle másýlko (amožná ještě česnek)! Vskutku velejemná fantasie .)

Jak vidíte nachodil a objevil jsem toho hodně a to jsem ještě spoustu zajímavých obchůdků vynechal. Těším se s vámi na příště!