Hluboká to pravda, ale zároveň je jasné, že bez toho chleba to taky nejde. Základní potravina, podceňovaná, přeceňovaná, ale chleba se člověk nepřejí. Každá kultura má jiný chleba… Kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se s lidmi, říkávaly naše babičky. A měly pravdu. Pokud nefunguje multikulturalismus, dá se s trochou nadsázky říct, že to je tím, že jsme každý zvyklý na ten svůj chleba. I volba našeho aktuálního prezidenta byla oným příslovečným lámáním chleba. A vybrali jsme si prezidenta, který jí šumavský bochník, ne toustový “papír”. Pravda, ne všude se tahle teorie dá prosazovat, ale každopádně na ní je víc než se na první pohled zdá.

Když jsme před dvěma roky vyrazili do Chorvatska, byli jsme přesvědčeni o tom, že se na pobřeží hravě uživíme rybolovem a že dostatečně potěšíme svoje chuťové buňky dary, které moře nabízí. Brácha s sebou vezl své rybářské nádobíčko, jakož i několik druhů návnad určených pro mořské živočichy. Nic se nezdálo jednoduššího, než nahodit prut a vzápětí vytáhnout rybu velikosti vypasené srnky…

Před půl rokem jsem se vydal na strastiplnou pouť za domácím sušeným hovězím vulgo pastirma vulgo basturma vulgo bresaola. Vydal jsem se na ní dřív než pan Cuketka zveřejnil svou studii pastirmy.

Je těžké sedět doma, když jsou ty letenky tak proklatě levné. Člověk ani neví jak a najednou letí na víkend do Barcelony a když už tam je, měl by taky něco sníst, protože památkama a krásným počasím se nenají. Následuje přehled o tom co a kde jsem si obstaral k snědku.

Taky se Vám stává, že sem-tam přijdete večer po náročném dni a co si to nepřiznat, pokaždé to není ten blankytně modrý den se zpěvem sýkorek a pln milých úsměvů..

Tak mě tu při pohledu na sličné slečny Mušle přepadla chuť. No a po pár dnech také u nás doma zapraskaly …a ochotně jim při tom asistovaly růžovoučké krevetky, jasmínová rýže, mladá a ušlechtilá cuketka, její blízký příbuzný lilek,kousek kuřecího předhrudí, jedno pěkně vysušné Lisabonské Chorizo, pórek a zelená petrželka…

http://kiwi.logix.cz/…/04/04/title?…