Štítek: recenze strana 4

2. Espresso marathon – v Brně

Je to chorobná zvědavost. Ničím jiným si totiž nedovedu vysvětlit motivaci, která by ospravedlnila druhé kolo espresso marathonu – tentokrát v Brně! Cestovat tam a zpět na otočku, utratit za kafe 1200,– Kč a vypít více než malé množství špatné kávy…

pokračování…

Čas strávený u stolu není ztraceným časem…

Píšete vy…

…pokud jde o stůl v restauraci jako je Osteria Da Clara, jejíž přísloví uvedené v jídelním lístku jsem si vypůjčila do nadpisu tohoto příspěvku. Tento týden uveřejněná páně Cuketkova recenze ve mě vzbudila velký zájem typu „tam musím hned teď vyrazit“, leč během pracovního týdne se mi nedostávalo patřičných časových možností (což bylo ve finále dobře, protože návštěva v Osterii se nedá jen tak rychle odbýt). Rozhodla jsem se tam vyrazit v sobotu na oběd a nakonec vytvořila dvojčlenný hodnotící tým společně s Kubou, kterému tímto děkuji za doprovod a fotodokumentaci.

pokračování…

1. Pražský espresso marathon

Poslední dobou jsem okolo sebe slyšel hodně vzdychání nad českou kulturou espressa. ňíkal jsem si ale, že to přeci nemůže být zas tak hrozné. Češi už si tento druh kávy docela oblíbili. Nově otevírané i zavedené kavárny espresso dělají a připravují z něj řadu odvozených nápojů. Kavárny v Praze jsou zaplněné, espresso mašinky i směsi jsou k vidění v obyčejných i specializovaných obchůdcích.

Napadlo mě, že by nebylo špatné udělat si aktuální obrázek o tom, jaké espresso se pije v Praze. Oslovil jsem Ondru z GurmetKlub.cz a Jardu & Jardu z La Bohéme Café. Společně jsem pak naplánovali a absolvovali následující výlet… ;)

pokračování…

Gaučové Odrobinky

Stříleno z pod stolu, od boku, z notebooku… ,)

  • Pivní mapa

Napsal mi Jack DeNeut z Nelso.cz. Je to taková interaktivní aplikace sešťouchaná z Google Maps a z databáze podniků a obchodů (sám ji často používám!).

Pohráli si teď nově s cenami piva v Praze a sestavili Interaktivní mapu cen piva v Praze, což je kůl… ;)

  • Recenze na PragueOut.cz

Kolega Jižní Svah zaseknul drápek do ubrusu přidal se k úžasně heterogenní tlupě českých hodnotitelů restaurací. Jako první padla za obět asijská restaurace Rickshaw. Drazí restauratéři, třeste se! ;)

  • Miroslav Gordonovi: Fuck You!

Pokud jste ještě neviděli aktuální vydání Reflexu (ještě bohužel není v online archivu), vřele vám jej doporučuji. V rubrice Návrat do kuchyně tam „perlí“ Miroslav Macek. Bílé, mrtvolné osvětlení, nepohodlné lavice, zápach staré cibule, mužické oblečení obsluhy, chybějící solničky a jakýsi chrochtající Američan. To jsou jen některé z nástrah, které musel se svou paní za celý večer v Maze přetrpět.

Sloupek okamžitě nůžtičkami vystřihávám a vlepuji do památníčku. Instantní zlatý fond! Hanko Michopulu, budete na cestách dlouho? ;)

  • Kuchař roku a perská kuchyně

Příští týden nás (pepiky) čekají dvě zajímavé akce. Nejprve pečlivě utajovaný Festival perské kuchyněHotelu Praha, o víkendu pak celonárodní soutěž ve vaření z pytlíku Kuchař roku. Na obou akcích můžete provést pokus o cuketko-odchyt. Budu se nejenže vyskytovat, ale i v předsálích intenzivně povalovat.

  • Soutěž – Co jíte?

Do aktuální (foodlosofické) soutěže se zatím přihlásili pouze dva soutěžící. Krátký linkoplk O marne snaze vykrmit rodinu a výtečná úvaha Živit se jídlem… Mám pro vás nachystáno 7 výher, tak doufám, že se najde ještě alespoň dalších 5 odvážlivců… ;)

  • Komentář č. 10000!!!

Ve hře je komentář s pořadovým číslem 10000. Kdo si troufá? ;)

komentáře

17 sladkých okamžiků při práci „food kritika“ (na základě skutečných událostí)


1. Jedete na blint přes půl republiky, cílový podnik je a) zavřený b) zrušený c) vyhrazen pro soukromou společnost.

2. Svou rezervaci na falešné jméno si začnete vyzvedávat na své jméno pravé.

3. Svou rezervaci na falešné jméno vyzvedáváte na jiné falešné jméno.

4. V šatně si odložíte brašnu s poznámkovým blokem, aparátem, mobilem i penězi.

5. Spolustolovník si zničehonic rozmyslí objednávku a zvolí podobné, nebo rovnou naprosto shodné chody, jako vy.

6. Vaše předem pečlivě zvolené pokrmy v menu chybí nebo „právě došly“.

7. Úplně zapomenete ochutnat z talíře spolustolovníka, nebo jídlo sežere dřív.

8. Ještě předtím, než stihnete jídlo vyfotit, si ho rozrýpete vidličkou.

9. Baterka ve foťáku je prázdná.

10. Paměťová karta ve foťáku je plná.

11. Jediná fotka hlavního chodu je rozmazaná. Zjistíte to až doma.

12. Na fotce interiéru čumí všichni z obsluhy výhružně do objektivu.

13. Zapomenete, že jste na recenzi. Sníte a vypijete toho moc.

14. Personál se vás při placení zeptá: „Kdy to vyjde?“.

15. Zapomenete účet na stole, nemůžete si zkontrolovat ceny, večeři vám nikdo neproplatí.

16. Doma zjistíte, že jste ztratili poznámky, nic si nepamatujete a menu na webu restaurace je úplně jiné.

17. Všechno přežijete, text odmítne editor, pouštíte si písničku.

;)

komentáře

Bakeshop

Dortíky a chleba za stovku, kafe za padesát a široký výběr gourmet pečiva podávaný s možností luxusního posezení. Tak to je Bakeshop, vítejte v Kozí ulici… ;)

pokračování…

Kéhli reloaded

Píšete vy…

Právě jsem se vrátil z Kéhli. Osud a můj nadřízený tomu chtěli, že jsem tento týden na příštích pár měsíců zakotvil na Dunaji, v místě zvaném Buda, přičemž hned naproti přes řeku je Pešť a jejich spojením pak kdysi vzniklo hlavní město všech uhrů, Budapešť. To, že Budapešť jsou vlastně dvě města, jsem až do tohoto týdne nevěděl a přečetl jsem si to s překvapením po cestě vlakem v průvodci. Co jsem ale od přečtení téhle Cuketkovy recenze věděl určitě, že až sem někdy zavítám, nesmím vynechat restauraci Kéhli. A dnes konečně byla příležitost si trochu vyhodit z kopýtka.

Rozepisovat se o tom, co je tahle restaurace zač, kde je a jak vypadá, nemá smysl,všechno jste si už mohli přečíst dříve ve zmíněné recenzi. Berte prosím tenhle zápisek spíše jako doplnění toho, co už napsáno bylo.

Takže. Všechno jsem si dnes hezky naplánoval, s dostatečnou časovou rezervou na přesun buszém přes celé město – následkem čehož jsem do restaurace dorazil asi tři čtvrtě hodiny před svojí rezervací. To naštěstí vůbec nevadilo, ujal se mě nejspíš tentýž ubručený kníratý číšník, jako pana C, hned vzápětí jsem však byl předán jeho usměvavé kolegyni bez kníru, která se o mě pak starala po celou dobu. To byl první příjemný moment celé návštěvy, marně vzpomínám, v které restauraci jsem naposledy zažil tak upřímně milou a pozornou obsluhu. Objednal jsem si na začátek malé pivo a předstíral, že vybírám v jídelním lístku, ačkoli už jsem měl dávno vybráno z menu na internetu. Do morkových kostí jsem se rozhodl nejít, jelikož jsem měl už hrozně dlouho chuť na rybí polévku. Neměl jsem ji ani na vánoce, nikdy jsme ji na vánoce nevařili, tudíž první volbou byla polévka z kapra z Obudy. Moc dobré, přesně to, co si představuji pod polévkou z kapra na maďarský způsob. Tzn. několik velkých kusů kapřího masa v příjemném gulášovo-paprikovo-rybím polévkovém základu.

Jako hlavní jídlo jsem si vybral grilovaná husí játra na česneku se šťouchanými brambory. Chtěl jsem si k nim dát nějaké vhodné víno, protože jsem ale byl sám, netroufl jsem si na celou lahev. Výběr byl tedy omezen na vína rozlévaná, který je ovšem překvapivě široký (další plus nevídané v českých restauracích), zhruba 10 různých bílých i červených. Směle jsem si vybral Mátrai Muscat Ottonel a požádal o něj paní servírku. Ona se usmála a řekla, že je to velmi dobrá volba, ale že je to sladké dezertní víno a že by mi navrhovala spíše Chardonnay. Ehm.. sklopil jsem uši a raději dal na její radu. No a pak ke mě doplula ta husí játra.

Aby bylo jasno, miluji játra. Pravděpodobně od té doby, co jsme je, když jsem byl malý, přestali na nějakou dobu doma úplně vařit, protože se říkalo, že jsou strašně nezdravá. Husí játra miluji víc než jakákoli jiná, protože ze všech jater jsou asi nejméně k sehnání. Z talíře, který mi byl donesen, to vonělo přeukrutně, závany česneku a ogrilovaných jatýrek (4 velké kusy) byly přímo hmatatelné. Chuťově absolutně skvělé, játra byla na povrchu pěkně ožehnutá grilem, zcela uprostřed potom lehce růžová. Česneku bylo tak akorát, aby nepřebil jemnou chuť jater, ale naopak s nimi vytvořil harmonický tón. Ten, podpořen lehkou notou vína, kterým pravděpodobně během grilování byla játra zakápnuta, se v ústech měnil v úžasný chuťový akord, jež spolu s výrazným chardonnay, jež jsem si objednal, přecházel v dokonalou symfonii (tak, teď jsem zkusil chvíli psát jako pan Balík z Eura;). Jenomže.. pak tu byly šťouchané brambory. Oni to nebyly ani tak šťouchané brambory, jako bramborová kaše. To by samo o sobě vůbec nevadilo, kdybych hned při prvním soustu nedetekoval margarín.

Aby bylo jasno, nesnáším margarín. Pravděpodobně od té doby, co jsme ho, když jsem byl malý, začali používat doma místo másla, protože se říkalo, že je hrozně zdravý. Já ten hnus nemůžu vystát. Deptají mě reklamy se vzornými mámami, které to patlají dětem na chleba ke svačině. Jestli mě něco dokáže dokonale namíchout, je to rostlinná šlehačka na dortu z cukrárny nebo máslový krém z margarínu (obojí dnes v českých cukrárnách téměř standard). A v téhle kaši prostě byl margarín a ne máslo, úplně jak ve školní jídelně. Prostě velká, velká škoda, celé to skvělé jídlo úplně zabili.

Abych si spravil chuť a náladu, dal jsem si ještě dezert, kaštanové puré se šlehačkou. Nikdy jsem kaštanové puré neměl, vždycky mně to znělo hrozně lákavě a musel jsem to prostě zkusit. Dobře jsem udělal a náladu si zpravil. Čekal jsem něco na způsob krému, ale tak to vůbec nebylo. Byly to takové nahrubo nastrouhané kousky (asi jako když strouháte mrkev) nahnědlé sametově jemné hmoty, která voněla i chutnala po rumu a něčem dalším, nejspíš těch kaštanech, a bylo to moc dobré. Nahoře byly dva bobany šlehačky (nikoli rostlinné) a další bobany šlehačky byly schované v té hmotě. Což mě potěšilo, protože jsem napřed vyjedl šlehačku, co byla nahoře (jak malej Jarda), a když jsem se prodoloval k těm bobanům dole, přišlo mi, že přesně s někým takovým počítali.

Finální účet včetně pití a zpropitného byl na 7040 forintů, tedy ca 700 Kč, což mi připadá velmi přiměřené. Jen prokristapána proč cpou do bramborové kaše ten margarín? Na druhou stranu, díky tomuhle škobrtnutí není laťka pro další Budapešťské restaurace, které mám v plánu, nastavena nepřekonatelně vysoko a bude co porovnávat. O další maďarské postřehy se samozřejmě rád zase někdy rozdělím ;)

komentáře