Rubrika: Interesantní produkty strana 3

Dnes kapitální úlovek v supermarketovém lovišti Delhaizy. Pořádní macci v nejlepších letech z Mělníka za 40,– Kč. Téměř v kategorii mládeži nepřístupno!

Na titulce je porovnání s chřestem stejného výrobce (Berry Servis s.r.o.). Oba jsou značeny jako Jakost 1 a velikost 16 – 22 mm, liší se pouze cenou. Tady vidíte, že ty nálepky jsou jen pro srandu králíkům. Skutečný průměr je u menšího 15×11 mm, u většího 23×19 mm (uvádím dva rozměry, protože řez je elipsoid a né kolečko). Další kusy viz předchozí chřestová přehlídka.

Jdu se ihned vzchopiti a úlovek připraviti!

Francouzský update

Bali v komentářích nekecala a poslal několik fantastických fotek chřestu z trhů ve Francii. S jejím laskavým svolením máte možnost ukochat se se mnou:

• asparágový bombardment
• za čtyři eura
• neuvěřitelná barva
• přechřestěno
• kapka zeleného
• MONSTRUM!!!

Díky Bali! ;)

Jako malý capart jsem se kdysi proháněl na svém zbrusu novém kole RMX 20 proháněl okolo baraku. Psal se rok 1986 a hlavu mi zkrápěly fosforeskující kapky jednoho magického dubnového deštíku. Od čeho měl pan Cuketka tak beznadějně umatlaná řídítka a co mu chrastilo v igelitce?

Vlašské ořechy v karamelu

Minulý týden jsem znovuobjevil ztracené poklady totalitního cukrovinkářství. Nejdříve ze Švajcu dovezené vlašské ořechy v karamelu made in china. Tehdy to bylo myslím made in vietnam, ale výsledek je dnes úplně stejný. V klasickém provedení je vidím poprvé asi po patnácti letech!

Nevím proč tyto beznadějně dobré vlašáky zmizely z pultů, ale je to velká škoda. Párkrát jsem se pokusil je vyrobit doma, ale tu těžce definovatelnou chuť ne a ne trefit. Pamatujete si na ně ještě někdo?

Karamelový Karmílek

Karamelový piknik, nebo jak se tehdy jmenoval, z pultů také zmizel, aby se o několik let později reinkarnoval do plastovém obalu s vykuleným lišákem Karmílkem.

Nově přidali vanilkovou, jahodovou a kakaovou příchuť. Ta karamelová však zůstává i po letech identická. Složení – pasterované mléko, cukr, karamel. Ha! Žádné É? Nemožné!

Tolik mé sladké mini-retro. Teď už jen aby se nevrátil i ten dubnový deštík… ;)

Koukám, že loni jsem plašil až v květnu. Letos jsem neodolal, za pomocí elektřiny vyškvrdlal první holandézu a šup s ní na panenskou porci špargle. Šťastnou diurézu všem!

• Po stopách šparglu I. – pěstování
• Po stopách šparglu II. – slavné dějiny
• Po stopách šparglu III. – letošní Slavnosti
• O jakosti chřestu
• Pěstování chřestu – rodina Missbachova
• Ivančický sen o chřestu
• 13. Slavnosti chřestu – velká Ivančická chřestová šou již 18. – 19. května!

Kde všude jste už viděli chřest? Za kolik? Bílý, zelený, divoký? Kam na něj jezdíte? Co s ním děláte? Jsem zvědavost sama!

Předem avizovaná olivová ochutnávka je tady! Patnáct lahvinek plných slunce se utkalo o přízeň pana Cé :) Jakpak se nám ten ukrutný boj vyvrbil?

Ochutnával jsem asi od listopadu – ve stoje, v leže, v tramvaji, ve vaně, lžičkou, z lahve i při vaření. Olej jsem vstřebával očima, nosem, pusou tak dlouho, dokud jsem nebyl celý namazaný. Potom jsem se namazal ještě jednou. Olivový olej je láska na celý život a z tohohle postu by mohl být klidně celý román…

Nebojte se. Projedeme to rychle-stručně s ohledem na „praktický“ výstup. V následujícím textíku projedu všech patnáct vzorků, postupně, podle zemí původu. Ke každému oleji pak přidám několik poznámek. Jedná se čistě a výhradně o zdivočelé chuťové buňky pana C., proto prosím neberte charakteristiky nijak závazně! Kdybyste se ale přeci jen chtěli nakalibrovat na mou chuťovou vlnu, vězte, že miluju oleje lehké jako pírko, více s ovocnými, než s travnatými tóny a s maximální závěrečnou dráždivostí (mám rád když to na konci opravdu kopne).

Všechny zařazené oleje jsou z třídy extra virgin.

(Předtím, než začnete číst, doporučuji ještě – Degustujeme olivový olej)

Emile Noël Bio (500 ml cca 170,- Kč) Francie

Jediný Frantík v mém olivovém hájku! Velice dostupný a cenově přístupný olej v biokalitě, který na český trh dodává Country Life. Těžší, olejnatý bez náznaků ovoce, v dochuti mírná nahořklost po peckách. Kuckavost (= můj nový pojem vystihujícíé onen pocit škrabkání na patře a v hrdle při dochuti) střední, celkově žádná sláva, ale hej, počkej! Je to bio :)

Salvagno Bio (500 ml cca 200,- Kč) Itálie

Reputace bioolejů je s olejem Salvagno ihned napravena. Jeden z mých dlouhodobých favoritů, k dostání např. v prodejnách Albio. Lehoučký, mírně nasládlý, s náznaky ovoce a kuckavostí připomínající spíše pohlazení. Absolutně všestranný olej a podle mého miláček publika – zatím si jej oblíbil skoro každý (včetně absolutních olivových analfabetů a kojenců) ;) Skvělá cena!

De Cecco (250 ml 190,- Kč) Itálie

Podle mého dost předražený, přesto slušný. Velice hutný, nasládlý a olejnatý kousek, který vás svou plností naprosto zavalí a nedává moc prostor k průzkumu. Osvědčil se mi do salátových zálivek, tam obstál naprosto výtečně. Neuvěřitelná kuckavost (dráždění přetrvává minutu a více)! Kdyby stál jen o trošku míň, byla by to s ním větší zábava.

Consorzio Agrario Perugia (250 ml 180,- Kč) Itálie

Velice podobný předchozímu vzorku. Je však o něco lehčí, více živý. Pokud přežijete závěrečný nápor tisíce jehliček na vaše patro, odmění se vám dlouhotrvající dochutí po jablkách a posečené trávě. Zprvu mě moc neoslovil, čím déle jej ale používám, tím více si mě získává svou osobností. Zajímavý počin menšího zemědělského sdružení, cenu opět raději nevidět.

Fior di Zagara (750 ml 350,- Kč) Itálie

Asi jediný, cenově rozumný oj-lej z celé italské čtvařice :) Máte tam všechno, co byste mohli chtít od italského olivového oleje – svěží lučinu, travičku, nějaký ten náznak ovoce a ostřejší kuckovatost, čili dráždivost. Velice pěkně a intenzivně voní a po této stránce si je podobný s řeckým olejem Kalliston (viz níže). Zajímavý počin za rozumnou cenu.

Taky potěší, rukou vypsaná, etiketa s označením várky sklizně. Je fajn vidět, že na tu flašku alespoň někdo šáhl rukou. No. Prupiskou .)

Ardoino L’Oliandolo (500 ml 590,- Kč) Itálie

Hodně drahý olej v tmavé lahvi obalené do zlaté kovové fólie. Ochutnával jsem už jeho sklizeň z roku 2005 a byl jsem jím absolutně nadšen. U této letošní várky si už nejsem tak jistý. Každopádně se jedná o velice osobitý olej, se zvláštním parfémovým aroma, záhadnou chutí a razantní dráždivostí. Ten olej v sobě něco má, bohužel nejsem s to, jeho tajemství rozkrýt. Nevím ale, jestli ta hra na honěnou za ty peníze stojí…

Carapelli (500 ml cca 180,- Kč) Itálie

Supermarketový olej z masivní produkce. Není vyloženě špatný, ale podruhé už si ho nekoupím. Ve všech charakteristikách je víceméně průměrný, plytký. Exituje na to myslím docela trefná charakteristika – „bez osobnosti“. Nenajdete v něm skoro žádné výraznější ovoce, travičku, nebo něco podobného. Stačí si připlatit 20 – 30 Kč a dostanete olej dvakrát tak dobrý! Ale ne, jsem na něj moc přísný. Pokud byste měli vybírat pouze v supermarketu, tak je to dobrá volba ;)

Domácí olej z Itálie (dárek ;)

Tenhle domácí olejík jsem dostal darem od jedné věrné čtenářky (díky!!!). Jedná se o olej vyprodukovaný čistě v domácích pomínkách, vyrobený ze sklizně 2005. Je na něm krásně vidět jak olej stárne. Skoro vůbec už nepálí, v chuti převládá mírná, jakoby oříškově-kartonová pachuť. Vypadá to skoro jako slunečnicový napůl smíchaný s olivovým. Přesto je ten vzorek moc a moc zajímavý. Když jsem o předchozím oleji Carapelli prohlásil, že nemá osobnost, tak tady je to pravý opak. I přes své stáří mě fascinuje a dokonale mě navnadil směrem k olejům z domácí produkce!

Sitia 0.3 (500 ml cca 199,- Kč) ňecko

Sitia, to byla láska na první pohled. Nesmírně lehoučký, nadnášivý, šťavnatý až sladký, s pestrou paletou ovocných příchutí a středně dráždivý. O tomto vzorku mohu směle prohlásit, že se nejedná o olej, nýbrž o zeleninovou šťávu! V porovnání s většinou olejů zde i na českém trhu, naprosto odzbrojující poměr cena / výkon!

Kalliston (500ml cca 180,- Kč) ňecko

Klasický zástupce řeckých olivových olejů, hodně podobný Sitii. Na rozdíl od něj připomíná svých chuťovým i aromatickým spektrem rozkvetlou louku. Překvapilo mě, jak olej pěkně a silně voní. Když si ho kousek kápnete na hřbet ruky a rozetřete, je to skoro jako parfém. Absolutně čistý, harmonický, bez jediné vady. A Cena? Vidíte to sami.

Kalliston nefiltrovaný (500ml) ňecko

Tenhle olej je trošku mimo soutěž, spíše pro zajímavost. Jedná se o nefiltrovaný olej z oliv odrůdy Koroneiki z neposkvrněné oblasti Kranidi (asi 25 km od Epidauru). Nefiltrované oleje (nebo např. oleje lisované jen kameny) se zatím u nás moc nevidí. Tohe je můj první. Když si ho nalijete do skleničky, zakalení není moc patré. Proti sluníčku ale dělá úžasné efetky. Tady pro srovnání dva klasické filtrované oleje (tmavé sklo v protisvětle).

V pravo pak vidíte, jak se chová nefiltrovaný. Hypnotické!!! :)

Chuťově je to velice zvláštní zážitek. Olej je jakoby trošku drsnější, kyselejší a travnatější, skoro jakobyste v něm cítili čerstvou olivovou drť (nebo nasekané lístečky). Myslím, že to není pro každého, ale je to jedinečný zážitek. V Česku jsem viděl ještě jeden italský v biokvalitě (dokonce snad i čistě kameny lisovaný), ale než jsem ho stačil ulovit, byl pryč.

Carbonell (500 ml cca 180,- Kč) Španělsko

Přesně kvůli tomuhle oleji jsem několik let nedovedl pochopit, co je na olivovém oleji tak dobrého. Carbonell je typický představitel supermarketového oleje. Za své peníze nedostáváte odpovídající protihodnotu, nýbrž podprůměrný olivový olej z masové produkce. Lehčí až vodový pocit v puse, všudypřítomná peckovitost, slabá dráždivost a skoro žádná dochuť. Na tomhle příkladu vidíte, že splnění kritérií pro kvalitativní třídu extra virgin, ještě nezaručuje příjemný zážitek. Doporučuji k fritování.

Palacio de Andilla (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

Následující tři oleje jsem podrobně popsal v samostatném článku – Ochutnávka olivových olejů ze Španělska (všechny charakteristiky tam). S odstupem asi dvou měsíců, jsem k nim nakonec hodně přilnul. Konkrétně tenhle vzoreček se mi zdál chuťově dost fádní (i když velmi chutný), postupně jsem se ale na jeho neopakovatelnou hutnou máslovou chuť doslova namotal. Pokud uvidítě něco podobného z oblasti Bajo de Aragon, určitě doporučuji k zakoupení!

Arbequina Rihuelo (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

To samé platí i zde. Sametově jemný olejík z oliv Arbequina s oříšky a máslem. Postupně, pomaloučku, ale jistě vás dostane na kolena, odkud potom už jen znepokojivě pozorujete ubývající hladinku v lahvi.

Castillo de Tabernas (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

Travnatý ďábel z pouště. Osobně výrobce podezřívám, že do toho oleje potají sypou táčky s posečenou trávou. Salátová jednička s neuvěřitelnou kyselostí pod 0,1!!!

Závěr

Nebudu určovat jednoznačného vítěze, uvedu pouze výběr olejů, které se nestydím doporučit:

• Itálie – Salvagno, Fior Di Zagara
• ňecko – Sitia, Kalliston
• Španělsko – oleje Bajo de Aragon + odrůda Arbequina

I když tomu prdaljz ruzumím, neodpustím si následující rady a tipy. Opět zjednodušeno do bodů. Podávejte lopatkou:

• olivové oleje nekupujte v supermarketu (stejně jako např. víno)!
• pročmuchávejte menší prodejny, internetové obchody, nebo si je dovážejte rovnou z ciziny
• dobrý olivový olej lze v Česku koupit do 200,- Kč za 500ml
• hlídejte si datum sklizně – nekupujte oleje starší jednoho roku!
• vyhledávejte oleje od podezřelých zemědělských družstev s neumělým designem lahvinek (je to sranda!)
• vyhněte se olejům v průhledném skle
• otevřený olej spotřebujte do měsíce!
• zamilujte si olivový olej, bohatě se vám odmění

To je ode mne prozatím vše. Bohatě promazán tímto elixírem mládím vyrážím na hory, kde budu volně pokračovat v experimentech s olivovým olejem, jako ideálním mazivem na běžky i sjezdky při všech teplotách ,)

Skol! Olive oil!

Uplynulých čtrnáct dní bylo u mě ve znamení tekutého olivového zlata. Předtím než Vás seznámím s průběhem a výsledky celé ochutnávky olivových olejů, nabízím stručný návod jak provádět domácí ochutnávku olivového oleje. Ještě než se do toho pustíme – tipnete si kolik je na titulce lahvinek?

Proč dělat degustaci olivového oleje

Olivový olej není pouhý tuk na smažení. Na světě existují stovky odrůd olivovníku, ze kterých je olivový olej vyráběn. K tomu existují tisíce producentů olivového oleje z různých zemí. V dnešní době je už i v Česku na trhu k dispozici desítky různých olejů a tak je dobré občas se zastavit, zorientovat se a najít si svého favorita.

Ke každé ochutnávce navíc patří malé studium původu ochutnávaného oleje, které nás ve většině případů rovněž obohatí. I kdybyste měli třeba jen nakouknout na stránky výrobce a zjistit si odkud olej pochází, jaká je použitá odrůda a jak vypadají olivovníkové plantáže – veřte mi, je to příjemné rozptýlení ;)

A konečně dalším z důvodů je objevení optimálního poměru cena/kvalita a ujasnění si – co mohu za své peníze dostat. Setkávám se s tím, že sposta mých známých kupuje dokolečka pořád ty samé supermarketové sorty za docela velké peníze. Přitom ve speciálkách jsou v obdobné cenové hladině v nabídce olivové oleje s dvounásobnou a vyšší kvalitou.

Kolik vzorků a jaké oleje vybrat?

Optimální dávka pro jednu ochutnávku jsou 3–4 oleje. Na rozdíl od vína, nebo od kávy se totiž vaše patro při ochutnávce olivových olejů mnohem dříve unaví. Souvisí to jednak s olejnatou konzistencí a jednak s chemickým složením olivového oleje. Zejména ty složky olivového oleje, které jsou zodpovědné za jeho typickou ostrost a vyvolávají škrábání v krku (a na patře) podléhají senzitivizaci, kterou poznáte tak, že se se vám pozdější vzorky budou zdát méně ostré. Osobně z těchto důvodů dávám maximálně tři vzorkly na jedno posezení.

Co se týče výběru, tak řadíme ty jemnější, starší a kvalitnější oleje na začátek – levnější, ostřejší a mladší oleje řadíme na konec. Možná se zarazíte u toho rozdělení mladší vs. starší. Vězte tento zásadní fakt – oleje, na rozdíl od vína v čase velice rychle ztrácejí svou biologickou hodnotu. Optimální trvanlivost dobrého olivového oleje je pouhopouhých 12 měsíců. Už po prvním měsící od lisování lze rozdíl poznat. Oleje se v průběhu stárnutí stávají méně ostrými, ztrácejí a objevují se některé jejich ovocné složky a také mění barvu směrem ke žluté. Doporučuji se zabývat oleji třídy extra virgin. Méně kvalitní oleje mají v kuchyni samozřejmě také své místo, ale jejich chuťové a aromatické bohatství je omezené.

Podle klimatu pěstitelské země jsou uváděny nové sorty oleje v různých měsícíh. Pro evropské oleje je to většinou období listopad-leden. Pokud je prodejce solidní, tak už teď byste u něj měli nalézt oleje z lisovaní roku 2006. Někteří výrobci označují datum lisování přímo na etiketě (často i přesné datum a území), někteří tak činí skrytě pomocí označení data trvanlivosti. Např. oleje z lisování z roku 2006 bývají označeny dobou trvanlivosti cca do poloviny roku 2008.

V čem ochutnáváme?

Pro dugustaci olivového oleje jsou nejvhodnější malé kalíšky z foukaného tenkého skla. Přiznám se, že dost dobré nádobí sám nemám a tak pokud jste ve stejné situaci, vystačíte s tenkostěnnými skleničkami s menším objemem. Při oficiálních hodnoceních olejů se barva oleje nehodnotí a tak jsou skleničky zabarveny do fialova. Já sám se při degustaci barvou velice rád kochám, takže doporučuji průhledné sklo :)

Jak ochutnávat olivový olej

Samotný proces ochutnávky není žádná věda a oproti kávě, nebo vínu se mi zdá nejjednodušší. Jak už jsme si výše uvedli ochutnáváme 3–4 vzorky. K ochutnávce budeme potřebovat rozlitý olej v označených skleničkách o pokojové teplotě (čerstvě nalitý z lahve! nesmí tam ležet celý den!), lžíci (volitelná) a nějaký bloček s poznámkami pro degustaci. Na očištění patra mezi jednotlivými vzorky se u olivového oleje používají řezy zeleného jablka a voda (eventuélně bílé pečivo).Degustace jednotlivých vzorků probíhá následovně:

• skleničku/kalíšek s olivovým olejem uchopíme do obou rukou
• rotačními pohyby rozlejeme olej po stěnách sklenice a prohřejeme ve dlaních
• několika hlubokými vdechy vychutnáme aroma (nos uvnitř, co jen to jde!)
• poté jsou dvě možnosti – buď srkáme rovnou z kalíšku nebo srkáme ze lžičky (preferuji lžičku)
• srkáme klasickým „degustátorským srkem“, kdy se snažíme dostat co nejvíce oleje na co největší povrch ústní dutiny
• vychutnáme všechny chuťové složky, zaměříme se na všechny pozitvní i negativní počitky
• několik sekund po polknutí vyčkáme jestli se dostaví obligátní poškrábání na patře a v krku, nebo do konce mírné dráždění ke kašli
• všechno si pěkně zapíšeme

Existují i degustace, kdy se olej ochutnává s kouskem bílého chleba. Tenhle durh jsem rovněž odzkoušel, ale nejsem moc velký fanda. Chuť pečiva podle mého zakrývá některé chuťové i aromatické složky. To už raději plnohodnotnou zábavku :)

Přehled hodnocených parametrů

Exituje mnoho hodnotících schémat, které vznikly pro použití v různých zemích a v různých organizacích. Když si projdete všechny zdroje a všechny ty tůzné hodnotící tabulky, budete z toho pěkně zmatení. Já si ale myslím, že pro domácí ochutnávání z toho není třeba dělat kovbojku a není se potřeba řídit striktními postupy.

Např. oficiální hodnocení zatřešující celosvětové organizace IOOC, jehož výsledky jsou zavazující (alespoň pro EU) pro roztřídění do kvalitativních tříd, hodnotí pouze přítomnost či nepřítomnost pozitivních a negativních charakteristik. Nic víc!

Tady je přehled hlavních pozitivních a negativních parametrů. Berte to spíš pouze pro orientaci a pro usnadnění popisování jednotlivých vzorků. Kromě barvy a pocitu v ústech, hodnotíme hlavně aroma a chuť, na konci pak také specifickou dochuť. U olivového oleje toto velice splývá a proto jsou pro aroma i chuť stejné slovíčka.

Pozitvní parametry

• travnatý
• ovocný
• trpký
• štiplavý
• svíravý
• máslový
• čerstvý/živý
• harmonický
• pepřový
• sladký

Negativní parametry

• plesnivý
• zatuchlý
• vinný/kyselý/octovatý
• blátová sediment
• kovový
• žluklý
• bez osobnosti/plochý

Barva

• žlutá/zlatá
• zelená/zelenkavá
• nahnědlá, průhledná (-)

Já sám popisuji vždy barvu, aroma/chuť a sílu/čerstvost (štiplavost/svíravost) a celkový dojem. Ten celkový dojem a osobnost oleje je pro mě asi nejdůležitější. Pokud o některém oleji řeknu, že je výtečný, tak to zároveň znamená, že nečím upoutal a že je něčím zapmatovatelný. To je myslím si pro bežné použití to nejdůležitější.

Další zdroje

Pokud nemáte dost, tak prosím zde: International Olive Oil Council (Inernational) The Olive Oil Source (US)

Jak jste na tom s ochutnávačkama olivových olejů? Prozradíte mi vaše aktuální favority, tipy na obchůdky a ty nej, nej, nej olivové poklady?

Pěkné uzeninové pexeso ,) I když ty obrázky vypadají moc, moc lákavě, tak zase tak velká chuťová exploze se nekonala. I když…, jedna světlá výjimka se přeci jen našla…

Salchichón

Klobásky nebo spíše mini-salámky salchichón jsou jedním z dalších typicky španělských produktů. Jsou vyrobeny ze směsi vepřového masa a špeku (speciální chov prasat Iberico, kanši apod.), která je nejprve naložena ve speciálním nálevu a potom je fermentována přírodní cestou (vysušením) – to vše už ve střívku. Na rodzíl od známějších salámů chorizo není použita paprika a přednost dostává černý pepř. Variabilně se pak přidává skořice, muškátový oříšek a další

Klobásky salchicon jsou oblíbeny jen tak samotné jako tapas, nebo se kombinují ve studených či teplých sendvičích (=bocadillos). Viděl jsem dokonce i nějaké receptury na tapas, kde se salchichon tepelně upravoval (s omáčkou z červeného vína).

Čistě teoreticky by salchichony neměly potřebovat skladování v ledničce a měly by vydržet jen tak. Všechny tři jsou však vyrobeny s přídavkem konzervantů a stabilizátorů a v obchodě je prodávali v chladničce (na rozdíl od suš. šunky Jamon). Na druhou stranu – jedná se přeci jen o low-end určený běžnému supermarketovému spotřebiteli…

Salchichon Artesano – Carne de Magro (0,27 Kg za 2,73 Euro)

Tento kousek je speciální jednak úpravou s bílou plísní na povrchu a jednak masem, které pochází z divočáka. Voní a na povrchu i vypadá jako „uherák“. Na řezu vidíte středně hrubou směs s viditelnými malými zrnky pepře.

Chuťově je na první ochutnání jasné, že se nejedná o klasické vepřové – zvěřina se zkrátka nezapře. Salámek je pikantní, maso má mírně zemitou chuť s dobře rozeznatelným pepřem. Docela zajímavé, ale podruhé bych si stejný typ asi už nekoupil. Uzeniny z divočáka jsou poměrně oblíbené, jen za krátkou dobu mé návštěvy jsem napočítal cca 15-20 různých uzenářských výrobků.

Salchichon Extra de Cerdo Ibérico (0,33 Kg za 4,67 Euro)

Tohle je pro mne asi nejslabší kousek. Ze všech tří je nejdražší (14,15 Euro/Kg) a měl by to být klasický salchichon z Iberijských prasat. Ty prasátka jsou takoví obrovští černí macci, kteří by se měli živit výhradně žaludy, trávou, kořínky a bylinkami. Čím vyšší poměr žaludů, tím vyšší cena. Z toho kavlitnějšího masa se potom dělá Jamon Ibérico.

Jak vidíte střívko je docela hrubé, ale zase má docela pěknou texturu. Rozhodně zaujme!

Na řezu vidíte, že tento salchichon tvoří z více než 70% špek. Ten špek ovšem není moc dobrý (není uzený) a má takovou lojovitou příchuť – zkrátka nic moc. Menší podíl libového vepřového masa v celku zaniká a spíš je tam jen tak k vytušení. Pokud se někdy dostanu opět do Španěl, tak tento typ zřejmě také vynechám.

Salchichon Mini – Julian Mairal (0,30 Kg za 2,90)

Na závěr konečně jeden podařený kousek – originální povrchová úprava, podmanivá pikantní vůně a vyrovnaná chuť. Vyrobeno z obyčejného vepřového, podíl maso vs. špek je asi 1:1.

Na povrchu mozaika z drceného pepře, která nejenže výtečně plní estetickou funkci, ale ještě navíc funguje jako koření. Docela by mě zajímalo, jak je to vyrobeno. Ten pepř je na velmi jemné kousky a drží jako přibitý, přitom v ústech se krásně rozmělňuje a je přiměřeně pikantní.

Z celé trojice jasný vítěz, po kterém se dochovaly pouze tyto fotografie. Tak rychle odešel z dějiště (sic!) mého chladiště....

Na příště mám připravenu ještě jednu klobásku chorizo, fajfkový fuet, několik balení se sušenou šunkou Jamon a ještě jeden sýr, typický pro oblast Aragón, ze tří druhů mléka! Zůstaňte naladěni…

Reprezentativní trojka španělských olivových olejů různých odrůd a různých oblastí. Po asi týdenním seznamování/flirtování jsem s nimi velice spokojen a jejich novými chutěmi jsem si opět trošku rozšířil rozhled. Pojďte se na ně podívat zblízka, protože můj plánovaný olivový trojboj ňecko vs. Itálie vs. Španělsko se blíží….

Palacio de Andilla (C.R.D.O. Aceite del Bajo Aragón)

První kousek je zcela typický pro Zaragozu a s ní související region Bajo Aragón. U mých hostitelů patřil mezi ty oblíbenější a stejně je to mu tak i u většiny místních obyvatel (60% produkce skončí v oblasti) a dokonce i v celém Španělsku.

Vybraný vzorek vyprodukovaný v zemědělském družstvu s šíleně dlouhým názvem Sociedad Cooperativa Oleícola Aragonesa de Valdealgorfa patří stejně jako ostatní do nově (od r. 2001) vytvořené denominace Aceite del Bajo Aragón (oblast Teruel a jihozápad oblasti Zaragoza). Pod tento jednotný celek spadá 34 firem a družstev (8000 rodin!), které obhospodařují plochu cca 37000 hektarů a vyprodukují ročně cca 1,2 milionu litrů olivového oleje (drtivá většina v kvalitě extra virgin)!

Pro olej z této oblasti je charakteristická odrůda Empeltre, která musí tvořit minimálně 80% směsi v oleji (může být doplněno odrůdami Arbequina a Royal). Tato odrůda olivovníků dává typický nazlátlý olivový olej, který má spíše méně výraznou, ale zase příjemně jemnou chuť.

Tento vzorek splnil definici pro oblast beze zbytku. Barva je bezchybně zlatavá, čirá, bez sebemenšího nádechu zelené (člověk by až tipoval olivový olej nižšího stupně nebo dokonce slunečnicový). Ve vůni téměř ticho po pěšince, marně byste hledali nějakou čerstvě posečenou trávu či ovoce, přesto všechno velice příjemná. V chuti opět klid rozvaha – tělnatý, hustý, až máslový. To, že se jedná o špičkový extra virgin prozradí až typické finální škrábání v krku (které stojí za to ;)

Za pozornost ještě stojí také adjustáž lahve. Všimněte si docela kýčovitého obalu se zlatým písmem (přitom cena je jen kolem cca 5 Euro) a dosti nepraktického korkového špuntu (za chvíli je celý zmaštěný a vaše prsty s ním) v malé hranaté láhvi s neprakticky tlustým kulatým hrdlem. Nevhodné je také použití čirého skla, ve kterém olivové oleje rychleji stránou…

Já osobně dávám přednost spíše ostřejším a lehkým olejům plných ovoce a čerstvě posečené trávy, přesto tomuto oleji nemůžu nic vytknout. Ze stejného regionu jsem chutnal i dvě naprosto konzumní varianty (ovšem také extra virgin) balené v plastu a obě byly stejně jako tento silně návykové. Zejména se jedná o kombinaci s čerstvým bílým chlebem, kde slouží tenhle olej jako takové superjemné olivové máslíčko. Pokud tedy u olivových olejů nemáte rádi ostrost a výraznost, tak tenhle španělský typ si určitě zapamatujte. Ta ne moc nevhodná a trošku přezdobená lahev je spíše na škodu, vůbec bych se tedy nebál levnějších bratříčků Aragónů…

Arbequina (Colección Hispania Mediterranea Rihuelo)

Velmi zajímavý extra virgin, který je možná zajímavější zvnějšku, než zevnitř. Jedná se totiž o jakousi gourmet řadu jednoodrůdových olivových olejů od firmy Rihuelo. Olej je balený v lahvi, která se záměrně velice podobá lahvím na víno. Tvar, etiketa, označení data sklizně a dokonce i korková zátka, kterou musíte vyndat vývrtkout! Nebýt to půlitrová lahev, rozlišení by bylo na první pohled těžké. Pochvala jde za láhev z tmavého skla (ta zátka je však opět tragicky nepraktická).

I když to na lahvi není moc inzerováno, tak olej pocházi z oblasti znamé především pro své víno – La Rioja. Samotná odrůda olivovníku Arbequina je však typická spíše pro Katalánsko, kde je také nejvíce rozšířena. Typické jsou pro ni – měnší plod, velký poměr pecka/dužina a nutnost ručního sbírání („el ordeño“ – oliva za olivou).

Podobně jako předchozí vzorek je i Arbequina spíše jemnější. Ve vůni už je sice o něco živější (mihne se tam sušené ovoce a malinký závan travníčku), v chuti je ale opět stejně polštářovitě jemná a dokonce ještě více máslová (a trošku oříšková) než Bajo Aragon. Závěrečné škrabkání v krku je slabší, ale zase po něm zůstane příjemná sametová dochuť.

Opět bych jej doporučil zejména olivovým začátečníkům a milovníkům klasické jemné chuti másla. I když není Arbequina chuťově moc razantní, opět zde hrozí nebezpečí návyku. Spolu s obyčejným bílým chlebem to není jen svačina, ale lahodný dezert! Zkoušel jsem i na klasické bruschetě nebo v salátech, ale tam se mi trošku ztrácel (zejména s čenekem nebo když se temperamentněji okoeření).

Castillo de Tabernas (Olivar del Desierto – Almeria, 0,1!)

Celou trojici uzavřu tím nejzajímavějším vzorkem a sice extra virgin olivovým olejem pocházejícím z jediné pouště v Evropě! Jedinečný původ oleje Castillo de Tabernas také zaručuje ojedinělé parametry – tento olej se totiž vyznačuje aciditou max. 0,1 (obsah volné kys. oleové). U acidity platí, že čím je menší, tak tím je olej čerstvější/mladší (vyroben z méně zralých oliv). Tím jak olivový olej stárne, nebo tím jak je vyroben z více a více vyzrálých oliv, tak se acidita zvyšuje. Neexistuje však přímý vztah mezi aciditou a chuťovými parametry, takže může být i naprosto výtečný olej s aciditou vyšší a naopak.

Kolem té jejich pouště rozvíjí firma spostu marketingových ehm… sdělení a celkově dost tlačí na pilu, aby byl olej prezentován jako tzv. gourmet. Koho ty omáčky okolo zajímají, tak ho rovnou odkazuji na povídání na stránkách výrobce. Ne že by nebyly zajímavé ;)

Olej je vyroben z olivovníků odrůdy Picual, které by měly dávat oleje ovocnější, pikantnější a celkově živější/ostřejší. U tohoto vzorku to platí, ale osobně jsem čekal trošku více. Barva je příjemně svěže zelenkavá se žlutými problesky. Ve vůni je konečně čerstvá travička, i když ne zrovna nějak supervýrazná. V chuti není tak kulaťoučký a slaďoučký jako oba přechozí. Je více výrazný, jako by trošku pepřový. Ovocnou stránku reprezentuje v chuti náznak jablka, jinak je to ale docela slabota. Závěrečné škrábaní v krku nastupuje velice rychle a dlouho přetrvává.

Na fotce vidíte opět jiný druh uzávěru – minikorek zabudovaný do plastu. Je to už o něco praktičtější, ale pořád mi to přijde jako zbytečné upřednostňování efektu před funkcí. Klasické plastové nálevky, jaké má většina olivových olejů z ňecka ci Itálie, jsou prostě nenahraditelné. A navíc je tady použita opět ta čirá skleněná lahev! :/

Těžko se mi tady vyhlašuje vítěz, možná až později s odstupem času a po delším používání. Všechny oleje jsou docela zajímavé, ale nejvíc mě asi fascinujou ty z regionu Bajo Aragón. O když jsou uplně beznadějně placaté, žluté a ne moc výrazné (a taky docela levné!), tak jsou strašně návykové (za týden dvě deci v čudu!;) Uvidíme… Právě shromažďuji vzorky na střet olivových olejů z ňecka, Itálie a Španělska, tak až to budu mít všechno hezky vedle sebe, budeme určitě zas o kousek chytřejší ;)

Máte doma taky nějaké španělské oliváče? Jak jste s nimi spokojeni? Poslouchají, nezlobí?

Poslední tři kousky dovezené ze Švýcarska, i když ně úplně čistokrevné, protože je mezi nimi i jeden Italiano. Samostatně balené rozetky Tête de Moine, lanýžové Pecorino Cacio di Bosco a nejlepší Gruyére, jaký znám – Le Gruyère Kaltbach…

Tête de Moine (100g, 4,80 CHF)

Ve volném překladu „hlava mnicha“ je švýcarský sýr s AOC certifikací původu, jehož historie šahá až do 12. století. Jedná se o polotvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka vyráběný v cca 700-900g bochnících.

Sýr je zvláštní zejména svým servírováním. Celý asi 15cm bochník se krájí na polovinu, která se vkládá do tzv. Girolle. Na téhle jednoduché mašince s rotujícím nožem se sýr ručně seškrabuje do jednotlivých rozetek. Mnicha, Girolle i čerstvě ukrojenou rozetku sýra můžete vidět v mých třiatřiceti jednohubkách (přibližně v půlce).

Tady na fotce vidíte už hotové rozetky, které jak vidíte sami se s těmi čerstvými nedají srovnat. Jsou takové hodně pomačkané a otlučené, ale i tak je to pořád „pecka“. Sýr je velice pikantní a na patře doslova ožívá! Kdybych ho měl umísti někde do známého spektra, tak asi někde na půlcesty mezi ementálem a parmezánem.

Cacio di Bosco Pecorino Al tartufo (210g, 7,65 CHF)

Jedná se o tvrdý ovčí sýr typu Pecorino Toscano s kousky lanýžů. Ty lanýže jsou tzv. tartufo bianchetto což jsou lanýže jarní. To je tak asi vše co jsem o tomhle sýru zjiztil, protože stánky firmy Il Forteto jsou pouze v italštině (němčinu nepočítám jako jazyk ;)

Sýr je pekný tvrďák a nožíkem na sýr z něj jdou odštipovat odštěpky s okulahodící texturou zlomu. I když je těch kousků lanýžů pouze několik, tak jejich chuť prostupuje úplně celým sýrem.

Chuťově jsem si ho porovnával s parmezánem Grana Padano, protže jsou si tošinku podobné a hlavně abych se měl alespoň čeho chytit. Lanýžové Pecorino je tučnější a méně drobivé, není tak nasládlé a v chuti dominuje zemitě houbová chuť lanýžů, která přechází v delší a výraznou dochuť. Sýr je sám o sobě hodně komplexní/pikantní a tak já si ho budu dopřávat pouze k jednoduchým jídlům. Zkoušel jsem ho jen tak strouhaný na míchaná vajíčka a byl to zásah zásažný!

Le Gruyère Kaltbach (219g, 5,60 CHF)

Na závěr asi největší lahůdka – král švýcarských sýrů (podle pana C.) Le Gruyère! Je to tvrdý sýr z plnotučného nepasterizovaného kravského mléka, který se vyrábí ve velkých 35kg bochnících. Běžné verze zrají cca 3-4 měsíce, tady tahle verze zrála 3 měsíce v sýrárně a potom ještě 9 měsíců v jeskyni Kaltbach (zrají tam i sýry Emmentaler a Raclette).

Kaltbaší grujér má pikantní, nasládlou oříškovou chuť. Doslova se rozplývá na jazyku a v důsledku dlouhého zrání má specifickou zrnitou strukturu (mini krystalky), po které se můžu utlouct. Když máte štěstí natrefíte v řezu na jednu z mála vzduchových bublin, které v sýru občas jsou. Narazil jsem na to jen jednou a je to zážitek, protože uvnitř té bubliny jsou vysrážené krystaly plné sýrové esence!

Jeho obyč verze jsou základem pro směsi na švýcarské sýrové fondue, kde hraje gruyère hlavní roli. Všechny vyzrálejší verze je ale myslím na fondue škoda a je lepší si je vychutnat jen tak. Například tenhle řez je předurčen k rozlámání na malé kousky, které budu podávat s nějakým pěkným australským shirazem (i když se ke gruyère doporučuje spíše bílé).

Ehm, no… Já vlastně již nyní, když píšu tenhle článek, tak si ho podávám na malé kousky bez australského shirazu. Tak uvidíme, jestli se toho spojení s vínem vůbec dočkáme ,)

Právě jsem v mém obchůdku zahlédl novou variantu mého oblíbeného chlebiku z Cvrčovic. Na obrázku vidíte vše podstatné. Na řezu nejde celozrnnost skoro vůbec vidět, v chuti už je to jasnější. Chléb není tak slaďoučký jako klasická varianta, na jazýčku kyselejší, ale zase pro změnu s pěkně hutnou žitnou chutí. Ó-ká, tedy ;)

Mimochodem, konečně si pořidili pěkné nové Cvrčovické webochlebovky!

Pan Cuketka je na cestách a tenhle článek za něj poslal robotkoidní redaktor jménem WordPress. Vám ale nic nebrání v tom, abyste se po dobu jeho nepřítomnosti zabavili hezky sami. Venku právě vrcholí nádherně barevný a voňavý podzim. Kromě toho, že můžete sbírat kaštany, očmuchávat barevné listí a nadávat na mlhu, jsou tadý… šípky!

Šípky jsou plné vitamínu C, jsou všude a jsou zadarmo. Na sbírání šípků potřebujete pěkný šípkový keř, pytlik čili sáček a hromadu trpělivosti. Budete totiž podrápaní, ušpinění, každý druhý šípek se vám rozprdne v prstech a nakonec vás počůrá pes (např. postrach celé Prahy 6 Franta). Máte-li doma děti, neváhejte a nemilosrdně je vyšlete ven – směr šípky. Ono totiž správně vycvičené díte = výkonný šípkotraktor. Z šípků si můžete připravit tyto domácí produkty:

Šípkový čaj

Velice snadné. Vybírejte pouze tvrdé a pěkně barvené. Zbavte stopek a okvětí a sušte celé buď v sušárně nebo v pootevřené troubě (teplota cca 50). Někdo doporučujue rychlosušbu při 200 st. (pro uchování většího množství vit. C), ale přijde mi to moc hopem. Ono ať už to vysušíte jak chcete, tak skladováním a potom ještě tepelnou úpravou čaje, ten vitamín se stejně půjde schovat raději někam jinam, kde je mu lépe.

Šípková marmeláda

Přiznám se, že jsem ji před odjezdem nestihl vyzkoušet, ale na internetu máte dostatek různých receptů. V podstatě jde o to rozvařit šípky ve vodě s cukrem, přepasírovat je přes jemné sítko a zavařit do skleniček. Recepty se liší jen tím, jestli šípky před vařením loupat a vybírat z nich jadýrka a chloupy, nebo neloupat a vařit je v celku (v obou případech umyté, bez stopek a okvětí).

To je samo o sobě dosti vtipné, protože ty moderní recepty, kde se šípky nečistí ručně to většinou zdůvodňují, cituji: Dříve se šípková marmeláda připravovala tak, že se z plodu pracně vyškrabovala dužina. Chloupky ze šípků se však při tepelném zpracování rozvaří, a tak tato zdlouhavá práce není nutná… To jako že dříve se ty chloupky nerozvařily? :)

Co děláte z šípků vy? (a neříkejte mi, že korálky! ;)