Měsíc: Březen 2006 strana 3

Zvu vás na přednášku z cyklu, který pořádá České Convinium Slow Food. Zajímáte-li se o gastronomii, určitě zajděte ve čtvrtek 9.3. do Literární kavárny v �?etězové 10. Čeká vás povídání o významu příběhu poslední večeře pro gastronomii. Diapozitivy a ochutnávka vína samozřejmostí. Vstupné 50,- Kč, pro členy Slow Food zdarma.

Já tam bohužel nebudu, budu na SALIMĚ! Ani nevim jak se mi podařilo získat pro pana Cuketku novinářskou akreditaci, takže budu celé dva dny cuketkovat na největší akci v oboru ;) Brno pozor, Cuketka se blíží! Podrobná, doufám že i baculatá fotoreportáž, eksklusivně zde!

PLNÉ ZNĚNÍ POZV�?NKY (DOC, 77kb)

Do kontextu uplynulé shitstorm neděle zapadá bio-bufet-kavárna kousek od Míráku. Jak to tam vypadá v neděli po poledni?

Zvědavost pana Cuketku a jeho společnost zlákala do Bio Cafe (web opravdu strašný) v Americké ulici. Na první pohled velmi zajímavý pokus o moderní „cool&in“ podnik surfující na nyní stále se zvětšující BIOvlně.

Prostředí

První věc, která vás upoutá, je design a vizuál celého podniku. Laděno do příjemných pastelových barev, designové kožené sedačky, moderní osvětlovací tělesa. Ale také: umělohmotná sýkorka s fotobuňkou v zobáčku, která na vás začne pištět při vstupu dovnitř. Umělohmotné koule, předstírající tvarovaný keřík. Prosklená podlaha, kde na umělohmotném loži spočívá štědrá plastově ovocná hostina, která vás spolehlivě dovede k objednávce. Všudypřítomné hi-res fotky ovoce na stěnách. Bio Cafe je samoobsluha, takeaway, bez obsluhy, fast-food nebo tak nějak. Obednávky přijímá slečna za pultem.

Nabídka

Vybírat si můžete z poměrně široké nabídky teplých a studených BIOnápojů, BIOmoučníků a BIOsvačin. Vše buď před vámi ve vitrínce, nebo po straně v otevřené chladničce. Na obrázku vidíte výběr BIOsalátů, BIOsendvičů a BIOnápojů (BIOdžusy, BIOpivo, BIOvoda etc.) Zajímavě vypadal BIOhummus za 69,- Kč, ale měl na sobě datum výroby 3.3. a datum spotřeby 5.3., takže jsem odolal. Z nabídky Bio Cafe jsme si vybrali Apple pie s ořechy za 35,- Kč, Mandlovo-švestkovou kuličku za 25,- Kč, Listový koláček s mákem za 25,- Kč. K pití BIOespresso za 35,- Kč a Jahodový mléčný koktejl za 69,- Kč. Dokupy 189,- Kč.

Servis

Servis a prostředí prodejny jsou podle mně v základním rozporu se zaříkávadlem BIO. Obyčejné porcelánové talířky, hrnečky nebo sklenice by tomu opravdu neuškodily, stejně tak trošku té živé zeleně. Takhle to má příchuť nechutného byznysu. K servisu espressa – podávání na dno obřího kelímku: no comment, chuťově bylo překvapivě fajn, ale z plastu si ho prostě nevychutnám. Obshluha na vyžádání dala k náhlednutí balení kávy se značkou (pan Cuketka ji však obratem zapomněl) – opravdu byla BIO ;) Jahodovej šejk byl největší mňamka. Dortíky ušly. Toalety 100%.

Bio Cafe dám určitě ještě jednou šanci, někdy přes týden s obednávkou sendvičů nebo salátů by mohli více zabodovat. Alternativní aktivit určitě víc, ale tenhle bioprasopes, zkrátka není dle mého gusta.

Šest cuketek z desíti.

Proč já hloupá cuketka raději nezašel do Aromi?

Poznámka: Omluva za vyblité barvyčky a zasmušilou pixelizaci snímů z mé otřískané nokyje ;)

Trojice různých sýrů s různým původem, ideální a méně ideální sýry pro víkendovou zasněženou snídani ;)

Kozí sýr Soignon (roztírací, 150g)

Koupíte za cca 60,- Kč. Jedná se o čerstvý kozí sýr upravený k snadnému roztírání. Podobný sýr českého původu a o deset korun levnější je St.Pierre. Soignon je velký tradiční (nyní už globální) výrobce, jehož kozí sýry jsem ochutnal vůbec jako první. nezapomenutelná je jejich kozí rolka v popelu ;) Při srovnání se sýrem St.Pierre je Soignon více user friendly – chuť je smetanovější, méně pikantní, trošku se přibližuje chuti Lučiny z kravského mléka – ale opravdu jen trošku. Pro mně je dokonale superjemný, doporučuji pro začátečníky, kteří chtějí zkusit kozí sýr. S mnohozrnným tmavým chlebem dokonalá snídaně a osm cuketek z desíti!

Jukněte na jejich pěkné recepty s kozími sýry.

Kozí sýr St. Pierre pažitková rolka (100g)

V obdobné cenové hladině tj. 47,- Kč dostanete čerstvý kozí sýr ochucený čerstvou pažitkou. Balení tohoto produktu St.Pierre není nic moc, v regálu vypadá dost oslizle. Chuť pažitky je docela výrazná a podle mně přebíjí, nikoliv dopl�?uje jemnou chuť kozího sýra. Jedno mi to stačilo víckrát si pažitkou ochucený kozí sýr kupovat nebudu. Sedm cuketek z desíti.

Zajímavé novinka pro produkty St.Pierre:

na stránkách výrobce probíhá soutěž

Delvita začala St.Piere nabízet jako svůj „Delvita výrobek“, obsah i cena zůstala stejná, změnila se jen etiketa

Tartare Gourmet à la losos (150g)

Barevný kelímek jako z reklamy na vás v obchodě číhá za cenu 27,- Kč. Výrobek Povltavských mlékáren a.s. je zřejmě převzatý z Polska, snad je tam dokonce i vyrobený. Na etiketě totiž stojí, že Povltavské mlékárny jsou pouze „prodávající“ a že „země původu polsko“. Tak nevim. Každopádně polský i český výrobce je v jednom pytliku globální firmy Bongrain, která nám to všechno šéfuje. Toliko k pozadí tohoto „českého výrobku“.

Označení výrobku je smetanový termizovaný sýr s příchutí lososa a koprem. Chuťově jako obarvená Lučina na růžovo se syntetickou příchutí uzeného lososa, kopr jsem nepostřehl. Možná to bude tím, že jeho deklarovaný obsah je 0,1% + stabilizátory + barvivo + sůl (chybí množství) + našleháno dusíkem :/ Do koše jsem tenhle Tartare neposlal, ale vynikající zážitek to také nebyl. Dávám čtyry nula celá jedna procentní cuketky. Držte se raději lučiny ;)

V Praze právě nádherně sněží. Až se v sobotu dopoledne vydatně nasnídáte – utikejte lyžovat, nebo vařit, nebo vyždímat slzičky na Brokeback Mountain ;)

V současné době se s časopisy o vaření a gastronomii pomalu natrhává pytlik ;) V uplynulém týdnu jsem se začetl hned do tří kousků. Krátké srovnání obsahu jednotlivých čísel a hodnocení následuje…

O Apetitu už jsem se tady zmiňoval, přesto jsem si nové číslo s chutí přečetl. Přeci jenom je to pořád vydařená mutace, staršího bratříčka. Daří se jim udržovat svěží styl plný novinek a aktualit. Recepty jsou na docela slušné úrovni, časopis klade důraz na blbuvzdornost a volnost v experimentování. Tenhle styl se mi líbí, ale zase se to nesmí přehánět… čtenáři už dneska nejsou zas až takoví debílci (anebo snad ještě pořád? ;o)

Chef Gurmán (opravdu „inovativní“ webovky) za 29,– Kč nejlevnější kousek z trojice se snaží marně konkurovat Apetitu. Obsahově je časopis zacílen téměř 100% shodně. Nevím, ale připadá mi to jako kopie z kopie. Březnové číslo mě až na pár detailů vůbec neoslovilo a zabavilo tak maximálně na 15 minut.

La Cucina Italiana u mne z tohoto výběru jasně vede. Na obálce jasně přiznává původ u své italské maminky, téma je jasné: Italská kuchyně. Důraz je kladen hlavně na osvětu, zbožíznalství a vysvětlování pojmů a receptů. Uvažuju o předplatném ;)

Dal jsem si práci a spočítal kolik procent z časopisu zabírá reklama, tady jsou čísla:

• Apetit 19,8%
• Chef Gurmán 9,8%
• La Cucina Italiana 11,5%

Následuje přehled zajímavostí, které mě přinutily si něco poznamenat, uvařit nebo se někam vypravit…

Apetit (Březen 2006) 39,– Kč

česká kuřata z biochovu v Albiu článek o pošírování a vaření v páře teplé saláty, recept slepice na paprice docela pobavili s pokusem o rösti, recept i fotky nemají s rösti skoro nic společného… tatarák s křepelčími vajíčky (must try ;) návod na 4 základní sushi, předtím než si sushi znechutíte vlastní přípravou, doporučuji navštívit dobrý sushi bar v hezkém receptu na risotto pobavil (zřejmě) špatný překlad, každopádně soffrito není něčí inovace,ale jeden ze základních stavebních kamenů italské kuchyně ;))) tip na biotěstoviny Valbio recepty s cizrnou omáčka od Maggi zdarma (bleh…)

Chef Gurmán (Březen 2006) 29,– Kč

zabijačkový speciál plný fotek tip na izraelskou restauraci Dinitz (recenze se chystá)

La Cucina italiana (Leden – Únor 2006) 95,– Kč

upozornění na Asociaci italských restaurací ARIT zbožíznalecké články – olivový olej, gorgonzola, polenta, brokolice všechny tipy na nákup! recenze restaurace Aromi (snad to vyjde tento víkend ;) speciál o Lombradii recept rolky s gorgonzolou, fenyklový koláč, cuketkové dortíky základní info o grappě starší číslo časopisu Víno & Styl (75,– Kč) zdarma!

Závěrečné hodnocení

Na cuketky je to asi takto: Chef Gurmán čtyři cuketky, Apetit sedm cuketek a La Cucina Italiana osm cuketek z desíti. Z výběru čísel za leden-březen tedy jasně vyhrála La Cucina Italiana a já vám ji vřele doporučuji. Všechny časopisy budu samozřejmě sledovat dále. No, možná ten Chef Gurmán už vydržím jen příští číslo…

Máte-li tipy na nějaké další časopisy, případně máte jiný názor – napište mi do komentářů!

Vidítu tu chumelenanici? Fjůůů… pan C. se tam málem ztratil a umrznul ;) Naštěstí je v Peci pod Sněžkou plno hospůdek a minibufetkoidních budek se svařákem. Dost jsem to flákal a tak uvádím pouze dva malé tipy ;)

Pečené koleno v Boudě na Lučinách

Zasněžená chatička na obrázku je Bouda na Lučinách. Po počáteční nechuti obsluhy doplnit nám jednu židli ke stolu (jak typicky české!), jsem byl trošinku znechucen. Velmi kvapně však hospůdka vylepšila svou reputaci a oběd se protáhl na několik příjemných hodin posezení v teple.

Z nabídky jsem si vybrali pečené koleno, smažené tvarůžky a halušky. „Tvargle“ i halušky byly na jedničku. Na jedničku bylo rovněž pečené koleno, které jsem měl tu čest osobně otestovat ;) Koleno (300g vykostěné porce) si můžete objednat za 99,-Kč s chlebem. Servis odpovídající, jedno ze tří objednaných kolen však bylo trošku vlažnější, jinak bez chybičky – maso krásně voňavé a měkké, kůžička nevysušená ale hezky do křupava, sulc dokonale rozplývající se. Jedno velké mňam, k tomu čepovaný Budvar ;)

Po obědě přišla vhod široká nabídka moučníků. Ochutnali jsme domácí švestkovou buchtu za 16,- Kč. Jak můžete vidět na obrázku byla krásně nakynutá a chutnala báječně (nemluvě o velikosti porce!). Neméně skvělý byl domácí štrůdl s ořechy za 28,- Kč a nezklamal ani medovník za 38,- Kč

Skromný servis espresa Douwe Egberts se dal solidně přežít, a kávička nebyla tak špatná jak jsem očekával. Ke kávě dokonce dostanete zdarma jeden „cukierek owocowy“ ;) Přes počáteční nešvary a navzdory obsluze s delší latencí si tahle boudička vybojovala osm cuketek z desíti.

Svařák

Neodmyslitelná survival pomůcka bežkaře, sjezdaře, lyžaře. Cuketkův tým testoval převážně v bufetech a budkách poblíž sjezdovek a bežkařských tras ;)

Vítězem testování je jednoznačně ski BAR na sjezdovce Smrk (cca 20m pod horním koncem vleku). Cena svařáku 30,- Kč, cena čaje 10,- Kč (hutný černý čaj, předem ochucený citronem a sirupem). Svařák i čaj dostanete v obyčejném keramickém hrnku, tedy žádná umělá hmota na jedno použití ;) Obsluha byla mimořádně přátelská a nutno dodat, že celý den pečlivě testovali, chutnali a vylepšovali složení svařáku! Ochutnal jsem z jejich dílny i hrachovku za 25,- Kč, sjezd po ní byl mimořádně vypečený! ;o)

Tyhle dva highlights určitě stojí za to! Úroveň gastronomie v ostatních podnicích raději nehodnotím (mám dnes dobrou náladu), přesto si myslím, že v Peci to jde postupně nahoru. Sice velmi pozvolna, ale nahoru ;)