Měsíc: Březen 2007 strana 2

Díky Klubu přátel Rýnského ryzlinku za perfektní akci s názvem Galerie Rýnských ryzlinků 2006! Po celé dva dny bylo v Národním domě vína vystaveno k ochutnání 132 vzorků z Česka (69), Německa (30), Rakouska (22) a Francie (11). To vše, se skleničkou a s katalogem, za 350,- Kč na osobu – Riesling only!!!

Vše bylo naprosto bezchybně zorganizováno a jiskřivé doušky ryzlinku plynule svistušily do všech koutů NDV. Cuketkovo sčítadlo se po bezmála třech rozvláčných hodinách zarazilo na číslovce 37. Podle mého (subjektivního) jsme dostali od Němčourů a Alsasů pěkně na prtel. ,) Škoda jen, že podobné odrůdově laděné akce nejsou v Praze každý měsíc – byl bych pravidelným hostem!

Akci jsem zde již avizoval, pozdě tedy býka honit! Pokud jste ale v poslední době byli na podobně vydařené akci nebo se na nějakou fajnou chystáte – komentarušujte prosím. .)

37 vzorků! Třiicetsedům! Jay!

16. – 18. 3. 2007 mají na Výstavišti Praha – Holešovice dostaveníčko všichni příznivci biopotravin, zdravé výživy a nových trendů v gastronomii. Koná se BIOSTYL 2007!

Z českým veletrhů mi už trošku naskakuje husí kůže, tentokrát to ale možná překousnu. Přeci jen s biolidma je vždycky docela sranda a ani seznam vystavovatelů nevypadá úplně tragicky. Jediné, co mi dělá starosti, je parazitující ESOTERIKA 2007… Numerologové! Všichni pryč od mého biouheráčku!!!! :/

Mimochodem, hlasovali jste už v související anketě Nejoblíbenější český výrobek roku 2007? Je to tuším stejný výběr biopotravin jako v soutěži Biopotravina roku 2006, tentokrát však rozhoduje veřejnost. Tak si to prosím jděte taky rozhodnout. ;)

Finové dělají božský chleba! Nečekal jsem to, ale byl to jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem si odnesl. Čas od mého nedělního příletu neúprosně pelášil, proto jsem se rozhodl zpracovat tenhle nádherný a voňavý matroš jako první! ;)

Finský chléb

Čekal jsem nedobré, kyselé a černé kvádry, dostalo se mi ale naprostého opaku! Finský chleba je naprosto fantastický a bude mi moc a moc chybět! Skoro ve všech restauracích, ve kterých jsme byli, podávali vždy výběr minimálně z pěti druhů. Spektrum chleba je široké – od bílého, skoro amerického toastového, přes středně nahnědlý, až po úplně černý. Chuťově jsou taky velice rozmanité – kyselé, příjemně neutrální i úplně sladké. Skoro vždy jsou ale celozrnné, protože Fini jsou „zdravým“ životním stylem doslova posedlí (nepočítáme samozřejmě to jejich šílené chlastání)!

Jako první vidíte moc pěkný celozrnný bochánek, který trošku připomíná český chleba. Název z obalu vám sem raději nepíšu. Mohlo by se dost dobře stát, že bych místo názvu přepsal třeba nápis „Složení výrobku“. ;)

Tenhle chlapík patří do těch méně uživatelsky přívětivých. Je o něco kyselejší a docela rychle mi ztvrdnul. Pokud ale máte rádi třeba kváskový chléb, jehož popularita v Česku roste, byli byste s ním více než spokojeni!

Teď následuje srandovní placatý záchranný kruh s dírkama, který vidíte i kousek výše. Zariskuju a zkusím sem opsat název na obalu – Ruisleipä! Je sice hodně tmavý, ale chuťově lahodný a hodně sladký. V restauraci jsem ochutnal a v obchodě i viděl jeho krekerovou grahamovou variantu. Ta je, na rozdíl od této měkké verze, tenoulinká a úplně křupavá!

Fascinuje mě jeho promyšlená konstrukce, chcete-li, design. Chléb je hodně tenký – asi jen jeden a půl centimetru. Kromě toho, že je celý naříznutý na polovinu, je ještě celé kolo rozděleno na šest dílků. Nepočítám dírkované průduchy neznámé funkce! Když je z něj u vytržení pan Cuketka, co teprve nebohá dítka?!

Následuje obdobná placatice, tentokrát obdélníkovitého tvaru (cca 8×15 cm). Je ještě o kousek sladší než předchozí kousek a stal se mým jasným favoritem. Ať už k uzenému lososu, nebo k sladké marmeládě, či máslu s medem, je fantastický!

Opět stejné praktické napůlení bochníčku, aby se nám všechny ty sendviče dělaly snáze. Nic nemusíte krájet a složitě vyměřovat. Za pozornost taky stojí to, že jíte v podstatě pořád jen dobroučkou kůrku! Finové si mě svou vysokou chlebotechnickou důmyslností naprosto získali. .)

Celou sérii ukončí tenhle placatý bobeček (průměr cca 8 cm). I když vypadá hodně podobně dvěma předchozím, chuťově se blíží spíše prvnímu bochníku – kyselejší, žitný, s dochutí po kvásku.

V univerzitní jídelně jsem si s tímto modelem koupil sendvič a bylo to opravdu roztomilé. Je kulatý, takže do něj bezvadně pasujou všechny kulaté věci – kolečka salámu, plátky zeleniny, policejní plácačky, balónky atp. – fantazii se meze nekladou!

Docela mě mrzí, že jsem těch chlebů nepobral víc – snad příště! Několik druhů ale ještě popíšu v článku o návštěvách restaurací.

Smetana

Tohle rozesměje asi každého Čecha, který smetanu zahlédne v obchodě. Já z ní byl úplně nadšený – bylo to totiž jediné slovo, kterému jsem z finštiny porozuměl! ;) Smetanu dováželi Finové dlouhou dobu z Ruska, nebo ji dělali sami doma. Teprve od šedesátých let ji začala vyrábět finská firma Valio.

Název smetana je matoucí, protože s dostupnými druhy smetany v Česku to nemá skoro vůbec nic společného. Není to ani sladká smetana na šlehání, ani zakysaná smetana. Je to hutně bílo-žlutá hmota, v chuti smetanová s jemně zakysaným podtónem. Něco jako mascarpone jemně říznuté zakysanou smetanou. Obsah tuku je 42%, textura je tedy velejemně hutná.

Smetana je výborná do omáček i na studenou kuchyni, plácnout se dá v podstatě na cokoliv. Já ji ochutnal na husté polévce s červenou řepou podobné boršči a s uzeným lososem – obojí je zabijácká kombinace. Doporučuje se i s blinami a kaviárem. Škoda, že jsem přivezl jen dvě malé butelky!!! Cena v předraženém gurmet shopu na letišti byla cca 1,5 euro.

Orgasmus!

Skoro bych to poslední foto nechal i bez komentáře, ale nedá mi to! Přesně tahle božská trojkombinace, kterou vidíte, mě bude ještě pořádně dlouho pronásledovat – finský chléb, jemně uzený losos a smetana. Jau, jau! Ta kombinace je natolik božsky rafinovaná, že já se jen znovu podívám na tuhle fotku a dostávám gastronomický záchvat první kategorie!!! Tohle jsem připravil z ještě čerstvých finských surovin a ihned mi bylo jasné, že toto se s improvizovanými surovinami bohužel nedá zopakovat. Zbývá jediná možnost – vrátit se co nejdřív do Finska!

Tak co, líbily se vám chlebíky a smetana? Ještě pro vás mám marmelády z polárního ovoce, nějaký ten ovocný alkohol, sýry, sobí maso a kupu fotek z obchodů a restaurací v Helsinkách. Natěšit se, tři, dva, jedna, start! ;)

Španělsko jsem vám tady prezentoval na konci listopadu. Byly tady španělské recepty na tapas i několik obrázků z tapas barů ze Zaragozy. Po tapas se mi moc a moc stýská, a ne vždy je nálada piplat se s nima doma. Když to porovnám např. s italskými restauracemi, tak těch španělských je pořád žalostně málo, a proto mi každý nový podnik udělá radost!

Čtěte dál – Recenze Tapas baru v Restaurante La Bodega!

Právě jsem našel pěkné stránky, které by vás, chuťoholíky, mohly zajímat. Na webu Apetitus.cz najdete na jednom místě souhrn všech nových článků z webů o vaření, jídle a pití. To jest velice pohodlná cesta, jak omrknout všechny webíky na jednom místě.

Trošku mi chybí rozdělení na české a zahraniční, případně nějaké kategorie. Je to ale pořád novinka, takže snad se to časem k nejlepšímu upotřebení utřepe. Koukněte se na jejich seznam zdrojů a stručné info o serveru. Snad vám to bude k užitku. ;)

Doufám, že jste se nenechali zmást krátkou pauzou. Pan Cuketka se totiž ve Finsku otáčel jako supermlsný pumprlik! Helsinky byly sice skoro celou dobu nepříjemně upršené a zamračené, přesto vydaly fantastické poklady. Vydržte pár dní, než všechny ty mňamky zpracuji, nebudete litovat. Finsko je úžasné a pan Cé je zcela očarován! ;)

P.s.: Ty malinkaté černé tečky na fotce nejsou ropáci, ale zababeluchaní rybáři číhající na své úlovky na zamrzlém moři. V ledu mají šikovně vyvrtané díry, v těch dírách nastražené srandovní miniudice, všichni na skládací židličce sedíce, vodku popíjejíce, na zajíce nestřílejíce.