Việt Nam v Libuši

Z archivu

Inspirován článkem o vietnamské tržnici TTTM Sapa jsem se tuto sobotu konečně sebral a vypravil do jámy lvové na okraji Prahy. Když jsme se několika kamarády potkali na smíchovském nádraží u zastávky autobusu číslo 198, vůbec jsme netušili, jak festovní kulturní šok absolvujeme…

Orientace

K tržnici jsme se dostali pěšky od zastávky autobusu sídliště Písnice. Oficiálně je prý tržnice jenom pro živnostníky, proto jsme to (ŽL doma všichni zapomenuvše) vzali oklikou přes bránu pro auta. Strašně foukalo a po příjezdové cestě kolem projíždělo jedno auto za druhým. Kromě dvou kamenných lvíčků nás při příchodu vůbec nikdo nekontroloval, snadno jsme tedy proklouzli dovnitř! ;)

Pokud jste už někdy viděli vietnamskou tržnici na okraji libovolného města – vemte ji, vynásobte si ji stokrát a dostanete přibližný obrázek o velikosti Sapy. Obrovské potemnělé haly a hangáry s geometrickou sítí úzkých uliček. Tuny textilu a laciného zboží, mumraj obchodníků, stohy krabic a všudypřítomné cedule ve vietnamštině. Mezi budovami funící autíčka roztodivných značek a všudypřítomný čilý ruch.

Kromě své obchodní funkce, plní tržnice i úkol hlavního kulturního centra pražské vietnamské komunity. Mají tam vlastní obchody, služby, zábavní centra a nakonec pro pana C. to nejzajímavější – vlastní restaurace a prodejny vietnamských potravin! ;)

Jídlo

Hned po úvodním aklimatizačním kolečku po okolí jsme se vrhli na jídlo. Stánky a malé bufety jsou řídce roztroušeny skoro po celém areálu, jejich největší hustota je však přibližně uprostřed v takovém volném seskupení několika unimobuňek u hlavní silnice směrem k jedné z bran.

Podniky jsou zhruba dvojího druhu. Jedny mají širší nabídku několika jednoduchých jídel, které mají většinou i vyvěšené na poutačích s fotkami i s českými popisky. Tyto nebrat. Ty druhé nemají nabídku žádnou, nebo mají před prosklenými dveřmi (všechny jsou zasouvací ;) obyčejnou cedulku s jedním název a přesně to jsou ty podniky, za kterými jsem přišli. Jsou to malé špeluňky (někdy třeba jen 5–10m2) s kuchyňkou a rozvrkanými stolečky a vaří se tam výhradně jedno jídlo (maximálně v několika málo obměnách).

Na radu našeho průvodce jsme jako první zalezli do podničku Hai Há (správným názvem si nejsem jist ;). Celá naše zkoprnělá skupinka se postavila k jedinému volnému stolečku pro čtyři (bylo nás sedm ;) a tam jsme se tak dlouho nemotorně a zmateně ochomýtali, dokud pro nás neskutečně milí a úslužní místní neudělali místo. Dost trapas (v hlavě se mi promítaly obrázky nemotorných amerických turistů, kteří zkoušejí štěstí v drsných českých pivnicích, je to tak trefné… ;)

Vzhledem k tomu, že nikdo z personálu nemluvil česky a my jsme zase nemluvili vietnamsky, měli jsme obavu z objednávky. V Hai Há ale dělají jenom jedno jídlo, takže jsme jen usilovně seděli, tvářili se hladově a doufali, že se to nějako odehraje samo! ;) A ono jo! Čilá kuchyňka začala z ničeho nic expedovat naším směrem malinkaté mističky, vždy v sedmi exemplářích.

Nejdřív přišel listový salát s čerstvým koriandrem a ještě jednou vietnamskou bylinkou, potom miska s horkým a ostrým vývarem, talířek s horou bílých nudlí a nakonec plátky grilovaného vepřového masa.

Od okolních stolků jsme odkoukali, že se všechno jí hůlkama. Nudle pěkně do misky s vývarem, k tomu maso a salát. Vývar se kupodivu nevyjídá celý, spousta našich sousedů ho nechávala po dojedení všech nudlí ležet ladem. Byl jsem tak ťumpachovej, že jsem nakonec ani nepátral po názvu jídla. Nudle s vývarem byly absolutně fantastické – příjemně svíravě pálivé, s jemným dotekem citronové trávy a dalšího exotického koření. Vepřové pak chuti orgasmickcýh rozměrů – křupavé, tučné a fantasticky chutné (dokonce i snový bůček z maze ztratil svou pozici!). Absolutně netuším, jak ho vyráběli. Byli v tom ale určitě namontovaní dva roztomilí týpci na ulici, kteří něco vehementně klohnili na dvojici rozhrkaných grilů na dřevěné uhlí… ;)

Na stole byly k dispozici čerstvé čili papričky na kolečka a citróny a set dochucovacích omáček (rybí, čili, a další neznámé). K tomu konvice se zeleným čajem a malinkaté hrníčky o objemu 0,5 dcl. Při odchodu každý zaplatil u pultu 80,– Kč a pak jsme se ve vší spokojenosti vyvalili zpátky do mrazivé fujavice.

Dali jsme si další kolo seznamovací procházky a poté ještě jeden zářez na pažbě. Tentokrát nás uvítala mini-jídelna s jedinou paní kuchařkou, která servírovala nudlovou polévku ve velkých miskách (á 80,– Kč). Vývar měl nepopsatelnou nasládlou chuť bez známky ostrosti. V misce byla štědrá dávka nudlí, tenké vařeného plátky kachního masa, nasekané bylinky, jarní cibulka a zvláštní žlutá a síťkovaná houba (?). Syté, zvláštní jídlo, které prohřeje a zároveň rozsvěcuje nepoznané komůrky v chuťové paměti.

Ani tady jsme nedal název, přitom byl napsaný venku na cedulce. Do příště se ale polepším! ;)

Na cestu si ještě dáváme poslední kafe v dalším malém bufíku a děláme poslední průzkumy. Míjíme paní, která na obrovském tácu urovnává fritované dobroty v těstíčku neznámého původu, stánek s knedlíky všecho druhu do ruky nebo třeba nefalšované vietnamské řeznictví se s spoustou podivných uzenin, vařených vnitřností a dalších podivností. Na všechno nevěřícně čučíme a mlsně mžurkáme. Na jednu návštěvu je tam toho příííliš!

Obchody

Kromě jídelen, bufíků a stánků jsme napočítal alespoň deset větších i menších prodejen potravin (jsou roztroušeny spíše na okrajích tržnice). Každé vévodí velká sekce se zeleninou, ovocem a bylinkama. Ty větší mají i velký chladící pult s masem, mrazáky a občas jsou venku k vidění malé kádě s živými kapry. K tomu všemu obrovské stohy sušeného koření a hub, plné regály dochucovadel, nudlí a padesátikilové pytle s rýží. Vše je určeno pro vietnamskou potřebu – ani stopa po českých popiskách nebo cenách. Místní všechno znají, nebo se domluví.

Varuji vás ale – bez encyklopedických znalostí se v tamních potravinách ztratíte. Z veškerého artiklu jsme byl schopen hrubým odhadem identifikovat slabou třetinu zboží. Vůbec mi to ale nezkazilo náladu. Ostatně co je lepší než, koukat se na dvacet velkých přepravek s absolutně čerstvými bylinkami, ze kterých poznáte jedině koriandr a bazalku? ;D

Po třech hodinách vytrvalého průzkumu a nesmělých nákupů tržnici opouštíme, dobíháme autobus a vracíme se zpátky do Česka. Dávám si předsevzetí, že se brzy vrátím – ještě více hladový, lépe teoreticky připravený a méně nápadný.

Poděkování patří Tomáši Urbanovi z Pragueout.cz za inspiraci i za bezvadné průvodcovské služby na místě! Také je dobré vědět, že ani 48 h po akci nemám hlášeny žádné dietní následky od nikoho ze zůčastněných… ;)

Reklama

Komentáře

Na Malý Vietnam vzpomínám moc rád. Jako bych se teleportoval do jiného prostoru! Šli jsme s kamarádem pro tzv.čínské nože(va tvaru sekáčku) a objevili nepoznaný svět vietnamského trhu. Je to tam fakt super. Jen se bojím, že jim tam vlítne lítačka z hygieny až se tam začnou trousit davy českých „turistů“ :-)))

Tak k tomuto jídlu mohu přidat nejen název ale i recept. Mám ho od souseda, který po té co nás několikráte podrobil indiánskému mučení vůní z jeho zahrady, přinesl tento zázrak ochutnat. Potom následovalo několik mých pokusů o napodobení, až jsem to vzdal a šel vyškemrat recept. No a pak už jsme se jen stylizovali do role dealerů drog a postupně za asi 3 roky vypěstovali závislost u všech našich kamarádů. Takže k věci, to jídlo se jmenuje Bún Tcha (fakt ale nevím jak se to píše), kde to Bún jsou rýžové nudle a Tcha (čti Ča) je pečené vepřové maso. A co se týká receptu, bude -li zájem mohu ho sem umístit.

Tak na tohle místo mám zálusk už asi půl roku, jen jsem netušila, kde přesně je (slyšela jsem něco o Malešicích?) Jaké byly ceny neznámých potravin, pane Cuketko, pokud jste se odvážili nákupu?
Ano, davy českých turistů by mohly být problém, ale Vietnamci se určitě převálcovat nedají. Ostatně třeba by pak v jejich zeleninách určených pro „nás“, mohl být čas od času kousek něčeho zajímavého, neznámého. Jako třeba u tureckých obchodníků v Berlíně. Když jsem přijela ze Sýrie a nasypala před kamarádku poklady ve formě pistácií ještě v růžové košilce a kdečeho jiného a čekala úžas, opáčila, že na vše chodila běžně během svého německého stipendia. Takže víc Vietnamu i do „českých zelenin“!

To je fakt.Spousta profíků chodí pro zeleninku a bylinky k Vietnamcům.Zlí jazykové tvrdí že tam perou prachy, ale mě zajímá spíš kvalita a ceny. Škoda že v Praze nemáme souk. Místní jezdí nakupovat do Mnichova a do Drážďan. Citelně to tady postrádám. Farah je super, ale souk je souk.

Honzo! Samozřejmě že je zájem o recept :) Asie si zaslouží každý rozšířený recept do českých luhů a hájů.

Jsem nadšená! Už dlouho tvrdím, že k životu potřebuju ve svém okolí jen sekáč, trafiku a Vietnamce. Protože u nich koupím všechno a skoro v každou denní dobu. Mám ohromnou radost z toho, že se pan C. pustil v bádání tímto směrem – kvůli jazykové bariéře je to jak hledat pramen Orinoka – prostě dobrodružství. Jsem strašně zvědavá, co pro nás příště objeví! Už jen přehled bylinek na odkazu mě přesvědčil, že vím, že opět nic nevím…

Mohu jenom potvrdit, že tak dobrou polévku, kterou mají v Písnici, jsem nejedla ani ve Vietnamu. Vietnamsky se řekne polévka pho (a nad o má takovou stříšku). Nejvíce mi chutná hovězí. My, když nás přepadne chuť na polívku (cca 2× do měsíce), tak jezdíme do Malešic, protože to máme celkem blízko. Až zase pojedeme, tak nafotím a něco sepíšu…

Michal:

:)) pravda je to jiný svět. s tou hygienou sjem o tom uvažoval, ale asi tam panuje jistá tolerance. tím, že je tržnice oficiálně velkoobchod a zaměřená výhradně na místní, nejni to pro naši populaci, tak nebezpečené… (nehledě na čerstvost a docela slušnou úroveň prodeje)

ad souk:
jestli správně rozumím tak souk je arabská tržnice? to bude asi tím, že velikost místní komunity nepřekročila onu kritickou mez, za kterou se jim vyplatí zřídit si vlastní trh :) taky by mě to ale moc zajímalo!

Honzo:

děkuji moc za upřesnění, už si ty názvy pomalu studuju a dostávám to teprve do krve, tady je takovej základní seznam:

http://en.wikipedia.org/…e_of_Vietnam

a tam by to odpovídalo názvu Bun thit nuong (Bún thịt nướng) (Grilled pork (often shredded) and vermicelli noodles over a bed of greens (salad and sliced cucumber), herbs and bean sprouts. Also often includes a few chopped up egg rolls, spring onions, and shrimp. Served with roasted peanuts on top and a small bowl of Nước chấm.)

nejsem si jistý tím sósem Nước chấm, ale zhruba by to odpovídalo, byl servírován teplý s vyšším podílem vody :)

recept pochopitelně okamžitě seeeeeeeeeeem :)) (prosííííííííííím, jsem z toho teď úplně hotov, a jestlinedostanu do těla další dávku do týdne, zhynu hlady :)))) pozdravujte souseda! :)

Dv:

jj, tak to bude vončo! ceny byly ok, mám ale silný dojem, že místní platí míň, za velký balík zeleniny to bylo 20,–, za 250g podivné vepřové pečínky od řezníka to bylo 80,–, za půlkila kafe 150,–, za velký napařovaný knedlík 40,– atp. žádná předraženost… to rozhodně ne :) v naší ulici máme vietnamce hned dva (oba vzdálení od sebe asi 200m) ale na ty jejich speciality si nikdo z nich netroufá.. musím zjistit proč je to tak úzkostlivě odděleno od vnějšího světa (hygiena, čoi?!)

turistů se tam moc nebojím, vypadá to tam tak šíleně, že se dovnitř odváží, jen ti nejzapálenější :))) teď v zimě je to navíc ještě zredukované, docela živě si představuju co se tam děje třeba v létě ve špičce :)

ellinor:

:)) nejni to tak hrozný jak se zdá. vietnamské znaky jsou relativně v pohodě, dají se v klidu opsat na papírek a poté srovnat s encyklopedií nebo na internetu. jde to i naopak… já jsem tentokrát přípravu odflákl, příště už se připravim českovietnamským motivačním slovníkem s vysvětlivkami :)

Nudlova polevka se jmenuje Pho :-). Taky jsem na to trziste asi pred mesicem a pul docela ziral, clovek fakt kouka co v Praze jeste nezna.

Tak je vyzrazeno mé tajné místo na levné nákupy úžasných dobrot…a radši ani nebudu psát jakých a za kolik :-) (dá se vyjednat slevička – ceny nemají nastavené, prostě jak se vietnamčíkovi líbíte… :-)

Dvojí ceny  – s tím se počítá. Zažila jsem to i v naší zelenině. Nakupovala přede mnou Vietnamka, prodavačka ani nevážila a pak si za dvě naplněné igelitky vzala asi jen stovku. Celou dobu spolu vesele klábosily. Prostě krajané si musí pomáhat, to dá rozum:-)

renata:

Phở tam mají na každé druhé vývěsce :) tuším, e to byla i ta naše druhá krmě v kachním provedení, ale jístý si bohužel nejsem, tak nebudu balamutit :)

ad Malešice:

ty jsou prosím kde? resp. jak se tam dostat? je to stejně velké jako Písnice? :)

Kristýna, Dv: dvojí ceny, to je jejich zvyk, který si sem přivezli z Vietnamu :-))). Ve Vietnamu nám automaticky účtovali tak 2× víc než domorodcům, ale i tak ceny byly dost prima…
p.C: Malešice jsou děsně prťavý, pořád se tam musíte vyhýbat autům, já raději jezdím do Písnice, ale když to máme přes celou Prahu a když přijde absťák po polívce, tak musíme jet co nejblíž…
Adresa je tuším Pekařská 12, a autobus staví rovnou před branou..

Tak je to tady a můžete se vydat mezi závisláky.

BUN TCHA (Vietnam)

MASO: 1 kg vepřové krkovičky nebo libového bůčku (ten je lepší) nakrájíme na tenké plátky, lehce naklepeme a pokrájíme na kousky asi 4×4×0,5 cm. Lehce osolíme, hojně opepříme a naložíme do následující směsi: 4 –5 lžíc thajské rybí omáčky, 1 lžíce čínské sojové omáčky, 3 větší stroužky česneku, 3 lžíce oleje, 1/2 lžíce rýžového octa, šťáva ze dvou cibulí s lžící medu (pokrájíme, zalijeme medem, promícháme, necháme 4–6 hodin louhovat a vylisujeme (nejlépe v hrnku, jehož vnitřní průměr je o malinko větší, než vnější průměr sklenice, kterou to lisujeme)).
LÁK : Na tenké nudličky pokrájíme kedlubnu a jednu mrkev. Na půlkolečka nakrájíme cibuli a na malinké kousky asi 1/2 červené papriky. Vše zalijeme 1.5 l horké vody (ne vařící), osolíme, přidáme 3–4 lžíce thajské sladké chilli omáčky, 3 lžíce rýžového octa, 3 lžíce světlé čínské sojovky, 1 lžičku glutasolu, lžíci oleje, pepř a 3–4 nadrcené chilli papričky (pozor – dle pálivosti omáčky). Vše necháme do druhého dne rozležet (důležité, zelenina pustí šťávu a vytvoří typickou chuť). Druhý den dochutíme solí, cukrem a octem. Lák by měl být pálivo, slano, sladko kyselý. Lák podáváme teplý, ne horký.
SALÁT: Do mísy natrháme na menší kousky hlávkový salát (nejlépe více druhů).
PEČENÍ a VAňENÍ : Maso naskládáme do otevíracího opékače a na větším žáru (nejlépe z dohořelého dubového dřeva) z obou stran opečeme. Maso by mělo být dost propečené až křupavé.Vařící vodou zalijeme osolené tenké čínské rýžové nudle (měly by být bez dalších příchutí), necháme asi 5–6 minut změknout a poté slijeme. Nudle by měly být měkké, ale neměly by se rozpadat. Důležité je také načasování – nudle by se měly slévat těsně před vyndáváním masa.
STOLOVÁNÍ: Každému nandáme do misky asi 2–3 dl láku i se zeleninou. Do společné mísy dáme saláty a do další mísy slité rýžové nudle. Na talířek dostane každý strávník porci upečeného masa. Jediným příborem je vidlička či hůlky a ruce. Při konzumaci postupujeme následovně: Na vidličku namotáme porci nudlí (nejlépe si pomůžeme rukou), napíchneme salát, napíchneme kousek masa a vše ponoříme do láku tak, abychom nabrali i kousky zeleniny z láku. Poté již přichází finále a následně šok z vynikající, s ničím neporovnatelné exotické chuti.

Jo a soused se před rokem rozvedl a před měsícem prodal barák a odstěhoval se :-( Ale má zajištěno, že na něj nikdy nezapomenem.

aaa dik za recept, vypada to zcela presne. moje nejoblibenejsi vietnamske jidlo! raci ale zkusim zajit na trznici at je to autenticke, uz se tam chystam pul roku…

jinak spravne se pise „Bún chả“ pro ty, co by chteli googlit ;)

no tedy, klobouk dolu za takovou vypravu:) moc sympaticke,vyborna reportaz:) kdyz uz jsme u toho vietnamskeho jidla, nemate nekdo tip, kam chodit pro jejich suroviny na praze 4? presunula jsem se pred nejakou dobou z sestky na vysehrad a je to prekerni situace…na hradcany a okoli kulataku daleko, jsem ztracena…hlavne bez tech bylin,to bych netusila,jake je to peklo,sehnat cerstvy koriandr…

Kristýna:

tak alespoň do mailuuuuu plíííz :)))

renata:

díky za info, asi se tam nepošinu… ale tak kdyby náhodou.. :)

Honza:

děkuji moc, dal jste si s tím kus práce (a ten soused určitě taky;), vypadá to fantasticky a recept mnohé vysvětluje!!! to budou sousedi rádi, až budu provádět grilovací pokus na balkóně teď v zimě :))))

rztka:

určitě zajděte, je to mazec sekec! ,)

klara:

:) jé, tak si zkuste ty bylinky zasadit (já vím blbá rada ;)))! právě nad tím koumám, koriandr nejni problém, já mylsím, že by mohly vyrůst i tty ostatní :)

klara: čerstvý koriandr si pěstujeme za oknem, daří se mu výborně. Stačí zasadit semínka (z koření). Prý i Vietnamci si koriandr pěstují tady, protože jeho dovoz by byl stráááášně drahý…

pan cuketka:no jo,ale co delat do te doby nez vyrostou?:)) pokud mi tedy SKUTECNE vyrostou:)no,beru to jako vyzvu:)

Klara: čerstvý koriandr mívají pravidelně u Tylova náměstí, zastávka tramvaje č.11 Bruselská. Případně metrem z vyšehradu, vystoupit na Pavláku. Na rohu je velká prodejna ovoce, zeleniny a všech těch ostatních věcí, co ve vietnamských a čínských obchodech mívají. Přibližně naproti tomuto obchodu je Fruit de France, tam mají všechny bylinky taky.
Koriandr, máta a ostatní většinou dovoz, Izrael. Jak u Vietnamců, tak ve Fruit de France.
Nebo v Bille a podobných marketech. Ale tam mají jen ty rychlené ze semínek. Bez chuti a zápachu, takže nebrat.
Koriandr jde celkem v pohodě mrazit. Pěstuju si ho také, na balkoně. Když fungovala ještě tržnice u nás na Pankráci, měli zahrádkáři bylinek celé hory. Teď už bývá u metra jen pár stánků, jedni zahrádkáři mívají tymián, mátu, kudrnku a koriandr.
ad reportáž z Libuše: četla jsem před obědem a skoro jsem si tady poslintala klávesnici i stůl. :))))))

Když jste u toho zahradničení…Našim vylezly rostlinky z datlových pecek které se mnou docestovaly z Tuniska.Umíte si představit datlové háje v okolí Kladna?:-)

pivli:diky za tak vydatne informace,vyrazim co nejdrive na bruselskou:) v bille nekupuju bylinky teda vubec,stejne tak ovoce nebo zeleninu,je to tragedie,souhlasim.na pankraci uz bohuzel zmizelo vsechno krome syra,navic jsem vcera (asi opozdene) zjistila,ze tam zacali stavet nakupni centrum-tim padem mam o dalsi existenci mistniho piditrhu velke obavy.

Tržnici posunuli směrem dolů, do bývalé sámošky, teď je vchod z druhé strany. Ale se starou tržnicí se to srovnat nedá. hadry a kecky mají všude, ale ovoce, zeleninu, bylinky a sazeničky od našich zahrádkářů…achjo! o „výstavběů a ůzvelebování“ pankrácké pláně se mi ani psát nechce, anžto je nám z toho smutno. Protestovali jsem, psali petice, ale jak už bývá v našem státě zvykem, je to na.....

teda dik za tuto reprtaz, uz dlouho se tamc chi vypravit, ale porad jsem nevedela kam:-) (videla jsem kluci v akci vari vietnam) a tam na trznici (teto) nakoupily takovych uzasnych veci – ovoce, zelenina, krasa

to klara : koriandr maji u vietnamce v pasazi (jak je caledonian school) hned na kulataku

Jak to bylo pikantní ? Mám podobnou zkušenost z výpravy do této tržnice, asi půl roku starou. Dal jsem si jakési Pho, ovšem místní domorodec mě veitnamsky a posunkovou řečí varoval, že to jídlo pálí, tak jsem mu česky a posunkou řeší odvětil, že to nevadí, že to je naopak dobře. Přinesl fantastickou krmi skvěle pálivou, nicméně co mě překvapilo, že kromě talířku zmíněných bylinek, přinesl i talířek s drobně nasekanými chilli papričkami!!! To jidlo bylo skvěle pikantní a tuším že pro mnoho mých známých za hranici toho co se dá snést, ale pro domorodce evidentně na začátku stupnice pálivosti.

Na BUN TCHA chodime do Vietnamskeho bufetu v ulici Na Slupi na Praze 2 (naproti tram zastavce Albertov smerem ke Karlaku). Jmeno tohoto jidla jsem se dozvedel az dnes, takze dekuji, maji to psane jako „vietnamskou specialitu“ a poradove cislo na jidelni tabuli to ma 4"
Kazdopadne si tam zajdete az tak za mesic, az se jim z dovolene vrati puvodni kuchar, ten zaskok, co to dnes varil je o nicem :o(
Jo a diky moc Honzovi za recept…

Pane Cuketka, to jste mi udělal radost :) bydlím totiž jen jednu zastávku od této vyhlášené tržnice. Nutno dodat, že né vždy v pozitivním slova smyslu.
Byla jsem tam několikrát a „civilní“ tam mohou kdykoliv. Jednou za pár dní mají ohňostroj. Asi mají stále co slavit. :)
Asi si tam brzo na nějakou ostrou ňamku zajdu, děkuju za inspiraci!

Nevíte, jestli je takové místo i v Brně? Máme tu obrovskou tržnici na Olomoucké ulici, vždycky když jedu kolem tak nakukuju přes plot. Vypadá to jeko svět sám pro sebe – kromě toho, že jsou tam velké haly tak čouhají další budovy, snad byty a hospůdky a tak. Ještě jsem nesebrala odvahu vyrazit, ale láká mě to :).

Když jsme u toho stupně pálivosti, v pátek jsem krájela čerstvé čili papričky (mmch z Billy) na naložení masa a pak mě strašně začala pálit kůže na rukách… Nepřešlo to po ani pátém důkladném umytí mýdlem, večer jsem přežila jen díky mokrému kapesníku… V sobotu to bylo chvilama taky ještě nesnesitelné, ale v nedělu už v poho. Kdo by to byl řekl…

A v aktuálním čísle 100+1 píšou, že zanedlouho se kapsaicin začne klinicky testovat jako lék na rakovinu :-)) my pálivostichtiví už máme i prevenci :-))

pro ty kdo mají zahrádku, tak Semo má semena Chuť Asie, já už mám nakoupeno a těším se jak budu pěstovat

Po přečtení Vašeho dnešního příspěvku o vietnamské tržnici jsem se rozhodl, že Vás konečně musím kontaktovat. Jsem návštěvníkem obou těchto velkých tržnic – v Libuši a v Malešicích – již 6 let a věřte, že od té doby ani nevkročím do bufetů s názvem Čínské bistro či restaurace. Ani jednou se mi v těchto tržnicích nepřihodilo, že bych svojí labužnickou vášeň v poznávání nových asijských pokrmů odnesl nějakým střevním či žaludečním katarem ( a to jsem na to dost citlivej). Chodím častěji do Malešic, které jsou sice menší, ale jsou tam dvě skvělé polívkárny – mimochodem ta Vaše polévka se jmenuje Pho Bo – a je tam jedna samoobslužná žrádelna, kde vařej Číňani pro Vietnamce, domlouvaj se česky a je to celkem sranda. Co se jejich potravin týče, jsem dnes schopen identifikovat cca 60%. Kupuji tam naprosto skvělé výrobky, např. salát z kuřecích pařátů, pražená a na jemné nudličky krájená prasečí ouška, dokonce jsem tam jednou jedl i přirození z býčka, to byla veliká mňaminka. Nejlepším dnem pro konzumaci skvělých a hlavně čerstvých kulinářských překvapení je sobota, kdy je tam sice nejvíce českých a polských stánkařů a levnýchhadrůkoupěchtivých spoluobčanů, ale nabídka je v ten den nejlepší!! Stránky s názvy jídel a recepty jsou na some link

Hm,šokuje mě vaše nadšení. Zamysleli jste se někdy nad hygienou těch, kteří připravují vámi vychvalovaná jídla nebo osahávají a denně stokrát přerovnávají ovoce a zeleninu. Já mám několik Vietnamských stánků přímo od oknem. Na WC chodí tito zelináři za stánky do stromečků, papír ani tekoucí voda neexistuje. A co půlrok si vozí čerstvé bakterie přímo z Vietnamu. Děkuji,ale už jsem zvracela.
Na Vietnamské jídlo snad leda do restaurace Nobu v Londýně. Snobárna, ale bez breberek…

Hurá, říkám tomu pražský chinatown, a je to opravdu zábava tam chodit, ne na hadry, ale právě na ty zajímavosti – třeba obchod s gigantickými modely lodí.
Mimochodem, zkuste si tam koupit, donést domů a zkusit zpracovat to, čemu se říká nejsmradlavější ovoce na světě. Zatím jsem se vzmohla jen na ochutnání sušených plátků. Renata určitě ví i název a co s tím dělat??
Po pravdě nevím, kolik je tam čínských a kolik vietnamských podniků, ten propletenec je skvělý, a hygienik by tam chodit neměl – je to jiný svět, jiné území…:-))

Pane Cuketko, ptal jste se na souk. Je to tržiště, v arabských zemích, které jsou frankofonní, je to souk, čte se to súk, v anglofonních krajích je to známý bazaar. Souk se dnes používá i pro modernější variantu – pěší zóny, obchodní domy – ale to je spíš věc toho, jak si to kdo vyloží.
ANÁ ADHABU ILÁL SÚK – jdu na trh.
ANÁ OHEBBU SÚK – miluju tržiště!!
:-))

Vimaana1: zřejmě se jedná o durian. Smrdí to jak kanály před deštěm, ale je to nesmírně chutné. Jí se to jen tak, musíte se probojovat přes tu silnou kůru a uvnitř je měkká nažloutlá dužina, která se jí, většinou jen tak a ve Vietnamu nám z toho dělali koktejly, opravdu je to vinikající – ovšem musí se překonat ten zápach ;-). Ve Francouzské ul. (tuším č.p. 86)na Praze 2 je jakýsi obchůdek s asijskými potravinami a tam ho mají zmrazený a dokonce tam mají i durianovou zmrzlinu, ale ještě jsem to tam neochutnala…

Ano, je to durian, je to jediné místo, kde se dá za slušný peníz sehnat. Onehdá ho sice měli na objednávku v Makru, ale za nekřesťanské a neazijské peníze. Jí se dozrálý, syrový, vychlazený a je velmi, hmmm, zvláštní, skvostný, smrdící.....A mají tam taky chlebovník a kuřecí pařáty na několik způsobů a Nem chua, což jsou fermentovaný ledvinky s prasečíma kůžičkama a …sakra, hlad…

Nix, 34
Na Vietnamské jídlo snad leda do restaurace Nobu v Londýně. Snobárna, ale bez breberek…

Sorry to butt in, but…
zdálo by se, že Nobu, Metropolitan Hotel, 19 Old Park Lane, W1K 1LB je spíš restaurace japonského zaměření. With rather mixed customer reviews, too.

no sice to neni příliš vegetariánská diskuse, ale ani příliš „hygienická“, mám pocit, že tepelným zpracováním se nějaké ty breberky zničej, a taky si myslím, že vietnamský našinec nedá svému soukmenovci nic zkaženého… tato tržnice by třeba mohla nějakzískat „diplomatickou imunitu“, ne? Zaplať pámbu, že to tady máme, rozmanitost světa v jednom městě, co víc si přát! Škoda, že to mám trochu z ruky, z Holešovic, a v naší Holešovický tržnici až takmoc dobrý věci nevařej…

V zásadě se lze řídit pravidlem: kde nejsou turisti, a sedí tam a pojídají místní lidé, tak je to k jídlu. Lehká odlišnost trávicích enzymů, přizpůsobená místním habitatem, nemůže přivodit nic horšího, než prosté pročištění.....:-))

vietnamský našinec nedá svému soukmenovci nic zkaženého
Přiklonil bych se k této linii uvažování, má svoji logiku. Anthony Bourdain (wow, nyní nekuřák!! – dík, p C) se o Vietnamcích zmiňuje velice příznivě, v kontrastu například s Kambodžou.

Kdybych bydlel v Praze, byl bych nadšen, že něco takového obohacuje můj výběr možností. Povinné to není.
Se zájmem si pročítám reportáž i reakce.

Vimaana1, 40  – Podepisuji bez výhrady.
Ta odlišnost je různá. Naštěstí my Češi – a zdá se, že společně sdíleným životem i manželky Čechů – máme poměrně solidní přizpůsobilost enzymům. Nebo je to solidní obrana proti zlobivým elementům? Nejsem odborník.

Mezi mými přáteli je řada lékařů, Čechů (OK, Moraváků!), kteří si na této bázi, pravidelně udržované návštěvami různých krajin a pitím tam vody z vodovodu, zakládají.
Mezi mými přáteli je alespoň jedna Scotish dochtorka, až profesorka, žena už v rozumných letech, která úmyslně pojídá potravu spadlou na zem, ač obě naše domácnosti zahrnují volný přístup psů do kuchyně a po celém příbytku.

Hádejte, kdo první padá na krovky při prvním přičuchnutí si k neklimatisovaném vzduchu, při prvním podřepu na neocelofánovaném sedátku.

při prvním přičuchnutí si k neklimatisovaném vzduchu, při prvním podřepu na neocelofánovaném sedátku.

K neklimatisovanému vzduchu, … na koho co? na neocelofánované sedátko.

Jedno-fucking-rožec, get the bloody čeština right, will'ya.

Nedávno mě pobavili v časopise Food servis když psali kolik „čistotných“ Evropanů v gastronomických provozech zapomíná na mytí rukou po použití toalety. Nedávný výzkum na druhou stranu odhalil jak škodlivé může být pro naší imunitu přehnané používání antibakteriálního mýdla a dezinfekčních prostředků. Jen dezinfikované je skutečně čisté?:-))

diky jeste jednou vsem za vcerejsi koriandri info:)

p.cuketka:
vzala jsem si vasi radu k srdci a tasila sacek se seminky:) prave lezi doma na mokre vate,jen si nejsem jista,jestli je to spravne a nemaji uz sedet v hline…

44. nojo, doktorka Šuralová a její breffffffoidní agitace v TV. Už jsem ji dlouho neviděla. Asi se rozpustila ve WC míse, použivše při tom některý ze svých oblíbených přípravků.
Co by zdravotník se rozumné dezinfekci nebráním, ale nic se nemá přehánět. Vymydíme i ty hodné breberky a když se pak něco děje, naše imunita je nechci říct kde a díky antibiotické masáži (již od útlého dětství – grrrr) se rezistence zlých breberek zvyšuje a my na to jednou dojedem.

Klara, 45
Zatím bych s výsevem koriandru nekvaltoval (tedy jste-li ve Střední / Severní Evropě.) Potřebné teplo mu sice doma můžete poskytnout, ale potřebuje i sluneční svit a toho je zatím málo.

Skvělé! Jen by mě zajímalo, zda se tam dováží i jejich skvělý čaj? Z nejmenovaného zdroje by se tam mělo dovážet Maté (i když je to zvláštní).

Ad kaderas: zelený čaj tam mají velmi levný. Sám jsem tam koupil 1/2 kila za 80 Kč. Už nevím jméno, když tak ho napíšu, ale pijí ho sami Vietnamci a v maloobchodě ho prodávají za 140 Kč.

cuketko, tohle mi nedelejte! cetl jsem clanek ve 4 rano, hned jak jsem se probudil, nastartoval jsem zelezneho ore a vyrazil na dalny vychod. bylo to excelentni, za tyden jdu zas.

jsou reportaze tohoto druhu legalni, neni to uz hard_core food p0rn?!

Cuketko: no teda… vypadá to báječně. Už teď slintám jak maxi pes fík. Tam se taky musím mrknout. Dobrej nábor :-) A taky si nenechám ujít ty malé restaurace. Doufám, že najdu tu tvojí Hai Há oázu :-) ty vogo… chci tam co nejdřív… :-)

Pane Cuketko – skvela reportaz! Slava rozmanitosti, uz vim kam v Praze vyrazit az dostanu chut na asijskou divocinu:) Jeste, ze ty Vietnamce mame – v dobe hypersuper maji male potraviny otevrene 24/7, cerstvou zeleninu, bylinky…
Koriandr radim zasit koncem dubna, rovnou do hliny a pak vyhodit za okno nebo na terasu. Co nejvic slunce a neprehanet to s vodou. Pozdeji krasne kvete a motyli maji druhe vanoce.
A naposledek – novy pikantni foodblog

Koriandr (…)Pozdeji krasne kvete a motyli maji druhe vanoce.
Přesně tak. Prý se dají použít i ty květy, ale já si počkám, až díky motýlům a vosičkám nastanou zelené bobulky. Těmi kořením. Vždy zbyde dost, aby vyzrály. Zralé bobulky se též používají v kuchyni, na vývary, při nakládání zeleniny a roztlučené do omáček, atp.
A příští rok pak na výsev.

Pane C.,to být vskutku úžasná krásná reportáž!!
Stydím se, stydím, protože v Písnici bydlí naši, já tam strávila půl mládí a do tržnice jsem se sice mnohokrát chystala, ale nikdy nedošla :-.(( no a teď to mám 400 kilometrů a šla bych hned!!
Polévku Pho miluju, naposledy jsem ji měla v Kreuzbergu v takové malinké restauračce..dobrá, ale 7 euro mi přišlo poněkud moc :-O
takže při příští návštěvě, výmluvy stranou, utíkám k nám dotržnice na Pho :-)

koukám, že vás to všechny docela potěšilo :) to je fajn. jen kdyby to taky tušili ti, kterých se to týká :) určitě by nepohrdli informací, že česká populace už je docela připravená a natěšená na exotickou kuchyni bez kompromisíů a přizpůsobení! kung-pao a kurže sedmi chuťí stranou :)

ne vážně, kdo máte možnost, zajděte si tam hned. co když to nevydrží, nebo to zavřou, nebo něco jinýho. máme tady malý vietnam za rohem, tak neváhejme s průzkumem :)

ad hygiena:

hlavním idnikátorem čerstvosti (i když pravda nepřímým) v restauraci je pro mě obrat, počet strávníků, zkrátka počet vydaných porcí. když vidím, že to frčí, věšinou jsem v klidu…

kuchyňky i kuchařku může případný nedůvěřivec pozorovat in situ, v sapě jde skoro všude vidět až do kuchyně. když vám to nebude vonět, můžete se obrátit jinam :)

Ilsalmi:

díky za exkluzivní tip! ;)

ToJeFuk:

vida, buntcha v centru, mrknu se tam! ;)

Slavan:

úplně v pohodě :) kdo hce, může se dorazit čerstvým čili, který je tam povinnou výbavou u všech stolečků!

Pane Cuketko, já v podnikavé vietnamské spoluobčany doufám, že až pochopí, že se tu konečně zformoval trh na kvalitní potraviny, převezmou těžkou práci, do které se českým obchodům a marketům nechce a my konečně budeme mít zásobování jak se patří a ne těžké klopotné shánění…Nakonec i Ty jejich zeleniny mě v tomhle vývoji utvrzují…

Někdo se zde ptal na ceny potravin v tržnici – z vlastní zkušenosti mohu doporučit tygří krevety nevařené, velikost 31–40 kde kilo stojí fantastických 180,–, což je bomba (krevety jsou vyloupané!). Kdo si trošku připlatí, má za 220,– 1kg krevet o velikosti 21–25 a to se opravdu nedá srovnávat s těmi gumídky, co prodávají supermarkety pod názvem krevety! Novozélandské obří mušle 1Kg za 160,– také není k zahození. Choi bok nebo Pak Choi (neznám české jméno, pouze anglicky) stojí okolo 50,–, citronová tráva a koriandr okolo 25,–. Ale ty krevety, to je prostě mňamka …

V podobném jsem bydlel rok na aupairu v čínské rodině :-) Luxusní zážitek.

frankie
tygří krevety nevařené, velikost 31–40 kde kilo stojí fantastických 180,–, což je bomba
Jak a čím jsou ty krevety vypasené? Jsou z chovu, z bazénů? Pokládám otázky, na které odsud neznám odpověď. Tu si, dle své nátury, zjistěte sám. A nebo raději ne?? (…bomba…)

Knyttr
Podrobnosti? Těším se předem. Rozviňte, prosím.

Vietnamska kuchyne je vlastne velmi jednoducha a zdrava. Jedi hlavne polevky, salaty a ryzi s masem. Hodne cerstve zeleniny a ovoce.
Vari hlavne ve vode nebo v pare, nesmazi moc. A hodne ke vsemu pouzivaji nuoc cham (nuoc mam) omacku.

Jednorožec

31–40 znamená pochopitelně počet kusů krevet do jedné libry váhy (cca 1/2 kg). Odpověď na otázku co znamená označení 21–25 si jistě jako pozorný čtenář hravě najdete sám.

Frankie: Jsi si jistý? Nedávno jsme to řešili a mám pocit že u nás se na libry nejede a jde o počet kusů do kila.Ale nevím jak u Vietnamců. Krevety které se kupovaly do restaurací a hotelů chodlily zpravidla v krabicích po kilech.

Tak jsem se popídil a je to přesně jak píše Frankie. Rozmezí má ale takovou toleranci že při obsahu ledu(na to pozor!) 20%-50% se už pomalu blížíte počtu kusů do kila. To je mazec,viďte!?

Re Krevety: Frankie, rachad: Ani mě nešlo o počtu do kila, ale o tom, o jaké (a hlavně: jak pěstované) krevety se jedná.
Jsou totiž dva druhy: Cold water prawns – například z Islandu a Warm water prawns, například z Ásie. Ty druhé se intensivně pěstují na „farmách“ a někteří, včetně mne, o nich mají určité značné pochyby.

Nechci tu nikomu kazit radost ze života, ale trocha informovanosti nikdy neškodí, či ano? Dost dlouhý článek v angličtině je třeba zde http://www.guardian.co.uk/…0353,00.html
Shrnutí je na konci dole v sekci „So which prawns can you eat?“

Jednorožec: Jednou jsem zkusil objednávat krevety od Číňanů. Líbily se mi ceny, ale za ty hezký ceny jsem dostal půl kila ledu, omlácený a polámaný krevety. Začal jsem objednávat z Cipy, nebo Vege plus a chodily krevety hezky prokládaný fóliema, s 20% ledu(pro náklady je ta informace důležitá)ale původem jsou všechny tyhle produkty z jihovýchodní Asie. To je asi tak všechno co ti o tom můžu říct. Rozdíl mezi „studenýma“ a „teplýma“ krevetama bych možná poznal kdybych měl možnost srovnat, ale krevety baštím a původ až tak neřeším. Párkrát jsem v restauraci zažil že se zákazníci pídili po původu ryb nebo mořských potvor a nerad přiznávám, že většinou se spokojili s jakoukoliv informací a když to jídlo bylo dobře připravené tak jim prostě chutnalo. Stejně to dopadlo, když se dělal tasting uz.lososů a všichni řešili odkud losos byl, jestli z farmy,nebo divoch.U uzených lososů je to trochu absurdní, protože výrobní proces může natolik ovlivnit výslednej produkt že to prostě nepoznáš.Divocha můžou zmršit tak, že si ho nedáš a naopak lososa z farmy připraví profík tak dobře, že tě ani nenapadne pohybovat. Potravinářskej průmysl je prostě magie. Obyčejná magie…:-)))

rachad, díky za odpověď. Chápu, nicméně mám na věci trochu jiný názor.
Potravinářskej průmysl je prostě magie. Obyčejná magie.

Toho jsem si vědom. Kouzelníky mám rád, ale jenom, když mě na konci představení vrátí uzmuté hodinky. To p. průmysl očividně nemá v úmyslu a proto se snažím prohlédnout jejich fígle. :-)

krevety baštím a původ až tak neřeším

Nás (pí Jednorožcovou a mne) zase původ věcí, které pro kuchyni kupujeme dost zajímá. Je to totiž jedna z mála přímých cest, jak ovlivnit svět kolem. Koupím-li vajíčko od slepic z volného výběhu, nejen, že podporuji „hodného“ farmáře, ale (a zde se přiznám k schadenfreude) „zlý“ farmář utře nos a ode mne neuvidí ani vindru.
Podobně s krevetami, lososem, kuřecím masem, vepřovým… ňíkám tomu „Kopnout je tam, kde je to nejvíc bolí. Do peněženky.“
Tož tak.

To se cení. Mě ovlivnila ,zřejmě ne v dobrém moje „válečná“ babička, která byla ochotná zajet k řezníkovi do Nuslí a pro vajíčka na Pankrác, protože tím ušetřila 5,–korun :-) Já si samozřejmě vybírám na co ještě jsem ochotný přistoupit a na co ne, ale z podobného důvodu upřednostňuji drobné prodejce, před giganty kteří snižují cenu leckdy dost bezohledně. Byl jsem při tom když se zaváděl certifikát Bio do České republiky a časem jsem si vypěstoval k certifikátům a značkám jistou dávku skepse. Mám rád dobré věci a dobré ceny, ale pokud je zdroj informací pro mě nepříliš spolehlivý(např.výrobce sám)tak se do toho nevrhám. Ale váš přístup je mi sympatický. Potravinářský průmysl není vždycky „zlý“ ale jak říkáte, musí se hlídat. Líbí se mi když se dá vyrobit lacino něco dobrého, ale nefandím barvení na fialovo a nafukování kuřat vodou a hormony. V naší krásné zemi je to asi běh na dlouhou trať, ale když se ruka k ruce vine…:-)

Na Asijcích se mi líbí jak jsou pragmatičtí.U nich jen sotva potkáte čtvrtkilový biftek, protože na dotaz odpoví dotazem:A co se zbytkem krávy?To mě vždycky napadne když vidím v nabídce restaurací v kolonce maso biftek a T bone,ale skoro nikdo nedělá vývar z kostí (co potom s nimi,že?) a jen zřídka potkáte zajímavou úpravu předního, nebo zadního hovězího. A Čínani si poradí i s rybími vnitřnostmi a mají rádi prasátka, protože je to jedinej drtič odpadků, kterj se dá sníst skoro celej :-)))

Jednorožec, rachad:

Ano, takže se jedná o, cituji, Penaeus Monodon, akvakulturní odchov, oblast odlovu Vietnam. Takže pravdu měl nakonec jednorožec (přiznávám se že na původ jsem se napoprvé tak detailně nedíval), ale souhlasím s rachadem, hlavně hodnotím podle toho jak mě chutnají. A ten rozdíl mezi studenými a teplými krevetami bych asi také nenašel. A tyhle nejsou špatné. Ale každopádně článek je zajímavý a pro mě i poučný, díky za tip, teď toho vím o krevetách zase trošku více.

hlavně hodnotím podle toho jak mě chutnají

„Když mě chutná, je mě všechno putna“? Nikomu takový přístup neberu, osobně jsem ale trochu dost jinde. Let's agree to disagree, and leave it at that.

Jako třeba kachní jatýrka :-) Taky roztomilá perverzitka…Nekupuju, nejím…Ani křepelky.To si radši dám kuře.

Předevčírem jsem si se zájmem přečetla páně Cuketkovu reportáž i příspěvky v diskusi. Podotýkám, že jsem to četla chvíli před spaním a tak jsem šla radši spát, neb jsem dostala hrozný hlad. Reportáž mě však natolik inspirovala, že už týž noc se mi zdál sen, že vyrážím do Písnice:-) Ve snu jsem tam ovšem jela busem někdy po setmění, což ve mě vyvolalo strach, že se tam za tmy ztratím, takže jsem tam ani nedojela. Každopádně se těším, až tam vyrazím za bdělého stavu a za světla :-)

tak v tomhle jedu na jedný lodi s Jednorožcem. Mám podobný přístup, a pro svojí kuchyni nekupuju nic jinýho než u čeho jsem si jistá odkud to pochází – a že to většinou pochází z nejlepších zdrojů jaký zatím umím/nejsem líná sehnat.
Nejpřísnější jsem u masa. Nejsem vegetarián, ale pokud nemám maso (a to ještě preferuju kuřecí/slepičí a ryby) z domácích zdrojů, nemám maso vůbec – kolikrát klidně půl roku, pak se naskytne kuře a máme na týden co jíst :) – neb jsme dva a kuře má dobrý tři kila. Ještě se s tím vším pojí jakási úcta k životu – v neposlední řadě vlastnímu; poděkovat za jídlo „tam někam nahoru“ umí už málokdo.. a pokud vim, že mrkev co krájim je ze zahrádky rodičů, přesně vim na jakym kousku země rostla a jaká péče – od setí semínek k vytahování oranžových zázraků z mokrý hlíny! – jí byla věnována, pak je pro mě v jídle, co připravuju, jakejsi vnitřní úsměv a mě to moc těší.
Vajíčka jiný než domácí rozhodně nekupuju, ať už z důvodu chemie v těle jejich „matek“, či podporování ekologických zemědělců či domácích chovů nebo nepodporování toho hnusu (nazývejme věci jejich pravými jmény).
Je pravda, že se tímhle výběr surovin pro mojí kuchyni hodně omezí – obzvlášť teď, v zimě -, ale je v tom zase jinej rozměr, a ten je pro mě důležitější víc než cokoliv jinýho…

To je v podstatě princip halal, tak jak jsme tady o tom jednou mluvili.Čistý.K tomu není co dodat. Je to moc hezký.

a ad rachad a kachní jatýrka: jestli jsou tolik opěvovaná foie gras opravdu produktem toho, čeho jsem jen tak na půl ucha/oka zaslechla/zahlédla že jsou, pak je to neuvěřitelnej humus, a ač jsem si už zvykla na hodně věcí, přesto se mi otočil žaludek a řekl: „Cože?“

u těch opěvovačů je to asi tak, jak řekl Jednorožec: „Když mě chutná, je mě všechno putna“.

rachad: tak tu diskuzi jsem nečetla (kdepa to bylo?). a děkuju : )

kaštanová No nevím jak teď, ale dřív to bylo opravdu hustý.Jenže každý nemá tolik empatie, nebo skrupulí. Dříve to lidi taky brali trošku jinak. Pouštěli si žilou například. :-)) Ale neviděl bych všechno tak černobíle.

teď mě ještě napadá, že ono je potřeba k tomu asi nějak dospět, jakoby si všimnout, že to na talíři neni jenom JÍDLO.

Až mě šokovalo, kolik lidí právě tohle nechápe. Nebo nechce chápat?

kaštanová: Ta diskuze byla u článku Tuřín čili kvak.Byla to dlouhá a vyčerpávající diskuze :-) Moje příspěvky začínaly někde okolo 90. Byl jsem v té době v Tunisku.

to: Jenorožec 67. Já vám v otm udělám ještě větší čurbes Nejen že se rozeznávají krevety z teplých či studených vod. Ještě jsou sea prawns a river prawns. Tedy mořské a říční. ňíční jsou krevety z vod brakických. To jsou vody méně slané než moře a více slané než řeka. Tyto vody jsou zejména u ústí řek. Vlivem přílivu zasahují až několik kilometrů proti proudu. I moře v okolí ústí řek je méně slané. Takové krevety jsou chuti jemnější a sladší, než mořské, ale menší. Také jsou chovány uměle. Největší brakické vody jsou kupodivu Kaspické jezero a dokonce i baltské moře. Howgh.

Re: kaštanová
Rozjasnila jste mi šedivé nedělní anglické odpoledne, diky!
To, že nejsem sám jsem věděl, nicméně jednoho povzbudí, když dostane důkaz, že i jiní podobně uvažují a nad jídlem přemýšlí.

Jak a za co spotřebitelé utrácí své penízky je velice účinná metoda jak ovlivnit trh. Zažil jsem to tu kdysi dávno v Anglii, kdy se bojkotovalo ovoce a zelenina z Jižní Afriky. JA utřela nos, na druhé straně o to větší odběr měli producenti z jiných zemí.
Takže, abych si vypůjčil heslo z doby ještě dávnější: Důvěřovat, ale prověřovat (odkud naše jídlo pochází)!!

Re:Jirka13
Díky z doplnění.
Nejenže prawns, ale ještě jsou tu občas k vidění mrňavé shrimps, které moje paní naprosto miluje.

Jednorožec: Když už o tom mluvíte, jaký je rozdíl mezi prawns a shrimps? Mimochodem to že žijete v Anglii, lecos vysvětluje. Jak jsem řekl, je to hezké, ale tady v Čechách běh na delší trať…

Ač otázka nebyla na mě, troufám si tipnout, že rozdíl je ten samý jako mezi krevetou a krevetkou :))

Jednorožec: Děkuju, potěšení i na mé straně.

Docela bych někdy i něco takhle z moře či řeky ochutnala, ale nechce se mi právě jíst ty „káďátka“.

Japa se dá zjistit takhle ten původ? asi nedá, co : ) – například u těch krevet myslím. Nebo u ryb.. jestli jde o chov, nebo rybu normálně ulovenou v moři/řece/rybníce

kaštanová,Jednorožec: No právě. Když nahlédnete do některých jídelních lístků v zahraničí, kuchaři se rádi pochlubí původem surovin, tím že se v kuchyni nekouří (stále ještě není samozřejmostí), že nepoužívají polotovary, či umělá dochucovadla. U nás tomu tak zatím bohužel není. V lepším případě si solidní kuchař zjistí podle faktury odkud krevety pocházejí, v tom horším a častějším si prostě něco vymyslí…

Solidní kuchař to snad proboha nezjišťuje následně, ale už podle toho objednává. Rozdíl mezi „divočákem“ a „farmářem,“ je na ceně dost znát :) Takže nevíme-li, můžeme celkem s jistotou předpokládat, že např. pstruh, losos, doráda, mořský vlk pochází z farmy.
Jinak vaše zanícení pro původ a kvalitu surovin je sice krásný, ale v reálu byste měli obrovský problém poznat byť i jen jestli ryba, kterou konzumujete byla zmražená nebo čerstvá :)) Samozřejmě za předpokladu, že jí připraví zkušený kuchař.
Tak a teď schytám facek :)

matesola: Přijde na to co je u vás solidní kuchař. Znovu opakuju. To o čem mluvíme je pro většinu i dobrých kuchařů hudba z Marsu. Tedy v Čechách. Nesuďte je tak přísně. Jsme ve středu Evropy a mořské potvory tu nejsou úplě doma. Ještě stále tady určuje rytmus cena surovin. Pokud koupí opravdu kvalitní suroviny, poznáte je na ceně (šíleně drahé) a nezapomene vás na to upozornit. Jinak prostě jíte krevety, máte tři až čtyři dodavatele a nikdo se neptá odkud jsou, ale kolik stojí v nákupu a jestli vypadají slušně. Ježíšmarjá!Lidi, co to tady řešíme? V zemi kde se v metru prodává prošlé zboží za babku a lidi ho kupují pro pocit že ušetřili! A my se bavíme o krevetách z ústí řeky, nebo o kousek dál…Ruku na srdce – kdo z nás by je rozeznal, pokud by neměl na krabici razítko?

Jupííí.Jako na zavolanou! Kuchař který rozjížděl Lehkou hlavu, právě otvírá restauraci Zadní vrátka. Slibuje jídla z přírodních surovin a vlídný přístup. Tak to jsem zvědav…Omlouvám se za svůj „anonymní“ výbuch,taky by se mi líbilo dostávat v sámošce domácí vejce, a kuřata z volného výběhu, jen ta cena a představa výběhu kde budou běhat kuřat pro milión dvěstě tisíc Pražanů, o zbytku republiky nemluvě -pardon…

rachad – ad ten anonymní výbuch. Tak jako tak jsem z něj měl pocit, že to chápeme podobně :)

Ono nic se nemá přehánět a přespřílišné dbaní na původu čehokoliv k snědku malinko zavání snobárnou a moc mu nevěřím :)

Já mám taky rád dobrý a poctivý věci. Nemyslel jsem to nějak zle. Ostatně to bychom se tady ani nebavili. Asi chápu i Jednorožce že chce pracovat na tom aby se to měnilo k lepšímu. Jen to tady asi nepůjde tak rychle. Lidé se o tom napřed musí něco dozvědět. Trvalo docela dlouho než se trochu chytil certifikát Bio a to ještě spousta lidí dneska neví o čem to je, A my tu řešíme krevety z ústí řeky…My bychom vlastně ani krevety jíst neměli, protože vyhlídka že celý svět včetně střední Evropy začne preferovat volně žijící krevety, lososy, zkrátka cokoliv povede k tomu, že za chvíli přestanou existovat. Mrkněte na Japonce a jejich „vražednou“ lásku k tuňákům :-) Ale už toho nechám. Myslím že jsem se do toho dal už trochu moc…Omlouvám se.

kaštanová 88
Japa se dá zjistit takhle ten původ? …jestli jde o chov, nebo rybu normálně ulovenou v moři/řece/rybníce

Normálně je to buď uvedeno na cedulce v Tescu spolu s cenou, nebo se jeden zeptá. „Líná huba holý neštěstí“, říkali mí rodiče.
U fishmongera jsem se ptal, jak to ví, že ty filátka sea basse jsou z divočáka. „Protože jsem ryby toto ráno sám v přístavu přebíral a vlastnoručně kuchal.“

Všeobecně: Tak jako v Čechách, tak i tady v UK lidi láká nízká cena a většina se jich naprosto nezajímá o původu jejich potravy.
Domnívám se, že i čtení tohoto a podobných blogů by považovali za nudnou ztrátu času.
Mnozí říkají, že si nic jiného, než to nejlacinější jídlo nemohou dovolit. To už se ocitáme ale na jiném poli a zde bych nechtěl dělat soudce.

Víc a víc lidí ale původ jejich potravy zajímá. Není to snobismus. Kdybych hladověl, tak bych se taky nezajímal o titěrné písmo na zadní straně obalů, či bych se neptal, čím byla ta která ryba krmena. Ale že nehladovím, mám luxus výběru a mohu si občas dovolit mírný příplatek za zboží vyšší třídy, tak dávám přednost podporovat z mých peněz praktiky, které schvaluji.

Jednorožec – Samozřejmě, že zajímání se o to, co si dáme do pusy je v pořádku. Samozřejmě že je příjemné pokud si můžeme dovolit dávat najevo svůj názor, podporou nebo naopak embargem určítých potravin právě pro jejich původ. Ale za snobárnu považuji ostentativní a přehnané lpění na všech těch bio-eko trendech bez jakýchkoliv znalostí.

Tohle je sice případ trochu mimo, ale určitě stojí za zamyšlení:
http://curio.us/3h8

Jednorožec 95 : No vidíte. To se vám v Tescu v Česku stát nemůže. My tady máme přístav třeba v Holešovicích, ale tam o sea basse nezakopnete :-) V Tescu když jsem si chtěl koupit breama mě na něj nenechali skoro ani podívat. Jsem kuchař. Když přebírám ryby, vždycky se jich chci dotknout, podívat se na oko, na žábry a přičichnout k nim. No way. Nekoupil jsem nic :-(( Ale chápu vás. Dospíval jsem v Ekologickém centru v Hostivaři. V té době tam rostly kopřivy a běhali potkani. Dnes se tam pořádají jarmarky a masopusty. Ale to je deset let. Zjistil jsem že když jsem militantní zastánce čehokoliv, spíš spoustu lidí odradím. Když jim trpělivě vysvětlím a osobním příkladem dokážu že tahle cesta může fungovat, snad někoho přesvědčím. Asi vám rozumím a nechci se vás dotknout, ale ono to na naše poměry chvílemi opravdu působí trochu nezvykle (snobsky)

Ještě k Matesola, 90
v reálu byste měli obrovský problém poznat byť i jen jestli ryba, kterou konzumujete byla zmražená nebo čerstvá :)) Samozřejmě za předpokladu, že jí připraví zkušený kuchař.

Trochu mě tu zaráží ten „zkušený kuchař“. Čuchám čuchám kouzla a triky. Kdybych měl porovnávat ty výše uvedené ryby, tak jedině za podmínky, že jsou připraveny identicky „with a minimum of fuss“, tj co nejjednodušeji, řekněme grillováním. Nemaskované omáčkou, ničím. Pak bych si troufl říci, že bych to asi poznal. (Stejně bych měl 50/50 šanci se trefit!) :-))

Militantní nejsem ani náhodou. A jestli mě za to, že z těch penízků, co mě po daních v portmonce zbydou, podporuji raději malé poctivé farmáře, rybáře a zelináře, než velké průmyslové výrobce zisků, bude někdo považovat za snoba, pak budiž.

Mám za to, že jsem zde řekl na dané téma asi vše a nadále bych se pouze opakoval. Jdu se nasnídat – doma upečený chleba s celozrnnou a s pohankovou moukou.
Good morning to you all, aneb Dobré ráno vespolek!

Jednorožec 98 : Já vás jistě za snoba nemám :-) Jen se možná pohybujeme v odlišném prostředí a myslím že jsme se chvílemi každý bavil o něčem jiném. Dávám vám zcela za pravdu v tom že mražená a chlazená ryba je obrovský a i pro laika zcela patrný rozdíl. Co se týká podpory tzv. malých farmářů, když jim nevidím pod ruce radši neříkám nic. Ono na druhou stranu, větší dodavatelé jsou víc pod lupou kontrolních orgánů než tzv. drobní. Zažil jsem taky domácí vepřové které bylo údajně v kvalitě Bio a za moc nestálo. Víte, na každé kostce másla dneska píšou Čerstvé, i když stojí v regálu týden, ten nápis je tam pořád :-))

rachad, že vy jste neodolal a chtěl být č.100? :-))

Nééé :-)))Já jen zapomněl pozdravit! Ale už se stalo. Skvělý příspěvek č.100,pravda? Hezký den do Británie. Neznáte v Londýně restauraci Casa Moro? Pracovat tam je můj sen…

O Casa Moro jsem slyšel, samé dobré zprávy. Mám tu jejich výbornou kuchařskou knihu: Moro The Cookbook, Sam and Sam Clark.
Tak sněte a sněte – sny se opravdu někdy naplňují. Jen to chce jim trochu (dost!) pomoct a pak taky odvahu a hodně štěstí.

Jejich druhou kuchařskou knihu mám doma a sním a sním. Dvakrát jsem sim odesílal životopis se žádostí o místo, ale buď mají plno, nebo jsem neoslnil :-((

Jednorozec 98: Trochu odbocuji od krevet k snidani s domacim chlebem. Ja nemam dobre zkusenosti s pohankovou moukou, jaky pomer mate mezi whole wheat and buckwheat? Abych se jen neptal, ja do chleba davam rozemlety kmin, lnene seminko a sezamove seminko, nekdy tam rozemelu i mandle. Kdyz se sejdou pratele tak si davame chleba (muj) bordo (francouzke) a syr (norsky). Trochu snoby ale vzdycky likvidujeme vsecko.

Nevím jestli je to mě…Ale osměluji se dát k lepšímu že mám zkušenost, že na kvalitní pečivo stačí 1/3 žitné, pohankové nebo jakékoliv mouky ke 2/3 klasické hladké mouky, která zajistí stabilitu těsta. Jinak vždycky bojuji s mazlavou nebo drolivou střídkou.Vynikající jsou i dýňová a slunečnicová semínka. Skvělá kombinace je se sušeným ovocem a ořechy, pokud máte chléb ke kvalitnímu sýru.

106 Rachad Diky. " Vynikající jsou i dýňová a slunečnicová semínka". Rozemlet nebo cele. Me naucil jeden litevsky pekar, ze vsechny seminka do chleba rozemlet specielne kmin a pak je to pravy litevsky chleb, ja mu musim verit protoze jsem tam nikdy nebyl.
Ja delam ~60% celozrnne a ~40% bile mouky.
BTW: Jaky typ kvalitni syra prikusovat k bordeauxskym vinum?
Znite jako expert ja jsem jen amater.

D man : Neaspiruji zrovna na odborníka a znám spíš italské sýry, ale obecně platí že k těžším, červeným vínům patří zralé, ostřejší sýry. Z italských třeba pecorino fosa, romano, nocceto, výborný a „univerzální“ je parmagiano reggiano. Osobně mám rád gorgonzolu, ale ne dolce, pokud se vám podaří sehnat pikantní a ostřejší gorgonzolu.

D man, 105
Peču v domácí Panasonic, osobně vykoumaný poměr v uncích:
3oz pohanková
2oz žitná
8oz celozrnná pšeničná
5oz strong bílá pšeničná (chlebová mouka)
Ty pšeničné mouky, zejména ta silná bílá, zajišťují dostatek lepku na zachycení bublin kvasnic. Také přidávám kmín, tlučený.

Jednorozec, doufam, ze nebudu muset platit royalty, kdyz zkusim ten osobne vykoumany pomer mouk (je to plural od mouka? nebo je mouka jmeno pomnozne). A co kvasnice jake pouzivate. Bohuzel jsouce ve Vasi kolonii mam k disposici pouze Fleischmanns instant kulicky, jeste jsme dal nedosli.

D man, I hereby waive any royalties due to me in regard to my most excellent recipe for a buckwheat bread and wish you a good luck.
Kvasnice take kuličkové, z malých pytlíků, ani nevím, jaké firmy a nechce se mě do tmavé studené spíže se jít kouknout! Hovis, možná? Je to dost jedno, ale měly by být čerstvé a dávám vždy o maličko víc, než je v návodu pro pekárničku.

Myslím, že mouka není pomnožné a že to máte správně, ale ten můj čestin je snačný rezafá now.
PS.: V které že to kolonii pobýváte? My jich kdysi měli… :-))

Bohuzel jsouce ve Vasi kolonii mam k disposici…
Jak tu mouku máte dobře, tak ten přechodník jste, myslím, zprasil.
Bohuzel jsa ve Vasi kolonii mam k disposici…

Že, paní učitelko? (Furt svačí ve sborovně, zrovna když se jí jeden potřebuje na něco zeptat.)
http://mujweb.atlas.cz/…chodniky.htm

tedy panove, to je ale obsahla diskuze:) tak se dovolim pridat k pekarenske debate – vcera jsem totiz mela premieru, pujcila jsem si z pruzkumnych duvodu pekarnu a vyrobila v ni zitny bio chleba, ovsem z pripravene smesi, mela jsem obavy, ze by mi napoprve vysel nejaky nejedly kus.vsechno fajn, jenom se mi hned pod povrchem udelala ale vazne obrovska bublina,takze tak ctvrtinu z finaloveho vnejsiho tvaru mam vlastne prazdnou:(( nevite nahodou,zkuseni pekari, kde se stala chyba?diky:)

113. – z Bible domácího pečení :" Při pečení za příliš vysoké teploty se utvoří tenká kůrka, pod níž místy vzniknou dutiny, takže odpadávají od střídky. Proto je velmi důležité pozvolné pečení za příznivé teploty 176 Stupňů Celsia, které zaručí náležité propečení, aniž se naruší celistvost bochníku, a zpevní kůrku tak, aby udržela tvar". Toliko Rose Levy Beranbaumová

Co co co? Ja jsem mela dozor v jidelne, zrovna byly buchticky se sodo a to vzdycky zaci bryndaji sodo po stolech!
Pravdu ma Jednorozec. Jsa. Udeluji pochvalu.

113.klara: Neni to teplotou peceni (pekarna pece pri idealni teplote, jeden z duvodu, proc se v ni pece:-), ale koupenou smesi – vyznacuji se casto nadmernym mnozstvim kvasnic, a to se pak deji veci – z toho duvodu je lepsi pouzivat osvedcene recepty a zacit kvalitnimi, dobre odmerenymi surovinami.

116. Neřekl bych ani tak ani tak. Stávalo se mi to při pečení klasického chleba v konvektomatu s nefunkčním termostatem, kdy poměr surovin byl stejný. Pečení chleba je alchymie. Do pekáren nedělám, dávám přednost staré dobré ruční práci :-)) Pojem „ideální teplota“ při pečení chleba je na další diskusi. Záleží na použité mouce, vlhkosti chleba, velikosti bochníku, na délce kynutí a dokynutí (moje „oblíbené“praskání bochníků po obvodu):-)…

Rachad you are my man, prehledl jsem jsa chycen diskuzi o prechodnikach (prechodnicich ?), ze se Jednorozec zminil o Panasonic, tudiz se mluvi o tech hrackach co pecou chleba.
Ja ho pecu rucne uz asi 10 let a musim rici, ze praskani bochniku po obvodu me pronasleduje stale, specielne kdyz se chci pochlubit krasnym vyrobkem.
Pomuze nekolik veci, strcit do trouby kastrol s vodou a tim zvysit vlhkost, peci chleba spolecne s gulasem je vynikajici je tam vlhkost a zaroven vune, snizit teplotu v druhe polovine peceni (delam prvnich 30 min na 350F (~178C) dalsich 30 min 320F(~160C)) a asi v polovine peceni kdyz se zformuje tvrdsi kurka povlazit jemne slanou vodou (vlaznou). Kurka je krasne krupava a sul ji da hnedou chlebovou barvu. A hlavne rucni prace s testem, to je to co dela pekare pekarem.

118 D man : Je to jako modlitba, nebo meditace. Vypouštím svět kolem a věnuju se jen svému bochníčku. To mi žádná pekárna nenahradí :-) Znáte bramborový chleba? 1kg hl.mouky, 1 kg vařených brambor (rozdrcených nebo nastrouhaných najemno, kmín, 3 – 4 dcl mléka, 50 g másla, 1 vejce, 30g droždí a sůl. Úžasná záležitost. Voňavý, hebký jak dětská prdýlka, lehce nažloutlý po bramborách…

119. Zkusim, diky. neni to trochu odklon od chleba k „bramborovym buchtam“ ?

120. Já vím.Zní to hrozně. Ale výsledek je naprosto chleboidní :-) Po bramborách ani stopy, škrob se postará o vláčnost, kmín o typickou vůni. Kůrka není tak křupavá jako u klasického chleba, ale to mu jistě odpustíte. Na pukání je fajn taky pár kostek ledu hned po vsazení (takže pára jak jste zmínil) a pomohlo mi delší dokynutí. V profi peču při 220 stupních Celsia i více, snažím se simulovat podmínky klasické chlebové pece. Bochník obvykle naříznu několika řezy nahoře. Za prvé miluju ty křupavé kousky okolo řezu a za druhé tím bochníčku určím kde se smí otevřít :-)

Ted trochu odbocuji od chleba. Nedavno jsem bloumal po jednom korejsko/japonskym obchode a nasel jsem tam AJI-MIRIN japonske ryzove vino, zkusil jsem to vyguglovat a vetsinou jsem nasel prodejce, komerci zadne kulinarity, tak jsem si s tim polil soba nudle a bylo to vynikajici (sladke, 8% alkoholu). Nema nekdo zkusenosti jake se s tim daji delat dalsi triky?

diky vsem za rady zkusenejsich:)

116. buraci no tezko rict, mela jsem kompletni smes, do ktere jsem pridala prave jen to drozdi, presne podle navodu, 10 deka cerstveho. dokonce jsem vylovila v pameti, ze jsem snad kdysi nekde cetla nebo slysela, ze na reakci kvasnic ma vliv i atmosfericky tlak – tak na te alchymii mozna neco bude…

123. Když se budeme držet návodu na podle mě nejlepším droždí Fala (se slonem):-) tak půlka kostky na kilo mouky bohatě…A čas.

ups, preklep, ne deset deka,deset gramu – coz byla tedy dokonce pouze ctvrtka kostky.na pul kila mouky, to by melo sedet,ne? ale slon tam nebyl:)

To sedí…Půlka droždí je 21gramů. Přesněěěě!!!

tak v tom pripade mohl tu bublinu zpusobit pouze nedelni vysoky tlak:))) zitra to zkusim znova, ale nejdriv se poradim s zabkou ve sklenici:))

127: Držím palec.Ať se dílo daří. Já bych to žádný elektrický krabici nesvěřil. To bych si to radši skazil sám…:-))

rachad: diky diky. ja zas nemam dostatecne pekarske sebevedomi:) i kolem pekarny jsem neustale poskakovala, aby mi to snad nahodou nepreteklo:)

jeste bych mela s dovolenim otazku k poznamce 119 – v jake forme to pecete? kilo brambor a kilo mouky, to je celkem dost ne? asi to podelim dvema:) ja tohle totiz miluju, jenom jsem nikde doted nesehnala recept:)

klára: To není do formy. Je to základní předpis na těsto. Hl. mouky bude třeba víc. Brambory někdy děsně lepí, takže počítejte s nějakou moukou na podsypávání. Ale nakonec z toho má být těsto skoro jako na knedlíky. Je to tak na dva bochníky, jestli nemáte velkou troubu.

130.klara: Pokud chces peci klasicke bochniky, tak muzes pekarnu pouzit na zadelani a vykynuti testa, z uvedeneho mnozstvi pouzij polovinu nebo ctvrtinu surovin, podle toho jak velky chleba chces a hlavne jak mas velkou pekarnu! Bramborovy chleb ale muzes samozrejme upect i v pekarne, recepty najdes na webu, existuji specialni chlebove stranky. Kazdopadne je to vyborny, vlacny chleb. Mouku pouzij specialni psenicnou chlebovou, maji ji treba v Hypernove (je tusim od firmy Penam).

klara: Jeste vkladam recept primo pro pekarnu:
250 ml vlažné vody,
1 a 1/2 kávové lžičky soli,
350 g vařených a jemně nastrouhaných brambor,
1/2 hrnku čerstvě sekané pažitky,
500 g hladké mouky,
1 sáček sušeného droždí (7 g)

Jak psal rachad, chce to hlidat a pripadne pridat behem hneteni mouku, testo nesmi lepit. Tu pazitku nedavam, ale mozna to bude dobre:-)

133: Nebo kostky sýra, rozmarýn, či sušená rajčata, olivy bez pecek jéééé…

buraci 133:
Tohle mě zajímá. Žádný tuk? Ani mléko?

Jednorozce: Recept je presne takhle, uz jsem ho parkrat vyzkousela. Ale myslim, ze ten rachaduv recept je lepsi, priste vyzkousim jeho chleb.

Ja jen doufam, ze sis dal Pho v tom bufetu, ktery je obestaveny okolo nekolika platanu, takze uvnitr jsou ctvercove „sloupy“ z nejakeho umakartu, uvnitr kterych jsou kmeny, koruny zvesela trci nad plechovou strechout, ve ktere jsou pro stromy diry a aby netahlo, je okolo kmenu nastrikana izolacni pena :-)
My tam jezdime casto z prace autem, a ten esteticky architektonicky zazitek jen tak nekde nesezenete. Ovsem ochota pomoci, to se pravda, jinde nevidi. Taky nas tam bylo asi 5, a kdyz osazenstvo videlo, ze se nejak ke stolu s 3 a 2 volnymi misty nevejdeme, ochotne se preorganizovali tak, abychom si vsichni sedli k jednomu stolu.

buraci 136, 133
To jste mě pěkně vypekla! :-)) Jel jsem podle vašeho návodu. Hned se mě to množství droždí zdálo moc, celých 7 g. Dávám obvykle tak třetinu!
A taky že jo. Chléb kypěl jako v pohádce „Hrnečku vař!“ Zaprasená pekárnička zde:
http://i27.tinypic.com/fbdi0i.jpg

Po nějaké chvíli se mě to podařilo vykopat ven – úždibky byly docela chutné.
http://i25.tinypic.com/14tc9rk.jpg

Obrácený chléb chladne a čeká teprve na pořádné ochutnání.
http://i28.tinypic.com/10oli61.jpg

Více později.

no mili gastro pratele, ja vam uprimne dekuju za vsechny rady a tipy!:) vytahuju si kopie do wordu,abych to mela pri ruce:)

D man : S malým spožděním k bordeaux. Platí pravidlo tak samozřejmé že jsem ho nezmínil. Svůj k svému. Pokud narazíte na sýr z oblasti Bordeaux je to výhra. V kvalitním shopu by vám měli být schopni poradit. Záleží samozřejmě na druhu vína, vín z Bordeaux je mnoho! Já si rád nechávám radit v House of wine U závoje u pí.Lucákové. To je chodící encyklopedie sýrů. Poradila mi Franche – Comte a Brie ale s tím že chce vědět o jaké víno jde…Takže asi moc neporadím :-)

Před měsícem jsem se tam vydala a doufala v to, co tam skutečně je. Chvíli mi trvalo, než jsem se probrodila halami s tovarem nejedlým, ale pak to stálo za to. Jarní rolky byly naprosto dokonalé a neměli nic společného s těmi přetučnělými, lesklými a vesměs nechutnými válečky, které jsou běžně k mání. Lákavě vypadaly i t ti pečení čuníčci, kteří se váĺejí mezi úžasnými balíčky šunky balené v listech a ze kterých Vám nasekají porci dle přání.

Nekdo se tady ptal na trznici v Brne. Je na Olomoucky u zastavky uciliste a jsou tam dve trznice, kde na obou je par obchodu s potravinama. Muzu doporucit trznici, ktera je bliz k centru a maji tam v obchodech vetsi vyber.

ad 142: no a která to je ta blíž k centru? A co v které mají? Jestli se mi tam oplatí zajít :)

Tak jsme s maminou po přečtení tohohle článku vyrazili.. Paráda, díky za tip!

Jinak my jsme suterénně prošli vchodem pro pěší hned u zastávky busu a nikdo po nás taky nic nechtěl, tak možná je to s tím ŽL jenom nějaká pomluva.. ;)

Nechci malovat čerta či jiné movity na zdi, ale když např. i Péťa Buzková chodí do tržnice nakupovat, tak ta celní správa mi přijde jako takové plácnutí do vody viz citace:
„Pasty, omáčky, či desetikilový pytel thajské jasmínové rýže kupuje poslankyně na čínsko-vietnamské tržnici u Malešic.“
z
http://www.blisty.cz/art/31545.html

147: Kubo, klid. Pí učitelka nestačí všechno kontrolovat. :-)
Spíš bych si dal bacha na vaše (jinde) „výpečky z krůty, ty provoněli“.

uznávám, dobře, není to moc slyšet, ale sypu si popel na hlavu
Y no..
ps. jsem klidný :-)

146 kuba – jop, tento clanek jsem taky vygoogloval – ale od polYTicky (narozdil od polYCistu) necekam tak prisnou konkrethisaci… ;-)
… jejda, bych asi mel jiti spati – slunce prorazi smogem jiz…

Zdravim, tak jsem tu svou oblibenou bun tchu z Vietnamskeho bufetku v ulici Na slupi zkusil udelat doma, podle zde uverejneneho receptu (prispevek c.14) a dopadlo to takto:

http://img96.imageshack.us/…ketkapw2.jpg

Maso bylo super, lák měl jinou, více zeleninovou chut, kazdopadne jsem musel pridat vic medu a ryzoveho octa a nudle byly navlas stejne jako v bufetu :o) Na nich se toho neda moc zkazit. Upravu na taliri jsem take odkoukal. Takze doporucuji k vyzkouseni.
(co se tyka kvality obrazku, nebyl moc cas nic aranzovat a ani sis tim nejak hrat ve Fotošopu – takze sorry za ty okraje prostirani :o))

Doufam, ze vam nebude vadit mala vietnamska spolecnost. Predem se omlouvam za pravopisne chyby :D a za sve, zrejme jeste nezrale, nazory. Rizenim osudu jsem se dostala na tuto stranku a po precteni celeho clanku s prispevky ( musim rict, ze mi to trvalo hooodne dlouho) jsem byla mile prekvapena. Doposud jsem neslysela o nikom, kdo by se zajimal i o vietnamskou kuchyni. Kam jsem prisla, tam uz nas predbehla povest malych, nepotrebnych stankaru, kteri se zajmaji jen o ilegalni pasovani cehosi a nase zajimave zvyky i kuchyne se uplne upozadily a mozna i ztratily ( samozrejme se najdou i hodni lide bez predsudku ). Tyto predsudky maji urcite pravdive zaklady, ale nasi lide delaji tyto ,rekneme, spatne veci, jen aby prezili. A verte mi, ze zit v CR neni vubec lehke. Jedini lide, kteri se nechovaji povysene jsou moji spoluzaci a profesori. Chapu nektere vase nazory a vim, ze si za ne muzeme sami, ale v kazde spolecnosti jsou prece jak spatni lide, tak i ti dobri. Prosim nehazejte nas vsechny do jednoho pytle… Moc se mi libi Vas clanek, opravdu moc hezky jste popsal prichute ruznych jidel. A co se tyce Sapy: je to opravdu takove mesto ve meste. Uznavam, ze hygiena tam neni moc dobra. Ja sama tuto cast dost kritizuju, ale co by s tim mohla udelat ctrnactilata holka? Samozrejme se tam take kazdy den uklizi, ale zrejme to nestaci. Vsichni se jen staraji o to, jak vydelat penize, aby uzivili sve deti. Ale nebojte, v restauracich to tak hrozne urcite neni. Opravdu by si krajane neservirovali zkazene a neciste jidlo. K tem nazvum bych mela jeste nejake vyhrady, ale ted to neni moc dulezite.xD Koneckoncu je to stejne jako, kdybyste nutili Vietnamce rozeznavat a pojmenovavat ceska jidla a potraviny. K tomu zminovanemu ohnostroji: v Sape je ohnostroj vzdy, kdyz je nejaka svatba. Je tam specialni velka luxusni restaurace, kde se skoro kazdy tyden kona nejaka svatba. A trznice Sapa je opravdu vetsi nez ta v Malesovicich. Jen pro zajimavost, Vietnamci ji rikaji H.C.H. (ctete hatkahat) podle inicialu majitele a spravce trznice. Pokud byste chteli objevovat nova vietnamska jidla i s pruvodcem, ktery by vam to vse trochu objasnil, tak jsem vam k dispozici xD. Kdybyste chteli poznat i jine stranky nasi kultury, staci pisnout. Muzu vas provest po Sape i s vysvetlenim, kde co je a k cemu to slouzi, jak se co jmenuje a atd. Moji rodice pracuji na Sape, takze to tam dobre znam. A trznici v Malesovicich znam sice mene, ale pracuje tam moje teda a rozhodne se tam neztratim. Asi je to dost komicke cist komentar od pubertacky, ktera se snazi psat spisovne :D. Priznam se, ze mi diktaty ani gramatika ve skole moc nejdou. Ale cestina je krasny a bohaty jazyk, ktery povazuju za svuj druhy matersky jazyk ( ja jsem se narodila uz v CR). Jejda, jsem se nejak rozjela, omlouvam se za tak dlouhy komentar. Vlastne to uz asi neni komentar, kdyz je to tak dlouhe. Kdybyste se chteli na cololiv zeptat urcite napiste.

Simonko, musím ti napsat, že tvoje čeština je skvělá a s gramatikou jsi na tom lépe než značná část Čechů. Ale vůbec mě to nepřekvapuje, protože o Vietnamcích, kteří u nás chodí od malinka do škol, se ví, že se český jazyk naučí dobře a při studiu mají skvělé výsledky. Takže určitě nějaké projevy povýšenosti vůči vaší komunitě, o kterých se zmiňuješ, nejsou na místě. Tvůj komentář je veskrze zajímavý a myslím, že všichni čtenáři těchto stránek by uvítali, kdyby jsi nám mohla popsat nějaké vaše zvyklosti týkající se vaření a stolování (je to vlastně náplní tohoto serveru). Možná by stálo i za to seznámit nás s těmi přesnými názvy typických vietnamských jídel. Pokud by se ti do něčeho takového chtělo pustit, tak aby tvůj příspěvek nezapadl mezi ostatními komentáři, bylo by dobré, kdyby jsi ho směřovala do rubriky „Zápisky čtenářů“ – kolonka vlevo nahoře, anebo jej zaslala e-mailem provozovateli stránek. Jinak ti přeju všechno dobré a málo xenofobních otravů, kteří by ti chtěli ztrpčovat život v Čechách.

PS. Panu Cuketkovi se omlouvám, že mu to tady moderuju :-)

K Simona P, 152:Tvůj komentář je veskrze zajímavý a myslím, že všichni čtenáři těchto stránek by uvítali, kdyby jsi nám mohla popsat nějaké vaše zvyklosti týkající se vaření a stolování

Vřele se připojuji k žádosti! Simono, do toho! :-)

Mandarinko, 153, na tomto blogu se mě líbí právě to, jak „jede“ zásluhou nejen ctěného pana Cuketky (budiž mu všechna čest a sláva), ale i čtenářů a jejich příspěvků. Je tu záviděníhodná sebe-regulace, nikdo nikoho zlomyslně nenapadá, nevysmívá se. Trocha přátelského klání (např.mezi pekaři) je vítané koření.
Long may it last.

Já bych si něco takového taky moc rád přečet …

Simono bravo!!!
Moc pěkný článek a krásná čeština! Srovnám -li se slovní zásobou a gramatikou některých Tvých vrstevníků – Čechů, mohou se tito rodilí mluvčí jít vycpat.
Přidávám se k ostatním, těším se na tvé další zápisky, informace a pakud bude v plánu nějaká exkurze, případně přímo expedice – hlásím se!!!:-)))
Mezi našimi pacienty jsou lidé ze všech koutů světa, z Čech, Moravy, Slovenska, přes Anglii, USA, Kanadu, Austrálii až po Saudskou Arábii. Také mnoho Vietnamců. Jsou milí, příjemní a slušní. Bohužel, totéž nemohu pokaždé řici o „našinci“…
Předsudky v tomto směru myslím nemám. Mesnáším nemakačenka, zloděje, vyžírky a ty, kteří beztrestně využívají náš sociální systém a boomu pozitivní diskriminace (nablblý protimluv, leč populární). Takže tak!
Takže Simonko, napiš zase!
Budeme moc rádi, že pane C.? :-)

Simona:

děkuju moc – udělala jste mi velikou radost! ;) právě vám píšu email, rád bych se do Libuše vrátil a pokud možno si od vás vše nechal zasvěceně vysvětlit… díky ještě jednou!!! ,)

no ale zas hodne vietnamcu ma i predsudky proti cechum :P

Moc dekuju za vase odpovedi. Jsem rada, ze jsem svuj komentar pro vas napsala aspon trochu prijatelne (stejne jsem toho nazoru, ze bych s touto slohovkou u sve profesorky na cestinu neuspela, zvlastne kvuli chybam v interpunkci :D).
Mandarinka : V teto chvili si jeste netroufam do rubriky „Zápisky čtenářů“ neco napsat, snad pozdeji, ale dekuji za doporuceni.

Ale muzu vam rozsirit vasi zasobu o jeden nazev. Jak se v clanku pise o polivce: ,,…nudlovou polévku ve velkých miskách (á 80,– Kč). Vývar měl nepopsatelnou nasládlou chuť bez známky ostrosti. V misce byla štědrá dávka nudlí, tenké vařeného plátky kachního masa, nasekané bylinky, jarní cibulka a zvláštní žlutá a síťkovaná houba (?). Syté, zvláštní jídlo, které prohřeje a zároveň rozsvěcuje nepoznané komůrky v chuťové paměti." … teto polevce se rika ,,Bun mang". ,, Bun" jsou ty bile nudle a ,,mang" pro vas sitkovita houba, je suseny bambus, ktery se nakraji nebo nastrouha na male kousky. Vetsinou se dovazi z Vietnamu. Kachnimu masu se rika ,,thit vit", ale to je jen pro zajimavost. (Samozrejme jsou nad nekterymi pismeny i znamenka.)

prominte…chybicka se vloudila * nakraji nebo natrha

Simonka: Xin chao
áno, já bych se k prohlídce připojil rád, zajímají mě bylinky čerstvé a určitě koření jako Jednorožce. Byl jsem tam tuhle, ale byla sobota po ránu a zima a nikde moc nikdo. A to jsem tam jel i s vietnamským rychlokursem základních slovních tvarů jako děkuji a prosím (co jsem našel na netu včetně audioukázek, pro našince musím znít asi velmi vtipně) protože když už jako něco chci koupit, tak přece to kupuju v jazyce našem a děkuju v jazyce vašem a né obráceně..hihi.Taktéž se zajímám o dochucovadla jako oleje a omáčky, včetně těch na smažení…prostě o jíííídlo. Nemluvím o nějakém tom vybavení kuchyně, nějaké lepší misky na polévku, jídlo a tak.
Mimo všeho jsem zjistil že jak Ćína, tak Korea mají dost barvitou kinematografii, i když to co jsem viděl je s anglickými titulky, tak u komedií, naposledy u Happy Kill aka Femme Fatale s Ya Won, Jung Kyung Ho, Park Noh Sik, slzel jsem smíchy celý fim.A Ya Won je kočka.Taky 200lb Beauty je dobrý film.Lepší než potoky krve a nebo drama ze současnosti co teď točí celá Evropa, grr. Komedie normální žádné. Takže downloady korean, asian movies to jisti.
Chuc ngu ngon
(teď tu bude smíchu..)

Pan Cuketka: to bychom všichni :-) myslete na nás, ano?

Simona: Vezměte mě na expedici s sebou, prosím. Sama bych se tam nejspíš neodhodlala, ale nabídka prohlídky s výkladem – to láká moc :-)

Jestli se uskuteční nějaká hromadná expedice, moc ráda bych se taky zúčastnila. Bydlím „co by kamenem dohodil“ , chystám se tam už pěkně dlouho a takhle s průvodkyní by to nemělo chybu. Jinak, Simonko, moc se mi líbil Tvůj příspěvek.

Simona: připojuji se s pochvalou za češtinu (opravdu jsi na tom lépe než řada Čechů ;-)) Ráda bych se zúčastnila nějaké hromadné expedice, bude-li se konat, se zasvěcenou průvodkyní to bude stát určitě za to. Jinak co se vietnamské kuchyně týče obecně, tak kolega je právě na třítýdenní dovolené ve Vietnamu a soudě podle kusých sms zpráv, které provokativně posílá nám ostatním pracujícím, tak se tam má velice dobře:-)