Časopis TÝDEN o víkendu spustil svůj zbrusu nový zpravodajský server! Není to jen kopie tištěného vydání, ale plnohodnotné chrlítko různorodého online obsahu. Pro vás (mé milé čtenáře) je ovšem nejklíčovější rubrika s názvem Recenze pana Cuketky, ve které najdete každý týden jednu exkluzivní recenzi podniku!

Recenze nebudou umístěny přímo zde, ale nebojte, stejně na tom vyděláte, protože recenzovací cuketko-tempo se tímto o dost vylepší! Na každý nový kousek vás vždy upozorním. Stejně tak vás upozorním, kdyby náhodou pana Cuketku vykopli! ;)

Pro začátek recenze pražské restaurace Etrusco…

Před půl rokem jsem vám tady poreferoval o nákupu v řecké prodejně Olympia delikatesy a víno (Radhošťská ulice, Praha). Lahůdkami nabitý příspěvek se setkal s úspěchem, spousta čtenářů zanechávala v diskuzi pozitivní ohlasy a prodejnu si moc pochvalovala.

Zanedlouho se mi ozval jeden z majitelů obchůdku, pan Marcel Kukuczka (na obrázku se svým roztomilým potomkem; obchod provozuje společně se svou ženou Martinou), od kterého jsem dostal pozvání na kompletní prohlídku s výkladem. Nabídku jsem okamžitě přijal a ještě krátce před koncem loňského roku jsem se vydal do řeckého ráje v centru Prahy.

Usaďte se velmi pohodlně a pokud možno si ke čtení dejte něco dobrého (alespoň kafe!), protože vás teď čeká nezastavitelný proud pochutin a třicítka šťavnatých ilustračních obrázků…

Začínáme hned u vchodu do obchůdku, kde nelze přehlédnout překypující pult s lahůdkami po pravé straně. Nemusíte umět vařit, stačí si vybrat jakoukoliv ze zdejších slaných i sladkých specialit.

Na těch mých fotkách je to docela prťavé, ale vězte, že v této části vitríny mlsný jazyk nalezne kromě několika druhů sýrů (řecké, španělské, italské) velice slušný výběr řeckých meze. Najdete tam hotové tzatziki, čerstvý řecký jogurt na váhu, melitzanosalatu (lilková pomazánka), kopanisti (pomazánka – feta, grilované papriky, feferonky), taramas (pomazánka z tresčích jiker), dolmades (rýžové závitky s vinnými listy), dále spoustu různé nakládané zeleniny a mořských plodů (krevety, chobotnice, mušle). Vše v příjemném cenovém rozpětí 15 – 40,– Kč za 100g.

Tady pokračují orgie v oleji nakládaných produktů – grilovaná i plněná zelenina (srdíčka artyčoků!), sépie, tuňák, ančovičky… Pokud chcete doma uspořádat párty, neumíte vařit a nestíháte – tak toto je ideální volba! Ochutnávka na místě a dobře informovaná obsluha je zde samozřejmostí.

Nakonec, na doražení, přes deset různých druhů oliv – sušené, nakládané, plněné. Tuhle část mám asi úplně nejraději. Pokud jste začátečníci, doporučuji mix řeckých oliv (25,– / 100 g), nebo vypeckované kalamaty v oleji Sitia (39,– / 100 g). Po tomhle zážitku už se nikdy nevrátíte k pytlíkovaným mikroidním sušinkám ze supermaketu (např. Carbonell).

Jste-li na sladké (jako pan C.), určitě na pultíku vyčucháte vystavené čerstvé řecké dezerty.

Znám málo lidí, kteří dokážou nepodlehnout tváří v tvář tomuhle obrovskému tácu s baklavou, plovoucí v nebezpečné vrstvě hustého sladkého sirupu.

Pro jistotu (abyste to neměli zbytečně snadné) hned ve dvou variantách. Jedna porce vás vyjde na cca 30,– Kč.

Tady chlupaté nitkovité potvůrky Kadaifi, vyrobené z nitek filo (phyllo) těsta.

Nabídka obchůdku není zaměřena striktně na ňecko a asi tak 10 % sortimentu je věnováno ostatní středomořské klasice. Příkladem jsou tyto tradiční mandlové sušenky s medem Ghiottini z Toskánska.

Od sladkého přejdeme k pečivu. Není zde plnohodnotný výběr jako v pekárně, ale jako doplněk to určitě stačí. Dostatek řeckého pita chleba je samozřejmostí.

Na následujícím obrázku vidíte výběrový pita chléb, který teprve čeká na uvedení na trh!

Pro ultralenivé labužníky jsou přichystány konzervované řecké speciality (cca 50,– / balení) a polotovary. Najdete zde lachano dolmades (plněné zelné listy), dolmades me kima (plněné vinné listy), různé druhy fazolek se zeleninou, malinkaté nakládané „cuketky“ okra, plněné papriky a rajčata a další druhy zeleniny. Osobně doporučuji vybírat a ochutnávat spíše čerstvé věci prodávané na váhu (viz výše), ale pokud dáváte přednost delší trvanlivosti, máte možnost.

Zde pěkně vyrovnané skleničky s řeckými olivami (700 g za cca 70 – 100,–). I když obchůdek není zaměřen na bio, v nabídce čas od času vykukují zajímavé biopikošky – tady jsou to bioolivy kalamata (1000 g za 235,–).

Popojděme kousek dál k nenápadné ledničce v rožku, která skrývá asi nejlepší a možná i největší zásobu s originálními řeckými jogurty a sýry v Praze (možná i v ČR).

Právě tento řecký jogurt Total Fage (39,–) mě do prodejny poprvé přivedl. Vyzkoušejte s ním své domácí tzatziki jenom jednou, a pochopíte. Ať už všechny jiné jogurty cedíte přes plátýnko, nebo dokonce vyrábíte sami, řecký jogurt podle mého nikdy netrefíte.

Samozřejmě nesmí chybět pravá řecká feta (ceny okolo 70,–). K dispozici jsou klasické varianty se 100 % ovčího mléka, ale i mix kozí + ovčí.

Sýrový sortiment doplňují sýry typické pro řeckou kuchyni, jako např. halloumi (tradičně na grilování!), kefalogrviera (polotvrdý ovčí + kozí) nebo manouri (jemný ovčí sýr).

Hned vedle chladničky je takové malé velké medové království. Najdete tam přes deset druhů různě ochucené řecké halvy (sladká pochoutka z medu a sezamu), a hlavně naprosto bezkonkurenční nabídku výběrových řeckých medů. Opět – to, co vidíte, je asi největší a nejlepší nabídka, jakou můžete v celém Česku potkat. Stejně tak jako tyto medy, většinu produktů v prodejně dováží pan majitel osobně. Někdy má exkluzivitu pouze pro Česko, někdy i evropskou, nebo dokonce celosvětovou!

ňecké medy jsou většinou květové. Jedná se buď o směsi z několika desítek druhů květů a bylin (až 600 různých!), nebo jsou to jednodruhové medy – nejčastěji med tymiánový. Ceny jsou v poměru s českými medy poměrně vysoké – začínají na cca 200,– Kč za 250 g medu.

Tady ukázka ručně psaných popisek u zboží, kterými je označena většina produktů v prodejně.

Výjimečná specialitka na závěr medového koutku – 100% mateří kašička Royal Jelly od firmy Attiki. Tato verze je obyčejně určena pouze pro kosmetický nebo farmaceutický průmysl, běžně se takto samostatně ani neprodává. Mateří kašičce se připisuje řada pozitivních až zázračných účinků na zdraví. Osobně nemám žádné zkušenosti, přesto jsem fascinován. ,)

Následuje zřejmě stěžejní část (alespoň pro mne) – výběr řeckých olivových olejů. Opět jeden úplně nenápadný regálek, skýtající neskutečné bohatství.

Jádro nabídky tvoří řada krétských olivových olejů Sitia (název podle stejnojmenné oblasti). V řadě Sitia najdeme oleje s kyselostí 0,7 pro běžnější použití (500 ml za 175,–), potom stěžejní exkluzivní Sitia olej s kyselostí 0,3 (500 ml za 199,–), který získal několik světových ocenění a nakonec i Sitia olej v biokvalitě, rovněž s kyselostí 0,3 (500ml za 320,–). Sitia je u mě v řeckých extra virgin olejích numero uno. Pokud vůbec nevíte, kde začít, odpovědí je Sitia 0,3 – třeba i jen 250 ml lahvinka.

K dispozici jsou i další značky, např. nefiltrovaný olej Kalliston (oblast Kranidi), Authentikon v biokvalitě, Lyrakis, Iliada, Balsamon Kalamata (kalamata olivy) a spousta dalších, nejen řeckých. Zastoupení olejů z menších rodinných podniků nebo v biokvalitě je cca 30% (někdy obojí)!

Olejový sortiment doplňují ochucené olivové oleje a specialitky, jako např. extra virgin avokádový olej (320,–) nebo olej lisovaný z dýňových semínek (250,–). Najdeme zde také oleje italské nebo španělské.

Pro všechny bezhlavě zamilované olejo-olivo-milce jsou v regálku pro jistotu i velká balení v plechovkách po pěti litrech.

S řeckými olivovými oleji jsem ještě rozhodně neskončil – Sitia, Kalliston a ještě jedna specialitka spolu čekají na odhalení v mojí připravované velké ochutnávce!

Finále bude patřit řeckým vínům, která jsou u nás stále spíše méně známá. Vínům je v prodejně věnován opravdu dostatečný prostor. Dva velké regály po obou stranách, rozděleno na bílá vs. červená vína vs. retsina. Všimněte si sezonní výzdoby ve výloze.

Retsina. Pokud jste byli v ňecku alespoň jednou, určitě jste se už s tímto specifickým vínem s pryskyřičnou příchutí setkali. Pokud chcete obnovit vzpomínky na letní dovolenou – výběr je ultimátní (cena za 0,5 l je cca 50 – 100,–)!

Samozřejmě, řecká vína, to není pouze levná retsina, ale i naprosto špičková vína! Tady prezentace vín z produkce Domaine Gerovassiliou, konkrétně vidíte bedničku s chardonnay 2005 (550,–).

Toto víno se mi na závěr roku postaralo o TOP 5 vínomilný zážitek roku 2006, na který se nezapomíná. Ostatně jak jinak by to mohlo dopadnout, když ochutnáváte vína od producenta nejlepšího evropského bílého vína roku 2005? Škoda jen, že k vám nemůžu přenést celý zážitek z ochutnávky. ňecká vína mají odteď u mne definitivně zelenou (cuketkově tygrovanou)!

Něco na závěr

Pokud zrovna nemáte tenhle obchůdek v dosahu, určitě mi teď spíláte – proč jen ho sem tahám a dělám vám obrovské chutě?! Dělám to, protože Olympia je pro mne naprosto modelový příklad toho, jak si představuji ideální prodejnu, ať už je kdekoliv a prodává jakýkoliv sortiment. Zároveň je pro mě důkazem, že opravdová kvalita si vždy svou cestu najde.

Skromná a pečlivá prezentace, naprosto fantastický a jedinečný sortiment, čistota, pořádek, všudypřítomný cit pro detail a osobní přístup. Toto se vidí v Česku pohromadě opravdu málokdy! Nesmím opomenout ani naprosto přístupně nastavené ceny, navzdory exotickému sortimentu výhradně z dovozu a umístění ve velkém městě. Příkladů, jak se mohou ceny nesmyslně zvrhnout směrem nahoru, najdete jenom v Praze desítky!

Myslím si, že majitelé tady odvádějí mimořádnou práci, a kromě toho, že jim obchod vzkvétá, přinášejí do Česka obrovský kus z řecké kultury a kuchyně. Přeji hodně štěstí a posílám mnoho cuketek!

Znáte obchod s obdobnou úrovní prodeje a cen v Česku? Myslíte si, že nám takových obchůdků bude časem přibývat? Najdou se vděční zákazníci nejenom ve velkých městech?

Mám tu pro vás jednu moc pěknou klasickou kuchařku, na kterou bych rád upozornil. Kniha vydaná (nakl. Geronimo Collection) v roce 2005 se jmenuje Kohout na víně její autorka je Helena Baker. Proč mě zrovna tenhle kousek zaujal?

Kohout na víně

Jestli znáte jméno Heleny Baker, určitě už budete správně tušit, že kniha má něco společného s vínem (její Vinařský průvodce už tady byl) a to nejenom v názvu. Kohout na víně je klasicky vyvedená kuchařka, kde každý z 52 receptů doplňuje podrobné doporučení pro snoubení jídla s vínem (a nejen to!). Formátem je to menší knížka o 128 stranách, recepty jsou v ní řazeny standardně od polévek a předkrmů k dezertům.

Design je vyvedený konzervativně – bez načinčaných foodporno fotografií, bez vysmátých kischtů á la Apetit, bez křiklavých fontů a pseudo-akční typografie, zkrátka bez příkras. Absolutně nemám výhrady, dokonce tenhle klasický styl zbožňuju (viz. podobná Italská kuchyně od Marcelly Hazan). Celou knihu navíc doprovází skvělé dvoubarevné ilustrace od Jiřího Slívy, které celý ráz kuchařky výborně doplňují.

Jediný její vroubek je nevyvedená reklama na Makro na zadní obálce knihy, 19 (!!!) stran barevné reklamy na konci knihy (alespoň to!) a naprosto otravně vlepená papírová reklama na šňůrkové záložce. Jsme ale v Česku a náš současný knižní trh je v bídném stavu, takže tu reklamu je nutno skousnout, vytrhnout nebo alespoň nevidět.

Bohužel toto je pouze otevřená/viditelná porce reklamy, další dávku dostane čtenář umně skrytou přímo v textu. Pozorný čtenář totiž již záhy odhalí, že většina doporučených vín pochází od partnerů publikace (uvedení na konci), kteří mají v závěru umístěny své reklamy. Z toho důvodu mi bohužel veškerá doporučení konkrétních vín silně zavání a nemohu je brát vůbec vážně. Škoda :/

Všechny recepty v kuchařce jsou zpracovány s následující strukturou:

• uvedení receptu, historie a autorčin kontext
• suroviny
• postup
• doporučená vína k pokrmu
• detailní popis doporučených vín (charakteristika odrůd)
• zbožíznalecký popis oblasti typu vína (např. oblast Lambrusco, rakouská vína, portské etc.)
• výběr 2-3 konkrétních vín (popis, charakteristika, prodejce v ČR)
• okénko mimo recept vysvětlující navazující pojem (Champagne, vins de garage, biodynamická vína)
• dokonalá ilustrace od Jiřího Slívy

Abyste měli lepší představu, popíšu to na prvním receptu, což je Capuccino z bílých fazolek a lišek na šampaňském s lanýžovou příchutí. Autorka nejprve uvede svou inspiraci u Roberta Carriereho a jeho knihy Great Dishes of the World, poté vyloží seznam surovin (přizpůsobeno trhu ČR) a následuje obligátní postup přípravy (srozumitelný, s praktickými radami). V následujícím odstavečku doporučí k tomuto pokrmu šampaňské, rozvede jeho základní druhy a názvosloví, vyloží celou historii výroby v Champagne a přihodí tři příklady vín – Champagne Taittinger (non vintage), Sekt Domaine Cuvée Helena Baker Extra Brut (ano, zcela „na férovku“ doporučí své víno!!! :/) a Freixnet Cordon Negro Brut. Nakonec je ještě spárování šumivých vína sýrů, v tomto případě je doporučen sýr Chaource (včetně jeho [hi]story). Úplně na závěr ještě celostránkové okénko s názvem „Champagne: mýty a fakta“. To celé na třech stranách, menším písmem.

Toto mi dělá vždy obrovskou radost, když si kolem celé té receptury můžu všechen koncept pěkně pročmuchat a rozšířit si obzory. Texty jsou informačně hutné, přizpůsobené našemu barbarskému gastronomickému rozhledu – tudíž ideální :)

Tady namátkou několik receptů, které mě upoutaly:

• Cappucccino z bílých fazolek a lišek se šampaňským a lanýžovým olejem
• Ztracená vejce ve víně (ztracená vejceeee!)
• Kohout na víně po burgundsku + Marengo (klasika)
• Treska glazírovaná zázvorovým medem a redukcí z vína
• Koláč s kozím sýrem (jsem milovník kozího sýra)
• Patizon ve vinném těstíčku (netradiční surovina)
• Kachna na fíkách a Sherry
• Vepřové kolínko s čočkou a suchými plody na víně
• Pošírované hrušky na ryzlinku rýnském
• Zabaglione (italská sladká klasika)
• Karythopitta (řecký dezert)

Kromě toho samozřejmě desítky dalších vinařských/sýrařských minikapitol, poznatků a vysvětlení. Opravdu nálož! Dokonce se mi zdá, že informační hodnota malinko převyšuje receptovou část knihy a to je co říct.

Závěr

Celý dojem z knihy za 350,- Kč kazí nevybíravě a skrytě umístěná reklama. Kdyby toto nebylo, nemám absolutně žádné výhrady! Bohužel si dovedu představit, jaké to je, uvést na trh novou původní kuchařku, navíc zaměřenou trošku stranou hlavního proudu (bez ksichtíků a bez fotek). Do jisté míry to tedy chápu a přivírám obě oči (uši a všechno) naplno :)

Zrovna teď si Kohouta srovnávám s kuchařkami od Zapálené kuchařky Lenky Požárové (Mrkev, Chřest) a to srovnání je moc zajímavé. I když jsou knížky od Zapálené kuchařky na první pohled velice přitažlivé, barevné a blýskavé, tak mě osobně po chvíli přestávají bavit (obě skončily zanedlouho na dně mé kuchařkové poličkové hromady:) a nejsem schopen se k nim vracet. Tady u Kohouta (a u Marcelly Hazan, u Knihy o Židovské kuchyni a dalších) mám úplně opačný pocit, ta kniha ve mě vzbuzuje ohromnou zvídavost a tuším, že si čestné pozice na poliččce udrží ještě dlouho :)

Jak to vidíte vy? Máte raději barevnýma fotkama napráskané blbuvzdorné a slinotvorné příručky, nebo dáváte přednost hutnějšímu počtení a své představivosti? Co říkáte na to, že jsou teď skoro všechny kuchařky zaplavené reklamou?

Jejejej! Cuketka nepíše a místo toho běžkuje, běžkuje a běžkuje. Mezitím než pro vás uvařim další pochutnání, představuji několik nových zajímavých webíků, na kterých si teď poslední dobou rád smlsávám. Některé už možná znáte, některé jsou naopak v úplných začátcích, přesto skýtají nezanedbatelné množství pochutinového textu a fotografií.

Šárčiny stránky

V současné době asi nejrozjetější foodblog, který najdete na adrese http://dolcevita.blog.cz/. Většinou originální recepty z vlastní tvorby, nebo alespoň hodně zajímavé převzaté receptury. Všechny novější články jsou navíc doplněny velkým množstvím perfektních fotografií. Pro začátek doporučuji třeba aktuální článek o sezonní specialitě, jakou je dozajista polární dort! Doporučuji .)

Recepty Mr. Carrota

Mr. Carrot se na adrese http://recipesbycarrot.wordpress.com/ drží hlavně prakticky vyvedených receptur. Všechny vypadají solidně, uvěřitelně a ověřeně. Samozřejmě nechybí ani skvělé ilustrační foto! Na své si přijdou zejména vegetariáni a přiznivci čerstvé stravy (např. zajíci)!

Mánkův „Rybí restaurant“

Jeden z prvních tematicky zaměřených foodblgoů v ČR najdete na http://manek.bloguje.cz/. Zaměřeno hlavně na ryby, čili všechny lahodné dary vodní říše. Občas se vyskytnou i originální výstřelky jako např. smažená zmrzlina, ale hlavní téma vždy zůstává. Pokud tedy chcete mít v kuchyni něco společného s rybami, zajděte nejdřív na pokec k Mánkovi! ;)

Jirkův webík nejen o Pu-Erhu

Gastronomicko-bloggerskou čtverku uzávírá čajový mistr Jirka, který na svém teablogu http://jirka.oukej.cz/ seznamuje čtenáře s tajemným čajem Pu-Erh. Pro mne osobně docela neznámá kapitola, takže všechny články a fotky ihned baštím i s čajovými lístečky!

Pěkně se nám to rozrůstá, viďte? Máte-li tip na nějaké další fůdbločky, šup-sem-stym!

Nejdříve si prosím klikněte tady, očmuchejte to tam, vraťte se a čtěte dál….

Zjistli jste tam něco zajímavého? Nééé? Tak vězte, že odkaz vede na úplně první zápisek pana Cuketky a je datován na 21. ledna 2006 a to znamená jedině první výročí!!!

To je:

• 1 pan Cuketka

• > 10 nových českých foodblogů
• 263 článků
• 3183 komentářů
• >158000 návštěvníků

Díky všem!

 

Po vesmírně těžkém rozhodování vyhlašuji výsledky Velké zimní soutěže pana Cuketky! Z devatenácti zůčastněných se na cuketkovu bednu dostali:

• 1. místo – Pečená vepřová panenka (Honza Gross) …za foto & recept
• 2. místo – Nadívané vepřové koleno (Milan Palička) …za zdrcující opulenci
• 3. místo – Ryba v myčce (Jana Zatloukalová) …za přístup

Kolem bedničky vítězů pak ve velmi těsném chumlu postává zbývajících 16 soutěžících, kteří sice nevyhráli věcnou cenu, ale získávají od pana Cuketky neskonalý obdiv, pusu a kdovíco ještě!

Děkuji! Děkuji! Děkuji!

Vybrat pouze tři nejlepší bylo pro mne Sofiina volba na devatenáctou, věřte mi…

Ááá jaképak nám z toho plyne ponaučení?

• od 1. února další soutěž o ceny!
• příště o hodně více věcných cen!
• zjednoduším pravidla účasti!
• do konce roku pak minimálně dalších 5 soutěží!!!

Zůstaňte naladěni ,)

Typicky zimní klasika z Francie určená pro všechny, kteří potřebují doplnit energii nebo jen příjemně prohřát svůj zmožený organismus (jako já). To vše spolu s předváděčkou mého nového čtyřkilového miláčika…

Recept na pot-au-feu čili hrnec na ohni

Pot-au-feu je jeden z nejsnadnějších a neefektnějších zimních pokrmů, které znám a podle mého dokáže potěšit úplně každého. Nejvíc ale vždy potěší všechny promrzlé běžkaře, sjezdaře a prknaře s špičatýma nudlema u nosu. Taky všechny chřipkaře, rýmaře, průduškáře, obyvatele velkých měst i obyvatele menších vesnic (Praha, Brno, Ostrava atp.) – zkrátka potěší každého! Pot-au-feu je obrovský hrnec plný vařeného hovězího masa různých druhů, dále voňavého a správně okatého vývaru a spousty do měkka uvařené slaďoučké zeleniny.Co všechno budete potřebovat?

• hovězí maso (kližka, hrudí, atp. je dobré když tam máte i pořádnou kost!)
• mrkev (dávám moc, moc a hodně)
• celer (dávám jen trošku – nechci, aby mi svítila cuketka)
• kapusta (většinou vynechavám anebo dávám růžičkovou)
• pórek (pořádný macek, na půl podélně)
• cibule (dávám dvě celé, na pólech s 8 zářezy do kříže)
• česnek (dávám opravdu hodně, minimálně 1 celá palička)
• brambory (vynechávám)
• tuřín (vynechávám)
• bouquet garni (svaze bylinek, tradičně je to tymián, petržel a bobkový list; tymián vždy vynechávám)

(Pozn. variací pot-au-feu jsou tisíce. Přidávají se různé druhy masa (vepřové, kuřecí, jehněčí), klobásky, morkové kosti a další druhy zeleniny. Tím, že je recept ohromně snadný, je jeho svádění k variacím obrovské. Určitě podlehněte a zaplňte si hrnec podle své ctěné velechuti ;)

Postup je následující:

• umyté maso vložte do hrnce do studené vody
• přiveďte k téměř neznatelnému varu (těsně pod jemné bublání)
• udržujte maso v tomto stavu cca hodinku
• na povrchu odlovte lžící všechny ty ošklivé věci
• přidejte umytou, oloupanou zeleninu v celých kusech
• vařte sub-bublinkárním varem do své uplné měkkosti
• (samozřejmě nezapomeňte přiměřeně okořenit a osolit!)

Servírujte nejlépe vše na jednom velkém předehřátém nebo vyhřívaném talíři, maso nakrájené na přiměřené kousky a vývar samostatně v miskách. Finální foto bohužel nemám, celý můj sobotní pot-au-feu podlehl známému foodblogerskému syndromu opozdilého fotografa. Francouzi podávají pot au feu s hrubozrnou mořskou solí Fleur de sel a s horčicí. V tomto se s nimi vůbec nemusíte přít a můžete se k nim klidně přidat.

Tip: pokud se vám zdá vývar příliš tučný – dejte ho ven za okno a počkejte až zchladne. Ztuhlý tuk potom snadno vylovíte a pro své hubnoucí hosty celý pot opět rozehřejete…

Litinový hrnec se smaltem

Pot-au-feu můžete samozřejmě udělat v jakémokoliv větším hrnci (klidně i v těnkostěnném velkém kastrolu), tradiční nádoba na přípravu je však velký litinový hrnec. Ten já nikdy ve výbavě neměl, až letos a tak jsem na něj byl moc zvědavý. Zatím jsem v něm kromě pot-au-feu stačil vyzkoušet několik různých receptů a můžu vám rovnou říct, že jsem z něho naprosto nadšený!

Jedná se o poměrně zdařilou ikejáckou variaci (1190,– Kč, made in france) na klasický model od La Creuset (3590,– Kč, na ten si taky brousím chrup!). Celý hrnec je vyrobený z litiny (váha 4,1 Kg!), která je na všech vnějších plochách smaltována. Od La Creusetu se mírně liší designem a materiálem úchytky na pokličce, kde je místo tepelně odolného plastu zvolena litina (což se mi zdá IMHO jako lepší nápad).

Výhodou litiny je, že perfektně přenáší a rovnoměrně rozvádí teplo. Kromě toho je litinový hrnec nesmírně odolný a všestranný. Můžete jej používat na sporáku (ohni) i v troubě – snese úplně všechno. Jediné na co je potřeba si dávat pozor je, aby vám litina nepraskla při náhlé prudké změně teploty (např. rozpálený hrnec politý studenou vodou).

Hrnec je vybaven masivní pokličkou ve stejné tloušťce materiálu jako zbytek hrnce. Těžká těsnící poklička tady představuje hlavní fintu celého hrnce. Výborně rozvádí teplo a tím, že dost dobře těsní (trošku páry samozřejmě uniká), umožňuje vytvořit uvnitř hrnce perfektní atmosféru pro šťavnatá, do měkka a s maximálním zachováním chutí připravená jídla. Pokud používáte Remosku, tak toto je něco obdobného.

Zespodu je poklička vybavena takovýmahle srandovníma ťuplíkama. Kdo mi poví, na co jsou dobré, dám mu pětikorunu ,) Samotnou kapitolou je drsný černý povrch, u kterého jsem se ze začátku bál, že se na něho bude chytat úplně všechno. Poprvé se moje obava vyplnila a vytvořil jsem nádherné zuhelnatělé variace. Podruhé už se přichytilo jen pár malinkých místeček a od té doby se chová jako úplné zlatíčko a nechytá vůbec nic. Kromě toho, i když se teď úplně do čista vydrhne, stále si udržuje příjemnou vůni jídla.

Litinový hrnec je ideální na všechny dvojbojové disciplíny, kdy je potřeba něco např. trošku osmahnout a potom dodusit/dopéct v troubě. Zrovna dnes se mi s ním podařilo připravit mého nejlepšího moravského vrabce v životě. Nejprve na sporáku udělat základ z cibulky (česneku a kmínu) a zacelit maso (bio bůček a plecko z farmy Sasov!). Potom zalít vodou a už v troubě, s přiklopenou poklicí, vydusit do fantastické měkkosti. Nakonec jsem pokličku odklopil a dopekl do zlatova. Bez přesných časových intervalů, naprosto intuitivně – snová zálěžitost! Na klasickou českou kuchyni jsem dosti levý, proto úspěch přičítám výhradně svému novému hrnci ,)

Jestli máte vy osobně nějaké další oblíbené recepty vhodné pro litinu, nebo máte zkušenosti s tímto typem nádobí – napište mi prosím do komentářů! To samé platí i pro pot-o-fé ;)

Právě zjišťuji, že na ucpané průduchy nejlepší je estetické kloktání a zelené čajování…

A vitamín Cé…

A obrázky větší než obvykle…

Můj nejnovější objev (=závislost) v oblasti pohyblivých obrázků – Wine Library TV! Video blog (chcete-li vlog) o víně, který provozuje přidružená Wine Library zaměřená primárně na obchod s vínem.

Za necelý rok (!) vytvořili přes 160 epizod zaměřených na ochutnávky vína, na představování jednotlivých oblastí a na vše okolo multiskleničkového „drsného wine byznysu“. Hlavní tvůrcem je naprosto fenomenální chlapík Gary Vaynerchuk, který je…. přinejmenším příjemně neobvyklý. Kromě toho, že se ve svém pořadu chová jako úplné ucho (30let) a večně se předvádí, je to nová hvězdička na nebi všemocných pánů wine kritiků (představen ve Washington Post, New York Times, CQ Magazine atd.)

Hlavní filosofií pořadu je představit víno co nejpřístupněji, bez těžkého závoje snobismu a bez klasických mýtů a předsudků. V každé epizodě Gary představí a proklepne různá vína. Vbec mu pak nedělá problém vedle sebe postavit pětidolarovou a padesátidolarovou lahev a pak tu padesátidolarovou (když mu nechutná) klidně shodit. Nebudu do vás dlouho hučet, raději se podívejte sami – 162 dílů čeká na vás…

Drobty

• doporučuji začít od první epizody. Jde tam úplně krásně vidět, jak se formát vlogu pomalinku rozjíždí a jak Gary hledá a piluje svůj specifický styl. Pokud chcete rozjíždět něco podobného, dobře se dívejte.
• to příjmení „vej-nr-čak“, nemá on Gary nakonec české předky? ;)
• i když vše vypadá moc fajn, přeci jen mějte stále na paměti, že se jedná o TV show sponzorovanou a provozovanou obchodní společností zaměřenou na prodej vína. Tj. rozhodně si nehrají na nějakou uber-nestrannost a veškerá ochutnáváná vína, jsou často v drtivé většině v jejich prodejní nabídce.
• vína představená v jednotlivých ochutnávkách jsou sice z US trhu, ale se spoustou znich se můžete setkat i v naší malinké smogem zaprtěné kotlince :)
• na přehrání videa budete potřebovat QuickTime

Ták! Co říkáte na Garyho?

Právě jsem oficiálně ukončil Cuketkovu velkou zimní soutěž masivním přehrabováním ve své poštovní schránce, ze které jsem vyšťoural celkem 19 (slovy devatenáct!) šťavnatých kousků pro vaši potěchu. Do 15. ledna se musím rozmyslet, které tři jsou ty nej-nej-nej a já už teď vím, že to bude nadcuketkovský výkon protože úplně nej jsou všechny!

Děkuji všem zůčastněným, kteří v sobě našli odvahu, kreativitu a v neposlední řadě také nezbytný čas pro přípravu a focení! Díky! Nyní následuje oficiální kochací část, určená pro finální blesjskání naleštěných chrupů a šavlí. Komentáře jsou otevřeny všem druhům kritiky, lobování, vychva- i pochva-lování :) Je se na co koukat!

Pokud jste svůj soutěžní recept v přehledu nenašli, je to určitě chyba pana Cuketky, který to někam bezpečně uložil a už to nenašel. Takže neváhejte a klidně se ozvěte!