Měsíc: Září 2006

Málokdy tady odhaluju svoje opravdu esenciální podniky, na které nedám dopustit. Jedním z nich je i příjemně atmosférická La Bodega Flamenca (recenze na Scuk.cz) kousek nad Stromovkou…

S La Bodegou už jsem tak sžitý, že představa, že bych ji měl podrobit nějaké přísnější fotorecenzi, je mi úplně cizí. Ona jistě nějaké chybky má, ale to mě vpravdě moc nezajímá. Tady několik důvodů, proč mám La Bodegu tak moc rád:

Atmosféra

Neopakovatelná! Příjemné a malinko stístěné podzemní prostory, hřejivě decentní osvětlení, dřevo a vždy perfektně vybraná hudba na pozadí. Zajímavě orientované a vyvýšené stolečky pro 2–4 osoby, prosklený tapas bar, staré sudy s vínem, keramické misky na tapas… Je toho moc a jen se tady potvrzuje, že v detailech je síla.

Tapas & Španělská kuchyně

Docela často obměňovaný výběr malých španělských chuťovek tapas a základní jídla ze španělské kuchyně (paella!). Já se obvykle k hlavnímu jídlu nedostanu a vždy skončíme tak se 2–3 miskami tapas na osobu. Všechny tapas jsou navíc vystaveny v průhledném pultíku a jsou k dispozici i po uzavření kuchyně. Co se týče tapas, nemá v Praze La Bodega konkurenci (pokud má, tak neznám). Já sám jsem si několik těch tapas hned okopíroval a některé s úspěchem dělám doma.

Sangria

Buď malá třetinka nebo rovnou litrový džbánek s varečkou. Můžu ji pít celý večer a iluze, že se neopíjím jak dělo, trvá. Sangrii podávají vždy s ledem a ovoce, kupodivu ji piju i v zimě.

Obsluha

Milá, milá, nejmilejší!

Hosté

Kapitola sama pro sebe. Najemní vrahové, zhrzené milenky, přestárlí detektivové, ztroskotaní dobrodruzi, pan Cuketka a tak podobně. Zkrátka – neztratíte se ;)

Živá hudba

Flamenco! Nebudete mi věřit, ale za cca 5 let, co ta chodím, jsem na hudebníky nenarazil ještě ani jednou. Ale věřte mi, živá hudba a La Bodege jedno jsou!

Ty doprovodné fotky, to je jen taková maličkost pro dokreslení atmosféry. Kromě jiného však i triviální fotohádanka pro vás! Uhádnete?

Dal jsem si dnes na kole malý okruh Šáreckým údolím a jen tak zběžně jsem zkontroloval nástěnku restaurace Šárka. Na neděli 1.10. tam nachystali další akci stylu all-you-can-eat. Za 150,- Kč na vás tentokrát čekají typická zabijačková jídla + k tomu živá hudba. Doporučuji účast i telefonickou rezervaci! Možná přijde i pan Cuketka ;)

Krátce doplňuji o zajímavý článek o hodech a posvíceních.

Nedávno mě docela překvapilo, jak málo lidí zná tuhle klasickou fintu ze školních jídelen, otestovanou na statisících malých strávníků po celé bývalé i nynější ČSSR. Docela by mne zajímalo, jak jste na tom vy, moji milí čtenáři a tak schválně – kdopak tenhe recept zná a používá?

Máslová pomazánka s medem

Ano, ano – nejedná se o nic jiného než o obyčejně rozmíchané máslo s medem. Na přípravu téhle božské natierky na chleba potřebujete pouze čerstvé máslo a dobrý med. Obojí spolu smícháte v poměru přibližně 1:1 et voilá – je hotovo.

Na tomhle receptu se mi líbí, že zabíjí hned několik much najednou:

• šetří čas (namusíte mazat nejdřív máslo, pak med)
• řeší problém večně fluktuujícího medu (pokud tedy nepoužíváte med pastový)
• dá se udělat na pár dní dopředu (a potom mlsat jen tak)
• zamíchané máslo smedem je mnohem chutnější, než suroviny samy o sobě ve vrstvách

Navíc je na tom více než vtipné, že receptura nedává žádný prostor moderním ústupkům „zdravé“ výživy. Jedná se totiž o dvojku – cholesterolem nabitý živočišný tuk + kaloriemi překypující rychlé cukry. S celkovým vyzněním (tučné a sladké) tedy nic moc nenaděláte a jediné co můžete ovlivnit, je výsledný poměr surovin (čili tučné a sladší nebo sladké a tučnější ;). Já osobně dávám přednost poměru máslo:med cca 3:2.

Jo a kdo by se pokusil nahradit máslo jedním z moderních ztužených tuků v barevných krabičkách, ať se zastydí a ať mu zdivočelá cuketka ruku uhryzne! ,)

Kromě brusinek jsem si z odml přivezl i malý kyblík supersladkých oranžových cherry kuliček a několik, alespoň tvarem, exotických hruškových rajčátek. Zatím jsem se s nimi jen tak seznamoval, protože už jen ten rej podzimních barev a tvarů, kterými oplývají…

… je k zbláznění! Tyhlety hruškodní cherry zázraky vidím snad poprvé. I když se navenek prezentují exotickým tvarem, chuťově mají oproti svým kulatým variantám ještě co dohánět. Přesto, jako dekorace na talíř, nebo jen tak na koukání jsou nesmírně atraktivní ;)

Přiznám se, že tyhle kulatá oranžová cherry rajčata jsou zatím ta nejlepší jaká jsem letos měl. Uvnitř jsou nesmírně sladká a silně rajčinová. Když se na řez přidá jen nepatrná špetička soli, koná se hotová explose a chuťové pohárky přetékají!

Moc zajímavá je taky jejich bohatá textura a občasné naprasknutí, prozrazující dokonalou zralost. Když jsem jednu z hrušek na zkoušku fiknul hezky z obou stran, vyšla mi z toho ultimátní dekorace do salátu nebo do oblohy…

Nahoře pózuje před kulatou oranžovo-červenou skupinkou, tady pro srovnání s konvenčním cherry rajčetem z obchodu (které bylo chuťově tak na 50%).

Přemýšlím co s nimi všechno provedu. Jestli se na ně budu jenom koukat, nebo jestli je jedno po druhém vychutnám jen tak. Vyzkoušel jsem si s nima takové srandovní a hodně vratké rajčinové dortíky s kozím sýrem…

Tyhle barevné mini věžičky jsou samy o sobě docela nesmyslná záležitost, ale z nějakého, mi neznámého, důvodu na nich pan Cuketka trval. Moje zásoba se tím ztenčila jen o kousek, tak uvidíme, jaká čertovina se tady z toho ještě vyklube ;)

O víkendu jsem se vypravil do své rodné domoviny Ostraviny a copak jsem to nenašel na naší zahrádce? Právě dozrávající, smyslnou červení zářící, brusnice brusinky…

Oproti vysušeným sladkým mumijím o poznání krajšie, avšak kyselšie ;) Zítra se těšte na žlutooranžové tomato-dortíky… (taky z naší zahrádky!)

Malé doplnění

Pro všechny zvědavce, doplňuji obrázek z brusnice nitra…

Ceny pro nejlepší počiny roku v celé oblasti bio výrobků, které uděluje Nadace partnerství, byly uděleny. Přehled vítězů a další info o soutěži přínáší Ekolist, oficiální stránky biopotraviny roku paradoxně zatím mlčí…

Krátce a stručně: hlavní cenu získal kysaný nápoj, další ceny pak biovejce, polotovary Biolinie a prodejna Albio na Smíchově. Na vítěze si zde určitě posvítíme blíže, biovajíčka jsem tady dokonce už i měl ;)

Na víkendovém vinobraní jsem to samozřejmě úplně neflákal a ještě za střízliva jsem nasbíral exklusivní materiál. V prostorách Vinice sv. Kláry totiž byla k dispozici unikátní výstavka s dvaceti různými odrůdami vína…

Každou z dvaceti odrůd jsem vám vyfotil a pokud to bylo možné, tak jsem přepsal papírovou popisku, která byla k hroznům připíchnuta. Výstavku v takovém rozsahu jsem viděl poprvé v životě a tak jsem byl úplně u vytržení. Oranizátorům akce i Botanické zahradě tímto posílám bonusové cuketky ;)

Nejdříve odrůdy pro bílá vína:

Irsai Oliver

Velmi raná moštová odrůda bílá. Původem z Maďarska. Jde o křížence Bratislavské bílé a Čabanské perly. Tato odrůda je velmi vhodná pro výrobu burčáku. Hrozny jsou větší, příjemné muškátové chuti a využívají se i pro běžný konzum. Vinice sv. Klára

Malverina

Pozdní moštová odrůda bílá. Původem z Moravy, kde byla vyšlechtěna v Perné skupinou šlechtitelů. Jedná se o rezistentní odrůdu vůči houbovým chorobám. Je vhodná pro ekologické vinohradnictví a integrovanou produkci. Vinice sv. Klára

Muškát Moravský (MOPR)

Raná moštová odrůda bílá. Vyšlechtěn byl v Polešovicích jako kříženec odrůd Muškát Ottonel a Prachtraube. Tvoří 1,8% procent plochy vinic v ČR. Vinice sv. Klára

Müller-Thurgau

Středně raná moštová odrůda bílá. Tato odrůda byla vyšlechtěna v roce 1882 profesorem Müllerem, který pocházel ze švýcarského kantonu Thurgau. Jde o křížence Ryzlinku rýnského a Madlenky královské. Jedná se o nejrozšířenější odrůdu v ČR, kde tvoří 11,2% osázených ploch. Vinice sv. Klára

Rulandské bílé (Pinot blanc)

Do cedulky mi vlezl list – pro popisek vás tedy odkážu třeba semhle. Vinice Salabka

Rulandské šedé (Pinot gris)

Pozdní moštová odrůda bílá. Jedná se o pupenovou mutaci Rulandského modrého. Původ má ve Francii V Burgundsku. K nám byla přivezena ve 14. století s Rulandským modrým . V současnosti se nachází na 3,7% rozlohy našich vinic. Vinice Salabka

Ryzlink rýnský (Rheinriesling)

Pozdní moštová odrůda bílá. Původem z Německa. Z Porýní se postupně rozšířil po okolních zemích. K nám se dostal patrně v 16. nebo 17. století a rozšířil se v nejlepších viničních tratích. Nejvíce se pěstuje ve vinařské oblasti Čechy a v současné době tvoří 7% celkové plochy vinic v ČR. Vinice sv. Klára

Ryzlink vlašský (Welschriesling)

Pozdní moštová odrůda bílá. Původ je nejasný, pochází pravděpodobně z Francie, kde v departmentu Mame je velmi hojně rozšířen. U nás nejlepších kvalit dosahuje na Pálavě. V ČR je zastoupen 8,5% celkové plochy vinic. Při regulovaném výnosu je vhodný pro výrobu ledového a slámového vína. Vinice sv. Klára

Sylvánské zelené (Grüner Silvaner)

Středně raná moštová odrůda bílá. Původem z Rakouska. Jde o křížence Tramínu a Rakouského bílého. V ČR se pěstuje na 0,6% celkové plochy vinic. Větší zastoupení má ve vinařské oblasti Čechy. Vinice sv. Klára

Tramín červený (Gewürztraminer)

Pozdní moštová odrůda bílá. Nejčastěji se uvádí, že pochází z obce Tramino v Tyrolích, odkud je doložena již v 15. století. Dnes se u nás pěstuje na necelých 3% výměry vinic. Vinice sv. Klára

Tady jsou odrůdy pro vína červená:

Cabernet Sauvignon

Pozdní moštová odrůda modrá. Původem z Francie. Jde o křížence Cabernet Franc a Sauvignonu. Spolu s Merlotem tvoří světoznámá bordeauxská vína. Pěstuje se po celém světě. V ČR se podílí na celkové výměře vinic 1,3%. Vinice sv. Klára

Modrý Portugal (Blauer Portugieser)

Středně raná moštová odrůda modrá. Původ není jednoznačný. V roce 1772 byla přivezena z Portugalska do Rakouska a od konce 18. století se pěstuje také na Moravě. Dnes tvoří 3,9% rozlohy vinic ČR. Vinice sv. Klára

Rulandské modré (Pinot noir)

Pozdní moštová odrůda modrá. Pochází z Francie z Burgundska. Je to kříženec Mlynářky a Tramínu. Její pěstování je doloženo již v 7. století n.l. Do Čech ji nechal v 14. století přivézt Karel IV., kde později tvořila 90% plochy vinic, nyní se pěstuje na 4% vinic ČR. Vinice Salabka

Následují docela zajímavé a určitě i moc chutné odrůdy stolní:

F2 Merzling

Stolní odrůda červená. Vinice Salabka

Chrupka bílá (Chasselas, Gutedel)

Jedná se o středně ranou stolní odrůdu, která byla pěstována již před 5. tisíci lety v Egyptě a oblasti Malé Asie. Do Evropy ji pravděpodobně přivezli staří ňímané. V dnešní době se v našich podmínkách pěstuje převážně na opěrných konstrukcích a jejich podíl je 0,1% celkové rozlohy vinic. Vinice Sv. Klára

Chrupka červená

Přes tu větev jsem toho moc nepřečetl a proto další detaily zde. Vinice sv. Klára

Heroldrebe

Stolní odrůda modrá, další info zde. Vinice Salabka

Horizon

Stolní odrůda bíla. Vinice Salabka

Jolanka

Stolní odrůda bílá. Vinice Salabka

Královna vinic

Stolní odrůda. Kříženec odrůd Královna Alžběta a Čabaňská perla, vypěstovaná maďarským pěstitelem J. Mathiaszem. Od roku 1923 se rozšířila i do ČR. Vinice sv. Klára

Doufám, že se vám to líbilo a že jsem vás pořádně navnadil na další víkend plný vinobraní. Pokud vás odrůdy vín zajímají více, doporučuji tento přehled odrůd na oficiálních stránkách vín z ČR.

Pokud jsem někde udělal chybku, nebo máte pikantní poznámku v záloze – komentáře jsou vaše! ;)

Několik více či méně rouzpustilých obrázků (i pohyblivých!) z dvojitého vinobraní na Praze 7. Cuketkovu reportážní úderku tentokrát doplnilo naprosto skvělé duo ve složení Drunka & Franta…

Minulý víkend probíhala na Sedmičce hned dvojice vinobraní. Jedno bylo v režii Botanické zahrady Praha a konalo se ve velmi útulném prostředí Vinice Sv. Kláry. Druhé bylo o kousek níže na nádvoří Trojského zámku (pěkné foto zde). Přítomni byli vinaři ze všech možných krajů a zemí (zahlédl jsem Bulháry), kteří nabízeli nejen ochutnávky ze své produkce, ale hlavně OBňÍ TANKY S BURČÁKEM! Burčák zkrátka tekl proudem…

Začali jsme hezky odspoda v Trojském zámku (vstupné cca 50,- Kč), kde už bylo poměrně slušně narváno. U každého stánku se hromadily hrozny zvědavců a i na ten nejzastrčenější burčák všude stály slušné fronty.

Burčáku jsme ochutnali asi tři náhodné vzorky (1 vzorek = 2dcl). Jelikož nám neustále hrozilo zašlápnutí hlavního avšak rozměrově nejmenšího člena týmu, oddechli jsme si na chvilinku v zámecké zahradě. Franta ulovil několik naprosto fantastických kamenů a rozhodl, že se přeci nenechá ušlapat a že půjdeme vyzkoušet vinici Sv. Klárky.

Tam jsme při vstupu zaplatili další vstupné (cca taky 50,- Kč) a sypanými cestičkami jsme pomalu vyšlapali do prostor Vinotéky Sv. Kláry.

Tam už nás čekala úžasná a o něco intimnější atmosféra. Veknovní posezení dokreslovala naprosto ženiélní & originelní cimbálovka, burčák a jeden stánek s občerstvením.

Tady to máte na malém nekvalitním videu, ze kterého už vám musí být jasné v jakém stavu jsem se to nacházel.

Chvilku zabírám kapelu, poté zcela nesmyslně a v dlouhém skoro 360 st. záběru zaberu několik lidských hlav a zamlžený horizont. Na záběru je celekm vtipný právě propukající požár grilovacího stánku ;) Hudebníci byli naprosto špičkoví, někteří návštěvnící vinobraní dokonce propukávali v spontánní tance.

Tady je druhé (a poslední) krátký pohyblivý obraz s velice pohybově nadaným dědou v modrých teplákách, který to na scéně pěkně rozjížděl!

Iluze moravského kýče byla zkrátka dokonalá a my všichni co jsme tam byli, jsme zcela podlehli (v očích slzy, v krvi promile).

Dokonce i František na chvilku podlehl ;)

Já jen dodávám, že prostory vinice Sv. Kláry i kaplička (viz. titulní fotografie) jsou v tuhle dobu podmaňující. Všem moc doporučuji se tam ještě před zimou vydat a jen tak se projít nebo si třeba sednout do jejich vinotéky. Je tam nádherně!

Hned tento víkend máte na to ideální záminku – Víkend českých a moravských vín. K dispozici budou prodejní/ochutnávací stánky a pokud budete mít štěstí tak i hudba. Ale i kdyby jste to nestihli, tak nezoufejte – nádherná vyhlídka na celou Prahu a meditativní západy slunce tam na vás počkají po celý rok ;)

Já vím – bylo to informačně plytké, ale nebojte. Podobně jako z biojarmarku jsem si přeci jenom něco praktického odnesl. Takže stačí jen vyčkat na příští příspěvek ;)

Jak jsem slíbil, tak i činím. Aneb výběrová ochutnávka potravin v bio i v „obyčejné“ kvalitě, které jsem stačil posbírat z 13. biojarmarku v Toulcově dvoře.

Chléb s konopnou moukou

Začneme fotogenickým chlebíkem z titulky. Tento chleba obsahuje 15% mouky ze semínek z konopí. Nebojte nejedná se o hospodářskou formu konopí setého, které obsahuje téměř nulovou koncentraci THC.

Na pohled je chleba o něco tmavší, má mírně nakyslou chuť a chuťově se velice blíží konvenčnímu chlebu. Výrobek mne moc neoslovil. Jeho jediná výhoda spočívá v obohacení o vlákninu, proteiny a některé tuky. Do směsi na pečivo je však možno přidat max 15% konopné mouky a tak ani toto nutriční obohacení, nestojí podle mne za řeč.

Mouka z konopných semínek

Tady už máme samotnou mouku z konopného semínka. Tento a spoustu dalších výrobků z konopí přínáší na český trh firma Hemp Production CZ, s.r.o..

Konopná mouka je bezlepková a docela nutričně zajímavá obilnina. Obsahuje (na 100g) až 30g proteinů (podle odrůdy), 10g tuků, 15g karbohydrátů a zbytek tvoří vláknina. Malým bonusem je obsah 1,5 – 2g omega 3+6 tuků.

Sama o sobě ale bohužel nekyne a tak se dá přidávat do většiny pečiva pouze jako dopl�?ková složka. Cena cca 60,- Kč za kilo ji odsouvá do říše zajímavé, avšak málo využitelné exotiky…

Oba dva výrobky mne moc neslovily a neoslovila mne ani prezentace firmy na biojarmarku, jehož obsluha sice jakési pozitivní úsilí vydávala, ale vymámit z ní konzistentní informace k věci, byl problém.

Uzený kozí sýr z Žalmanova (42,- Kč)

O moc lepší byla prezentace výtečných kozích sýrů v biokvalitě na stánku Soukormé farmy na chov koz Žalmanov. V nabídce byl klasický tvrdý kozí sýr ve vosku, uzený kozí sýr ve vosku a strouhaný uzený sýr v kelímku. Na mne už bohužel zbyl jen ten sýr uzený, ale možná to bylo jen dobře :)

Jak vidíte, balení je svérázné, ale vůbec to nevadí, spíše výrobku přidává na autenticitě.

Sýr má příjemnou kouřovou vůni, konzistencí i chutí připomíná ovčí uzený sýr ze Slovenska. Typická kozí chuť je hodně zasutá a své růžky vystkuje až úplně nazávěr v příjemně komplexní dochuti. Pěkný sýrařský počin, který jednoznačně doporučuji vaší pozornosti – ryzí český výrobek v biokvalitě!

Bílé víno Hibernal 2005 (víno s přívlastkem, pozdní sběr, Vinný sklep Eben, cca 150,- Kč)

Kousíček od stánků se sýry byla prezentace jednoho z mála českých vinařů, kteří se zabývají produkcí biovína – Vinný sklep Eben pana Vlastimila Peřiny (web jsem nenašel, menší info zde). Pan Peřina prezentoval několik zajímavých bio vín. Jednalo se o speciální šlechtěné (a docela neznámé) odrůdy, které jsou svou odolností a vlastnostmi vhodné pro produkci vína v biokvalitě. V červeném víně je to odrůda Laurot (Merlot x Frankovka x Svatovavřinecké), v bílých pak odrůdy Malverina (Veltlínské červené rané x Merlot) a Hibernal (Ryzlink rýnský F2, generace)

Na stánku jsem ochutnal úplně všechno, co se dalo. Nejvíce zaujal Hibernal 2005 (snad první ročník, odrůda zaregistrována v r. 2004!). Nádherná květinová vůně a svěží, živá chuť se spoustou ovocných podtónů. A must try/buy!

Víno je v lahvi opravdu živé. Důkazem je vytvářený sediment, který ovšem není vůbec na závadu. Pouze dokládá pokračující proces vývoje vína a lahodí oku (i když štěrkat a hýbat s tím vínem by se mělo co nejméně!!!)

Na biojarmarku měl stánek i pan Abrle z Ekologického hospodářství rodiny Abrlovy Pavlov, ale přiznám se, že vína pana Peřiny mne zpracovaly snáze ;)

Biouherák (Kostelecké uzeniny & Biofarma Sasov, 140,- Kč)

Tady je hlavní položit si otázku – co považujete za referenční uherák? Pro mně jsou to uheráky od maďarských firem Pick a Herz, u kterých jsem měl možnost otestovat několik štanglí. Ono i ten samotný pojem uherák, je spíše taková naše názvoslovná specialita a nikde jinde ve světě ji neznají (něco podobného jako čabajka a zkomolené označení perkeltu jako guláš ;) Nebudeme tedy slovíčkařit a považujme za uherák kvalitní fermentovaný salám s plísní na povrchu, vyrobený studeným uzením.

Biouherák je společný výrobek Kosteleckých uzenin a Biofarmy Sasov. Biofarma dodává suroviny v biokvalitě a recepturu, Kostelecké uzeniny pak ručí za dokonale provedený výrobní postup dle podmínek bio certifikace.

Balení salámu se nedá téměř nic vytknout, je na úrovni. Snad jen to logo KU mi připadá vskutku morbidní ;) Plíse�? na povrchu salámu je jem�?oučká a velice snadno ji umačkáte prsty. Už podle vůně na řezu jej bezpečně zařadíte do skupiny sušených a přírodně fermentovaných salámů. Chuťově se ale žádný zázrak nekoná. Biouherák mi přišel velice nevyrovnaně kořeněný, v jednu chvíli převládá ostrá příchuť pepře, za chvíli se chuť stočí směrem k nějakým aromatickým bylinkám. Konzistencí mi přišel málo vysušený a příliš tučný, v dochuti jsem pak postrádal onu typickou uherákovitou mírně svíravou dochuť.

Celkově výrobek cením poměrně vysoko – jednak díky použitým vysoce kvalitním českým surovinám a také za docela příznivou cenu. V konkurenci originálních maďarských výrobků však biouherák nestíhá a stěží jim funí na paty. Jenom se tady potvrzuje, že tradici dlouhou přes 130 let nelze dohnat ze dne na den.

Překvápko aneb závěrečné trendsetting sdělení

Dlouhé cuketky OUT, kulaté biocuketky IN ;)

Malinko obrázků z velmi podařené akce v rámci měsíce biopotravin. Nebýt vybitých baterek ve foťáku, bylo by to ho víc. Ale nezoufejte – několik výrobků jsem si opatřil pro podrobnou domácí cuketkovu analýzu, která bude ještě více seriózní, než tato fotoreportáž…

Ve srovnání s podivnými biodožínkami Countrylife, mi bylo v Toulcově dvoře moc dobře. To místo má prostě něco v sobě a poznáte to nejen na lehkém kroku místních tanečnic. Slečna na následující fotografii napravo se nedotýká země – je totiž unášena skvělou atmosférou (a dvěma chasníky ;)

Biojarmark byl doslova nabitý desítkami stánků. Vidět jste mohli biozeleninu, biopotraviny, víno, různé formy občerstvení i prodejní stánky s více či méně podařenými výrobky. Potuloval jsem se tam několik hodin a je pravda, že díky rozehřívací kombinaci párek-pivo a dostupnosti dvou stánků s biovínem, moje původně plánovaná systematická reportáž (ostrá jak řemen) ztrácela rychle na koherenci ;) Např. velkou část energie mého fotopřísttroje jsem zcela bezpředmětně vyplýtval na fotky lampiček:

Strašně me nakrklo, že na mně nezbyl pečený beran (teda myslím, že to bylo něco na ten způsob), který se dělal na rožni u vchodu. Já jsem se samořejmě rozhlížel po dalších vhodných objektech a hádejte koho jsem nepotkal? Boženku ;)

Taky jsem narazil na tohohle mistra ledaře. Biojarmark? Kde, tady?

Spousta prostoru byla věnována těm nejmenším (=dětem). Mohli jste se s nimi zůčastnit mnoha mozek-a-vývoj-stimulujících aktivit. Mezi nejoblíbenější aktivity patřila výroba pivních tácků z lisovaného biotrusu.

Ten, koho ty děcka už začaly pěkně nebavit, mohl si je vždy v 11:00, 13:00 a 16:00 nechat upéct.

Taky jsem se ztratil v stepi. Nebýt navigační cedule, motám se tam doteď a nestihnul bych…

…vyhrát v tombole sendvič s biouherákem a řecký salát s kozím sýrem. O.k. přiznávám – cuketka je jeden lucky f. bastard!

Nebýt paneláky nařezaného horizontu, byla by iluze prastarého místa dokonalá…

Příště přijďte určitě taky, dokonce ani nemusíte čekat na příští biojarmark ;)