Měsíc: Červen 2007

Aneb jak být šťastný…

Normalně si du včera kupit pivo a nugetu a co nevidim?! Bedýnku plnou zásobníků do tomato-kulo-metu! Tomatokulometu! ;)

Oh boy, to být tak easy!

Dnes na ně koukám, pan Cuketka se vrtí a já se směju. Kuličky i s dlouhou šťopkou do bazalkového záhonku, zapózovat, udělat obrázek. Na panvici s extrémně panenským tukem, držíc za šťopku samozřejmě obracet. Při prvním pukání pláště (jako pop-corn) sundat, klíšťkami na bonzaj naporcovat, na zelené misky zaparkovat.

Deset minut. To není možný! Ty aromatické koberce pochopitelně nejen pro estetikovu samohanu v receptuře figurují, ale i mocným podtlakem k soustu se přisávají a chuťové spektrum harmonizují. Bon apétit! ;)

Vzpomínkový článek, skoro až chvalozpěv reklamního charakteru na jeden nenápadný seminář ve Valticích. Tři dny s vínem, na které se nezapomíná…

Tři dny v hlavním městě vína

Víkendový seminář o víně je jednou z akcí pořádaných Vinařskou akademií Valtice ve spolupráci s Vinařskou školou Valtice. Je určen začátečníkům a mírně pokročilým, kteří se chtějí seznámit s vínem. Celý kurz vede tým v čele s vinařskou celebritou prof. Vilémem Krausem a ing. Jiřím Kopečkem (na obrázku). Bezvadné zajištění a organizaci kurzu pak zajišťuje Ing. Šárka Nádvorníková.

Akční děj byl rozložen od pátku do neděle a zahrnoval několik rozsáhlých kapitol (celkem 11 bloků) z teorie a praxe každého milovníka vína. Pokusím se vás nenudit dlouhým popisem a vyberu jen těch několik nejzajímavějších s obrázky.

Návštěva vinného sklepa – Vinařství Černý Valtice

Vděčný bod programu (totiž praktické cvičení ;) na sklonku prvního dne, ve kterém jsme se vydali do vinného sklepa Vinařství Černý Valtice.

Průvodcem nám byl vinař osobně – Vlastimil Černý. Ten obstaral vynikající teoretický základ do technologie výroby vín obohacený o podrobné prošmejdění vinného sklepa s výkladem a ochutnávku nenalahvovaných vín přímo ze sudů.

Téměř tříhodinový program pak vyvrcholil závěrečným bohatým pohoštěním (obří studené mísy!) a ochutnávkou průřezu nabídky nalahvovaných vín.

Velice pěkně připraveno.

Testování smyslů, hodnocení a vady vína

Sobotní dopoledne jsme věnovali šlechtění našich smyslů pod vedením Ing. Josefa Balíka z MZLU v Brně. Proběhl nezbytný teoretický úvod a vynikající praktické cvičení věnované hlavně chuti a čichu. Nejdříve jsme si ověřili naše rozpoznávací schopnosti několika základních chutí, poté jsme přešli k detailnímu pročmuchávání několika desítek vůní.

Při hodnocení vína jsme si vysvětlili 100 bodový systém a jeho nástrahy, načež jsme „roztrhali na cucky“ hned pět vzorků vín od moravských vinařů. Komu neupadlo smyslové ústrojí (jako mě zhruba v půli) vrhl se s panem inženýrem na očichávání a ochutnávání vad vína. Krátce po poledni jsme se rozešli s ukázkovou pachutí myšiny a koňského potu na patře na oběd. ;)

Víno a poezie – Vinařská škola Valtice

Záhadný bod našeho programu – Poezie a víno, zahrnoval návštěvu střední vinařské školy s detailní prohlídkou jejich nového technologického zázemí, ochutnávkou školních vína a nakonec došlo i na tu poezii!

SVIŠV je moje střední škola snů. Na praxi na vinohrad, na teorii do sklepa ;)

Pro postmoderní zdegenerované lidi z měst, jako je pan C. hotový smyslový balzám. S tou poezií opravdu nekecali, na fotce vidíte dokonalého pana Jandíka (místní dobrou duši „ústavu“) v akci. Střihl si českou i světovou poezii s naprostým přehledem a citem.

Básnička. Vzoreček. Básnička. Vzoreček. Básnička. Vzoreček. Nechtělo se mi odtamtud, ale nakonec všichni musíme. Jen to víno ne… ,)

Základy sommelierství

Vděčná kapitola s praktickými ukázkami. Jak podávat víno doma, jak v restauraci. Co dělat jako host i jako obsluhující. V Česku máme velice nízkou kulturu servisu vína a takto zpracovaná hodinka a půl by se měla vyučovat povinně (a zdarma!).

Ukázali jsme si i několik základních pomůcek pro milovníky vína. Ke každé jsme dostali i několik praktických (a svérázných) rad made by Ing. Kopeček. V době, kdy je každý vinník zavalen všemožnými ovariusy, kouzelnými magnetky a udělátky, to bylo příjemné osvěžení!

Kvalitní hrozen je základem pro kvalitní víno

Pro mne nejpříjemnější část kurzu, totiž terénní cvičení! ;) Po velice hutné nalejvárně se zaměřením na všechny aspekty pěstění magických bobulí jsme se s panem Ing. Osičkou vydali na školní vinici SVIŠV. Tady geniální stavba (Rajsna, Rajstna), kterou nám po sobě (nedobrovolně) nechali Lichtenštejni. Je zní nádherný výhled na Valtice, na okolní vinohrady a do Rakous.

Školní vinice je v podstatě takové oživlé muzeum. K vidění jsou všechny možné exempláře odrůd a vedení, vše s blbuvzdornými cedulkami.

My jsme samozřejmě nespoléhali na blbuvzdorné cedulky, ale na fundovaný výklad Ing. Osičky. Zde rovněž v akci – huje vzhluk litých vínopijců…

Ukázkový keř révy vinné. Obilí dole je příznakem tzv. integrované produkce. Je to systém hospodaření, který má za cíl zvýšení biodiverzity a snížení ekologické zátěže = rozuměj měkčí BIO.

Takhle kvete réva vinná. Na místě každé té jedné anténky se udělá bobulka. Z bobulky bobule.

Z bobule pak létající účastník kurzu ;)

Popisuji to velice rozverně, ale musím zdůraznit, že jsme dostali nevídaně hutnou nálož vědomostí. V post apokalyptickém románu by každý přeživší účastník kurzu pěstoval špičkové post apokalyptické hrozny.

Závěr

Určitě vás zajímá cena – cca 2700,- Kč. Srovnání s kurzem Oeno-2-3 (6900,- Kč), který sice měl jiné zaměření, je tedy zajímavé. Myslím si, že ve Valticích jste za své peníze přeci jen dostali o něco víc. Kurz je vhodný i pro naprosté wine-analfabety, přesto se mezi dvaadvaceti účastínky našli i pokročilí a profesionálové.

Určitě jste vytušili, že rozsah kurzu s přehledem rozerval rozparek běžného rozsahu cuketkových článků. Za malinko peněz jsme dostali hodně dobré muziky a dobrého vína. Pokud máte rádi víno, neváhejte a bůkujte si příští termíny. Nebudou! A pokud bych mohl, hnal bych vás tam libovolnou sezonní natí. Tak špičková kvalita, obětavost a vstřícnost, kterou VAV nabízí, se v dnešní době jen tak nevidí…

Tímto naskakuji do vláčku motoráčku, který nezastavuje, pouze přibrzďuje. Veze recept na letní chlazenou polévku! ;)

Vzpomněl jsem si na ňecko. Na mladou řepu dušenou v olivovém oleji i listy. Na tenké plátky fantastické pečené řepy. Dostal jsem na ni obrovskou chuť a takhle to nakonec dopadlo…

Studené polévka z červené řepy

Tohle je taková milá odlehčená verze boršče bez masa, bez zelí a bez vývaru. Už to totiž není ani boršč, nýbrž obyčejnina zeleninová.

Ingrédients:

• červená řepa (nejlépe potvůrka malinká)
• červený vinný ocet, nebo šťáva z citronu na okyselení
• pepř, cůl, cukr, bejlí

Préparation:

• řepu umýt, oloupat a na malé kostičky nakrájet
• ve vodě vaříme doměkka, s trochou octa, soli a cukru
• milovníci pyré si ke konci dají mixéroš brutáloš (já ne)
• ochutíme dle naší preference, já trefuji svěží sladkokyselý nádech
• vychladíme (když prší, baštíme teplou)

Podáváme buď jen tak (pro HC fandy), nebo přidáme něco bílého – zakysaná smetana, crème fraîche, smetana… Prostě co vás napadne… ;) Rovněž neváháme použít bylinky, na obrázku je to nať koriandru.

Užívejte, dokud je to cool! ;)

Sklo Riedel jsem vám ukázal nedávno. Nyní se podíváme na speciální Riedel degustaci, kterou pořádalo české zastoupení minulý týden. Cílem prezentace bylo odpovědět na otázku – vnímáme víno odlišně při použití různých sklenic?

Degustace se konala v prodejně Riedel ve Slovanském domě minulý týden ve středu, ve složení cca 10 hostů. Musím pochválit organizaci – vše perfektně uspořádáno a zajištěno, odlivky, plivátka, sklenice i rozlévání vzorků.

Degustaci řídil pan Robert Friede, který nám dal základní info o Riedelovkách a odprezentoval vlastnosti na celkem pěti párech vzorků a sklenic:

• Riesling
• Chardonnay
• Burgundy
• Bordeaux
• Cognac Hennesy

Obrázky a parametry sklenic najdete např. u řady Vinum, korespondující vzorky vín viz. moje obrázky a koňak zde. K dispozici byla i referenční levná noname sklenice a standardní obří koňakovka.

Rozsahem degustace i počtem vzorků jsem byl ze začátku sice dost zklamaný, ale velmi dobrá volba vzorků to nakonec zachránila. U všech vzorků vína byly zejména ve vůni zcela zřejmé rozdíly, které trkaly i mou chabou senzoriku. V chuti už byly rozdíly jemnější. U každého páru bylo navíc dobře vysvětleno v čem spočívají rozdíly a proč se víno jeví jinak. U koňaku mě bohužel nepřesvědčili. Je to možná tím, že nejsem fanda. Noname sklenice byla vybrána velice dobře, všechna vína se v ní jevila jako mírně ochuzená.

Proč to kouzlo tvaru sklenice funguje? Zjednodušeně řečeno je to jen pár hlavních faktorů:

• výška sklenice – aromatické látky tvoří ve sklenici vrstvy; u každé odrůdy chceme, abychom měli nos zatrčený právě do vrstvy, ve které se odrůda ideálně projevuje
• objem sklenice – intenzivnější vína potřebují víc prostoru, aby se plně rozvinula
• velikost horního otvoru – jakou umožňujeme výměnu vzduchu sklenice vs. okolí, můžeme o něco pozdržet nejtěkavější aromatické složky
• tvar a úhel sklenice u okraje – ovlivňuje pod jakým úhlem pijeme ze sklenice; sklon hlavy spolu se špulením rtů ovlivňuje, do který partií jazyka pustíme největší porci jednoho loku/srku → ovlivnění chuti
• + řada dalších faktorů, o kterých nemám ani potuchy… ;)

Tady je podrobnější text přímo od Riedela – Shape and Pleasure.

Cena degustace byla 290,– Kč s tím, že jste měli možnost neplatit nic při zakoupení vína z jejich sortimentu. Od akce jsem čekal širší rozsah a více vzorků/sklenic. Sortiment skla Riedel přeci jen neobsahuje pouze pět sklenic. Prezentace měla občas hluchá místa, ve výkladu se přeskakovalo nesystematicky tam i zpět, část informací chtěl přednášející alibisticky přehodit do oblasti „Ptejte se…“ Celkově ale prezentace dávala smysl, vzorky byly vybrány dobře a myslím, že i pro úplně nezkušeného milovníka vína by byly rozdíly zřetelné.

Pro zažehnání dilematu se vstupným, jsem se raději vykoupil lahvinkou příjemného Sauvignon blanc. Udělal jsem dobře! ;)

Alternativy

Za krátkou dobu, co se o Riedelovky zajímám jsem narazil na dva pěkné tipy. Věřím, že budou k užitku:

• Vinum Bonum Valtice – možnost nákupu skla Riedel za ceny nižší i o několik stovek za sklenici než v Pražském Ad Vivum
• Spiegelau – alternativní značka na srovnatelné úrovni za příjemnější ceny, těším se na bližší seznámení

Několik obrázků z výletu okolo Seealpsee ve Švýcarsku a zbytek pokladů z Botanické zahrady St.Gallen, které jsem vám tady dal na hraní…

Seealpse

Seealpsee je malebné údolíčko s jezerem pod vrcholky Ebenalp a Santis. Asi po půlhodině ostřejšího výšlapu vás uvítají první pracovnice mlékařského byznysu. Nikam nespěchají. Vychutnávají si to.

Místní mají otevřenou i takovou malou mlékárnu pro výletníky. Tady je nabídka – mléko, sýry, máslo, mléčné koktejly a jogurty.

Zkusili jsme úžasný jahodový jogurt s nadpozemskou konzistencí (= oživlá laktoplazma), jeden shake a já jsem šel straight way se sklenicí čerstvého mléka. Usilovně jsem memoroval, jak chutná normální mléko pro návrat do Česka…

Pastva hned za mlékárnou s prťavýma domečkama á la Hobitín. Domky byly vždy fikaně přišpendlené k masivnímu šutráku. Nízkoenergetický dům nebo ochrana proti lavinám? Myslím, že něco mezi ;)

Na oběd jsme se stavili v Gasthaus Forrelle (forelle = pstruh), oblíbeném místě pro výletníky. V létě mají na zahrádce i gril, na kterém dělají pstruhy. I když nějaké ty rybky v jezeře jsou (potkali jsme pět rybářů), dozvěděli jsme se, že pro provoz kuchyně by to nestačilo. Pstroužky si tedy dovážejí z okolí.

Místní specialita číslo jedna – smetanová polévka z kopřiv. Co dodat – jednoduché, lokální, geniální!

Místní specialita číslo dvě – pečený pstroužek a místní specialita číslo tři – špecle s medvědím česnekem. Budu se opakovat – jednoduché, lokální, geniální (a dokonce sezonní). České výletní hospůdky učte se!

Tohle jsou fritované kousky okouna marinované v octě (rozloží kostičky), typické pro všechno, co kuchtí, v okolí Bodamského jezera. Byly fajn, ale v obyčejném imbissu v centru St. Gallenu dělají lepší ;)

Botanická zahrada St.Gallen

Dávka pro všechny, co se rádi kochají. Vždycky, když vlezu do skleníku zahrady, říkám si – cuketko, ne že budeš zase fotit každý blbý výrostek co najdeš. No, vždycky si to říkám a stejně nakonec mačkám… ;)

Blbý výrostek číslo jedna – korzická máta. Můj letošní objev! Nemáte semínka?

Asi metrové kolo zeleného krepového papíru

Housenky

Květ velikosti pořádné čekanky

Podle barvy, vzhledu i cedulky pravděpodobně silně toxické borůvky

Rozkošné anténky

Potichu se přesuneme do království orchidejí. V úzké provětlené místnůstce jsou rozvěšeny všude kolem.

Bílá paní

Vázička

Kvítka milimetrová

Skoro jako motýl

Obyč „macešky“

Tady to má náběh k japonské dekorativní dečce

Mechem porostlý

A na závěr ukázková chapadla!

Pokračovat budeme v topclass restauraci Jägerhof…

Pěstitelská stanice Cuketka tímto ohlašuje nález prvního plodu. Každou chvíli čekám nálet baculatých paragánů nejasné národnosti se žlutými padáky. Ze semínka! ;) Jaký terroir má můj balkon? Kristalon?

Hlavní město vína a stovka nejlepších vín z Česka v prestižní expozici na Valtickém zámku. Cuketkovy zážitky z nedávné návštěvy Valtic, aneb kam si odskočit v obědové pauze z lekcí Vinařské akademie… ;)

Salon vín České republiky

Nádherně zrekonstruovaný a na míru uzpůsobený sklep Valtického zámku ukrývá 100 nejlepších vín z celého Česka pro aktuální sezónu. Salon vín ČR je nejvyšší soutěž vín v zemi, do které se úzkým výběrem dostanou pouze vína, která již skórovala na ostatních akcích (Valtické vinné trhy, Grand Prix Vinex atp.). Vše organizuje a financuje Národní vinařské centrum. S určitou nadsázkou se tedy dá říci, že se jedná o to nejlepší pro daný rok v Česku!

S celou kolekcí se můžete seznámit prostřednictvím několika degustačních programů. Volná degustace (83 vín, přes 50 bílých) na hodinu a půl stojí 349,–, v ceně je katalog a zapůjčení skleničky. Kdybyste k tomu chtěli přidat ještě speciality (zbývajících 17 kousků – ledová vína a spol.) připlatíte dalších 249,– Kč. Nejlevnější degustace s výkladem sommeliera (3 + 3 vína) je za 120,– Kč. Do sklepa samozřejmě můžete nakouknout i zadarmo, případně si jakákoliv vystavovaná vína ihned odnést v košíku (nezapomeňte zaplatit ;).

Degustace

Salon jsem navštívil třikrát krátce za sebou – poprvé jen tak na obhlídku terénu s fotografováním, poté už na dvě ostré (volné) degustace. Jak vidíte na fotkách – interiér je strhující a přesně tak nějak bych si prezentaci nejlepších vín z ČR představoval. Je to 100% funkční a má to styl.

Každé víno má svůj vlastní regál s lahvemi a informačním panelem, který je na poměry neskutečně nabitý informacemi (krom obligátních údajů tam najdete typ půdy, datum sklizně, výnos, cukernatost, č. výrobní partie, počet lahví, zbytkový cukr, kyseliny, alkohol, bezcukerný extrakt, doporučenou lahvovou zralost). Údaje v katalogu, který k volné degustaci dostanete jsou pak úplně shodné a netřeba vám tak běhati od panelu k panelu. Možno dokonce kolečka u favoritů malovati!

Vína máte k dispozici v zazátkovaných lahvích, vždy po 7–8 vzorcích, ze kterých si naléváte sami. Všechny lahve byly v perfektní kondici a ani jednou se mi nestalo, že by některý vzorek scházel. K tomuto řešení nemám co dodat, je perfektní.

Degustací tak procházíte vlastním tempem, sami si vybíráte, co vás zajímá a pomaloučku přecházíte od jednoho panelu k druhému.

Pro návštěvu a hlavně pro vaši vlastní degustační pohodu doporučuji teplé oblečení. Ve sklepě je kolem 13 stupňů, při téměř 95% vlhkosti.

Proč to plivete?

Nemůžu se nepodělit o příhodu s neurvalým personálem. V salonu sice mají pěkné oplachovače v dostatečném množství i zásobník s pitnou vodou zdarma, naprosto však ignorují odlivky! V celé budově nebylo možno sehnat jedinou odlivku (plivátko), musel jsem si posloužit malou degustační sklenkou. Je to hloupé a navíc nechutné.

Celé to má pokračování při samotné degustaci, kde jsem byl okolo procházejícím sommeliérem (?) ihned zpražen otázkou „Proč to plivete?“ a malou přednáškou o urážce vinařů. Celý výstup byl zakončen dementně cílenou otázkou „Odkuď jste přijel?“ a závěrečným rozkazem „Tak si toho nalívejte míň!“. Co k tomu dodat?! Bavil jsem se, jako vždy (v Česku).

Zajímavé je, že jsem nebyl sám – podobnou plivací scénku si na druhý den zažil i můj kolega. Myslím, že tohle nemá salon vůbec zapotřebí. Je to drobný detail, ale dokáže nepěkně zhatit celkový dojem z unikátní kolekce vín.

Ostatně i dojem z personálu salonu je dosti vlažný. Mladý hoch u pokladny mi v podstatě ani nebyl schopen odprezentovat jednotlivé degustační programy s cenou s tím, že „je to ale na internetu“. Sommelieři přítomni jsou – aktivní zájem o návštěvníky však projevují spíše nevraživými pohledy z dálky, než upřímnou snahou o maximální zpříjemnění zážitku a seznámení s obsahem salonu.

Čůrání po česku

Další vtipný detail na pánských záchodcích. Jak všichni víme, čůrající cizinec je nechopen racionálně uchopit směnný kurz! ;)) (Krabice i se stojanem potom z WC zmizla, v den plánované návštěvy ministra kultury… ;)

Závěr

Jestli jste s návštěvou Valtic, nebo Salonu vín dosud váhali, neblbněte a co nejdřív se tam vydejte. Přes víkend v sezóně prý bývá docela narváno (zatím nebylo), přes týden je však skoro liduprázdno. Všechna vína i katalog jsou online, můžete si tak v klidu vše nastudovat a rozhodnout se, na co se těšit. Ve spojení s cyklistickým polním cvičením, máte jistotu fantastického víkendu! ;)

Omluva všem za neskutečné pauzy mezi posty, to je ten cestovní bacil. Odteď slibuji, že budu sedět doma na dupě, dopisovat všechny články z cest a připravovat hvězdokupy letních receptur á la cuketka v kadenci dítkami nabitého tobogánu… ;)

Aktualizace k 30.7.2007

Zdá se, že nepřítomnost odlivek vadila i někomu vlivnějšímu než je pan Cuketka a podle mých nejnovějších informací je jimi Salon již vybaven. Určitě je to další krok směrem k návštěvníkovi. Je navíc fajn, že lidi z NVC reagují pružně. Letní expozici také obohatila akce propagující vína rosé – Léto růžových vín.

Aktualizace k 28.8.2007

Po nedávné osobní inspekci musím konstatovati, že úroveň degustace v Salonu zůstává i nadále v blízkosti podprůměru. Odlivky sice jsou přítomny, ale nezapůjčují se. Jak geniální! :(

Tak děcka, vstávat a cvičit! Jde se fotohádankovat! ;)

Celkem čtrnáct kousků. Odpovědi pište pouze v celku – do komentářů vždy číselné pořadí a k němu své odpovědi. Když nebudete vědět, napište „nevim“. Kdo uhodne nejvíc kousků do dnešní půlnoci, může si pohladit ovečku na obrázku.

Jediná nápověda – jí se to! ,)

Jednička:

Dvujka:

Trujka:

Čtyrka:

Peťka:

Šestka:

Sedmička:

Osmička:

Devítka:

Desetina:

Jedenáctka:

Plzeň:

Třináctka:

Poslední:

V rychlosti tady pro vás mám dva tipy nejen na víkend:

• 8. – 9.6. Sýry a víno Prachatice 2007 – 4. ročník nadějné akce
• 6. – 13.6. Kavárna potmě – černočerná tma a espresso Illy na Ovocném trhu

Jestli nevíte, o co jde, přečtěte si o mé návštěvě Kavárny potmě na loňském festivalu ve Varlech. Plánované otevření kavárny na stálo je zřejmě v nedohlednu (ach jo), proto neváhejte a nenechte si ji letos ujít. O akci v Prachaticích vím jen zprostředkovaně, ale myslím, že to bude celkom fajn! ;)

Už několik týdnů se to tady v komentářích i v mé dopisní schránce hemží odkazy na nový (druhý) řecký obchod v Praze – Greek Corner (web prozatím není). Může ohrozit dosavadní bezkonkurenční postavení oblíbené Olympie?

Greek Corner – řecké speciality a vína

Nedávno otevřený obchod najdete ve Francouzské ulici 31, jednu zastávku tramvají od náměstí Míru. V jedné místnosti najdete sortiment, který v podstatě kopíruje nabídku konkurenční Olympie. Najdete tam tedy všechny hlavní typické řecké speciality – čerstvé, chlazené, mražené i konzervované + vína. Co se týče velikosti nabídky a zaplněnosti, tak ve srovnání s Olympií mají plus mínus poloviční výběr. (Podle oboustranné vizitky se zřejmě jedná o stejné majitele, jako z Taverny Olympos.)

Olivový olej Kolympari (0,5 l 155,– Kč)

V nabídce olivových olejů se prozatím krčí jen tři kousky – Sitia 0.7, jeden olej v biokvalitě (název pohltila sclerosis) a olej Kolympari, který jsem jako jediný na doporučení prodavače vyzkoušel. Za výběr je musím pochválit, protože je to supermarketová cena, za kterou dostanete velice pitelný příjemný olej. Je spíše lehčí, na půl mezi ovocitostí a svěží travičkou. Kdybych nevěděl, že je z ňecka, tipnul bych si Itálii.

Výběr řeckých oliv (0,1 kg cca 15,– Kč)

Výběr oliv je menší, ale přesto si myslím vyberete. Já si nechal namixovat kalamaty, zelené a černé mamutí olivy. Kalamaty i černé se daly přežít, zato zelené byly více než přijatelné!

ňecký jogurt (? Kč)

Samozřejmě nechybí osvědčená značka Total – k dispozici je balený i rozvažovaný do kelímku. Otestoval jsem ho s medem i jako tzatziki a bylo to naprosto bez výhrad, 100% čerstvé. jediná chybka byla, že mi tu vaničku zapomněl roztržitý prodavač namarkovat! Takže ani nevím kolik stojí, a ještě jim jednu vaničku dlužím (vše jsem zjistil až při psaní článku s účtem v ruce)! A když už jsme u těch peněz – v obchodě se nedá platit kartou, nejbližší bankomat je až na „míráku“.

Kyperský sýr Halloumi (250 g 77,– Kč)

Tradiční sýr Halloumi z Kypru (je ale i v Rumunsku a Libanonu), na jehož výrobu se používá kravské, kozí i ovčí mléko. Tato verze je navíc ochucená mátou. Je to slanější, ale jemný sýr gumovité konzistence, které vrže mezi zuby. Studený se moc často nejí, nejlepší je totiž grilovaný. Nerozteče se a krásně přemění texturu i chuť. Je potom příjemně křupavý na povrchu, chuť se skoro úplně přemění. Pro mne je možná až příliš slaný a tak s oblibou každé sousto hasím obrovským plátkem rajčete. Velice legrace – doporučuji! ;) Velice často je k vidění jako předkrm v řeckých restauracích.

Čokoládová halva (0,13 kg cca 22,– Kč)

Něco malého na zub – ©halvu zbožňuji! ;) Na výběr mají menší balení a potom taky halvu na váhu z velkých válců v chladničce s lahůdkami. To bohužel není moc rozumné. Když si totiž koupíte podobný plátek jako já, dostanete právě ten kousek, který je načichlý pachy sýrů a oliv. Je to škoda! Podle mně se navíc halva při pokojové teplotě nezkazí. Je to přeci jen z většiny cukr. Ostatní známé dezerty, jako je baklava nebo kadaifi jsem buďto přehlédl, nebo je ještě nemají v nabídce.

ňecké bílé víno Biblia Chora (359,– Kč)

Vždy, když vidím víno z ňecka neodolám. Nechal jsem si prodavačem víno dporučit – vybral víno Biblia Chora 2006 (60% Sauvignon Blanc, 40% typická řecká odrůda Asyrtiko). Kromě toho, že je víno „krásně voňavé a ovocné“ mi o něm nebyl schopen nic říct. Vše ale promíjím, víno bylo fantastické! (Koho užije na popisky, tak – ve vůni pomalu se rozvíjející citrusové dějství mlhovin, v chuti mladá femina kyselina, ač ozbrojena barevným vějířem sta příchutí, hladce sklouzává až k mozkovému kmeni, mihotavé pichlání u kořene jazyka, skutečná past na středoevropské mameluchy!).

Konkurence je určitě zdravá (zejména pro nás zákazníky) a tak otevření dalšího obchodu vítám. Zatím jsem sice žádnou inovaci, nebo snad lepší nabídku neobjevil, ale rád se nechám překvapit. Za stávajícíi drobnými chybkami v prodeji určitě stojí mládí provozovny. Pokud budou tvrdě pracovat, rozšiřovat sortiment a zlepšovat služby – snad se dostanou na úroveň zavedené konkurence. Přeji hodně štěstí! ;)

Falešné komentáře

V diskuzi pod článkem se objevily pravděpodobně falešné komentáře vychvalující prodejnu pod různými přezdívkami, které pocházejí z jedné IP adresy. Dejte si na to prosím pozor. Platí to nejen pro tento článek. O tom, kdo je napsal a proč, už můžeme jen s větším či menším úspěchem spekulovat…

Diskuze uzavřena

Tak a přestalo mně to bavit! Uzavírám diskuzi pod tímto článkem na trvalo. Stále trvající maškarádu ze strany některých přispivatelů zde odmítám trpět. Všem slušným komentujícím patří omluva. Děkuji zapochopení.