Měsíc: Říjen 2008

Čokoládothron  – ochutnávkový marathon zaměřený na kvalitu horké čokolády v Praze. SCUK – pravidelná srážka s cuketkou, #2 – druhá v pořadí.

Kamarád, soused a naprosto ztracený vínoholik si založil nový wineblog, který najdete na adrese Vinograf.cz. Je to odchovanec Garyho Vaynerchuka, takže nečekejte ani nudné popisky vín, ani nekonečné úvahy nad odlesky v menisku – spíše se připravte na svižnou akci. Dál raději mlčím, přesvědčte se sami – www.vinograf.cz! ;)

Přezrálá biohmota se kupí po chodnících, ve spížích i na tapetách. Po parapetech vysedávají zmožené vícetečné beruchy. A cuketa vás zase nutí klikat na ty jeho odkazy… ;)

Jsem u vytržení. Objevil jsem další totiž důkaz toho, že i tak dokonale vykořeněný člověk z města jako já, může mít doma vlastní výrobnu kysaného zelí! Civilizace možná ještě není úplně ztracena…

Aktualizace – recept na kysané zelí

Přidávám aktulizovaný recept na kysané zelí s videoreceptem! :)

Trklo mě to minulý týden, když jsem byl na návštěvě doma v Óvé a nevěřícně jsem čučel na směle se kysající baterii zavařovaček se zelím na ledničce. Měl jsem dojem, že se tenhle druh zelí rodí jen v obrovských smradlavých nádobách nebo v kluzkých pytlících ze supermarketu! A ono ne! Jde to i doma! ;)

Důkazem pro mě byla fotokopie kdovíjak starého článku z časopisu Receptář nebo snad Zahrádkář, kde to bylo vyvedeno jako docela jednoduchá a malo-objemová záležitost.

Klasicky se zelí kvasí (= podrobuje procesům mléčného kvašení) ve větším objemu v sudech nebo ve velkých kameninových nádobách. Povrch se pak musí zakrýt plátýnkem, zatížit a denně ošetrovat, aby se nezkazil. Stejně se ale vždycky trochu chytne a potom nevoní.

V metodě, kterou sem našel, se tohle všechno krásně obchází a dokonce vylepšuje! Stačí k tomu jediný vynález – obyč zavařovačky se systémem víček Omnia! Mléčné kvašení probíhá nejlépe bez přístupu kyslíku, přitom se naopak produkuje určité množství oxidu uhličitého. A právě v zavařovačce je možno takové ideální prostředí vytvořit. I když víčko zaklapnete a uvnitř vám zůstane zbytek vzduchu, vůbec to nevadí. Expandující oxid uhličitý se totiž začne s postupující fermentací tlačit ven – v zavařovačce vznikne přetlak.

Nevybuchne to? Nevybuchne. Nevím čím to je, ale víčka Omnia zřejmě těsní jen při podtlaku. Při přetlaku, i když je na sklenice narazíte hlavou, netěsní a přebytečný plyn odtéká. Přetlak navíc zabraňuje průniku kyslíku dovnitř a přitom podává informaci o průběhu kvašení.

Recept na kysané zelí ve sklenici

Teď už ale konec teorie, jdeme do praxe. Na první domácí pokus si připravte:

Náčiní:

• zavařovačky (0,7 l)
• víčka typu Omnia
• narážecí hlava Omnia

Potřebné náčiní jsem si šel koupit minulý týden. Jestli ho doma nemáte, neváhejte. Sakumprásk vás to vyjde asi na 120,– Kč. Potom s tím můžete fermentovat a zavařovat, co vás namane!

Suroviny:

• hlávkové zelí (hlávka vyjde cca na dvě sklenice 0,7)
• sůl – 20 gramů / kilo zelí (důležité!)
• malinko kmínu

Postup:

Umyjte si ruce i zelí. Vykrojte košťál. Hlávku přepůlte, rozčtvrťte a nakrouhejte. Prý na to existují krouhače, prý se to dá i strouhat. Cukíni ale hlávku masakroval kudlou a děsně ho to bavilo! ;)

Nakrouhané zelí dejte do větší nádoby (lavorek, mísa) a prosolte podle poměru 20 gramů / kilo zelí. Do zelí taky přisypte trošku kmínu. Všechno potom pěkně pomíchejte, pomačkejte a nechte 2 – 3 hodiny na pokoji. Zelí mezitím pustí vodu a vy si v klidu umyjete a vysušíte sklenice.

Teď přijde čas na plnění. Zelí vždy vymačkejte v pěsti a pěchujte do zavařovačky. Pracujte spravedlivou silou! Zelí musí být ve sklenici co nejvíc smáčknuté a pokud možno bez komůrek vzduchu. Od okraje sklenice si nechte cca 2 cm volného místa. Zelí bude expandovat! Potom už jen pomocí hlavy naklapněte víčko a máte hotovo!

Sklenice nechte při pokojové teplotě (cca 20 stupňů C) a dejte je do nádoby na zachytávání vody (plech na pečení, box na svačinu). Už po několika hodinách se víčka na sklenicích vypouknou. Zelí bude expandovat a sklenice mohou mírně odfukovat a pouštět šťávu. Sklenice udržujte v temnu (např. zakrýt utěrkou), světlo škodí obsahu vitamínu C ve výsledné pochoutce.

Dokud budete mít vypouklá víčka (na sklenicích!;), kvašení stále probíhá. Podle teploty a dalších faktorů to může trvat několik dní až dva týdny. Jakmile víčka splasknou máte hotovo. Zelí potom přendejte do ledničky a spotřebujte. Proces kvašení taky můžete předčasně přerušit přemístěním do ledničky. Vyšší teplota = rychlejší průběh (a méně chuti), tak bacha…

Život ve sklenici

Aktuálně jsem asi ve třetím dni závodu. Sklenice spokojeně odfukují, občas zafučí hlasitěji. Zelí už je ale až po strop, šťáva zatím nevytekla žádná. Pokud nevybuchnu, budu vás informovat o výsledku! ;)

Vám ale samozřejmě nic nebrání v tom, abyste si tyhle baterky na mléčné kvašení pořídili sami. Stojí to pár kaček. Je to navíc úžasně dobré a ohromně zdravé. Já si dnes vystačím s argumentem, že je to všechno – jen ne nudné! ;)

Znáte? Jíte? Kysáte? Kolik živých sklenic máte doma? Žádnou? No tak to koukejte honem napravit! Nebo snad raději vitamín C požíráte v pilulkách? ;)

Plus mínus tolik jste jako čtenáři zaplatili za první limitovanou edici odznáčků o 50 kusech. Tady je přehled dobrých činností, na které jste přispěli…

Venku už pomalu přituhuje, což je ideální čas pro zbrojení. To jest úzce vymezený interval, kdy můžete vyhledávat společnost podivných jídel a ještě k tomu tvrdit všem ostatním, že si posilujete imunitu… ;)

Moje bylinky teď vypadají jako po atomovém výbuchu. Otrhané, oslchlé i aromaticky uondané. Je čas nastrkat jim květináče do huňatých čepic… ;)

Minulou sobotu odstartovala ranní směna servírky v kavárně Kanzelsberger poněkud svérázně. Do lokálu se jí totiž natrousila podivná individua s papírovými pytlíky v ruce. Ba co víc, ty drzé existence si dokonce zabraly dva stolíky a obsah svých sáčků na něj bez rozpaků vybalily!!! ;)