Toto je cestovatelské okénko moderního primitiva z Česka, který se
rozhodl v krátkém časovém rozmezí vyžrat to nejlepší z finské
fauny a flóry. Necestoval, nelovil, nesbíral – seděl na zadku a jedl, co
mu nosili! Zkrátka a dobře pan Cuketka v Helsinkách…
Druhý díl mých cestopisných poznámek z Helsinek. Předem se omlouvám,
že se článek tak nabobtnal, ale jakékoliv krácení bylo vyloučeno. Klidně
si ho dejte na víckrát, myslím že to vůbec neuškodí. Navíc chystám
ještě minimálně další dva díly – dovezené produkty a tržnice!
Propagace finské kultury a Helsinki menu
Finové jsou geniální a jejich propagace a prezentace finského
gastronomického bohatství je přímo ukázková! Finové, na rozdíl od nás,
mají v tom, co je jejich
autentická kuchyně dokonale jasno a hrdě to
prezentují. Pro cizince vybudovali prezentaci
Taste of Finland, na které se můžete se vším detailně
seznámit. Doporučuji!
Na celé stránky jsem narazil až později, poprvé jsem totiž zachytil
pouze jednu z jejich aktivit – Helsinki menu. Zastřešující organizace Finfood vybírá
pro všechny regiony a důležitá města restaurace, ve kterých jsou za
jasných podmínek nabízena degustační menu obsahující typické speciality.
Zní to složitě (a zaručeně i organizace musela být pekelná!), ale je to
ohromně blbuvzdorné!!! Finfood a spolupracující restaurace prostě pro
každý region vyberou to hlavní, co stojí za to ochutnat. Přidají k tomu
garanci kvality, jednotnou reklamu a označení na jídelních lístcích.
Natvrdlý turista (= cuketka) pak už jen vybere z adresáře, dorazí na místo a
zabodne prstík na menu s trojzubcem (logo celé akce) a baští (= obohacuje
se kulturním dědictvím Finska).
Tato celostátní akce běží už několik let a například v Helsinkách
vyhlašují na konec každé sezóny nejlepší Helsinki menu v tom kterém
podniku. Tuším, že menu je ustálené po celý rok a vždy na začátku nové
sezóny se vyberou nové podniky, které sestaví nová menu. Neříkal jsem
už, že Finové jsou geniální??? Kéž bychom se něčeho podobného dočkali
v Česku. ,)
Nyní přejdeme od teorie k praxi!
Restaurant Kuu
Jako první jde na řadu obrovská pecka v podobě
Ravintola Kuu
(ravintola = restaurace), které dávám minimálně 9/10. Vybral jsem ji ze
seznamu Helisnki menu víceméně náhodně, podle internetu a taky podle ceny
za menu. Kuu je trošku mimo centrum Helsinek (500 tis. obyvatel) a je to
takový malý nenápadný podnik v lepší rezidenční čtvrti.
Personál z nás měl při vstupu trošku hrůzu, byli jsme bez rezervace,
nevhodně oblečení, zmoklí a vůbec dvě takové typicky české slepice.
I přesto se zachovali naprosto profesionálně, nekroutili bulvama a rovnou
nás usadili k jednomu volnému dvojstolečku. Po celou dobu návštěvy byli
ohromně fajn!
Objednávka byla jednoduchá, vybrali jsme dvě menu – již zmiňované
Helsinki menu (36 euro) a druhé Kuun menu (38,50 euro), zřejmě menu
podniku. K pití jsme si dali (já poprvé ve Finsku) pivo Lapin Kulta
(4,70 euro) – opravdu s étericky prchavou až neviditelnou pěnou, jinak
ale fajn. Dokonce mám pocit, že když se jim na tom pivu udělá pěna, jsou
z toho mírně rozpačití :)
Helsinki menu začínalo okounem s bylinkami na syrovo (hrudka uprostřed) a
šafránovou omáčkou (žluté šmouhy). K tomu ještě cihlička
z nakládané ryby a v ní zapíchnutý sladký kreker z karamelizovaného
chlebíku.
Bylo to fajn, ale tento předkrm jednoznačně rozválcovala tradiční
polévka s lososem a žitným chlebem (Kuun menu). Najdete ji skoro v každém
průvodci a já jsem moc rád, že jsem ji poprvé ochutnal právě v Kuu –
fantasticky lehký, chutný, rozplývající se losos (obrovský kus), posazený
v mléčné polévce s koprem a bramborama. Žitný chléb samozřejmě
nezaostával a myslím, že mi navždy změnil vnímání žitného pečiva :)
Opomněl jsem dodat, že před předkrmy přišla ošatka s pěti druhy finského
chleba a talířek se soleným máslem. Teď si nadávám, že jsem tu
ošatku nefotnul přímo. Byl to první finský chléb, který jsem ochutnal a
opět jsem nenacházel slov…
Spanilá jízda pokračuje rolkou z candáta se zeleninkou a bramborovou
kaší. Rolka měla bílý filet zvenčí, uvnitř pak plňka z rozsekaného
rybího masa s koprem. K tomu báječná zeleninka (cuketka, mrkev, cibulka)
v citronovém másle. Celá ta směs byla navíc použita pro ochucení kaše
(kterou tímto vyhlašuji za cuketkovu kaši roku 2006). Neuvěřitelně dobré
to bylo!
Následuje potenciální zlatý hřeb toho příspěvku – sobí filet
s omáčkou z portského, s ochucenou kaší a s kroupama (obrázek také na
titulce). Tento chod mi potvrdil, že se vyplatí cestovat a nacházet v sobě
Bourdainovskou bestii! Sobí maso má texturu někde mezi
svíčkovou a vepřovými játry, neuvěřitelně jemné červené maso,
s chutí zvěřiny a hovězího. Musel jsem se přidržovat stolečku toto bylo
na 11/10. Ihned odjeďte do Finska!!!! Nemusím snad ani popisovat dokonale
sedící sladkou omáčku, opět ochucenou kaši (tady jsem bohužel zapomněl
čím!) a lahodné kroupy. Hej, kroupy? Jo, kroupy!
U dezertů už jsem se trošku uklidnil – lehký vanilkový bavorský
krém (puding) s rebarborou, všechno plovoucí v jahodové majdě.
Tady čokoládový dortík a záhadná zmrzlina z žlutých bobulek tyrni
(obrázky). Nejsem si jist českým překladem
(čtenáři napověděli – rakytník řešetlákový?), anglicky je to sea
buckthorn. Tyrni je jeden z mnoha druhů pro nás exotických bobulí, které
se sbírají hlavně na severu země. Marmeládám z nich věnuji celý jeden
příspěvek, je to opravdu fascinující. Chuť je jemně natrpklá, skoro až
zeleninová, kyselá, bobulkovitá. Z té zmrzliny jsme byli asi nejvíce
perplex a všem našim chuťovým buňkám padaly miniaturní čelisti.
Kuu celkově – jedinečný zážitek na celý život, ukázkové uvedení
do finské gastronomie a řada zápisů do mého ošoupaného
notýsku chutí.
Jak vidíte na obrázku, který jsem fotil v centru Helsinek (stojíc na
zamrzlém moři), neměl jsem moc pěkné počasí (+3 st. C., sníh
s deštěm). Pojďme se rychle ohřát do dalšího podniku.
Lappi Restaurant
Když jsem do Helsinek vyrážel, řekl jsem si – bez
bělokura se nevracím! Nejen bělokura, ale i průřez
laponskou kuchyní nabízeli v restaurantu
Lappi. Na rozdíl od předchozího Kuu si nás
personál nezamiloval a tvářil se nakysle až odměřeně (pracovně = výraz
tři dny starého plesnivého citrónu).
V Lapii provádějí jednu srandovní věc a sice, že se snaží nebohého
turistu ohromit jídelním lístkem v jeho rodné řeči. A světe div se,
našli tam jeden zaprášený český jídelňák i pro nás!
Text pravděpodobně sestavil nějaký vykořeněný emigrant, nebo našinec
přes zašuměnou telefonní linku, protože byl plný chyb a roztomilých
přehmatů. Vůbec netuším jak to mělo zafungovat? :)
Menu jsme značně osekali, chtěli jsme si dát losa, bělokura, nějaký ten typický dezert a raději rychle
vypadnout. Koukněte se na fotky interiéru. I když to vypadá na první pohled fajn,
tak uvnitř je to ošuntělé a umělé ( i když je to většinou ze dřeva).
Plus body dávám za přidělenou obsluhu – autentickou lepou Laponku
v laponském kroji!
Na první fotce vidíte pečený losí hřbet s malinovou omáčkou a
šťouchačkama (31,50 euro!). Ve srovnání se sobem je losí maso o úroveň
níže, přišlo mi to jako mdlejší kančí maso a ne zrovna měkoučké.
Omáčka byla fajn ale brambory úplně obyčejné, hraniční (viz Kuu!!!).
Nyní vzácná prsa bělokura upravený do závitků se slaninou, smetanovou
omáčkou a rizotem z kuřátek (37 euro). Bělokur zklamal podobně
jako los – obyčejné tužší drůbeží maso. Ani lovec, ani kuchař, ani
cuketka a ani bělokur evidentně neměli dobrý den. Vše ovšem přímo
zázračně zachránilo to nenápadné rizoto s krásně svítivě žlutými
kuřátky (typické pro jižní Finsko). Naprostý zásah na komoru –
intenzivní houbová vůně, lahodná mazlavá textura, neskutečná chuť. Od
letoška sbírám jenom kuřátka!
Dezert – malinová pěna, borůvková zmrzlina a dvě maliny
s mikrokaňkou omáčky z bílé čokolády (8,70 euro). Uspokojivé! Hlavně
pěna pěnoucí :)
Druhý je úplně jako vystřižený z turistického průvodce –
zvláštní laponský sýr leipäjuustoa se smetanovou omáčkou se skořicí a
džemem ze žlutých malin (arktický druh moruší, 8,70 euro). Hodně
typické, ale nijak ohromující – omáčka byla navíc šíleně vodnatá.
K sýru i k džemu z morušek se ještě dostanu v dalším díle, o nic
nepřijdete.
Celkově na nás Lappi působilo jako předražená past na turisty, kde se
neobtěžují přinést ani kůrku chleba navíc. Nebyl jsem nadšený,
nedoporučuji…, ALE MĚL JSEM KONEČNĚ TOHO ZATRACENÉHO BĚLOKURA!!!
Café Ursula
Café Ursula byla označena jako horký tip nejen v průvodci
Marco
Polo, ale i ve většině dalších zdrojů. V době naší návštěvy
však bylo beznadějně zavřeno, sněhem zapadáno a nekompromisně
nepohostinno. Jejich „famous shrimp sandwich“ a prosluněnou vyhlídku si
tedy nechávám pro příště :)
Karelia
Další vtipný tip z průvodce Marco Polo Finsko byla finsko-karelská
restaurace Karelia, ze které se nakonec vylíhnul klasický
„komunistický“ multifunkční kulturák v zapadlé rezidenční čtvrti!
Zapadli jsme naprosto ukázkově, neboť na místě právě probíhal výroční
sjezd finských sběratelů známek! K naší značné dezorientaci navíc
přispěla právě probíhající obědová pauza a desítky pocupitávajících
delegátů v důchodovém věku.
Jídlo jsme ale nakonec našli v podobě „all-you-can“ eat bufetu
(tužím že za 10 euro). Nevím jestli to byla autentická karelská kuchyně
(obdoba ruské kuch.), každopádně to pro nás byla dost sranda a byli jsme
z místního prostředí úplně vyjevení. Na talíři vidíte „karelský
guláš“, kousek zapékané ryby, obligátní brusinky, červenou řepu,
chlebík a kvašené okurky. K pití karelské pivo, sladký kvas a tradiční
řídká a kyselá finská káva.
Kappeli
Jeden z nejznámějších a nejstarších (1867) zavedených podniků
v Helsinkách, oblíbené místo pro setkávání umělců a podobné havěti.
Je úplně v centru, uprostřed kolonády/parku/náměstí Espalandi, kde na
sebe nekompromisně strhává pozornost.
Kappeli
je totiž nádherná!!! Hlavně v noci :)
Podívali jsme se tam těsně před mým odletem, což bylo asi kolem
dvanácté, kdy měla otvírat hlavní restaurace. Chvíli předtím jsem
proseděli v její rušné kavárně, kde byly docela překvapivě příjemné
ceny, nabídka nápojů, svačin a jednoduchého menu dne (polévka). S úderem
dvanácté jsme okamžitě vtrhli do restaurace, kde se nás ujala přísná,
ale férová slečna Katrina (nebo Uršula, myslím že byla sadomasochistka,
skautka nebo něco podobného). Teď si nadávám, že jsem docela idiot a
nenafotil jsem vám celý interiér, bylo to strhující.
Na mou omluvu musím uvést, že jsem trpěl syndromem ve Finsku nazývaným
KRAPULA (=kocovina) a tak jsem se dost dobře neorientoval. Předchozí
rozlučková noc, kdy po pekelné domácí sauně s několika pivy,
následovala dlouhá debata s tatínkem hostitelem, byla náročná. Pili jsme
Koskenkorvu, mluvili finsky a ujišťovali jsme se navzájem o naší
vzájemné lásce k Rusku. Klíčová slova byla – Dubček a tanky ,)
Zpět do Kappeli (kaple). Stejně jako v Kuu přišla vhod nabídka
z šesti druhů chlebiku, plus máslo. Chléb naproto čerstvý, voňavý a
stejně jako v Kuu zdarma! S finským chlebem bych chtěl mít jednou děti!
Taky nám slečna Katrina poctivě nosila jednu karafu s vodou za druhou. Taky
zdarma! To je na krapulu nejlepší.
Předkrm byl geniální, protože pokryl hned několik typických finských
chuťovek. Vidíte za studena uzeného lososa, řez pečínky ze soba (úplně
vlevo, to placaté), marinované rybky muikkuja (malinké, asi jako sardinky),
tartar z hříbků (nevidíte, ale o nic jste nepřišli), marinovaná cibulka
na kyselo (božská při krapule, trůní na vršku), sladký chlebík
z červené řepy (hnědý čtvereček v popředí), marinovanou červenou
řepu (také jest vidno) a ještě ochucený olivový olej. To vše za 11 euro
a já smekám! Encyklopedie na talíři!
Toto je položka z menu označovaná jako klasika Kappeli – losí
karbanátek se šťouchanými brambory, s omáčkou z červeného vína,
s brusinkami (pekelně trpké) a s hráškem (18 euro). Tak jak to vypadá,
tak nějak to i chutnalo – zkrátka klasika (karbanátek s kaší). Je
vtipné, že ať ten karboš připravíte z jakéhokoliv tvora, tak jeho chuť
má stále podobnou oběžnici :)))
Symbolické rozloučení v podobě gruntu všech gruntů – tradiční
lososové polévky. Toto je obří porce za 14,50 euro, měli však i menší,
předkrmovou za 9 euro. Losos nebyl tak nepolapitelně rozplývavý jako v Kuu
(viz výše), za to ho bylo asi půl kila a celá polévka byla o něco
silněji ochucená. Finská polévka s lososem je droga. Je vám jedno, že je
venku mínus padesát, že vám zamrzli psi a že vám beznadějně zapadává
chatka sněhem. Máte tu polévku a to je všechno, co potřebujete!
Jak vidíte, Finsko nezklamalo a připravilo mi několik nezapomenutelných
zážitků. Mám sto tisíc chutí vypravit se tam znovu. Příště třeba
kousek vedle do Švédska nebo Norska. Cuketkův cestovatelský démon byl na
chvíli uchlácholen. Kdo ví, na jak dlouho. :)
Související články
Pokud máte stále ještě chuť číst, nebo alespoň mlsně mžourat na
obrázky – následují další cestovatelské články:
Hledat
