Rubrika: Lahodný svět nápojů strana 3

Pokud se zajímáte o víno, dříve či později vám někdo začne šermovat před obličejem sklenkou Riedel. Ty jsou děsně drahé a jeden kousek stojí v průměru několik stovek a více. Na druhou stranu jsou zcela výjimečné a podněcují zvědavost. Totiž – cuketčí zvědavost!

Historie firmy Riedel

Začneme trošku nezvykle u historie firmy Riedel, protože tentokrát to stojí opravdu za to. Rodina Riedelů vyrábí sklo od roku 1756 a její současný šéf Maximilian Josef Riedel je již jedenáctou generací v řadě!

Ridelové žili a vyráběli sklo v Česku skoro až do konce 2. světové války. Po celou dobu jejich působení byli známí široko daleko a platili za jedny z nejlepších sklářů ve střední Evropě. V průběhu války změnil Walter Riedel celkem čtyřikrát občanství, na konci ho pak odvlekli rusáci na nucený desetiletý „kontrakt“. Češi si taky přidali a v roce 1945 veškerý majetek rodiny Riedelů znárodnili.

Walter Riedel se pak po deseti letech vrátil do Rakouska, kde našel útočiště u rodiny Swarovski. Ti mu poskytli útočiště a nezbytné prostředky pro nový začátek. Riedel nezaváhal a vybudoval jednu z nejznámějších sklářských firem na světě!

Příběh jsem vám s velkou pravděpodobností převyprávěl nepřesně nebo chybně, proto pokud vás to zajímá – vyhledejte sami. Jak jen se to všechno někdy může zamotat…

Sklo Riedel

Riedel nabízí mechanicky i ručně foukané sklo na víno. Jako první na světě (1961) začali s konceptem, kdy ke každé skupině vín připravili skleničku se specifickým tvarem a velikostí na míru. To, že tvar sklenice ovlivňuje náš zážitek z vína není novinkou. Riedelové se toho však jako první pořádně chytili a vše rozvinuli do úspěšného obchodu.

V současné době vyrábějí asi deset produktových řad se sklem na víno včetně různých typů dekantérů. V Česku dělá distribuci firma Ad Vivum. Provozují kamennou prodejnu ve Slovanském domě i e-shop. Několikrát do roka pořádají různé degustační akce, občas udělají i prezentaci zaměřenou výhradně na vlastnosti skla Riedel. Na té jsem zatím nebyl, ale hned na příští jsem zapsán a budu o ní referovat.

Nasledují tři Riedel kousky ve stylu – každý pes jiná ves!

Riedel Grape – Viognier, Chardonnay (895,– Kč)

Sklenka z poměrně nové řady Grape, provedení určené pro odrůdy Viognier a Chardonnay. Je vyrobena tak, že celá sklenka je bez jediného švu včetně stopky a podstavce.

Očko vínomila dále upoutá ostrá prohlubeň na dně sklenky, která zasahuje až skoro do stopky. Ta prohlubeň je úžasná pro pozorování barvy. Lom světla víno dole krásně prosvětluje a tím jak se zužuje až do špičky, umožňuje koukat na hodně tenký sloupeček vína. To vám běžná sklenka neukáže, resp. s vínem musíte všelijak zakroutiti, nebo koukat na okraj hladiny.

Odvrácená strana této vymoženosti je velice obtížná údržba (alespoň v mém provedení). Pokud necháte ve sklence víno zaschnout přes noc, špička se špatně vymývá. To samé platí o leštění, kdy to malinkého zoubku ne a ne nacpat utěrku. Pokud vodu necháte ve špičce k odparu, zanechá po sobě neestetický výparek (viz foto). Problém představuje i hodně tenká nožka, která vzhledem k výšce a hmotnosti celé sklenky znesnadňuje pohodlné držení. Vína odrůd Viognier i Chardonnay v ní chutnají skvěle. Míru zavinění sklenice, však ještě nejsem s to rozpoznat…

Riedel „O“ – Pinot, Nebbiolo (370,– Kč)

Těmihle Ó-baculkami bez nožky se uvedl nejnovější z rodiny Riedelů Maximilian. Je to pokus o moderní „trendy“ řešení pro každodenní pití a také tuším, že se jedná o nejlevnější řadu z celé Riedel kolekce.

Baňka má neskutečný objem 690ml a je vyrobena z velice tenkého a lehkého skla. Celý nápad funguje – sklenky jsou skladné, lehce učistotitelné (sic), snáze se s nimi manipuluje a jsou lahodně in pro každého „moderního člověka“. Jediné, ale markantní, negativum je kompletní upatlání skla rukama při pití. Pro mně osobně to celou ó-řadu diskvalifikuje.

Když ale zavřu všechny tři cuketčí oči a rozepnu nozdry do plna, tak mně ta rozlehlá kupole dokáže pěkně zhypnotizovat. Rozlehlá síň plná aromatického koncertu… ááále upatlaná ;)

Riedel Vinum – Tasting Glass (730,– Kč)

Degustační sklenice ze základní řady Vinum, která by měla být ekvivalentem degustační sklenice I.N.A.O.. Z celé trojky se mi líbí nejvíce, protože je opravdu do detailu promakaná a přináší do degustační nudy normovaných sklenic vtipné inovace.

Především je to sklenice pořádná o celkovém objemu 420 ml. Pokud vás tedy soused degustátor popíchne svojí tenkostěnnou sklenicí, můžete kontrovat kalibrem o třídu vyšším a chrstnou mu ten ryzlink do obličeje s mnohem větší hybností. Na fotce vidíte srovnání s degustační sklenkou O.I.V., se kterou se v ČR setkáte asi nejčastěji. Kromě bojového nasazení má větší objem umožnit i snazší rozvinutí vůně vína.

Další inovací je dutá a tlustá stopka, do které se vejde přesně 20ml vína. Přesné a konzistentní dávkování tedy není problémem a pokud jde o větší objemy, nebo dražší vína, je to výhodou. Dále je tu tvar sklenice, který umožňuje smočení co největšího povrchu sklenice zvláštním chvatem, kdy sklenku otočíme do horizontální polohy a pěkně s ní otočíme kolem své osy. Pokud jsme si nalili přesně 20ml, neměli bychom se polít a mělo by se nám dostat maximálního využití vnitřního povrchu sklenice. Pro roztržité cuketky to ale moc není, při tomto způsobu jsem totiž skoro vždy ucvrnknul. Asi to ještě nemám natrénované! ;)

Další fintou je masivní podstavec se zahnutým okrajem, který umožňuje naprosto komfortní držení celé sklenky (nahoře držíme jen palcem, dole podpíráme zbytkem prstů). Tohle se mi moc líbí! Při pokročilejších fázích degustace je potřeba ke sklenici silně přilnout, popřípadě využívat její vlastní gravitační pole.

Degustační sklenka od Riedla je pěkná hračka pro kluky i holky, co si rádi hrají s vínem. Praktická, robustní, ale nevylučuji, že mě po pár týdnech přestane bavit…

Závěr

Jak vidíte, každá ze sklenic má své pro a proti – u všech Riedlovek však zůstává vysoká cena. Stačí jediný nešťastný ťukanec ve dřezu (či babička čiperka při nedělní hostině) a pár stovek je v háji. Buď na to musíte mít peníze nebo nervy. Na druhou stranu – pokud jste zvyklí za víno utrácet, nějaká to stovka navíc za kvalitní servis vás nezabije.

Také jsem zapomněl u jednotlivých modelů zmínit jednu věc, možná nejdůležitější – všechno to sklo od Riedla je neskutečně krásné! Elegantní linie, špičková práce s odleskem světla a důmyslně tvarované baňky. Obrázky na webu jsou pěkné, ve skutečnosti (ve vitrínce) jsou však ještě svůdnější! Pokud rádi podléháte kráse a milujete víno, máte problém. A ten problém se jmenuje Riedel! ;)

Otázka na pro vás je dnes jednoduchá. Z čeho nejraději vychutnáváte víno? ;)

Díky Klubu přátel Rýnského ryzlinku za perfektní akci s názvem Galerie Rýnských ryzlinků 2006! Po celé dva dny bylo v Národním domě vína vystaveno k ochutnání 132 vzorků z Česka (69), Německa (30), Rakouska (22) a Francie (11). To vše, se skleničkou a s katalogem, za 350,- Kč na osobu – Riesling only!!!

Vše bylo naprosto bezchybně zorganizováno a jiskřivé doušky ryzlinku plynule svistušily do všech koutů NDV. Cuketkovo sčítadlo se po bezmála třech rozvláčných hodinách zarazilo na číslovce 37. Podle mého (subjektivního) jsme dostali od Němčourů a Alsasů pěkně na prtel. ,) Škoda jen, že podobné odrůdově laděné akce nejsou v Praze každý měsíc – byl bych pravidelným hostem!

Akci jsem zde již avizoval, pozdě tedy býka honit! Pokud jste ale v poslední době byli na podobně vydařené akci nebo se na nějakou fajnou chystáte – komentarušujte prosím. .)

37 vzorků! Třiicetsedům! Jay!

Můj nejnovější objev (=závislost) v oblasti pohyblivých obrázků – Wine Library TV! Video blog (chcete-li vlog) o víně, který provozuje přidružená Wine Library zaměřená primárně na obchod s vínem.

Za necelý rok (!) vytvořili přes 160 epizod zaměřených na ochutnávky vína, na představování jednotlivých oblastí a na vše okolo multiskleničkového „drsného wine byznysu“. Hlavní tvůrcem je naprosto fenomenální chlapík Gary Vaynerchuk, který je…. přinejmenším příjemně neobvyklý. Kromě toho, že se ve svém pořadu chová jako úplné ucho (30let) a večně se předvádí, je to nová hvězdička na nebi všemocných pánů wine kritiků (představen ve Washington Post, New York Times, CQ Magazine atd.)

Hlavní filosofií pořadu je představit víno co nejpřístupněji, bez těžkého závoje snobismu a bez klasických mýtů a předsudků. V každé epizodě Gary představí a proklepne různá vína. Vbec mu pak nedělá problém vedle sebe postavit pětidolarovou a padesátidolarovou lahev a pak tu padesátidolarovou (když mu nechutná) klidně shodit. Nebudu do vás dlouho hučet, raději se podívejte sami – 162 dílů čeká na vás…

Drobty

• doporučuji začít od první epizody. Jde tam úplně krásně vidět, jak se formát vlogu pomalinku rozjíždí a jak Gary hledá a piluje svůj specifický styl. Pokud chcete rozjíždět něco podobného, dobře se dívejte.
• to příjmení „vej-nr-čak“, nemá on Gary nakonec české předky? ;)
• i když vše vypadá moc fajn, přeci jen mějte stále na paměti, že se jedná o TV show sponzorovanou a provozovanou obchodní společností zaměřenou na prodej vína. Tj. rozhodně si nehrají na nějakou uber-nestrannost a veškerá ochutnáváná vína, jsou často v drtivé většině v jejich prodejní nabídce.
• vína představená v jednotlivých ochutnávkách jsou sice z US trhu, ale se spoustou znich se můžete setkat i v naší malinké smogem zaprtěné kotlince :)
• na přehrání videa budete potřebovat QuickTime

Ták! Co říkáte na Garyho?

Aneb když se nedaří, co se dařit má. Přeji příjemnou zábavu ;)

Story

V přechozích dvou článcích jste měli možnost slédnout perfektně provedenou sabrage sklenkou. Tato sabrage byla moje první úspěšná sabrage v životě a naprosto fantasticky vyšla na první pokus. Ale! Ještě předtím jsem dostal naprosto šílený nápad, že provedu sabrage běžkou!

Ano běžkou, holt Mr.Cuketka je šílenec! K sabrage jsem si vybral šampaňské Taittinger Brut Réserve (cca 1299,- Kč), které ovšem zaprotestovalo a nenechalo si hrdlo odseknout. Jak na videu vidíte, pral jsem to do lahve asi dvacetkrát hranou vázání i hranou běžky ale prt. Na vině je podle mého pruživý efekt skluznice, která narozdíl od šavle nebo skleničky neumožnila vytvořit dostatečný ráz (přítomní fyzici poradí?). Zkoušel jsem vést i údery mimo šev, ale bez úspěchu.

Škoda že, to nevyšlo, protože i teplota okolí byla ideální (cca 3 st. Celsia) a nádherná scenerie Divoké Šárky přímo vybízela k akci! Po několika marných pokusech, mi došla trpělivost a lahev jsem otevřel konvenční metodou. Tak jestli jste byli o posledním loňském víkendu v Divoké šárce a viděli jste tam vysmátou dvojici na procházce s jednou lyží, popíjející šampaňské Taittinger ze skleniček, tak to jste viděli pana Cuketku :)

A propos, poznali jste hudbu podkreslující běžkovou i skleničkovou sabrage?

Více o Taittingeru i o tom, kde jsem ho pořídil, v příštím mini článku

Už jste viděli cuketkovo pé-efkové video z předchozího příspěvku? Jestli ne, ihned šup tam. Pokud ano, určitě vás zajímá více o tomto husarském kousku s názvem sabrage…

Co je to sabrage (sabráž)?

Sabráže je prudce elegantní a vysoce nebezpečný způsob odzátkování lahve šumivého vína. Jediným švihem šavle se totiž odsekne koncová část hrdla i se zátkou. Tlak uvnitř lahve v součinnosti s kinetickou energií šavle způsobí krásně čistý lom na konci hrdla a následné uvolnění přetlaku vyplaví eventuální drobné střípky. Správně provedená sabrage je poměrně bezpečná (poměrně!) a představuje zaručený prostředek, jak obzvláštnit jakoukoliv slavnostní příležitost.

Historie sabrage sahá do Francie v období napoleonských válek. Tehdejší důstojníci francouzské armády měli tehdy tak plné ruce práce, že na standartní odšpuntovávání nemívali vůbec čas – jedouce na ušlechtilých ořích jali se odsekávat flašky šavlí rovnou v sedle. Francouzi + důstojnící + koně + šavle + Champagne = sabrage.

Jak provádět sabrage?

Nejprve je potřeba si ujasnit, že sabrage nelze provést úplně s každou lahví šumivého vína, které vám přijde pod ruku. Klíčové faktory pro úspěšnou sabrage jsou:

• tlak v lahvi je alespoň 3 atmosféry (většina kvalitních šumivých vín, všechny Champagne)
• vyhlazení lahve na 3 st. Celsia
• tradiční tvar lahve s jasně viditelným svárem a s dostatečně ohraničeným hrdlem

Není-li v lahvi dostatečný tlak, nemusí se sabrage podařit (tlak nebude dostatečný k odstřelení hrdla). Na druhou stranu, pokud lahev správně nevychladíte, může vám při provádění sabrage explodovat celá a nejen v části hrdla. Jistě si dovedete představit, jak jsou příjemné létející střepy do všech stran :) Do třetice všeho špatného ještě navíc můžete natrefit na lahev, která nebude chtít povolit a ne a ne vystřelit. To může být způsobeno konstrukcí lahve nebo variaci v odlitku.

Klasická sabrage se provádí šavlí. Pokud doma šavli máte, máte vyhráno – šavle nemusí být vůbec ostrá, úder stejně provádíte tupou stranou čepele. Pokud šavli nemáte, můžete použít např. zahradní mačetu, sekáček na maso nebo větší (a těžší) kuchařský nůž. Stejně jako u šavle, ani tady nepotřebujete ostrou čepel.

Velice pěkný obrázkový návod na sabrage najdete na stránkách britského sdružení Confrérie du Sabre d’Or. Na můj vkus z toho ale dělají až příliš velkou snobárnu.

Následuje můj stručný návod na sabrage:

• vychlaďte lahev kvalitního šampaňského na 3 st. Celsia a nechete ji odpočinout (=bez pohybu) několik hodin
• připravte si bezpečné prostory pro sabrage (v místě odletu hrdla nesmí nikdo stát)
• připravte si šavli, velký kuchyňksý nůž, mačetu… (dle svého gusta)
• těsně před sabrage opatrně z lahve odstraňte kapsli i klícku (agrafa), buďte opatrní – zátka odteď může kdykoliv samovolně vylétnout!!!
• uchopte lahev levou rukou (dale za prohlubeň) a držte ji v ůhlu cca 45 stupňů, do pravé ruky vemte šavli
• najděte na lahvi svár výlisku (viz foto výše), energický sek provedete švihem šavlí tak, že jedete po povrchu, až narazíte na okraj hrdla, které okamžitě po nárazu odlétá
• při seku nesmíte šavli vést vzduchem, nebo v nějakém jiném úhlu, po celý průběh švihu veďte šavli po povrchu lahve
• po odsektnutí okamžitě rozlévejte

Sabrage sklenkou a jinými předměty

To, co jste viděli na mém pé-efkovém videu je moje první zdařilá sabrage v životě (bylo to na první pokus!). Jelikož nemám doma šavli, zvolil jsem sice obtížnější, ale na šavle nenáročnou sabrage skleničkou. Princip této sabrage je úplně stejný, akorát místo šavle udeříte do hrdla hranou podstavce. Zvolil jsem levnou sklenku na šumivé víno (Tesco, balení 3ks 99,- Kč), pro kterou hovořily tyto faktory:

• cca 2x tlustější sklo oproti dražším sklenkám
• krátká stopka
• docela velký, tlustý a těžký podstavec

Stejně ale, když vezmete do jedné ruky velkou, těžkou lahev se Champagne a do druhé ruky malou, křehkou skleničku (=skleněnou!)…, no není to zprvu žádná legrace! Tady je zpomalený výřez z celé akce (zde je celé video):

Na videu vidíte jedno cvičné rozmáchnutí, kdy vedu podstavec po povrchu (není tam žádná mezera, i když to tak vypadá) přesně po rysce sváru ve výlisku lahve. Poté už následuje rozhodný a plynulý švih. Hrdlo se láme přesně tak, jak má, tj. v místě styku svárů hrdla a lahve a okamžitě odlétá do pryč. Následuje okamžitý minigejzír, který ihned svádím do té samé sklenky, se kterou jsem odsekl hrdlo. Jak prosté a elegantní!

Champange – Veuve Clicquot Ponsardin Brut Yellow Label

A jak vůbec chutnala hlavní hvězda večera? Šampaňské Brut Yellow Label (cca 1000,- Kč) od Veuve Clicquot Ponsardin je kupáž z odrůd Rulandské modré (50-55%), Pinot Meunier (15-20%) a Chardonnay (28-33%). Přesné složení se mění rok od roku podle aktuální situace, cílem je docílit konzistence a kontinuity z roku na rok. letošní Yellow Label mi perfektně sedl – nádherná zlatavě žlutá barva, temperamentní a neposedné bublinky, krásně ovocné aroma, které plynule přecházelo do chuti. Lahůdka, která si sabrage určitě zasloužila!

Varování: dbejte na bezpečnost!

Pokud hodláte sabrage vyzkoušet doma, dávejte si prosím moc velký pozor na zdraví své a zdraví všech okolo. Nesprávně provedená sabrage může vyůstit v lahev, která se rozletí na několik rychle letících střepů, které jsou vysoce nebezpečné. I při správné sabrage dávejte pozor, odseknutá zátka odlétá z lahve nebezpečnou rychlostí. Kromě špuntu je na ní navíc kus ostrého skleněného hrdla, které může při zásahu zranit nebo dokonce i zabít! Dbejte prosím na maximální bezpečnost, za jakékoliv nešťastné náhody neručím.

Přečtěte si další video-článek:
Molekulární mixologie v praxi aneb hrátky s kapalným dusíkem

Zaručeně poslední příspěvek tohoto roku a možná i ten nejšílenější! Umění sabrage (odseknutí hrdla z lahve Champagne) provedené pouhou skleničkou! Šťastný nový rok!!!

Detailní info & fotky & zákulisní videa, to vše až v roce 007 ;)

Dnes jsem absolvoval zajímavou debatu s přáteli na téma nákupu šampaňského na novoroční přípitek. Je zajímavé jaký v tomto panuje gulage a nutnu podotknout, že roztomilý gulage v tom měl i pan C. Až do teď!

Rozdělení šumivých vín (sektů) vypadá na první pohled docela nepřehledně, ale již na druhé zašilhání je to mnohem jasnější. Všechna šumivá vína lze velice snadno rozdělit podle výrobního postupu a podle země původu.

Tři hlavní výrobní postupy

Nebudu zabíhat do podrobností výrobního postupu (i když je velmi zajímavý), myslím si, že bude úplně stačit toto základní rozdělení. Šumivá vína jsou výráběna tzv. druhotným kvašením a podle jeho provedení je možné si je pěkně rozdělit. Zjednodušeně tady platí – čím pracnější postup, tím dražší, kvalitnější a šumivější víno.

Hlavní metody výroby jsou:

• metoda Champagne – originální, typická pro Champagne, druhé kvašení probíhá v lahvi; nejnáročnější výrobní postup = nejdražší vína
• metoda Charmat – zjednodušená předchozí metoda, druhé kvašení probíhá v tanku; pořád ještě férový postup = kvalitní vína
• karbonizace – druhé kvašení neprobíhá vůbec, víno je nasyceno CO2 jako sodovka; kouzla vinařského průmyslu = nejlevnější sladké bolehlavy :)

Francouzská šumivá vína

Najdeme zde tři hlavní skupiny vín, rozdělené podle původu a výrobního postupu:

• Champagne (tzv. pravé šampaňské, chráněno EU) – šumivá vína výhradně z regionu Champagne & vyrobené metodou Champagne (viz výše)
• Crémant – šumivá vína vyrobená stejnou metodou jako Champagne, ale nepocházejí z regionu Champagne
• vins mousseux – všechna ostatní šumivá vína

Španělská šumivá vína

Podobně, jako u Francouzů, jsou i zde tři skupiny šumivých vín:

• Cava – špičkové španělské šumivé víno, předespaný je výrobní postup (podobný metodě Champagne) a kvalita půdy; 90% viná Cava pochází z Katalánska
• método tradicional – stejný postup, všechny ostatní regiony
• granvás – jednoduššípostup podobný metodě Charmat, různé regiony

Italská šumivá vína

Tady je to jednodušší, protože v itálii dominuje šumivým vínům Prosecco. Šumivé víno nese název odrůdy bílých hroznů. Je vyrobeno metodou Charmat (viz výše) a produkuje se zejména v benátské oblasti. Podle bublinek je označeno buď jako spumante (šumivé), nebo jako frizzante (perlivé, viz níže). To je z Itálie vše :)

Samozřejmě, že dobrá šumivá vína můžete koupit i z jiných zemí (Německo, USA, Austrálie, J.A.R., ČR ;), jednotlivé klasifikace by už ale přesáhly obsah tohoto krátkého shrnutí…

Šumivá vs. perlivá

Další rozdělení na šumivá a perlivá vína je rozdělení podle tlaku v lahvi a podle síly bublinek. Šumivá (spumante, sparkling) vína obecně by měla mít natlakováno alespoň 3 atmosféry, kdežto vína perlivá (frizzante, semi-sparkling) mají tlak cca od 1 do 2,5 atmosfér. Z toho vyplývá jednak různá míra destrukce lustrů/očí/štuků na stropě a jednak délka a vitalita bublinkových efektů.

Brut, Sec, Doux?

K tomu ke všemu najdete ještě na etiketě i kvantitativní označení podle množství cukru:

• Brut nature – < 3g/l, bez doslazení, přírodně suché
• Ultra brut, extra brut – 0-6g/l
• Brut – < 15g/l, suché
• Extra dry, extra sec – 12-20g/l, středně suché
• Sec, seco – 17-35g/l, středně sladké
• Demi-sec, semi seco – 33-50g/l, sladké
• Doux – > 50g/l, velmi sladké

(Tohle si např. já nikdy nedokážu pořádně zapamatovat ;)

Pokud máte, zájem o další informace, doporučuji poklikat odkazy v článku – informací je tam nekonečně mnoho. Máte-li zájem o rozdělení českých šumivých vín, tak na oficiálních stránkách českých vinařů je tento pěkný přehled rozdělení vín v České republice.

Doufám, že jsem vás příliš nezahltil a že vám tento přehled pomůže při nákupu na Silvestra. Ono přeci jen lahev dobrého šumivého vína přijde na částky okolo 500 – 1000,- Kč a tak i když nejste super znalci a setkáváte se s kvalitním šumivým vínem poprvé, je dobré vědět alespoň o základních parametrech.

Jako bonus přidávám návod, jak bezpečně otevřít láhev šumivého vína od American Academy of Ophthalmology (Americká akademie očního léklařství ;)

Tak před chvilkou jsem se tady rozčiloval, že mi chybí pořádný informační web k Svatomartisnkému a zrovna před chvilí bylo moje spílání vyslyšeno – oficiální prezentace pro Svatomartinské víno je online! S menším křížkem po funuse, ale přeci. Zkrátka „czech style“ se vším všudy. Stále chybí nějaké podrobnější informace o kriteriích pro přidělení značky, ale přivírám obě očka – udělali mi radost!

A jako bonus přidávám tip na srovnávací degustaci Svatomartisnké vs. Beaujolais Nouveau. Pokud jste poblíž Jaroměře, nenechte si ujít!

Tak právě s takovýmto, pro francouze netypickým, sloganem v angličtině vtrhne již tento čtvrtek do světa mladé francouzské víno Beaujolais Nouveau 2006! Dovoluji si přispět svým krátkým představením tohoto dravého fenoménu…

Co je to Beaujolais Nouveau?

Beaujolais Nouveau jsou mladá franocuzská vína z odrůdy Gamay pocházející ze dvou apelací – Beaujolais (od r. 1937, cca 2/3) a Beaujolais-Villages (od r. 1950, zbývající 1/3). V širším slova smyslu je fenomén Beaujolais Nouveau globální marketingová a vinařská akci, kdy jsou tato vína každý rok s velkou slávou uvedena do oběhu vždy ve třetí listopadový čtvrtek.

Historie fenoménu sahá do roku 1951 (nikoliv mladého vína – to je známo už po tisíce let!) , kdy byla poprvé úřady povolena možnost uvádět na trh vybraná mladá vína s apelací (Dříve toto bylo možné vždy až od 15. prosince). Od té doby už vinaři a obchodníci z Beaujolais nesundali nohu z plynu a z původně lokální záležitosti udělali celosvětový fenomén. Od 80. let tak do světa každoročně vyrazí cca 50.000.000 litrů tohoto lokálního vína! Pro vaši představu – v roce 2002 bylo jen ve Francii prodáno 11 miliónů lahví, dále ve světě pak dalších 25 miliónů. Ve srovnání s 350000 lahvemi našeho letošního Svatomartinského, jsou to bombastická čísla (přibližně stonásobný objem)!

Těch zajímavostí kolem Beaujolais Nouveau je spousta. Doporčuji vyčerpávající oficiální stránky regionu Beaujolais, kde najdete vše potřebné, aktuální a do detailu. Když bychom to ale měli celé shrnout, tak Beaujolais Nouveau – to je:

• mladé víno apelací Beaujolais nebo Beaujolais-Villages
• ručně! sbírané hrozny odrůdy Gamay
• celosvětové uvedení na trh třetí listopadový čtvrtek
• největší vinařská marketingová akce na světě

I při vší té bombastice a hype nezapomeňte, že se jedná stále jen a jen o obyčejná mladá vína. Někdo dokonce o mladých vínech říká, že je to jako jíst těsto, ještě před tím, než upečeme koláč. No, nechám to na vás ;)

Charakteristika ročníku 2006

Oficiální stránky letos hovoří o velmi vydařeném (vintage) ročníku (podobně jako ročníky 1976 a 2005), kde nové Beaujolais charakterizují třemi slovy – voňavé, ovocné a zaoblené. Za tento velmi vydařený ročník (alespoň podle prvních ohlasů nakupčích a distributorů) vděčí více než příznivé klimatické situaci, kdy se spojila velká vedra v červenci a dostatek slunce v průběhu celého měsíce září (pouze jeden deštivý půlden!).

Letošní vína tak budou s přehledem naplňovat obecnou charakteristiku Beaujolais Nouveau – lehká a pitelná ovocitá vína s příjemným avšak prchavým a přelétavým aroma. Vína, která záhy ztrácejí na kvalitě a která je nejlepší vychutnat co nejrychleji.

Beaujolais Nouveau vs. Svatomartinské

Bude moc zajímavé pozorovat, jak si bude Beaujolais a Svatomartinské konkurovat na českém trhu. Obě akce se budou každý rok v listopadu potkávat v rozmezí jednoho až dvou týdnů a tak to srovnání se samo nabízí. Pro každou akci hrajou podle mého určité prospěšné faktory.Na straně Svatomartinského:

• vinařský patriotismus (osobně dám u mladého vína přednost malému vinaři z blízké Moravy, před importem z Francie)
• cena (ne vždy)
• různorodost (povoleno vícero odrůd)
• napojení na další Svatomartinské speciality (husička!)

Na straně Beaujolais Nouveau pak:

• globální reklamní kampaň a značka
• lety osvědčená tradice & kvalita
• navazující soutěže a ocenění

Mně osobně je moc sympatické právě Svatomartinské, hlavně tím, že je lokální a že je tak různorodé. Jediné co mi na rozdíl od Beaujolais Nouveau chybí je prozatimmní absence nějaké soutěže, nebo prestižního ohodnocení těch nejlepších. Pokoušel jsem se někde najít výsledky degustací Svatomartisnkého, ale dozvěděl jsem se pouze seznam vín, které „prošly“. Takže kdyby k celé Svatomartisnké akci přibyly nějaké Svatomartinské medaile, vůbec bych se nezlobil ;)

Pokud jste Svatomartinské v sobotu propásli, máte možnost polepšit se už tento čtvrtek (16. listopadu), kdy spousta vinařských obchůdků a vinoték pořádá speciální akce. Pokud vás bude ve čtvrtek po Praze honit mlsná, můžete využít můj seznam vinoték, které pořádají degustační akce – určitě tam něco najdete.

Co je vám osobně sympatičtější? Svatomartinské nebo Beaujolais Nouveau? A vůbec, máte rádi mladá vína?

Dostal jsem darem (díky Bajuch;) malinkou butelku s deset let starou skotskou whisky z nejmenší destilerie ve Skotsku a snad i na světě. Neměl jsem to srdce ji vypít aniž bych se s vámi alespoň několika obrázky nepodělil…

Edradour

Whisky Edradour vznikne v období produkce pouze 12 sudů za týden! Buď mají každý sud velký jako barák, nebo to myslí doopravdy. Každopáně o celý proces výroby se starají pouze tři chlapící lihovarníci(?) a celá destilérka je vskutku prťavá & malebná. Doporučuji si projít jejich velice pěkné stránky.

Podle Jim Murray’s Whisky Bible 2005 získala v hodnocení 86 bodů ze 100, což je interpretováno jako very good to excelent, definitely worth buying (velmi dobrá až výtečná, 100% dobrá koupě). V popisu se budu držet Jima Murraye, který ji v chuti popisuje jako překvapivě nasládlou s jemným dubem, v dochuti pak s příjemným medovým pohlazením. Ten med musím podrthnout, protože jsem ho tam jasně cítil i já whiskový neználek. Kromě toho má Edradour archetypálně zlatavou barvu a ve vůni svůdné tóny švestek nebo botrytických bobulí (tohle už tam cíítm já a ne Jim ;)

Názvosloví

Na lahvince je whisky označena celým názvem jako single highland malt scotch whisky (aged 10 years). Vypadá to jako nějaká šifra, ale není to tak hrozné a dá se to docela snadno rozkódovat:

• single malt whisky = z jedné destilerie a z jednoho druhu obilniny (ječmen)
• highland = označení oblasti (kromě Highlands jsou ještě oblasti – Lowlands, Islay a Campbelltown)
• scotch = terminus technicus Skotská (další můžou být Irish, Welsh, Canadian, Rye atp.)
• aged 10 years = 10 let zrání v sudu (minimum pro Skotskou whisky jsou 3 roky)

Docela vtipné je také používání názvu whisky versus whiskey. Já si vždy myslel, že je to jedno, ale není to jedno. Whisky je jenom ze Skotska, z Walesu, z Kanady a z Japonska. Whiskey zase z Irska. V USA v tom pak mají jako obvykle lední hokej. Podla zákona z roku 1968 by se všechno mělo označovat jako whisky, ale existuje spousta whiskey vyjímek, které si díky tradici název můžou ponechat. What a country ;)

To je k whisky prozatím vše. Až mi bude padesát nebo až dorazí další zlatavá butelka, jsem u ní zpět…