Měsíc: Červen 2006 strana 2

Další nájezd na dejvické Albio byl velice úspěšný. Tentokrát jsem se trošku rozšoupnul a k běžnému nákupu přihodil naprosto skvostný olivový olej. Pojťe hodit očko do mého fér-strejdového košiku ;)

Bio Cuketky

Naprosto srandovní & malé zelené cuketky (viz. titulka). Jedině tyhle miluju! Přerostlé a zamračené cukety – nene. Velikost zkrátka ideální (cca 15cm na délku a cca 3cm v průměru) pro jakékoliv triky a arabiky v receptech s cuketkama. Cena 128,- Kč/kg, zato však naprosto čerstvé a od českého zemědělce. V zeleninovém pultu v Albiu to teď vypadá, jako kdyby je přepadlo stádo malých, zelených a ušmudlaných výtžníků ;)

Kozí sýr pažitkový a dezertní

Kozí sýry z Dvoru Ratibořice jako obvykle nezlamaly. Pomazánkový s pažitkou za 26,- Kč byl výborný, ale příště si koupím jen holou verzi a čerstvou pažitku si tam nastrkám sám ;) Dezertní kozí sýr za 35,- Kč je takový placatý oválek, hutnější konzistence – něco mezi čerstvým a pomazánkovým sýrem (drží tvar, ale dá se přinutit k namazání). Chutí je o něco vyzrálejší než pomazánkový a doporučuji jej jako jednohubkové kostičky s nějakou dobrou zálivkou s olivovým olejem, nebo zapéct.

Já si z něj udělal takový výtečný cuketkový kvik-snack: jednu malou cuketku rozkrojíte podélně na tři dlouhé plátky, pošmrndláte (něco mezipokapáním a roztíráním, víte? ;) olivovým olejem a dáte na grilovací pánev se žebry, uděláte nejdřív jednu stranu, pak otočíte a pokladete na tu hotovu stranu plátky dezertního kozího sýra tak, že dobrá půlka plátku přesahuje na pánev. Tohle veledílo přiklopíte pokličkou a doděláte! Výsledekem jsou nádherně žebrované cuketky s rozteklým kozím sýrem, který se v místech styku s pánví nádherně vygratinoval.

Snadné jako facka a zabere to nanejvýše 10 minut. A co k tomu? No přeci ciabattu!

Ciabatta s olivovým olejem

Na tyhle jejich ciabatty (16,50 Kč) se straně rychle zvyká. Obdélníkový nebo trojúhelníkový tvar, provoněné a trošku se táhnoucí, naducané a nevím jaké ještě. Hrůza! Jedl bych je furt!

Kozí jogurt jahodový

Kozí jogurt mně docela chutná nez příchutě. Tentokrát jsem se odvážil vyzkoušet ten s jahodovou příchutí (16,50 Kč) a potvrdila se moje obava. Ovocná chuť se s typickou kozí příchuti moc nesnese. Někomu tohle možná chutná, ale mně se v tom rozvíjí rušivá disharmonie – raději zůstanu u neochucených. Nutno vyzkoušet.

Bio Farfalle

Italské Farfalle od firmy Ecor v biokvalitě za 49,- Kč nijak nepřekvapily. ňekl bych velmi dobrý průměr – chuťově ok, ale strašně drobounké (rozuměj tenké a náchylné k převaření). Dojem trošku kazí „načuchlost“, která je podle mně původem přímo z obchodu Albia. Nevím jestli se to zdá jenom mně, ale u většiny podobných výrobků (těstoviny, rýže, obilniny) čichově identifikuji takovou orientální kořeněnou pavůni typickou pro bioobchody. Nevím jestli to není čistě moje čichová halucinace, možná máte jinou zkušenost.

Olivový olej Salvagno – Extra Vergine & Bio

Zlatý hřeb mého nákupu – extra vergine od firmy Salvagno (mimochodem velmi pěkné stránky!). Cena za 500ml 228,- Kč. Tenhle typ olivového oleje miluju – voní příjemně po sluníčku, chuťově velice jemný (vůbec ne olejovitý a mastný) s takovým tím příjemným trpkým zapálením po jedné lžičce. A barva!!! Smaragdová zeleň, ve které úplně vidíte ty italské kopečky, na kterých rostou rozvážné olivovníky. Takhle výborný olej je u mne odsouzen k pravidelnému koštování po jedné lžičce jen tak, když je chuť + do salátových zálivek + na grilovanou zeleninu. Hodně cuketek a spokojenost .)

Pokud jste ještě nečetli, tady je můj předchozí bionákup a tady ještě jeden.

Všude venku právě kvetou milóny květů divokých růží a bezu. Pokud chcete pro sebe uchovat alespoň část těchto nádherných slunečních dnů, zkuste si se mnou vyrobit bezový sirup. Já se přiznám, že letos budu vyrábět poprvé a vůbec netuším jak na to ;) Podle dostupných receptů potřebujete pouze květy bezu, cukr a citróny (eventuelně kys. citronovou). Pampeliškový med jsem letos propásl, bez bezu bych byl už opravdu bezzz sebe ;)

Máte nějaký oblíbený a osvědčený recept na bezový sirup?

Top Fájv mezi cuketkovými osvěžováky. Ráno vstanete a postavíte na vodu. Mezitím naládujete plný mrazák skleniček a doplníte formičky na led. Do vaší oblíbené konvice na vodu uděláte silný čaj, ochutíte cukrem a řezy limety. Nakonec vše zasypete kupou ledu a prtnete do chladničky. V průběhu žhavého dne postupně servírujete do namražených sklenic s ledem. Enjoy!

Novinky na Cuketka.cz

• dnes rekord v návštěvnosti (383 lidiček) – děkuji a vítám nové čtenáře!
• v pravém menu uklizeno + nový přehled nejčtenějších článků
• první příčku okamžitě obsadilo Mojito! (jak typické ;))
• některé mé články se budou objevovat na webu Vaření.cz

Národní značka kvality potravin KLASA je projekt ministerstva zemědělství (resp. Státního zemědělského intervenčního fondu). Cílem projektu KLASA je označit výrobky kvalitní, typicky české, z českých surovin a vyrobené v Česku.

Když se podíváte na pravidla pro udělování značky KLASA, najdete podle mne velice vágní a svéráznou definici kvality. Pro udělení značky v podstatě stačí, když dodržíte elementární hygienické a výrobní požadavky (které by měly být samozřejmostí a ne předmětem ocenění!) a jste český výrobce. Toť vše.

Kdo si představoval, že výrobky se značkou KLASA budou jakousi výkladní skříní české potravinářské produkce, ve které najdeme opravdu kvalitní, původní a zajímavé produkty, bude hluboce zklamán. Místo toho nese označení KLASA kdejaký „výrobek“, který sice formálně naplňuje kritéria pro udělení značky, ale jinak je jeho pozice nevýznamná.

Podle mne naprosto nejsou zohledněny tyto faktory:

• tradice a český původ, originalita
• estetika a vkus
• důraz na skutečnou kvalitu (nikoliv na papírové splnění norem)
• úzká vazba na určitou lokalitu
• vyloučení chemie (kvalitní výrobky nemusí být za každou cenu levné)
• chuť!

Logo značky KLASA

Logo značky KLASA je zcela samostatnou kapitolou. Co to proboha je? Stejnou otázku si kladou v recenzi loga na grafika.cz, v článku typografického serveru logo dokonce označili jako typografické zvěrstvo. Já to mu říkám – ostuda.

Oceněné výrobky KLASA

Neříkám, že úplně všechny výrobky se značkou KLASA jsou špatné. Naopak, mezi všemi těmi cca 1200 „kvalitními“ produkty, najdete zajímavé a snad i opravdu kvalitní kousky. Zanikají však v moři různých napodobnenin, variací a pohrobků z dob totalitního potravinářského průmyslu.Mrkněte se na můj ilustrativní výběr několika typicky českých produktů, na které můžeme být opravdu „pyšní“:

• Americké brambory – haha, bez komentáře :/
• Anglická slanina – typicky česká parodie a mutace anglické slaniny :( Toto není anglická slanina ani česká slanina. Je to česká anglická slanina – mutant přeživší z dob komunismu.
• Aljašská pomazánka – bez komentáře :(
• Balkánský sýr – česká mutace a napodobenina řeckého sýru typu feta :(
• Bavorská sekaná – další z prémiových českých výrobků, na které můžeme být pyšní :/
• Božkov tuzemský – napodobenina rumu, která má zakázáno používat označení rum v názvu :(
• Bramoborák – v prášku, no jasně ;)
• Budapešťská pomazánka – kdepak nám asi leží Budapešť? Že by někde na jihu moravy??? ;(
• Burgundská kýta – nádherná přehlídka stabilizátorů E. Tento výrobek za žádnou cenu neukazujte ve Francii – zabili by vás na fleku!!! :o(
• Eidam – skutečná perla a vlaková loď českého sýrařství…
• Francouzská paštika – divím se, že si troufli dát na tu nádheru francouzskou vlajku…
• sýr Gran Moravia – Ehm, ehm… nebylo to původně Grana Padano? :(((
• Halušky – za tohle by jim každý slušný Slovák… :/
• Instantní čaj – příchu´t EXOTIC – něco pro české milovníky „čaje“
• Kuřecí Cordon Bleu – tohle bolí :/
• Laguna – OMG, OMG, OMG!
• … a tak dále do zblbnutí!

Mně osobně je za celou akci značky KLASA velmi stydno (a smutno). Pokaždé, když chci cizinci odprezentovat něco z naší gastronomické kultury, jsem tak trochu v úzkých. Kdybychom neměli to naše pivo (které ovšem není zase kdovíjak světově vyjímečné) a několik osvědčených kousků z rakousko-uherské kuchyně, nevím co bych jim vůbec ukazoval. Výrobky značky KLASA rozhodně nikoliv! :(

Aktualizace 23.6.2006

Diletantismus pokračuje… (Aktuálně.cz)

Fenomén All You Can Eat se konečně doškobrtal až do mé blízkosti, konkrétně do Restaurace Šárka v blízkosti vodní nádrže Džbán. Za 150,– Kč na osobu, si tak můžete každou neděli od 12 – 16h dopřát – Nedělní Hostinu ;)

Nabídka Nedělní hostiny

Nejprve se usadíte u stolu a ohlásíte se obsluze, poté se můžete ihned vrhnout do místnosti plné jídla. V této místnosti se nabízí kompletní nabídka formou bufetu – tj. vše si nakládáte sami, bez obsluhy a sami odnášíte ke svému stolu. Základní nabídka toho obsahuje opravdu hodně od studených salátů, přes předkrmy až k hlavním jídlům. Všechny nápoje + dezerty si musíte zaplatit zvlášť. To vše v protředí vkusně zařízené restaurace s možností posezení venku na rozsáhlé terase pod slunečníkem.Na webu najdete ukázku staršího menu, to dnešní jsem pod vlivem glukosového útlumu zapomněl při odchodu odfotit. Popíšu vám tedy, alespoň to, co jsem ochutnal:

• polévka – lososový krém s krutonky
• zeleninový míchaný salát s dresinkem, fazolový salát
• uzený úhoř (mňam ;)
• zeleninový vegetariánský špíz
• grilované sele a krůta (totální bomba!)
• hovězí guláš
• hovězí játra
• pečené brambory
• zeleninovo-masové pikantní koule
• kyselé okurky, papričky, křen atp.

Dnes jsem nebyl schopen odfotit kvalitní fotky, proto vemte zavděk těmito příšerkami alespoň pro ilustraci: salátový mini-bar, pečené brambory, all you can eat ;), polévka, pečené sela a krůta. Uff, škoda přeškoda, zkusím to dohnat příště…

Co se týče kvality, byl jsem příjemně překvapen – za takovou cenu jsem obdobnou úrpveň nečekal. Zvláště si dovoluji vypíchnout uzeného úhoře, výborné pečené brambory a přímo splendidní pečené sele a krůtu. Wuf!

Co jsem postrádal?

Při opravdu nízké ceně, téměř není co vytýkat, ale přesto se najde několik detailů, které celkový zážitek snižují:

• chybí popisky jednotlivých jídel v bufetu! (bez toho děsná orientace :/)
• neškodilo by více příloh (přítomny pouze pečené brambory a chléb k polévce)
• trošinku vázlo doplňování příborů, misek na polévku a některých pokrmů
• delší latence obsluhy při obstarávání nápojů
• chybí stojany na kola (nebo jsem přehlédl) + problematický vjezd na kole oklikou přes vrátnici kempu
• byli jsme na Nedělní Hostině poprvé, nikdo nás neuvedl, na obsluhu jsme čekali trošku déle (přes 10 minut) a celý princip akce nám vysvětlila až na druhý přímý dotaz – neškodilo by více navigace (elementární vysvětlující cedulky) a vstřícnější uvedení hosta na hostinu

Závěrečné hodnocení

Vynikající záležitost, kterou bych chtěl vidět v českém prostředí rozhodně častěji (těším se na vlnu vegetariánských, etnických, masožroutských a jíných bufetů :) Určitě je ještě co zlepšovat, ale za celkový velice příznivý dojem osm bonusových cuketek z desíti. Menu nedělní hostiny se mění každý týden, doporučuji si zajistit rezervaci nebo se alespoň předem telefonicky ujistit o konání akce. Rovněž doporučuji začít už od otevření akce ve 12 hodin, poté nasadit velmi rozvážné tempo a vybírat si malinkaté porce. Nepraskněte prosím ;D

Znáte jiné All You Can Eat akce?

Napište je prosím do komentářů ;)

Aktualizace 24.6.2006

Jajaj, zapomněl jsem uvést, že nedělní hostina se koná jenom jednou měsíčně a sice první týden v měsíci! Všem all-u-can-eat maniakům, kteří se tam hnali zbytečně, sorri ;) Ale i tak platí, před návštěvou ověřte kapacitu, menu i platnost konané akce.

Magický zázrak italských inženýrů z lehkého hliníku. V oblasti středozemí téměř povinné vybavení každé domácnosti, umožňující kdykoliv připravit na domácí poměry velmi dobrou kávu. Pojďte se mrknout jakvypadá uvnitř a co to umí…

Přístroj se skládá ze dvou nádobek, které jsou spolu sešroubovány. V prostoru mezi nimi je komůrka pro kávu, přes kterou proudí horká pára ze spodní nádobky. Hotová káva se potom pomalu prochrchlává do horní nádobky. Ostatně chrchlátko a nitro horní nádobky vidíte na následující fotce:

Všimněte si relativni upatlanosti. Tyhle strojky zásadně nemyjeme saponáty. Po každém použití je pouze omyjeme teplou vodou. Častým vařením kávy se totiž vnitřní stěna potáhne správnou patinou, která zaručuje optimální chuť kávy. Já osobně tomu věřím, ale ve skrytu duše vím, že je to pouze italská výmluva, aby se stojek nemusel mýt ;)))

Na obrázku výše vidíte prdelku horní nádobky, kterou tvoří jemné sítko s gumovým těsněním. Další fotka zachycuje sítko s kontejnerkem na kávu, který se zasouvá do spodní nádobky.

Tady už vidíte prostřední zásobník napěchovaný kávou, zasunutý do spodní části kávovaru, do které jsme předtím nalili vodu. Poté už jen zašroubujete obě nádobky kávovaru a šup s ním na sporák. Na fotce vidíte i bezpečnostní ventil, který vás chrání před náhodným výbuchem při ucpání sítka. Během několika minut vám pak uvaří skvělou kávu.

Strojky se vyrábí v několika velikostech, podle počtu šálků, které chcete uvařit. Já vlastním jednu malinkatou variantu na jeden šálek (zde na fotkách) a jednu větší mašinku pro tři šálky. Když říkám šálky, myslím tím malinkaté koflíčky opravdu silné kávy. Jednošálková varianta strojku má nádržku s kapacitou cca 7cl, zásobík má přitom kapacitu na cca 4 lžičky kávy. Tj. prcek, ale kope ;)

V Česku tyhle mašiny moc vidět nejsou, ale našel jsem je pro vás např. v tomhle obchodě s kávovary za poměrně dobrou cenu.

Chuť a vlastnosti kávy

I když má tenhle strojek v názvu slovo espresso, k pravému espressu má tahle varianta kávy docela daleko. Princip kávovaru je sice podobný, ale dosahovaný tlak při průchodu kávou je velice malý. Přesto je káva o třídu lepší než jakýkoliv „turek“ nebo překapávaná verze, nemluvě o kávě zalévané (instantní).

Někde se uvádí, že tenhle typ kávovarů dává kyselejší kávu s nedobrou exktrakcí. Při dlouhodobém používání musím dát za pravdu – některé druhy kávy se moc pít nedají. Ale při správném výběru kávy se tahle nedobrá vlastnost vykompenzuje. Stále však platí, že kdo chce opravdu dobré presso, ať si raději zajde do pořádné kávárny s profesionální mašinou.

Hliník a Alzheimerova choroba

Pro všechny s obavou o své zdraví při používání hliníkového nádobí tady mám factsheet britské Alzheimer's Society. Zkráceně: spjitost mezi používáním hliníkového nádobí a rozvojem oneocnění nebyla prokázána.

Mašinka z Gurmetklub.cz

Pan Gurmet po přečtení mého článku neodolal a „zafrajeřil“ se svou nádhernou nerezovou mašinou. Doporučuji!

Naštěstí existuje ;) Jinak nevím, co bych si já cuketka nebohá počala…

Po náročném mixování, zkoumání, testování a ochutnávání jsem si na letošní horké dny (ha,ha :/) připravil nový model koktejlu Mojito (vyslovujeme mo-HÍÍÍ-tou). Tato moje verze se nekompromisně vrací zpět ke kořenům, zároveň nedostižně uniká běžnému zdejšímu barovému průměru. Zní to samolibě, ale pro mne je domácí Cukito opravdu nad zlato ;) Drink zejména vhodný pro uklidnění/schlazení české povolební hutné atmo…

Můj recept se od těch obvyklých odlišuje hlavně použitým sladidlem a také použitím celých kostek ledu, namísto ledové tříště. Dalším odlišujícím faktorem je použití čerstvé limetové šťávy (na místo celý limetkových řezů) a servírování do menší sklenice. O mutacích Mojita, které využívají premixované sirupy a umělé šťávy, zde pomlčím.

Proč rapadura?

Názory na hostorii Mojita jsou různé. Jistotou je, že se pravděpodobně vyvinul jako moderní nástupce původních osvěžujících mixů rumu a čerstvé lisované třtinové šťávy s ledem, kterými se osvěžovali lidičkové dávno před námi. Rapadura je sušená třtinová šťáva v BIO kvalitě. Na rozdíl od třtinového cukru není ochuzena o další složky (melasa, minerály) a hlavně má jedinečnou a neopakovatelnou chuť. Rapadura tak není pouze sladidlem, ale hlavním chuťovým faktorem tohoto Mojita. Jestli vá už provařené Mojito pomalu omrzelo, věřte, že Rapadura vás vrátí na začátek! ;)

Proč limetová šťáva?

Čerstvou limetouvou šťávu používám proto, že se receptura blíží své historické verzi. Dále proto, že mně osobně posouvají rozdrcené limetkové řezy chuť Mojita někam úplně jinam, než bych chtěl (způsobeno silicemi ve slupce). Nakonec (a hlavně) také proto, že si nechci ve svém Mojitu louhovat prostředky použité k chemické konzervaci limetek. (Opravdu věříte tomu, že do kůry penetrující fungicidy bezpečně vymyjete kartáčkem nebo v mýdlové vodě???)

Proč kostky ledu?

Jedná se o tzv. kubánskou verzi. Výhoda je jediná – kostky vydrží déle, tříšť se podle mně v horkém letním dni rychleji rozpustí, navíc v domácích podmínkách není výroba drceného ledu žádná sranda. Kostky hezky cinkají a vůbec – vypadají sexy!

Proč menší 0,25l sklenice

Mojito není sodovka na zahnání žízně. V menší sklenici je chuťově výraznější a dokážete si jej lépe vyhutnat.

Recept na Mojito

Teď když jsem pocitvě obhájil použití všech surovin, můžeme se smělě vrhnout na výrobu samotného drinku. S přípravou vůbec nikam nespěchejte, nejste někde venku za barem a nikdo vás nehoní. Zaměřte se na správné a přesné dávkování. Jen tak můžete časem vypilovat svou oblíbenou recepturu a pouze tak budete schopni nabízet svým hostům, stále stejně oblíbený drink ;)Potřebné suroviny:

• 4cl obyč bílý rum (např. Havana Club nebo Bacardi)
• 1 polévková lžíce Rapadury
• 12 lístků čerstvé máty
• šťáva z 1/2 limety
• vychlazená soda
• kostky ledu
• 2 černá brčka na ozdobu
• vyšší namražená sklenice o objemu 0,25l
• kostky ledu
• muddler aneb drtítko na limety

Postup:

• do namražené vyšší sklenice nasypejte lžíci Rapadury
• vymačkejte půlku limetky a vše důkladně rozmíchejte míchátkem
• přidejte 12 roztleskaných (nebo požmoulaných) lístků máty
• promačkejte muddlerem pořádně lístečky s rozpuštěnou rapadurou v limetové šťávě
• přidejte kostky ledu téměř po okraj sklenice
• přidejte 4cl bílého rumu
• sklenici doplňte sodou a promíchejte
• podávejte s brčkem a na ubrousku

Recept je podle mně jednoduchý, dá se zvládnout napoprvé. Uvedené dávkování respektuje moje chuťové prefrence – vzniklé mojito je silné, mohutně osvěžující a chutné ;) Pokud pěstujete mátu, je ihned po nákupu rumu a rapadury jediným limitujícím faktorem množství čerstvých limet a ledu. Jinak můžete tohle Mojito vyrábět kdykoliv.

DRINKY RESPONSIBLY!

.)

Další z mých malých nákupů v bio prodejně Albio na Dejvické jsem opět zaměřil na kozí produkty. Trk, trk ;) Mimochodem, víte, že blahodárné účinky kávy objevily pro lidi tančící kozy pana Kaldiho? :D

Poběžovický kozí sýr

Kozí sýr s bílou plísní z Poběžovic, navíc v biokvalitě. V prodejně Albio cena za 80g balení cca 45,– Kč. Jedná se o čerstvý zrající sýr s bílou plísní na povrchu. Sýr je zabalený docela nevalně v igelitu v ochranné atmosféře. Po rozbalení doporučuji sýr vyvětrat a správně natemperovat pro dokonalé rozvinutí vůně a chutě.

Sýr je velmi pikantní, doporučuji pro již ostřílené milovníky kozích produktů. Chuťově se kupodivu blíží k zrajícím sýrům s plísní uvnitř (Niva, Gorgonzola) – chuť je však mnohem zamitější, výraznější a pikantnější. Pro mne skutečná lahůdka, ale vhodná jenom jednou za čas. Sýr uplatníte jako chuťovku při rychlém pohoštění, směle jej můžete použít v různých receptech. Já si jej vychutnal gratinovaný s těstovinami a s kolečky řapíkatého celeru ;)

Neatraktivní balení a cena, naproti tomu objevná bio pikoška – sedm cuketek z desíti!

Kozí mléko z farmy Dvůr Ratibořice a ciabatta

Půllitrové balení plnotučného pasterizovaného kozího méka dostanete za 27,– Kč. Mléko je chuťově téměř k nerozeznání od mléka kravského, kozu prozrazují pouze hlouběji zasuté podtóny. Doporučuji vychlazené jen tak k snídani s nějakým celozrnným pečivem (ničím nenamazaným). Já vyzkoušel albiáckou ciabattu s olivovým olejem za 16,50 Kč. Mléko i ciabatta si vyloženě vyšly vstříc ;) Ciabatta mě mile překvapila. Oproti té sterilní natvrdlé verze z Delvity (která je ovšem o 6,– Kč levnější), příjemná změna – vláčné, chutné kynuté těsto s přiměřeně křupavou kůrkou. Oba kousky na osm cuketek.

Bio vejce firmy Abatis

V Česku snad dokonce první výrobek svého druhu! Webovky jsem ani za nic nenašel, tak alespoň rozhovor s majitelem firmy Abatis Balení 6ks velikosti S, stojí v Albiu 31,– kč – tahle cena se mi zdá více než přiměřená. Vajíčka byla nepoškozená, avšak 2 z 6 nepěkně znečištěná trusem (což by němelo být! viz. rady pro spotřebitele na SZPI).

Na titulce vidíte srovnání s vajíčky z chovu na podestýlce z produktové řady Zlatá vejce. Na velikost nekoukejte, jedná se o různé velikostní třídy. Zajímavá je barva žloutku u „zlatých“ vajec z podestýlky, která je podle mne až nepřirozeně žlutá (pozn.: výsledek dokrmování karotenem)! Při použití v kuchyni 100% spokojenost.

Malinkatou výhradu mám k balení, kdy papírový pruh přes krabičku znesnadňuje rychlé otevření a překontrolování obsahu. Já pokud kupuju vajíčka, vždy krabičku otevřu a neberu špinavá nebo popraskaná. Bio vajíčka představují alternativu a vzhledem k unikátnímu postavení na teprve se klubajícímu trhu (takových vajíček je dodáno jen cca 200/den) dostanou osm cuketek ;)

Prodejna Albio na Dejvické

Musím pochválit! Při každé návštěvě příjemná atmosféra, ochotná obsluha, maximální čistota a pořádek, klid pro nákup. I pro několik málo zákazníků jsou otevřeny dvě pokladny. Obrovským (dosud nevídaným) plusem je větší množství zákazníků, které zvyšuje obrat zboží a umožňuje firmě uvádět na trh čím dál tím více čerstvých výrobků. Albio je schopno pokrýt kompletní „velký“ nákup včetně čerstvého pečiva, mléčných a masných produktů – nechybí ovoce a zelenina. Jen tak dále! ;)

…mimochodem i když je pan Cuketka apolitický, jeho autor je totálně nakaděnej z voleb (pravda, mohlo to být horší). Jsouc Ostravak jak Brno žijicí v Praze, jsem docela rád, že jsem se rychlojedoucí ostudou bezpečně navrátil z rudých končin :/

Tak co moji milí, poznáváte? Kdo uhodne první, získává skvělý recept!

Těstoviny s kozím sýrem a řapíkatým celerem – recept vybojoval Kocour a minio ;)

Náhodný experiment podřízený řapíkaté inspiraci. Podobné experimetny ne vždy dopadnou dobře. Tentrokrát se však na mne usmálo štěstí a vznikl pěkný (a jednoduchý recept), který zařazuji do svého stálého receptáře.Budete potřebovat:

• řapíkatý celer na kolečka (1–2 stonky)
• kozí sýr s plísní (budu se mu věnovat v jednom z víkendových článků)
• cibule na drobno
• mléko/smetana/cremefine (záleží na vás)
• trubky tortiglioni (nemusí být, ale na tenhle recept se opravdu hodí svým tvarem)
• olivový olej

Jak tego vysmerfovať?

• dáme vařit těstoviny
• na olivovém oleji zesklovatíme cibulku a přidáme celer (část si necháme na ozdobu)
• chvilinku čmrndláme
• zalijeme smetanou/mlékem/cremefine a rozpustíme narobený kozí sýr
• přidáme scezené uvařené roury
• poté, klidně i na silnějším plameni, zahustíme maximálně omáčku a promícháváme s těstovinami
• když už je majda úplně nalepená na rourkách, zanecháme pohybu a necháme těstoviny „připéct“ do zlatova
• servírujeme ozdobené čersvým celerem s lehkým bílým vínem

Proč mi tak chutná?

Konečné připečení do zlatova vůbec nebylo mým úmyslem, ale drobnou nehodou, která se nakonec proměnila v osvícení ;) Těstoviny a hlavně kozí sýr dostane správný gratinovaný šmrnc, chutě všeho se krásně propojí a zesílí. ňapíkatý celer si však dovede i přes žhavou úpravu zachovat chladnou hlavu – zůstává křupavým a svěžím. Jeho pikantní chuť nádherně rozčísne slaně-smetanovou chuť sýra a vytvoří spolu harmonii.

Nebojte se použití hned dvou nezvyklých surovin (řapíkatý celer, plísňový kozí sýr). V tomto jednoduchém pojetí není co zkazit a výsledek je zaručen .)