Měsíc: Srpen 2006 strana 3

V jednu chvíli připravujete lilkový dip Melitzano Salata a než se nadějete, máte kuchyň plnou ufonů. What a morning!

Recept na Kleftiko v sobě spojuje hned několk prvků typických pro řeckou kuchyni – použití jehněčího masa, co nejjednodušší příprava, a nakonec metoda pomalého dušení v troubě. Kleftiko je prý typické jídlo zlodějů, kteří nechávali balíček z vinných listů plný masa a zeleniny pomalu dělat, zatímco se věnovali svému „byznysu“. Pěkné!

Jedl jsem i viděl různé varianty kleftika. V podstatě se ale vždy jednalo o jehněčí maso pečené v pergamenovém (pečícím) papíře nebo alobalu s variací zeleniny uvnitř. To jehněčí bývá většinou na kostky, ale může se takto dělat i celá jehněčí kýta. Asi nejjednotnější je v tomto receptu marináda a způsob marinování, který je v každé verzi velice podobný. Kleftiko je velice snadné, ale díky použití jehněčího masa náročné na suroviny. Na druhou stranu je to perfektní jídlo pro „lepší příležitosti“ – prvek papírového balíčku, který si host sám rozbaluje na talíři mi přijde více než povedený!

Recept na jehněčí Kleftiko

Úplně jistý v kramflecích jsem si nebyl a tak jsem si udělal dvě varianty balíčku – jeden se zeleninou + maso na kostky (2×2 cm) a druhý jen tak maso s kostí.Hlavní podmínkou kleftika je jehněčí maso. Já jsem koupil úplně po náhodě v Delvitě, protože jsem v sobotu zaspal a klasické řezníky nestihl. Nevím jestli to nebyla náhoda (určitě to byla náhoda), ale sehnal jsem úplně výborné a čerstvé kousky. To maso na kleftiko je nejlépe pořádně naložit v následující marinádě:

• olivový olej
• citronová šťáva (cca 1–2 lžíce na decku oleje)
• drcený česnek (dle chuti)
• směs koření – oregano & jiné aromatické byliny dle chuti
• sůl&pepř

V tomto maso pořádně marinujte alespoň několik hodin před pečením nebo noc předem. Já jsem marinoval jehněčí kýtu bez kosti na kostky a jehněčí plecko s kostí v celku přes noc, vše hezky zatíženo. Ta marináda je pro jehněčí jako dělaná a rozhdoně bych naní nic neměnil. Určitě to taky nepřehánějte s těmi aromatickými bylinkami – kombinaci olivový, citron a peř je chutná už sama o sobě.

Na druhý den si pak můžete připravit samotné balíčky. Já jsem použil pečící papír, na povrchu ještě doplněný alobalem. Do kleftika se zeleninou jsem dal mrkev na kousky, cibuli na plátky, trošku hrášku a několik stroužků česneku. Mezi to kostky masa a marinádu. To vše hezky zabalit, uvázat tomu mašličku a zabalit ještě jednou do alobalu. Druhý balíček bylo jenom samotné plecko s kostí v dvojitém alobalu. Oba balíčky dáme do mírně rozpálené trouby rovnou na rošt (ne na plech!) a číháme na výsledek :)

Samotné jehněčí v alobalu bylo hotové za hodinu. Úplně se rozpadalo a oddělilo se od kosti. Toto byl úplný skvost – marináda + vývar z masa spolu vytvořily fantastickou šťávu. V balíčku se zeleninou bylo masíčko rovněž měkké, ale zelenina (hlavně mrkev) ještě trošku stávkovala. Tady byl ideální čas až na dvou hodinách.

Já pokud bych dělal kleftiko příště tak se asi vyprtnu na tu zeleninu a dělám jen samotné plecko s kostí s marinádou v alobalu, které mě totálně dostalo! nebo pokud seženu pořádnou kýtu s kostí, tak si udělám kýtu jen tak. Ale dám tomu ještě jedne pokus, zejména nakrájím větší kostky masa (tak aspoň 4×4 cm), přidám i brambory a vyprtnu se na alobal (který přeci jen trošku izoluje) a vystačím s jednou vrstvou pečícího papíru. Oproti samotnému masu, má ten „eintopf“ styl něco do sebe ,)

Tuto slow-cooking lahůdku z jehněčího doporučuji v jakékoliv variantě. Můžu vás ujistiti, že se jedná o jeden z receptů, kde není možné nic pokazit, takže hurá do toho :) Máte-li s jehněčím nějaké zkušenosti, budu se těšit na vaše postřehy v komentářích…

Moje poslední návštěva v řeckých podnicích v Praze. Ze všech testovaných podniků zatím nejlevnější, ale poměrně slušná řecká restaurace Zorbas, kousek od václaváku. Pojďte ochutnat…

Prostředí

ňecká restaurace Zorbas je umístěna kousek od václaváku v ulici Ve smečkách. Za lokalitu docela mínus body – už jen blízkost nejostudnějšího českého náměstí mi nedělá dobře :/ Samotná ulice Ve smečkách a všudypřítomné bordely a „night-cluby“ také lokalitě moc nepřidají.

Interiér vypadá na fotkách docela slušně, ale ve skutečnosti je to o kousek horší. Nevím jestli šetří světlem, ale byla tam docela tma + žádné přirozené světlo. Docela mě potěšila nepřítomnost „řeckých“ malůvek na zdech a víceméně strohý, konzervativnější design. Přesto, restaurace zanechává dojem „průměrně obyčejné české“ hospody. Bez urážky – nic víc, nic míň.

Kapacita je velmi rozsáhlá, v době naší návštěvy (sobota večer) byly z desítek stolů obsazeny jen dva, včetně toho našeho (= zdechl tam pes, ale o psu ještě později :)

Nabídka řeckých specialit

Nabídka jídel je docela široká, ale chybí některé základní věci jako např. jídla z jehněčího nebo telecího. V masitých převládají různé kombinace gyrosu, suvlaki a bifteki. Ostatní kategorie jsou zastoupeny docela rovnoměrně. Teplé i studené předkrmy jsou v solidní šíři. Potěší množství kombinovaných nabídek jak u předkrmů, tak u hlavních jídel – můžete tedy vyzkoušet co nejvíc, aniž byste museli objednávat zvlášť :)

Cenově je to zatím nejvlevnější podnik, který si evidentně na nic nehraje. Může dobře posloužit přes týden jen tak „na jídlo“, stejně tak s přivřením očka přes víkend na nějakou slavnostnější příležitost.

Jelikož můj řecký potenciál i nadšení z těchto podniků značně vyprchalo, bude i následující ochutnávka malinko „slabší“. Netradiční předkrm na začátek – salát Pantzari (čerená řepa s česnekm a oliv. olejem) za 40,– Kč. Pikantní mňamka, kterou jsem ještě nikdy neměl. Zejména by mne zajímalo, kde vzali tak malinkatou řepu :)

K tomu klasika v podobě nesmrtelného Tzatziki za 30,– Kč. Velice příjemná cena, dobrá chuť, ale přišlo mi trošku šlehačkovité – netipoval bych použití řeckého jogurtu. Když ale nebudu brblat a přivru panu Cuketkovi očko tak „oukeeeej“, stejně tak jako chléb pita za 20,–. Ta se mi ale na fotce tak rozmázla, že vás obrázku raději ušetřím. Holt podniky, které pořádně nesvítí, nemůže pan Cuketka hezky odfotiti…

V nabídce nechyběla musaka a tak jsem neváhal o objednal ji, tentokrát za 169,– Kč. Chutnala obstojně, ale na jídelním lístku opět deklarována s „ml. masem“. Jako by byl pro ně takový problém přiznat barvu a laskavému hostu prozradit za co si platí!!! :/

Velice podobná musace je pasticio, s tím rozdílem, že místo brambor jsou použity těstoviny a celé to stojí jen 119,– Kč. Plňka, bešamel i lilek, naproto identické s musakou.

Toliko z jídel. Na závěr jsme sme si dali kávu a jelikož jsem trubka, tak jsem zapomněl jakou značku. Naštěstí to mají online, takže to byla káva Illy (30,– Kč ;) Servis úplně obyčejný (bez vody, bez tácku, nenahřáté mlíčko v plastu, bez cukříku), na rozdíl od jiných, ale úplně čisťounký a z neošoupaného šálku.

Docela vtipně je v nápojovém lístku uveden výběr čepovaných piv – Staropramen a Granát. Přičemž výčepní realita je Plzeň, Gambrinus a Kozel. Tomuto se nelze než zasmát :D

Obsluha

Snad neurazím, když ji označím za průměrnou. Tzv. průměrná obsluha má ten dar, že vás neumí ani rozčílit, ani vyloženě potěšit -hlavně ale, když funguje! ;) Malinkaté faux pas představoval v prostřed restaurace personálem zaparkovaný ohař (nebo to byl taky retrívr) na vodítku, který si nás všemožně prohlížel, občas si hafnul nebo zakňučel. Já nevím jak tady někdo správně četl hygienickou vyhlášku, minimálně mi tohle ale přijde nevhodné (já osobně psy mám rád a konkrétně tento miláček mi vůbec nevadil, ale co ostatní hosté+alergici+hygienici+neurotici??? ;)

Závěr

Bude to opět za šest cuketek z desíti možných. Ze všech testovaných řeckých podniků byl zatím asi nejlevnější a tak pokud hledáte něco jako „economy class“, vydejte se na explorace řecké kuchyně zde. Podnik se navenek jeví jako trošku unavený a ošoupaný, při trošce dobré vůle z toho ale může být docela příjemný zážitek :)

Příliš vodnaté, málo ochucené, kyselé, jalové, řídké nebo téměř bez okurky, kopru a máty. Tak přesně takové a jim podobné varianty tzatziki (ano, opravdu se to nepíše tzatziky ani caciky) dnes pošleme do kulinářských pekel horoucích. Chce to jen trošku uvažovat a použít správné suroviny…

Recept na Tzatziki

Už jsem vám napsal jaké tzatziki nemám rád, takže vám můžu popsat i jaké zbožňuju. Především v nich musí lžička stát :) Ano správné tzatziki musí být husté&hutné, bez přebytečné vody. Další věcí je správné ochucení – z kobinace okurka, jogurt, kopr (nebo máta), pepř, sůl a kvalitné olivový olej se dá vykouzlit opravdu esence božské chuti. A nakonec přijde čerstvost – nic mi tak nezkazí náladu jako staré a nakyslé tzatziki.Co bude pro přípravu našeho vysněného tzatziki potřebovat?

• řecký jogurt (k dostání zde) – pokud chcete dělat kompromisy můžete použít kvalitní jogurt, který necháte pořádně vykapat přes plátýnko nebo utěrku (stejně ale zůstane rozdíl v chuti!)
• okurka (naštěstí stačí stará dobrá EUnijní ogurek ;)
• kopr (čerstvý nebo vymačkaný konzervovaný)
• čerstvá máta (není podmínkou)
• česnek
• citron
• chutný olivový olej
• pepř, sůl

Sami vidíte, že to skoro nic není. Opravdu doporučuji zkusit to s opravdickým řeckým jogurtem – je to jediná surovina, se kterou se budete muset otravovat (byl k dostání v Makru i v Kérfůru[r.i.p.]). Jinak máte všechno ostatní běžně doma. Opravdu opravdově s opravdickým, hm?

Následuje podrobný postup přípavy:

• oloupejte a na jemném struhadle nastrouhejte okurku
• mezi talíři nebo v pěstičkách okurku dokonale vymačkejte (dokonale = z jedné velké okurky vám nakonec zbyde vymačkaná kulička o průměru asi 5–7cm)
• v misce pořádně smíchejte okurku s jogurtem (mám rád poměr 1 okurka : 1 kelímek)
• přidejte rozdrcený česnek (2 stroužky / kelímek, nebo dle ctěné vaší imprese)
• přidejte lžičku konzervovaného kopru nebo obdobné množství čerstvého nasekaného kopru
• přidejte tak asi 10–15 na jemňulinko nasekaných mátových lístečků
• přidejte polévkovou lžíci vymačkané citronové šťávy
• přilejte štědrou dávku kvalitního olivového oleje (dejme tomu tři polévkové lžíce)
• opepřete drceným pepřem a osolte
• všechno postupně dokonečna promíchejte
• před podáváním připravte do misek nebo talířků (a vychlaďte v ledničce) s olivou nebo snítkou kopru
• k tomu jakýkoliv bílý chleba

Abych v krátkosti shrnul hlavní finty: řecký jogurt, vymačkat okurku, hodně okurky v poměru k jogurtu, kopr&máta a nešetřit olivovým olejem.

Určitě máte své oblíbené varianty nebo vlastní podpultové triky a tipy, tak šup-šup sem s nimi do komentářů, ať se taky jednou poučim ,)

Chcete-li podobně jako já vzít sbližování se s řeckou kuchyní do vlastních rukou, mám tady pro vás jeden tip. Malý obchůdek s řeckými specialitami a vínem Olympia Delikatesy a Vína (web je offline) by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Široká nabídka konzervovaných i čerstvých chlazených výrobků, rozsáhlá vinotéka a prodej hotových lahůdek vám umožní ochutnat téměř vše, co může řecká kuchyně nabídnout…

Obchůdek najdete v Radhošťské ulici kousek od Flory. Obchod je koncipován hodně podobně jako prodejny s italským zbožím – Sapori Italiani a ReGourmet. V první části je umístěn lahůdkový chlazený pult, regály s konzervovaným zbožím, pečivo a chladící vitrína s chlazenými výrobky; v druhé je pak docela rozsáhlá vinotéka, olivové oleje a další nepřerné pochutiny.

K dispozici je velmi milá a ochotná obsluha, která vám se vším pomůže a poradí. I když o řecké kuchyni nevíte vůbec nic a neumíte dokonce ani vařit – nevadí. K dispozici je spousta hotových mňamek, které můžete ochutnat na místě nebo přímo na prodejně. Namátkou zmiňuji nabídku různých nakládaných oliv, průřez studenými i teplými předkrmy, řecký jogurt, řecké sýry, řecké cukrovinky, různá nakládaná a grilovaná zelenina atp.

Pro ty ostatní, kteří potřebují nějakou konkrétní surovinu pro přípravu řeckých jídel, to shrnu jednoduše – mají tam z 95% vše. A to co nemají, pro vás objednají :) Konec suchého textu, jdeme slintat nad obrázky…

ňecké olivy

Vidíte na titulní fotce. Jedná se o mix oliv za cca 25,- Kč na 100g. Vidíte tam zelené i černé olivy, s peckou i bez, plněné mandlí nebo sýrem + takové ty menší špičaté to jsou kalamaty. Koupit si je můžete i zvlášť na váhu i ve skleničce/konzervě. Je to zážitek sám o sobě. Doporučuji ochutnat!!!

ňecký jogurt

Pokud jste už někdy zkoušeli dělat vlastní tzatziki, určitě jste narazili na tento problém – kde vzít řecký jogurt? Tzatziki s řeckým jogurtem je totiž o 100% hustší a krémovější než to z obyč jogurtu. Můžete sice obyčejný jogurt nechat odkapat přes plátýnko, ale i tak bude jiný. ňecký jogurt je tučnější a smetanovější. Tenhle stojí cca 25,- Kc / 100g, dá se koupit na váhu do kelímku jak vidíte na obrázku anebo mají v ledničce klasické balení (je to stejná značka). Doporučuji si koupi ten v uzavřeném balení – déle vydrží.

Baklava

Tento supersladký dezert z listového filo těsta a z vlaškých ořechů prosycený hutným a sladkým sirupem je řecká jednička a najdete jej v nabídce každé opravdové řecké restaurace. Pokud jste Baklavu ještě nikdy neměli, doporučuji. Tenhle „zákuseček“ vám totiž dá docela dobrou představu o výživnosti řecké kuchyně – je tak sladký a tak hutný, že vás doslova knokautuje. Baklavu prodávají přímo z plechu plného sirupu (dovezeno z ňecka). Není vůbec oschlá, naopak – crčí z ní sirup ze všech stran.

Kataifi, kateifi, kadaifi nebo jak se ta chlupatá koule vlastně jmenuje

Podle mne dokonalý „conversation starter“ – dezert z nitkového těsta. Esteticky mne tahleta „věc“ přivádí do ekstase. Chuťově už je to o něco slabší zážitek než klasická baklava, ale i tak je to síla. Je to také variace na téma těsto, oříšky, med a sirup. Doneste si jeden dva domů a neuvěříte!!! :)

Kakaová halva

Halva (vyslovuje se chalva) se vyrábí z cukru a sezamové pasty tahini. V oblasti středomoří a blízkého východu existuje celá řada různých mutací, ta řecká je však nejlepší. Mně osobně chutná nejvíce kakaová verze a vždy ji kupuji v specializovaném obchodě, protože ty v obyč marketech se nedají jíst.

Tenhle kousek je made in greece a stojí 47,- Kč Docela rozšířená je i Makedonská halva, ale je to prosím úplně to samý :) Halva je ultrasladká a megatučná – zkrátka ideální!

Olivový olej SITIA 0.3

Naprosto geniální záležitost na závěr – olivový olej značky Sitia. Tento olej za 199,- Kč / 500 ml (což je je od 30,- Kč víc než za ty srajdy á la Carbonell a jim podobné v marketech) je nejvíce oceňovaný olivový olej na světe. Podívejte se na seznam cen, které získal v mezinárodních kláních olivových olejů – bez komentáře ;)

V obchůdku věnují olivovým olejům celý jeden regál. Můžete si vybrat přesně dle svých požadavků – bio, ochucený, extra vergine, na běžné používání atp. Výběr je bohatý a věřte, že za své peníze dostanete to, co vám patří. Všem těmto olejům z jejich nabídky nesahají oleje z marketů ani po kotníky. Najdete tam i příjemnější 250ml balení na ochutnávku, ale i pětilitorvé plechovky (cena u nich je pak úplně směšná).

O tomto oleji si přečtěte základní informace zde. Já jen zmíním, že to číslo 0.3 značí aciditu 0,3% (volná kyslina oleová). Na základě tohoto se jakostně třídí olivové oleje. Extra vergine by měly mít pod 0,8 a vergine pod 2%. Obyčejný olivový olej má aciditu kolem 1%, ale tam je to zase vyváženo přidáním rafinovaného oleje. Pokud vůbc bude na etiketě extra panenského oleje acidita uvedena, platí – čím menší číslo, tím lepší!

Samozřejmě jsem olej ihned porovnal v ostré konkurenci – viz. fotka. Sitia 0.3 všechny ostatní naprosto rozválcovala, dokonce i mnou vychvalované bio Salvagno (228,-). Na třetí příčce je pak bohužel docela olejovitý olivový olej z Toskánska a úlně vespod bio olivový olej z Delvity, který díky jeho ostré peckoidní chuti používám už jen pro teplou kuchyni. Sitia je velice lehký olej (v podstatě to už ani olej není, ale nektar :) s příchutí ovoce. Já tam zrovna teď cítím meruňky a hroznové víno, ale nevylučuji, že zítra to bude něco jiného ;)

Obchůdek v Radhošťské je naprostá bomba a je to úplně jiná liga než „pražské-řecké“ restaurace. Jestli v Praze existuje místo, kde se člověk nejlépe seznámí s řeckou gastronomickou kulturou a kuchyní tak je to právě tady. Dávám osm a třičtvrtě cuketky z desíti!

Dnes jsem zasvětil celý den zotavování se z obědů v pražsko-řeckých restauracích a věnoval jsem se všemu jinému, než tomu :) A protože máme tady na planetě cuketka řecký týden, fotnul jsem pro vás tu nejtypičtější řeckou roslinku – olivovník. Tento vzpurný kousek, který nemůžu ani za nic přinutit k nějakému solidnějšímu pózování na fotce, je starý asi tři roky. Je to vyžle a kdejaký jiný kus v bauhazech jej předčí, ale stejně je to můj favorit!

Mrkejte na tyhle dva lístky. Ten větší je ze starého a velkého olivovníku z ostrova Kos. Ten menší bumbrlik je ten můj. Sami vidíte, že má ještě co dělat :)

ňecká isnpirace

Tohle jsou mé jediné dvě knížky, které mají co do dočinění s řeckou kuchyní. Jsou to takové ty tradiční, docela blbé turistické knížečky za deset euro, které potkáte na každém rohu v každé turistické desitnaci. Úplné kraviny tam nejsou, ale spoléhat se na ně rozhodně nedá, takže aspoň čumím na ty obrázky uvnitř .)

Z řeckých kuchařek je docela dobrá ňecká kuchyně Marthy Elefteriadu. Známí s ní mají 100% spokojenost (je blbuvzdorná a mírně přizpůsobená na české podmínky). V neděli si konečně uvařím pořádnou musaku, tzatziki a ještě něco k tomu. Strašně mě láká zkusit Kleftiko (pečené jehněčí se zeleninou v papíru), ale to záleží, jestli v sobotu seženu dobré jehněčí. Tak uvidíme, co z toho se sem nakonec doškobrtá…

Další zářez na pažbě. Dnes jsem se vypravil za řeckou kuchyní do řecké restaurace Kavala v Bubenči. Mám ji z domu nejblíž a proto jsem si docela přál, aby vše dopadlo co nejlépe. Docela explicitně neumytý a oprýskaný hrneček s kávou ne uplně přesně vystihuje dojem z tohoto podniku, přesto o něm ledacos vypovídá…

Udělal jsem si řecký týden. Postupně si projdeme některé podniky s řeckou kuchyní v Praze. O víkendu se pak podívám na některé původní řecké receptury svou zelenkavě zakřivenou optikou. Dnes schytala návštěvu Mr. Cukíniho Taverna Olympos na Žižkově…

Prostředí restaurace

Přiznám se, že Žižkov nemám moc rád – smradlavé a pokaděné uličky, spousta ožralců a hustá mračna šedých oprýskaných domů. Taverna je umístěna v samém centru této svérázné čtvrti, přesněji kousek od Akropole v Kubelíkově ulici.

Docela nenápadný vchod skrývá nečekaně rozsáhlé prostory (rozlehlý dvorek a velká zimní zahrada), ve kterých se taverna nachází. Design je mírně přiošuntělý, občas kýčovitý, ale má svou vlastní atmosféru. V době mé návštěvy byla zahrádka uzavřena, ale byl jsem tam vloni a byla to nádhera. To místo má v sobě určitě nějaké tajné feng-shui. Spousta, spousta stolečků, fontánka, kýčovité malby na zdech, kočky, mladé kaštany a nějaké to harampádí. My jsme se dnes usadili do prosklené zimní zahrady (je chráněna před větrem a deštěm), která funguje i v chladných měsících. Nevím čím, ale zvláštně promíchané prostory taverny mně něčím přitahují. Na hlavní stránce mají odkaz na panoramatický pohled restaurace < Doporučuji (vyžaduje Javu)!

V taverně bývá docela plno a proto jsem využil telefonickou rezervaci. Vyplatila se, protože kolem šesté hodiny už bylo docela narváno. Každý stoleček má jednorázové papírové/ubrouskové prostírání s potiskem. Barevný jídelní lístek je s tradičními řeckými názvy s českými popisy, tentokrát bez fotografií. Náš stůl pro dva nebyl v době příchodu připraven, ale obsluha vše zajistila během okamžiku mžiku (kamžiku ;)

Nabídka řecké kuchyně

V porovnání s Tavernou v Revoluční je nabídka jídel zhruba obdobná. Ceny jsou však o něco vyšší, ale podle mne je to dáno i průměrnou vyšší gramáží. Nejlíp bude, když se na jejich jídelní lístek mrknete sami a ochutnáte se mnou ;)

Jako studený předkrm jsem pro porovnání opět vyzkoušel jikrovou pomazánku Taramas za 80,- Kč (porce 270g!!!). V Revoluční tedy byla o dost lepší. Tato varianta mi přišla mírně nakyslá a málo „jikrová“.

K tomu jsem opět risknul pečený chleba za 20,- Kč. Tady je to ve srovnání s Revoluční zase naopak. Konečně čerstvý opečený chlebík, na kterém se poctivě podepsalo grilování a na kterém se nešetřilo s olivovým olejem. Někdo může brblat nad ohořelými okraji a bude mít pravdu. Mně se to ale shodou okolností takto líbí :) Jo a byl výborný!

Další klasika Tzatziki rovnež 80,- Kč za 270g. Tentokrát s koprem a výborné. Avšak nedalo se to skoro sníst…

K tomu né moc dobrá pita za 25,- Kč – nacucnutá tukem a vevnitř nepropečená. Pro tavernu veliké faux pas! :(

Ženská část cuketkova týmu si nedala vymluvit objednávku obyčejného Gyrosu, ovšem za 140,- kč (270g + obloha). Na fotce i v reálu nevypadal vůbec vábně a úpravou toto jídlo propadá. Toto ošklivé vepřové káčátko se však postaralo o překvapení večera, protože, tak šťavnatý a dokonale propečený a kořeněný gyros jsem snad ještě nejedl. Možná jsem jen chytli ten správný řez, ale stálo to opravdu za to!

Já jsem si opět naložil Mousakas (tradiční specialita musaka – zapékané mleté maso na podloží z bramobor s lilkem, zapečené v bešamelu) 450g za 220,- Kč. Do černa „zapečený“ povrch a poměrně mdlá chuť se u mne nesetkaly s pochopením. Kvantitou se to spravit rozhodně nedá…

Kávičku a dezert jsme pro tentokráte vynechali a tak na závěr fotka oleje a octa, které jsou na stole k dispozici. Pěkný detail, který potěší.

Málem bych zapomněl – čepujou pivo Stella Artois, ale nějak zvláštně, bez takového toho malého papírku na stopce. Já mám ten papírek na Stelle moc rád a jsem na něj zvyklý, tak proč mi ho nepřejou? ;))

Obsluha

Naše řecká obsluha byla promptní, slušná a s přiměřeným odstupem. Opět žádný úsměv :( Zřejmě to tam berou strašně moc vážně, nebo je špatně platí. Ve srovnání s Revoluční naprosto bez kiksů, všichni hezky kmitali a neflákali to. Nemuseli jsme ani jednou čekat a na každé mávnutí a vyhledání pohledem okamžitá reakce. Oukej tedy, ale jde to i o pár desítek procent lépe! S úsměvem například! ,)

Záverečné hodnocení

Výborné prostředí a atmosféra – to jsou hlavní devizy této taverny. Celkové hodnocení sráží opět naprosto neodpovídající poměr cena/výkon a kolísavá kvalita připravených jídel. Za tyto ceny očekávám přidanou hodnotu v podobě perfektní a osobité prezentace jídel + odpovídající podání specialit bez překlepů. Očekávat navíc vlastní invenci je příliš troufalé.

Celkově mám z podniku dojem, že těží z dobrého jména, zejména mezi cizinci (cca 50% hostů v době naší návštěvy) a z určité exkluzivity dané cenami. Jinak mám ale pocit, že jednou na prázdno a jenom rychle-honem točí pořád dookola to samé. Tavernu v Revoluční přesahuje, ale jenom o kousek – proto dávám šest cuketek z desíti (…no, spíše pět a půl).

Diskuze pod článkem byla uzavřena kvůli několika opakujícím se nepěkným a anonymním komentářům, které mě už přestalo bavit mazat. Všem slušným diskutujícím, se tímto omlouvám :(

O víkendu jsem zavítal do ňecké Taverny v Revoluční. Reference na ni byly smíšené a tak jsem byl docela zvědavý, jak to u nich chodí…

Prostředí a prezentace

Tavernu najdete v nyní rozkopané Revoluční ulici. Interiér je obstojný, všudypřítomné fotografie s řeckými motivy a obrovská malba na zdi (hraničící s kýčem) se vás snaží naladit směrem do středomoří (fotky zde). Všechno mi ale přišlo trošku ušmudlané a jestli měl interiér někdy nějaký glanc, tak teď už ho nemá. Potěší velkoryse řešený odtah cigaretového kouře a hustě rozmístěné závěsné stropní větráky. V době naší návštěvy (sobotní odpoledne) byla taverna poloprázná (obsazeny 2–4 stoly).

Úplně nejvíc si mě naklonily perfektní jídelní lístky. Stručně a jasně uvedeny podmínky, ceny i veškeré nabídky (u všech jídel možnost s sebou). Ukaždé položky navíc barevná fotografie, řecký název i český vysvětlující popis. Velmi dobře zvládnuto.

Provozovatel kromě této řecké taverny provozuje ještě podobné dva podniky Gyros fastfood a restauaci Old Athens v OC smíchov

Nabídka a fotoochutnávka

Tato řecká taverna nabízí rozsálou nabídku typických specialit. Jistě, některé věci chybí, ale pokud něco z řecké kuchyně znáte, určitě si vyberete kousek, který stojí za to ochutnat. Taverna se v jídlením lístku honosí řeckým a kyperským původem veškerých surovin. Podrobný obrázek si můžete udělat prostudováním jejich on-line jídelního lístku (na webu Taverny mají starou verzi, tato je z pobočky Old athens, která má na chlup stejnou nabídku).

Jako předkrm jsem si dal variaci tří studených pomazánek za 60,– kč. Zleva je to výtečná lilková s česnekem (Melintzana), ještě lepší natierka z tresčích jiker (Taramas) a nakonec ucházející sýrová (Chtypiti).

K tomu docela nevydařený vtip á la suchý rohlik – ochucené pečivo grilované na roštu tzv. Psomi scharas za 25,– Kč

Nemohli jsme vynechat úhelný kámen řeckých mezedes a asi nejznámější řeckou záležitost v Česku Tzatziki za 45,–. Na obrázku si povšimněte koprové ozdoby. Je sice pěkné, že tam prdli větévku zvadlého kopru jako ozdobu, ale co je mi to platné když chyběl v samotné rceptuře! Já znám tzatziki bez, i s koprem, s koprem mám samozřejmě raději. Mají klidně právo na recepturu bez kopru, ale proč mást zdobením, které není přítomno? Jinak to bylo výborné, hutné s typickou konzistencí řeckého jogurtu.

K tzatziki klasickou pitu za 25,–

Pojdmě na první hlavní jídlo – Bifteki Jemisto (mleté hovězí a vepřové plněné sýrem) za 200,– Kč. Tomuto kousku se nedalo nic vytknout – štavnatá, příjemná a kouřová chuť z grilu jak má být + výtečná sýrová pl�?ka.

Tady vidíte přílohu, zapékanou rýži s červenou omáčkou – Ryzi pilafi za 40,– Kč. Já osobně tomu říkám rýže s kečupem za čtyřicet :/

Následuje můj kalibrační pokrm pro řeckou kuchyni – Mousakas (musaka) za 170,– Kč. Musaku zbož�?uju a mám na ní dokonce vlastní moc dobrý recept, který není snadné překonat. Chuťově velmi dobrá – výborně zapečený bešamel, masová pl�?ka průměrná, vyspravil to vynikající základ z lilků a cuket. Ale ta prezentace? Vidíte ten dokrojek opřený o hlavní porci? To jako, že aby nezůstal v pekáči tak mi ho tam připrdli, no kde to jsme? Tímto u mne celé jídlo potopili. Takto upravenou porci jsem naposledy dostal v roce 1988 ve školní jídelně ZŠ Míru v Ostravě ;)

Jako dezert jsme si dali Galaktopoureko s vanilkovým krémem (na obrázku) za 60,– Kč a ořechový dortík ze dvou těst Jianniotiko – Kantaifi (listové + takové to srandovní nitěnkovité těsto, velmi podobný předchozímu) za 70,– Kč. Byla fajn, ale řeknu to takto: loni jsem si z řecka přivezl podobný dezert v trvanlivé úpravě (v krabičce, zatavený ve folii) a (ne)čerstvost byla úplně stejná…

Káva Lavazza za 35,– Kč. Servis odpovídající, ale zatím asi nejkyselejší Lavazza, jakou jsem kdy pil. Za roztomilou retro skleničku s vodou a řeckým nápisem, kterému nerozumím, + bod ;)

Obsluha

Obsluha byla slušná, bez čekání a bez problémů. Nápoje i jednotlivé chody přicházely ve správném pořadí a dobrým načasováním. Na druhé straně dominoval typicky český znuděný výraz typu „jste mi úplně ukradení, hlavně aby už padla“. Tímto si mne podnik rozhodně nemlže získat.

Druhá věc, která mně vyloženě pije krev je, když se momentálně pauzírující mladý muž zaměstnanec usadí ke stolu u vchodu, zapálí si cigáro a v poklidu vykuřuje a pozoruje kmitající kolegyni. Pohled na lelkující personál, navíc hulící, je otřesný!!! (když už tedy náhodou má nějakou tu pauzu a chce si zapálit, tak ať se prosím odebere na místo k tomu určené!)

Závěrečné hodnocení

Můj celkový dojem je bohužel mdlý, unavený a znuděný. Navzdory teoretickému stavu bez závažných prohřešků, ale vzhledem k špatnému poměru cena/výkon, to vidím na průměrně slabých pět cuketek z desíti. Tato restaurace (pro mne) spadá do kategorie „zážitkových“ podniků (tj. kromě dobrého jídla očekávám přidanou hodnotu) a v tomto ohledu propadává. Gastronomický zážitek pro dvě osoby za bezmála 900,– Kč si představuju úplně v jiných dimenzích! :(

Vzhledem k tomu, že v Praze je asi jen 4 – 5 podobných podniků, říká si to o porovnání, podobně jako u pečeného kolene. Já si velmi rád udělám přehled jak na tom je řecká kuchyně v Praze a věřím, ža vy rádi se mnou :)

Omluvte sníženou kvalitu fotek. Pro můj fotoaparath tam byla tma jako v pytli. Stativ a osvětlovací aparaturu si s sebou na večeři neberu. Stejně tak jako nechci ostatní hosty obtěžovat bleskem. Dík za pochopení.

Co nejlépe vypovídá o spotřebitelských návycích národa s nejvyšší spotřebou piva na světě? Český Svaz Pivovarů a Sladoven do toho konečně kopnul a ve svém nově přijatém pivním kodexu radí všem hospodským překvapivou novinku. Čepujte nezkažené a správně vychlazené pivo z čistých trubek!

Všichni určitě víme, jak vypadá realita z vlastní zkušenosti. Nezúčastněný pozorovatel by mohl směle prohlásit (a nemýlil by se), že čechům je úplně jedno co a jak glgají, hlavně když se z toho pořádně ožerou :/ (jsou přece správní chlapi ne?) Velice sympatický políček do tváře svých zákazníků (který mě svým skrytým sdělením dostává ;) uděluje svým reklamním sloganem Budvar:

Ještě mě napadá – a kdo vydá kodex pro vaření českého piva? :/

Poznámka: Tohle není skrytá reklama Budvaru. Ale zrovínka dnes jsem dostal tak odporně udělanou desítku Gambrinus, že to muselo ven. Za inspiraci rovnež vděčím Lidovkám. Díky ;)