Měsíc: Září 2006 strana 2

Záhada původu biomedu z minulé ochutnávky je vyřešena a díky promptní odpovědi Ing. Barbory Krejčí ze společnosti PRO-BIO v tom mám konečně jasno. Zmiňovaný med v biokvalitě tedy opravdu není z ČR a pochází ze směsí medů ze zemí ES (Itálie).

Další detaily o situaci biomedů v Česku nabízí jejich propagační článek o medu. Našel jsem v něm pro mne zcela novou a docela nepochopitelnou informaci. Čeští včelaři totiž musí minimálně 1x za rok peventivně včelstva chemicky ošetřit, což narušuje jednu z podmínek pro výrobky bio.

Samozřejmě ten problém není černobílý a pro použití chemie bude určitě nějaký rozumný důvod (varroáza). Otázkou je proč to v cizině jde a u nás ne?

Nadcházející víkend, může být pro vás a vaše chuťové pohárky docela příjemně nabitý. Posuďte sami:

13. Biojarmark a dožínkové slavnosti (Toulcův Dvůr, Praha)
Znojemské vinobraní 2006 (Znojmo)
Další vinařské akce o víkendu (ČR ;)
Měsíc biopotravin (právě probíhá!)
Víkend na Smetanově nábřeží ( bez aut!)

Já osobně doporučuji biojarmak, protože už jen ten seznam stánků vypadá více než slibně (sýry! maso! víno!)…

Minulou neděli jsem zavítal na slavnostní Biodožínky 2006, které v Nenačovicíh uspořádala firma Countrylife. Celkově akci nemám chuť nijak extra rozebírat, přijměte tedy alespoň krátký fotoreport s postřehy…

Kromě nádherné scenerie a fáborky vyzdobeného sídla firmy, vás nemilosrdně přivítala i serie reprobeden, ze kterých se po celou dobu vaší návštěvy na vás hrnula úchylná vymývací propaganda převlečená v úlisný hlásek hlasatelky. Já biovýrobkům, klidně třeba i vegetariánů fandím, ale co je moc, toje moc… :(

Nabídka některých stánků jasně napovídala o jakou cílovou skupinu návštěvníků půjde. Namátkou dva produkty – ovocný sirup z Tahiti v ceně 1600,– Kč anebo lisované super-elixírní zelené bobule za 600,– Kč (ve slevě!):

Naštěstí kromě totálního odpadu, byly k vidění i opravdu zajímavé stánky. Zde asi největší stánek z biozeleninou, jaký jsem viděl:

Na výběr bylo mnoho druhů ovoce a zeleniny, kormě toho i několik zajímavostí jako je černý kořem (netuším o co jde):

Nebo třeba takové topinambury:

Následuje asi nejlepší věc, kterou jsem na biodožínkách viděl – směs pro falafel a instantní směs na hummus od firmy Knuspi. Já tyhle instantní sračičky moc rád nemám, ale tohle bylo velice fajn. Vyrobeno ze základních extrudovaných surovin (cizrna) bez chemie, konzervantů a dokonce v bio kvalitě. Na obrázku vidíte, dva falafelky a hummus. Recept i ochutnávka tohoto produktu tady bude brzy, hnedle jsem si od každého jeden sáček pořídil (prozatím není dostupný v obch. síti).

Tady jsou zase čerstvé výrobky z místní pekárny. Nechutnal jsem, ale vypadaly fotogenicky:

Mimochodem, součástí dožínek byly i prohlídky celého areálu firmy. Celý náš tým se stachoval, že nás někde v nějakém zákoutí uspí chloroformem a pokřtí jako adventisty sedmého dne, takže jsme jen na chvilinku nakoukli do pekárny. Místní pesronál byl hodně „scary“ a tak jsme raději honem zase vyběhli na volný prostor :)

Tady obložené pečivo s vegetariánskou biohmotou neznámého původu. Nechápu jak na tohle mohli lidi stát frontu?!

Tady je ta nádhera v detailu, naštěstí mi zatajili z čeho ta plňka byla. Chutnala ovšem jako každá jiná vegetariánská plňka.

Kromě biozmrzliny za 10,– Kč a masáže šíje za 40,– Kč měli návštěvnící také možnost seznámit se s Fair Trade výrobky a to hned u tří stánků. Zde jeden z nich:

Celá akce byla hodně zaměřená na rodinu a o rozjívená dítka nebyla vůbec nouze :) Tady rozrajcované trio country bio moderátorů zaměřilo svou božskou prozřetelnost na malého klučinu v průběhu tomboly:

Celou akci jsme zakončili v Loděnici v Restauraci Století, která i když měla perfektní design a architekturu, tak co se týče gastronomie, vyloudila jen klasický průměrný, poblikávající prt (něco jako O2 [outů] prt)…

Z celé akce jsem asi mohl mít daleko více, ale neustále se nám zdálo, že budeme někde v koutku probodeni krucifixem. Snad příště ;)

O svém nákupu, při kterém jsem hrubě podcenil volbu dopravního prostředku, už jsem vám tady referoval. Nyní se těm medům pojďme podívat podrobněji na zoubek…

Květový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Základní sorta medu, bezvadná cena a dostupnost již od června. Med je zlatavě světlounký, nádhera pohledět. Z mých zkušeností zkrystalizuje cca za dva měsíce, ale dá se s přehledem opět rozpustit (vodní lázeň max 40 stupňů!). Kilovka medu, kterou mám z července, je o hodně voňavější než červnová čtvrtkilovka, i když základní charakteristika – příjemná květinová vůně je stejná. Nejsem takový frajer, abych odhalil jednotlivé květy, ale vím, že jich je tam dost ;) Chuť medu je lehounká, máte z ní skoro dojem, jako byste obědvali svačinku s okřídlenýma kámoškama někde v hloubi včelího úlu! Smrtící poměr cena/výkon, doporučuji!

Akátový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Květový med z akátů plněný na konci letošního srpna. Má velice světlounkou barvu – asi jako třpytící se zlatá mince na dně tůně. Delikátní a dosti tajemná vůně, ve které se můžete kochat lehkými květovanými tóny s takovou mírně podprahovou linkou z chlebové kůrky a zeleného čaje – nekecám!. Chuťově je velice příjemně zakulacený, přísahal bych, že jsem tam cítil karamelky. Doporučuji k výrobě nějakého koláče nebo teplého dezertu. Podobně jako med lesní obsahuje více fruktózy a tak by měl vydržet tekutý dlouho tekutý bez krystalizace.

Lipový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Další zlatá kilovka od pana Davida plněná v srpnu. Vůni kvetoucích lip určitě poznáte a tenhle med vám ji skvěle připomene. Chuť medu je jen plynulým prodloužením vůně směrem ke kyselejšímu, (pro mne příjemně) draživému aroma, které vzdáleně připomíná bezový sirup. Tehle med se mi jeví jako rozené sladidlo do čaje, samotný je totiž trošku moc pikantní.

Smíšený med lipový a akátový (1kg, 90,- Kč)

Pan David nabízí hned dvě varianty smíšeného medu. Já si po ochutnání vybral tuhle strhující kombinaci lipového a akátového medu. Jestli jsou ty dva medy už samy o sobě výtečné, tak spolu našly dokonalou souhru. Vůně je velice nenápadná a přípomíná mi jeden, pro mne osudový, dámský parfém.. ;) Chuť kombinuje to nejlepší z obou předchozích medů, navíc se tam podařilo vytvořit harmonickou linku z citrusových plodů a jasmínu. Zkoušel jsem to v rozmezí několika dnů opakovaně a pořád to tam chutnám! Doporučuji pro holky…

Lesní med z Šáreckého údolí (1kg, 110,- kč)

Pětici medů z Šárky uzavírá záhadný, rozvážný a temně hnědý med lesní. Pomalu nabíhající a těžká vůně lesních květů s jasnými stopami po eterických složkách z pryskyřic jehličnanů a jejich šišek. Po sérii sluncem zalitých luk, je tohle taková melancholická lesní studánka. Chuť je mohutná a těžká, mírně karamelová. Eterické složky pyskyřic jsou i tady docela patrné.

Lesní med by měl vydržet déle tekutý, protože oproti květovým medům (vyjma akátového – ten je na tom podobně) obsahuje více fruktózy. Jeho tmavá barva je způsobena přítomností rostlinných barev, které včely vycucaly z mízy stromů. Jestli byl předchozí vzorek pro holky, tak tenhle je pro kluky.

Maliníkový med nektarový (490g, cena zapomenuta)

Uděláme menší skok směrem k pošumavskému medu od pana Jana Pintíře z Nedaniček z dejvického Albia. Na výběr tam jsou od pana Pintíře ještě další medy, ale tenhle maliníkový jsem ještě nikdy neměl, takže volba byla jasná.

Maliníkové medy jsou oněco tmavší a tenhle med není vyjímkou. Vůně medu mne neoslovila – docela těžká, s takovými podivnými podtóny, které mi k medu vůbec nesedí. Chuťově je med už o něco lepší – ovoce rozhodně nezapře, ale připadá mi, podobně jako u vůně takový těžký a v dochuti nepříjemně kyselý. Možná se mi to ještě trošku rozleží, ale prozatím nic moc.

Květový med v BIO kvalitě (250g, cena cca 80,- Kč!)

Malinkatý a velice drahý med v biokvalitě, tak to jsem si nemohl nechat ujít. Momentálně se myslím jedná o jediný med v biokvalitě v ČR (na trh dovává firma Biolinie). Bohužel si nekjsem jistý jestli ten med pochází z Česka, na obalu totiž najdete klasickou hlášku: směs medů ze zemí ES :(

No nevím co si o tom mám myslet, už jsem do Biolinie napsal, tak jsem zvědav na odpověď.

Kdybych však med hodnotil striktně sensoricky, tak je to vítěz dnešního testu. Po odpuknutí víčka se rozložila strhující květinová vůně. V porovnání s předchozími medy cca dvakrtát tak silná. Chuťově rovněž silný zážitek, skoro bych si myslel, že je to z nějakých aromatických rostlinek (máta, rozmarýn, tymián a spol.). Celkové hodnocení však sráží nevyjasněný původ medu, což je zejména pro pana Cuketku velice podstatné.

K poučení

Pokud plánujete medové nákupy, doporučuji tento článek shrnující dostupné druhy medu v ČR ve Včelařských novinách. Po jeho přečtení jsem zjistil, že mám ještě co dohánět a ochutnávat (viz. med levandulový, kávový, citrusový, eukalyptový a spousta dalších)!

Určitě se pokusím nějaké exotičtější medy sehnat, a pokud se vydaří určitě z toho bude pěkná foto-ochutnávka. Máte-li tipy kde sehnat dobré nebo exotické medy – jsem jedno ucho!

Základní teplý předkrm italské kuchyně – bruschetta. Chtěl jsem je dnes připravit jako rozloučení s letními recepty, ale nakonec jsem přišel na to, že jejich pravá sezóna teprve přichází…

Název bruschetta (čteme brusketa) je odvozen od slovesa bruscare – péci. Jedná se o typický zvykový recept, který doprovází tradiční podzimní akce (bruschettata), kde se setkávají pěstitelé oliv v lisovnách a ochutnávají první drahocenné várky čerstvého olivového oleje. K ochutnávání oleje používají právě bílý chleba pečený nad ohněm nebo nad dřevěným uhlím. Z tohoto můžete odvodit, že to hlavní, co dělá bruschettu bruschettou je kvalitní olivový olej.

Recept na základní bruschettu

Bruschetty jsem docela dlouho nechápal a tak nějak jsem je nebyl schopen udělat tak, aby to byl zážitek. Nakonec jsem to tajemství (alespoň pro sebe) objevil a rád se s vámi o něj podělím.

Na bruschettky nebudete potřebovat nic jiného než:

• bílý chleba (bageta, ciabatta atp., může být klidně i den starý)
• kvalitní olivový olej, který vám chutná
• česnek
• pepř, sůl
• dokonale vyzrálá, velká a nejlépe domácí rajčata (volitelné, nepatří do základního receptu)

Postup je následující:

• nahřejte si dopředu talíř, na kterém budete servírovat (důležité!)
• plochou stranou nože rozplácněte několik stroužkl česneku a oloupejte
• nakrájejte si pátky rajčat tak akorát na bruschettky
• česnek i bruschetty přidejte na talíř, k němu připravte mlýnek na pepř a solničku
• teď si nakrájete cca 1,5-2cm tlusté plátky bílého chleba
• podle svého temperamentu je ogrilujte na grilpánvi / na grilu / opečte v troubě, tak aby byla krásně upečené
• ještě horké bruschetty přendejte na vyhřátý talíř
• z jedné strany potřete drceným česnekem
• bohatě přelijte olivovým olejem
• okořeňte čerstvým drceným pepřem a solí
• chcete-li, přiložte na každou bruschettu plátek rajčete

A v čem tkví finta? V načasování a živelnosti provedení :) Ideální brsuchetta je ještě teplá a voňavá z trouby. Jenom tak totiž může v sobě pěkně spojit olivový olej a koření. Jenom tak si ji hezky vychutnáte. Právě proto je důležitá dobrá předpříprava talíře, abyste se ve finále mohli hezky soustředit a ničím nerušeni si vyrábět jednu skvostnou brusketku za druhou :)

Živelnost a akčnost provedení je nezbytná, proto abyste se nezdržovali pipláním každé bruschetty zvlášť. Vše musí být plynulé, stříkance olivového oleje musí být rázné a nekompromisní, stejně tak jako sprška čerstvě nadrceného pepře a soli. Zdá se to na první pohled snadné, ale hranice mezi svižným a čerstvost uchovávajícím provedením a zbrklou nevyvážeností je tenká. Dělám z toho pěknou vědu, ale věřte mi – vyplatí se to!

To vše a mnohé jiné jsem vyčetl v italské kuchařce od Marcely. Kromě této základní verze tam má i variantu s rajčay s čerstvou bazalkou nebo oreganem. Což je taky moc dobré, ale já se bazalky letos už najedl, přejedl a ujedl, tak si dělám takovou kompromisní variantu.

V Česku je taky docela rozšířený zvyk na to prtnout ještě plátek sýra, ale to se mi moc nezamlová, páč se tím tak nějak tlumí ty ryzí, základní chutě. Pokud neznáte, tak si ty brusketky klidně zkuste, je to velice jednoduché. Pokdu znáte, tak jsem moc zvědav právě na vaše finty!

Úplný závěr mého bezmála třítýdenního týdne superpotravin a antioxidantů je ve znamení drobounkých šálků plných lahodného nápoje s tisíciletou historií. Podobně jako dobrá káva, dokáže dobrý čaj uhranout. Dnes jsem si pro vás připravil hned deset čajových pokušitelů…

Čaj a antioxidanty

Čaj a zejména jeho méně fermentované varianty (čaje zelené, bílé, žluté) obsahují spoustu antioxidantů ze skupiny flavonidů a polyfenolů. Katechiny, které patří pod flavonidy jsou dávány do spojitosti se zpomalováním rakovinného bujení a s jeho prevencí, stejně tak jako s antioxidačními a detoxikačními účinky pro lidský organismus. ňada výzkumů probíhá a ještě určitě probíhat bude, ale nám to mlže být i tak jedno protože kromě účinkl na zdraví je dobrý čaj především zážitek pro naše smysly.

Pro představení zeleného čaje jsem vybral exkluzivní sorty z nabídky firmy Amana, která je spolu se Spolkem milců čaje jedním z nejvýznamnějších hráčů na trhu s čajem v Čechách. Vybral jsem celkem deset zajímavých vzorků zelených, žlutých a bílých čajů, u kterých se myslím nebudete nudit.

Balení

Velice mě potěšilo použití speciálních neprodyšných a zatavených obalů. Jsou z 99% inertní a pokud kupujete dražší sorty čaje, tak jsou podle mne nezbytností. Jestli se vám někdo bude pokoušet prodat drahý čaj v obyč papírovém pytlíku, tak mu jej laskavě obratem vysypte na hlavu. Čaj stejně jako káva můžet velice snadno ztratit ze svých kvalit nebo se kontaminovat okolními pachy.

I po odtržení svrchní části obalu můžete být pořád klidní, protože obal obsahuje takový ten zacvakávací plastový zip. Je to perfektní vychytávka a vy tak po otveření nemusíte čaj přesypávat do dózy nebo shnánět klamerku. Když to srovnáte s balením kávy od Káva.cz, tak tohle řešení jednoznačně vítězí. Cena obalu se myslím nezvedne více než o pár korun, ale uživatelský komfort to zvedne o milión :)

Japan Sencha KKH-5 (100g, 117,– Kč)

Hned na začátek základní sorta mojí oblíbené senči :) Je to kámoška do deště, která mně vždycky překvapí a nikdy se mi neomrzí (takové těžko pohledat). Kdybych letěl na Mars nebo se plavil někam daleko, vzal bych si s sebou ji!

Jemně zelenkavé bodlinky a ostré obdélníčky, zasněná vůně z dalekého Japonska se snem o dlouhověkosti. Píšou, že přes papírový filtr, ale to já jen když spěchám. Když ne, tak si ji dávám straight a dělám dobře! Příjemná cena – uvažuji o přikoupení do zásoby.

Čínský Hong Xin Peach (10g = dvě kuličky, 57,– kč)

Na první pohled atrakce – jedná se o ručně vázané zelené čajové lístky (čínská oblast Anhui) do tvaru ořechu, který v sobě rafinovaně skrývá květy a poupata chrysantémy! Kvítka i popátko jsou navíc navázány na malé nitce, na jejímž konci je lehounké dřívko, které jakmile se čaj zalaje, vyplave napovrch a květy s poupátkem pěkně vytáhne ze středu! Teda kdo tohle vymyslel…, čumim!

Čaj je doporučován k opakovanému zalévání vodou o teplotě 85–90 stupnňů. Chuť nálevu je docela pronikavá (nečekaně), s takovou pěkně pevnou vůní exotického dřeva (alias rákosky z čínského erotického salonu). Dochuť se nesmazatelně vpíjí do patra a po několik dlouhých minut zůstává, uklidňuje. Doporučuji vychutnat si rozvíjení celého oříšku v průhledné sklence, je to nádhera! Tajemství obrázku rozvinutého čaje si nechám pro sebe, přišli byste o prvek překvapení… Rozený „conversation starter“!

China Anhui Ruoxiang Yellow Tea (10g = 1 balíček, 41,– Kč)

Něco podobného akorát zabaleno do bambusu a bez chrysantému. Oproti předchozím dvěma kuličkám je Ruoxiang pěkný macík. Strýček macík, který má po kapsách tucet vůní a chutí. Opakované jeho zalévání a pozorování v nahřáté skleněné konvičce je moc příjemné na sklonku dne.

Mile se zapojuje do hovoru :)

Japan Sencha HCO std.9146 Organic (50g, 80,–Kč)

Tahle senča je označena jako organic, tj. pochází ze šetrného zemědělství (bez chemických hnojiv a insekticidů, obdoba BIO). Tak jako předchozí vzorek se jedná o hlavní sortu japonských zelených čajů (80% kozumace v Japonsku). Vyznačuje se pěkně zelenými a dlouhými rovnými lístečky. Výrobní postup zahrnuje napaření, vysušení a prohřátí na pánvích.

List je docela polámaný, dlouhých neporušených lístů najdeme jen malinko. Vůně, která se rozléhá v pytlíku je příjemně travnatá/lesní/mořská s uzemňujícími praženými podtóny (tak jak má být). Nálev je frivolně zelenkavý, na začátku sladší v druhé fázi přechází v mírnou natrpklost. Chcete-li jít biostezkou, držte se jí.

China Anhui Huo Shan Huang Ya (50g, 106,– Kč)

Tajemný žlutý čaj, který je vyroben utajeným postupem. Principiélně vychází z čaje zeleného, který byl mírně dodatečně fermetnován (např. závěrečným dlouhým sušením pod plachtami nebo jiným způsobem). Žlutý také proto, že tou dodatečnou fermentací přišel o část chlorofylu a tak i nálev je světle zelený až žlutý.

Čaj má naprosto hypnotizující a uspávající natěžklou vůni, kvůli které bych mohl chodit donekonečna s pytlikem tohoto čaje na hlavě. Nálev (75–80 st., možno opakovat) je světloučký, chuť zaobleně harmonická, směrem k sladkosti a ovoci. Myslím, že tady cena odpovídá kvalitě – doporučuji k svátečnějšímu pití, laskonka.

Darjeeling Green Tea Rohini (50g, 60,– Kč)

Netypická zelená varianta indického Darjeelingu (drtivá většina produkce jde totiž na čaj černý), které jsem tak nějak nemohl přijít na chuť. Pro me prozatím záhadný kočkopes, kterého si uložím do hlubim svého čajového šuplíčku na „někdy jindy“ …

China White Monkey Fujian (50g, 102,– Kč)

Další vzorek je docela povedený. Jenom se v krátkosti mrkněte na tu čajovou chlupatinu a název Bílá opice je vám hnedle jasný. Hustě ochmýřené tipsy tohoto kvalitního zeleného čaje vydávají v temnotě pytlíku záhadnou komplexní vůni, ne nepodobnou tabáku!

Nálev je světlounký a hezky baculatě slaďounký, jeho chuť se usazuje až v hloubi zadního patra. Na obalu navrhované opakované přelití, mně zatím nikdy nevyšlo a čaj ztrpkl (6 souhlásek?!?!). Čaj mi je sympatický, ale úplně vyhraného pana Cuketku zatím nemá…

China Pai Mu Tan Std. 6900 (50g, 86,– Kč)

Tenhle zástupce bílých čajů vypadá jako hromádka posekaných chlupatých kobylek. V nich pak světle ochmýřené koncové lístečky (tipsy). Čaj je v sáčku možná až příliž intenzivně voňavý. Nálev je kupodivu docela tmavý, na obalu píšou charakteristiku lehce květově nasládlé chuti s ořechovým aroma a já si vyjímečně nebudu vymýšlet vlastná, protože s ní souhlasím.

Bílá pivoňka je však pro mne však až překvapivě těžká a motá se mi z ní hlava. Zkusím to s ní znovu až na podzim :)

Japan Gyokuro (10g, 75,– Kč)

Exkluzivní pohlazení. Japonský čaj Gyokuro je v podstatě taková supersencha, u které jsou keře čajovníku těsně před sklizní stimulováný k vyšší tvorbě chlorofylu (zakrytím keřů). Ten pak také způsobuje nádherně tmavou barvu listu a jeho specifickopu chuť.

List tohoto vzorku je poměrně dost lámaný, což mě trošku zklamalo, čekal jsem hezké dlouhé smaragdové jehličky (ach mé ilusorní představy). Barva suchého listu je vskutku okouzlující a bohužel na fotce jsem to v celé kráse nezachytil. Čaj vydá s přehledem na dva moc, moc lahodné nálevy, kterým nelze nic vytknout a já jsem moc rád, že jsem si Gyokuro zkusil!

China Lung Ching Special Grade (50g, 160,– Kč)

Na závěr legendární čínský čaj Dračí studna označovaný jako jeden z nejlepších čínských čajů vůbec. Bez Dračí studny totiž nevím co bych si počal. V této speciální (a taky hodně drahé sortě) mě dostaly téměř intaktní, nádherně zelené čajové lístky. Když zavřu oči a představím si zelený čaj, tak vidím přesně tohle…

Prozadím jen, že voní královsky a chutná božsky. Vítěz celé dnešní ochutnávky, který získal čestné místo na cuketkově čajovém nákupním papírku. I když na to moc nevěřím, tak nad šálkem lung ťingu se dostaví přesně ten rozechvěle věčný okamžik, kdy si uvědomíte, že levitujete centimetr nad zemí. Po návratu na zem si pak dokonce ani nepamatujete cenu :)

Závěrem

Z desítky vzorků vyzdvihuji japonský zelený čaj Sencha KKH-5, čínský žlutý Huo Shan Huang Ya a jako celkového vítěze mé ochutnávky označuji vznešenou čínskou Dračí studnu. Kvalita všech byla na vysoké úrovni a myslím, že u většiny jsem se musel moc, moc snažit abych plně rozvinul a zachytil celý jejich potenciál.

Pokud čaje pořádně neznáte a holdujete jiným zdrojům kofeinového potěšení, doufám, že jsem ve vás rozvinul alespoň malý zelený čajový lístek. Považujete-li se za čajeznalé, těším se na vaše postřehy, případně tipy a zkušenosti v komentářích!

Něco málo už nakousnula Jednohubka ve svém čajovém koutku, tak já věřím, že v tom nezůstaneme sami nadlouho…

Lampišku jsem si nakonec nevyrobil (snad příště), zvítězil totiž ve mně malý zelený kuchtík a uvařil z ní lahodný polévkový krém. Dozajista jej zvládnete i vy.

Mluv s ní

Když si teď v září koupíte dýni hokkaidó, měla by vám v suchu a chladnu (cca 10 st.C.) vydržet až do jara úplně vysmátá. Aby vám tak dlouho vydržela, prozradím vám jednu tajnou fintu (pouze pro vás) – musíte na tu oranžovou krasavici každý den alespoň jednou promluvit…

Recept na polévku

Triviální, zvládne každý, snad i střihoruký Edward (zahraný Markem Vašutem)! Pro přípravu potřebujete jen dýni hokkaidó, cibuli a nějakou tu olivovou pokluzaninu. Postup je zarážejícně simplicistický (ok, už s těmi divnými slovy končím!):

• dýni rozkrájíme, vydlabeme dužinu a pokud chceme tak i oloupeme (prý se nemusí, ale ta moje byla nějaká otlučená a vůbec…)
• nakrájíme na kostičky cca 1×1cm
• na olivovém oleji uděláme do průhledna jednu velkou cibuli
• při vyvrcholení smažby přidáme oranžové kostky, chvilku to fascinovaně pozorujeme a nakoenc to milostivě podlejeme vodou
• dusíme a dusíme a podléváme, dokud se nám ta oranžová matérie nepromění v krém
• můžeme to urychlit mačkadlovými pohyby vařečkou (nebo rovnou atomizovat v mixeru)
• na závěr ochutíme – doporučuji použít jen trošku soli a kvalitní sojové omáčky

Servírujeme horké, můžeme vylepšit přidáním několika dýňových semínek. K těm já se ale ještě nedostal, takže vám neporadím jestli se loupají, praží a jak to snimi je, ale dám semka poté vědět.

Na adresu krému prohlašuji, že je naprosto bombastický – nepotřebuje ničím zahušťovat, ani ničím aromatickým přichucovat, chutnal mi a mým hostům jen tak a MOC! Cena těch dýní v bio kvalitě je cca 50,– Kč za kilo. Myslím ale, že za ochutnání a estetické rozjaření je to cena víc než-li příznivá. Doporučuji se předzásobit pár pěknými kousky již nyní. Uvidíte, že potom, za pár měsíců, až vás ta zima začne pěkně s___, budou vás všichni chválit, jak jste byli moudří. Foto hotového krému jsem opomněl pořídit (opravdu!), tak nějak jsem byl myslí (lžičkou) jinde…

Tohle je původní titulek článku na Aktuálně.cz, který vyšel v noci. Dnes ráno ho změnili na přijatelnější a měkčí verzi I Češi likvidují tropické pralesy. Pokud tankujete benzín, popíjíte kávu, jíte brambůrky, ryby nebo kupujete zboží od českých zemědělců, nenechte si článek ujít. Jste v tom totiž namočeni až po uši :)

Vychází ze studie o dopadu chování českých spotřebitelů na svět a životní prostředí za našimi hranicemi – Česká stopa (PDF, 780 kB). Rovněž doporučuji k počtení.

Normálně nerad fotím pozdě večer a s bleskem, ale tenhlecten (sic!) recept se mi tak moc povedl, že udělám vyjímku :) Esenciélní jednoduchost postupu a použití pouze tří druhů surovin!

Recept aneb jak zámotky smotati

Samozřejmě, že jsem na tohle nepřišel sám, ale zneužil jsem svou předvčerejší návštěvu u Eggnoise doma, kde se podávalo něco podobného. Byly to taky cuketkové závitky ale s kozím sýrem, domácím cherry rajčátkem a bazalkovým pestem a byly tak dobré, že jsem se do nich naprosto zavinul a zamotal :) Trošku jsem obměnil suroviny, ale zachoval jsem postup, který je sám o sobě už dokonalý!

Nejdříve budeme potřebovat zavinovací zavinovačku z mladých cuketek:

• cuketky pořádně umyjeme a nakrájíme na podélné plátky dlouhé přes celou délku, tlusté cca 2-3mm
• šup s nimi na pečící papír na plech a pomazat olivovým olejem
• v jemně rozehřáté troubě je potom cca 5-10 minut necháme změknout a zvláčnět

Na plňku zámotků jsem použil:

• ovčí sýr St.Pierre (alternativa mlže být ovčí kaškaval, kozí anebo parmezán)
• houbový základ z dušených hub na cibulce (myslím, že i žampiony by obstály)

Technika rolby:

• na okraj změklého plátku cuketky, položíme kostičku ovčího sýra
• na něj malinký kidaneček houbového základu
• to celé potom zamotat (není třeba propichovat párátkem) a naklást do zapékací misky
• rozpéct v mírně vyhřáte troubě cca 15 minut

Výsledekem je miska plná rozteklého ovčího sýru, ve kterém se plaví jemňoučké a měkkoučké zavinuliny s nastraženými houbovými plňkami. Doporučuji s rozpečeným pečivem, které je zejména vhodné k závěrečnému slíznutí vypečené šťávy, které se stěží něco nevyrovná!

Recept je jednoznačně odsouzen k opakování do zblbnutí a zejména k různým variacím. Doporučuji ponechat obalový materiál (stripy z cuketky) a jako rozpustivo použít jakýkoliv kvalitní sýr. Zbývající je čistě na vás, stačí jen když si nějak smysluplně rozvrhnete chuťové propojení.

Kromě několika záhadných předmětů (viz. níže) se mi dnes v Agátě podařil kapitální úlovek na poli klasických kuchařek. The Gold Cook Book od mistra kuchaře Louis Pullig De Gouy ja americká klasika z padesátých let (moje vydání r. 1948). Má biblický rozsah 1200 stran textu malinkatým písmem bez jakékoliv stopy obrázků. I když je určena pro amerického čtenáře, tak majoritu receptů tvoří recepty buď evropské nebo klasické kousky mezinárodní kuchyně. Samozřejmostí jsou několikastránkové historické exkurzy a hutná zbožíznalecká data. Poklad, poklaaad!

V roce 1948 si ji někdo koupil za 7,50 USD. O skoro šedesát let později ji pak získal jistý pan Cuketka za 200,- Kč v naprosto neporušeném stavu. Time machine anyone?