HLEDAT
Ceny pro nejlepší počiny roku v celé oblasti bio výrobků, které uděluje Nadace partnerství, byly uděleny. Přehled vítězů a další info o soutěži přínáší Ekolist, oficiální stránky biopotraviny roku paradoxně zatím mlčí…
Krátce a stručně: hlavní cenu získal kysaný nápoj, další ceny pak biovejce, polotovary Biolinie a prodejna Albio na Smíchově. Na vítěze si zde určitě posvítíme blíže, biovajíčka jsem tady dokonce už i měl ;)
Na víkendovém vinobraní jsem to samozřejmě úplně neflákal a ještě za střízliva jsem nasbíral exklusivní materiál. V prostorách Vinice sv. Kláry totiž byla k dispozici unikátní výstavka s dvaceti různými odrůdami vína…
Každou z dvaceti odrůd jsem vám vyfotil a pokud to bylo možné, tak jsem přepsal papírovou popisku, která byla k hroznům připíchnuta. Výstavku v takovém rozsahu jsem viděl poprvé v životě a tak jsem byl úplně u vytržení. Oranizátorům akce i Botanické zahradě tímto posílám bonusové cuketky ;)
Nejdříve odrůdy pro bílá vína:
Velmi raná moštová odrůda bílá. Původem z Maďarska. Jde o křížence Bratislavské bílé a Čabanské perly. Tato odrůda je velmi vhodná pro výrobu burčáku. Hrozny jsou větší, příjemné muškátové chuti a využívají se i pro běžný konzum. Vinice sv. Klára
Pozdní moštová odrůda bílá. Původem z Moravy, kde byla vyšlechtěna v Perné skupinou šlechtitelů. Jedná se o rezistentní odrůdu vůči houbovým chorobám. Je vhodná pro ekologické vinohradnictví a integrovanou produkci. Vinice sv. Klára
Raná moštová odrůda bílá. Vyšlechtěn byl v Polešovicích jako kříženec odrůd Muškát Ottonel a Prachtraube. Tvoří 1,8% procent plochy vinic v ČR. Vinice sv. Klára
Středně raná moštová odrůda bílá. Tato odrůda byla vyšlechtěna v roce 1882 profesorem Müllerem, který pocházel ze švýcarského kantonu Thurgau. Jde o křížence Ryzlinku rýnského a Madlenky královské. Jedná se o nejrozšířenější odrůdu v ČR, kde tvoří 11,2% osázených ploch. Vinice sv. Klára
Do cedulky mi vlezl list – pro popisek vás tedy odkážu třeba semhle. Vinice Salabka
Pozdní moštová odrůda bílá. Jedná se o pupenovou mutaci Rulandského modrého. Původ má ve Francii V Burgundsku. K nám byla přivezena ve 14. století s Rulandským modrým . V současnosti se nachází na 3,7% rozlohy našich vinic. Vinice Salabka
Pozdní moštová odrůda bílá. Původem z Německa. Z Porýní se postupně rozšířil po okolních zemích. K nám se dostal patrně v 16. nebo 17. století a rozšířil se v nejlepších viničních tratích. Nejvíce se pěstuje ve vinařské oblasti Čechy a v současné době tvoří 7% celkové plochy vinic v ČR. Vinice sv. Klára
Pozdní moštová odrůda bílá. Původ je nejasný, pochází pravděpodobně z Francie, kde v departmentu Mame je velmi hojně rozšířen. U nás nejlepších kvalit dosahuje na Pálavě. V ČR je zastoupen 8,5% celkové plochy vinic. Při regulovaném výnosu je vhodný pro výrobu ledového a slámového vína. Vinice sv. Klára
Středně raná moštová odrůda bílá. Původem z Rakouska. Jde o křížence Tramínu a Rakouského bílého. V ČR se pěstuje na 0,6% celkové plochy vinic. Větší zastoupení má ve vinařské oblasti Čechy. Vinice sv. Klára
Pozdní moštová odrůda bílá. Nejčastěji se uvádí, že pochází z obce Tramino v Tyrolích, odkud je doložena již v 15. století. Dnes se u nás pěstuje na necelých 3% výměry vinic. Vinice sv. Klára
Tady jsou odrůdy pro vína červená:
Pozdní moštová odrůda modrá. Původem z Francie. Jde o křížence Cabernet Franc a Sauvignonu. Spolu s Merlotem tvoří světoznámá bordeauxská vína. Pěstuje se po celém světě. V ČR se podílí na celkové výměře vinic 1,3%. Vinice sv. Klára
Středně raná moštová odrůda modrá. Původ není jednoznačný. V roce 1772 byla přivezena z Portugalska do Rakouska a od konce 18. století se pěstuje také na Moravě. Dnes tvoří 3,9% rozlohy vinic ČR. Vinice sv. Klára
Pozdní moštová odrůda modrá. Pochází z Francie z Burgundska. Je to kříženec Mlynářky a Tramínu. Její pěstování je doloženo již v 7. století n.l. Do Čech ji nechal v 14. století přivézt Karel IV., kde později tvořila 90% plochy vinic, nyní se pěstuje na 4% vinic ČR. Vinice Salabka
Následují docela zajímavé a určitě i moc chutné odrůdy stolní:
Stolní odrůda červená. Vinice Salabka
Jedná se o středně ranou stolní odrůdu, která byla pěstována již před 5. tisíci lety v Egyptě a oblasti Malé Asie. Do Evropy ji pravděpodobně přivezli staří ňímané. V dnešní době se v našich podmínkách pěstuje převážně na opěrných konstrukcích a jejich podíl je 0,1% celkové rozlohy vinic. Vinice Sv. Klára
Přes tu větev jsem toho moc nepřečetl a proto další detaily zde. Vinice sv. Klára
Stolní odrůda modrá, další info zde. Vinice Salabka
Stolní odrůda bíla. Vinice Salabka
Stolní odrůda bílá. Vinice Salabka
Stolní odrůda. Kříženec odrůd Královna Alžběta a Čabaňská perla, vypěstovaná maďarským pěstitelem J. Mathiaszem. Od roku 1923 se rozšířila i do ČR. Vinice sv. Klára
Doufám, že se vám to líbilo a že jsem vás pořádně navnadil na další víkend plný vinobraní. Pokud vás odrůdy vín zajímají více, doporučuji tento přehled odrůd na oficiálních stránkách vín z ČR.
Pokud jsem někde udělal chybku, nebo máte pikantní poznámku v záloze – komentáře jsou vaše! ;)
Několik více či méně rouzpustilých obrázků (i pohyblivých!) z dvojitého vinobraní na Praze 7. Cuketkovu reportážní úderku tentokrát doplnilo naprosto skvělé duo ve složení Drunka & Franta…
Minulý víkend probíhala na Sedmičce hned dvojice vinobraní. Jedno bylo v režii Botanické zahrady Praha a konalo se ve velmi útulném prostředí Vinice Sv. Kláry. Druhé bylo o kousek níže na nádvoří Trojského zámku (pěkné foto zde). Přítomni byli vinaři ze všech možných krajů a zemí (zahlédl jsem Bulháry), kteří nabízeli nejen ochutnávky ze své produkce, ale hlavně OBňÍ TANKY S BURČÁKEM! Burčák zkrátka tekl proudem…
Začali jsme hezky odspoda v Trojském zámku (vstupné cca 50,- Kč), kde už bylo poměrně slušně narváno. U každého stánku se hromadily hrozny zvědavců a i na ten nejzastrčenější burčák všude stály slušné fronty.
Burčáku jsme ochutnali asi tři náhodné vzorky (1 vzorek = 2dcl). Jelikož nám neustále hrozilo zašlápnutí hlavního avšak rozměrově nejmenšího člena týmu, oddechli jsme si na chvilinku v zámecké zahradě. Franta ulovil několik naprosto fantastických kamenů a rozhodl, že se přeci nenechá ušlapat a že půjdeme vyzkoušet vinici Sv. Klárky.
Tam jsme při vstupu zaplatili další vstupné (cca taky 50,- Kč) a sypanými cestičkami jsme pomalu vyšlapali do prostor Vinotéky Sv. Kláry.
Tam už nás čekala úžasná a o něco intimnější atmosféra. Veknovní posezení dokreslovala naprosto ženiélní & originelní cimbálovka, burčák a jeden stánek s občerstvením.
Tady to máte na malém nekvalitním videu, ze kterého už vám musí být jasné v jakém stavu jsem se to nacházel.
Chvilku zabírám kapelu, poté zcela nesmyslně a v dlouhém skoro 360 st. záběru zaberu několik lidských hlav a zamlžený horizont. Na záběru je celekm vtipný právě propukající požár grilovacího stánku ;) Hudebníci byli naprosto špičkoví, někteří návštěvnící vinobraní dokonce propukávali v spontánní tance.
Tady je druhé (a poslední) krátký pohyblivý obraz s velice pohybově nadaným dědou v modrých teplákách, který to na scéně pěkně rozjížděl!
Iluze moravského kýče byla zkrátka dokonalá a my všichni co jsme tam byli, jsme zcela podlehli (v očích slzy, v krvi promile).
Dokonce i František na chvilku podlehl ;)
Já jen dodávám, že prostory vinice Sv. Kláry i kaplička (viz. titulní fotografie) jsou v tuhle dobu podmaňující. Všem moc doporučuji se tam ještě před zimou vydat a jen tak se projít nebo si třeba sednout do jejich vinotéky. Je tam nádherně!
Hned tento víkend máte na to ideální záminku – Víkend českých a moravských vín. K dispozici budou prodejní/ochutnávací stánky a pokud budete mít štěstí tak i hudba. Ale i kdyby jste to nestihli, tak nezoufejte – nádherná vyhlídka na celou Prahu a meditativní západy slunce tam na vás počkají po celý rok ;)
Já vím – bylo to informačně plytké, ale nebojte. Podobně jako z biojarmarku jsem si přeci jenom něco praktického odnesl. Takže stačí jen vyčkat na příští příspěvek ;)
Jak jsem slíbil, tak i činím. Aneb výběrová ochutnávka potravin v bio i v „obyčejné“ kvalitě, které jsem stačil posbírat z 13. biojarmarku v Toulcově dvoře.
Začneme fotogenickým chlebíkem z titulky. Tento chleba obsahuje 15% mouky ze semínek z konopí. Nebojte nejedná se o hospodářskou formu konopí setého, které obsahuje téměř nulovou koncentraci THC.
Na pohled je chleba o něco tmavší, má mírně nakyslou chuť a chuťově se velice blíží konvenčnímu chlebu. Výrobek mne moc neoslovil. Jeho jediná výhoda spočívá v obohacení o vlákninu, proteiny a některé tuky. Do směsi na pečivo je však možno přidat max 15% konopné mouky a tak ani toto nutriční obohacení, nestojí podle mne za řeč.
Tady už máme samotnou mouku z konopného semínka. Tento a spoustu dalších výrobků z konopí přínáší na český trh firma Hemp Production CZ, s.r.o..
Konopná mouka je bezlepková a docela nutričně zajímavá obilnina. Obsahuje (na 100g) až 30g proteinů (podle odrůdy), 10g tuků, 15g karbohydrátů a zbytek tvoří vláknina. Malým bonusem je obsah 1,5 – 2g omega 3+6 tuků.
Sama o sobě ale bohužel nekyne a tak se dá přidávat do většiny pečiva pouze jako dopl�?ková složka. Cena cca 60,- Kč za kilo ji odsouvá do říše zajímavé, avšak málo využitelné exotiky…
Oba dva výrobky mne moc neslovily a neoslovila mne ani prezentace firmy na biojarmarku, jehož obsluha sice jakési pozitivní úsilí vydávala, ale vymámit z ní konzistentní informace k věci, byl problém.
O moc lepší byla prezentace výtečných kozích sýrů v biokvalitě na stánku Soukormé farmy na chov koz Žalmanov. V nabídce byl klasický tvrdý kozí sýr ve vosku, uzený kozí sýr ve vosku a strouhaný uzený sýr v kelímku. Na mne už bohužel zbyl jen ten sýr uzený, ale možná to bylo jen dobře :)
Jak vidíte, balení je svérázné, ale vůbec to nevadí, spíše výrobku přidává na autenticitě.
Sýr má příjemnou kouřovou vůni, konzistencí i chutí připomíná ovčí uzený sýr ze Slovenska. Typická kozí chuť je hodně zasutá a své růžky vystkuje až úplně nazávěr v příjemně komplexní dochuti. Pěkný sýrařský počin, který jednoznačně doporučuji vaší pozornosti – ryzí český výrobek v biokvalitě!
Kousíček od stánků se sýry byla prezentace jednoho z mála českých vinařů, kteří se zabývají produkcí biovína – Vinný sklep Eben pana Vlastimila Peřiny (web jsem nenašel, menší info zde). Pan Peřina prezentoval několik zajímavých bio vín. Jednalo se o speciální šlechtěné (a docela neznámé) odrůdy, které jsou svou odolností a vlastnostmi vhodné pro produkci vína v biokvalitě. V červeném víně je to odrůda Laurot (Merlot x Frankovka x Svatovavřinecké), v bílých pak odrůdy Malverina (Veltlínské červené rané x Merlot) a Hibernal (Ryzlink rýnský F2, generace)
Na stánku jsem ochutnal úplně všechno, co se dalo. Nejvíce zaujal Hibernal 2005 (snad první ročník, odrůda zaregistrována v r. 2004!). Nádherná květinová vůně a svěží, živá chuť se spoustou ovocných podtónů. A must try/buy!
Víno je v lahvi opravdu živé. Důkazem je vytvářený sediment, který ovšem není vůbec na závadu. Pouze dokládá pokračující proces vývoje vína a lahodí oku (i když štěrkat a hýbat s tím vínem by se mělo co nejméně!!!)
Na biojarmarku měl stánek i pan Abrle z Ekologického hospodářství rodiny Abrlovy Pavlov, ale přiznám se, že vína pana Peřiny mne zpracovaly snáze ;)
Tady je hlavní položit si otázku – co považujete za referenční uherák? Pro mně jsou to uheráky od maďarských firem Pick a Herz, u kterých jsem měl možnost otestovat několik štanglí. Ono i ten samotný pojem uherák, je spíše taková naše názvoslovná specialita a nikde jinde ve světě ji neznají (něco podobného jako čabajka a zkomolené označení perkeltu jako guláš ;) Nebudeme tedy slovíčkařit a považujme za uherák kvalitní fermentovaný salám s plísní na povrchu, vyrobený studeným uzením.
Biouherák je společný výrobek Kosteleckých uzenin a Biofarmy Sasov. Biofarma dodává suroviny v biokvalitě a recepturu, Kostelecké uzeniny pak ručí za dokonale provedený výrobní postup dle podmínek bio certifikace.
Balení salámu se nedá téměř nic vytknout, je na úrovni. Snad jen to logo KU mi připadá vskutku morbidní ;) Plíse�? na povrchu salámu je jem�?oučká a velice snadno ji umačkáte prsty. Už podle vůně na řezu jej bezpečně zařadíte do skupiny sušených a přírodně fermentovaných salámů. Chuťově se ale žádný zázrak nekoná. Biouherák mi přišel velice nevyrovnaně kořeněný, v jednu chvíli převládá ostrá příchuť pepře, za chvíli se chuť stočí směrem k nějakým aromatickým bylinkám. Konzistencí mi přišel málo vysušený a příliš tučný, v dochuti jsem pak postrádal onu typickou uherákovitou mírně svíravou dochuť.
Celkově výrobek cením poměrně vysoko – jednak díky použitým vysoce kvalitním českým surovinám a také za docela příznivou cenu. V konkurenci originálních maďarských výrobků však biouherák nestíhá a stěží jim funí na paty. Jenom se tady potvrzuje, že tradici dlouhou přes 130 let nelze dohnat ze dne na den.
Dlouhé cuketky OUT, kulaté biocuketky IN ;)
Záhada původu biomedu z minulé ochutnávky je vyřešena a díky promptní odpovědi Ing. Barbory Krejčí ze společnosti PRO-BIO v tom mám konečně jasno. Zmiňovaný med v biokvalitě tedy opravdu není z ČR a pochází ze směsí medů ze zemí ES (Itálie).
Další detaily o situaci biomedů v Česku nabízí jejich propagační článek o medu. Našel jsem v něm pro mne zcela novou a docela nepochopitelnou informaci. Čeští včelaři totiž musí minimálně 1x za rok peventivně včelstva chemicky ošetřit, což narušuje jednu z podmínek pro výrobky bio.
Samozřejmě ten problém není černobílý a pro použití chemie bude určitě nějaký rozumný důvod (varroáza). Otázkou je proč to v cizině jde a u nás ne?
Nadcházející víkend, může být pro vás a vaše chuťové pohárky docela příjemně nabitý. Posuďte sami:
13. Biojarmark a dožínkové slavnosti (Toulcův Dvůr, Praha)
Znojemské vinobraní 2006 (Znojmo)
Další vinařské akce o víkendu (ČR ;)
Měsíc biopotravin (právě probíhá!)
Víkend na Smetanově nábřeží ( bez aut!)
Já osobně doporučuji biojarmak, protože už jen ten seznam stánků vypadá více než slibně (sýry! maso! víno!)…
O svém nákupu, při kterém jsem hrubě podcenil volbu dopravního prostředku, už jsem vám tady referoval. Nyní se těm medům pojďme podívat podrobněji na zoubek…
Základní sorta medu, bezvadná cena a dostupnost již od června. Med je zlatavě světlounký, nádhera pohledět. Z mých zkušeností zkrystalizuje cca za dva měsíce, ale dá se s přehledem opět rozpustit (vodní lázeň max 40 stupňů!). Kilovka medu, kterou mám z července, je o hodně voňavější než červnová čtvrtkilovka, i když základní charakteristika – příjemná květinová vůně je stejná. Nejsem takový frajer, abych odhalil jednotlivé květy, ale vím, že jich je tam dost ;) Chuť medu je lehounká, máte z ní skoro dojem, jako byste obědvali svačinku s okřídlenýma kámoškama někde v hloubi včelího úlu! Smrtící poměr cena/výkon, doporučuji!
Květový med z akátů plněný na konci letošního srpna. Má velice světlounkou barvu – asi jako třpytící se zlatá mince na dně tůně. Delikátní a dosti tajemná vůně, ve které se můžete kochat lehkými květovanými tóny s takovou mírně podprahovou linkou z chlebové kůrky a zeleného čaje – nekecám!. Chuťově je velice příjemně zakulacený, přísahal bych, že jsem tam cítil karamelky. Doporučuji k výrobě nějakého koláče nebo teplého dezertu. Podobně jako med lesní obsahuje více fruktózy a tak by měl vydržet tekutý dlouho tekutý bez krystalizace.
Další zlatá kilovka od pana Davida plněná v srpnu. Vůni kvetoucích lip určitě poznáte a tenhle med vám ji skvěle připomene. Chuť medu je jen plynulým prodloužením vůně směrem ke kyselejšímu, (pro mne příjemně) draživému aroma, které vzdáleně připomíná bezový sirup. Tehle med se mi jeví jako rozené sladidlo do čaje, samotný je totiž trošku moc pikantní.
Pan David nabízí hned dvě varianty smíšeného medu. Já si po ochutnání vybral tuhle strhující kombinaci lipového a akátového medu. Jestli jsou ty dva medy už samy o sobě výtečné, tak spolu našly dokonalou souhru. Vůně je velice nenápadná a přípomíná mi jeden, pro mne osudový, dámský parfém.. ;) Chuť kombinuje to nejlepší z obou předchozích medů, navíc se tam podařilo vytvořit harmonickou linku z citrusových plodů a jasmínu. Zkoušel jsem to v rozmezí několika dnů opakovaně a pořád to tam chutnám! Doporučuji pro holky…
Pětici medů z Šárky uzavírá záhadný, rozvážný a temně hnědý med lesní. Pomalu nabíhající a těžká vůně lesních květů s jasnými stopami po eterických složkách z pryskyřic jehličnanů a jejich šišek. Po sérii sluncem zalitých luk, je tohle taková melancholická lesní studánka. Chuť je mohutná a těžká, mírně karamelová. Eterické složky pyskyřic jsou i tady docela patrné.
Lesní med by měl vydržet déle tekutý, protože oproti květovým medům (vyjma akátového – ten je na tom podobně) obsahuje více fruktózy. Jeho tmavá barva je způsobena přítomností rostlinných barev, které včely vycucaly z mízy stromů. Jestli byl předchozí vzorek pro holky, tak tenhle je pro kluky.
Uděláme menší skok směrem k pošumavskému medu od pana Jana Pintíře z Nedaniček z dejvického Albia. Na výběr tam jsou od pana Pintíře ještě další medy, ale tenhle maliníkový jsem ještě nikdy neměl, takže volba byla jasná.
Maliníkové medy jsou oněco tmavší a tenhle med není vyjímkou. Vůně medu mne neoslovila – docela těžká, s takovými podivnými podtóny, které mi k medu vůbec nesedí. Chuťově je med už o něco lepší – ovoce rozhodně nezapře, ale připadá mi, podobně jako u vůně takový těžký a v dochuti nepříjemně kyselý. Možná se mi to ještě trošku rozleží, ale prozatím nic moc.
Malinkatý a velice drahý med v biokvalitě, tak to jsem si nemohl nechat ujít. Momentálně se myslím jedná o jediný med v biokvalitě v ČR (na trh dovává firma Biolinie). Bohužel si nekjsem jistý jestli ten med pochází z Česka, na obalu totiž najdete klasickou hlášku: směs medů ze zemí ES :(
No nevím co si o tom mám myslet, už jsem do Biolinie napsal, tak jsem zvědav na odpověď.
Kdybych však med hodnotil striktně sensoricky, tak je to vítěz dnešního testu. Po odpuknutí víčka se rozložila strhující květinová vůně. V porovnání s předchozími medy cca dvakrtát tak silná. Chuťově rovněž silný zážitek, skoro bych si myslel, že je to z nějakých aromatických rostlinek (máta, rozmarýn, tymián a spol.). Celkové hodnocení však sráží nevyjasněný původ medu, což je zejména pro pana Cuketku velice podstatné.
Pokud plánujete medové nákupy, doporučuji tento článek shrnující dostupné druhy medu v ČR ve Včelařských novinách. Po jeho přečtení jsem zjistil, že mám ještě co dohánět a ochutnávat (viz. med levandulový, kávový, citrusový, eukalyptový a spousta dalších)!
Určitě se pokusím nějaké exotičtější medy sehnat, a pokud se vydaří určitě z toho bude pěkná foto-ochutnávka. Máte-li tipy kde sehnat dobré nebo exotické medy – jsem jedno ucho!
Základní teplý předkrm italské kuchyně – bruschetta. Chtěl jsem je dnes připravit jako rozloučení s letními recepty, ale nakonec jsem přišel na to, že jejich pravá sezóna teprve přichází…
Název bruschetta (čteme brusketa) je odvozen od slovesa bruscare – péci. Jedná se o typický zvykový recept, který doprovází tradiční podzimní akce (bruschettata), kde se setkávají pěstitelé oliv v lisovnách a ochutnávají první drahocenné várky čerstvého olivového oleje. K ochutnávání oleje používají právě bílý chleba pečený nad ohněm nebo nad dřevěným uhlím. Z tohoto můžete odvodit, že to hlavní, co dělá bruschettu bruschettou je kvalitní olivový olej.
Bruschetty jsem docela dlouho nechápal a tak nějak jsem je nebyl schopen udělat tak, aby to byl zážitek. Nakonec jsem to tajemství (alespoň pro sebe) objevil a rád se s vámi o něj podělím.
Na bruschettky nebudete potřebovat nic jiného než:
Postup je následující:
A v čem tkví finta? V načasování a živelnosti provedení :) Ideální brsuchetta je ještě teplá a voňavá z trouby. Jenom tak totiž může v sobě pěkně spojit olivový olej a koření. Jenom tak si ji hezky vychutnáte. Právě proto je důležitá dobrá předpříprava talíře, abyste se ve finále mohli hezky soustředit a ničím nerušeni si vyrábět jednu skvostnou brusketku za druhou :)
Živelnost a akčnost provedení je nezbytná, proto abyste se nezdržovali pipláním každé bruschetty zvlášť. Vše musí být plynulé, stříkance olivového oleje musí být rázné a nekompromisní, stejně tak jako sprška čerstvě nadrceného pepře a soli. Zdá se to na první pohled snadné, ale hranice mezi svižným a čerstvost uchovávajícím provedením a zbrklou nevyvážeností je tenká. Dělám z toho pěknou vědu, ale věřte mi – vyplatí se to!
To vše a mnohé jiné jsem vyčetl v italské kuchařce od Marcely. Kromě této základní verze tam má i variantu s rajčay s čerstvou bazalkou nebo oreganem. Což je taky moc dobré, ale já se bazalky letos už najedl, přejedl a ujedl, tak si dělám takovou kompromisní variantu.
V Česku je taky docela rozšířený zvyk na to prtnout ještě plátek sýra, ale to se mi moc nezamlová, páč se tím tak nějak tlumí ty ryzí, základní chutě. Pokud neznáte, tak si ty brusketky klidně zkuste, je to velice jednoduché. Pokdu znáte, tak jsem moc zvědav právě na vaše finty!
Úplný
závěr mého bezmála třítýdenního týdne superpotravin a antioxidantů je
ve znamení drobounkých šálků plných lahodného nápoje s tisíciletou
historií. Podobně jako dobrá káva, dokáže dobrý čaj uhranout. Dnes jsem
si pro vás připravil hned deset čajových pokušitelů…
Pro představení zeleného čaje jsem vybral exkluzivní sorty z nabídky firmy Amana, která je spolu se Spolkem milců čaje jedním z nejvýznamnějších hráčů na trhu s čajem v Čechách. Vybral jsem celkem deset zajímavých vzorků zelených, žlutých a bílých čajů, u kterých se myslím nebudete nudit.
I po odtržení svrchní části obalu můžete být pořád klidní, protože obal obsahuje takový ten zacvakávací plastový zip. Je to perfektní vychytávka a vy tak po otveření nemusíte čaj přesypávat do dózy nebo shnánět klamerku. Když to srovnáte s balením kávy od Káva.cz, tak tohle řešení jednoznačně vítězí. Cena obalu se myslím nezvedne více než o pár korun, ale uživatelský komfort to zvedne o milión :)
Jemně zelenkavé bodlinky a ostré obdélníčky, zasněná vůně z dalekého Japonska se snem o dlouhověkosti. Píšou, že přes papírový filtr, ale to já jen když spěchám. Když ne, tak si ji dávám straight a dělám dobře! Příjemná cena – uvažuji o přikoupení do zásoby.
Čaj je doporučován k opakovanému zalévání vodou o teplotě 85–90 stupnňů. Chuť nálevu je docela pronikavá (nečekaně), s takovou pěkně pevnou vůní exotického dřeva (alias rákosky z čínského erotického salonu). Dochuť se nesmazatelně vpíjí do patra a po několik dlouhých minut zůstává, uklidňuje. Doporučuji vychutnat si rozvíjení celého oříšku v průhledné sklence, je to nádhera! Tajemství obrázku rozvinutého čaje si nechám pro sebe, přišli byste o prvek překvapení… Rozený „conversation starter“!
Mile se zapojuje do hovoru :)
List je docela polámaný, dlouhých neporušených lístů najdeme jen malinko. Vůně, která se rozléhá v pytlíku je příjemně travnatá/lesní/mořská s uzemňujícími praženými podtóny (tak jak má být). Nálev je frivolně zelenkavý, na začátku sladší v druhé fázi přechází v mírnou natrpklost. Chcete-li jít biostezkou, držte se jí.
Čaj má naprosto hypnotizující a uspávající natěžklou vůni, kvůli které bych mohl chodit donekonečna s pytlikem tohoto čaje na hlavě. Nálev (75–80 st., možno opakovat) je světloučký, chuť zaobleně harmonická, směrem k sladkosti a ovoci. Myslím, že tady cena odpovídá kvalitě – doporučuji k svátečnějšímu pití, laskonka.
Nálev je světlounký a hezky baculatě slaďounký, jeho chuť se usazuje až v hloubi zadního patra. Na obalu navrhované opakované přelití, mně zatím nikdy nevyšlo a čaj ztrpkl (6 souhlásek?!?!). Čaj mi je sympatický, ale úplně vyhraného pana Cuketku zatím nemá…
Bílá pivoňka je však pro mne však až překvapivě těžká a motá se mi z ní hlava. Zkusím to s ní znovu až na podzim :)
List tohoto vzorku je poměrně dost lámaný, což mě trošku zklamalo, čekal jsem hezké dlouhé smaragdové jehličky (ach mé ilusorní představy). Barva suchého listu je vskutku okouzlující a bohužel na fotce jsem to v celé kráse nezachytil. Čaj vydá s přehledem na dva moc, moc lahodné nálevy, kterým nelze nic vytknout a já jsem moc rád, že jsem si Gyokuro zkusil!
Prozadím jen, že voní královsky a chutná božsky. Vítěz celé dnešní ochutnávky, který získal čestné místo na cuketkově čajovém nákupním papírku. I když na to moc nevěřím, tak nad šálkem lung ťingu se dostaví přesně ten rozechvěle věčný okamžik, kdy si uvědomíte, že levitujete centimetr nad zemí. Po návratu na zem si pak dokonce ani nepamatujete cenu :)
Pokud čaje pořádně neznáte a holdujete jiným zdrojům kofeinového potěšení, doufám, že jsem ve vás rozvinul alespoň malý zelený čajový lístek. Považujete-li se za čajeznalé, těším se na vaše postřehy, případně tipy a zkušenosti v komentářích!
Něco málo už nakousnula Jednohubka ve svém čajovém koutku, tak já věřím, že v tom nezůstaneme sami nadlouho…
Lampišku jsem si nakonec nevyrobil (snad příště), zvítězil totiž ve mně malý zelený kuchtík a uvařil z ní lahodný polévkový krém. Dozajista jej zvládnete i vy.
Servírujeme horké, můžeme vylepšit přidáním několika dýňových semínek. K těm já se ale ještě nedostal, takže vám neporadím jestli se loupají, praží a jak to snimi je, ale dám semka poté vědět.
Na adresu krému prohlašuji, že je naprosto bombastický – nepotřebuje ničím zahušťovat, ani ničím aromatickým přichucovat, chutnal mi a mým hostům jen tak a MOC! Cena těch dýní v bio kvalitě je cca 50,– Kč za kilo. Myslím ale, že za ochutnání a estetické rozjaření je to cena víc než-li příznivá. Doporučuji se předzásobit pár pěknými kousky již nyní. Uvidíte, že potom, za pár měsíců, až vás ta zima začne pěkně s___, budou vás všichni chválit, jak jste byli moudří. Foto hotového krému jsem opomněl pořídit (opravdu!), tak nějak jsem byl myslí (lžičkou) jinde…
Suroviny: Ředkvičky, Medvědí česnek, Brambory, Topinambury, Řapíkatý celer, Dýně, Rajčata, Růžičková kapusta, Salátová řepa, Celer, Hlávková kapusta, Černá ředkev, Mrkev, Česnek, Zelí, Okurky, Cibule, Papriky. Petržel a Kačenka česká
Techniky: Využití zeleniny od kořene po listy, Blanšírování, Glazování, Na zádíčka a Pyré
No items
Oranžová vína
Hledat