Recept na Tzatziki

Příliš vodnaté, málo ochucené, kyselé, jalové, řídké nebo téměř bez okurky, kopru a máty. Tak přesně takové a jim podobné varianty tzatziki (ano, opravdu se to nepíše tzatziky ani caciky) dnes pošleme do kulinářských pekel horoucích. Chce to jen trošku uvažovat a použít správné suroviny…

Recept na Tzatziki

Už jsem vám napsal jaké tzatziki nemám rád, takže vám můžu popsat i jaké zbožňuju. Především v nich musí lžička stát :) Ano správné tzatziki musí být husté&hutné, bez přebytečné vody. Další věcí je správné ochucení – z kobinace okurka, jogurt, kopr (nebo máta), pepř, sůl a kvalitné olivový olej se dá vykouzlit opravdu esence božské chuti. A nakonec přijde čerstvost – nic mi tak nezkazí náladu jako staré a nakyslé tzatziki.Co bude pro přípravu našeho vysněného tzatziki potřebovat?
  • řecký jogurt (k dostání zde) – pokud chcete dělat kompromisy můžete použít kvalitní jogurt, který necháte pořádně vykapat přes plátýnko nebo utěrku (stejně ale zůstane rozdíl v chuti!)
  • okurka (naštěstí stačí stará dobrá EUnijní ogurek ;)
  • kopr (čerstvý nebo vymačkaný konzervovaný)
  • čerstvá máta (není podmínkou)
  • česnek
  • citron
  • chutný olivový olej
  • pepř, sůl

Sami vidíte, že to skoro nic není. Opravdu doporučuji zkusit to s opravdickým řeckým jogurtem – je to jediná surovina, se kterou se budete muset otravovat (byl k dostání v Makru i v Kérfůru[r.i.p.]). Jinak máte všechno ostatní běžně doma. Opravdu opravdově s opravdickým, hm?

Následuje podrobný postup přípavy:
  • oloupejte a na jemném struhadle nastrouhejte okurku
  • mezi talíři nebo v pěstičkách okurku dokonale vymačkejte (dokonale = z jedné velké okurky vám nakonec zbyde vymačkaná kulička o průměru asi 5–7cm)
  • v misce pořádně smíchejte okurku s jogurtem (mám rád poměr 1 okurka : 1 kelímek)
  • přidejte rozdrcený česnek (2 stroužky / kelímek, nebo dle ctěné vaší imprese)
  • přidejte lžičku konzervovaného kopru nebo obdobné množství čerstvého nasekaného kopru
  • přidejte tak asi 10–15 na jemňulinko nasekaných mátových lístečků
  • přidejte polévkovou lžíci vymačkané citronové šťávy
  • přilejte štědrou dávku kvalitního olivového oleje (dejme tomu tři polévkové lžíce)
  • opepřete drceným pepřem a osolte
  • všechno postupně dokonečna promíchejte
  • před podáváním připravte do misek nebo talířků (a vychlaďte v ledničce) s olivou nebo snítkou kopru
  • k tomu jakýkoliv bílý chleba

Abych v krátkosti shrnul hlavní finty: řecký jogurt, vymačkat okurku, hodně okurky v poměru k jogurtu, kopr&máta a nešetřit olivovým olejem.

Určitě máte své oblíbené varianty nebo vlastní podpultové triky a tipy, tak šup-šup sem s nimi do komentářů, ať se taky jednou poučim ,)

komentáře

Prodejna řeckých specialit: Olympia Delikatesy a Vína

Chcete-li podobně jako já vzít sbližování se s řeckou kuchyní do vlastních rukou, mám tady pro vás jeden tip. Malý obchůdek s řeckými specialitami a vínem Olympia Delikatesy a Vína (web je offline) by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Široká nabídka konzervovaných i čerstvých chlazených výrobků, rozsáhlá vinotéka a prodej hotových lahůdek vám umožní ochutnat téměř vše, co může řecká kuchyně nabídnout…

Obchůdek najdete v Radhošťské ulici kousek od Flory. Obchod je koncipován hodně podobně jako prodejny s italským zbožím – Sapori Italiani a ReGourmet. V první části je umístěn lahůdkový chlazený pult, regály s konzervovaným zbožím, pečivo a chladící vitrína s chlazenými výrobky; v druhé je pak docela rozsáhlá vinotéka, olivové oleje a další nepřerné pochutiny.

K dispozici je velmi milá a ochotná obsluha, která vám se vším pomůže a poradí. I když o řecké kuchyni nevíte vůbec nic a neumíte dokonce ani vařit – nevadí. K dispozici je spousta hotových mňamek, které můžete ochutnat na místě nebo přímo na prodejně. Namátkou zmiňuji nabídku různých nakládaných oliv, průřez studenými i teplými předkrmy, řecký jogurt, řecké sýry, řecké cukrovinky, různá nakládaná a grilovaná zelenina atp.

Pro ty ostatní, kteří potřebují nějakou konkrétní surovinu pro přípravu řeckých jídel, to shrnu jednoduše – mají tam z 95% vše. A to co nemají, pro vás objednají :) Konec suchého textu, jdeme slintat nad obrázky…

ňecké olivy

Vidíte na titulní fotce. Jedná se o mix oliv za cca 25,- Kč na 100g. Vidíte tam zelené i černé olivy, s peckou i bez, plněné mandlí nebo sýrem + takové ty menší špičaté to jsou kalamaty. Koupit si je můžete i zvlášť na váhu i ve skleničce/konzervě. Je to zážitek sám o sobě. Doporučuji ochutnat!!!

ňecký jogurt

Pokud jste už někdy zkoušeli dělat vlastní tzatziki, určitě jste narazili na tento problém – kde vzít řecký jogurt? Tzatziki s řeckým jogurtem je totiž o 100% hustší a krémovější než to z obyč jogurtu. Můžete sice obyčejný jogurt nechat odkapat přes plátýnko, ale i tak bude jiný. ňecký jogurt je tučnější a smetanovější. Tenhle stojí cca 25,- Kc / 100g, dá se koupit na váhu do kelímku jak vidíte na obrázku anebo mají v ledničce klasické balení (je to stejná značka). Doporučuji si koupi ten v uzavřeném balení – déle vydrží.

Baklava

Tento supersladký dezert z listového filo těsta a z vlaškých ořechů prosycený hutným a sladkým sirupem je řecká jednička a najdete jej v nabídce každé opravdové řecké restaurace. Pokud jste Baklavu ještě nikdy neměli, doporučuji. Tenhle „zákuseček“ vám totiž dá docela dobrou představu o výživnosti řecké kuchyně – je tak sladký a tak hutný, že vás doslova knokautuje. Baklavu prodávají přímo z plechu plného sirupu (dovezeno z ňecka). Není vůbec oschlá, naopak – crčí z ní sirup ze všech stran.

Kataifi, kateifi, kadaifi nebo jak se ta chlupatá koule vlastně jmenuje

Podle mne dokonalý „conversation starter“ – dezert z nitkového těsta. Esteticky mne tahleta „věc“ přivádí do ekstase. Chuťově už je to o něco slabší zážitek než klasická baklava, ale i tak je to síla. Je to také variace na téma těsto, oříšky, med a sirup. Doneste si jeden dva domů a neuvěříte!!! :)

Kakaová halva

Halva (vyslovuje se chalva) se vyrábí z cukru a sezamové pasty tahini. V oblasti středomoří a blízkého východu existuje celá řada různých mutací, ta řecká je však nejlepší. Mně osobně chutná nejvíce kakaová verze a vždy ji kupuji v specializovaném obchodě, protože ty v obyč marketech se nedají jíst.

Tenhle kousek je made in greece a stojí 47,- Kč Docela rozšířená je i Makedonská halva, ale je to prosím úplně to samý :) Halva je ultrasladká a megatučná – zkrátka ideální!

Olivový olej SITIA 0.3

Naprosto geniální záležitost na závěr – olivový olej značky Sitia. Tento olej za 199,- Kč / 500 ml (což je je od 30,- Kč víc než za ty srajdy á la Carbonell a jim podobné v marketech) je nejvíce oceňovaný olivový olej na světe. Podívejte se na seznam cen, které získal v mezinárodních kláních olivových olejů – bez komentáře ;)

V obchůdku věnují olivovým olejům celý jeden regál. Můžete si vybrat přesně dle svých požadavků – bio, ochucený, extra vergine, na běžné používání atp. Výběr je bohatý a věřte, že za své peníze dostanete to, co vám patří. Všem těmto olejům z jejich nabídky nesahají oleje z marketů ani po kotníky. Najdete tam i příjemnější 250ml balení na ochutnávku, ale i pětilitorvé plechovky (cena u nich je pak úplně směšná).

O tomto oleji si přečtěte základní informace zde. Já jen zmíním, že to číslo 0.3 značí aciditu 0,3% (volná kyslina oleová). Na základě tohoto se jakostně třídí olivové oleje. Extra vergine by měly mít pod 0,8 a vergine pod 2%. Obyčejný olivový olej má aciditu kolem 1%, ale tam je to zase vyváženo přidáním rafinovaného oleje. Pokud vůbc bude na etiketě extra panenského oleje acidita uvedena, platí – čím menší číslo, tím lepší!

Samozřejmě jsem olej ihned porovnal v ostré konkurenci – viz. fotka. Sitia 0.3 všechny ostatní naprosto rozválcovala, dokonce i mnou vychvalované bio Salvagno (228,-). Na třetí příčce je pak bohužel docela olejovitý olivový olej z Toskánska a úlně vespod bio olivový olej z Delvity, který díky jeho ostré peckoidní chuti používám už jen pro teplou kuchyni. Sitia je velice lehký olej (v podstatě to už ani olej není, ale nektar :) s příchutí ovoce. Já tam zrovna teď cítím meruňky a hroznové víno, ale nevylučuji, že zítra to bude něco jiného ;)

Obchůdek v Radhošťské je naprostá bomba a je to úplně jiná liga než „pražské-řecké“ restaurace. Jestli v Praze existuje místo, kde se člověk nejlépe seznámí s řeckou gastronomickou kulturou a kuchyní tak je to právě tady. Dávám osm a třičtvrtě cuketky z desíti!

komentáře

Olivovník a moje řecké kuchařky

Dnes jsem zasvětil celý den zotavování se z obědů v pražsko-řeckých restauracích a věnoval jsem se všemu jinému, než tomu :) A protože máme tady na planetě cuketka řecký týden, fotnul jsem pro vás tu nejtypičtější řeckou roslinku – olivovník. Tento vzpurný kousek, který nemůžu ani za nic přinutit k nějakému solidnějšímu pózování na fotce, je starý asi tři roky. Je to vyžle a kdejaký jiný kus v bauhazech jej předčí, ale stejně je to můj favorit!

Mrkejte na tyhle dva lístky. Ten větší je ze starého a velkého olivovníku z ostrova Kos. Ten menší bumbrlik je ten můj. Sami vidíte, že má ještě co dělat :)

ňecká isnpirace

Tohle jsou mé jediné dvě knížky, které mají co do dočinění s řeckou kuchyní. Jsou to takové ty tradiční, docela blbé turistické knížečky za deset euro, které potkáte na každém rohu v každé turistické desitnaci. Úplné kraviny tam nejsou, ale spoléhat se na ně rozhodně nedá, takže aspoň čumím na ty obrázky uvnitř .)

Z řeckých kuchařek je docela dobrá ňecká kuchyně Marthy Elefteriadu. Známí s ní mají 100% spokojenost (je blbuvzdorná a mírně přizpůsobená na české podmínky). V neděli si konečně uvařím pořádnou musaku, tzatziki a ještě něco k tomu. Strašně mě láká zkusit Kleftiko (pečené jehněčí se zeleninou v papíru), ale to záleží, jestli v sobotu seženu dobré jehněčí. Tak uvidíme, co z toho se sem nakonec doškobrtá…

komentáře

ňecká Taverna Olympos: ňecký týden na cuketce pokračuje…


Udělal jsem si řecký týden. Postupně si projdeme některé podniky s řeckou kuchyní v Praze. O víkendu se pak podívám na některé původní řecké receptury svou zelenkavě zakřivenou optikou. Dnes schytala návštěvu Mr. Cukíniho Taverna Olympos na Žižkově…

Prostředí restaurace

Přiznám se, že Žižkov nemám moc rád – smradlavé a pokaděné uličky, spousta ožralců a hustá mračna šedých oprýskaných domů. Taverna je umístěna v samém centru této svérázné čtvrti, přesněji kousek od Akropole v Kubelíkově ulici.

Docela nenápadný vchod skrývá nečekaně rozsáhlé prostory (rozlehlý dvorek a velká zimní zahrada), ve kterých se taverna nachází. Design je mírně přiošuntělý, občas kýčovitý, ale má svou vlastní atmosféru. V době mé návštěvy byla zahrádka uzavřena, ale byl jsem tam vloni a byla to nádhera. To místo má v sobě určitě nějaké tajné feng-shui. Spousta, spousta stolečků, fontánka, kýčovité malby na zdech, kočky, mladé kaštany a nějaké to harampádí. My jsme se dnes usadili do prosklené zimní zahrady (je chráněna před větrem a deštěm), která funguje i v chladných měsících. Nevím čím, ale zvláštně promíchané prostory taverny mně něčím přitahují. Na hlavní stránce mají odkaz na panoramatický pohled restaurace < Doporučuji (vyžaduje Javu)!

V taverně bývá docela plno a proto jsem využil telefonickou rezervaci. Vyplatila se, protože kolem šesté hodiny už bylo docela narváno. Každý stoleček má jednorázové papírové/ubrouskové prostírání s potiskem. Barevný jídelní lístek je s tradičními řeckými názvy s českými popisy, tentokrát bez fotografií. Náš stůl pro dva nebyl v době příchodu připraven, ale obsluha vše zajistila během okamžiku mžiku (kamžiku ;)

Nabídka řecké kuchyně

V porovnání s Tavernou v Revoluční je nabídka jídel zhruba obdobná. Ceny jsou však o něco vyšší, ale podle mne je to dáno i průměrnou vyšší gramáží. Nejlíp bude, když se na jejich jídelní lístek mrknete sami a ochutnáte se mnou ;)

Jako studený předkrm jsem pro porovnání opět vyzkoušel jikrovou pomazánku Taramas za 80,- Kč (porce 270g!!!). V Revoluční tedy byla o dost lepší. Tato varianta mi přišla mírně nakyslá a málo „jikrová“.

K tomu jsem opět risknul pečený chleba za 20,- Kč. Tady je to ve srovnání s Revoluční zase naopak. Konečně čerstvý opečený chlebík, na kterém se poctivě podepsalo grilování a na kterém se nešetřilo s olivovým olejem. Někdo může brblat nad ohořelými okraji a bude mít pravdu. Mně se to ale shodou okolností takto líbí :) Jo a byl výborný!

Další klasika Tzatziki rovnež 80,- Kč za 270g. Tentokrát s koprem a výborné. Avšak nedalo se to skoro sníst…

K tomu né moc dobrá pita za 25,- Kč – nacucnutá tukem a vevnitř nepropečená. Pro tavernu veliké faux pas! :(

Ženská část cuketkova týmu si nedala vymluvit objednávku obyčejného Gyrosu, ovšem za 140,- kč (270g + obloha). Na fotce i v reálu nevypadal vůbec vábně a úpravou toto jídlo propadá. Toto ošklivé vepřové káčátko se však postaralo o překvapení večera, protože, tak šťavnatý a dokonale propečený a kořeněný gyros jsem snad ještě nejedl. Možná jsem jen chytli ten správný řez, ale stálo to opravdu za to!

Já jsem si opět naložil Mousakas (tradiční specialita musaka – zapékané mleté maso na podloží z bramobor s lilkem, zapečené v bešamelu) 450g za 220,- Kč. Do černa „zapečený“ povrch a poměrně mdlá chuť se u mne nesetkaly s pochopením. Kvantitou se to spravit rozhodně nedá…

Kávičku a dezert jsme pro tentokráte vynechali a tak na závěr fotka oleje a octa, které jsou na stole k dispozici. Pěkný detail, který potěší.

Málem bych zapomněl – čepujou pivo Stella Artois, ale nějak zvláštně, bez takového toho malého papírku na stopce. Já mám ten papírek na Stelle moc rád a jsem na něj zvyklý, tak proč mi ho nepřejou? ;))

Obsluha

Naše řecká obsluha byla promptní, slušná a s přiměřeným odstupem. Opět žádný úsměv :( Zřejmě to tam berou strašně moc vážně, nebo je špatně platí. Ve srovnání s Revoluční naprosto bez kiksů, všichni hezky kmitali a neflákali to. Nemuseli jsme ani jednou čekat a na každé mávnutí a vyhledání pohledem okamžitá reakce. Oukej tedy, ale jde to i o pár desítek procent lépe! S úsměvem například! ,)

Záverečné hodnocení

Výborné prostředí a atmosféra – to jsou hlavní devizy této taverny. Celkové hodnocení sráží opět naprosto neodpovídající poměr cena/výkon a kolísavá kvalita připravených jídel. Za tyto ceny očekávám přidanou hodnotu v podobě perfektní a osobité prezentace jídel + odpovídající podání specialit bez překlepů. Očekávat navíc vlastní invenci je příliš troufalé.

Celkově mám z podniku dojem, že těží z dobrého jména, zejména mezi cizinci (cca 50% hostů v době naší návštěvy) a z určité exkluzivity dané cenami. Jinak mám ale pocit, že jednou na prázdno a jenom rychle-honem točí pořád dookola to samé. Tavernu v Revoluční přesahuje, ale jenom o kousek – proto dávám šest cuketek z desíti (…no, spíše pět a půl).

Diskuze pod článkem byla uzavřena kvůli několika opakujícím se nepěkným a anonymním komentářům, které mě už přestalo bavit mazat. Všem slušným diskutujícím, se tímto omlouvám :(

komentáře

Kodex péče o české pivo – no, tak to brzy…

Co nejlépe vypovídá o spotřebitelských návycích národa s nejvyšší spotřebou piva na světě? Český Svaz Pivovarů a Sladoven do toho konečně kopnul a ve svém nově přijatém pivním kodexu radí všem hospodským překvapivou novinku. Čepujte nezkažené a správně vychlazené pivo z čistých trubek!

Všichni určitě víme, jak vypadá realita z vlastní zkušenosti. Nezúčastněný pozorovatel by mohl směle prohlásit (a nemýlil by se), že čechům je úplně jedno co a jak glgají, hlavně když se z toho pořádně ožerou :/ (jsou přece správní chlapi ne?) Velice sympatický políček do tváře svých zákazníků (který mě svým skrytým sdělením dostává ;) uděluje svým reklamním sloganem Budvar:

Ještě mě napadá – a kdo vydá kodex pro vaření českého piva? :/

Poznámka: Tohle není skrytá reklama Budvaru. Ale zrovínka dnes jsem dostal tak odporně udělanou desítku Gambrinus, že to muselo ven. Za inspiraci rovnež vděčím Lidovkám. Díky ;)

komentáře

Recept: Cibulové kroužky – Onion rings

S tímto klasickým americkým fingerfoodem jsem se poprvé setkal ve fast-foodu Burger King (nejbližší máte v Německu, Rakousku nebo v Maďarsku) a ihned musím dodat, že lepší onion rings než tam, jsem zatím nikde jinde neměl. Dobře vím, že přiblížit se jim, je skoro nemožné. Přesto jsem vyměkl a pokusil se o vlastní cover verzi…

Cibulové kroužky v těstíčku

Základní finta těch onion rings od BK je, že nepoužívají cibulové kroužky, ale jakési spicy cibulové těstíčko, které vyformují do kroužku podobného tomu cibulovému a ten teprv obalí. To cibulové těstíčko můžou samozřejmě okořenit, navíc je tlustší než ten nejtlustší skutečný cibulový kroužek. Vy si z toho vůbec hlavu nelámejte, uděláme si totiž onion rings z opravdických cibulových kroužků. Tedy skutečné cibulové kroužky z onion rings ;)Cibulový-O-Ni-On nákupní košique:
  • pěkné velké cibule (tak akorát, já měl dvě)
  • mouku
  • vaječné žloutky z vajíček (1/cibuli)
  • mlíčko (pivo)
  • koření – čili, pepř, sušenou mletou zeleninu (dle naturelu)
  • ojlej (neolivový prosím)
Příprava těstíčka:
  • nejříve rozšlehejte žloutky s kořením (já použil sůl, pepř a domácí vegetu)
  • přidejte mouku a zašlehejte ji (vidličkou)
  • odhanněte množství, které budete potřebovat na své kroužky
  • na toto množství těstíčko nastavujte postupným přišleháváním mouky a mléka
  • správná konzistence je: polotekutá ;D
  • místo mléka můžete použít pivo!
Příprava kroužků:
  • cibuli oloupejte a krájejte příčně na cca 1–1,5cm plátky
  • plátky rozdělte na jednotlivé kroužky
  • vyberte ty nejlepší a nejkroužkovatější
  • všechny je hoďte asi na 30 minut do lázně z mléka do ledničky
  • před smažením je nechte okapat a obalte je v mouce
Finale:
  • rozehřejte olej na správnou teplotu (střední plamen)
  • v mouce obalené kroužky vymáchejte v těsíčku
  • vidličkou pokryjte všechny místa na každém kroužku
  • dávejte je postupně na pánev a udělejte se je dozlatova
  • před podáváním vycucejte ctěný olej do papíru

Uf, no vidím, že složitěji už by to snad ani pospat nešlo. Já vám ale věřím, že to zvládnete! Je to opravdu dobrota, bohužel vykoupená drbačkou a totálně anihilačním bordelem na lince (teda alespoň na té mé). Podávat doporučuji zásadně jen tak bez přílohy s česnekovým dipem. A co je to ten česnekový dip? Záleží opravdu jen na vás – např. majonéza nebo zakysaná smetana, do ní drcený česnek dle chuti.

Nakonec článku chci apelovat na pana Burgra Kinga, aby nelenil a urychleně ráčil kolonizovat naši zemi. Whopper!

komentáře

Kávovník

S příjmeným ochlazením na mne přišla přesazovací mánie. Nutkání přesazovat, kypřit, kultivovat a vůbec krášlit všechny kusy z mé subtropické zahrádky je tak silné, že neodolávám a furt se hrabu v hlině. Dnes vám představuji dva kávovníky (coffea arabica) s tak nádherně zelenou barvou listů, až…

Kousek na titulce je starý asi dva roky a je to vskutku střízlík (zato z něj vyzařuje drnčící feng-shuei). Uznávám, že jsem ho dosud trápil ve špatném substrátu a přeháněl to se sluncem. Kávovníky mají totiž raději polostín nějaké další rostliny (u mně to je vzrostlý banánovník spolu s umbrella tree) a kyselou půdu (např. rašelina 1:1 s kokosovou drtí a pískem) BEZ vápníku (ani v hnojivech, jsou na něj alergické a neprospívají). Na této fotce je starší rostlinka koupená v Hornbachu. Jak vidíte, ta jede jako po másle!

Stáří odhaduji tak na 3 ročky. Letos vypustil obrovské cca 20 cm listy. A ta kávovníkově zelená! Šílím z ní!

Při pohledu na tu nádheru dostávám iminentní chuť na kávu. Připravuji pro vás srovnávací test fér i nefértrejdových káv + podrobný návod jak dělat domácí degustace kávy v US velice populární jako tzv. coffee cuppings. Zjistil jsem, že je to dost dobrá zábava pro menší okruh přátel nebo rodinku. Určitě srovnatelné s domácími degustacemi vína, avšak o něco více hřejivější a „prostě vůbec lepšejší“ Těším se zase, až bude melancholicky barevný a upršený podzim, pak takové kávové degustační večírky budou mít teprve atmosfairu ;)

komentáře

Nová řada bio výrobků Bio Plus v Delvitě


Tak konečně pomalu dochází na má slova a do bio výrobků se začínají opírat větší hráči na trhu, kteří se nespokojí s ušmudlanými obchůdky pro alternativce, ale vtrhnou se silným marketingem do supermarketů. Nový řada výrobků Bio Plus, kterou jsem právě objevil v Delvitě, je toho názorným příkladem.

Výrobky Bio Plus

Podle výpisu z rejtříku je firma Alternativ Plus s.r.o., která Bio Plus provozuje s rakouským pozadím. Nasvědčuje tomu i původ některých výrobků (Rakousko, ale jsou tam i české např. vejce).

Pozitiva

Další firma a další komunikační kanál, které natvrdlému českému konzumerovi budou do hlavy vtloukat kupuj BIO, kupuj BIO, kupuj BIO! Sami si vyberte jestli je to dobře :) Plus sympatická infiltrace bio výrobků na území tradičních regálů (tj. bio produkty mimo biokoutek alisas bioghetto :).

Negativa

Bohužel, našel jsem jich hned několik. První negativum je upozaďování certifikažní značky ekologického zemědělství které vydává KEZ (Kontrola ekologického zemědělství). Na obalu cibule i vajec je tato značka opravdu mikroskopická a snadno přehlédnutélná. Konzument bude mít brz ve BIO certifikačních značkách chaos a to není dobře. Firma navíc na svých stránkách tvrdí:

Všechny výrobky začleněné do sortimentu BioPlus® splňují požadavky Zákona o ekologickém zemědělství a navíc jsou při jejich produkci, zpracování a skladování dodržovány přísné kvalitativní normy Bio Plus.

Může mi někdo říct odkud tu „normu“ Bip Plus vzali? Vycucali z prstu? Tady vidíte co dokáže HC marketing. Tohleto se mi opravdu nelíbí :/ Další problém je anonymita. Výrobky jsou sice hezky zastřešeny pod jednou střechou, ale méně už jsou vidět konkrétní ekofarmy a zemědělci. Firma se honosí vyhledávačem původu produktů, který mi ovšem podl šarže na cibuli ani na vejcích nic nenašel. Děkuji pěkně za takovýto vyhledávač!

Třetím záporem je zbytečné dovážení rakouských (a dalších cizích) produktů, které si jsme schopni vypěstovat sami. Opravdu nevidím důvod k tomu abych si v Česku kupoval rakouskou bio cibuli!

Jsem docela zvědav jak se tato aktivita bude vyvíjet a jestli budou nějaké reakce ze strany českých bio zemědělců, případně dalších zainteresovaných subjektů. Taky mě zajímá jaké další výrobky, v jaké ceně a v jakém množství nám značka Bio Plus nabídne. Mně osobně si moc nezískala, občas po ní určitě sáhnu, ale nadále zůstanu věrný neanonymním menším producentům.

komentáře

Fotohádanka na uvítanou!

Po více než týdenní filmové pauze jsem zpět u vás. Věřím, že se vám po mlsném panu Cuketkovi stýskalo stejně jako mně :) Na úvod malinká fotohádanka speciální tím, že sám jen mlhavě tuším co jsem to dnes vlastně v pražských ulicích ulovil a vyfotil. Važte si toho, musel jsem se vydrápat přes plot (do prostorů hlídaných kamerami), vyšplhat na strom, sedřít si koleno a zhmoždit cuketku! Co je to???

Vaše odpovědi čekám v komentářích. První, kdo uhodne, získá jako hlavní cenu neskonalé uznání pana Cuketky :)

komentáře

Fair Trade ochutnávka: hořká čokoláda, instantní káva, marmeláda, palmový cukr a guarana

Nejnovější buzzword, který se momentálně vkrádá do vaší slovní zásoby je spojení Fair Trade. Projekt Fair Trade nebo-li spravedlivý obchod, má za cíl zajistit producentům z rozvojových zemí spravedlivé výkupní ceny a umožnit jim další rozvoj (podrobnější definice). Zákazník pak tuto férovost rozpozná jako vyšší koncovou cenu pro něj, výměnou pak dostává dobrý pocit z podpory potřebných a někdy také nemalou dávku spotřebního dobrodružství při ochutnávání exotických produktů.

Pojďte se mnou ochutnat několik fair trade produktů z nabídky internetového obchodu Fairově.cz. Opravdu stojí za to, si připlatit? Není Fair Trade jenom další marketingový trik na vaše peněženky?

Maracujová marmeláda (též Passion Fruit)

Jako první půjde na „holení“ maracujová marmeláda původem z Laosu. Maracuja je asi to nejlepší ovoce, které znám. Kdo jej ochutnal čerstvé, rozkrojené jen tak napůl, se lžičkou na vyjídání, k tomu třeba sladky třtinový sirup – dá mi zapravdu. Ne nadarmo tomu amíci říkají Passion Fruit (ovoce vášně)!

Tato marmeláda pochází od německé fairtradeové firmy Gepa (tj. osvědčeno na němekém trhu = plus body). Povedené balení obsahuje 275g marmelády bez barviv a konzervačních prostředků. Obsah ovoce je 30g/100g. Ihned vám prozradím, že na začátek jsem vybral asi ten nejslabší vzorek, protože marmeláda byla pro mně velkým zklamáním.

I když na fotkách vypadá „děsně k sežrání“, bohužel se žádná jiskřivá maracujovitost nekoná. Marmeláda připomíná chutí obyčejnou mdlejší meruňkovou variantu. Kdybyste mně z toho sundali nálepku asi bych maracuju ani nepoznal. Vzhledem k ceně 91,- Kč, tak máte jen jediný zážitek a sice ten z dobročinnosti :) Slabotka na čtyři cuketky.

Přírodní Guarana – kofeinový zabiják!

Guarana je taková zajímavá rostlinka z Jižní Ameriky, jejíž semínka obsahují guaranin a kofein (stimulanty). V současné době je hodně provařená mezi výrobci energy drinků, kde to bez guarana téměř nejde. Guaranin je chemicky identitický s kofeinem, jenom je mírně odlišně uspořádán. Tvrdí se o něm, že má prodloužené účinky. Je to něco podobného jako tein v čaji.

Mnou testovaná guarana v prášku (balení 100g za 274,- Kč), je pouze čistý ničím nedochucovaný prášek. Ten můžete využít při přípravě jakýchkoliv nápojů, kde se hravě ztratí – prášek je totiž téměř bez chuti. Maximální doporučená dávka je cca 4g na den (cca jedna celá čajová lžička).

Já doporučuji být s dávkováním guarana opatrný, opravdu je to celkem dost síla a je dobré, když si pomaličku najdete svou optimální dávku. V ůčinku (alespoň na pana Cuketku) bych to přirovnal k rychlosti nástupu kávy, ale s délkou účinku jako u zeleného čaje. Já osobně holduju kofeinu nejlépe v podobě kávy a tak mně guarana nechává docela chladnou.

Přesto určitě lepší než s chemií hraničící energy drinky – máte totiž vše pod kontrolou. Pokud tedy potřebujete „něco dodělat“ nebo se „něco konečně naučit“, je guarana určena pro vás. Slušných šest cuketek z desíti!

Bio & Fair Trade Hořká čokoláda 85% a 70%

Opět dva výrobky německé firmy Gepa. Obě hořké čokolády jsou v biokvalitě a faitrade, plus bez obsahu GMO. První čokoláda (70%, na snímcích vlevo, 80g za 33,- Kč) mě doslova očarila. Pro výrobu bylo použito kakaou z Ghany :) a z Kamerunu, k tomu třtinový cukr z Kostariky. Navzdory docela vysokému obsahu kakaa si zachovává úžasnou lehkost/vláčnost a sametovou chuť s nádechy kokosu. Sedm a půl (skoro osm) cuketky!

Druhý vzorek hořké čokolády (85%, 80g za 53,- Kč) už nebyl tak přítulný. U čokolád s vysokým podílem kakaové hmoty jde hodně poznat kvalita použitého surového kakaa. V tomto případě podbarvovaly typickou (a příjemnou) hořkokyselou chuť čokolády dřevnaté a trpké podtóny. Škoda! Pět cuketek.

Instantní káva Africafe z Tanzánie

To nejlepší nakonec :) Instantní kávu nepiju, ale teď v létě a sezóně frapíček ji občas použiju. Tohle na první pohled „dárkové“ plechovkové balení instantní kávy je velice sympatické. Obsahuje 100g jemně granulované kávy (směs arabika robusty) za cenu 140,- Kč.

Bezpečnostní nálepka s nezbytnými údaji. Tentokrát pochází výrobek opět z německého trhu, konkrétně od firmy El Puente. Dole další neprůstřelný obal :)

V porovnání s klasicky ponožkovitou Nescafé je to příjemná změna. Na klasickou kávu tento výrobek nikdy nedosáhne, ale např. do ledové kávy je ideální. Stejně tak na ranní rychlé polomrtvení s dostatkem mléka a cukru. Měl jsem možnost před touto kávou ochutnat dukonce i obdobně balenou izraelskou košer kávu a Africafé rozhodně vítězí! Sedm cuketek (asi nejvíc cuketek, co zde může instantní káva dostat!)

Palmový cukr z Indonésie

Tento palmový cukr pochází z palmy Arenga, která patří do skupiny tzv. cukrových palem. Palmový cukr vzniká vysušením šťávy z palem, obsahuje cukry, tuky dokonce i proteiny (vitamíny, stopové prvky atd.). Je typický zejména pro thajskou kuchyni do jídel, nebo v Indonésii používaný jako běžné sladidlo

Jak vidíte konzistence se hodně podobá cukru třtinovému nebo rapaduře. Chuťově je ale trošku jinde – je více komplexnější, karamelovější a „příjemně hřejivě sladká“ (lépší termín opravdu nemám). Palmový cukr je podle mne ideální sladidlo do kávy (pokud sladíte) se smetanou. Zapadá tam do těch chutí a vůně úplně nenápadně avšak naprosto nekompromisně. Samozřejmě, že jsem palmový cukr ihned nacpal i do Mojita a výsledek byl …!!! (na samostatný článek snad i s videem)

Palmový cukr mě z těchto vzorků dostal asi nejvíce, celkem tedy na závratných osm a půl cuketek. Sbíráte-li rádi sladké chutě anebo pokud ve jménu „zdravé“ výživy upřednostňujete „alternativní“ sladidla, palmový cukr čeká na vás! Navíc cena 57,- Kč za 250g je na stejné hladině s konvenčním „neférovým“ třtinovým cukrem.

Doufám, že jste se promlsali až sem na konec. V příští ochutnávce Fair Trade výrobků se budeme zabývat vzorky kávy a kakaa. Už dopředu musím prozradit, že všechny kávy byly obrovský zážitek a padalo hodně cuketek! Úplně nakonec téhle „férové série“ si napíšeme něco o smyslu a budoucnosti „vlny férovosti“.

Vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma Ing. Martin Kobera – Fairově.cz, prodejce fair trade a bio výrobků z celého světa. Pokud si chcete toto zboží koupit nebo chcete zjistit další informace o fair trade produktech, navštivte stránky firmy: http://www.fairove.cz

komentáře