Asi nejlepší věc co mají v ká-ef-céčku je jejich patentovaný zelný salát coleslaw. Nevím jak dlouho na tom makali, ale makali na tom dobře, protože je to dobře vymakaný. Uznávám, že je docela blbost si ten salát dělat doma, když ho můžete mít v originále za pár kaček, ale takhle si ho můžete různě přizpůsobit a vůbec vylepšit k obrazu svému. Já už ty zelné hlávky pižlim docela dlouho a když máme tady to antioxidující téma, napižlim je i dnes…

Recept na salát Coleslaw

Celé to není žádná věda, je to jem nakrouhané zelí s troškou cibule a mrkve + koření + smetana a majonéza. Těch variant je oběhu asi milión a já vám doporučuji si vyzkoušet různé kombinace. Kdybyste mělo zálusk okopírovat přesně ten coleslaw od KFC, tak na netu koluje spousta „tajných receptur“ na něj a já vybíram tunhlenctu (nezapomeňte na estragonový ocet!) a přeji hodně štěstí :p

Já pro vás mám svoji variantu takového základu, se kterým můžete dále různě experimentovat a přidávat si do něj co se vám zlíbí. Na tento základ budete potřebovat:

• menší hlávku bílého zelí
• malinkatou cibulku
• dvě mrkve
• dvě lžíce cukru
• ocet, citronovou šťávu
• drcený pepř a sůl

Primitivní postup je následující:

• očistěte hlávku zelí
• vemte co největší kudlu a nakoruhejte to zelí na cimpr-campr
• to do větší mísy a k němu na drobno cibulku a nastrouhané mrkve
• přidat dvě lžíce cukru, pepř, sůl
• okyselit podle vaší chuti (já použil dvě lžíce vinného octa a lžíci šťávy z limetky)
• vše důkladně promísít

Tolik k základu, se kterým můžete dále po částech experimantovat, anebo ho můžete celý šoupnout do ledničky, než se rozmyslíte. Osvědčily se mi dvě variace tohoto základu. První je v podstatě klasický coleslaw protože k této základní směsi (od které si část odložíte do misky) přidáte smetanu a majonézu. Dávkování nechám na vás, ale doporučuji – šetřete obojím. Tato těžší varianta je výborná zejména po cca dvoudenním odležení v lednici a skoro se dotýká originálu z KFC.

Druhá varianta spočívá pouze v přidání kvalitního extra vergine olivového oleje. Nic víc, nic míň – maximálně tak odležet. V podstatě už to není coleslaw, ale jiný podobný a srovnatelně osvěžující salát.

Nejvíce pikantní na tomto salátu je jeho cena, která na cca 1kg dávku nepřesáhne dvacet korun. Velice fajn je taky to, že na rozdíl od listových si jej můžete udělat do zásoby a on nevadne, ale naopak vzkvétá (zelí hezky křehne)!

A jako obvykle – jsem moc zvědavý na vaše zkušenosti s jakoukoliv varianou coleslawi a vůbec všech čerstvých zelných salátů. Krouhejte, pižlete a pište ;)

Jako první super-potravina vykopávají tyhle nádherně divoké ostružiny. Jsou výsledkem mého neúspěšného houbařského pokusu (dva směšně prťavé klouzky a jedna babka), který se naštěstí proměnil v ostružinové mámení…

Ostružiny jsou podobně jako borůvky, maliny a jahody bohaté na tzv. proantokyany, které pomáhají v prevenci rakovinných a kardiovaskulárních onemocnění. Dále obsahují vitamín C a vlákninu – obojí trvale spojováno s pozotivními účinky na zdraví. Kromě toho obsahují ještě mocnou kyselinu elagovou, která je v laboratorních podmínkách schopná obstát v prevenci rakoviny kůže, močového měchýře, plic a prsu. Docela mocné, co říkáte?

Tyhlety mršky jsem nasbíral v lesíku na takových dlouhých šlahounech všude možne po porostu. Jinak se dají docela dobře načapat na mezích mezi jednotlivými políčky, kde pokud mají slunce a dostatečné hnojení od kraviček, tak se úplně odbrzdí a spustí černofialovou chuťovou lavinu. Proto vemte do ruky kyblik a hybajte na chatu nebo do přírody, protože jejich sezóna právě vrcholí! Nasbírejte co můžete, dají se velice snadno zmrazit (jediná jejich úprava kterou bezpečně zvládám) nebo proměnit na nějakou marmošku nebo co já vím sirup třeba.

Já osobně je mám nejraději jen tak, potom v drobenkovém koláči od maminky a nebo s pěknou palačinkou na kopečku husté šlehačky. Velmi snadný recept na něco podobného s malinami nedávno postnul GurmetKlub, tak šup tam .)

Všichni ostatní lenoši mají štěstí, že jsou celoročně k dostání jako mražené nebo ve formě různých marmelád a džemů. Čerstvé a fialověčernou smyslností naducané už sice nejsou, ale i tak jsou více než jen použitelné!

Co si to ten cuketka zase vymyslel – Superpotraviny? Ano! Vyhlašuji další cuketí tématicky týden, tentokrát na téma potravin díky nimž budete věčně krásní, zdraví a mladí! Půjdeme na to zcela pseudo-vědecky, osvědčenou tzv. cutektovskou ochutnavací metodou. Jestli to se mnou celý týden přežijete, slibuji že budete minimálně o deset let mladší, vaše IQ rozrazí sklíčko na IQ-metru a vaši upocenou plešku pokryje hutné afro ;)

Anti co? Antioxidanty!

Ať chcete nebo ne, jste celí poskládaní z malinkatých neviditelných buněk (ok, jsou trošku vidět, ale jen dalekohledem!). Ty buňky jsou 24/7 nonstop v práci (nutno dodat, že se jedná o rizikové pracoviště!), nemůžou si večer zajít na pifko ani o víkendu k vodě. Celý den se přehrabujou v haldě toxického odpadu a všechno dělají za vás. Chudinky, potom se jim nedivte, že se z toho některé úplně zoxidujou, lupne jim v bedně a buď z toho zešediví (=stárnutí, nemoci) nebo se dočista pomatou (=rakovinné bujení).

Naštěstí matka příroda (budiž ji země lehká) po sobě zanechala spoustu účinných mechanismů jak naše nebohé buněčné a enzymatické procesy regenerovat a chránit. Jedním z nich jsou antioxitanty, které brání chemickému poškození buněk (= rakovina, stárnutí, kardiovaskulární hcoroby, Alzheimerova choroba atp.). Mezi nejprofláklejší antioxidanty patří vitamíny (A, C a E), koenzym Q10, karotenoidy (lykopeny, karoteny, xantiny), eugenol, bioflavonidy (resveratrol, katechin), fenoly a desítky dalších.

Míra prozkoumání jejich účinků se různí, přesto jsou aktuálně pod intenzivním dohledem a na každý antioxidanty je zaměřeno hned několik paralelních studií. Tyhlety detaily myslím pro nás nejsou zas až tak důležité. Já se tady budu věnovat jenom těm nejznámějším, jejichž účinky jsou dostatečně prověřené a které jsou zastoupeny v běžně dostupných potravinách.

Samozřejmě nic se nesmí přehánět Svědčí o tom řada poznatků o škodlivých účincích antioxidantů při trvale nadměrné nebo neuvážené konzumaci některých potravin.

Potraviny bohaté na antoxidanty

Jako odrazový můstek využiju zatím nejrozsáhlejší studii zjišťující výskyt antioxidantů v potravinách, kterou provedlo americké ministerstvo zemědělství USDA.

Tady máte první dvacítku seřazenou od prvního do posledního: malé červené fazole (sušené), divoké borůvky, červené fazole (ledvinkové, sušené), pinto fazole, vypěstované borůvky, brusinky, artyčok (vařený), ostružiny, sušené švestky, maliny, jahody, jablka odrůdy Red Delicious, jablka odrůdy Granny Smith, pekanové ořechy, třešně, černé švestky ryngle, brambory Russet (vařené), švestky a jablka odrůdy Gala.

Kromě těchto jsou na antioxidanty bohaté: mleté koření – hřebíček, skořice a oregano, grepový džus, šťáva z granátového jablka, kakao, zelený čaj, rajčata, červené hrozny, mrkev, brokolice, celozrnná mouka a česnek…

V podstatě se dá říci, že žádnou zeleninou nebo ovocem nic nezkazíte – všude nějaký ten antioxidant zavazí ;) Tyto výše uvedené potraviny však patří mezi antioxidantové šampiony. Pokud tedy chcete do své stravy přidat více antioxidantů, jsou tyto pro vás tzv. sázka na jistotu. Vybraným potravinám se budu věnovat podrobněji.

Superpotraviny Amerického institutu pro výzkum rakoviny

Kromě potravin s antioxidanty, existuje ještě spousta dalších, u kterých byl prokázán přímý&příznivý vliv na zdraví. American Institute for Cancer Research na svých webových stránkách udělal pěkný přehled potravin, které bývají dávány často do spojitosti s prokazatelným účinkem proti rakovině. Z velké části se jedná také o antioxidanty a tak vám celý text vřele doporučuji k přečtení! Celý ten seznam pro vás pečlivě projdu a vybrané potraviny ochutnám, odfotím a hlavně riadně okecám ;)

Nápoje: piť či nebiť?

Největší byznys se samozřejmě netočí kolem borůvek ani kolem brokolice, ale hlavně kolem pití! Ano ani toto tekuté téma navynecháme. Studie o zdraví prospěšných účincích už vytasili všichni velcí hráči na trhu a tak se můžete den co den setkat s novými novinovými články favorizujícími tu víno, tu pivo, tam kávu, čaj nebo kakao. Pan Cuketka holduje všem zmíněným nápojům rovnoměrně, takže mu nic nebrání v tom aby se na TO vzevrubně podíval! Jsem docela zvědavej co z něho nakonec vypadne :)

Doufám, že jsem vás tímhle úvodem neunudil. Vydržte na další příspěvky, které už budou mít jen samé barevné obrázky a pokud možno žádný text! (no…, nějaký text tam přeci jen vrazim ;)

Poznámka na konec: samozřejmě je to celé hype, modní vlna, pochybný tred + je to „veliceIN“ :) I kdyby tady toto byly do jednoho všechno výmysly, tak s panec Cuketkou se vám nic nestane. Jediné co hrozí je, že omylem ochutnáte a poznáte nové zajímavé věci!

Můj granátovník je šílený nezmar, přežil opakované a letité boje s „takovýma-těma“ bílýma muškama, jen aby se v létě vždy vzchopil a zplodil jeden náherný květ. Letos to dokonce vypadá na kvítky dva!

Podle mně je tohle takový sovětský výsadkář před výsadkem, v tom poupěti má totiž naducaný rudý padák.

Jestli se vám zdá, že je ten květ nějaký pomuchlaný a zvadlý, tak to je u nich normální už od propuknutí. V granátové jabko snad ani nedoufám, ale kdyby se vyvydelo, bude to velká událost tady na balkoně :)

Granátové jablko je naducané neopakovatelnou chutí, vitamínem C a sposutou polyfenolů (obzvláště taniny punicalagtiny), které jsou zodpovědné za příznivé antioxidační účinky toho exotického ovoce. Je to taková malá předzvěst toho, co si na vás chystám :)

Z ospalého ňecka rovnou do zastíněných plantáží plných vzrostlých kávovníků. Celý cuketkův degustační tym pro vás ochutnával Fair Trade kávy z celého světa. Při ochutnávání jsem u kávy poprvé vyzkoušel přesný postup degustace kávy, o kterém jsem tady už psal. Jako bonus jsem připojil ochutnávku dvou vzorků férového kakaa…

Degustace kávy

Aby byla degustační pranice o post nejlepšího vzorku zajímavá, přimíchal jsme mezi šest „férových“ vzorků dva „neférové“, aby to měli složitější. Při ochutnávání jsme použili pečlivý postup degustace (viz. výše) a proto jsem jednotlivé vzorky předem anonymizoval. Bezejmenné číselné označení vzorků není tak jednoduché jak se zdá a i navzory našemu trojitě slepému systému, jsme v tom měli za chvilku pěkný chaos ;) Kromě degustace jsem všechny kávy průběžne testoval na sobě samém v klasickém kávovaru na espreso.

Následjící představení káv a jejich hodnocení berte pouze jako orientační. Zakládá se totiž silně na mých osobních preferencích. Přesto bylo pozoruhodné, že i taková tlupa amatérů (=cuketkův degustační tým) se na základních charakteristikách kávy systematicky shodovala. Vzorky představím vzestupně podle mé preference, absolutního vítěze tedy uvidíte až na konci ,)

Fair Trade káva z Tanzánie (250g mletá, 122,- Kč)

Tato káva je ze směsi tanzanské arabiky (75%) a kamerunské robusty (25%). Arabika pochází z Fair Trade projektů v oblasti Kagera a Klimanjaro, robusta pak z Kamerunu. Káva pochází z německého trhu, konkrétně od firmy GEPA, která se specializuje n Fair Trade produkty.

Jedná se o silně praženou směs (dark roast) se středně výraznou a mírně nakyslou vůní připomínající jabkovici (ano!) nebo sušené ovoce (jablka, meruňky). Káva se vyznačuje vysokou aciditou, slabším tělem a nižším spektrem chuti. Přítomnost robusty ve směsi zaručuje vyšší obsah kofeinu. Mně osobně tenhle styl nevyhovuje. Jedná se ale o jednu z levnějších káv, takže to vše odpovídá.

Fair Trade Monte de Oro Costa Rica (250g mletá, 112,- Kč)

Příjemně a silně vonící jednodruhová Fair Trade káva (100% arabika), opět pochází od německé firmy GEPA.

Tato káva se nám jevila jako dvojče kávy předchozí, tentokrát ovšem s velice příjemnou a silnou vůní suché směsi a líbivým aroma zalité kávy. V chuti převládá opět velmi silná acidita, která nedává moc prostor k hledání hloubky chuti.

FT & Bio Café Compañero Nicaragua (250g mletá, 163,- Kč)

100% arabika, zároveň bio i fair trade káva v jednom. Kávu dodává primárně pro německý trh firma DWP.

Barevně, vůní i chuťově se jednalo o silně praženou kávu – pro nás ochutnávající možná trošku až moc. Vůně i aroma připomínalo grilovanou papriku. Acidita opět silná až vtíravá, ale káva to vyrovnávala středně hutným tělem. Chuť a dochuť kávy byla slabší.

Nefér brazilská káva Tchibo Privat Kaffee (500g nemletá)

U nás myslím tato řada kvalitnějších druhů kávy Tchibo ani není k dostání. Jedná se o velice jemně praženou brazilskou kávu, na kterou jsem si už stačil vypěstovat za čas docela nechuť (to je to 500g balení! ;). Je to káva s kopavou aciditou, kofeinově slabá ale nakonec docela harmonická a s příjemným aroma. Tato káva otevírá střední třídu námi testovaných vzorků – tj. jest velice dobře pitelná.

Fair Trade & Bio káva NicaMex (250g nemletá, 114,- Kč)

Zajímavá bio & fair trade káva ze směsí arabiky z Mexika a Nikaraguy. Tuto káv na evropský trh dodává nezisková organizace El Puente působící přímo v rozvojových zemích, kde se stará o jednotlivé fair trade projekty. Web je německy, ale jsou tam docela pěkné údaje o jednotlivých projektech a tahle zajímavá tabulka s cenovou kalkulací produktů.

Je to káva středně silně pražená s příjemným a vyváženým aroma. Acidita je živá v přiměřené harmonii s tělem kávy. Chuťová hloubka i dochuť je taková „líbivě harmonická“, sami jsme nevěděli jak to pořádně popsat. Více než velmi pitelná káva za naprosto perfektní cenu!

Nefér káva Starbucks Colombia Nariño Supremo (250g nemletá, cca 300,- Kč)

Káva od mého oblíbeného mekdonalda na kávu :) Jedná se o kávu s velice plným tělem a silným aroma, kde jsme téměř nechutnali žádnou aciditu. Tohle je kávička, kterou už téměř dopíjím a přesto ji s každým šálkem pečlivě vychutnávám. ňíkal jsem si, že ji asi žádná férovka neporazí, ale přesto se zadařilo a to hned dvěma výtečným vzorkům!

Fair & Bio Café Sidamo Etiopie (250g mletá, 181,- Kč)

Naprosto božská etiopská káva ze stáje frimy DWP. Etiopie je země odkud káva pochází a tato odrůda Sidamo z náhorních pološin v nadmořské výšce 1700m dělá své zemi tu nejlepší pověst.

Káva má příjemnou aciditu, která decentně perlí a dává prostor opravdu hluboké chuti. Aroma i chuť je nečekaně komplexní a já osobně v ní dokážu hledat malé odstíny klidně i donekonečna. Dochuť kávy stojí opravud zato, pokud si dáte pořádně silné espreso, vydrží vám v puse nejmíň půl hodiny. O tomto vzorku bylo prohlášeno, že se chová až moc „jako voňavka“ a je to pravda pravoducí.

Fair & Bio Espresso mix (250g mletá, 181,- Kč)

Absolutně nejférovější vítěz! Blend tří arabik – Kolumbie, Nikaragua a Bolívie. Tuto směs na espresso musel namíchat samotný Lucifer :)

Káva naprosto vyčnívala ze všech ostatních vzorků, kdybych na to měl použít cuketky tak je tam suverénní devítka. Umrtvující, superplná vůně a aroma. Hutná a přitom sametově jemná chuť/tělo ve které se proplétají pouze náznaky acidity. Sladká dochuť trvá asi hodinu a máte potom tendenci nic nejíst ani nepít, jen abyste si ji na patře udrželi.

Pokud jste při termínech jako Fair Trade a bio konzervativní a chcete sáhnout na jistotu, tak toto je káva pro vás. Myslím, že přesvědčí i ty největší skeptiky – bezkonkurenční cena, FT&BIO a špičková kvalita!

Fair Trade & Bio Kakao

Na závěr dvojka kakají! Jako první je El Ceibo Bio & FT Kakao (250g za 112,- Kč, fa GEPA). Toto kakao pochází z Bolívie a vyznačuje se pikantní až mírně trpkou chutí. Zřejmě by se nestalo mým favorite, ale dvojkombinace Bio a Fair Trade – to se nevidí tak často a proto má mou podporu .)

U druhého, tentokrát „pouze“ Fair Trade kousku nemusím ani přivírat očko! Afrika Kakao (250g za 112,- Kč, fa GEPA) u mne sklidilo fatální úspěch. Toto kakao z bobů z Ghany a Pobřeží slonoviny se vyznačuje sametově matnou barvou a chutí, jako z filmu noir. Přesně takové se dá bezpečně použít jako kožešinka na povrch tiramisu. Dá se pojídat skoro jen tak, není trpké ani hořké – naopak, lehoučké & lahodné!

Vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma Ing. Martin Kobera – Fairově.cz, prodejce fair trade a bio výrobků z celého světa. Pokud si chcete toto zboží koupit nebo chcete zjistit další informace o fair trade produktech, navštivte stránky firmy: http://www.fairove.cz

Určitě vám zde neuniklo mé šílení okolo řecké kuchyně. Abych tomu nasadil korunu, oblažím vás ještě krátkým resumé, ve kterém slibuji, že už je s „tím vším řeckým“ zase na dlouhou dobu utrum…

ňecké restaurace a taverny

Mini-sonda do řeckých podniků v Praze. Upřímně řečeno docela zklamání, na druhou stranu – žádné extrémní faux pas se nekonalo. Ostatně posuďte sami:

ňecká taverna v Revoluční (5/10) – bramborový medailista
ňecká taverna Olympos (6/10) – místo s atmosférou
ňecká restaurace Kavala (6/10) – božské Kleftiko
ňecká restaurace Zorbas (6/10) – economy class

Recepty řecké kuchyně

Ještě to by tak scházelo, abych vám nevsunul nějaké food-pornografické obrázky na zplihle ublikané monitorky v práci :) Pětice mnou osobně vybraných a vyzkoušených receptů. Když je zvádla uvařit malá zelená cuketka, nebude to pro vás nejmenší problém:

Recept na Musaku – best choice!
Jehněčí Kleftiko – objev týdne
Pikantní lilkový dip melitzano Salata – antioxidanty nabitá záležitost
Recept na Tzatziki – klasika pod ortodoxním drobnohledem
Pečená řepa – oldies but goldies ;) a must try!

Ostatní hlupoty

A nakonec nechyběla ani dávka z kategorie cuketkomix, ve které vypichuji zejména obchůdek:

Pan Cuketka čelil návštěvě z vesmíru – a obstál!
Prodejna řeckých specialit Olympia Gastro – zvláštní uznání ;)
Olivovník a kuchařky – malá barevná vycpávka…

Co se stane s boubelatou kosmickou lodí z předchozího příspěvku, když přistane na balkoně pana Cuketky? Tušíte správně, promění se v jeden z mnoha fikaných řeckých předkrmů…

Recept na vegetariánský předkrm Melitzanosalata

Opět mám obrovský chaos v tom jak se tato záležitost s lilkem jmenuje. Na internetu v tom panuje značný chaos a našel jsem asi pět různých variant. Kdo víte přesně, máte možnost mě opravit :)

Tento studený zeleninový předkrm nebo spíše pikantní dip s lilkem je vhodný zejména k bílému chlebíku před něčím větším. Podle mého velice dobře zapadne i do jiných světových kuchyní, zejména k mexické kukuřičné tortile by velice slušel (je to hodně podobný se salsou ze zelených rajčat).

Na přípravu budeme potřebovat:

• jeden vypasený lilek
• stroužek česneku
• polévkovou lžíci velmi jemně nasekané cibule (možno směle vynechat)
• olivový olej (je to studený pokrm, takže high-quality!)
• pepř, sůl, citronová šťáva (polévková lžíce)
• a kdo chce může si nachystat čerstvou strouhanku z bílého chleba (bagety)

Postup je následující:

• celý lilek zabalíme do alobalu a šoupneme na hodinku do středně vypečené trouby
• po vyndání jde krásně oloupat, což ihned učiníme
• v misce ho pořádně rozmačkáme na „cimpr-o'-campr“
• přidáme drcený česnek, cibuli, koření,olivový olej
• pořádně zašmodrcháme do jemna
• máme li mixer, směle do toho!
• důležité! před podáváním vychladíme (při pokojové teplotě to není ono)

Shrnuto, podtrženo, uvařeno – pokud máte v ledničce lilek a volnou chvilku na svačinku, určitě vyzkoušejte .)

V jednu chvíli připravujete lilkový dip Melitzano Salata a než se nadějete, máte kuchyň plnou ufonů. What a morning!

Recept na Kleftiko v sobě spojuje hned několk prvků typických pro řeckou kuchyni – použití jehněčího masa, co nejjednodušší příprava, a nakonec metoda pomalého dušení v troubě. Kleftiko je prý typické jídlo zlodějů, kteří nechávali balíček z vinných listů plný masa a zeleniny pomalu dělat, zatímco se věnovali svému „byznysu“. Pěkné!

Jedl jsem i viděl různé varianty kleftika. V podstatě se ale vždy jednalo o jehněčí maso pečené v pergamenovém (pečícím) papíře nebo alobalu s variací zeleniny uvnitř. To jehněčí bývá většinou na kostky, ale může se takto dělat i celá jehněčí kýta. Asi nejjednotnější je v tomto receptu marináda a způsob marinování, který je v každé verzi velice podobný. Kleftiko je velice snadné, ale díky použití jehněčího masa náročné na suroviny. Na druhou stranu je to perfektní jídlo pro „lepší příležitosti“ – prvek papírového balíčku, který si host sám rozbaluje na talíři mi přijde více než povedený!

Recept na jehněčí Kleftiko

Úplně jistý v kramflecích jsem si nebyl a tak jsem si udělal dvě varianty balíčku – jeden se zeleninou + maso na kostky (2×2 cm) a druhý jen tak maso s kostí.Hlavní podmínkou kleftika je jehněčí maso. Já jsem koupil úplně po náhodě v Delvitě, protože jsem v sobotu zaspal a klasické řezníky nestihl. Nevím jestli to nebyla náhoda (určitě to byla náhoda), ale sehnal jsem úplně výborné a čerstvé kousky. To maso na kleftiko je nejlépe pořádně naložit v následující marinádě:

• olivový olej
• citronová šťáva (cca 1–2 lžíce na decku oleje)
• drcený česnek (dle chuti)
• směs koření – oregano & jiné aromatické byliny dle chuti
• sůl&pepř

V tomto maso pořádně marinujte alespoň několik hodin před pečením nebo noc předem. Já jsem marinoval jehněčí kýtu bez kosti na kostky a jehněčí plecko s kostí v celku přes noc, vše hezky zatíženo. Ta marináda je pro jehněčí jako dělaná a rozhdoně bych naní nic neměnil. Určitě to taky nepřehánějte s těmi aromatickými bylinkami – kombinaci olivový, citron a peř je chutná už sama o sobě.

Na druhý den si pak můžete připravit samotné balíčky. Já jsem použil pečící papír, na povrchu ještě doplněný alobalem. Do kleftika se zeleninou jsem dal mrkev na kousky, cibuli na plátky, trošku hrášku a několik stroužků česneku. Mezi to kostky masa a marinádu. To vše hezky zabalit, uvázat tomu mašličku a zabalit ještě jednou do alobalu. Druhý balíček bylo jenom samotné plecko s kostí v dvojitém alobalu. Oba balíčky dáme do mírně rozpálené trouby rovnou na rošt (ne na plech!) a číháme na výsledek :)

Samotné jehněčí v alobalu bylo hotové za hodinu. Úplně se rozpadalo a oddělilo se od kosti. Toto byl úplný skvost – marináda + vývar z masa spolu vytvořily fantastickou šťávu. V balíčku se zeleninou bylo masíčko rovněž měkké, ale zelenina (hlavně mrkev) ještě trošku stávkovala. Tady byl ideální čas až na dvou hodinách.

Já pokud bych dělal kleftiko příště tak se asi vyprtnu na tu zeleninu a dělám jen samotné plecko s kostí s marinádou v alobalu, které mě totálně dostalo! nebo pokud seženu pořádnou kýtu s kostí, tak si udělám kýtu jen tak. Ale dám tomu ještě jedne pokus, zejména nakrájím větší kostky masa (tak aspoň 4×4 cm), přidám i brambory a vyprtnu se na alobal (který přeci jen trošku izoluje) a vystačím s jednou vrstvou pečícího papíru. Oproti samotnému masu, má ten „eintopf“ styl něco do sebe ,)

Tuto slow-cooking lahůdku z jehněčího doporučuji v jakékoliv variantě. Můžu vás ujistiti, že se jedná o jeden z receptů, kde není možné nic pokazit, takže hurá do toho :) Máte-li s jehněčím nějaké zkušenosti, budu se těšit na vaše postřehy v komentářích…

Moje poslední návštěva v řeckých podnicích v Praze. Ze všech testovaných podniků zatím nejlevnější, ale poměrně slušná řecká restaurace Zorbas, kousek od václaváku. Pojďte ochutnat…

Prostředí

ňecká restaurace Zorbas je umístěna kousek od václaváku v ulici Ve smečkách. Za lokalitu docela mínus body – už jen blízkost nejostudnějšího českého náměstí mi nedělá dobře :/ Samotná ulice Ve smečkách a všudypřítomné bordely a „night-cluby“ také lokalitě moc nepřidají.

Interiér vypadá na fotkách docela slušně, ale ve skutečnosti je to o kousek horší. Nevím jestli šetří světlem, ale byla tam docela tma + žádné přirozené světlo. Docela mě potěšila nepřítomnost „řeckých“ malůvek na zdech a víceméně strohý, konzervativnější design. Přesto, restaurace zanechává dojem „průměrně obyčejné české“ hospody. Bez urážky – nic víc, nic míň.

Kapacita je velmi rozsáhlá, v době naší návštěvy (sobota večer) byly z desítek stolů obsazeny jen dva, včetně toho našeho (= zdechl tam pes, ale o psu ještě později :)

Nabídka řeckých specialit

Nabídka jídel je docela široká, ale chybí některé základní věci jako např. jídla z jehněčího nebo telecího. V masitých převládají různé kombinace gyrosu, suvlaki a bifteki. Ostatní kategorie jsou zastoupeny docela rovnoměrně. Teplé i studené předkrmy jsou v solidní šíři. Potěší množství kombinovaných nabídek jak u předkrmů, tak u hlavních jídel – můžete tedy vyzkoušet co nejvíc, aniž byste museli objednávat zvlášť :)

Cenově je to zatím nejvlevnější podnik, který si evidentně na nic nehraje. Může dobře posloužit přes týden jen tak „na jídlo“, stejně tak s přivřením očka přes víkend na nějakou slavnostnější příležitost.

Jelikož můj řecký potenciál i nadšení z těchto podniků značně vyprchalo, bude i následující ochutnávka malinko „slabší“. Netradiční předkrm na začátek – salát Pantzari (čerená řepa s česnekm a oliv. olejem) za 40,– Kč. Pikantní mňamka, kterou jsem ještě nikdy neměl. Zejména by mne zajímalo, kde vzali tak malinkatou řepu :)

K tomu klasika v podobě nesmrtelného Tzatziki za 30,– Kč. Velice příjemná cena, dobrá chuť, ale přišlo mi trošku šlehačkovité – netipoval bych použití řeckého jogurtu. Když ale nebudu brblat a přivru panu Cuketkovi očko tak „oukeeeej“, stejně tak jako chléb pita za 20,–. Ta se mi ale na fotce tak rozmázla, že vás obrázku raději ušetřím. Holt podniky, které pořádně nesvítí, nemůže pan Cuketka hezky odfotiti…

V nabídce nechyběla musaka a tak jsem neváhal o objednal ji, tentokrát za 169,– Kč. Chutnala obstojně, ale na jídelním lístku opět deklarována s „ml. masem“. Jako by byl pro ně takový problém přiznat barvu a laskavému hostu prozradit za co si platí!!! :/

Velice podobná musace je pasticio, s tím rozdílem, že místo brambor jsou použity těstoviny a celé to stojí jen 119,– Kč. Plňka, bešamel i lilek, naproto identické s musakou.

Toliko z jídel. Na závěr jsme sme si dali kávu a jelikož jsem trubka, tak jsem zapomněl jakou značku. Naštěstí to mají online, takže to byla káva Illy (30,– Kč ;) Servis úplně obyčejný (bez vody, bez tácku, nenahřáté mlíčko v plastu, bez cukříku), na rozdíl od jiných, ale úplně čisťounký a z neošoupaného šálku.

Docela vtipně je v nápojovém lístku uveden výběr čepovaných piv – Staropramen a Granát. Přičemž výčepní realita je Plzeň, Gambrinus a Kozel. Tomuto se nelze než zasmát :D

Obsluha

Snad neurazím, když ji označím za průměrnou. Tzv. průměrná obsluha má ten dar, že vás neumí ani rozčílit, ani vyloženě potěšit -hlavně ale, když funguje! ;) Malinkaté faux pas představoval v prostřed restaurace personálem zaparkovaný ohař (nebo to byl taky retrívr) na vodítku, který si nás všemožně prohlížel, občas si hafnul nebo zakňučel. Já nevím jak tady někdo správně četl hygienickou vyhlášku, minimálně mi tohle ale přijde nevhodné (já osobně psy mám rád a konkrétně tento miláček mi vůbec nevadil, ale co ostatní hosté+alergici+hygienici+neurotici??? ;)

Závěr

Bude to opět za šest cuketek z desíti možných. Ze všech testovaných řeckých podniků byl zatím asi nejlevnější a tak pokud hledáte něco jako „economy class“, vydejte se na explorace řecké kuchyně zde. Podnik se navenek jeví jako trošku unavený a ošoupaný, při trošce dobré vůle z toho ale může být docela příjemný zážitek :)