Nejnovější srovnání tří hlavních
kulinářských časopisů na českém trhu pod kritickým, šilhavým a
neúprosným očkem pana Cuketky!
Pořád je to pěkná bída. Na první pohled nádherné magazíny plné
superbních fotografií a originálních recetpů. Na druhý pohled však nic
jiného než další papír pro tisk reklamy vydaný s co nejmenšími náklady
(převzaté články, překlady, PR). Pojďme se podívat na jednotlivé
časopisy blíže.
Procento reklamy
Úvodem se mrkneme jak jsou časopisy promořené reklamou a PR. Jak tyhle
čísla počítám? Odhadem ;) Spočtu počet všech stran (včetně titulky a
poslední) a potom sečtu plochu reklamy (celostrana=1,
půlstrana=0,5 A menší přibližně přesně). Propočítám to na procenta
et voilá:
- Chef Gurmán – 16,3% (15 z 92) minule 9,8%
- Apetit – 28,7%!!! (31 z 108) minule 19,8%
- La Cucina Italiana – 17,7% (22 z 124) minule 11,5%
Jak vidíte, všem časopisům
odminula celkem solidně narostl prodej inzerce. Apetit podle
mně už přes únosnou mez :( U Apetitu jsem si dal práci a díky podrobnému
uvádění zdrojů (za to jim patří dík) jsem spočítal kolik stran jsou
přeložené a převzaté články z BBC GOOD FOOD. Věřte nebo ne ale je to
celých 34 stran!!! Takže z celého čísla Apetit, které jste si koupili
platíte 31 stran reklamy, 34 starých a převzatých článku odjinud a pouze
43 stran původního obsahu!!! Nutno dodat, že obdobně jsou na tom LCI
i CHG, tam ale není možno přesně dopátrat :(
Chef Gurmán (Květen 2006) 29,–Kč
Sním či bdím, ale Chef Gurmán se v květnovém čísle docela zlepšil!
Tohle číslo na mě působí docela dobře a to nejen díky tématu
čísla – italské kuchyni. V čísle už není ani stopa po uspěchaném a
poloprázdném dojmu z
březnového čísla Chef Gurmánu. Stále to není můj
šálek kávy, ale musím uznat, že za 29,– Kč velice solidní dávka pro
každého labužníka. Podle mně je znát, že redakce reaguje na povšechnou
kritiku, a že vykročila správným směrem ;) Jen tak dále! Zaujalo mne:
- 4 stránková reklama s recepty na Zapálenou
kuchařku a její recepty s chřestem (recenzi na mrkev stále chystám
:/)
- základní knowledge o těstovinách
- to samý o kávě + recepty s kávou! ;)
- recepty s vaflemi
- článek s Éčky mírně zmatený, ale vyznění správné
Redakce přidala k některým článkům živé „ksichty“ – rozuměj
šéfkuchaře a odborníky. U některých článků se však stále nemůžu
zbavit dojmu, že ten kdo recept/článek psal k dané problematice nečuch ani
na 100 metrů a cucá si to z prstu. Zkrátka nedá se tomu věřit.
Apetit (Květen 2006) 39,–Kč
Z Květnového čísla jsem rozladěn, podle mně se jedná o zcela
zbytečné číslo, které nemá cenu kupovat. Symbolizuje to obří svatební
dort na obálce, na který je v čísle náročný několikadenní recept. Na
výrobu dortu spotřebujete 2,7kg másla, což potěší, když se hned
v dalším „svatebním“ článku dočtete že těžké máslové dorty
jsou „out“.
Další skvost je dopis čtenářky, která je ve vaření podle Apetitu tak
vášnivá, až si udělala zánět šlach. WOW! Tleskám! :// Jinak celkové
ladění a cílení časopisu se pomalu, ale jistě stále obrací
k průměrně inteligentním kuchařinkám a poslušným ženuškám, které se
na každé nové číslo Apetitu nemohou dočkat. Mužům je určen primitivní
recept na džus, chleba s vajíčkem a slaninou a ovocnou kaši, který mohou
svým drahým polovičkám připravit výhradně jednou za rok (na Den matek)
spolu se s vým potomkem. Ach, tohle číslo Apetitu je tak sladké, až jsem
se málem rozplynul. V podobném infantilním duchu jsou i nákupní tipy,
doporučující pochybné výrobky beze stopy kritického náhledu (stylem –
kupte si to je to fajn!). Zkrátka tento měsíc se urodilo čtení pro
„poslušné kravky“ ;)
Konec hanění, co mne zaujalo pozitivně:
- tip na vegetariánskou restauraci Lehká hlava
- opět Lenka Požárová a její chřest ;D
- recenze brousítek na nože
- přehled dostupných sýrů Mozzarell na českém trhu
- článek o Éčcíh, tohle už jsem někde viděl ;))
La Cucina Italiana (Duben 2006) 96,– Kč
Tentokráte také zklamání, nějak mne tento časopis za 96,– Kč
přestává bavit. Nevím jestli překladatelky zaspaly, ale z některých
převzatých článků přímo čiší neznalost popisovaného vaření či
surovin. Jinak se ale kvalitním receptů nedá nic vytknout, po formální
stránce se jedná o autentickou italskou kuchyni. Stejně tak zbožíznalecké
články seznamující českého čtenáře s různými surovinami jsou
k nezaplacení. Chtělo by to méně snobismu a více původní akce. I když
bylo číslo inzerováno jako „velikonoční“, nedozvěděl jsem se
o Velikonocích v Itálii (kromě několik receptů) ZHOLA NIC!!! Proč???
Promarněná šance! Proč nemohli přidat rozhovor s nějakým italskýcm
kuchařem a projet základní tradice, suroviny a recepty které k Velikonocům
patří? Já osobně jsem se těšil :( Itálie je vřelá a otevřená. La
Cucina Italina je stále chladná, neosobní, naleštěná a křídová :(Co
stálo za to?
- Rozhovor s Lenkou Požárovou u kterého jsem dostal třetí chřestový
psotník ;)
- opět skvělé tipy na nákupy!
- článek o Sardinii a jejich specialitách (nádhera!)
- článek o víně Chianti Classico
Overall slabota
V dnešním srovnání ani nebudu rozdávat cuketky, je to jedna velká
plichta. Číst se tyhle kulinářské plátky dají, ale v dnešní době
najdete mnohem více informací všude kolem sebe – na internetu,
v obchodech a v restauracích a od známých. Pokud však přijdete domů,
vystresovaní ze své nekreativní práce a zatoužíte „začučet na
pornograficky nastylizované žrádlo“, abyste si ulevili – jsou všechny
tyhle časopisy dokonalá volba pro vás ;) Určitý pokrok jsem zaznamenal
u Chef Gurmána, ale jak to znám, byla to jenom náhodná ochylka od
průměru…