Měsíc: Červenec 2006

Po více než týdenní filmové pauze jsem zpět u vás. Věřím, že se vám po mlsném panu Cuketkovi stýskalo stejně jako mně :) Na úvod malinká fotohádanka speciální tím, že sám jen mlhavě tuším co jsem to dnes vlastně v pražských ulicích ulovil a vyfotil. Važte si toho, musel jsem se vydrápat přes plot (do prostorů hlídaných kamerami), vyšplhat na strom, sedřít si koleno a zhmoždit cuketku! Co je to???

Vaše odpovědi čekám v komentářích. První, kdo uhodne, získá jako hlavní cenu neskonalé uznání pana Cuketky :)

Jak jste si možná všimli, pan Cukeka je fuč! Jeho zápisník naštěstí našel dočasné avšak velmi útulné útočiště ve Filmových listech LFŠ. Jednotlivá čísla si můžete přečíst i na internetu v denním zpravodaji (od nedělního čísla). Jestli máte čas, určitě do Hradiště přijeďte – je tady nádherně :)

Nejnovější buzzword, který se momentálně vkrádá do vaší slovní zásoby je spojení Fair Trade. Projekt Fair Trade nebo-li spravedlivý obchod, má za cíl zajistit producentům z rozvojových zemí spravedlivé výkupní ceny a umožnit jim další rozvoj (podrobnější definice). Zákazník pak tuto férovost rozpozná jako vyšší koncovou cenu pro něj, výměnou pak dostává dobrý pocit z podpory potřebných a někdy také nemalou dávku spotřebního dobrodružství při ochutnávání exotických produktů.

Pojďte se mnou ochutnat několik fair trade produktů z nabídky internetového obchodu Fairově.cz. Opravdu stojí za to, si připlatit? Není Fair Trade jenom další marketingový trik na vaše peněženky?

Maracujová marmeláda (též Passion Fruit)

Jako první půjde na „holení“ maracujová marmeláda původem z Laosu. Maracuja je asi to nejlepší ovoce, které znám. Kdo jej ochutnal čerstvé, rozkrojené jen tak napůl, se lžičkou na vyjídání, k tomu třeba sladky třtinový sirup – dá mi zapravdu. Ne nadarmo tomu amíci říkají Passion Fruit (ovoce vášně)!

Tato marmeláda pochází od německé fairtradeové firmy Gepa (tj. osvědčeno na němekém trhu = plus body). Povedené balení obsahuje 275g marmelády bez barviv a konzervačních prostředků. Obsah ovoce je 30g/100g. Ihned vám prozradím, že na začátek jsem vybral asi ten nejslabší vzorek, protože marmeláda byla pro mně velkým zklamáním.

I když na fotkách vypadá „děsně k sežrání“, bohužel se žádná jiskřivá maracujovitost nekoná. Marmeláda připomíná chutí obyčejnou mdlejší meruňkovou variantu. Kdybyste mně z toho sundali nálepku asi bych maracuju ani nepoznal. Vzhledem k ceně 91,- Kč, tak máte jen jediný zážitek a sice ten z dobročinnosti :) Slabotka na čtyři cuketky.

Přírodní Guarana – kofeinový zabiják!

Guarana je taková zajímavá rostlinka z Jižní Ameriky, jejíž semínka obsahují guaranin a kofein (stimulanty). V současné době je hodně provařená mezi výrobci energy drinků, kde to bez guarana téměř nejde. Guaranin je chemicky identitický s kofeinem, jenom je mírně odlišně uspořádán. Tvrdí se o něm, že má prodloužené účinky. Je to něco podobného jako tein v čaji.

Mnou testovaná guarana v prášku (balení 100g za 274,- Kč), je pouze čistý ničím nedochucovaný prášek. Ten můžete využít při přípravě jakýchkoliv nápojů, kde se hravě ztratí – prášek je totiž téměř bez chuti. Maximální doporučená dávka je cca 4g na den (cca jedna celá čajová lžička).

Já doporučuji být s dávkováním guarana opatrný, opravdu je to celkem dost síla a je dobré, když si pomaličku najdete svou optimální dávku. V ůčinku (alespoň na pana Cuketku) bych to přirovnal k rychlosti nástupu kávy, ale s délkou účinku jako u zeleného čaje. Já osobně holduju kofeinu nejlépe v podobě kávy a tak mně guarana nechává docela chladnou.

Přesto určitě lepší než s chemií hraničící energy drinky – máte totiž vše pod kontrolou. Pokud tedy potřebujete „něco dodělat“ nebo se „něco konečně naučit“, je guarana určena pro vás. Slušných šest cuketek z desíti!

Bio & Fair Trade Hořká čokoláda 85% a 70%

Opět dva výrobky německé firmy Gepa. Obě hořké čokolády jsou v biokvalitě a faitrade, plus bez obsahu GMO. První čokoláda (70%, na snímcích vlevo, 80g za 33,- Kč) mě doslova očarila. Pro výrobu bylo použito kakaou z Ghany :) a z Kamerunu, k tomu třtinový cukr z Kostariky. Navzdory docela vysokému obsahu kakaa si zachovává úžasnou lehkost/vláčnost a sametovou chuť s nádechy kokosu. Sedm a půl (skoro osm) cuketky!

Druhý vzorek hořké čokolády (85%, 80g za 53,- Kč) už nebyl tak přítulný. U čokolád s vysokým podílem kakaové hmoty jde hodně poznat kvalita použitého surového kakaa. V tomto případě podbarvovaly typickou (a příjemnou) hořkokyselou chuť čokolády dřevnaté a trpké podtóny. Škoda! Pět cuketek.

Instantní káva Africafe z Tanzánie

To nejlepší nakonec :) Instantní kávu nepiju, ale teď v létě a sezóně frapíček ji občas použiju. Tohle na první pohled „dárkové“ plechovkové balení instantní kávy je velice sympatické. Obsahuje 100g jemně granulované kávy (směs arabika robusty) za cenu 140,- Kč.

Bezpečnostní nálepka s nezbytnými údaji. Tentokrát pochází výrobek opět z německého trhu, konkrétně od firmy El Puente. Dole další neprůstřelný obal :)

V porovnání s klasicky ponožkovitou Nescafé je to příjemná změna. Na klasickou kávu tento výrobek nikdy nedosáhne, ale např. do ledové kávy je ideální. Stejně tak na ranní rychlé polomrtvení s dostatkem mléka a cukru. Měl jsem možnost před touto kávou ochutnat dukonce i obdobně balenou izraelskou košer kávu a Africafé rozhodně vítězí! Sedm cuketek (asi nejvíc cuketek, co zde může instantní káva dostat!)

Palmový cukr z Indonésie

Tento palmový cukr pochází z palmy Arenga, která patří do skupiny tzv. cukrových palem. Palmový cukr vzniká vysušením šťávy z palem, obsahuje cukry, tuky dokonce i proteiny (vitamíny, stopové prvky atd.). Je typický zejména pro thajskou kuchyni do jídel, nebo v Indonésii používaný jako běžné sladidlo

Jak vidíte konzistence se hodně podobá cukru třtinovému nebo rapaduře. Chuťově je ale trošku jinde – je více komplexnější, karamelovější a „příjemně hřejivě sladká“ (lépší termín opravdu nemám). Palmový cukr je podle mne ideální sladidlo do kávy (pokud sladíte) se smetanou. Zapadá tam do těch chutí a vůně úplně nenápadně avšak naprosto nekompromisně. Samozřejmě, že jsem palmový cukr ihned nacpal i do Mojita a výsledek byl …!!! (na samostatný článek snad i s videem)

Palmový cukr mě z těchto vzorků dostal asi nejvíce, celkem tedy na závratných osm a půl cuketek. Sbíráte-li rádi sladké chutě anebo pokud ve jménu „zdravé“ výživy upřednostňujete „alternativní“ sladidla, palmový cukr čeká na vás! Navíc cena 57,- Kč za 250g je na stejné hladině s konvenčním „neférovým“ třtinovým cukrem.

Doufám, že jste se promlsali až sem na konec. V příští ochutnávce Fair Trade výrobků se budeme zabývat vzorky kávy a kakaa. Už dopředu musím prozradit, že všechny kávy byly obrovský zážitek a padalo hodně cuketek! Úplně nakonec téhle „férové série“ si napíšeme něco o smyslu a budoucnosti „vlny férovosti“.

Vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma Ing. Martin Kobera – Fairově.cz, prodejce fair trade a bio výrobků z celého světa. Pokud si chcete toto zboží koupit nebo chcete zjistit další informace o fair trade produktech, navštivte stránky firmy: http://www.fairove.cz

Co to ten Cuketka zase vyvádí?! Tucet oživlých fazolek (a to byly prosím posmrtně zmraženy!) napadlo těstovinovou skupinu Tortiglioni al dente. Co se dělo potom, raději nechtějte vědět…

Absolutní spojení

Hlavní finta dobrých těstovin je dokonalé provázání omáčky s těstovinami. Pokud jste již někdy jedli dobré těstoviny, určitě ten pocit znáte. Každý dílek chuťové skládačky zapadá do sebe, dává to smysl. Pokud naopak máte u jídla pocit, že jíte těstoviny a omáčku zvlášť ( i když jsou promíchány), je něco špatně.

Recept

Já jsem si dnes připravil úplně jednoduché těstovinky, u kterých jsem onu provázanost přivedl do extrému. Pokud to chcete zkusit taky, budete potřebovat:

• zelené fazolky (čerstvé, mražené ale hlavně živé a zelené!)
• trošku cibule na jemno
• olivový olej
• smetana (mléko)
• plísňový sýr (tentokrát po změnu zase gorgonzola)
• těstoviny Tortiglioni (takové ty trubičky s ďurkou :)

Postup je následující:

• olej+cibulka to je snad jasné
• šup tam s fazolkama (nepolámat!)
• chvilinku pošmrndlat® (tenhle termín si nechám patentovat)
• přidat smetanu (mléko) a v ní rozpusit sýr
• mezitím pochopitelně již vaříte těstoviny
• teď přijde hlavní sranda
• do uvařených těstovin strkáte fazolky, vždy jedna trubička, jedna fazolka
• hotové páry vracíte do pánve k omáčce a prohříváte (možná ž i gratinujete:)
• schválně kolik vám trpělivost dovolí (mně dvanáct, pak sem s tím seknul)

Podávejte se zbytkem omáčky a těstovin anebo pokud jste frajeři a nezbylo vám nic, tak jen tak. Tohlencto jídelko se přímo nabízí jako amuse bouche, neboli mini předkrm, kterým můžete ohromit hosty hne nazačátku nebo alespoň nastartovat konverzaci. V tomo případě použít jej jednu trubičku s fazolkou a výrazněji dozdobit.

Věřte mi, že tortiglioni s čouhajícíma fazolkama vypadají opravdu velmi jak bych to jen… frivolně! Kromě toho i vynikajícně chutnají. Navíc se nemusíte zvlášť napichovat s trubkama a zvlášť po talíři honit nezbedné fazolky – vše je již připraveno 2in1! No není to nádhera?

Není, páč nastrkat ty fazolky dovnitř (horké fazolky, horké těstoviny) je šílená drbačka®!

Hodně štěstí a dobrou chuť :)

V den, kdy se znovu otevře Šlechtovka si nechám zarezervovat stůl, pozvu všehny přátele a uspořádám tam královskou hostinu. Praho 7, je to tvoje ostuda. Doufám, že až dostavíte všechny tunely, bude ještě co opravovat. Prozatím jsem si dal Šlechtovku alespoň do obrázku, to kdyby mi náhodou přes noc spadla ;)

Bývalý lovecký zámeček, tzv. královská dvorana, v 19. století nazývána stará nebo první restaurace. Zámeček byl postaven v letech 1689-1691, kdy byl rovněž vyzdoben velký sál freskou Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu. Roku 1791 úpravy podle návrhu architekta Františka Antonína Leonarda Hergeta, kdy byly dvorana změněna v restauraci. Výrazná novogotická přestavba v roce 1855 pochází od Bernarda Gruebera. V roce 1882 získal objekt do pronájmu Václav Šlechta, jehož rodina zde provozovala restauraci (původ lidového názvu „Šlechtova restaurace“). V lednu 1950 zemřel Šlechta na infarkt poté, co odmítl začlenit svůj podnik do podniku Hotely a restaurace hl. m. Prahy. Restaurace byla v provozu do 70. let 20. století. V roce 1978 a 1980 objekt vyhořel, do roku 1989 provizorně zastřešen. Královská dvorana byla v majetku ministerstva kultury a následně Státních restaurátorských ateliérů. Později přešla na Fond národního majetku, v roce 1995 na hl. m. Prahu. O rok později byla svěřena Praze 7.

V současné době průběžně probíhají práce zabraňující dalšímu výraznějšímu chátrání, nákladem 10 mil. přivedeny Městskou částí Praha 7 inženýrské sítě. Je hledáno další řešení, kterým bude investor-nájemce nebo postupná rekonstrukce Městskou částí Praha 7. Předpokládané náklady na rekonstrukci jsou cca 150 milionů korun.

Jeden příspěvek. Dvě pozvání v jednom ;)

Letní filmová školka

Od 21.7. do 30.7. se vám v Uherském hradišti otevírá filmový ráj na Zemi – Letní filmová škola. Až se budete filmovým zážitkem omámeni potácet z kina Hvězda, dávejte pozor, ať vás nepřejede pan Cuketka na velkém černém kole ;)

Zároveň se zde ctěným čtenářům předem omlouvám, páč předpokládám v době konání cca týdenní pauzu. Ale nezoufejte, možná budu mít přímo ve Filmových listech malinkaté Cuketkovo okénko! Malinké…

Cyklojízda již tento čtvrtek na Jiříkovi!

Pratele, tento ctvrtek mate dalsi sanci projet se po Praze tam, kde se vam to jindy nepostesti. Leto je pro jizdy obzvlast prijemne, pojdme ze sedel pozdravit ty, ktere takove stesti nemaji.. Zakoncime v klubu ci hospode, kde bude obcerstveni.

CYKLOJIZDA – ctvrtek 20.7., start 18hod, nam. Jiriho z Podebrad

Cyklojízda je spontánní živelný pruvod centrem Prahy po místech, která jsou trvale nepratelska pro chodce a cyklisty. S cyklojízdou zažijete pocit, jak vypadají ulice bez každodenní záplavy aut. Hlavní mesto patrí v soucasnosti mezi dopravou nejvíce zasažená mesta v Evrope. Narozdíl od západních mest, které postihly záplavy aut v 70 letech, Praha zažívá svoji kulminaci nyní. Hromadná barvitá jízda na kolech, kolobežkách ci bruslích upozornuje na tíživou dopravní situaci v Praze. Cílem cyklojízdy je ukázat jízdní kolo jako ideální mestský dopravní prostredek. Polovina cest po meste je kratších než 5km, tedy vzdálenost na
kterou je kolo rychlejší než jiný zpusob dopravy. Navíc tricet procent Pražanu by rádo na kole jezdilo – kdyby pro to byly vytvoreny vhodné podmínky. Aby se mestská cyklistika stala plnohodnotným druhem dopravy, je treba vytvorit infrastrukturu: sít bezpecných cyklostezek, prujezdy križovatkami a cyklistické stojany.

Prijdte si vychutnat Prahu z jízdního kola, uvidíte, že jezdit kole ve meste muže být zábava!

(převzato z pozvánky)

Jako ex-mladý-rybář i ex-na-chatě-příležitostný-pytlák nyní již lovím pouze v chladícím boxu v obchodě. Minulý týden jsem vylovil nádherné čerstvé pstruhy a siveny v ceně za kus od 35,– do 45, Kč. Dnes pro vaše potěšení jeden velesnadný (blbuodolný) a přechutný (ha,ha) recepis!

Pstruh je podle mne nejchutnější (čerstvá) ryba, kterou si můžete dát v Česku. Určitě všichni znáte klasickou úpravu na másle (a na kmíně), na grilu nebo různé varianty pečeného pstruha v alobalu. Tahle fortifikovaná varianta udělá z vašeho malého pstroužka chutného žraločího zabijáka ;) Co se týče toho sivena v závorce, tak já si ho primárně popletl se pstruhem obecným (díky těm ďubkám). Z toho mlžu usoudit, že je ke pstruhovi rovnocenným partnerem.

Pro přípravu budete potřebovat:

• co nejčerstvější chlazené rybky – pstruh nebo siven
• slaninu (shaved)
• nivu (a jiné modely s modoru plísní uvnitř)
• petrželku
• máslo
• citon (nebo limetky)
• česnek (volitelně)
• párátka

Tuhle chuťovou směsici mám odzkoušenou na pánev. Pokud se vám chce, můžete průkopničit zabalení v alobalu nebo můžete ty lenochy naházet do zapékací misky. Je to na VÁS!

Postup, krok sum krok:

• vybalte a umyjte z těch slizounů všechen sliz pod proudem vody
• vnitřek pstruha opepřete/osolte/pocitronujte/očesnekujte (dle svého temperamentu)
• vnitřek posypte petrželkou a nacpěte tam střídavě plátky slaniny a nivy
• v průběhu vám to asi stejně vyteče, ale pro dobrý pocit to zajistětě párátkem
• obě strany pstruha pokryjete jako pokrývači slaninou
• poté předvěďte publiku svou motorickou obratnost a celého pstroužka uveďte na pánev s máslem tak, abyste si neshrnuli slaninu (hodně štěstí ;))
• pečte na jemné plameni z bobou stran, výhodou je když na pstruhy přitisknete pokličku
• pstruh je hotový velice rychle (cca 10min), indikací je rovněž krásně zkaramelitovaná slanina a roztékající se niva

Podávejte s citronem na pokapání. Na mém obrázku vidíte hrudky bylinkového másla a petrželku,tím taky nic nezkazíte. Dobrá finta je využít výpek na pánvi – nasypte do něj petželku (pažitku) a chvilku ji tam udělejte – mňamka! Pokud budete k hostům féroví, připravte jim dobrou zásobu ubrousků, mističku s citronovou vodou (ne na pití!) a talířky na odkládání kostí. Kdo ví, co to je, tak i příbor na ryby ;D

Co k tomu? No přeci tymiánové brambory se smetanou!

Dobrou chuť!

Tento typicky letní salát je snad ten nejlepší a nejsnadnější salát, jaký může italská kuchyně nabídnout. Určitě jste ho už všude viděli alespoň milionkrát, ale já si na něm právě tak dobře smlsnul, že neodolám a přispívám zde s vlastní verzí…

Buvolí mozzarella – Mozzarella di Bufala Campana vs. obyč Zottarella

Hlavní finta veškeré italské kuchyně je používání těch nejlepších a hlavně sezonních surovin. Právě proto připomíná italská kuchyně v podání českých picerií (sic!) nepodařený černý humor. Pokud jste se již někdy zabývali receptem na salát caprese, určitě už jste opakovaně slyšeli, že pokud použít mozzarelu, tak jedině tu pravou buvolí.

Několik posledních let máme docela štěstí a tak si už i v obyčejném supermarketu můžete dopřát pravou certifikovanou Mozzarella di Bufala Campana (fotky buvolů a výrobního procesu zde, cena v Delvitě cca 50,– Kč). Já se s mozzarellou moc nemydlím a nejčastěji kupuji obyč napodobeniny, jako je například Zotarella (Delvita cca 20,– Kč), která mně díky své ceně a docela obstojné chuti vyhovuje.

Na obrázcích je buvolí mozzarella vždy vpravo. Vizuálně byste je od sebe asi nerozeznali, ta buvolí je snad jen o kousíček bělejší. Na řezu má méně vláknitou a více tvarohovitou strukturu. Chuťově a vůní však už tu pravou variantu snadno rozpoznáte. Buvolí mozzarella už opravdu nepřipomíná bílou gumu bez chuti, ale má jemně pikantní chuť a je o něco více slaná. Na obranu Zottarelly musím říct, že nějaká ta chuťová složka (a dokonce obstojná) tam je také :)

Závěr tedy zní – při ochutnání pravé mozzarelly rozhodně nečekejte nějakou pecku. Za ochutnání určitě stojí (už jen to vědomí, že pochází z obřích černých krav a se sýřeninou pracují staří chlupatí italové stojí za to :), ale myslím si, že podobně jako já, na jejím striktním používání nebudete trvat.

Toskánský olivový olej – Olio Extra Vergine di Oliva (Antico Frantoio Toscano la Macina)

Malý 250 ml poklad, který jsem dostal jako dárek z olivového hájku s lisovnou přímo z Toskánska. Trošinku už sice povolil barvu (možná díky skladování v čirém skle :/), ale jinak se stále drží ve formě. Na olivový olej Salvagno sice nelepí, ale jinak je nad průměrem! Pokud si chcete dopřát skutečně dobrý caprese, při výběru oleje buďte nekompromisní.

Recept na salát caprese

Klasický recept je děsně jednoduchý a striktní – na talíř střídáme plátky rajčat a s plátky mozzarelly, to vše zasypeme několika lístečky čerstvě utržené bazalky, okořeníme pepřem, solí a těsně před podáváním zalijeme olivovým olejem. Žádné mixování, odstávání ani nic podobného. Já se přiznám, že mě tahle ortodoxní varianta nikdy nezachutnala a tak jsem si klasický desítky let osvědčený recept zmrvil po svojemu ;)

Používám totiž keříčková cherry rajčátka (ty nejsladší se žlutou prdelkou), která půlím. Do misky k nim přidám kostky mozzarelly (cca 1,5cm), okořením mletým pepřem+solí a zaleju štědrou dávkou olivového oleje. Abych to prznění ještě připojistil, tak jako vrchol přidám lžičku třtinového cukru nebo medu (podle nálady). Tohle vše pořádně promíchám a před podáváním nechám tak 5–10 minutek odstát. Já vím, tohle snad už není Insalata Caprese, ale Insalata Cukitese :)

�?ekněte sami – kdo by odolal? Salátek si vychutnejte jako nenáročnou svačinku pro parný den místo oběda. Podávejte nejlépe s bílou bagetkou/ciabattou (ale klidně i s celozrnným chlebem). A ta šťáva, která zbyde nakonec…Mmmh…Ňaaam…Aaaaah…Mmmmh!

Hned po klasické české" Horalce je pro mně asi nejlepší svačinkou na cesty sušené maso Beef Jerky. Jerky jsem schopný žužlat v zimě za jízdy na vleku, v létě na lodičce anebo kdykoliv jen tak (asi nejlepší varianta ;). Pojďte se mnou ten odlehčený a odtučněný zázrak ochutnat…

Co je to Beef Jerky?

Beef Jerky jsou sušené plátky hovězího masa naložené v kořenící směsi. Výsledkem je lehký a pikantní snack, který se vyznačuje dlouhou trvanlivostí. Další výhodou je nízká hmotnost a nízký obsah tuku (pod 2g/100g).

Původ této speciality není možné přesně vystopovat. Podobné způsoby konzervace masa totiž používaly různé kultury již od starověku (dávnověku a podobně archivních věků). Dá se ale říct, že jerky tak jak je dnes známe pochází z Ameriky, kde byla tradiční receptura převzata od nakonec masivně vyvražděných indiánů. Inu – Well done :)

Kromě hovězího se jerky někdy vyrábí i z drůběžího nebo dokonce i vepřového masa. Mně osobně docela chutná varianta z krůtího masa, vepřovou fashion moc nemusím. Dnes si však představíme pouze beef jerky z hovězího masa, zato však ve třech kořeněných variantách.

Beef Jerky – Original, Classic a Teriyaki

Beef Jerky je zabaleno v praktickém pytliku (můžete koukat dovnitř) s hmotností 24g (nebo 50g) . Jedno balení stojí v maloobchodě cca 45,– Kč (za větší balení pak 80,– Kč). Možná se vám to zdá jako nepoměr, ale na jerky je toto velice dobrá cena. Malou hmotnost je pak nutno brát z pohledu, že hmotnost sušeného masa je ekvivalentem cca trojnásobku masa syrového.

Celý pytlík vidíte vysypaný na talířku na titulní fotografii. Jedná se o kousky z libového hovězího masa bez tuku a šlach. Beef Jerky je ze začátku opravdu tuhé a je nutno si jej pěkně požvýkat (což je taky na jerky asi to úplně nejlepší :) Varianta Classic je jemně kořeněná a zachutnala mi nejvíc. Varianta Original je o něco více pikantnější/ostřejší a jasně převládá černý pepř. Hodně chuťově zajímavá je varianta Teriyaki, která je variací na maso naložené v japonské Teriyaki omáčce. Holdujete-li asijské kuchyni, tak tohle jerky si vás získá velice snadno. Pro ilustraci hromádka kořeněného Beef Jerky – Teriyaki:

Beef Jerky je dostupné ještě ve verzích Smoked (kouřové/uzené), Cajun Hot (extra ostré) a Beef Sticks (tyčinky).

Závěrečné hodnocení

O výsledcích ochutnávky vypoví nejlépe asi to, že všechny tři vzorky pan Cuketky slupnul na jedno posezení :) Pokud jerky neznáte, doporučuji vyzkoušet. Díky lehké hmotnosti a trvanlivosti je to ideální věcička na cesty (a do kapsy) s univerzálním využitím – buď jako primární snack nebo jako železná zásoba na „horší časy“. Mínus cuketky dávám za použití glutamátu a konzervantů. U tohoto druhu výrobku se to ale dá pochopit – je navržen do opravdu nepříznivých skladovacích podmínek (je to maso a můžete jej skladovat při pokojové teplotě). Výrobek ocení zejména všichni dobrodruzi, kteří se neváhají pokoušet osud na horách, na vodě nebo u televize…

Celkově výrobky Beef Jerky vybojovaly velmi dobrých sedm cuketek z desíti. Osobně doporučuji model Beef Jerky Classic (vhodný zejména na první ochutnání).

Vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma Ing. David Musil DM-Trade, dovozce výrobků Beef Jerky pro ČR.

Tahle Natálka mě tedy pěkně zlobí. Ne a ne pojmout ani ten sebemenší náznak švestky. Naštěstí si to u mne neustále žehlí nádhernými a omamně vonícími květy. Běloučká elegance, fragrance…, nene. Chci vidět švestku slečno!