Měsíc: Březen 2007

Před nedávnem jsem vás tady upozoril na akci To nejlepší pro Vás a přehlídku Grand Prix Vinex 2007. Pan Cuketka si to včera samozřejmě nenechal ujít a tak podává krátký report z akce. Bonusový eno-grafologický materiál připojen ,)

Do Brna jsme dorazili něco kolem druhé hodiny a tak jsme měli na výstavu pohodové čtyři hodinky. Součástí akce byla prezentace celkem 35 českých vinařů a přehlídka všech soutěžících v Grand Prix Vinex 2007 (výsledky jsou v PDF). Obojí pak bylo součástí veletrhu G+H, kterému jsem se, v zájmu zachování psychické pohody, zcela vyhnul :)

Vstupné činilo 250,- Kč, za které jste dostali sklenku (netradičně velká), katalog GPV 2007, katalog vystavovaných vín a samozřejmě to nejhlavnější – zcela neomezenou konzumaci. Za tyto peníze je to v Česku jedinečná akce! Pozitivně hodnotím perfektně zpracovaný katalog i prostorovou organizaci výstavy.

Hned na začátku byl celý jeden box věnovaný GPV 2007. Všech 273 vzorků bylo plně k dispozici, stačilo položit sklenku a zahlásit číslo. I kdyby bylo součástí výstavy jen toto, stála by návštěva za to!

Zbytek pavilónu patřil vinařům – každý měl jeden malý stolek s číslem a označením (seřazeni postupně + přehledná mapka) a vystaveno bylo vždy 5 – 10 vzorků, které jste si mohli dohledat v katalogu. U každého vzorku potěšila detailní info – odrůda, ročník, kategorie, objem alkoholu, zbytkový cukr, kyseliny a původ.

Na každém stolku byl k dispozici džbán s vodou, odlivka a talířek s chlebem. Obojí neustále doplňovali organizátoři, včetně ledové tříště do chladičů. Tohle mi přišlo docela vychytané – vinař se mohl plně soustředit na prezentaci vzorků a nemusel pořád někam běhat.

Tady vidíte oplachovač na sklenky. Zbytek vína vylijete do výlevky dole, sklenku potom nasunete nad bílou trysku a stiskem páky s kloboučkem, dokonale vypláchnete. Tyto byly k dispozici asi čtyři, všechny fungovaly naprosto bez problémů a kapacitně to měli dobře vypočtené.

Úroveň prezentace u jednotlivých stolků kolísala. Většinou ale nebyl žádný problém – vinaři (nebo zástupci) byli dobře naladěni, 100% informování, ochotni do detailu odprezentovat své produkty. Většina také neměla problém poučit návštěvníka o základních pojmech nebo mu cokoliv vysvětlit. Našly se bohužel i černé ovce. Zahlédl jsem minimálně dva experty u stánku, kteří byli již odpoledne docela „na šrot“, a kteří v podstatě nezvládali komunikaci s návštěvníky na úrovni. Vzhledem k tomu, že akce podobného rozsahu bývá párkrát za rok, tak by snad neměl pro nikoho být problém udržet maximální pozornost po celou dobu výstavy (8 hodin). Nepříjemní nebo nekomunikativní experti byli naštěstí zcela vyjímeční! :)

Celkově akci hodnotím jako výtečnou, jediné co evidentně nevyšlo, byla propagace a načasování akce (proč ve všední den a pouze do 18 h???). Jak vidíte na fotkách, sál byl skoro prázdný. Na druhou stranu tam panovala příjemná atmosféra bez tlačenice – měli jste dostatek času i prostoru všechny vinaře v klidu obejít a třeba i s každým poklábosit.

Následuje bonusový materiál ,)

Grafologický rozbor degustátora

Když jsem si dnes prohlížel katalog, do kterého jsme si značkovali přechutnané vzorky který jsme našli pohozený na výstavišti, odhalil jsem nový grafo-enologický fenomén. Následující přílohy obrazně dokumentují postupný úpadek kondice průměrného návštěvníka výstavy vín. Vše je zaznamenáno chronologicky podle počtu vzorků na kontě.

1. vzorek

Na obrázku vidíte výňatek z katalogu výstavy. Jistá ruka svěžího degustátora značí u vzorku vzorovou fajfku. Čitelná, energická linie, viditelná pohoda degustátora.

10. vzorek

Přichází první zaváhání – fajfka je téměř nečitelná, klátí se a je diskonfigurovaná. Úroveň soustředění degustátora evidentně kolísá, že by jej začaly ovlivňovat výpary předchozích vzorků z žaludku?

20. vzorek

Krize je zažehnána a degustátor začíná místo, na koordinaci náročných, fajfek používat jednodušší elipsoidy a kolečka. Po motorické nejistotě není ani památka. Kolečko lícuje přesně s odpovídajícím vzorkem, je čisté a bez zaváhání – degustátor chytil druhý dech!

30. vzorek

Ale copak to nevidíme? Zdeformovaný, oploštělý chuchvalec, který navíc zasahuje do textu! K tomu nejisté tahy a nestejnoměrný přítlak. Degustátore! Jděte se ihned vyčurat a pořádně rehydratovat!!!

40. vzorek

Pauza nám moc nepomohla. Skrývanou nejistotu a nemotornost jedinec skrývá přehnaně rozmáchlými, agresivními tahy. Umístění je zcela nahodilé a překrývá text. Tady už na vině nejsou pouze výpary!

50. vzorek a dále

Poslední fáze. Degustátor čmárá do knížečky nazdařbůh a dělá si tam křížky, kolečka a hvězdičky, jako malé dítě v mateřské školce. Skoro ke každému vzorku připisuje do rámečku velké slovo TOP, SUPER a jiné nečitelné nápisy. Tady škála naštěstí končí, protože s dalšími vzorky ztrácí degustátor propisku a katalog končí na zemi.

Následují moje doporučení jak se při degustaci vín na výstavách s množstvím vzorků vyhnout podobným problémům:

• pijte velké množství vody! sklenky nevyplachujte na vyplachovači, ale vodou ze džbánu, kterou poté vypijete. pořádně očistit stačí jednou za čas :)
• plivejte!!! i když to v Česku není zvykem – plivejte, plivejte a plivejte!
• polykejte pouze vzorky, které vám opravdu zachutnají!
• nezanedbávejte neutralizační sousta! já vím, že je ten chleba odporný, ale pomáhá to :)
• nešťourejte se v jednom vzorku půlhodiny, můžete se k němu vrátit později!
• v pravidelných intervalech si dejte procházku po čerstvém vzduchu a něco neutrálního si zobněte!
• pokud začínáte mít pocit, že všechny vzorky chutnají stejně, dejte si pauzu. pokud ani po pauze nepřijde zlepšení – gratuluji, uhnali jste si patro a můžete jet domů :)
• pokuste se držet doporučené pořadí – bílé > červené, suché > sladké
• doporučené množství vzorků pro nezkušeného degustátora je 5 – 10 ks

Úplně nakonec přikládám obligátní seznam nejbližších vinařských akcí v Česku.

V úterý si na mě linknul nový, anglicky psaný blog Czech Please na adrese:

http://czechoutchannel.blogspot.com/

Foodblog převážně o návštěvách všemožných pražských podniků píše Američan (jeden z početných expats), žijící již delší dobu v Praze. Jeho vtipné postřehy z českého prostředí jsou nesmírně osvěžující a pokud alespoň trošku vládnete angličtinou, určitě se mrkněte. Gastronomickou Prahu má evidentně dobře prošmejděnou (rozhodně lépe než já!), navíc přidává spoustu fotek k dobru a neméně kvalitní počtení. Doporučuji! ,)

Pojďte si pročistit unavené chuťové buňky a dopřejte jim zelené a prosluněné jitro! Všechny plody jara mají tu zvláštní vlastnost, že jejich chutě jsou nesmírně svěží, stimulující a pronikají až ke kořínkům vašich smyslů. Neváhejte a nechte se okouzlit…

Nebo oblbnout jako já! Poslední tři dny baštím všechno zelené, všechno jarní. Přidejte se! Všechno venku i na zahrádkách pučí. Stačí se jen procházet po venku a trhat všechno co vám přijde pod ruku. Pak to baštit a nedělat si z toho žádnou hlavu :)

Jedlá jarní kytice

No, spíše taková malá kytička. Jarní amuse bouche čili salát pro trpajzlíka. Můžete ji nakombinovat z kupných nebo nasbíraných úlovků. Vůbec se nebojte pestrosti – chceme ta nervová zakončení probudit, ne uspat!Já jsem vybral úlovky kupné i natrhané „za barákem“:

• polníček (jemná a zvláštní chuť)
• arugola (svůdně hořká)
• mladé listy ještě nekvetoucí pampelišky (skoro jako rukola, ale jemnější, šťavnatější)
• spařený výhonek kopřivy (jemný, záhadný, stačí zalít vařící vodou)
• květy sedmikrásky (strhující!!!)
• obyčejný salát (na svázání)
• plátek ředkvičky s ďurkou (aby se kytička nerozpadla)

Nemusíte z toho nic vyrábět klidně jen ochutnávejte. Květy sedmikrásky, pampeliška i spařené listy kopřivy jsou naprosto bezpečné, nebojte se. Postup je jednoduchý:

• ze všeho udělejte malý svazeček
• konce stonků orientujte jedním směrem
• ty pak zabalte to utrženého proužku salátu natěsno
• fikaně přes to navlečete plátek z ředkvičky s dírkou (vykrojíte nožikem jedna-dvě)
• ten to pěkně pojistí

Kytičky můžete sníst jen tak – v tom případě máte zaručeno, že si vás najdou veškeré pronikavé složky (hořčiny, třísloviny, kyseliny) a váš požitek bude maximální. Pokud je smočíte v trošce olivového oleje, vše se zjemní a uklidní (to je verze pro sralbotky).

A věřte mi, že když si troufáte na první, je to, jako byste chtěli sníst samotné jaro. Potom chcete další, další a ještě další!

Agitační příspěvky tady dávám malinko, snad to tedy pro jednou strpíte :) Navíc toto se dotýká každého, kdo alespoň jednou za čas zajde do české restaurace (a nekouří)!

WWW.STOPKOURENI.CZ

Kouření ve veřejných prostorách (sdílených s nekuřáky) je necivilizované, bezohledné, zdraví škodící a trapné. Doteď mi není jasné, proč se česká nekuřácká většina s kuřáky pořád tak páře. Jsou nemocní a potřebují naši pomoc:

• Otevřený dopis Vědecké rady České lékařské komory vládě ČR
• www.dokuřte.cz – odborná pomoc kuřákům, databáze nekuřáckých restaurací
• 844 600 500 – linka pro odvykání kouření (volejte 12 – 20 h)

Včera tam tuším bylo cca 8500, dnes už přes 19000. Nejsem peticový typ a beru to spíše jako zajímavou anketu. Sám jsem zvědav kolik se nakonec sejde podpisů…

Toto je cestovatelské okénko moderního primitiva z Česka, který se rozhodl v krátkém časovém rozmezí vyžrat to nejlepší z finské fauny a flóry. Necestoval, nelovil, nesbíral – seděl na zadku a jedl, co mu nosili! Zkrátka a dobře pan Cuketka v Helsinkách…

Druhý díl mých cestopisných poznámek z Helsinek. Předem se omlouvám, že se článek tak nabobtnal, ale jakékoliv krácení bylo vyloučeno. Klidně si ho dejte na víckrát, myslím že to vůbec neuškodí. Navíc chystám ještě minimálně další dva díly – dovezené produkty a tržnice!

Propagace finské kultury a Helsinki menu

Finové jsou geniální a jejich propagace a prezentace finského gastronomického bohatství je přímo ukázková! Finové, na rozdíl od nás, mají v tom, co je jejich autentická kuchyně dokonale jasno a hrdě to prezentují. Pro cizince vybudovali prezentaci Taste of Finland, na které se můžete se vším detailně seznámit. Doporučuji!

Na celé stránky jsem narazil až později, poprvé jsem totiž zachytil pouze jednu z jejich aktivit – Helsinki menu. Zastřešující organizace Finfood vybírá pro všechny regiony a důležitá města restaurace, ve kterých jsou za jasných podmínek nabízena degustační menu obsahující typické speciality. Zní to složitě (a zaručeně i organizace musela být pekelná!), ale je to ohromně blbuvzdorné!!! Finfood a spolupracující restaurace prostě pro každý region vyberou to hlavní, co stojí za to ochutnat. Přidají k tomu garanci kvality, jednotnou reklamu a označení na jídelních lístcích. Natvrdlý turista (= cuketka) pak už jen vybere z adresáře, dorazí na místo a zabodne prstík na menu s trojzubcem (logo celé akce) a baští (= obohacuje se kulturním dědictvím Finska).

Tato celostátní akce běží už několik let a například v Helsinkách vyhlašují na konec každé sezóny nejlepší Helsinki menu v tom kterém podniku. Tuším, že menu je ustálené po celý rok a vždy na začátku nové sezóny se vyberou nové podniky, které sestaví nová menu. Neříkal jsem už, že Finové jsou geniální??? Kéž bychom se něčeho podobného dočkali v Česku. ,)

Nyní přejdeme od teorie k praxi!

Restaurant Kuu

Jako první jde na řadu obrovská pecka v podobě Ravintola Kuu (ravintola = restaurace), které dávám minimálně 9/10. Vybral jsem ji ze seznamu Helisnki menu víceméně náhodně, podle internetu a taky podle ceny za menu. Kuu je trošku mimo centrum Helsinek (500 tis. obyvatel) a je to takový malý nenápadný podnik v lepší rezidenční čtvrti.

Personál z nás měl při vstupu trošku hrůzu, byli jsme bez rezervace, nevhodně oblečení, zmoklí a vůbec dvě takové typicky české slepice. I přesto se zachovali naprosto profesionálně, nekroutili bulvama a rovnou nás usadili k jednomu volnému dvojstolečku. Po celou dobu návštěvy byli ohromně fajn!

Objednávka byla jednoduchá, vybrali jsme dvě menu – již zmiňované Helsinki menu (36 euro) a druhé Kuun menu (38,50 euro), zřejmě menu podniku. K pití jsme si dali (já poprvé ve Finsku) pivo Lapin Kulta (4,70 euro) – opravdu s étericky prchavou až neviditelnou pěnou, jinak ale fajn. Dokonce mám pocit, že když se jim na tom pivu udělá pěna, jsou z toho mírně rozpačití :)

Helsinki menu začínalo okounem s bylinkami na syrovo (hrudka uprostřed) a šafránovou omáčkou (žluté šmouhy). K tomu ještě cihlička z nakládané ryby a v ní zapíchnutý sladký kreker z karamelizovaného chlebíku.

Bylo to fajn, ale tento předkrm jednoznačně rozválcovala tradiční polévka s lososem a žitným chlebem (Kuun menu). Najdete ji skoro v každém průvodci a já jsem moc rád, že jsem ji poprvé ochutnal právě v Kuu – fantasticky lehký, chutný, rozplývající se losos (obrovský kus), posazený v mléčné polévce s koprem a bramborama. Žitný chléb samozřejmě nezaostával a myslím, že mi navždy změnil vnímání žitného pečiva :) Opomněl jsem dodat, že před předkrmy přišla ošatka s pěti druhy finského chleba a talířek se soleným máslem. Teď si nadávám, že jsem tu ošatku nefotnul přímo. Byl to první finský chléb, který jsem ochutnal a opět jsem nenacházel slov…

Spanilá jízda pokračuje rolkou z candáta se zeleninkou a bramborovou kaší. Rolka měla bílý filet zvenčí, uvnitř pak plňka z rozsekaného rybího masa s koprem. K tomu báječná zeleninka (cuketka, mrkev, cibulka) v citronovém másle. Celá ta směs byla navíc použita pro ochucení kaše (kterou tímto vyhlašuji za cuketkovu kaši roku 2006). Neuvěřitelně dobré to bylo!

Následuje potenciální zlatý hřeb toho příspěvku – sobí filet s omáčkou z portského, s ochucenou kaší a s kroupama (obrázek také na titulce). Tento chod mi potvrdil, že se vyplatí cestovat a nacházet v sobě Bourdainovskou bestii! Sobí maso má texturu někde mezi svíčkovou a vepřovými játry, neuvěřitelně jemné červené maso, s chutí zvěřiny a hovězího. Musel jsem se přidržovat stolečku toto bylo na 11/10. Ihned odjeďte do Finska!!!! Nemusím snad ani popisovat dokonale sedící sladkou omáčku, opět ochucenou kaši (tady jsem bohužel zapomněl čím!) a lahodné kroupy. Hej, kroupy? Jo, kroupy!

U dezertů už jsem se trošku uklidnil – lehký vanilkový bavorský krém (puding) s rebarborou, všechno plovoucí v jahodové majdě.

Tady čokoládový dortík a záhadná zmrzlina z žlutých bobulek tyrni (obrázky). Nejsem si jist českým překladem (čtenáři napověděli – rakytník řešetlákový?), anglicky je to sea buckthorn. Tyrni je jeden z mnoha druhů pro nás exotických bobulí, které se sbírají hlavně na severu země. Marmeládám z nich věnuji celý jeden příspěvek, je to opravdu fascinující. Chuť je jemně natrpklá, skoro až zeleninová, kyselá, bobulkovitá. Z té zmrzliny jsme byli asi nejvíce perplex a všem našim chuťovým buňkám padaly miniaturní čelisti.

Kuu celkově – jedinečný zážitek na celý život, ukázkové uvedení do finské gastronomie a řada zápisů do mého ošoupaného notýsku chutí.

Jak vidíte na obrázku, který jsem fotil v centru Helsinek (stojíc na zamrzlém moři), neměl jsem moc pěkné počasí (+3 st. C., sníh s deštěm). Pojďme se rychle ohřát do dalšího podniku.

Lappi Restaurant

Když jsem do Helsinek vyrážel, řekl jsem si – bez bělokura se nevracím! Nejen bělokura, ale i průřez laponskou kuchyní nabízeli v restaurantu Lappi. Na rozdíl od předchozího Kuu si nás personál nezamiloval a tvářil se nakysle až odměřeně (pracovně = výraz tři dny starého plesnivého citrónu).

V Lapii provádějí jednu srandovní věc a sice, že se snaží nebohého turistu ohromit jídelním lístkem v jeho rodné řeči. A světe div se, našli tam jeden zaprášený český jídelňák i pro nás! Text pravděpodobně sestavil nějaký vykořeněný emigrant, nebo našinec přes zašuměnou telefonní linku, protože byl plný chyb a roztomilých přehmatů. Vůbec netuším jak to mělo zafungovat? :)

Menu jsme značně osekali, chtěli jsme si dát losa, bělokura, nějaký ten typický dezert a raději rychle vypadnout. Koukněte se na fotky interiéru. I když to vypadá na první pohled fajn, tak uvnitř je to ošuntělé a umělé ( i když je to většinou ze dřeva). Plus body dávám za přidělenou obsluhu – autentickou lepou Laponku v laponském kroji!

Na první fotce vidíte pečený losí hřbet s malinovou omáčkou a šťouchačkama (31,50 euro!). Ve srovnání se sobem je losí maso o úroveň níže, přišlo mi to jako mdlejší kančí maso a ne zrovna měkoučké. Omáčka byla fajn ale brambory úplně obyčejné, hraniční (viz Kuu!!!).

Nyní vzácná prsa bělokura upravený do závitků se slaninou, smetanovou omáčkou a rizotem z kuřátek (37 euro). Bělokur zklamal podobně jako los – obyčejné tužší drůbeží maso. Ani lovec, ani kuchař, ani cuketka a ani bělokur evidentně neměli dobrý den. Vše ovšem přímo zázračně zachránilo to nenápadné rizoto s krásně svítivě žlutými kuřátky (typické pro jižní Finsko). Naprostý zásah na komoru – intenzivní houbová vůně, lahodná mazlavá textura, neskutečná chuť. Od letoška sbírám jenom kuřátka!

Dezert – malinová pěna, borůvková zmrzlina a dvě maliny s mikrokaňkou omáčky z bílé čokolády (8,70 euro). Uspokojivé! Hlavně pěna pěnoucí :)

Druhý je úplně jako vystřižený z turistického průvodce – zvláštní laponský sýr leipäjuustoa se smetanovou omáčkou se skořicí a džemem ze žlutých malin (arktický druh moruší, 8,70 euro). Hodně typické, ale nijak ohromující – omáčka byla navíc šíleně vodnatá. K sýru i k džemu z morušek se ještě dostanu v dalším díle, o nic nepřijdete.

Celkově na nás Lappi působilo jako předražená past na turisty, kde se neobtěžují přinést ani kůrku chleba navíc. Nebyl jsem nadšený, nedoporučuji…, ALE MĚL JSEM KONEČNĚ TOHO ZATRACENÉHO BĚLOKURA!!!

Café Ursula

Café Ursula byla označena jako horký tip nejen v průvodci Marco Polo, ale i ve většině dalších zdrojů. V době naší návštěvy však bylo beznadějně zavřeno, sněhem zapadáno a nekompromisně nepohostinno. Jejich „famous shrimp sandwich“ a prosluněnou vyhlídku si tedy nechávám pro příště :)

Karelia

Další vtipný tip z průvodce Marco Polo Finsko byla finsko-karelská restaurace Karelia, ze které se nakonec vylíhnul klasický „komunistický“ multifunkční kulturák v zapadlé rezidenční čtvrti! Zapadli jsme naprosto ukázkově, neboť na místě právě probíhal výroční sjezd finských sběratelů známek! K naší značné dezorientaci navíc přispěla právě probíhající obědová pauza a desítky pocupitávajících delegátů v důchodovém věku.

Jídlo jsme ale nakonec našli v podobě „all-you-can“ eat bufetu (tužím že za 10 euro). Nevím jestli to byla autentická karelská kuchyně (obdoba ruské kuch.), každopádně to pro nás byla dost sranda a byli jsme z místního prostředí úplně vyjevení. Na talíři vidíte „karelský guláš“, kousek zapékané ryby, obligátní brusinky, červenou řepu, chlebík a kvašené okurky. K pití karelské pivo, sladký kvas a tradiční řídká a kyselá finská káva.

Kappeli

Jeden z nejznámějších a nejstarších (1867) zavedených podniků v Helsinkách, oblíbené místo pro setkávání umělců a podobné havěti. Je úplně v centru, uprostřed kolonády/parku/náměstí Espalandi, kde na sebe nekompromisně strhává pozornost. Kappeli je totiž nádherná!!! Hlavně v noci :)

Podívali jsme se tam těsně před mým odletem, což bylo asi kolem dvanácté, kdy měla otvírat hlavní restaurace. Chvíli předtím jsem proseděli v její rušné kavárně, kde byly docela překvapivě příjemné ceny, nabídka nápojů, svačin a jednoduchého menu dne (polévka). S úderem dvanácté jsme okamžitě vtrhli do restaurace, kde se nás ujala přísná, ale férová slečna Katrina (nebo Uršula, myslím že byla sadomasochistka, skautka nebo něco podobného). Teď si nadávám, že jsem docela idiot a nenafotil jsem vám celý interiér, bylo to strhující.

Na mou omluvu musím uvést, že jsem trpěl syndromem ve Finsku nazývaným KRAPULA (=kocovina) a tak jsem se dost dobře neorientoval. Předchozí rozlučková noc, kdy po pekelné domácí sauně s několika pivy, následovala dlouhá debata s tatínkem hostitelem, byla náročná. Pili jsme Koskenkorvu, mluvili finsky a ujišťovali jsme se navzájem o naší vzájemné lásce k Rusku. Klíčová slova byla – Dubček a tanky ,)

Zpět do Kappeli (kaple). Stejně jako v Kuu přišla vhod nabídka z šesti druhů chlebiku, plus máslo. Chléb naproto čerstvý, voňavý a stejně jako v Kuu zdarma! S finským chlebem bych chtěl mít jednou děti! Taky nám slečna Katrina poctivě nosila jednu karafu s vodou za druhou. Taky zdarma! To je na krapulu nejlepší.

Předkrm byl geniální, protože pokryl hned několik typických finských chuťovek. Vidíte za studena uzeného lososa, řez pečínky ze soba (úplně vlevo, to placaté), marinované rybky muikkuja (malinké, asi jako sardinky), tartar z hříbků (nevidíte, ale o nic jste nepřišli), marinovaná cibulka na kyselo (božská při krapule, trůní na vršku), sladký chlebík z červené řepy (hnědý čtvereček v popředí), marinovanou červenou řepu (také jest vidno) a ještě ochucený olivový olej. To vše za 11 euro a já smekám! Encyklopedie na talíři!

Toto je položka z menu označovaná jako klasika Kappeli – losí karbanátek se šťouchanými brambory, s omáčkou z červeného vína, s brusinkami (pekelně trpké) a s hráškem (18 euro). Tak jak to vypadá, tak nějak to i chutnalo – zkrátka klasika (karbanátek s kaší). Je vtipné, že ať ten karboš připravíte z jakéhokoliv tvora, tak jeho chuť má stále podobnou oběžnici :)))

Symbolické rozloučení v podobě gruntu všech gruntů – tradiční lososové polévky. Toto je obří porce za 14,50 euro, měli však i menší, předkrmovou za 9 euro. Losos nebyl tak nepolapitelně rozplývavý jako v Kuu (viz výše), za to ho bylo asi půl kila a celá polévka byla o něco silněji ochucená. Finská polévka s lososem je droga. Je vám jedno, že je venku mínus padesát, že vám zamrzli psi a že vám beznadějně zapadává chatka sněhem. Máte tu polévku a to je všechno, co potřebujete!

Jak vidíte, Finsko nezklamalo a připravilo mi několik nezapomenutelných zážitků. Mám sto tisíc chutí vypravit se tam znovu. Příště třeba kousek vedle do Švédska nebo Norska. Cuketkův cestovatelský démon byl na chvíli uchlácholen. Kdo ví, na jak dlouho. :)

Související články

Pokud máte stále ještě chuť číst, nebo alespoň mlsně mžourat na obrázky – následují další cestovatelské články:

• Finské poklady I. – chléb a smetana
• 33 švýcarských jednohubek pana Cuketky
• Pan Cuketka na cestách: Zaragoza I.
• Pan Cuketka na cestách: Zaragoza II.
• Pan Cuketka na cestách: Barcelona
• Pan Cuketka na cestách: Restaurace pro nevidomé Blindekuh Zürich

Pokud sledujete slibně se rozjíždějící agregátor českých webů o jídle Apetitus.cz, jistě toto pro vás nebude novinka. Pokud ne, dovoluji si vám představit zcela nové stránky WWW.E-CAJOVNA.NET, zasvěcené tomu nejlahodnějšímu nápoji ze všech – čaji!

Jedná se o kooperativní webzine (chcete-li, blog), do kterého mohou svými články přispívat potulní čajoví mistři, náhodní pocestní a klidně i vyznavači čaje z řad střevních parazitů. Skvělá myšlenka! Ideální místo pro načerpání informací o čaji, výměnu informací o obchodech a čajovnách, čajové recepty nebo jen nezávazné tlachání mezi podobně postiženými. Usilovně držim paluchi. ,)

Lepší tři dny bez jídla než jeden den bez čaje.

Co dodat? ;)

A pak že pod svícnem bývá tma! No, bývá. :) Tento týden to vyšlo na zásah na domácí půdě Prahy 6. Na první pohled mírně snobský podnik Perpetuum zaměřený na kachní speciality byl nakonec příjemným překvapením. Hodně dobré aranže s pečenými kachnami do dvou stovek a naprosto killerský čokoládový dezert, u kterého jim dokonce i promíjím pravopisnou chybku v menu…

Recenze restaurace Perpetuum

Přesně za týden, ve středu 28. března, se koná v areálu BVV prezentace vinařských společností z celé Moravy a představení vín ze soutěže Grand Prix Vinex 2007. Doba konání 10 – 18 h, vstupné 250,- Kč (sklenička, katalog, volná degustace). Detaily o akci na serveru Wine of Czech Republic (Btw, může mi někdo vysvětlit, jak se ten náš slavný vinařský server vlastně jmenuje???).

Nenechte si ujít – pan Cuketka doporučuje!

Tak jestli mě ve třiceti odvezou s ucpanýma koronárkama a implodovaným žlučníkem na internu – přiložte, prosím, tento recept k mému chorobopisu. Držte si žlučníky, jedeme z kopce!

Ukrutný vynález pana Sodolaka

Věřte, že tuhle tu šílenou volovinu bych si rozhodně nedovolil servírovat nikdy jindy než v poslední zimní den. ;) Někdy v prosinci jsem na svém oblíbeném Serious Eats, našel článek o Chicken-Fried Bacon (video zde) čili o plátcích slaniny fritovaných v těstíčku na kuře. Tuhletu mírně zvrácenou specialitu (smažený tuk v tuku) servíruje pan Sodolak ve svém Sodolak's Original Country Inn v Texasu už několik let a setkává se s vřelým přijetím. Brouk byl umístěn, musel jsem to vyzkoušet!

Recept

Neumím takové to americké těstíčko na kuře (à la KFC), a tak jsem zvolil ústupovou taktiku přes japonskou obalovací směs tempurako pro přípravu tempury (kousky čehokoli v těstíčku) a pivní těstíčko vlastní konstrukce. Panu Sodolakovi jsem to trošku přemontoval a více zaexperimentoval – přidal jsem různá koření a sýr, celkem z toho vyšlo několik různých variant. Taky jsem nepoužil american bacon, ale hezky česky naši „anglickou slaninu“.

Použil jsem dvě těstíčka a různé kombinace slaniny, takže z toho vyleze více variant. Klidně si vyberte podle svých dostupných surovin. Těstíčka jsou tvárná a nějaká ta vynechaná / přidaná blbina jim neuškodí…

Na obalování:

• „anglická“ slanina plátky (dejme tomu 10×3 cm)
• tavený plátkovaný sýr porcovaný (takové to na toasty, 10×3 cm)
• kvalitní rostlinný olej na fritování (arašídový, slunečnicový, olivový)
• friťak nebo rendlík nebo cokoliv v čem si troufáte smažit

Těstíčko na tempuru:

• směs na obalování tempurako (mám úplně tu samou, ale za 61,– Kč)
• voda

Rozmíchat podle návodu, je to cca 2:1, ale stejně jsem to nakonec musel seřídit podle oka. Je to hodně jednoduché, nemusíte se s ničím patlat, a pokud máte tempurako k dispozici – neváhejte. Někde se píše, že by to mělo být s ledem / minerálkou. Nepozoroval jsem rozdíl a podle mého je to zbytečná práce. Leda tam nalít pivo. ;)

Cuketkovo pikantní pivní těstíčko (všechno je bohužel od oka):

• hladká mouka
• černé pivo
• ždibec instantního droždí
• třtinový cukr
• sůl, chilli (čili hodně!)
• směs sušených bylin (rozmarýn, oregano, tymián, saturejka, šalvěj, bazalka, majoránka)

Taky to není žádná věda. Do misky prtnete mouku, cukr, droždí, koření. Přidáte pivo a celé to rozpumprlikujete na atomy třeba drátěnou šlehačkou. Dle ctěného vašeho temperamentu, pochopitelně.

Kombináčka fritováčka

Pro fritování jsem zvolil vyšší rendlík, ve kterém není problém udělat potřebnou hloubku oleje. Budete smažit hodně tenké plátky, takže hloubka 2–3 cm oleje bude stačit. Je to hodně, ale musí to tak být. Není to smažení, ale fritování – fritovaný objekt se musí skoro celý ponořit do oleje.

Obecný postup je vždy stejný:

• rozpálíte si olej na pracovní teplotu
• nesmí se z něj kouřit, ale při ukápnutí kapky těsta se musí pěkně škvířit
• plátek slaniny hodíte do těstíčka, obalíte z obou stran
• pak ho vložíte do oleje a smažíte dozlatova (cca 2–5 minut, záleží)
• děrovanou plácačkou nakonec přemístíte na talíř s papírovými ubrousky, kde zbytky pekelného tuku dokonale osušíte (haha)

Tempurako a slanina / slanina s chilli:

• plátek slaniny jen tak, nebo s chilli fritovaný v tempurako
• jen se slaninou to je slabota, s chilli velice fajnová kombinace

Pivní těstíčko a slanina:

• plátek slaniny fritovaný v pivním těstíčku
• chilli je už v těstíčku, takže není potřeba obalovat
• s droždím, cukrem a pivem se to pěkně nafukuje, ale slanina trošku zaniká

Tempurako se slaninou a sýrem:

• pravděpodobně a pro mne překvapivě asi nejlepší kombinace!!!
• na plátek slaniny připlácnete toastový sýr, obalíte v tempurako a fritujete
• sýr kupodivu drží uvnitř!
• geniálně se rozteče a zvýrazní chuť slaniny!
• naprostá bomba, chilli nebylo potřeba

Pivní těstíčko se slaninou a sýrem:

• varianta se vším všudy, o hodně lepší než jen s pivním těstíčkem a slaninou
• sýr + slanina už jdou v těstíčku krásně rozeznat, dává to smysl!
• úplně nejlepší je dvojitá verze – plátek slaniny, sýra, slaniny, sýra!

Podstatné nakonec – vždy servírujeme s nějakým dipem a nejlépe bílým chlebem. Já preferuji česnekovou majonézu, nebo cokoliv s česnekem. Dovedu si k tomu představit i ostrou červenou salsu a k nesýrovým kombinacím nějaký dip s taveným sýrem! Jak vidíte, celý ten koncept má milion variací a všechny budou chutnat božsky, takže neváhejte a experimentujte.

Podle mého je to party-food číslo jedna. Vynikající k vychlazenému pivu nebo vůbec všude tam, kde se popíjí i alkohol. Myslím, že se dá dostatek plátků připravit s předstihem a potom je třeba jen přihřát (v troubě). Jo, a kdyby se vás někdo ptal, odkud máte tuhle šílenost – já to nebyl! ;)

Pane Sodolaku, díky!

Uf, to je ale upracovaný týden… Další finské poklady čekají v šuplíku a vy se už určitě nemůžete dočkat! Mrkněte se mezitím alespoň na exotickou recenzi Japonské restaurace Miaybi. Bylo to moc fajn – plno nových chutí, tvarů a kombinací. I když je suši na suroviny nesmírně náročné, podnik má velice přístupné ceny a celé je to tam hodně zaměřené na hosta, bez snobáren… Navíc naprosto fantastický interiér!

A kdybyste čirou náááhodou měli svůj vlastní vražedný (nejvražednější!) tip na asijskou restauraci, která stojí za to – neváhejte a vyjevte jej. .)