Rubrika: Interesantní produkty strana 4

O vítězných produktech ankety s názeve Česká bipotravina roku 2006 jsem se tady již zmiňoval. Minulý týden se mi je konečně všechny podařilo sehnat a tak se pojďte se mnou podívat jak se líbily panu Cuketkovi…

V soutěži byl odbornou porotou vyhlášen pouze jedne vítězný výrobek, dále bylo uděleno několik čestných uznání. Součástí byla i kategorie nejlepší bioprodejna roku, kde zvítězila pobočka Albia na Praze 5. Tady jeěte přehled všech nominovaných biopotravin (DOC, 288 kB)

Bio vejce firmy Pavel Kýr a firmy Abatis (čestné uznání)

Pro mne rozhodně potěšení letošního roku, protože když už biopotraviny, tak hlavně ty základní. Vajíčka od firmy Abatis už jsem podrobně představoval v minulém článku. Vajíčka od firmy Pavel Kýr jsou na tom úplně stejně, liší se jen nepatrně cenou a zvoleným obalem. Kromě o něco vyšší ceny (30-40,- Kč / půl tuctu) rozdíl téměř nepoznáte a vše podstatné představuje spíše jejich certifikovaný způsob produkce a původ.

Já osobně bych zřejmě vítězství přisoudil právě vejcím v bio kvalitě, protože dostat je čerstvá až pod nos spotřebitelů ve velkých městech, to je na malinké poměry ČR majstrštyk :) Bio vejce obou značek jsou dostupná v prodejnách firmy Albio (dle mých průzkumů na Praze 6 i 5).

ňada polotovarů Biolinie (čestné uznání)

Další čestné uznání získala trojice moderních, pěkných a polotovarových výrobků od firmy Biolinie. Určitě zajímavý výpad směrem k „obyčejnému tupému spotřebiteli“, který se touhle může hezky polopaticky ošahat vaření s netradičními surovinami. Pan Cuketka si samozřejmě na obyčejného a tupého spotřebitele rád hraje. Po pravdě, moc to hrát ani nemusí… ;)

Biolinie Jahelník – Pšenový koláč (260g)

Velice pěkné a dobře zpracované balení obsahuje dva sáčky (jáhly a semínka s rozinkami). Na zadní straně pak najdete hned čtyři pěkné recepty do začátku – Jahelník – základní recept (obyč jáhlová kaše), Jahelník (koláč), Jahelná kaše a Jahelný tvarohový krém.

Na obalu je uveden i krátký zbožíznalecký popis jáhel: Jáhly josu vyčištěná a oloupaná zrna prosa setého. Mají optimální výživné hodnoty, jsou velmi chutné a lehce stravitelné. Proso je známé vysokým obsahem železa, ale i fosforu, hořčíku a vitámínů skupiny B. Jáhly jsou přirozeně bezlepkové.

Rozhodl jsme se vyzkoušet rovnou jejich recept na jahelníkový koláč, protože přeci nejsem žádné ořezávátko. Zjednodušený postup je asi takový – uvařit kaši z jáhel, do vychladlé kaše potom přidat med, žloutky, druhý sáček, sníh z bílků a ovoce. Vzniklou směs potom zapéct na 20 minut v troubě.

Znělo to úžasně jednoduše, ale naprostý nedostatek tuku nebo nebo nějaké mouky, mi byl hnedle podezřelý. Výsledný „jahelník“ byl naprosto katastrofický a vzniknuvší hmota byla naprosto nepoživatelná a putovala rovnou do koše. O dvaceti minutách zapékání nemůže být ani řeč, celý jahelník jsem musel péct minimálně hodinu, aby jakžtakž (sic!) držel pohromadě (a bylo jej možno vyklopit do výše zmiňovaného koše). Docela pekelně jsem nadával protože jsem v té hromádce rozteklé hmoty utopil moc pěkné švetsky (jai mi nešťastně poradili na obalu).

Na mne tedy koncept jednoduchového polotovarového moučníku moc nezafungoval a loučím se s ním se slovy – jahelník od Biolinie již nikdy více… (zato samotnou jáhlovou kaši určitě ano, protože ta byla sama o sobě docela mňam)

Biolinie Pohankový dezert (140g)

Opět stejné a velice vydařené balení, tentokrát vak jen jeden sáček s pohankovou lámankou, rozinkami, sušenými jablky a slunečnicovými semínky. To vše okořeněno tunou skořice.

Zadní strana nabízí opět čtyři základní recepty – pohanková kaše základní, sladká pohanková kaše, ovocný dortový nákyp a pohankový dezert. Poučen z předchozího hororu jsem vybral ten nejjednodušší a uvařil jsem si z pytlíku obyčejnou sladkou pohankovou kaši.

Výsledek nebyl katastrofický, ale ani nijak moc chutný. Výsledná kaše v porovnání s klasickou ovesnou, nebo krupičnou kaší u mne neobstojí. Na závadu mi byla hlavně konzistence lámanky – větší kousky, které se zkrátka zrovna moc rozvařit nedají, k tomu ještě na můj vkus docela překořeněnost skořicí a určitá „vodovatost“. Mě osobně chybělo trošku více jakékoliv pojivové hmoty (pohanková mouka?) a trošku lépe vyvážené koření.

Na druhou stranu ale musím uznat, že se jedná o zajímavý výrobek, kterým můžete vhodně doplnit svoje snídaňové kašové menu. Když se to ale zase srovná např. s instantními ovesnými kašemi od Emco, tak tady Biolinie vůbec nelepí (čas přípravy ani chuť) a jediné co zbývá je pěkný obal a suroviny v biokvalitě.

Biolinie Bulgur s červenou čočkou (210g)

Po předcházejícíh dvou produktech, už jsem byl z celé téhle řady docela sklíčený a už jsem se jen hrozil, copak to bude zase za patlaninu. Naštěstí mne bulgur s červenou čočkou moc příjemně překvapil. Zákaldní recepty na obalu nabízí úpravu buď jako kaše nebo jako placičky k opékání.

Já jsem se stím však moc nemydlil, skouknul jsem složení (bulgur, červená čočka, bio vegeta, sušený česnek, cibule, celer, paprika) a rozhodl jsem se, že si udělám kaši, kterou udělám na cibulkovém základě. Toto se ukázalo jako velice šťastná volba, protože výsledná bulgurovo-čočková kaše byla naprosto fantasická. Výborná konzistence, ochucení i složení jednotlivých surovin. Pro absolutní ekstasi jesm ještě vmíchal stroužek drceného česneku, trošku petrželky a kvalitní olivový olej.

Vypadá to sice spíše jen na přílohu, ale myslím, že může docela slušně posloužit i jako hlavní jídlo. Bulgur s červenou čočkou je jediný výrobek z této řady, který si příště určitě koupím a který vám mohu s klidným srdcem doporučit. Konkrétně tady mi tenhle výrobek ukázal cestu k použití bulguru (napařovaná a broušená pšenice s lehce oříškovou chutí), se kterým jsem si předtím moc nevěděl rady. Navíc plní všechny moje očekávaní od polotovarových výrobků (rychlá & snadná příprava, minimum zbytečných aditiv, špičková chuť) + to vše jako bonus v biokvalitě!

Bio kysaný nápoj – Mlékárna Valašké meziříčí (vítěz – Česká biopotravina roku 2006)

Vítězem se stává na první pohled docela obyčejný kysaný nápoj z Mlékárny ValMez. Svojí cenou (cca 15,- Kč). Svou snadnou dostupností (téměř všechny české markety) je asi nejvíce penetrovaný biovýrobek v ČR.

Svým moderně a dobře zpracovaným obalem nevybočuje z řady podobně zacílených výrobků, které se vrhají na zákaznice, které by bez každodenního zakysaného (bifidového-aktivního-bio-odtučněného-probiotického dosaď libovolný buzzword) drinku nebyly schopné žít svůj aktivní, ambicemi a pracovními příležitostmi pulzující život ;)

To, že je od ostatních výrobků téměř k nerozpoznání (chutí, designem, cenou i dostupností) z něj právem činí na českém trhu bio výrobek „číslo jedna“. Protože pouze takto mají biovýrobky šanci oslovit bežného konzumenta, který do klasických bioobchůdků nezavítá a pouze takto mají šanci nastartovat přeměnu tradičních velkotonážních zemědělských/potravinářských producentů směrem k menším, kvalitnějším a k prostředí i našemu zdraví šetrnějším projektům.

Závěr

Myslím, že celé tato akce plní velice dobře svůj účel a pomáhá zviditelňovat zajímavé výrobky na poli bioprodutků. Na druhé straně je docela tristní velice nízký počet přihlášených výrobků (cca 20) a chybějící kategorie (nápoje, masné výrobky, zelenina, polotovary, cukrovinky atp.). To vše pouze dokazuje zaostalost českého trhu a českých výrobců spolu s vysokou konzervativnost českého spotřebitele. Přesto i v tomhle postkomunistickém prostředí tyhle ojedinělé povedené kousky velice potěší :) Jen houšť!

Právě se mi do rukou (a do tlamky pana Cuketky) dostala tahle miniaturní (cca 2cm) a domácí baby parenica ze Slovenska. Tyhle rafinované sýrové zámotky, nejen že jsou na pohled velice přitažlivé, ale taky výborně chutnají. Větší poměr prouzené části k vnitřku jim dává pikantnější chuť, navíc se nemusí porcovat/krájet a můžete je podávat jako atraktivní finger-food (dříve jednohubky).

Upřímně našim sousedům tuhle specialitku závidím! Pro mne je to úlovek týdne ;) Otázka na vás – setkali jste se s něčím podobným u nás, nebo vůbec ve světě? Napadá mne jen taková ta malinká „třešňová“ mozzarella a malá, červeným voskem potažená, kolečka holandského sýra…

Kromě brusinek jsem si z odml přivezl i malý kyblík supersladkých oranžových cherry kuliček a několik, alespoň tvarem, exotických hruškových rajčátek. Zatím jsem se s nimi jen tak seznamoval, protože už jen ten rej podzimních barev a tvarů, kterými oplývají…

… je k zbláznění! Tyhlety hruškodní cherry zázraky vidím snad poprvé. I když se navenek prezentují exotickým tvarem, chuťově mají oproti svým kulatým variantám ještě co dohánět. Přesto, jako dekorace na talíř, nebo jen tak na koukání jsou nesmírně atraktivní ;)

Přiznám se, že tyhle kulatá oranžová cherry rajčata jsou zatím ta nejlepší jaká jsem letos měl. Uvnitř jsou nesmírně sladká a silně rajčinová. Když se na řez přidá jen nepatrná špetička soli, koná se hotová explose a chuťové pohárky přetékají!

Moc zajímavá je taky jejich bohatá textura a občasné naprasknutí, prozrazující dokonalou zralost. Když jsem jednu z hrušek na zkoušku fiknul hezky z obou stran, vyšla mi z toho ultimátní dekorace do salátu nebo do oblohy…

Nahoře pózuje před kulatou oranžovo-červenou skupinkou, tady pro srovnání s konvenčním cherry rajčetem z obchodu (které bylo chuťově tak na 50%).

Přemýšlím co s nimi všechno provedu. Jestli se na ně budu jenom koukat, nebo jestli je jedno po druhém vychutnám jen tak. Vyzkoušel jsem si s nima takové srandovní a hodně vratké rajčinové dortíky s kozím sýrem…

Tyhle barevné mini věžičky jsou samy o sobě docela nesmyslná záležitost, ale z nějakého, mi neznámého, důvodu na nich pan Cuketka trval. Moje zásoba se tím ztenčila jen o kousek, tak uvidíme, jaká čertovina se tady z toho ještě vyklube ;)

O víkendu jsem se vypravil do své rodné domoviny Ostraviny a copak jsem to nenašel na naší zahrádce? Právě dozrávající, smyslnou červení zářící, brusnice brusinky…

Oproti vysušeným sladkým mumijím o poznání krajšie, avšak kyselšie ;) Zítra se těšte na žlutooranžové tomato-dortíky… (taky z naší zahrádky!)

Malé doplnění

Pro všechny zvědavce, doplňuji obrázek z brusnice nitra…

Jak jsem slíbil, tak i činím. Aneb výběrová ochutnávka potravin v bio i v „obyčejné“ kvalitě, které jsem stačil posbírat z 13. biojarmarku v Toulcově dvoře.

Chléb s konopnou moukou

Začneme fotogenickým chlebíkem z titulky. Tento chleba obsahuje 15% mouky ze semínek z konopí. Nebojte nejedná se o hospodářskou formu konopí setého, které obsahuje téměř nulovou koncentraci THC.

Na pohled je chleba o něco tmavší, má mírně nakyslou chuť a chuťově se velice blíží konvenčnímu chlebu. Výrobek mne moc neoslovil. Jeho jediná výhoda spočívá v obohacení o vlákninu, proteiny a některé tuky. Do směsi na pečivo je však možno přidat max 15% konopné mouky a tak ani toto nutriční obohacení, nestojí podle mne za řeč.

Mouka z konopných semínek

Tady už máme samotnou mouku z konopného semínka. Tento a spoustu dalších výrobků z konopí přínáší na český trh firma Hemp Production CZ, s.r.o..

Konopná mouka je bezlepková a docela nutričně zajímavá obilnina. Obsahuje (na 100g) až 30g proteinů (podle odrůdy), 10g tuků, 15g karbohydrátů a zbytek tvoří vláknina. Malým bonusem je obsah 1,5 – 2g omega 3+6 tuků.

Sama o sobě ale bohužel nekyne a tak se dá přidávat do většiny pečiva pouze jako dopl�?ková složka. Cena cca 60,- Kč za kilo ji odsouvá do říše zajímavé, avšak málo využitelné exotiky…

Oba dva výrobky mne moc neslovily a neoslovila mne ani prezentace firmy na biojarmarku, jehož obsluha sice jakési pozitivní úsilí vydávala, ale vymámit z ní konzistentní informace k věci, byl problém.

Uzený kozí sýr z Žalmanova (42,- Kč)

O moc lepší byla prezentace výtečných kozích sýrů v biokvalitě na stánku Soukormé farmy na chov koz Žalmanov. V nabídce byl klasický tvrdý kozí sýr ve vosku, uzený kozí sýr ve vosku a strouhaný uzený sýr v kelímku. Na mne už bohužel zbyl jen ten sýr uzený, ale možná to bylo jen dobře :)

Jak vidíte, balení je svérázné, ale vůbec to nevadí, spíše výrobku přidává na autenticitě.

Sýr má příjemnou kouřovou vůni, konzistencí i chutí připomíná ovčí uzený sýr ze Slovenska. Typická kozí chuť je hodně zasutá a své růžky vystkuje až úplně nazávěr v příjemně komplexní dochuti. Pěkný sýrařský počin, který jednoznačně doporučuji vaší pozornosti – ryzí český výrobek v biokvalitě!

Bílé víno Hibernal 2005 (víno s přívlastkem, pozdní sběr, Vinný sklep Eben, cca 150,- Kč)

Kousíček od stánků se sýry byla prezentace jednoho z mála českých vinařů, kteří se zabývají produkcí biovína – Vinný sklep Eben pana Vlastimila Peřiny (web jsem nenašel, menší info zde). Pan Peřina prezentoval několik zajímavých bio vín. Jednalo se o speciální šlechtěné (a docela neznámé) odrůdy, které jsou svou odolností a vlastnostmi vhodné pro produkci vína v biokvalitě. V červeném víně je to odrůda Laurot (Merlot x Frankovka x Svatovavřinecké), v bílých pak odrůdy Malverina (Veltlínské červené rané x Merlot) a Hibernal (Ryzlink rýnský F2, generace)

Na stánku jsem ochutnal úplně všechno, co se dalo. Nejvíce zaujal Hibernal 2005 (snad první ročník, odrůda zaregistrována v r. 2004!). Nádherná květinová vůně a svěží, živá chuť se spoustou ovocných podtónů. A must try/buy!

Víno je v lahvi opravdu živé. Důkazem je vytvářený sediment, který ovšem není vůbec na závadu. Pouze dokládá pokračující proces vývoje vína a lahodí oku (i když štěrkat a hýbat s tím vínem by se mělo co nejméně!!!)

Na biojarmarku měl stánek i pan Abrle z Ekologického hospodářství rodiny Abrlovy Pavlov, ale přiznám se, že vína pana Peřiny mne zpracovaly snáze ;)

Biouherák (Kostelecké uzeniny & Biofarma Sasov, 140,- Kč)

Tady je hlavní položit si otázku – co považujete za referenční uherák? Pro mně jsou to uheráky od maďarských firem Pick a Herz, u kterých jsem měl možnost otestovat několik štanglí. Ono i ten samotný pojem uherák, je spíše taková naše názvoslovná specialita a nikde jinde ve světě ji neznají (něco podobného jako čabajka a zkomolené označení perkeltu jako guláš ;) Nebudeme tedy slovíčkařit a považujme za uherák kvalitní fermentovaný salám s plísní na povrchu, vyrobený studeným uzením.

Biouherák je společný výrobek Kosteleckých uzenin a Biofarmy Sasov. Biofarma dodává suroviny v biokvalitě a recepturu, Kostelecké uzeniny pak ručí za dokonale provedený výrobní postup dle podmínek bio certifikace.

Balení salámu se nedá téměř nic vytknout, je na úrovni. Snad jen to logo KU mi připadá vskutku morbidní ;) Plíse�? na povrchu salámu je jem�?oučká a velice snadno ji umačkáte prsty. Už podle vůně na řezu jej bezpečně zařadíte do skupiny sušených a přírodně fermentovaných salámů. Chuťově se ale žádný zázrak nekoná. Biouherák mi přišel velice nevyrovnaně kořeněný, v jednu chvíli převládá ostrá příchuť pepře, za chvíli se chuť stočí směrem k nějakým aromatickým bylinkám. Konzistencí mi přišel málo vysušený a příliš tučný, v dochuti jsem pak postrádal onu typickou uherákovitou mírně svíravou dochuť.

Celkově výrobek cením poměrně vysoko – jednak díky použitým vysoce kvalitním českým surovinám a také za docela příznivou cenu. V konkurenci originálních maďarských výrobků však biouherák nestíhá a stěží jim funí na paty. Jenom se tady potvrzuje, že tradici dlouhou přes 130 let nelze dohnat ze dne na den.

Překvápko aneb závěrečné trendsetting sdělení

Dlouhé cuketky OUT, kulaté biocuketky IN ;)

Záhada původu biomedu z minulé ochutnávky je vyřešena a díky promptní odpovědi Ing. Barbory Krejčí ze společnosti PRO-BIO v tom mám konečně jasno. Zmiňovaný med v biokvalitě tedy opravdu není z ČR a pochází ze směsí medů ze zemí ES (Itálie).

Další detaily o situaci biomedů v Česku nabízí jejich propagační článek o medu. Našel jsem v něm pro mne zcela novou a docela nepochopitelnou informaci. Čeští včelaři totiž musí minimálně 1x za rok peventivně včelstva chemicky ošetřit, což narušuje jednu z podmínek pro výrobky bio.

Samozřejmě ten problém není černobílý a pro použití chemie bude určitě nějaký rozumný důvod (varroáza). Otázkou je proč to v cizině jde a u nás ne?

O svém nákupu, při kterém jsem hrubě podcenil volbu dopravního prostředku, už jsem vám tady referoval. Nyní se těm medům pojďme podívat podrobněji na zoubek…

Květový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Základní sorta medu, bezvadná cena a dostupnost již od června. Med je zlatavě světlounký, nádhera pohledět. Z mých zkušeností zkrystalizuje cca za dva měsíce, ale dá se s přehledem opět rozpustit (vodní lázeň max 40 stupňů!). Kilovka medu, kterou mám z července, je o hodně voňavější než červnová čtvrtkilovka, i když základní charakteristika – příjemná květinová vůně je stejná. Nejsem takový frajer, abych odhalil jednotlivé květy, ale vím, že jich je tam dost ;) Chuť medu je lehounká, máte z ní skoro dojem, jako byste obědvali svačinku s okřídlenýma kámoškama někde v hloubi včelího úlu! Smrtící poměr cena/výkon, doporučuji!

Akátový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Květový med z akátů plněný na konci letošního srpna. Má velice světlounkou barvu – asi jako třpytící se zlatá mince na dně tůně. Delikátní a dosti tajemná vůně, ve které se můžete kochat lehkými květovanými tóny s takovou mírně podprahovou linkou z chlebové kůrky a zeleného čaje – nekecám!. Chuťově je velice příjemně zakulacený, přísahal bych, že jsem tam cítil karamelky. Doporučuji k výrobě nějakého koláče nebo teplého dezertu. Podobně jako med lesní obsahuje více fruktózy a tak by měl vydržet tekutý dlouho tekutý bez krystalizace.

Lipový med ze Šáreckého údolí (1kg, 90,- Kč)

Další zlatá kilovka od pana Davida plněná v srpnu. Vůni kvetoucích lip určitě poznáte a tenhle med vám ji skvěle připomene. Chuť medu je jen plynulým prodloužením vůně směrem ke kyselejšímu, (pro mne příjemně) draživému aroma, které vzdáleně připomíná bezový sirup. Tehle med se mi jeví jako rozené sladidlo do čaje, samotný je totiž trošku moc pikantní.

Smíšený med lipový a akátový (1kg, 90,- Kč)

Pan David nabízí hned dvě varianty smíšeného medu. Já si po ochutnání vybral tuhle strhující kombinaci lipového a akátového medu. Jestli jsou ty dva medy už samy o sobě výtečné, tak spolu našly dokonalou souhru. Vůně je velice nenápadná a přípomíná mi jeden, pro mne osudový, dámský parfém.. ;) Chuť kombinuje to nejlepší z obou předchozích medů, navíc se tam podařilo vytvořit harmonickou linku z citrusových plodů a jasmínu. Zkoušel jsem to v rozmezí několika dnů opakovaně a pořád to tam chutnám! Doporučuji pro holky…

Lesní med z Šáreckého údolí (1kg, 110,- kč)

Pětici medů z Šárky uzavírá záhadný, rozvážný a temně hnědý med lesní. Pomalu nabíhající a těžká vůně lesních květů s jasnými stopami po eterických složkách z pryskyřic jehličnanů a jejich šišek. Po sérii sluncem zalitých luk, je tohle taková melancholická lesní studánka. Chuť je mohutná a těžká, mírně karamelová. Eterické složky pyskyřic jsou i tady docela patrné.

Lesní med by měl vydržet déle tekutý, protože oproti květovým medům (vyjma akátového – ten je na tom podobně) obsahuje více fruktózy. Jeho tmavá barva je způsobena přítomností rostlinných barev, které včely vycucaly z mízy stromů. Jestli byl předchozí vzorek pro holky, tak tenhle je pro kluky.

Maliníkový med nektarový (490g, cena zapomenuta)

Uděláme menší skok směrem k pošumavskému medu od pana Jana Pintíře z Nedaniček z dejvického Albia. Na výběr tam jsou od pana Pintíře ještě další medy, ale tenhle maliníkový jsem ještě nikdy neměl, takže volba byla jasná.

Maliníkové medy jsou oněco tmavší a tenhle med není vyjímkou. Vůně medu mne neoslovila – docela těžká, s takovými podivnými podtóny, které mi k medu vůbec nesedí. Chuťově je med už o něco lepší – ovoce rozhodně nezapře, ale připadá mi, podobně jako u vůně takový těžký a v dochuti nepříjemně kyselý. Možná se mi to ještě trošku rozleží, ale prozatím nic moc.

Květový med v BIO kvalitě (250g, cena cca 80,- Kč!)

Malinkatý a velice drahý med v biokvalitě, tak to jsem si nemohl nechat ujít. Momentálně se myslím jedná o jediný med v biokvalitě v ČR (na trh dovává firma Biolinie). Bohužel si nekjsem jistý jestli ten med pochází z Česka, na obalu totiž najdete klasickou hlášku: směs medů ze zemí ES :(

No nevím co si o tom mám myslet, už jsem do Biolinie napsal, tak jsem zvědav na odpověď.

Kdybych však med hodnotil striktně sensoricky, tak je to vítěz dnešního testu. Po odpuknutí víčka se rozložila strhující květinová vůně. V porovnání s předchozími medy cca dvakrtát tak silná. Chuťově rovněž silný zážitek, skoro bych si myslel, že je to z nějakých aromatických rostlinek (máta, rozmarýn, tymián a spol.). Celkové hodnocení však sráží nevyjasněný původ medu, což je zejména pro pana Cuketku velice podstatné.

K poučení

Pokud plánujete medové nákupy, doporučuji tento článek shrnující dostupné druhy medu v ČR ve Včelařských novinách. Po jeho přečtení jsem zjistil, že mám ještě co dohánět a ochutnávat (viz. med levandulový, kávový, citrusový, eukalyptový a spousta dalších)!

Určitě se pokusím nějaké exotičtější medy sehnat, a pokud se vydaří určitě z toho bude pěkná foto-ochutnávka. Máte-li tipy kde sehnat dobré nebo exotické medy – jsem jedno ucho!

Letos jsem nic neponechal náhodě a zásobil jsem se kvalitním medem na celou zimu (možná i dvě) od svého oblíbeného včelaře. Je už pomalu konec sezóny a tak byl dostupný med květový, lesní, akátový, lipový, pastový a dva medy smíšené (vždy kilovka za 90,- kč + žihadlo zdarma). Transport 5kg medu na kole Ukrajina byl celkem veselý, ale stálo to za to! Doporučuji vám vyhledat svého včelaře (následně pak i svého zubaře), je na to ideální čas!

Zpět k našemu anti-aging byznysu. Dnes představuji můj nový objev – lněná (oh-mega-3) semínka! Vím, že takoví vegetariáni, vegani a jiná havěť na tomhle fičí už pěkně dlouho a já nikdy nenašel v sobě dost iniciativy ke zkoumání, proč to sypou ve velkém…

Co všechno obsahují?

Na to, že jsou to takové miniaturky, je toho v nich celkem dost. V prvé řadě obsahují cca 30% tuků, konkrétně omega 3 mastné kyseliny, které se vyskytují hlavně v rybím tuku. Samy osobě jsou tyto tuky vysoce nutričně hodnotné, navíc mají příznivý vliv na metabolismus tuků (snižují LDL cholesterol). Zejména pro nás v české kotlině, kde máme sníženou konzumaci ryb, jsou tak tyto semínka výhodný doplňující zdroj.

Vedle prospěšných omega 3 mastných kyselin obsahují lněná semínka významné koncetrace fytoestrogenů lignanů. Jsou to rostlinné estrogeny, které se v našem organismu chovají podobně jako estrogeny lidské. Lignany jsou spojovány a prověřovány v řadě studií, které zkoumají jejich příznivý vliv hlavně u rakoviny prsu, protaty a kůže (ale i řada jiných). Momentálně je těchto probíhajících studií ve hře celkem hodně a na nějaké závazné výsledky bych si ještě určitě počkal.

Poslední překvápko lněných semínek spočívá ve neobvykle vysokém obsahu proteinů (cca 20g / 100g), což jistě přispívá k oblíbenosti u nemasožravců. Navíc jsou docela uspokojivým zdrojem solubilní vlákniny.

Rizika spojená s konzumací lněných semínek

V rizikových faktorech lněných semínek mají prsty hlavně lignany. Vzhledem k tomu, že v těle imitují funkci estrogenů konzumaci by se měly vyhnout zejména kojící a těhotné ženy. Další interakce fytoestrogenů v lidském organismu jsou samozřejmě možné a proto doporučuji opatrnost. Dlouhodobá konzumace lněných semínek navíc snižuje kouagulační schopnost a může vyvolat krvácení.

Dalším rizikovým faktorem jsou kyanidové sloučeniny, které se podoobně jako např. v kasavě ve lnu rovněž vyskytují. Jejich množství lze zmírnit tepelnou úpravou, ale i přesto je doporučená denní bezpečná dávka cca 60g lněných semínek (cca dvě polévkové lžíce).

A poslední, spíše fintou než-li rizikem je neschopnost lidského organismu strávit celá lněná semínka. Před použitím je tedy nejlepší je rozemlít nebo alespoň hodně dobře rozkousat. Vězte, že každé semínko, které unikne vaším tesákům, jste spolkli zbytečně a akorát budou zevnitř popichovat vaši trávící trubici :) A když už semínka melete, nemelte je dlouho dopředu – poměrně rychle totiž žluknou.

Recepty?

Přiznám se, že z tohoto jsem celkem zmatený, protože krom náhodného přisypávání semínek do všeho jedlého jsem pro ně nenašel nic pořádného. Asi nejednodušší věc jsem našel rovnou na obalu se semínky – sušené krekry (viz. foto). Semínka stačí namočit, osolit, případně okořenit a poté vysušit na nešem nepřilnavém v troubě nebo jen tak.

Já jsem je udělal v troubě (stačí cca 15 minut) a výsledek mě docela příjemně překvapil. Semínka mají roztomilou oříškovou chuť, která je předurčena ke kombinaci s různými pikantními dipy. Já jsem vyzkoušel vnitřek z čerstvých rajčat s třeným česnekem a bylo to úžo! Znovu opakuji, že bezpečná doporučená dávka jsou dvě polévkové lžíce (odpovídá asi dvěma těmto krekerům) a semínka je nutno opravdu pocitvě rozkousat!

Semínkům se budu ve své kuchyni ještě určitě věnovat a tak jestli máte někdo nějaký vlastní tip, co se semínky provádíte, rád se poučím ;)

Další z mocné skupinky bobulkoidních životabudičů tzv. berries jsou brusinky! Tady tuhletu sušenou nádheru vyrobenou v USA jsem koupil úplně náhodou na jednom nejmenovaném vesnickém trhu. Doteď jsem netušil, jakou mají brusinky bohatou historii a kolik skrývají zajímavých faktů…

Brusinky odvěké

Brusinkami se živily a živí skoro všechny národy žijící více severněji tj. seveřani, rusové, amíci & kanaďani, zatoulaní polárníci a jim podobní. V dnešní době jsou největšími producenty brusinek američani a na bobulemi pokrytá záda jim funí kanaďani. Amíci mají s brusinkama vůbec zajímavé spojení. V dobách prvních vyhladovělých osadníků totiž pojídání brusinek převzali od původního obyvatelstva, které znalo brusinky předtím určitě již po staletí. Za odměnu tam všechny ty původní obyvatele vyvraždili, ale aby se neřeklo tak zařadili jako vzpomínku brusinkovou omáčku k typickému obědu s krocanem na Den díkuvzdání. What a country! :)

Efekty na zdraví

V současné době prožívá celosvětový trh s brusinkami renesanci (ono přeci jenom ten Den díkuvzdání je za celý rok jen jednou a ještě navíc v Americe ;), která souvisí se stále přibývajícími studiemi, které mluví ve prospěch příznivých účinků brusinek na zdaví.

Asi nejznámější (a nepodloženější) je účinek popíjení brusinkové šťávy při infekcích močového traktu (hlavně infekce močového měchýře). Antokyany obsažené v brusinkách snižují bakteriální adhezi a tím snižují jejich rozmnožování (=rychlejší a snadnější průběh infektu). Podobně by mohly fungovat i u infektů v ústní dutině (paradontózy, kazy) a u vředové choroby jícnu a žaludku (tady je to ale ještě podrobováno intenzivnímu výzkumu).

Vedle tohoto jsou brusinky plné atioxidantů (fytofenoly), jejichž účinek je spojován s obecným anti-aging (=proti stárnutí) efektem a preventivním účinkem proti rakovině a kardiovaskulárním onemocněním.

Fascinující sklizeň brusinek

Úplně náhodou jsem narazil na stránky družstva Ocean Spray, které je obřím zpracovatelem brusinek a grepfrůjtů ze všech koutů USA & Kanady. Jejich webík stojí opravdu za pozornost, zejména sekce věnována sklizni a receptům z brusinek.

Na té sklizni je celkem zajímavé, že se používá buď suchá nebo mokrá metoda. Suchá metoda to je klasický sběr různými mechanickými česači (=nuda). Mokrá metoda představuje nedříve zaplavení celého pole brusinek do výšky asi půl metru, následně uvolnění bobulek vodními česačkami, které uvolní červené bobulky na povrch. Následují ultrakýčovité obrázky miliónů rudých kuliček na vodní hladině (= u mne „ty-vole efekt“). Tak tohle bych určitě někdy chtěl vidět na živo!

Taky jsem vůbec nevěděl, že se sklízejí i bílé brusinky, které se používají při výrobě produktů založených na jemnějších vlastnostech bílé brusinkové šťávy. Na to jsem docela zvědavej a pokusím se co nejdříve sehnat.

Sezóna čerstvých brusinek právě vrcholí, takže můžete ihned vyrazit ven s kyblikem, nebo alespoň do hrombachu pro sazenice na zahradu :)