Rubrika: Recenze podniků strana 5

Od neděle do pondělí jsem byl (věřte nebo ne) poprvé v Třeboni! Malebné městečko mě doslova uchvátilo svou atmosférou :) Nutno dodat, že k celkovému dobrému dojmu přispěl právě probíhající festifal animovaných filmů AniFest a nedělní fantastický koncert Monkey Business, doplněný o soukromé after-vystoupení Matěje Rupperta u našeho stolu v hospodě (nekecám! ;)

Šupina nebo Šupinka?

Na dotaz kde si v Třeboni zajít na rybu, dostanete nejčastější odpoveď – do Šupiny a Šupinky (výborné webovky!) Ano, zmiňované názvy patří opravdu dvěma rybím restauracím, které provozuje jedne majitel a které zároveň stojí naproti sobě! Menu obou restaurací je téměř shodné a tak je jen na vás, do které se zrovna vmáčknete – obě vyhlášené podniky bývají enormně přeplněné!

Prostředí restaurace

My jsme zakotvili v restauraci Šupinka, na malé terásce před podnikem. personál nám pohotově vyhověl a ke stolu kde už seděli naši kamarádi přinesl promptně potřebnou židličku navíc. Malý detail, ale určitě sami víte, kolik s ním v některých „podnicích“ nadělají. Restaurace má kromě venkovního posezení ještě klasické stoly uvnitř – vše v decentním stylu s dřevěnými boxy (fotogalerie interiéru). Restaurace je umístěna cca 5 minut od hlavního náměstí hned pod pivovarem Regent. Prostředí je opravdu nádherné a na jedničku! :) Na dalším onrázku vidíte Šupinu, na titulce je Šupinka.

Nabídka rybích specialit

Při výběru jídla jsem dal na místní znalce a nechal jsem si poradit pečeného Candáta (za 250,- Kč). Ryby jsou v restauraci Šupina a Šupinka čerstvé a povětšinou z místních zdrojů, takže docela vysoko nastavené ceny mají své opodstatnění. Candát navíc patří mezi ty nejchutnější ;) Druhá rybička, která u nás přistála byl Amur s jablečným křenem (za 120,- Kč). Obě s vařenými brambory s máslem.

Na obrázcích si můžete udělat přehled o úpravě porcí. Na prvním jsou podkovy z candáta, na druhém amur s peřinkoou jablečného křenu. Určitě mně dáta za pravdu, že potěchy pro oko nic moc. Nejvíc do očí bijou ošklivě zhmožděné brambory, které snad nikoho ani lákat nemohou :/ Chuťově už to byla jiná. Candátek byl opravdu dokonalý, s minimem kostí a šťavnatým masíčkem. Určitě mne oslovil a do budoucna o něm budu vždy uvažovat ;) Amur s jablkovým křenovým, byl rozhodně zajímavý. Jablečný křen to mu dával šmrc a oproti candátovi se neměl za co stydět. Rybkám se zkrátka nedá nic vytknout!

Výsledný dojem tedy nejvíce kazily podprůměrné bambory a nicmoc obloha, do které se ještě navíc připletlo několik zrnek rýže. I přesto jsme si na rybičkách moc pochutnali a byl to pro nás opravdu příjemný zážitek. Všechny nápoje byly v nejlepším pořádku, zejména výtečné místní pivo Regent! Kdybych měl v Třeboni více času (mezi jednotlivými projekcemi na AniFestu) určitě bych v Šupince nebo v Šupině strávil více šasu a ochutnal všechnooooooo ;D

Celkové hodnocení

Jako celek se mi jevilo vše velmi dobře. Vynikající a příjemná atmosféra, pozorná a rychlá obsluha a výtečná kuchyně. Toalety byly v naprosté dokonalosti, maximální hygiena a čistota. Pokud budete mít cestu do Třeboně, Šupinu a Šupinku můžu s klidným svědomím doporučit jako jasnou volbu! Osm cuketek z desíti ;)

Ochutnávka z AniFestu

Jediné animované dílko, které jsem viděl na AniFestu a zároveň volně dostupné na internetu – klip k písničce od George Michael – Shoot the Dog ;o)))

Jinak určitě sledujte, kdy se budou konat ozvěny AniFestu, na kterých budete mít možnost shlédnout výběr toho nejlepšího. Například vítězný film Michaely Pavlátové Karneval zvířat stojí opravdu za to. Doporučuji!

Zajímavý tip na gruzínskou restauraci jsem si vypůjčil ze sousedního diskuzního fóra. Na webovkách restaurace Tamada jsem načerpal přehled o cenách a nabídce a vyrazil jsem na obhlídku ;)

Rstauraci Tamada najdete v Jenštejnské ulici, cca 5 minut od Karlova náměstí. Je rozdělena na dvě části – horní je klasická zakouřená pivnice určená spíše k posezení u piva, sklepní část je taková klidnější vhodná spíše na oběd nebo večeři.

Nabídka specialit je poměrně široká, a jelikož o gruzínské kuchyni nemám ani páru, lehce jsem se v ní ztratil. Ceny jsou na Prahu v průměru tj. vyšší ;) Z nabídky jsme si vybrali Smaženou kuřecí kapsu za 145,- Kč (sázka na jistotu), z gruzínských specialit potom Baže (grilované kuře ve studené ořechové omáčce) za 135,- Kč s Gruzínským pečivem za 55,-Kč (ten velký placatý objekt na fotce ;)

Jak vidíte servis a úprava porcí nic moc, spíše klasický český podprůměr (zároveň omluva za kvalitu fotek, nebyl jsem ve formě a navíc tam byla taková tma, že jsem to musel vzít přes blesk). Já ale směrem k ojedinělým restauracím, které prezentují nějakou menší zemičku „nedržkuju“, rád přimhouřím oko a raději pořádně otestuji. Zkrátka dávám jim šanci ;) Proto tohle neberte jako recenzi, ale spíše jako tip nebo preview, ze kterého si můžete udělat základní obrázek.

Kuřecí kapsa byla na jedničku, i když ne zrovna estetickou ;) Překvapení obstarala nakládaná (ostrá) cibulka v obloze – mňam! Grilované kuřecí v ořechové omáčce bylo výborné (hlavně ta omáčka!), na můj vkus však hodně slané. Úplně nadšený jsem byl z gruzínského pečiva alias chlebové placky. Byla krásně čerstvá a horká, z bílého mírně nakynutého těsta a rovněž zdravě posolená. Tuhle určitě doporučuji vyzkoušet ;)

Máte-li zájem vyzkoušet něco z gruzínské kuchyně, Tamada je jasnou volbou. Já osobně se do ní určitě ještě několikrát vypravím a snad přinesu i podrobnější recenzi s hezčími fotkami a větším spektrem gruzínských pokrmů. Ikdyž musím přiznat, že s formou servisu a prostředím spokojen příliš nejsem…

Znáte restauraci s podobným zaměřením? Gruzínská, ruská, bulharská kuchyně? Dejte mi vědět do komentářů ;)

Z jiného soudku

Chystám takový malý soukromý fotoprůvodce pečenými koleny v Praze. Zatím jsem smlsnul koleno U Houdků (16,- Kč / 100g, mňam) a Na Slamníku (28,- Kč / 100g, dražizna a průměr). V Tamadě je cena 19,- Kč / 100g, v hledáčku je i koleno v mé oblíbené hospůdce Na Hanspaulce (cena tuším mírně nad 100,- Kč). Bude to náročné, ale moc se těším. Máte-li nějaký tip na ultimátní pečené koleno do mé sbírky – sem s ním!

S touhle šíleností jsem měl tu čest se zabávať poprvé v životě. Zajímavá kombinace pečení a vaření přímo na vašem stole. Wuf!

Tatarský klobouk je podobná záležitost jako fondue nebo raclette. Jídlo si připravujete sami a to přímo na vašem stole na zařízení s vlastním tepelným zdrojem. Tatarský klobouk se skládá ze stojánku, ve kterém jsou uloženy tři lihové hořáčky (úplně stejný jako na fondue, akorát na fondue stačí jeden), a z litinového konusu, který je vybaven háčky na maso. Teplo z hořáků proudí skrze klobouka rozehřívá ho na optimální teplotu. Litinový okraj klobouku je navíc vybaven žlábkem, do kterého se ukládá vývar se zeleninou.

Jak se vaří v klobouku?

Základní servis k tatarskému klobouku představuje samotný klobouk se zapálenými hořáčky. Ve žlábku je již přichystán hotový vývar s nakrájenou kořenovou zeleninou. K tomu se podávají syrové menší plátky různých druhů mas (telecí, krůtí, vepřové, koňské a pštrosí – jj, u koňského jsem měl premiéru ;p) samostatně na talířku, dále mističky s omáčkami a nakládanou zeleninou (jořčice, tatarská, kari omáčka, chili, nakládaná stříbrná cibulka, pikantní okurky atp.) a nakonec příloha (hranolky, rýže).

Maso můžete připravit v podstatě dvěmi různými způsoby anebo jejich kombinací. Ten první způsob představuje možnost plátek masa uvařit v bublajícím vývaru na okraji klobouku. Druhá možnost je připlácnout plátek masa na konus klobouku a nechat si ho opéct dle vaší preference. Na klobouku jsou efektní háčky, za které můžete maso hezky přichytit. Mně osobně nejvíc zachutnal dvojboj tj. maso nejdříve kraťoučce udělat ve vývaru poté zprudka opéct na klobouku.

Upečené kousky masa poté kombinujete s přílohami a omáčkami, pdoobně jako např. u masového fondue (ať už s vývarem nebo v oleji).S rozžhaveným tatarským kloboukem není vůbec žádná sranda, plátky masa se udělají opravdu rychle, z celeého klobouku to navíc prská a čoudí na všechny strany. Nic pro měkoty, je to něco spíše pro tatary ;)))

V Česku jsem to ještě neviděl, ale myslím, že si to k nám cestičku brzy najde. Češi jsou správní masožrouti a tahle forma tepelného masakru se jim určitě zalíbí (tedy pokud ji nějaký podnik nabídne).

Ucelený přehled různých rakletovačů a podobných udělátek najdete na stránkách firmy TTM.

Jestli znáte něco podbného, těším se na vaše tipy a postřehy v komentářích!

Víkend jsem strávil rodinnou návštěvou ve Švýcarsku. Věřte nebo ne, ale bylo krásné počasí, sluníčko a teplota až 20 stupňů pana Celziuša. V neděli jsem nakoukl (hm) do první restaurace pro nevidomé na světě – do slepé krávy! Byl to jedinečný zážitek, na který jen tak nezapomenu ;)

Restaurace pro nevidomé?

Úplně nevím jestli jsem zvolil správný termín, ale myslím že podstatu konceptu vystihuje správně. Restauraci Blindekuh, provozují v Zürichu (od roku 1999) místní občanská sdružení, zabývající se a pracující s tělesně (zrakově) postiženými. Koncept restaurace vystihuje jedno černočerné slovo: tma. Jo! V restauraci je úplná, černočerná, absolutní tma, ve které si nevidíte ani na špičku nosu – zrakové vjemy jsou naprosto vyloučeny!

Jak to funguje?

Před vstupem do restaurace dostanete základní pokyny (odložit si všechny věci, které by mohly být zdrojem světla), dostanete na výběr z několika menu (předkrm, hlavní jídlo, dezert) a hlavně dostanete jméno svého obsluhujícího, který bude vaší jedinou spásou ve světě absolutní tmy. Poté co se připravíte (hlavně psychicky! ono to není žádná legrace, jak se zdá), si vás na recepci před zatemněným vstupem do restaurace vyzvedene váš průvodce (u nás konkrétně paní Rita). Obsluhující jsou většinou úplně nevidomí nebo s vážnou poruchou vidění. Po krátkém seznámení, položíte průvodci ruku na rameno a hurá do tmy.

V místnosti je cca 15 stolů pro 8 hostů (celkem tedy více než 100 míst!!!). Pro vaši informaci: sobotní večery jsou plně zabookovány až do července!

První pocity a jídlo

Kdo by to byl čekal, ale ve slepé krávě byla opravdu tma jak v pytli. Vcházíte do místnosti, která je podle šumu plná lidí a cinkání příborů. Rita nás opatrně zavedla k našemu stolu a každého zvlášť nás usadila (ručně stručně) na židličku. Ukázala nám (opět rukama) jak je prostřeno a jak si ji máme zavolat (stačí zakřičet jméno, obsluha si vás pak sama podle hlasu v té tmě najde!!!). Na stole přede mnou byl ubrousek, na něm dvě sady příborů, sklenička a talířek.

Počáteční minuty jsem zažíval opravdu docela stísněné pocity. Ale hned jak se člověk rozkoukal (tedy ohmatal) a navázal slovní kontakt se sousedy u stolu, atmosféra byla hned o něco lepší. Za chvilku po našem usazení následoval mini předkrm – jednosoustové amouse-bouche, opravdu výtečný slaný pidi dortík a první manipulace s plnou nápojovou skleničkou ;) Tohle jsem ještě zvládl na jedničku, potom ale následoval salát!

Velký salát s terinou (pro mně dosud neznámého původu) a dresingem, byla první zatěžkávací zkouška navigace v prostoru s příborem a navíc po tmě. Brzy jsem zjistil, že bez ohmatávání rukou se tak úplně neobejdu a jediná možnost jak zpracovat lehoučká (zato dost velké) sousta salátu je zpacifikovat je kombem ruka + vidlička. Byl to boj, ale většinu salátu jsem nakonec zvládl ;)

Ovšem sranda přišla s hlavním jídlem (což byl u mně rumpsteak s chřestem a bramborovými rösti zapékanými se sýrem)! Chřest i rösti byla v podstatě hračka, ale ten obří steak? Přiznám se vám bez vytáček, že jsem ho potmě prostě nezvládl naporcovat. Ať jsem se snažil sebevíce, krájel jsem ho dost chaoticky a za pět minut snažení jsem z něj neukrojil ani sousto! Pohmatem jsem zjistil, že jsem na steaku tak akorát vyrobil sérii žezných linií křížem krážem – jinak nic :) Ztratil jsem nervy – nechtěl jsem přeci umřít hladem a tak jsem steak zpracoval (potupně!) ručně. Uf… Vegetariáni to měli s hlavním chodem o hodně lepší, dostali místo rumpsteaku výborný chřestové risotto. Bylo naprosto dokonalé a báječně krémové, navíc se dalo jíst úplně snadno i poslepu vidličkou ;)

Závěrečný dezert v podobě hruškového krému Williams s čerstvými řezy hrušky a s waflí, servírovaný v hlubokém talířku byl oproti steaku triviální ;) Po vysvobození ze tmy následovala úleva a postupné navykání si světlu. Následné pocity nedovedu moc popsat, doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži!!!

Závěr

Všechny chody, byla chuťově výtečné. Malinkou výhradu mám k rumpsteaku – připadal mi spíš jako vařené (dušené) hovězí. Ale je možné, že mě zmátl nedostatek obrazových vjemů pro posouzení jídla. Myslím, že na podruhé bych si jídlo více vychutnal – poprvé je přeci jen člověk trošku více vyplašený. Cena jednoho menu je cca 70,- CHF (cca 1400,- Kč), což je určitě dost. Výtěžek však jde do fondu pro zrakově postižené. Na stránkách Blindekuh najdete i detailní přehled menu pro daný týden!

Další filiálka je v Basileji, imitace a kopie jsou pak prý v Berlíně a v Londýně. Jsem docela zvědav, jaký časový interval uplyne než tento nápad zkopírují Češi ;/ Podobný koncept již v Česku běží, i když s trochu jiným zaměřením – kavárna Vesmírna. Doporučuji k navštívení! ;)

Máte-li jakékoliv další dotazy k tomuhle šílenému nápadu, ptejte se v komentářích! Ze švýcarska mám pro vás ješte velkou foto-video reportáž z výroby sýra Appenzeller (nepasterzované mléko!) a ještě několik menších zajímavostí….

Minulý týden v úterý jsem stihnul otestovat Restauraci Jáma v ulici Jáma (zkrátka Jáma v Jámě sedá ;) Doslechl jsem se, že mají výtečné originální hamburgery a tak jsem neváhal…

Prostředí a atmosféra restaurace

Jámu jsem navštívil zrovínka v jejich „Hamburgerové úterý“ a tak byla nabídka burgrů více než rozsáhlá. Jáma ja klasický chlastací pub čili hospoda, umístěný v podzemí (jo v jámě). Centrální místnosti vévodí masivní bar a potom spousta dřevěných stolů a stolečků. Součástí je i nevkusně zastrčená nekuřácká část. Majitelé se chlubí (v sekci napsali o nás), že do anticigaretové vzduchotechniky investovali hodně peněz. Musím jim dát za pravdu – v podvečerní špičce s vysokou hustotou kouřících individuí, je kouř ve vzduchu znát, ale nedá se říct, že by obtěžoval. Přesto všechno však z Jámy odejdete řádně prouzení, včetně kompletní vaší garderóby. Na zahulené Česko však stále nadprůměr :/ V osm večer byla Jáma kompletně plná, rozjařená a hodně hlučná.

Hamburgery

Z nabídky jsme vybrali Americký burger za 179,– kč se slaninou a sýrem a Švýcarský burger za 189,– Kč se dvěma druhy sýra. Na titulním obrázku vidíte první z dvojice. Byla tam dost tma a tak foto není dostatečně kvalitní, pro obrázek to ale stačí. Slanina byla naprosto dokonalá – suchoučká, skoro bez tuku :) a hlavně pořádně křupavá aniž by byla spálená. Maso hamburgru docela dobré, připadalo mi trošku suché. Hodně oschlá byla ale houska – buď starší rozpečená, nebo prostě stará. Rozhodně mi nepřipadala čerstvá. Docela mě překvapilo že kromě plátku sýra a slaniny nebyla v housce žádná obloha. Ta byla přiložena na talíři v podobě koleček červené cibulky, černých oliv (WTF?), rajčat, salátu a kalíšku hořčice. Urob si sám. Ať jsem koumal, jak jsem koumal burgr mi připadal pořád hodně suchý, nakonec jsem ho musel vykoupat v kečupu. Plus body získávají obří hranolky.

V porovnání s fastfoodovými McDonald's a Burger Kingem u mně Jáma Burger prohrál. Poměr cena/výkon podle mně neodpovídá. Maso v burgru je dobré, ale celek mi vůbec neladil. Hlavní výhrady mám k obloze a k housce.

Dezerty

Jako zákusek jsme otestovali Hot Brownie za 50,– Kč a Jablečný pie za 50,– Kč. Brownie bylo fajn, tak jak ho znám. Jablečný pie mě neoslovil – sušší, obyčejný jablečný koláč v „listovém“ těstu – něco mezi studenou žemlovkou a štrůdlem. Jedl jsem rozhodně lepší. Na obrázku si povšimněte „inovativní“ dekorace v podobě zabodnuté rozmarýnové větvičky do zmrzliny :/ Co to má jako znamenat? Vanilková zmrzlina a zřejmě vanilkový toping mi připadl jako vyložená umělina.

Obsluha

Počáteční cca 7minutová latence se dá v hlavním večerním frmolu prominout. Potom už šlo vše jako na drátku. Obsluha pozorná, rychlá a bez „blbých keců“ ;) Účet sestavený bec chyby.

Hodnocení

Přiznám se, že jsem od Jámy čekal více – počáteční natěšení vystřídalo zklamání. Do restaurace Jáma se možná ještě vrátím, abych jí nekřivdil na základě jedné návštěvy. Jáma si vybojovala průměrných pět cuketek z desíti.

Do kontextu uplynulé shitstorm neděle zapadá bio-bufet-kavárna kousek od Míráku. Jak to tam vypadá v neděli po poledni?

Zvědavost pana Cuketku a jeho společnost zlákala do Bio Cafe (web opravdu strašný) v Americké ulici. Na první pohled velmi zajímavý pokus o moderní „cool&in“ podnik surfující na nyní stále se zvětšující BIOvlně.

Prostředí

První věc, která vás upoutá, je design a vizuál celého podniku. Laděno do příjemných pastelových barev, designové kožené sedačky, moderní osvětlovací tělesa. Ale také: umělohmotná sýkorka s fotobuňkou v zobáčku, která na vás začne pištět při vstupu dovnitř. Umělohmotné koule, předstírající tvarovaný keřík. Prosklená podlaha, kde na umělohmotném loži spočívá štědrá plastově ovocná hostina, která vás spolehlivě dovede k objednávce. Všudypřítomné hi-res fotky ovoce na stěnách. Bio Cafe je samoobsluha, takeaway, bez obsluhy, fast-food nebo tak nějak. Obednávky přijímá slečna za pultem.

Nabídka

Vybírat si můžete z poměrně široké nabídky teplých a studených BIOnápojů, BIOmoučníků a BIOsvačin. Vše buď před vámi ve vitrínce, nebo po straně v otevřené chladničce. Na obrázku vidíte výběr BIOsalátů, BIOsendvičů a BIOnápojů (BIOdžusy, BIOpivo, BIOvoda etc.) Zajímavě vypadal BIOhummus za 69,- Kč, ale měl na sobě datum výroby 3.3. a datum spotřeby 5.3., takže jsem odolal. Z nabídky Bio Cafe jsme si vybrali Apple pie s ořechy za 35,- Kč, Mandlovo-švestkovou kuličku za 25,- Kč, Listový koláček s mákem za 25,- Kč. K pití BIOespresso za 35,- Kč a Jahodový mléčný koktejl za 69,- Kč. Dokupy 189,- Kč.

Servis

Servis a prostředí prodejny jsou podle mně v základním rozporu se zaříkávadlem BIO. Obyčejné porcelánové talířky, hrnečky nebo sklenice by tomu opravdu neuškodily, stejně tak trošku té živé zeleně. Takhle to má příchuť nechutného byznysu. K servisu espressa – podávání na dno obřího kelímku: no comment, chuťově bylo překvapivě fajn, ale z plastu si ho prostě nevychutnám. Obshluha na vyžádání dala k náhlednutí balení kávy se značkou (pan Cuketka ji však obratem zapomněl) – opravdu byla BIO ;) Jahodovej šejk byl největší mňamka. Dortíky ušly. Toalety 100%.

Bio Cafe dám určitě ještě jednou šanci, někdy přes týden s obednávkou sendvičů nebo salátů by mohli více zabodovat. Alternativní aktivit určitě víc, ale tenhle bioprasopes, zkrátka není dle mého gusta.

Šest cuketek z desíti.

Proč já hloupá cuketka raději nezašel do Aromi?

Poznámka: Omluva za vyblité barvyčky a zasmušilou pixelizaci snímů z mé otřískané nokyje ;)

Ach to naše Piňďolíno ;) Groteska za 7 miliard korunek opět pravidelně sviští na trase Praha-Ostrava. Pojďte se podívat jak to vypadá v „jídelním voze“?

Pendolino se mi moc líbí :) Uhaní celkem svižně, uvnitř přiměřený komfort, staví na málo zastávkách – navíc má dokonalý tvar. Jak si poradily ČD spolu s firmou JLV s jídelním vozem?

Plnohodnotný jídelní vůz, tak jak ho známe z vlaků IC nebo EC, v Pendolinu nenajdete. Místo něj bylo zřízeno malinké bistro Blue bar, které je ovšem celé formou bufetu na stojáka. To mě celkem dost nakrklo, protože v „jídeláku“ vždycky rád posedím :/ Koukněte se na fotky pendolina, ke stažení je i jídelní lístek(PDF).

V bistru jsem ochutnal kuřecí sendvič za 39,- Kč ohřátý v mikrovlnce a servírovaný v polystyrenové krabičce s ubrousky(+). Potom modrý portugal z Templářských sklepů (m�?áám ++), svatovavřinecké (+/-) obě za 45,- Kč za lahvinku, a jejich „pravou italskou kávu“ (-) za 29,- Kč. To vše je cestující donucen vychutnat z průhledného a neprůhledného plastu…

Na druhou stranu – vše je vše zabaleno a servírováno tak, abyste to v pohodě odnesli na místo (to je zvládnuto na jedničku). V bistru jsou jinak kolem stěn malé pultíky, u kterých můžete v průběhu ostré jízdy povlávat. Ani pidi barové stoličky u baru nedali.

Předem se omlouvám za kusé informace, ale když nemůžu sedět a musím se pořád přidržovat – nemůžu se soustředit. Berte to tedy prosím pouze jako preview, které Blue baru vybojovalo šest cuketek z desíti. Zbytek cuketek upadlo v bistru na zem nebo odmítaly spolupracovat z důvodu intoxikace polyetylénem ;)

Mínusy

všechno v plastu nebo polystyrénu

na stojáka

káva

Plusy

je to sranda

čepované pivko

Aktualizace

Nedávno jsem jel Pendolinem z Brna do Prahy, které je ovšem značeno jako obyčejné SuperCity (a také levnější?!). V jídelním voze mě čekala obsluha, která neměla nic připraveno a vymlouvala se na převzetí vlaku. Naservírovala mi naprosto odpornou nahořklou kávu – samozřejmosti jako cukr, mléko, míchátko a plastovou krytku proti vylití jsem si musel vyžádat sám. Ze snídaňových věcí byla jediná schůdná a dostupná varianta párek s chlebem. No ehm, dvojice vlažných a popraskaných párků nevalné chuti s kyselým chlebem. Mínusové cuketky, fuj, fuj – skoro jsem tu ranní cestu z Brna nepřežil ve zdraví :(

Zvu vás do Úžasného města s velkým a dlouhým Úúú;) Fotky a reportáž z mé loňské jarní návštěvy Barcelony + 3 praktické tipy, kde se najíst v rozmezí 5–15 Euro! Unikněte s panem Cuketkou alespoň na chvilku z téhle úmorné (a debilní) zimy!

To na co koukáte na titulce je DOKONALÁ Paella s mušlemi, krevetami, rybami a kuřecím (tzv. Paella mixta), kterou dostanete za cca 10 Euro v restauraci La Fonda (mapka). La Fonda mi byla doporučena jako místo, kde zajít na španělské (katalánské) speciality (hlavně Paella) za velmi rozumné ceny a v super kvalitě.

Praktický tip: La Fonda je vždy plná. Před restaurací tak vždy najdete špalír lidí ve frontě. Nenechte se odradit (i když vůbec neumíte španělsky) a frontu vystůjte. Na konci sbírá personál požadavky na místa, stačí mu anglicky nebo na prstech ukázat pro kolik osob chcete stůl et voilá – za chvilku jste uvnitř u vytouženého stolu. Interval čekání je od 10–45 minut, pan Cuketka čekal cca 40 minut. Opravdu zdůrazňuji nenechte se odradit, fronta je v Barceloně vždy důkazem dobré restaurace. Platí: neny fronta, neny kvalitet!

Na fotkách si všimněte jak vypadají paella pánve, jak jsou hezky uvnitř zhnědlé a letitým vařením ušmudlané. Říká se, že čím starší paella pánev tím lepší paella. K paelle se určitě ještě vrátím (v létě) – dovezl jsem si dvě pánve a musím přiznat, že paella je jídlo, které mi stále odolává a zatím se mi nepodařila ani jediná zdařilá napodobenina :/ Paella je Královna!

Takhle vypadá další lahůdka ;p Jedná se o modifikaci paelly, kde místo rýže jsou použity tenké nudle. Jmenuje se to „Fideus“ nebo podobně bohužel mi přesný název vypadl. Je to víc tomatové a míň masové, v podstatě už to není paella ale úplně nová úprava. Uživatelské recenze s obrázky vám napoví ještě více ;)

Protože měl z La Fondy pan Cuketka oči navrch cuketky ještě 24 hodin po návštěvě podniku, získává tahle španělská kráska deset českých cuketek ;)

Přeřadíme na nižsí rychlost a vypravíme se do příjemného fast-foodu, který mi učaroval (a taky mě několikrát zachránil v noční Barceloně od post-alkoholického hladu). Jedná se vegetariánský falafel fast-food Maoz, který je otevřený vždy do pozdních nočních hodin. V centru Barcelony jsou hned tři pobočky! Základní nabídku tvoří božský falafel podáváný v pitě se spoustou různě upravené zeleniny. Hlavní fintou je však all-you-can-eat salátový bar, ze kterého si můžete do své pity neomezeně nandat (i přidat) cokoliv uvidíte! V nabídce jsou různé druhy nakládané, grilované a jinak fikaně upravené zeleniny (lilky, cuketky, papriky), luštěniny (cizrna!), saláty, omáčky (salsas!), dipy (hummus) a jiná kouzla. Skoro žádné z nich není v česku běžné a všechny do jednoho jsou dokonalé! Cena 1–3 euro, podle toho jaký druh falfelu zvolíte. Doporučuji libozvučně znějící Maoz Royal ;p

Takže to bychom měli Maoz, který za svou jedinečnou záchrannou roli a inovativní vegetariánský koncept obdrží 8 cuketek! Pravdou je, že asi po čtvrtém nočním nájezdu, už jsem falafel nemohl ani vidět…

Zlatý hřeb téhle trojjediné svaté kombinace je podnik, který mě vyřadil na delší dobu z oběhu! I kdybyste vynechali Sagradu Famili nebo třeba park Park Güell, dalo by se to prominout. Kdybyste však vynechali podnik La Champagneria, natrhnul bych vám cuketu! ;)

Na obrázku vidíte malý a úzký vchod do podivného podniku, kde se na cca 20–30 metrech čtverečních mačká nespočet lidiček držících v jedné ruce obrovský sendvič s Jamon (vepřová na vzduchu sušená šunka) a v druhé ruce celou lahev růžového šampáňa Cava. ňeknete si – tady je přece úplně narváno, jdeme dál, ale OMYL – zábava teprve začíná!

Koncept champagnerie (nebo snad šampaněrie? obojí zní v CZ hloupě) je takový, že se namáčknete do brutální tlačenice, vybojujete si svůj „bocadillas“ (zapékaný „sendvič“, taky už jsem zapomněl přesnou transkripci), láhev šampáňa a pak v neustálém boji o životní prostor splynete s nejlepší atmosférou na světě ;) Já osobně, kdybych neměl zkušené španělsky mluvící průvodce, bych byl na místě ztracen a rozdupán. Už samotný proces objednávky a vůbec přežití v podniku je složitý, hlavní finta je však vždy dva sendviče + jedna lahev. Samotné sendviče ani samotné lahve (či sklenky) se neprodávají. Jo a jestli si myslíte, že jste vycvičení z tlačenic v pražském metru – tak prd ;o)

A teď se podržte – láhev výborného šampáňa (Cava, bližší detaily následkem šoku smazány) za cca 1,5 Euro, sendvič v podobné cenové hladině! Za jednu návštěvu jsem vypil snad dokonce i celou lahvinku a snědl dva obří snedviče. Vylezl jsem promočený šampaňským a v šílené euforii. Byl jsem rád, že jsem přežil. Ten pán s pleškou v modré bundě před vchodem, tam nestojí jen tak. Pokud byste chtěli se sendvičem nebo se sklenkou v ruce opustit prostor podniku rázně vás zastrčí (ručně) zpátky, nebo vás slušně požádá abyste obojí zanechali uvnitř. V podstatě celý koncept stojí na té mačkanici a na tomhle nekompromisním pánovi, který udržuje ten správný lidský tlak ;)

Podnik se jmenuje Can Paixano, ale všichni ho znají jako La Champagneria. Najdete ho v ulici C. de la Reina Cristina plné obchodů s levnou asijskou elektronikou!

Deset cuketek je málo!

Příště doplním další fotoreportáž z Barcelony z obřích katalánských slavností plných jídla a tance + určitě podrobně rozeberu Cuketkovy různé pokusy o španělskou kuchyni: Paella (stále odolávající) a různé Tapas (některé již plně osvojeny!). Vězte, že do španělska se chystám opět na jaře, takže další materiály budou následovat. Španělsko je momentálně moje záslíbená kulinářská země číslo jedna, mohl bych o ní psát donekonečna ;)

Pan Cuketka se vydal na návštěvu pražské restaurace Los v Oslu a řádně ji proklepnul! Jak dopadla v nemilosrdném boji o cuketky?

Los v Oslu je velmi příjemná a klidná restaurace poblíž náměstí Jiřího z Poděbrad. Interiér velmi vkusně zařízený (kombinace dřevěných lavic a proužkovaných tapet), nezakouřený a řádně vytopený bez průvanu. Krátce po poledni byla obsazenost podniku poloviční.

Z poměrně stručného jídelního lístku (nemáme rád 100 stránkové bichle) jsme si vybrali rovnou hlavní jídlo, bez polévky nebo předkrmu. Volba padla na Filet ze skotského lososa na kopru (grilovaný s bílým sezamem a citronovou trávou podlitý koprovým krémem, plněný špenátovými lístky,citronové minibrambůrky) za 215,– Kč (titulní obrázek) a na Rumpsteak se slaninou a cibulí (mladé fazolové lusky ve slanině, smažené cibulové kroužky, steakové hranolky) za 249,– Kč:

Před jídlem jsme si objednali točenou Plzeň, Mattoni a pomerančový džus – vše rychle a naprosto bez výhrad. Na jídlo jsme čekali cca 10–15 minut, byla to opravdu chvilka, která rychle utekla.

Filet z lososa byl bombastický! Smotaný do rolky se špenátovými listy, probodnutý trsem citronové trávy, podávaný na lehké omáčce s koprem se čtyřmi (asi) citronovými brambůrky + hromádka balsamikového čerstvého salátu s koprem. Kombinace to byla přímo smrtící ;) Losos byl na povrchu krásně křehoučký, uvnitř šťavnatý, čerstvý – tento chod naprosto bez výhrad!

Rumpsteak se slaninou a cibulí byl na dotaz obsluhy (ano!) připraven jako propečený. Steak byl krásně měkkoučký, na průřezu mimořádně hezky vybarvený ;) Spolu s přílohou získal tomuto podniku další cuketky do finálního hodnocení.

Jako dezert k dobré kávě (espreso Lavazza za 26,– Kč) jsme si vybrali Vanilkovou zmrzlinu(v čokoládovém jezírku s marinovanými meruňkami a hroznovým vínem) za 69,– kč a Finský tvarohový koláč(s jablky s ostružinovou omáčkou a sladkou zakysanou smetanou) za 84,– Kč. Jedním slovem mňam ;p Celková útrata byla cca 400,– Kč / osobu (poměrně dost, ale ten výkon za to stál ;). Účtenka i sociální zařízení o.k. (na toaletách však zrovna došlo tekuté mýdlo ;)

Závěrečné hodnocení zní devět cuketek z desíti! Los v Oslu si přidávám na seznam oblíbených podniků. Hledáte-li přiměřeně sváteční podnik na sobotu, který garantuje výtečný gastronomický zážitek, Los v Oslu je jasná volba!

Kavárna Daniel patří do mé Ostravské TOP5! Jedinečná atmosféra 30.let minulého století, dokonalá obsluha, bezkonkurenční ceny a precizní servis… 

Aktualizace z ledna 2011: Po několika návštěvách v poslední době musím před návštěvou kavárny jednoznačně varovat. Prostředí a atmosféra zůstává sice stejná, nemůžu ale s klidným svědomím doporučit podnik s tak špatně odvětraným interiérem a nízkou kvalitou kávových nápojů. Pokud se v tomto ohledu něco změní a kavárna dosáhne alespoň na prostý kávový standard, najdete ji na Scuku.

Kavárnu Daniel najdete v blízkosti Janáčkovy konzervatoře (přesněji v zákrytu za ní) na Žerotínově ulici. Bohužel nějak nemůžu najít jejich webovku, ale bude to asi tím, že ve 30.letech internet ještě nebyl ;) Útulná kavárna ve druhém patře činžovního domu je zařízena v retro stylu přesně tak, abyste měli pocit, že jste v nádherně zařízeném bytě své extravagantní tetičky. Obří pohovky, krásná křesla, miniatuní stolečky pro dva, pianino a všudypřítomné staré obrazy a fotografie.

V Kavárně Daniel vaří kávu značky Bazzara. Presso s mlékem servírují na nerezovém tácku s ubrouskem, s šálkem a podšálkem, s našlehananým a ohřátým mlékem v konvičce, se skleničkou vody a s nugátkem! Aktuální menu nabízí presso + 2dcl bílého vína + minerálku za 55,– Kč. Ke každému vínu potom dostanete arašídy zdarma. V nápojovém menu pak najdete desítky zajímavých položek – čaje, kávy, míchané nealko a alkoholické nápoje, moučníky. To vše za velmi nízké ceny. 

Samozřejmostí jsou i pravidelné recitační večery nebo živá hudba (každou středu 18–20h, pianino)! Kavárna Daniel zkrátka v Ostravě nemá žádnou konkurenci a když to poměříme s podobnými podniky v Praze, tak ty zase válcuje svými cenami. Právem si zasluhuje vysoké hodnocení devíti cuketek z desíti ;)

A tak neváhehte a honem upalujte k Danielovi, možná tam potkáte pana Cuketku!

Poznámka: omluvte prosím nízkou kvalitu úvodní fotky, foceno z mobilu v umělém osvětlení.