Jak jsem již u Lučiny do salátu slíbil v komentářích, podíval jsem se i na další salátový produkt Povltavských mékáren, tentorkát z řady Tartare…

Balení a design

Na rozdíl u předchozího hodnoceného výrobku Lučiny do salátu je balení o poznání praktičtější. Sýr (100g) je položen v placaté vaničce, ve které si sýr rovnou nožem nakrájíte na kostičky poté vyklopíte kam chcete. Designově je na tom úplně stejně – frikůlínský fresh obal evokující „skutečné čerstvé produtky“.

Jak to chutnalo?

Tartare salátový sýr je narozdíl od Lučiny do salátu netermizovaný (jedná se o tavený sýr + tvaroh). Je tedy o poznání smetanovější a méně „kyselý“. Co se týče konzistence je ještě o něco více méně pevná než u Lučiny – tj. v salátu se vám bezpečně rozpadne. O zpevnění se tady rovněž postarali dva bratři z chemárny – karubin a karagenan.

Budu-li hodnodit pouze chuť, tak tady musím dát jedině plus cuketky. Kombinace černých a zelených oliv (v sýru dokonce okem rozeznatelné ;), olivového oleje a sýra je výborná! Mňam, chutnalo mi moc. Testoval jsem v těstovinovím salátu – penne, salátový sýr, rajčata, bazalka, drcený česnek, olivový olej. Opravdu příjemné a hlavně rychlé na přípravu!

Závěrem

I když jsem proti koncepci takovýchto produktů, tady musím uznat, že svou funkci „šetřiče času“ plní opravdu dobře. Na druhou stranu musíte uznat, že kdybyste si vzali jakýkoliv obyčejný sýr a sami si ho ochutili olivami, kvalitním olivovým olejem a bylinkama dle vlastního výběru – dosáhnete nesrovnatelně vyšší kvality. Ale tak jako všude i zde platí – něco za něco.

Na rozdíl od třícuketkové Lučiny do salátu si tento ready-to-serve polotovar vysloužil obstojných pět cuketek z desíti.

Nevím co mě to dnes popadlo. Za všechno pravěpodobně může darovaná kostka Grana Padano a objev bio vepřového v Delvě. Smrtelně primitivní recept, dalo by se říct: bio-fat-foodporno. Rozhodně nezkoušejte v horkých letních dnech. Vstupte pouze, pokud vám již bylo 18 let…

Tenhle receptík na vepřové kotletky se sýrem v cibulové peřince už používám s úspěchem asi jeden rok. V první variantě jsem měl trošku chaos s přípravou cibulky a místo parmezánu jsem používal plátkový maasdamer nebo leerdamer. Teď už se ale všechno vyjasnilo a definitivní smrtící podoba receptu je tady .)

Na tohle hácéčko budete potřebovat:

• libové vepřové kotletky bez kosti (to už myslim ani nejsou kotletky)
• cibule pokrájená na středně velké kousky (buďme exaktní např. 9x4mm je super velikost)
• sýr (parmezán, napodobeniny parmezánu a spol. je to foodporno takže je to jedno)
• máslo
• olivový olej (nejlepší jaký doma máte)
• tatarská omáčka (nejhrubší kvality)

Primitivní příprava:

• připravte si kotletky (posolte a tak)
• roztopte máslo, přidejte olivový olej a na mírném plameni vložte kotletky (výhodou je tlustostěnná pánev, s tukem se laskavě nekroťte)
• kolem kotletek nasypte cibulku
• udělejte každou kotletku na spodní straně do mírně-zlatova
• otočte, dbejte na to aby se civulka (vtipný překlep) válela kolem a aby se nepřiskřípla pod kotletku
• udělanou stranou zasypte bohatou vrstvou najemno strouhaného sýra
• dodělejte to! (dobrý je to nakonec přiklopit pokličkou)

Podávejte s tatarskou omáčkou a libovolnou přílohou. Výsledkem je (IMHO) dokonalá fůze nezdravých chutí: měkoučké vepřové naducané chutí másla a šťávou z cibulky s topingem z rozteklého parmezánu, božská rozpadavá cibulka a mastný výpek, který vše jistí. Ou-ká, už vás dál nebudu dráždit – jdu se odvalit do kulinářského pekla…

Co je to foodporno?

Foodporno je moje převzatina z ang. foodporn. Nebazíruji na jeho používání, ale zatím mě nic jiného v češtině nenapadlo. Jako každé jiné porno je i foodporno jednoduché, explicitní a jeho jediná funkce je co nejrychleji a nejlépe uspokojit naše nejprimitivnější pudy. Foodporno obrázky s recepty většinou zobrazují ty nejnezdravější (rozuměj nejtučnější, nejsladší, nejslanější, nejvyuzenější a nejunkfoodovatější) jídla, o kterých se ve slušných kuchařkách mlčí, nebo se alespoň přecházejí receptem bez obrázku.

A proč je na fotce ta snítka pažitky?

Pažitka přeci tvoří veškerou zeleninovou oblohu!… Oukej, nene… Máte pravdu je to čistá provokace :D

Chlapíci z marketinku Povltavských mlékáren a.s. se opět pochlapili a vyvrhli na trh tehle brčálově zelený remix starého dobrého tracku od Lučiny. Pojdmě si to novorozeňátko rozkrájet do salátu…

Balení a první dojem

Poměrně slušně a „trendy“ (tj. použit foodstajlista) nadesignované balení obsahuje dvě ve folii zabalené porce, každá á 62,5g. Výrobce tímto stylem zamajznul dvě masařky jednou ranou:

• místo jednoho klasického balení 62,5g skončí ve vašem košíku Lucčiny rovnou dvě
• pokud patříte do spotřebitelské skupiny, která by si „obyčejnou“ Lučinu do košíku nikdy nestrčila, nyní máte konečně výmluvu proč začít Lučinu konečně kupovat – je dražší, „moderně“ zabalená a hlavně to „vypadá cool“

Na mně tohle všecko nezabírá a myslím, že by úplně stačilo klasické balení po jednotlivých porcích á 62,5g v hliníku. Spotřebuje se tím méně obalového materiálu, navíc by se tím posílila indentifikace značky (typicky hliníkové jednoduché balení je pro Lučinu typické již desítky let!).

Lučina do salátu? Ehm…

Lučina do salátu je smetanový termizovaný sýr. Obyčejná Lučina je jen termizovaný sýr, takže tahleta varianta je zjemněná smetanou a jelikož je do salátu s chce se po ní aby dělala kostičky, tak tam přidali xanthanovou gumu a karubin. Chuťově žádný zázrak – zjemněná (a pro mne tím i zmršená) chuť obyč lučiny.

Co se týče použitelnosti do salátu, tak tam u mně bylo veliké zklamání. Kostičky sice drží, ale v misce salátového mikrokosmu nevydrží, rozblemcávájí se a rozpadají. Celý salát je tak potažen nevábným filmem termizovaného sýra. Asi tam dali málo té gumy ;) Já občas použiju do salátu obyčejnou Lučinu a výsledek je podobný (tedy pokud neberete jako ochuzení, že v salátu nejsou torza sýrových kostiček).

Závěrem

Lučina do salátu se mi jeví jako zbytečný výrobek, který ani moc neplní svou funkci. Za pevnost sýrové hmoty navíc platíme změnou receptury, která není ku prospěchu chuti. Dávám tomu do vínku tři (subjektivní a zelené) cuketky z desíti možných tj. děkuji, nechci.

Já budu Lučinu kupovat dále, ale jenom jako klasiku. Do salátu jsou mnohem vhodnější osvědčené druhy sýra (mozzarella, feta, balkán atp.). Jaký druh sýra dáváte do salátu vy?

Nádherné počasí přeje mé aktuální favoritce. Ta si dopřává atomový výbuch barev a celá celičká je prostoupena nutkáním porodit stovku semínek. Jsem docela zvědavej co to udělá s těma špičatejma lístečkama uprostřed. Jestli vyletí, nebo ne ;)

Už to jede…

Rozotmilý článek o špekáčcích přináší dnešní Idnes.cz. Absolutně nechápu proč se „spotřebitelská sdružení“ rozčilujou nad uvolněním pravidel a povolením použití strojově odděleného masa. Pokud si to český spotřebitel žádá, dopřejme mu jeho dávku masokostní moučky, na kterou je zvyklý… Kocourkov hadra ./

Roviny a křiviny

• Opravdu si ti výrobci myslí, že je chytřejší konkurovat ještě větším a levnějším šmejdem?
• Proč jim regulátoři-nejregulárnější ustupují? Za hubičku?
• A co na to spotřebitel Jan Tleskač? Neshoří mu ten jeho sojovo/moučkový špekáček nad ohněm?

Aktualizace 26.6.2006

V článku Na pulty by se mohly vrátit nekvalitní uzeniny se stejnou problematikou zabývají Novinky.cz

Moje malá bylinková zahrádka se začíná krásně zelenat. Momentálně jenfotogeničtější je mladá slečna Majoránka. Esence tradiční české kuchyně. Už se těším na zimu, kdy si udělám správňácké bramboráky nebo karbenátky, a nebo třeba hrachovku. Sbírá se až od července a tak jí dám ještě trochu čas, ať se v klidu vyhřívá na sluníčku.

Protože pak přijde pan Cuketka a šmik-šmik! :]

O trans tucích zde již byla řeč. Je celkem s podivem, že česká (velmi často hysterii holdující) média o této potravinářské časované bombě sborově mlčí.

V USA mají výrobci potravin povinnost uvádět jejich množství ve výrobku přímo na etiketě. Dosud však nebyly přesně určeny maximální denní doporučené dávky a tak z toho mohli ještě všelijak vykličkovat. Nyní se však pomalu začíná o přesné hodnotě mluvit. Jako první přispěla American Heart Association, která doporučuje denní dávku na méně než 1% celkových kalorií – přepočteno na průměrnou dietu jsou to cca 2g/den!

Abste si udělali představu, na překročení této dávky vám bohatě postačí jedny malé hranolky od McDonald’s (McD USA 3,5g, McD Czech není známo, čekejme však, že je to více). Takže s chutí do toho! Opravdu jsem zvědav, kdy do Česka dorazí poznatky moderní medicíny a kdy se začnou aplikovat na naše středověké poměry (viz. kouření v restauracích). Dávám tomu tak 5 let a pár tisíc zbytečně zkornatěných tepen k tomu…

P.S.: nebojte, zrovna včera jsem svou dávku trans tuků překročil třikrát :)

Hotová pohroma – v ledičce mi došlo Crodino! Přiznám se, že aperitivům moc neholduji, ale pokud uvidím v nabídce podniku tenhle výtečný nealko bylinný aperitiv od firmy Campari, nikdy neodolám.

Výrobek Crodino pochází i Itálie, konkrétně z oblasti Crodo, kde se vyrábí od roku 1964. V roce 1995 pak Crodino převzalo pod svá křídla Campari, které jej znovu nakoplo a posilnilo jeho pozici na trhu aperitivů. Tajemství Crodina spočívá v receptuře, která obsahuje množství bylinných a rostliných extraktů. Ta mu dává vynikající „aperitivovou“ nahořklou chuť, kterou já osobně přímo zbožňuji! Pokud crodínko neznáte, doporučuji – je to příjemná změna.

Crodino mám nejraději ve vymražené vyšší sklenici s kostkami ledu. Takhle jsem Crodino jednou dostal v „užnevímjaké“ uherskohradišťské pizzerii a od té doby si ho doma vždy dopřávám takto. V nabídce českých podniků to má Crodino hodně težké, podobně to platí i o obchodní síti. Crodino je zkrátka v Česku docela neznámé a špatně se kupuje. Častěji totiž narazíte spíše na konkurenční Sanbitter, který se ovšem s Crodinem nemůže vůbec pasovat!

Už se těším až domu přitlačím pár osmilahvinkových platíček a několik těch pidilahviček nastrkám do ledničky. Mimochodem lahvinka od Crodina, to je úplně samostatná kategorie. Už jen samotný design roztomilé butelky způsobuje pidichuťovej chuti zdroj .)

Při mé poslední projížďce po Šestce jsem v blízkosti Džbánku narazil na místního včelaře s nabídkou medu. Najdete jej v rohovém domku na ulici V Středu, na brance je vždy vyvěšena aktuální nabídka a ceny. Lahůdka!

V nabídce je momentálně pouze květový med. Akátový a lipový budou k dostání v průběhu měsíce července. V nabídce mají rovněž med pastový. To vše za ceny více než příznivé – již od 50,- Kč za květový med. Všechny medy jsou z domácí produkce pana Davida a pocházejí z Šáreckého údolí. Med je absolutně čerstvý, přímo od včeliček! Stačí jen 3x zazvonit na branku ;o)

Moc, moc, moc se mi líbila sklenička s medem (viz. titulka). Čekal jsem nějakou ošklivou flašku bez označení, místo toho mi paní domu přinesla úhlednou skleničku s roztomilou ilustrovanou etiketou. Podle etikety jsem zjistil, že pan David je členem Českého Svazu Včelařství, což je jedno z nejlépe organizovaných profesních sdružení v Česku a možná i ve světě.

Na stránkách svazu doporučuji sekci Osvětová činnost, kde najdete spoustu zajímavých propagačních materiálů s tematikou medu (srovnání cukru a medu, zákl. info o medu). Doporučuji se na to kouknout! K pokochání jsou rovněž k dispozici fotogalerie s včelařskou tematikou. Uklidňující…

Najděte si svého včelaře

Dejte vědět svým včelařům, že je máte rádi a že si ceníte jejich poctivé práce. Na stránkách jejich svazu najdete podrobný seznam včelařů, kteří prodávají med. Vyhněte se kupování medu ze supermarketů a podpořte svého místního včelaře. Právě teď je ideální doba pro nákup medu – venku všechno kvete a včelky kmitají jako o závod. Až přijde zima a vy budete úpět infikováni nějakým pochybným virem, přijde vám několik sklenic sladkého zlata dozajista vhod ;)

Tady vidíte etiketu, kterou by měl každý včelař označit svůj produkt. Vyznačen je druh medu, gramáž a původ. Pokud se ale se svým včelařem seznámíte, určitě vám prozradí i další detaily, které vás budou zajímat. Já osobně plánuji se zásobit celým průřezem produkce pana Davida, tak doufám, že mi to všechno nevykoupíte pod nosem!

Nerozčiluj se,
pij mléko s medem,
pěstuj divadlo, gymnastiku
a dožiješ se klidného
vysokého stáří.
(Recept na dlouhověkost známý 2400 let.)

Další nájezd na dejvické Albio byl velice úspěšný. Tentokrát jsem se trošku rozšoupnul a k běžnému nákupu přihodil naprosto skvostný olivový olej. Pojťe hodit očko do mého fér-strejdového košiku ;)

Bio Cuketky

Naprosto srandovní & malé zelené cuketky (viz. titulka). Jedině tyhle miluju! Přerostlé a zamračené cukety – nene. Velikost zkrátka ideální (cca 15cm na délku a cca 3cm v průměru) pro jakékoliv triky a arabiky v receptech s cuketkama. Cena 128,- Kč/kg, zato však naprosto čerstvé a od českého zemědělce. V zeleninovém pultu v Albiu to teď vypadá, jako kdyby je přepadlo stádo malých, zelených a ušmudlaných výtžníků ;)

Kozí sýr pažitkový a dezertní

Kozí sýry z Dvoru Ratibořice jako obvykle nezlamaly. Pomazánkový s pažitkou za 26,- Kč byl výborný, ale příště si koupím jen holou verzi a čerstvou pažitku si tam nastrkám sám ;) Dezertní kozí sýr za 35,- Kč je takový placatý oválek, hutnější konzistence – něco mezi čerstvým a pomazánkovým sýrem (drží tvar, ale dá se přinutit k namazání). Chutí je o něco vyzrálejší než pomazánkový a doporučuji jej jako jednohubkové kostičky s nějakou dobrou zálivkou s olivovým olejem, nebo zapéct.

Já si z něj udělal takový výtečný cuketkový kvik-snack: jednu malou cuketku rozkrojíte podélně na tři dlouhé plátky, pošmrndláte (něco mezipokapáním a roztíráním, víte? ;) olivovým olejem a dáte na grilovací pánev se žebry, uděláte nejdřív jednu stranu, pak otočíte a pokladete na tu hotovu stranu plátky dezertního kozího sýra tak, že dobrá půlka plátku přesahuje na pánev. Tohle veledílo přiklopíte pokličkou a doděláte! Výsledekem jsou nádherně žebrované cuketky s rozteklým kozím sýrem, který se v místech styku s pánví nádherně vygratinoval.

Snadné jako facka a zabere to nanejvýše 10 minut. A co k tomu? No přeci ciabattu!

Ciabatta s olivovým olejem

Na tyhle jejich ciabatty (16,50 Kč) se straně rychle zvyká. Obdélníkový nebo trojúhelníkový tvar, provoněné a trošku se táhnoucí, naducané a nevím jaké ještě. Hrůza! Jedl bych je furt!

Kozí jogurt jahodový

Kozí jogurt mně docela chutná nez příchutě. Tentokrát jsem se odvážil vyzkoušet ten s jahodovou příchutí (16,50 Kč) a potvrdila se moje obava. Ovocná chuť se s typickou kozí příchuti moc nesnese. Někomu tohle možná chutná, ale mně se v tom rozvíjí rušivá disharmonie – raději zůstanu u neochucených. Nutno vyzkoušet.

Bio Farfalle

Italské Farfalle od firmy Ecor v biokvalitě za 49,- Kč nijak nepřekvapily. ňekl bych velmi dobrý průměr – chuťově ok, ale strašně drobounké (rozuměj tenké a náchylné k převaření). Dojem trošku kazí „načuchlost“, která je podle mně původem přímo z obchodu Albia. Nevím jestli se to zdá jenom mně, ale u většiny podobných výrobků (těstoviny, rýže, obilniny) čichově identifikuji takovou orientální kořeněnou pavůni typickou pro bioobchody. Nevím jestli to není čistě moje čichová halucinace, možná máte jinou zkušenost.

Olivový olej Salvagno – Extra Vergine & Bio

Zlatý hřeb mého nákupu – extra vergine od firmy Salvagno (mimochodem velmi pěkné stránky!). Cena za 500ml 228,- Kč. Tenhle typ olivového oleje miluju – voní příjemně po sluníčku, chuťově velice jemný (vůbec ne olejovitý a mastný) s takovým tím příjemným trpkým zapálením po jedné lžičce. A barva!!! Smaragdová zeleň, ve které úplně vidíte ty italské kopečky, na kterých rostou rozvážné olivovníky. Takhle výborný olej je u mne odsouzen k pravidelnému koštování po jedné lžičce jen tak, když je chuť + do salátových zálivek + na grilovanou zeleninu. Hodně cuketek a spokojenost .)

Pokud jste ještě nečetli, tady je můj předchozí bionákup a tady ještě jeden.