Měsíc: Srpen 2006

Poštovní schránka pana Cuketky se poslední dobou velice často plní dopisy od zdejších čtenářů, ve kterých posílají velice zajímavé tipy, postřehy nebo dokonce i své vlastní fotky skvěle vyvedených receptů. Vždycky mi přijde líto, že nejsou k dipozici i pro ostatní a tak jsem se rozhodl tady na cuketce zřídit dizkuzní fórum na adrese:

FORUM.CUKETKA.CZ

Toto fórum je ideální prostor pro vás, kteří se chcete s ostatními čtenáři o něco rychle podělit, ať už se jedná o recept nebo nějaký jiný postřeh. Vím, že tady mám pod články vlastní komentáře, ale ty někdy zapadají příliš rychle do hlubin cuketkova archivu a navíc pokud, chcete přijít s něším mimo téma, není to zrovna vhodné.

Nové diskuzní fórum je otevřeno pro cokoliv, klidně i mimo témata ze zdejších článků. Můžete tam vznášet všetečné dotazy, dávat si navzájem tipy a hlavně se chlubit se svými supermanskými dovednostmi a zkušenostmi :) Prozatím je fórum v ostrém testovacím provozu, takže nějaké ty mušky jistě objevíte. Vy se tím ale nechte zaleknouti a vtrhněte tam velkolepě!

Byla tady menší přestávka, kteru mi způsobil koláč Tarte Tatin a jemu podobní. Dnes už ale opět pokračujji v představování potravin nabouchaných antioxidanty. Máme tady můj nejoblíbenější tekutý antioxidant kávu a miniochutnávku speciální sorty gurmetských káv Viva café…

Káva a antioxidanty

Káva podobně jako čaj (velejemné sorty už mám nachystány na poličce ;) obsahuje kromě kofeinu spoustu velice atraktivních složek, mimo jiné i antioxidanty (konkrétně ze skupiny polyfenolů). Káva má v tomto trošku nevýhodnou pozici, protože drtivá většina lidí (hlavně v Česku) zná kávu jen jako nápoj s omezenou kvalitou, po kterém se chce jen pořádný kofeinový kopanec na rozjetí. Slutečná káva s velkým K je ale více než to!

Je jasné, že těch antioxidantů je tam méně než v zelenině, ovoci a luštěninách z top 10 žebříčku, ale i přesto bychom antioxidanty z kávy neměli podceňovat. Docela zajímavá studie hodnotila typickou severoamerickou dietu a hlavní zdroje antioxidantů. Světe div se káva obsadila první příčku. Ono totiž kolem antioxidantů je ještě spousta „nedovyzkoumaností“ a jednou z nich je míra vstřebatelnosti a využitelnosti v různých potravinách (u kávy je tato využitelnost vysoká). Druhým faktorem je kolik, z těch doporučovaných potravin s antioxidanty se nakonec probije do našeho jídelníčku a tady se zdá, že káva má našlápnto docela dobře :)

Konec teorie, pojdmě si tu kávu raději ochutnat!

Káva Viva café

Pro dnešní ochutnávku jsem si vybral trojici zajímavých káv z e-shopu Káva.cz. Prodávájí většinu klasických značek, které můžete potkat v českých kavárnách, k tomu široký výběr tzv. gourmet kávy – to jest odrůdové kávy z různých koutů světa (srovnej s fair trade kávami).

Z těchto odrůdových káv jsem si vybral kávu Guatemala Tres Marias (250g zrnková, 173,- Kč). Skoro všechny kávy z Guatemaly mi strašně chutnají a tak jsem byl zvědavý jestli nezklame ani tentokrát. Rovnou prozradím, že mně nezklamala a uchránila pro mne pověst Guatemalské kávy :) Tyhle kávy mají velice přítulnou (skoro sladkou) chuť a vůni, plné tělo a slabounkou aciditu – zkrátka káva dle mého gusta a velice solidní náhrada za mojí, prozatím nepřekonanou, favoritku Starbucks Guatemala Antigua.

Specialitou firmy je značka Viva café, což by měla být směs kávy na espreso vyladěná speciálně pro české prostředí a pro českého konzumenta. K Viva café mají docela rozsáhlé povídání, kde vysvětlují vše podstatné. No jsou to klasické marketingové oblbováky, ale nechal jsem se zlákat :)

Kávu Viva café nabízejí ve dvou variantách – Viva café Dolce Vita (250g zrnková, 183,- Kč) a Viva café Buena Vista (250g zrnková, 183,- Kč).

Pro obě kávy jsou použita tzv. panenská (vysokohorská) zrnka, u nichž je poměr aromatických látek ke kofeinu velice příznivý (málo kofeinu, hodně chuti). Dolce Vita je na rozdíl od Buena Visty jemnější a obsahuje nejméně kofeinu. jedná se o tzv. „dark roast“ tj. káva je silně pražena, čímž se ještě sniží už tak nízký obsah kofeinu. Na obrázku vidíte nádherná skoro tygrovaná zrna, lesklá od lipidických aromatických olejů. Právě tento povrch spolu s barvou zrn prozrazuje silnější roast.

Chuťově jsou Dolce Vita i Buena Vista velice podobné. Obě bych charakterizoval jako primárně velice pitelné, tj. nejsou ani hořké, ani kyselé, jejich tělo je přitom dostatečně plné (tj. není řídké). Celková velice příjemná vyváženost a univerzálnost, ale zase nemusí byt po chuti někomu, kdo hledá kávu s větší individualitou.

Co se týče proklamovaného nízkého obsahu kofeinu a příjemně nastupujícího povzbudivého účinku, musím s prodejcem souhlasit. Obě kávy, včetně silnější Buena Visty se chovají jako beránci a rozhodně s vámi nebudou lomcovat ani do vás kopat kofeinovými kopýtky. Podle mého jsou obě velmi vhodné na běžné denní pití „za chodu“ a určitě bych je doporučil lidem, kteří s kávou začínají, nebo lidem kterým se zdá, že je pro ně běžně prodávaná káva moc silná.

Zpět k našemu anti-aging byznysu. Dnes představuji můj nový objev – lněná (oh-mega-3) semínka! Vím, že takoví vegetariáni, vegani a jiná havěť na tomhle fičí už pěkně dlouho a já nikdy nenašel v sobě dost iniciativy ke zkoumání, proč to sypou ve velkém…

Co všechno obsahují?

Na to, že jsou to takové miniaturky, je toho v nich celkem dost. V prvé řadě obsahují cca 30% tuků, konkrétně omega 3 mastné kyseliny, které se vyskytují hlavně v rybím tuku. Samy osobě jsou tyto tuky vysoce nutričně hodnotné, navíc mají příznivý vliv na metabolismus tuků (snižují LDL cholesterol). Zejména pro nás v české kotlině, kde máme sníženou konzumaci ryb, jsou tak tyto semínka výhodný doplňující zdroj.

Vedle prospěšných omega 3 mastných kyselin obsahují lněná semínka významné koncetrace fytoestrogenů lignanů. Jsou to rostlinné estrogeny, které se v našem organismu chovají podobně jako estrogeny lidské. Lignany jsou spojovány a prověřovány v řadě studií, které zkoumají jejich příznivý vliv hlavně u rakoviny prsu, protaty a kůže (ale i řada jiných). Momentálně je těchto probíhajících studií ve hře celkem hodně a na nějaké závazné výsledky bych si ještě určitě počkal.

Poslední překvápko lněných semínek spočívá ve neobvykle vysokém obsahu proteinů (cca 20g / 100g), což jistě přispívá k oblíbenosti u nemasožravců. Navíc jsou docela uspokojivým zdrojem solubilní vlákniny.

Rizika spojená s konzumací lněných semínek

V rizikových faktorech lněných semínek mají prsty hlavně lignany. Vzhledem k tomu, že v těle imitují funkci estrogenů konzumaci by se měly vyhnout zejména kojící a těhotné ženy. Další interakce fytoestrogenů v lidském organismu jsou samozřejmě možné a proto doporučuji opatrnost. Dlouhodobá konzumace lněných semínek navíc snižuje kouagulační schopnost a může vyvolat krvácení.

Dalším rizikovým faktorem jsou kyanidové sloučeniny, které se podoobně jako např. v kasavě ve lnu rovněž vyskytují. Jejich množství lze zmírnit tepelnou úpravou, ale i přesto je doporučená denní bezpečná dávka cca 60g lněných semínek (cca dvě polévkové lžíce).

A poslední, spíše fintou než-li rizikem je neschopnost lidského organismu strávit celá lněná semínka. Před použitím je tedy nejlepší je rozemlít nebo alespoň hodně dobře rozkousat. Vězte, že každé semínko, které unikne vaším tesákům, jste spolkli zbytečně a akorát budou zevnitř popichovat vaši trávící trubici :) A když už semínka melete, nemelte je dlouho dopředu – poměrně rychle totiž žluknou.

Recepty?

Přiznám se, že z tohoto jsem celkem zmatený, protože krom náhodného přisypávání semínek do všeho jedlého jsem pro ně nenašel nic pořádného. Asi nejednodušší věc jsem našel rovnou na obalu se semínky – sušené krekry (viz. foto). Semínka stačí namočit, osolit, případně okořenit a poté vysušit na nešem nepřilnavém v troubě nebo jen tak.

Já jsem je udělal v troubě (stačí cca 15 minut) a výsledek mě docela příjemně překvapil. Semínka mají roztomilou oříškovou chuť, která je předurčena ke kombinaci s různými pikantními dipy. Já jsem vyzkoušel vnitřek z čerstvých rajčat s třeným česnekem a bylo to úžo! Znovu opakuji, že bezpečná doporučená dávka jsou dvě polévkové lžíce (odpovídá asi dvěma těmto krekerům) a semínka je nutno opravdu pocitvě rozkousat!

Semínkům se budu ve své kuchyni ještě určitě věnovat a tak jestli máte někdo nějaký vlastní tip, co se semínky provádíte, rád se poučím ;)

Já, detektiv Cuketka, tímto oficiálně ukončuji případ Tarte Tatin. Dále už se k tomu nebudu vracet, celá záhada tetek Tatinových byla odhalena…

Stačilo použít pořádnou formu na dorty z nepřilnavého matroše a větší kousky ovoce (šestinky) a bylo to (nemohu jinak než) oh! so fucking good!!!

Ták, právě jsem se vrátil z venku namražený jako sklenka na mojito. Může za to velmi vydařená akce, která právě probíhá na ovocném trhu:

• Mezinárodní folklorní festival Pražský jarmark

Až do neděle tam na vás čeká spousta špičkových souborů z celého světa (zejména vypichuji prdelaté tanečnice z Cookových ostrovů!), spousta stánků se serepetičkama pro turisty a uprostřed ovocňáku stan s gastro záležitostmi (mihem okčka jsem zahlédl rotující sele, jitrničky a tradiční koláčky ;)

O víkendu je to pak celá smršť bezva akcí, kvůli kterým bych se nejraději roztrojil:

• Fresh Film Fest v Karlově Varli (už pro ten pomiranč)
• Velkopavlovické vinobraní 2006 (nabitý vinný podzim)
• Slavnosti sýra ve Frýdlantě (všechny kozičky od Liberce)

Jak vidíte, mám to nabitý!

Píšou v tomto článku dnešní Novinky. Zpřísnění pravidel je určitě krok správným směrem, uvidíme jak si s tímto poradí typicky český vychcánkovský přístup a jak se to projeví na seznamu mnohdy dosti pochybných výrobků. Zůstane značka KLASA ostudou pro české potraviny?

Improvizovaný a akční (bez plamenů). Asi tak by se dal charakterizovat můj pokus o obrácený koláč, o kterém vím že chutná naprosto božsky, ale zároveň tuším, že je za hranicemi mých buchto-pekařských dovedností…

Francouzský koláč unavené tetky Tatinové

Obrácený koláč Tarte Tatin pochází s Francie na sklonku 19. století. Kokrétně se o něj zasloužily dvě hoteliérské tetky Tatinovy – Štěpánka a Karolínka z Hotelu Tatin. Ty v průběhu přípravy klasického jablečného koláče nechaly jablkovou plňku příliš dlouho na plotně, což resultovalo v nádherně zkaramelizovaná jablka, která pak už jen stačilo přiklopit těstem a upéct. Uznejte, že tahle historka mně mohla dostatečně namotivovat a mohla ve mne vzkřísit dost velkou zkaramelizovanou jiskru koláčové naděje!

Nejprve výčet mých pekařských dovedností

Je toho samozřejmě hodně a celým seznamem mých expertních skills vás nebudu raději zatěžovat. Tak tedy stručně:

• plameny a dým v kuchyni (opakovaně)
• roztříštěný keramický pekáček (2ks)
• zdemolovaný anti-přilnavý super buchto formič (1 kulatý a 1 hranatý)
• zuhelnatělý vnitřní povrch trouby (zatím asi pětkrát)
• roztavení kuchyňského náčiní, které není z kovu nebo keramiky (několik kusů, nejvíc vtipný: malinkatý nožík, na který jsem položil žhavý pekáček – ten nožík se na něj zespodu přilepil a na to já samozřejmě přišel až při příštím pečení ;)
• popáleniny 2. stupně na horních končetiných (opakovaně)
• a nakonec různě ohořelé, nedopečené, připečené, zuhelnatělé, rozteklé a explodující varianty různých pokrmů (desítky)

Myslím, že celkový obrázek jste si již dohromady poskládali a já nemusím dále pokračovat.

Recept: Jak se o obrácený koláč rozhodně nepokoušet!

Surovinově je obrácený koláč zcela primitivní. Jen připomenu, že na originál se používají jen jablka a ručně připravené těsto. Jelikož se jednalo jen o pokus použil jsem hotové těsto listové a jako ovoce jablka a hrušky. Tady pro pořádek:

• jablka, hrušky
• máslo
• cukr krystal, palmový
• listové těsto
• trošku mouky

Obrácený postup pana Cuketky:

• nejprve jsem si odjádřil, rozpůlil a oloupal jablíčka a hrušky
• ty jsem potom nakrájel na plátky tenké cca 0,5 cm (totální kravina, viz. dále)
• potom jsem v keramickém pekáčku rozpustil máslo a zakramelizoval v něm cukr (hranatý a ještě navíc keramický pekáček je na tento koláč asi to nejhorší co můžete použít – nejlépe vemte kulatou a nepřilnavou koláčovou formu)
• do krásně voňavého máslového karamelu jsem pěkně esteticky náskládal jablka a hrušky v jedné vrstvě (taky blbost, příště více ovoce alespoň ve dvou vrstvách)
• mezitím jsem si rozválel flaškou od vína listové těsto a ladným švihem jej přehodil přes pekáček
• přečuhující okraje jsem okrájel a pěkně to utěsnil a v následné kontradikci těsto propíchal vidličkou
• celou tuhle nádheru jsem pekl ve středně vyhřáte troubě MORA 218 při neznámé teplotě po dobu asi pěti písniček

Et voilá!!! Na konci pečení mi nic neshořelo a tak jsem byl plný optimismu. Trošku jsem se obával obracení, protože přeci jen vyklopit hranatý pekáček na kulatý talíř, to chce určitý trik. Taky mi nebylo jasné, jak se celý ten koláč odlepí, když je zespodu přilepený tunou karamelu a ovoce. Záhy jsem zjistil, že odpověď na to je velice snadná – on se totiž opravdu neodlepil! :D

No, ale tak celý korpus těsta a asi tři plátky jablka se odlepily, zbytek ovoce s karamelem zůstal v pekáčku. Byl jsem z toho docela roztrpčený, ale co už. Několika fikanými rychlohmaty jsem ovoce přearanžoval na korpus a vše vypadalo skoro normálně.

Co mne však nevysvětlitelně očarilo (na rozdíl od celé té zpřetrhané materie), byla naprosto k zemi-nebi přidupávající chuť! To jsem opravdu nečekal! Koláč chutnal úplně stejně jako originální Tarte Tatin od profíků, které jsem chutnal. Takže už jen trošku poštelovat tu formu a jsme doma.

Koláč jsem dělal velice volně podle receptu, který tady v komentářích zanechal čtenář Dan. Jak tak koukám nic podstatného jsem nezanedbal, ale ono asi bude třeba dát tam více ovoce, aby se to nelepilo, nebo alespoň to ovoce nekrájet na tenounké plátky, tak dementně jako pan Cuketka :)

Jestli tady s tímto bezvadným koláčem máte osobní zkušenost, je to výzva pro vás a vaše zasvěcené komentáře!

Ojeje, to byl zase nápad vykoupený pár tisícem mozkových buňek, které zhynuly v orgastickém blahu. Hned jak jsem sestřepal chuťové pohárky zpět do lajny, přináším vám nejnovějšího sladkého dezertéra z mé dílny…

Přiopilá hruška na zkaramelizovaném palmovém cukru s máslem

Všechny tady ty dezerty s teplým ovocem zbožňuju. Tohle je taková moje hruškatá variace – velice snadná, snad jen trošku na ty suroviny náročná, ale vůbec netrvám na ortodoxii myslím, že tam můžete nahrazovat cokoliv čímkoliv (v rámci obecné slušnosti ovšem!).

Na tento recept jsem použil čtyři ká:

• krásnou fotogenickou hrušku s červeným líčkem
• kostičku másla
• kopeček z palmového cukru (nebo hromádka jiného cukru)
• kapku pomerančového likéru Grand Mariner (alternativa je Cointreau)

Postup zabere cca 10 minut a zvládnete jej s prstem v nose:

• odjadříme, oloupeme a třeba na plátky pokrájíme hrušku (možno nechat celé půlky)
• na pánvi rozpustíme máslo a do něj dáme zkaramelizovat palmový cukr
• do toho šoupneme hrušky a necháme je to nacucat, pěkně ať se v tom počvachtají
• na samotný závěr zakápnou šťopičkou Grand Marnier
• šupito presto na talíř!

Podávejte horké a s výstrahou. Já s ktomu podával navíc ještě vínko, které se neotvírá každý den a sice slámové Veltlínské zelené 2003 z Hulkvald. Fotky výsledného celku se bohužel neuskutečnily – nešlo to! Jinak já jsem to ještě nezkoušel, ale k tomuto by se velice hodilo přidat nějakou kvalitní smetanovou zmrzlinu nebo čerstvý ovocný sorbet.

Další z mocné skupinky bobulkoidních životabudičů tzv. berries jsou brusinky! Tady tuhletu sušenou nádheru vyrobenou v USA jsem koupil úplně náhodou na jednom nejmenovaném vesnickém trhu. Doteď jsem netušil, jakou mají brusinky bohatou historii a kolik skrývají zajímavých faktů…

Brusinky odvěké

Brusinkami se živily a živí skoro všechny národy žijící více severněji tj. seveřani, rusové, amíci & kanaďani, zatoulaní polárníci a jim podobní. V dnešní době jsou největšími producenty brusinek američani a na bobulemi pokrytá záda jim funí kanaďani. Amíci mají s brusinkama vůbec zajímavé spojení. V dobách prvních vyhladovělých osadníků totiž pojídání brusinek převzali od původního obyvatelstva, které znalo brusinky předtím určitě již po staletí. Za odměnu tam všechny ty původní obyvatele vyvraždili, ale aby se neřeklo tak zařadili jako vzpomínku brusinkovou omáčku k typickému obědu s krocanem na Den díkuvzdání. What a country! :)

Efekty na zdraví

V současné době prožívá celosvětový trh s brusinkami renesanci (ono přeci jenom ten Den díkuvzdání je za celý rok jen jednou a ještě navíc v Americe ;), která souvisí se stále přibývajícími studiemi, které mluví ve prospěch příznivých účinků brusinek na zdaví.

Asi nejznámější (a nepodloženější) je účinek popíjení brusinkové šťávy při infekcích močového traktu (hlavně infekce močového měchýře). Antokyany obsažené v brusinkách snižují bakteriální adhezi a tím snižují jejich rozmnožování (=rychlejší a snadnější průběh infektu). Podobně by mohly fungovat i u infektů v ústní dutině (paradontózy, kazy) a u vředové choroby jícnu a žaludku (tady je to ale ještě podrobováno intenzivnímu výzkumu).

Vedle tohoto jsou brusinky plné atioxidantů (fytofenoly), jejichž účinek je spojován s obecným anti-aging (=proti stárnutí) efektem a preventivním účinkem proti rakovině a kardiovaskulárním onemocněním.

Fascinující sklizeň brusinek

Úplně náhodou jsem narazil na stránky družstva Ocean Spray, které je obřím zpracovatelem brusinek a grepfrůjtů ze všech koutů USA & Kanady. Jejich webík stojí opravdu za pozornost, zejména sekce věnována sklizni a receptům z brusinek.

Na té sklizni je celkem zajímavé, že se používá buď suchá nebo mokrá metoda. Suchá metoda to je klasický sběr různými mechanickými česači (=nuda). Mokrá metoda představuje nedříve zaplavení celého pole brusinek do výšky asi půl metru, následně uvolnění bobulek vodními česačkami, které uvolní červené bobulky na povrch. Následují ultrakýčovité obrázky miliónů rudých kuliček na vodní hladině (= u mne „ty-vole efekt“). Tak tohle bych určitě někdy chtěl vidět na živo!

Taky jsem vůbec nevěděl, že se sklízejí i bílé brusinky, které se používají při výrobě produktů založených na jemnějších vlastnostech bílé brusinkové šťávy. Na to jsem docela zvědavej a pokusím se co nejdříve sehnat.

Sezóna čerstvých brusinek právě vrcholí, takže můžete ihned vyrazit ven s kyblikem, nebo alespoň do hrombachu pro sazenice na zahradu :)

Kdo by to byl řekl, že i úplně obyčejná rajčata navíc ještě tepelně zpracováná figurují na seznamech potravin s vysokým obsahem antioxidantů a nemalým preventivním potenciálem proti rakovině. Dnes jsem na to antioxidování šel prakticky a srovnal jsem pro vás tři různé tomatové konzervy…

Lykopen a prostata pánové!

Za léčivými vlastnostmi rajčat stojí jeden ze známých antioxidantů spadající do skupiny karotenoidů – lykopen. Je obsažen v rajčtech, červených melounech, papáji ale i v grepu (červené barvivo). Lykopen působí preventivně proti všem možným rakovinám, zejména se však vědci zaměřili na rakovinu prostaty, kde jsou známy více než povzbudivá čísla (= pravidelní konzumenti mají signifikantně snižené riziko rozvinutí rakoviny prostaty).

Jednou jeho zajímavou vlastností je, že zejména u rajčat platí, že lidksé tělo jej lépe vstřebává z tepelně upravených rajčat (rajčatový protlak, šťáva, pyré). Z tohoto hlediska je tedy ideální rajčátka konzumovat v omáčkách do těstovin, na pizzu nebo alespoň zapečená nabruschetě ;)

Teď v létě jsem si dělal pořád do kolečka základní tomatovou omáčku z loupaných rajčat na cibulce + čerstvá cherry rajčátka + čerstvá bazalka + česnek to celé s těstovinami a parmezánem. Spotřeboval jsem přitom asi padesát kozerv těchto rajčat, tak tady jako outcome je takové malé srovnání bežně dostupných produktů:

Loupaná rajčata Valfrutta (400g, 32,90 Kč)

Z celé trojice nejméně chuťově výrazné, navzdory nejvyšší ceně i honosení se o superčerstvosti („z rajčat zpracovaných v den sklizně“). Rajčata velká, neporušená s přiměřeně hustou „šťávou“ a dle mého jasně předražená. Složení – rajčata, rajčatová šťáva, kyselina citronová. Země původu – Itálie.

Pikantní na tom celém je, že např. v zářijovém Apetitu je docela směšná reklama na rajčata Valfrutta přes celou stránku. Kde na silně fotoshopovaném (= retušovaném) obrázku spolu pózuje vybledlá omáčka z noname rajčat a vpravo od ní patřičně kompjuterově nabarvená Valfrutta. Pod tím obrovský nápis: MYSLÍTE, ŽE CHUTNAJÍ STEJNĚ?. Moje odpoveď: rozhodně ne, rajčata od Valfrutty chutnají hůř… ;)

Loupaná rajčata Delvita (400g, 9,90 Kč)

Nejlevnější sorta ve stylu „tesko výrobku“ za desetikačku. Chuťově zcela jasně mým favoritem – velice sladká a výrazná rajčata i šťáva. O něco horší je to s kvalitou konzervovaných rajčat, která jsou různých rozměrů a často rozdrcená. Složení – rajčata, rajčatová šťáva. Země původu – Belgie.

Loupaná rajčata Happy-Frucht (400g, 19,90 Kč)

Chutově průměrná (v dobrém) rajčata a naprosto vodnatá šťáva se stopami tomatové chuti. Připadaly mi jako ty delivťácké akorát nějak naředěné. Na druhou stranu rajčata celá, velká, nepotlučená. Složení – rajčata a rajčatová šťáva. Země původu – Itálie.

Vítěz testu je nejistý. Rád bych jím díky skvělému poměru označil výrobek od Delhaize, ale znáte jak to je s kvalitou těchto supermarket-brandových produktů. Je docela možné, že ty rajčata od Valfrutty jsou opravdu nejkvalitnější a jen to nedokážu odlišit. Tak já budu dneska dosti vyčuranej a nechám tu volbu vítěze na vás :)