Měsíc: Duben 2007

Sklo Riedel

Pokud se zajímáte o víno, dříve či později vám někdo začne šermovat před obličejem sklenkou Riedel. Ty jsou děsně drahé a jeden kousek stojí v průměru několik stovek a více. Na druhou stranu jsou zcela výjimečné a podněcují zvědavost. Totiž – cuketčí zvědavost!

Historie firmy Riedel

Začneme trošku nezvykle u historie firmy Riedel, protože tentokrát to stojí opravdu za to. Rodina Riedelů vyrábí sklo od roku 1756 a její současný šéf Maximilian Josef Riedel je již jedenáctou generací v řadě!

Ridelové žili a vyráběli sklo v Česku skoro až do konce 2. světové války. Po celou dobu jejich působení byli známí široko daleko a platili za jedny z nejlepších sklářů ve střední Evropě. V průběhu války změnil Walter Riedel celkem čtyřikrát občanství, na konci ho pak odvlekli rusáci na nucený desetiletý „kontrakt“. Češi si taky přidali a v roce 1945 veškerý majetek rodiny Riedelů znárodnili.

Walter Riedel se pak po deseti letech vrátil do Rakouska, kde našel útočiště u rodiny Swarovski. Ti mu poskytli útočiště a nezbytné prostředky pro nový začátek. Riedel nezaváhal a vybudoval jednu z nejznámějších sklářských firem na světě!

Příběh jsem vám s velkou pravděpodobností převyprávěl nepřesně nebo chybně, proto pokud vás to zajímá – vyhledejte sami. Jak jen se to všechno někdy může zamotat…

Sklo Riedel

Riedel nabízí mechanicky i ručně foukané sklo na víno. Jako první na světě (1961) začali s konceptem, kdy ke každé skupině vín připravili skleničku se specifickým tvarem a velikostí na míru. To, že tvar sklenice ovlivňuje náš zážitek z vína není novinkou. Riedelové se toho však jako první pořádně chytili a vše rozvinuli do úspěšného obchodu.

V současné době vyrábějí asi deset produktových řad se sklem na víno včetně různých typů dekantérů. V Česku dělá distribuci firma Ad Vivum. Provozují kamennou prodejnu ve Slovanském domě i e-shop. Několikrát do roka pořádají různé degustační akce, občas udělají i prezentaci zaměřenou výhradně na vlastnosti skla Riedel. Na té jsem zatím nebyl, ale hned na příští jsem zapsán a budu o ní referovat.

Nasledují tři Riedel kousky ve stylu – každý pes jiná ves!

Riedel Grape – Viognier, Chardonnay (895,– Kč)

Sklenka z poměrně nové řady Grape, provedení určené pro odrůdy Viognier a Chardonnay. Je vyrobena tak, že celá sklenka je bez jediného švu včetně stopky a podstavce.

Očko vínomila dále upoutá ostrá prohlubeň na dně sklenky, která zasahuje až skoro do stopky. Ta prohlubeň je úžasná pro pozorování barvy. Lom světla víno dole krásně prosvětluje a tím jak se zužuje až do špičky, umožňuje koukat na hodně tenký sloupeček vína. To vám běžná sklenka neukáže, resp. s vínem musíte všelijak zakroutiti, nebo koukat na okraj hladiny.

Odvrácená strana této vymoženosti je velice obtížná údržba (alespoň v mém provedení). Pokud necháte ve sklence víno zaschnout přes noc, špička se špatně vymývá. To samé platí o leštění, kdy to malinkého zoubku ne a ne nacpat utěrku. Pokud vodu necháte ve špičce k odparu, zanechá po sobě neestetický výparek (viz foto). Problém představuje i hodně tenká nožka, která vzhledem k výšce a hmotnosti celé sklenky znesnadňuje pohodlné držení. Vína odrůd Viognier i Chardonnay v ní chutnají skvěle. Míru zavinění sklenice, však ještě nejsem s to rozpoznat…

Riedel „O“ – Pinot, Nebbiolo (370,– Kč)

Těmihle Ó-baculkami bez nožky se uvedl nejnovější z rodiny Riedelů Maximilian. Je to pokus o moderní „trendy“ řešení pro každodenní pití a také tuším, že se jedná o nejlevnější řadu z celé Riedel kolekce.

Baňka má neskutečný objem 690ml a je vyrobena z velice tenkého a lehkého skla. Celý nápad funguje – sklenky jsou skladné, lehce učistotitelné (sic), snáze se s nimi manipuluje a jsou lahodně in pro každého „moderního člověka“. Jediné, ale markantní, negativum je kompletní upatlání skla rukama při pití. Pro mně osobně to celou ó-řadu diskvalifikuje.

Když ale zavřu všechny tři cuketčí oči a rozepnu nozdry do plna, tak mně ta rozlehlá kupole dokáže pěkně zhypnotizovat. Rozlehlá síň plná aromatického koncertu… ááále upatlaná ;)

Riedel Vinum – Tasting Glass (730,– Kč)

Degustační sklenice ze základní řady Vinum, která by měla být ekvivalentem degustační sklenice I.N.A.O.. Z celé trojky se mi líbí nejvíce, protože je opravdu do detailu promakaná a přináší do degustační nudy normovaných sklenic vtipné inovace.

Především je to sklenice pořádná o celkovém objemu 420 ml. Pokud vás tedy soused degustátor popíchne svojí tenkostěnnou sklenicí, můžete kontrovat kalibrem o třídu vyšším a chrstnou mu ten ryzlink do obličeje s mnohem větší hybností. Na fotce vidíte srovnání s degustační sklenkou O.I.V., se kterou se v ČR setkáte asi nejčastěji. Kromě bojového nasazení má větší objem umožnit i snazší rozvinutí vůně vína.

Další inovací je dutá a tlustá stopka, do které se vejde přesně 20ml vína. Přesné a konzistentní dávkování tedy není problémem a pokud jde o větší objemy, nebo dražší vína, je to výhodou. Dále je tu tvar sklenice, který umožňuje smočení co největšího povrchu sklenice zvláštním chvatem, kdy sklenku otočíme do horizontální polohy a pěkně s ní otočíme kolem své osy. Pokud jsme si nalili přesně 20ml, neměli bychom se polít a mělo by se nám dostat maximálního využití vnitřního povrchu sklenice. Pro roztržité cuketky to ale moc není, při tomto způsobu jsem totiž skoro vždy ucvrnknul. Asi to ještě nemám natrénované! ;)

Další fintou je masivní podstavec se zahnutým okrajem, který umožňuje naprosto komfortní držení celé sklenky (nahoře držíme jen palcem, dole podpíráme zbytkem prstů). Tohle se mi moc líbí! Při pokročilejších fázích degustace je potřeba ke sklenici silně přilnout, popřípadě využívat její vlastní gravitační pole.

Degustační sklenka od Riedla je pěkná hračka pro kluky i holky, co si rádi hrají s vínem. Praktická, robustní, ale nevylučuji, že mě po pár týdnech přestane bavit…

Závěr

Jak vidíte, každá ze sklenic má své pro a proti – u všech Riedlovek však zůstává vysoká cena. Stačí jediný nešťastný ťukanec ve dřezu (či babička čiperka při nedělní hostině) a pár stovek je v háji. Buď na to musíte mít peníze nebo nervy. Na druhou stranu – pokud jste zvyklí za víno utrácet, nějaká to stovka navíc za kvalitní servis vás nezabije.

Také jsem zapomněl u jednotlivých modelů zmínit jednu věc, možná nejdůležitější – všechno to sklo od Riedla je neskutečně krásné! Elegantní linie, špičková práce s odleskem světla a důmyslně tvarované baňky. Obrázky na webu jsou pěkné, ve skutečnosti (ve vitrínce) jsou však ještě svůdnější! Pokud rádi podléháte kráse a milujete víno, máte problém. A ten problém se jmenuje Riedel! ;)

Otázka na pro vás je dnes jednoduchá. Z čeho nejraději vychutnáváte víno? ;)

komentáře

Pozvánka na Fair Trade ochutnávku a ukončení soutěže s Fairově.cz

Fair Trade soutěž o nákupní poukázky v obchodě Fairově.cz končí již za tři dny! Pokud jste se ještě nezůčastnili máte poslední možnost zabodovat ;)

Zároveň s ukončením soutěže bych vás rád pozval na související akci, kterou lidi z Fairově.cz pořádají. Jedná se o ochutnávku průřezu Fair Trade sortimentu firmy spolu s malou přednáškou o Fair Trade a promítáním filmů s podobnou tematikou. Zároveň budou na akci vyhlášeny výsledky zdejší soutěže. Pokud je pro vás Fair Trade stále záhadou, máte jedinečnou možnost zažít a hlavně ochutnat!

Ochutnávka se koná 2. května 2007 od 19:00 v protorách kulturně-studijní dílny RYBANARUBY v Praze (Mánesova 1645/87, Praha 2 Vinohrady).

komentáře

Nákup chřestu

Hutný zbožíznalecký základ vám již poskytla Florentýna, já teď přidávám malý náhled do české obchodní sítě. Pět svazků chřestu, deset fotek…

Podle obrázku na titulní fotce jedu zleva doprava. Všechny svazky jsem zhodnotil ihned po nákupu a nafotil do 6 hodin od zakoupení prvního.

Billa – ňecko, 12–16mm (24,90 Kč / 500g)

Bílý chřest z Řecka, nejlevnější z celé skupiny. Má o něco kratší výhonky, ale za to netlustější. Rozhodně byl průměr klacíků větší než deklarovaných 12 – 16mm. Při ohybu lupne téměř ihned, hodně hlaviček bylo nafialovělých. Nožky kombinovaly seschlost s nahnilostí – rozhodně nic pěkného napohled. Tento kousek rozhodně nevzbuzuje důvěru.

Fructus – SR Záhorácka špargľa, 12–16mm (53,90 Kč / 500g)

Slovenský chřestový příspěvek z Velkých Levárov – firma Asparagus spol. s r.o.. Tloušťka odpovídá deklarovaným číslům na obale tj. 12 –16 mm. Nožky jsou dole oschlé tak, až se štípají. Povrch chřestu v dolní polovině je už nažloutlý a umačkaný. Obal tady zakrývá proutky až k hlavičkám, které jsou ještě jakž-takž o.k., takže vždy několik proutků před nákupem vytáhněte. Kupodivu i tento kousek na ohybu křupnul skoro hned.

Tesco – ČR Berry servis, 16–22mm (cca 40,– Kč / 500g)

Nejčerstvější nákup, který se mi v této várce podařil. Nejméně oschlý a většinou celý slonovinově bílý. Samozřejmě cca 5 kousků mělo nafialovělou hlavičku a cca dolní 3–5cm už se začínají krabatit. Tento chřest byl nejchutnější a byla s ním při přípravě nejmenší „drbačka“.

Fruits de France – Maďarsko, 16–22mm (270,– Kč / kg)

Jediný zelený úlovek dne. Paní v prodejně Fruits de France si ze mně dělala legraci a prohlásila o tomto maďarském kousku, že pochází z Francie! Hlavičky vypadají napohled krásně – jasná svítivě zelená s přechodem do fialové. Nožky byly poměrně v kondici, ale jak vidíte na fotce, některé už toho měly plný skafandr.

Fruits de France – SK Zámecký ch., 12–16mm (270,– Kč/kg)

Opět „francouzský“ chřest, tentokrát ze slovenských Velkých Levárov, jen pod jiným názvem – Zámecký chřest. Tito nešťastníci by si mohli podat ruce s těmi z Fructusu, nepočítáme-li ovšem naprosto přemrštěnou cenu. Fruit de France je tady naprosto mimo realitu a odlétá někam do kosmu! Nula bodov.

Závěr

Dnes to tedy nebylo zrovna veselé čtení. Jak vidíte koupit čerstvý chřest není legrace a musíte překonat spoustu překážek. O označení data sklizně na obalu si můžete nechat zdát, stejně tak jako o základním standardu pro skladování a prodej chřestu v českých obchodech. Možná je to začarovaný kruh – nedůvěra českých zákazníků zapříčiňuje nízkou poptávku, která zhoršuje odbyt chřestu, ovlivňuje kvalitu prodeje a tím zase zpátky negativně působí na zákazníky.

Pomine-li slídění za tajnými zdroji a výjezdy přímo k pěstitelům (Mělník, Velké Leváre) je jediná šance – číhat a číhat! Vysledovat periodicitu dodávek chřestu ve vašem obchodě a poté vystihnout první den, kdy je chřest v prodeji. Jinak máte zřejmě smůlu.

Moc uvítám další nákupní tipy a vaše zkušenosti. Možná z toho vzejde další nákupní várka ;)

komentáře

Hola Matesola!

Další pán s vlastním foodblogem na holení – www.matesola.com! Tentokrát se nejedná o obvyklé amatérské plkání o hlupotách á la pan Cuketka, ale jde o semi-profíkovský (a někdy i nesmírně vtipný) náhled od člověka, který se gastronomií živí. Pro mne osobně nesmírně osvěžující čtivo, jež hltám již od spuštění. Ježjiž ;)

Kde začít? Starší polystyrén z Cuketkovy nástěnky:

O víkendu jsem se věnoval kulturistice smyslů na kurzu Oeno-2–3 v Brně. Hned jak zmetabolizuju zbytky několika desítek vzorků, pustím se do psaní. Tento týden si rovněž nenechte ujít představení brněnského lahůdkářství Guspe. Bude tam snad milión fotek!

komentáře

Obrázky z cyklojízdy

 
Jízda Valkýr, náměstí Jiřího z Poděbrad.

V ulicích.

 
Zácpa.

 
Vašek.

Horní část Václavského náměstí.

U Šlechtovky.

Pěkný víkend všem! ;)

komentáře

Sladké hříchy mládí se vracejí

Jako malý capart jsem se kdysi proháněl na svém zbrusu novém kole RMX 20 proháněl okolo baraku. Psal se rok 1986 a hlavu mi zkrápěly fosforeskující kapky jednoho magického dubnového deštíku. Od čeho měl pan Cuketka tak beznadějně umatlaná řídítka a co mu chrastilo v igelitce?

Vlašské ořechy v karamelu

Minulý týden jsem znovuobjevil ztracené poklady totalitního cukrovinkářství. Nejdříve ze Švajcu dovezené vlašské ořechy v karamelu made in china. Tehdy to bylo myslím made in vietnam, ale výsledek je dnes úplně stejný. V klasickém provedení je vidím poprvé asi po patnácti letech!

Nevím proč tyto beznadějně dobré vlašáky zmizely z pultů, ale je to velká škoda. Párkrát jsem se pokusil je vyrobit doma, ale tu těžce definovatelnou chuť ne a ne trefit. Pamatujete si na ně ještě někdo?

Karamelový Karmílek

Karamelový piknik, nebo jak se tehdy jmenoval, z pultů také zmizel, aby se o několik let později reinkarnoval do plastovém obalu s vykuleným lišákem Karmílkem.

Nově přidali vanilkovou, jahodovou a kakaovou příchuť. Ta karamelová však zůstává i po letech identická. Složení – pasterované mléko, cukr, karamel. Ha! Žádné É? Nemožné!

Tolik mé sladké mini-retro. Teď už jen aby se nevrátil i ten dubnový deštík… ;)

komentáře

Tři, dva, jedna – chřest!

Koukám, že loni jsem plašil až v květnu. Letos jsem neodolal, za pomocí elektřiny vyškvrdlal první holandézu a šup s ní na panenskou porci špargle. Šťastnou diurézu všem!

Kde všude jste už viděli chřest? Za kolik? Bílý, zelený, divoký? Kam na něj jezdíte? Co s ním děláte? Jsem zvědavost sama!

komentáře

Odhalení: Americká protiraketová základna je…

Prožil jsem vzrušený víkend plný nebezpečné špionáže, plížení a maskovaní, abych vám dnes přinesl šokující odhalení. Pan Cuketka exkluzivně pro celý svět! Pěkně se podržte, protože chystaná americká protiraketová základna v Brdech je ve skutečnosti…

Piškotový dort!

Jak vidíte na mých unikátních špionážních fotografiích – celý radar stojí na obdélníkové piškotové základně, jejíž ochranný plášť je vyroben ze speciálního materiálu ne nepodobnému čokoládovému krému! Piškotová kopule radaru je také z piškotu, ale obalená pláštěm z krému vanilkového a doplněna vnější fixací z čokoládové polevy.

Jak vidíte, nachytal jsem amíky v poměrně choulostivé fázi testování, protože přímo na střeše základny parkovala raketa!!! Podle jejího nazdobení není možné odhadnout jestli přiletěla z Ruska nebo z Íránu, každopádně vnáší do problému naší národní obrany celou řadu nových otázek!

Na následujícím obrázku vidíte obrázek se stavby zařízení – celý jeden radarový řez. Myslel jsem si, že kopule má být dutá a že v ní bude obíhat radarový talíř, ale prt! Je to celé napěchované piškotem a čokoládovým krémem. Soudruzi z NDR by se asi uslintali navzájem v čokoládovém objetí.

Z těch fotek mi jde mráz po zádech. Tak dokonalá technologie! Máme se jí bát? Dokáže piškot zastavit raketu? Mají na něj Brďané chuť?

Piškotové odkazy pro vaše potěšení:

komentáře

Pozvánka: Velká jarní cyklojízda

Podzimní pražskou cyklojízdu (video) jsem si nechal ostudně ujít, tentokráte již nezaváhám ;) Není-li vám život milý a smrt pod koly tatrovky je pro vás tajným přáním, máte tento týden možnost.

Ne, ne. Straším vás jen tak. Cyklojízdy jsou bezpečné a jede se tak pomalu, že tempo stíhá i pan Cuketka na těžkotonážní Ukrajině. Jestli už máte po zimě probuzené kolo, přidejte se. Zážitek z cyklojízdy se nedá s ničím porovnat ;)

komentáře

Dvě a dvě knihy o víně a jídle

Nad pohovkou v kuchyni bobtná neskutečně ohromná hromada knih o jídle a pití. Je čas malinko upustit ventilek, aby nám to pana Cuketku nezavalilo…

Praktický sprievodca slovenskými vínami (349,- Sk)

Do rukou se mi dostala náhodou a aká to bola dobrá náhoda! Kolektiv slovenských autorů (všichni mají titul a červený nos ;) přináší základní orientaci v krajině vína našich sousedů . V knize jsou stručně představeny slovenské vinařské oblasti a hlavní registrované (a pěstované) odrůdy. Líbí se mi, že to nejsou žádné lyricko-přiopilé plky, ale hutná zásoba relevantních údajů – např. rozdělení a klasifikace vín, včetně luštěnky slovenské vinné etikety. Odteď vím, že i Slováci mají vlastní srandovní AOC/DOC zkratku – V.O.V.P.! (Vofp, vofp, jako podroušený štěkot vinohradnického psa :)

Tím ovšem informační nalejvárna nekončí. Následuje představení vybraných vinařů – každý má své dvě strany s charakteristikou, fotkami a stručným povídáním. Závěr knihy patří obecným kapitolám – Rozvíjanie vinárského citu (jak nádherný to název!), Súlad vína a jedla a Nakupovanie, skladovanie a podávanie vína. Tuto poslední část knihy, jsem zhltal nejdříve a nejrychleji, protože byla ohromně mile a citlivě napsána. Na Slovensko posílám celou ošatku s cuketkama! :) Pokud se o víno zajímáte, nebo za ním k sousedům jezdíte – nenechte si prosím uniknout!

Setkání s vínem (349,- Kč, kniha a cédéčko)

U vína zůstaneme s novým vydáním (v pořadí již čtvrté!) knihy Setkání s vínem od legendy českého (tedy moravského) vinařství – prof. Viléma Krause (a Ing. Jiřího Kopečka). V knize najdete vlídně (a s nesmírným citem) podaný bazál každého, alespoň elementárně osvíceného, milovníka vína. Součástí jsou základní pojmy, rozdělení, odrůdy, základy degustace vína a v novém vydání nechybí ani praktické pomůcky – tabulka s počasím / kvalitou vín v ČR od roku 1926, úžasný rozkládací plakát k degustaci vína, a aromatické látky ve víně.

Pokud si koupíte vázané vydání, dostanete ke knížce i CD, na kterém jsou podle mého zcela kultovní video-návody, kterak víno podávat a jak ochutnávat (styl si nezadá s instruktážními videi od Dharma Initiative ;).

Pokud knihu znáte, zajisté pochopíte, že jsem na ni musel důrazně upozornit. Pokud knihu ještě nemáte a neznáte, zcela jistě teď už stojíte v knihkupectví u pokladny a nedočkavě ji svíráte v ruce!

Culinaria Itálie (999,- Kč)

Culinaria Itálie je tříkilový megabůk kombinující eno-gastronomický cestopis, kuchařku a foodporno monografii. Koupil jsem si ji omylem, když jsem hledal něco nenáročného do vlaku ,) Na téměř pěti stech stránkách s HC-gramáží, dostanete až pod nos kompletní gastronomickou Itálii. Autorka Claudia Piras jede systematicky od severu k jihu a postupně představí všechny italské regiony, všechny speciality, všechny recepty a všechny vína. S tím jak moc si toho naložila, ale musí zákonitě klouzat spíše jen po povrchu a schovávat se za těžkotonážní fotografie na celou stranu. Povídání je to moc milé, občas by ale člověk (za tu tisícovku), chtěl kapánek více textu! Připomínky mám taky k receptům, které se krčí vždy někde na okraji stránky. Jsou strašně stručné (strohé, nudné), u některých jsou vynechány detaily a v žádném nenajdete ono potřebné motivační pošťouchnutí, se kterým seberete odvahu k vyzkoušení. Škoda!

Nicméně, jako odpočinková četba na slintačku před usnutím je to tak akorát. Stejně tak, pokud chcete prozkoumat nekonečné menu, které vám sladká Itálie může nabídnout. Já se sice trošku ušklíbám, ale nakonec jsem stejně neodolal a vůbec toho nelituji. Malý bonus navíc – stránky knihy jsou 100% bez reklamy. V dnešní době vzácnost!

Olivová kuchařka (349,- Kč)

Aneb zlatý olivový hřebík nakonec! První česká kuchařka, která se zevrubně věnuje fenoménu o-ó, čili magické zeleninové šťávě – olivovému óleji ;) V obecné úvodní části knihy (a potom i v závěru) se dozvíte základní info – druhy olejů a oliv, základní pojmy, vliv na zdraví, výroba a základní tipy pro použití v kuchyni. Poté následuje hotová smršť receptů (přes 200 kousků), na kterých vám trio autorek (Jarmila Teplíková, Lenka Světová, Dagmar Derré) názorně odprezentuje, proč jsou olivy a olivový olej to nejlepší, co vás může v kuchyni potkat :)

Recepty jsou sice stručné, ale přesné, a i neznalého kuchtíka za ručku jasně vedoucí. Jsou rozděleny podle náročnosti (jeden až tři puntiky), u většiny je doplněna informace o podávání, případně je recept obohacen nějakým tajným fíglem. Žádný recept tam nepůsobí jako vycpávka a kromě obligátních kategorií mě obzvláště potěšily Labužnické recepty, Omáčky, marinády, majonézy a Konzervace oliv a ochucené oleje. Kdybych měl vyzkoušet všechny, které mě zaujaly, bylo by to tak na měsíc kuchtění v kuse!!! ;)

Něco inspirovaného kuchařkou tady určitě ještě spáchám, vy na to ale určitě nečekejte a migejte si ihned pro vlastní exemplář olivové cvičebnice!

komentáře