Měsíc: Říjen 2006 strana 2

Jak přežít zimu I. – degustace vína

Právě jsem se oprášil z prvního podzimního nachlazení (děkuji všem za nové recepty!) a dostal jsem geniální nápad jak se k nastávajícímu chladnému a tmavému ročnímu období postavit…

Nepříjemnému a sychravému chladu a temnu se totiž nejlépe čelí s dobrou náladou a rozšířenými kapilárami. Ne, neuhodli jste, pan Cuketka se nebude v zimě opíjet. Pan Cuketka totiž bude celou zimu degustovat ;)

Degustace vína v Praze

Udělal jsem si takový malý průzkum jak jsou na tom pražské vinotéky s degustacemi vína a zjistil jsem, že jsou na tom docela dobře. Skoro každá solidnější vinotéka či prodejna vína totiž nabízí pravidelné akce s ochutnávkami vín ze světa i z ČR se vstupným v rozpětí cca 100 – 500 Kč (dle exotičnosti vín, ne vždy dle kvality zážitku!).

Schéma je u všech podniků docela podobné. Po doporučené telefonické rezervaci na vás většinou čeká prezentace jednoho vinaře, nebo alespoň tematicky vymezená ochutnávka. Ve zvláštních případech (za které taky připlatíte navíc) je degustace doprovázena večeří. Samozřejmostí je většinou také možnost „zvýhodněného“ nákupu přímo od dotyčného vinaře či prezentující firmy.

Kde všude je tedy možno ochutnávat? Následuje přehled odkazů na programy degustací z jednotlivých vinoték:

Máte-li v záloze nějaké další tipy, nebo máte oblíbené místo, kam chodíte – nebuďte lakomí a podělte se s ostatními v komentářích. Jejich kapiláry, manželky i mozkové buňky vám budou vdečné :)

komentáře

“Zaručené” recepty proti chřipce a nachlazení II.

Podobné šílené uzdravovací recepty už tady jednou byly na jaře, ale s přicházejícím podzimem a ochlazováním to bude opět aktuální téma. Já tu svoji rýmu odchytil včera a tak se s vámi hned podělím o tři recepty, které na sobě momentálně testuji…

Lipový med s česnekem

Tak tohle mi snad ani nikdo neměl radit, protože je to naprostá šílenost :) Vemete tak 2-3 stroužky drceného česneku, k nim přidáte 2 lžičky lipového medu (nemáte-li lipový nahraďte). Obojí spolu hezky promíchejte. A po lžičkách vychutnejte. A hlavně si potom nestěžujte, že jsem vám to poradil…

Šípky

Jsou úplně všude a jsou na vrcholku sezóny. Nalapat jsem se je letos ještě nezmohl, ale o víkendu se na ně vrhnu. Docela pěkný článek o šípcích publikovalo Aktuálně.cz. Až na tu marmeládu to vypadá celkem snadno. Každopádně vám nic nebrání v tom vše ošulit a šípky si koupit již zpracované.

Křen (se šunkou)

Šoková terapie čerstvým strouhaným křenem (pro tvrďáky & cuketky) nebo směsí sterilovaného křenu (pro zbytek) je můj nejnovější objev. Podle toho jak to myslíte vážně, můžete štiplavost křenu oslabovat postupným přidáváním smetany/šlehačky nebo strouhanými jablky. Obojí je fajn a úplně nejvíc fajn je připravit si klasické šunkové rolky. Zabijete totiž dvě tchýně jednou mouchou. Můžete si pochutnávat na skvělém předkrmu a ještě si namlouvat, že se léčíte.

Čím zaháníte nachlazení vy?

komentáře

Časopis Víno & Styl

O časopisu Víno & Styl jsem se tady již jednou krátce zmínil při minulém srovnání časopisů. Včera jsem si koupil jedno číslo jen tak ze zajímavosti a tady jsou moje postřehy…

Víno & Styl (září – říjen 2006, 75,– kč)

Víno & Styl je pěkný nablýskaný časopis velkého formátu, který se věnuje vínu. Nabízí vzdělávací články, které vás seznámí s různými druhy vína. Přináší velice pěkné cestopisné reportáže z celého světa. Představuje s vínem související gastronomii a nakonec je také každé číslo plné hodnocení vín dostupných na českém trhu. Já jsem si v něm docela pěkně početl a dokonce jsem se i výrazně připovzdělal, ale něco mi na celém časopise dost vadilo…

Trestuhodná ignorace českých a moravských vinařů!

Ano, je to tak – konkrétně toto číslo zcela ignoruje české a moravské víno. Kdybyste dostávali informace o víně jen z tohoto časopisu, mysleli byste si, že se u nás téměř žádné víno neprodukuje. V celém čísle najdete z celkem více než 130 hodnocených vín jen 6 českých zástupců – z toho čtyři jsou součásti PR článku (mimochodem docela vydařeného) pro restauraci Patriot-X a dvě lahve Bohemky, které se vtlačily do testu šumivých vín. Kromě těchto drobků ticho po pěšině :(Naprosto mi chybí:
  • upoutávky na podzim plný vinobraní a burčáků
  • alespoň malé zprávičky z našich vinic a vinoték
  • stálá rubrika představující jednotlivé oblasti
  • stálá rubrika představující osobnosti českého vinařství

Já vím, že toto je možná kaz pouze jednoho čísla, ale něco mi říká, že i ostatní čísla jsou na tom podobně. Spíše mě napadá, že časopis tvoří spíše dovozci a distributoři zahraničních vín a že o víno jde až v druhé řadě. Celý časopis je prostoupený víny, které v ČR prodávájí firmy jako např. Global Wines, Best Wines International, nebo Neubauer & syn.

Samozřejmě se jedná o zahraniční vína zvučných jmen s patřičně zvučnými cenovkami. Já samozřejmě taky konzumuju tahle vína, ale ta ignorace naší produkce a načinčaná snobárna mně neskutečně rozčiluje! Víno & Styl – nazdar!

Tlemící se Michel Rolland

Velice vtipná je i dvoustrana věnována patolízalské prezentaci výše zmíněného pána, který se poměrně dobře ztrapnil před celým vinařským světem ve filmu Mondovino. A jako pikoška poslouží víno měsíce, kterým pánové z Víno & Styl zvolili Chardonnay 2002 od Robert Mondavi Winery – vinařství, které si ve výše zmíněném filmu taky pěkně zahrálo.

Víno & Styl v číslech

Tady je pro vaši ilustraci uvedena struktura tohoto konkrétního čísla, tak jak jsem ji prolistoval a spočítal (snažil jsem se být přesný). Z celkem 100 stran (včetně obálky) časopis obsahuje:
  • 19 stran reklamy
  • 53 stran o cizích vínech a vinařích
  • a jen 4(!!!) strany věnované Českému prostředí (a to ještě jen PR pro jednu pražskou restauraci a její „původní české“ recepty)
  • zbytek tj. cca 24 stran tvoří neutrální obsah

Jak vidíte s reklamou to není zas až tak špatné. Pokud se to vejde do 20%, tak se to dá jetě v pohodě tolerovat a reklama neruší. Do reklamy jsem ovšem nepočítal různé upoutávky a testy vín, které svým způspobem také určitá reklama jsou.

Taky se mi zatím nepodařilo odhalit jestli je časopis 100% původní, nebo se jedná zase o nějakou mutaci zahraničního bratříčka. Pod spoustou článků jsou ale podepsáni čeští autoři (jen doufám, že autor nerovná se překladatel) včetně fotografií, tak snad to vypadá na původní obsah. I když to zaměření výhradně na zahraničí tomu moc nenasvědčuje…

Co mne zaujalo?

Abych dnes nechrlil jenom síru, musím uznat že jinak je časopis docela pěkne zvládnutý a některé články za těch 75 kaček stojí. Tady namátkou:
  • článek o dubech používaných na sudy na víno
  • speciál věnovaný šumivým vínům + test
  • rozsáhlé představení Bulharska a jeho vín + test
  • zbožíznalecký článek o olivovém oleji + test tzv. vinařských olejů (jsou označeny původem a ročníkem)

Závěr

Pokud jste supermarketový nebo internetový „znalec“ vína nebo snob, který se rád chlubí a je mu jedno, že má přímo pod nosem malebné vinařské oblasti, které dávají vynikající a osobitá vína – jděte do toho. Mne osobně časopis nenadchl, ale musím být spravedlivý a dávám pět a půl cuketky.

Znáte nějaké jiné časopisy věnující se vínu? Nebo máte s tímto lepší zkušenosti? Jsem zvědavý na vaše postřehy…

komentáře

Nominace na Křišťálovou Lupu 2006

Moc děkuji všem, kteří mě nominovali do ankety o nejlepší české internetové projekty. Pan Cuketka se tak probojoval do pětice nejlepších nominovaných blogů v ČR. Společnost mi dělají samí velikáni jako např. slavný Ostravak (pan C. je taky ostravak!), zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič nebo guru mobilních technologií Marigold.

Finální hlasování o první místo právě probíhá a bude pokračovat do 30. října. Hlasovat můžete prostřednictvím hlasovacího formuláře. Věřte, že v tak silné konkurenci se mi budet hodit každičký váš hlas! ;)

komentáře

Novinky na scéně

Mám tady pro vás další tři moc zajímavé a začínající stránky věnující se nejen gastronomii. Aneb kam zajít, když už vás pan Cuketka unudil nebo se zrovna fláká a nepíše žádné články…

Vinařův deník

Na pořádný český blog o víně (chcete-li, tak wineblog) jsem čekal dlouho, ale nakonec jsem se přeci jen dočkal. Vinařův deník na adrese winar.bloguje.cz přínáší zajímavé a hlavně erudované postřehy ze světa vína. Najdete tam docela praktické rady a hlavně postřehy, které mají hlavu a patu. Bedlivě sleduji a doporučuji!

Spoon Blog

Začínající blog na adrese blog.skaloud.com má zatím o jídle jen cca tři příspěvky, ale snad se tam toho vylíhne více. Prozatím publikovaná kulajda i plněná rajčata si mne získaly.

Bagetka a Patizonek

Úplně malé mimčo najdete na adrese www.bagetka.cz. Pokud vám ten název něco připomíná, nejste sami. Blog prozatím startuje se čtyřmi docela zajímavými články, specialitou jsou postřehy z amerického prostředí.

Všem novým projektům držím palce, ať počáteční elán vydrží a věřím, že si nejen mezi vámi najdou své věrné čtenáře ;)

P.S.: Spíše pro formu – přehled přechozích tří chuťovek.

komentáře

T.G.I. Friday’s na Andělu

První studenou a propršenou podzimní něděli jsem zvolil svou osvědčenou strategii – sebrat se a jít se někam pořádně najíst. Už, už to vypadalo, že odstartuju nový seriál recenzí věnovaný thajské kuchyni. V poslední chvíli však padla volba na podnik, který už hodně dlouho bojuje o své vyškrtnutí z cuketkova bujícího seznamu podniků, určených k navštívení…

Koncept

T.G.I. Friday’s je americký řetězec restaurací, který má po celém světě již přes 800 poboček. Podnik představuje klasickou americkou kuchyni plnou burgerů, steaků a tex-mex specialit, okořeněnou tradičním americkým kýčem v podobě dokonale ladící hudby, designu interiéru a stylu obsluhy. Důraz je kladen na 100% uspokojení každého hosta a určitou míru standardizace jednotlivých jídel. V každé pobočce tak najdete velmi podobné menu, které čerpá ze stejných receptur, používaných koření a dalších surovin. Dá se říct, že jde o určitou fúzi dvou světů fast-foodu a klasických restaurací.

Prostředí a design

Návštěva T.G.I. je vždy takový malý výlet do US. Čeká vás poměrně seriózní (masivní dřevo, kůže) interiér doplněný na stěnách o desítky kýčovitých rekvizit á la amerika – filmové plakáty (my seděli ve společnosti Dr. Venkmana a jeho Ghost Busters ;), cedulky, vlaječky atp. To vše dokresleno vtipnou hudbou (uslyšíte Elvise, vyšisované pecky 80. let, soundtracky atp.). Pro představu – pánské toalety jsou označeny fotografií Darth Vadera, na dámských dveřích pak pomrkává princezna Leila (oba ze Star Wars). Někdo určitě řekne „kitsch jak bitch“, já říkám „oukéj“…

Podotýkám jen, že v naší nekuřácké části jsme nezaznamenali ani náznak zabloudivšího karcinogenního obláčku z cigarety či pachu z kuchyně. Toalety 10/10.

Nabídka

T.G.I. mají velice dobře zvládnutý web a tak se můžete sami mrknout na jejich detailní jídelní lístek. Podávají se poměrně jednoduchá, avšak pro našince docela atraktivní jídla, která jsou hodně založena na mase a tradičních přílohách (americké brambory, hranolky, onion rings etc.). Rozsáhlá nabídka nápojů zasahuje od čerstvých ovocných šťáv a smoothies, přes klasické koktejly a alkoholické nápoje, k moravským vínům. Plus body za velice designově propracovaný a fotografiemi nabitý jídelní lístek, který plní funkci předkrmu sám o sobě (nechtěl jsem ho dát z ruky!).

Vás ale určitě zajímá, co jsme si dali dobrého a jak nám chutnalo? ;) Na úvod ukázka špičkového servisu černého čaje – konvička s vodou, čajový sáček (Dilmah – Earl Grey), dva cukry, med, citron a dvě smetánky, to vše za 30,- Kč. Na mé straně stolu pak přistále jedna poctivá Plze�? za 35,- Kč

Velice lákavé předkrmy jsem obětovali s tím, že si rozhodně uděláme místečko na dezerty. Vrhli jsme se tedy rovnou na hlavní jídla a tam byla volba docela jasná. První vidíte jejich WORLD FAMOUS CHEESEBURGER (jo, takhle se to opravdu jmenuje ;) v menší 150g porci za 120,- Kč (225g potom za 190,-) k tomu hranolky. Tady jsem jen zaplakal, že nemám dva žaludky, protože to jedno sousto, co jsem ochutnal bylo vybuchující! Jem�?oučká textura masa s decentní kouřovou/grilovou chutí, čerstvá a šťavnatá obloha, rozteklý plátek čedaru, to vše v lehce naducané a vo�?avé housce. Stačilo jedno rozplývající se sousto a úplně jsem se orosil (a to se prosím pěkně nerosím denně)! Tímto si mě T.G.I. připoutalo na příští návštěvu ;) Kdo si pamatuje moji recenzi burgrů v restauraci Jáma, tak tohle je hotový masakr nevi�?átek…

Já se nechal nalákat na steak, konkrétně na 200g Filet Mignon (svíčková) za 320,- Kč, který jsem si poručil na medium. Steak se podává s bylinkovým máslem, dušenou zeleninou (zelené fazolky, paprika, cibulka) a cibulovými kroužky. To vše jsem ještě sebevražedně pojistil hranolky ;) Steak byl asi tak z jedné třetiny udělaný na well done, ale jinak v pořádku. Chuťově i konzistencí jeden z nejlepších kusů masa. Přesto za zážitkem z cheesburgeru trošku pokulhával. Malinko nešťastná byla i prezentace, kdy celý filet byl zavalený čtyřmi onion rings a musel jsem si ho na fotku nejdřív vyhrabat. Nezlobil bych se, kdyby příště vše přinesli na větším talíři. Za vypíchnutí ale stojí bezvadně vyhřáté talíře, které jinak v Česku už skoro vyhynuly.

Dušená zeleninka byla křupavá, šťavnatá, barevná a chutná. Cibulové kroužky byly plané a chuťově nevýrazné/tučné, při osolení se to o něco zlepšilo. Hranolky u burgru i u mého steaku jsou kapitola sama pro sebe. Na povrchu skoro bez tuku, krásně do zlatova a naprosto čerstvé. Všechy udělány z pořádných brambor i se slupkou, která jim dodávala chuť, jak má být. Další důvod, proč si T.G.I. dobře zapamatuju.

K dezertům jsme si objednali vanilkovou kolu za 30,- Kč (aby byla iluze z Pulp Fiction dokonalá) a presso Piazza d’Oro za 35,- Kč. Vanilková kolabyla moc fajn. Fotka s ní a s rozpustilou koktejlovou třešní, která si pořád hrála na honěnou s brčkem se mi bohužel beznadějně rozmazala. Tak alespo�? presso, které zhodnotím stručně – perfecto! (před nenahřátou smetánkou zavíram oči)

Smlouvu s červeně pruhovaným ďáblem jsme se rozhodli zpečetit dvojicí klasicky smrtelných sladkých dezertů. První jde můj cheesecake (60,- Kč) odzdobený šlehačkou a čerstvou jahůdkou. Věřte nebo ne, ale vypadá mnohem oslnivěji, než chutná – tj. nezklame, ale ani neohromí.

Finále přenechávám šílenosti s originálním názvem DOUBLE CHOCOLATE FUDGY BROWNIE (110,- Kč), před kterou měla moje spolusolovnice tendenci zasouvat se v obranném gestu pod stůl ;) Jedná se o trojpatrové čokoládově-vanilkové monstrum, plovoucí v malé loužičce z čokolády a oříšků. Natural born killer mozkových buněk a hypnotická past na vaše chuťové pohárky. Další věc k zapamatování u T.G.I.!

Pokud bych vám tedy měl dát nějaké doporučení na menu v T.G.I., dejte si cheesburger s hranolkama a na závěr určitě vyzkoušejte dvojité brownie se zmrzkou. Nebudete litovat.

Obsluha a servis

Já musím jen prohlásit, že management české pobočky zřejmě dobře naštudoval všemožné manuály a guides z US centrály a do všech svých zaměstanců dokonale nadrtil přístup, který je 100% zaměřený na uspokojení potřeb hosta. Samozřejmostí je samostaná uvaděčka ke stolu, po té osobní číšník, který nejen že se představí hezky jménem a pěkně vás uvítá, ale také s vámi zůstane po celý zbytek vaší návštěvy.

Rychlost, preciznost a plynulá komunikace, bez jediného zaváhání. Za celou dobu naší návštěvy jsem nenachytal ani jednoho člena personálu, který by jen tak lelkoval. Každý si vždy našel něco na práci nebo alespo�? rozdával úsměvy na všechny strany.

Závěr

Docela jsem váhal jestli dát devět cuketek z desíti, protože u těch jídel tam přeci jenom určité zaváhání bylo (propečenost steaku, jeho naservírování, plané onion rings), ale nakonec celkový dojem a vůbec nečekaně příjemný a úplný zážitek převážily směrem k tomuto vysokému hodnocení.

Přiznám se, že jsem z těch ostatních podniků, které jsem v poslední době navštívil už tak zlblý, že když jsem tady viděl, jak to perfektně šlape a funguje, tak jsem byl perplex. T.G.I. Friday’s určitě není prodnik pro každého. Jedná se přeci jen o dost vyhraněný amíkovský primitivní styl, na mase založenou kuchyni a fast-foodem ovlivněný koncept. Na druhou stranu je to ve své kategorii vybroušeno do naprosté dokonalosti a čiší z toho poctivost a pracovistost personálu.

Pro mne milé překvapení a v současné době moje nové místo, kam budu v Praze chodit nejen na burgry a smrtící brownies. Věřte, že po obědě jsme se domů kutáleli neskutečně dlouho… ,)

Aktualizace (další návštěva týden poté)

Hnedle další neděli jsem TGI otestoval ještě jednou. Dali jsem si jejich JACK DANIEL’S STEAK (na jedno sto procent) a já konkrétně testnul jejich WORLD FAMOUS BARBECUE BURGER. Dal jsem si tu jejich větší 225g porci (á 220,- Kč) s hranolkama a to jsem neměl dělat, protže se to nedalo absolutně sníst. Takže pro příště buď malý burgřík s pomfitama nebo velký bez. Oproti cheesburgru je přítomná BBQ glazura a tři velké onion rings v těstíčku. Stejně jako předchozí kousek dávám rovněž bezchybných jednosto burgrových procent.

Na ýávěr jsem to pojistili dvojitou objednávkou šílenosti jménem DOUBLE CHOCOLATE FUDGY BROWNIE. byl sjem trošinku zklamaný, protože tentokrát jsme dostali o dost jiný servis. Předtím byly brownies horké na nahřátém talíři a s čoko-polevovou omáčkou na dně s drcenými oříšky. Nyní to bylo všechno studené na studeném talíři a čokopolevo omajda se nekonala. je pravda, že teď to vypadlo přesně tak, jak to mají vyfoceno v jídeláku, ale nebylo to ono. Tedy rada pro příště – své brownies si objednejte ohřáté s pořádnou dávkou čokoládové polevy na dně.

Celý průběh opakované návštěvy byl opět bez mušek. Novinkou byl talířek s papírovými a takovými těmi navoněnými ubrousky k burgru. To minule chybělo a mě se to teď moc hodilo po vítězném boji s tou obří BBQ mrchou. Závěr opakované návštěvy tedy – O.K. ;)

komentáře

Domácí Pareničky ze Slovenska

Právě se mi do rukou (a do tlamky pana Cuketky) dostala tahle miniaturní (cca 2cm) a domácí baby parenica ze Slovenska. Tyhle rafinované sýrové zámotky, nejen že jsou na pohled velice přitažlivé, ale taky výborně chutnají. Větší poměr prouzené části k vnitřku jim dává pikantnější chuť, navíc se nemusí porcovat/krájet a můžete je podávat jako atraktivní finger-food (dříve jednohubky).

Upřímně našim sousedům tuhle specialitku závidím! Pro mne je to úlovek týdne ;) Otázka na vás – setkali jste se s něčím podobným u nás, nebo vůbec ve světě? Napadá mne jen taková ta malinká „třešňová“ mozzarella a malá, červeným voskem potažená, kolečka holandského sýra…

komentáře